10 C 284/2024 - 73

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:[Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 21 118 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 2 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dalších 14 429 Kč s 27,28% úrokem ročně z částky 16 829 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, s 12,75% úrokem ročně z částky 16 829 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 16 829 Kč od 28. 8 2024 do zaplacení, 1 295 Kč, 300 Kč, 2 495 Kč a 199 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna žalované na náhradě nákladů zaplatit 234 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že uzavřela s žalovaným dne 28. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu, a to dne 11. 8. 2022. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodla, že předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené jako CELKOVÁ CENA ÚVĚRU v částce ve výši 46 000 Kč uhradí žalovaná žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 8. 2022. Žalovaná v dohodnutých měsíční splátkách žalobkyni úvěr nesplácela řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, žalované bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 8. 2024, které bylo žalované odesláno téhož dne. Žalobkyně odeslala žalované celkem 3 upomínky ze dne 26. 6. 2024, 27. 7. 2024 a zesplatnění ze dne 27. 8. 2024, které je zároveň Oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva dle §142a OSŘ, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) Smlouvy o úvěru je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku (celkem 3). Žalovaná je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 18 124 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 650 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 14 474 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 27. 8. 2024, kdy zesplatněná část jistiny činila 14 474 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 650 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1 295 Kč + 2 355 Kč (dluh na jistině), což v součtu činí na jistině 16 829 Kč a na úrocích 1 295 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru zejména v čl. I. smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 16 829 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobkyně požaduje sjednaný Smluvní úrok v plné výši pouze za prvních 90 dní prodlení, a dále touto žalobou požaduje jeho část odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení z dosud neuhrazené jistiny, a to do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným (čl. IV. bod 1. Smlouvy o úvěru). Žalovaná do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do 27. 8. 2024 se dostala do prodlení se 3 splátkami, čímž žalobkyni vznikl v souladu s čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy o úvěru nárok na úhradu 3 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky. Celkem je tedy žalovaná povinna z titulu těchto smluvních pokut, zaplatit žalobkyni 5 x 499 Kč, tedy 2 495 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) a b) smlouvy o úvěru, ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 124 Kč od 28. 8. 2024 do 7. 9. 2024, tedy částku ve výši 199 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Co se týče poplatku za zprostředkování, ve skutečnosti k žádném zprostředkování nedošlo, neuzavřela žádnou smlouvu o zprostředkování, a to ani ústně a jedná se ve skutečnosti pouze o zastřenou odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru. O tom svědčí např. i skutečnost, že ve smlouvě ani jinde není uveden žádný účet nebo platební údaje pro zaslání poplatku za zprostředkování. Do současné chvíle na tento úvěr uhradila 25 348 Kč. Úvěr si vzala z důvodu závislosti na gamblingu. V důsledku závislosti neměla vůbec přehled o své finanční situaci a půjčky si brala v domnění, že je zvládne uhradit. Věřitelé nedostáli své povinnosti a neprověřovali řádně její úvěruschopnost. RPSN dle smlouvy činila 39,83 %. Dle měnové a finanční statistiky vedené ČNB byla v době uzavření smlouvy obvyklá výše RPSN u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,91 % ročně. Výše RPSN v uzavřené smlouvě byla sjednána ve výši 39,2 % ročně, po zadání parametrů smlouvy do kalkulačky RPSN na stránkách finančního arbitra však vychází hodnota 39,83 % ročně (varianta s jistinou 27 500 Kč). Skutečná hodnota RPSN je tak přibližně 4násobkem obvyklého (průměrného) RPSN požadovaného poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy. Judikaturně bylo přitom dovozeno, že úroková sazba, která téměř čtyřnásobně převyšuje průměrný úrok nabízený poskytovateli úvěru v době uzavření smlouvy, představuje ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 uzavřel, že: „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ Výše RPSN, která převyšuje čtyřnásobek tohoto průměru je dle mého názoru ve zjevném rozporu s dobrými mravy a smlouvu o úvěru z toho důvodu považuji za absolutně neplatnou. V této souvislosti také zmiňuji rozhodnutí Evropského soudního dvora, dle kterého nelze ujednání o výši úroků oddělit od ostatního obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek tohoto soudu pod sp. zn. C-377/14 ze dne 21. 4. 2016 Radlingerovi ca FINWAY a. s.). Žalobkyně se v návrhu žaloby k prověření úvěruschopnosti žalované vyjádřila toliko: „Žalobce před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet.“ K tomu žalobkyně nepřiložila žádné důkazy, což, podle mě, na jednu stranu samo o sobě svědčí o postoji žalobkyně k této její zákonné povinnosti, a zároveň ilustruje, co si žalobkyně asi tak představuje, když konstatuje, že někdo něco prokázal. K tomu nutno podotknout, že nebylo povinností žalované cokoliv prokazovat, povinnost byla na straně žalobkyně, a to povinnost ověřit, a to nejen příjmy, ale i výdaje žalované. Pokud chtěla žalovaná obdržet úvěr od žalobkyně, musela splnit podmínky, které sama žalobkyně stanovila. Zodpovědnost za to, zda jsou tyto podmínky pro posouzení úvěruschopnosti žalované dostatečné, jde za žalobkyní, stejně tak jako případná pochybení při vyhodnocení žalovanou poskytnutých podkladů. Z konstatování žalobkyně dále není zřejmé, zda si je vědoma toho, že dostatečnost příjmů nelze posoudit bez současného zmapování strany výdajové a jak dále vysvětlím a doložím, domnívám se, že žalobkyně tuto stránku prověřování úvěruschopnosti vědomě ignoruje. Úvěr sjednávala prostřednictvím e-mailové komunikace s [jméno FO]. Ten chtěl v první fázi doložit občanský průkaz, dvě výplatní pásky a jeden výpis z účtu, na který chodí mzda. Po doložení uvedeného nabídl úvěr na částku 30 000 Kč, se splátkou 1 150 Kč na 40 měsíců. Následně poslal dokumenty k podpisu s tím, že u smlouvy o úvěru mám nechat úředně ověřit podpis. Dokumenty podepsala a nevyplněné poslala na adresu uvedenou v mailu. Následně byla požádána o znovu zaslání kopie občanského průkazu, (podepsaného) formuláře na bydlení, výplatní pásky za červen 2022 a výpis z účtu za červenec 2022. Protože nejprve poslala výpis z účtu, na který už jí nechodila mzda (číslo účtu [č. účtu]), byla ještě požádána o výpis za červenec 22 z účtu, na který mi mzda nově chodila a ten jsem do druhého dne doložila (číslo účtu [č. účtu]). K okamžiku účinnosti předmětné smlouvy měla být dle smlouvy samotné (článek 12.8 předmětné smlouvy) zřízena schránka zákazníka, jejímž prostřednictvím měly být žalované zasílány veškeré písemnosti související se Smlouvou o úvěru. Přihlašovací údaje do schránky jsou uvedeny na první straně předmětné smlouvy. Ve schránce zákazníka tak je například dokument ve schránce nazvaný „Lustrace_REPI.pdf“, ale pod daným odkazem je pouze naskenovaný žalovanou podepsaný dokument s názvem „příloha č. 7 SOUHLAS s užitím údajů z Pozitivního registru [jméno FO] (…)“. Nejedná se o lustraci z registru REPI samotnou, pouze o souhlas s jejím vyhotovením. Je otázkou, proč ve schránce není lustrace samotná a jako vysvětlení se nabízí, že lustrace není do schránky vložena, protože z ní vyplývalo, že žalovaná byla již v době uzavření předmětné smlouvy neúvěrovatelná. Dále žalovaná doložila žalobkyni kompletní výpisy z účtů – výpis z účtu za květen 2022, výpis z účtu za červenec 2022 k účtu číslo [č. účtu] a výpis z účtu za červenec 2022 k účtu číslo [č. účtu]. Ve schránce zákazníka jsou vložena pouze „torza“ těchto výpisů pod názvy „Vypis z uctu.pdf“ (ve schránce zákazníka uvedeno celkem čtyřikrát), ale po rozkliknutí odkazu na jednotlivé dokumenty tam je: 1/ výsek z výpisu za květen 2022 – kde je vidět přijetí mzdy a dalších 6 plateb, jedna z nich je platba Skylink ve výši 149 Kč, která není vůbec zohledněna ve výdajích žalované při posouzení její úvěruschopnosti (viz dále); 2/ výsek hlavičky výpisu za květen 2022; 3/ výsek výpisu za červenec 2022 – účet číslo [č. účtu] – 2 platby, z nichž jedna je příjem částky 19 883 Kč z účtu s názvem „[jméno FO]“ a 4/ výsek výpisu za červenec 2022 - účet číslo [č. účtu] – 4 platby, z nichž jedna je příjem mzdy. Žalovaná doložila žalobkyni výpisy celé. Například na výpise z účtu za květen 2022 k účtu číslo [č. účtu] figurují položky, ze kterých vyplývá, že klientka splácí další úvěry se splátkami v celkové výši 11 078,14 Kč (datum platby 12. 5. 2022 částka 3 000 Kč, datum platby 12. 5. 2022 částka 3 000 Kč, datum platby 12. 5. 2022 částka 4 000 Kč, datum platby 15. 5. 2022 částka 462,26 Kč, datum platby 15. 5. 2022 částka 615,88 Kč) a že úvěrující společnost Home credit a.s. žalované poskytla 13. 5. 2022 částku 11 103 Kč. Tyto výdaje ale žalobkyně zcela ignorovala, kdy se v dokumentu uloženém ve schránce zákazníka pod názvem „Posouzeni_vyplnene.pdf“ na výdajové straně spokojila s náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a pokud se jedná o splátky úvěrů, spokojila se s částkou 1 829 Kč. Ani u jedné položky není zřejmé, jak si výši těchto částek ověřila. Nicméně je na tomto dokumentu rukou napsáno „1 [jméno FO]“, což potvrzuje předpoklad, že žalobkyně výpis z registru [jméno FO] nechala zpracovat. Ve výdajích pak dále chybí již zmíněný poplatek za Skylink a s ohledem na skutečnost, že zprostředkovatel jednal s klientkou po mailu, nabízelo se zkoumat, jak se žalovaná k internetu připojuje a zda za tuto službu něco hradí. Ale jak vyplývá z mailové komunikace mezi žalobkyní (jejím zprostředkovatelem) a žalovanou, žalobkyni výdajová stránka rozpočtu žalované vůbec nezajímala. Ze všech mnou doložených výpisů z účtu je konečně i zřejmé, že kromě toho, že se v uvedenou dobu již točila v kolotoči dalších úvěrů, končilo její měsíční hospodaření opakovaně s nulovým či dokonce záporným výsledkem. Kdyby tak žalobkyně řádně vyhodnotila i to málo dokladů, které si ode žalované vyžádala, musela by dospět k závěru, že není schopná další úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí znamená, že se věřitel nespokojí s pouhými ničím nepodloženými prohlášeními spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. Postup věřitele, který posuzoval úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele je v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Ke shodnému závěru dospěl i Soudní dvůr EU při svém výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, která je transponována do českého zákona o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr uzavřel, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (viz rozsudek ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13, CA Consumer Finance vs. [jméno FO]). Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele (nebo neposouzení řádného) je neplatnost smlouvy dle ust. § 87 Zákona o spotřebitelském úvěru, a to neplatnost absolutní (dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-697/18, OPR-Finance s.r.o. v. GK). Sankční mechanismus je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele v konečném důsledku likvidační. Smluvní pokuty se nacházejí v čl. 2 Smlouvy. Vzhledem k nepřehlednému zpracování smlouvy se v něm navíc těžko orientuje. Člověk bez právního vzdělání má jen velmi omezenou šanci posoudit soulad nastavení smluvních pokut se zákonem o spotřebitelském úvěru. Cituji z předmětné smlouvy: Zejména smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné splátky a vedle toho i neuhrazené částky denně ve spojení s jednorázovou smluvní pokutou ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení a dále ve spojení s nadsazenou náhradou vynaložených nákladů představují ve svém souhrnu takové navýšení dlužné pohledávky, které podle mého názoru představuje porušení principů ochrany spotřebitele. Kromě jiného je nezastropování sankcí pro případ prodlení dlužníka (kam podle mého názoru spadají všechny výše uvedené položky) v rozporu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. I pokud by soud odhlédl od zvláštní ochrany spotřebitele, bylo by zřejmé, že výše uvedená ujednání jsou sama o sobě v rozporu s dobrými mravy. Touto otázkou se zabýval i Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 32 Cdo 1490/2019 ze dne 22. 9. 2020, kde mj. konstatoval: „Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o. z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (stejně jako dříve § 3 odst. 1 obč. zák.). V případě výše úroků z prodlení sjednané podle § 1970 o. z. je tedy třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu, či ze srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou stanovenou nařízením vlády, neboť obecně (bez přihlédnutí k okolnostem projednávané věci) nelze stanovit paušální „hraniční sazbu nemravnosti“ úroků z prodlení. […] Relevantní může být též další obsah posuzované smlouvy a skutečnost, zda současně s úroky z prodlení byla sjednána i jiná sankce za prodlení plnící obdobné funkce (například smluvní pokuta) či zda byla pohledávka věřitele zajištěna a jakým způsobem. Nezanedbatelné mohou být i obchodní zvyklosti stran a samotné okolnosti sjednávání, tedy například skutečnost, zda již byla obdobná výše úroků z prodlení mezi stranami sjednávána v minulosti a zda takovou výši vzhledem ke své vlastní obchodní praxi považoval za adekvátní sám dlužník. Důležitou okolností mohou být též majetkové poměry účastníků v době uzavření smlouvy a případně též vědomost o jejich očekávaných budoucích poměrech.“ Pro určení, zda je úvěrová smlouva v rozporu s dobrými mravy či nikoli, je tak nutno posoudit nejen výši samotného úroku, smluvní pokuty či úroku z prodlení, ale i veškerá další ujednání, která ve svém kumulativním efektu způsobují, že majetkové plnění, které má úvěrovaný úvěrujícímu zaplatit, je v hrubém nepoměru k poskytnutým prostředkům. Ačkoli tak jednotlivá ujednání v čl. 2 nemusí sama o sobě způsobit neplatnost smlouvy, je zřejmé, že ve svém souhrnu představují tak významný rozpor s dobrými mravy, že je smlouva vcelku neplatná. Zároveň nelze mít za to, že by tato ujednání bylo možné od zbytku smlouvy oddělit. Smlouva je formulářového charakteru, kromě identifikačních údajů spotřebitele uvedených v úvodu byla smlouva o úvěru ve zbytku spotřebitelem nezměnitelná. Podmínky užívání tzv. adhezních smluv, kdy text smlouvy je předtištěn a vtělen do formuláře, do něhož se doplňují již jen zpravidla identifikační údaje stran a základní charakteristiky předmětu plnění musí splňovat určitá pravidla, a to zejména v situaci, kdy stranou, která nemohla ovlivnit obsah smlouvy, je spotřebitel. V praxi je totiž poměrně obvyklé, že tvůrce formuláře nemá zájem na uzavření smlouvy v jiném než předloženém znění, není ochoten vyjednávat a případné změny navrhované druhou stranou akceptovat. V takovém případě může snadno dojít k situaci, kdy druhá strana, kterou může být i spotřebitel, uzavře pro něj značně nevýhodnou smlouvu nebo smlouvu, jež bude obsahovat nepřiměřené smluvní podmínky nebo smluvní podmínky, které jsou v rozporu s dobrými mravy, aniž by tyto mohl veden úmyslem získat zboží nebo čerpat služby, které jsou předmětem takové smlouvy, jakkoliv ovlivnit. Kontraktační proces žalobce nijak nevybočuje z výše popsané praxe. Žalobce předložil předtištěnou Smlouvu o úvěru, jejíž znění jsem musela jako Spotřebitel v plném rozsahu akceptovat, pokud jsem měla zájem čerpat úvěr. Spotřebitelské smlouvy jsou zvláštní kategorií smluv, podle kterých je spotřebitel jako fakticky slabší strana smluvního vztahu chráněn před tím, aby cestou smluvní svobody, faktického vnucení smluvních podmínek a definicí obchodních podmínek hospodářsky silnější stranou byl zkrácen na svých právech. V případě předmětné smlouvy o úvěru se jedná o smlouvu spotřebitelskou. V případě takových smluv není možné, aby byla stanovena práva a povinnosti spotřebitele v tak významné nerovnováze k právům a povinnostem dodavatele. Ze smlouvy nelze oddělit nerovnováhu v právech a povinnostech, protože by tím byl zcela popřen její smysl a nebyly by zachovány žádné její podstatné náležitosti. Smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobcem. Smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí a to i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle. Smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou. Žalobce svaluje veškerou vinu a odpovědnost na žalovanou, žalobce sám svou odpovědnost nevnímá. Žalobce také zcela opomíjí fakt speciality tzv. spotřebitelského vztahu mezi žalobcem a mnou, jehož meze a podstata jsou diametrálně odlišné od vztahu rovnocenných účastníků. To je zcela proti principům nejen obecné ochrany spotřebitele jakožto slabší strany ve smluvním vztahu, ale i této specifické věřitelovy povinnosti, která je jejím konkrétním vyjádřením. Ta je přitom určena jako nejvyšší možná, tedy musí být prováděna s odbornou péčí. Smlouva o úvěru trpí tak závažnými nedostatky, že je jako celek absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, se zákonem a veřejným pořádkem. Žalovaná tedy výše nadepsaný soud žádá o posouzení platnosti uvedené smlouvy. V době sjednání úvěru byla žalovaná závislá na gamblingu. V létě letošního roku absolvovala pobytovou léčbu, kdy těsně před jejím zahájením už nebylo v jejích silách nadále na smlouvu hradit a ani nastalou situaci řešit. Ještě během léčby po obdržení oznámení o zesplatnění smlouvy zaslala žalobkyni návrh smírného řešení. Ta na návrh vůbec neodpověděla, ani neposlala žádný protinávrh. Jak je uvedeno výše, domnívá se, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná a strany se tudíž musí vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení. Od žalobce žalovaná převzala jakožto jistinu úvěru částku 27 500 Kč, na kterou doposud uhradila 25 348 Kč. Domnívá se tedy, že zbývá žalobci na vypořádání bezdůvodného obohacení doplatit částku 2 152 Kč a ve zbývající části žádám žalobu zamítnout. Vzhledem k okolnostem spočívajícím v tíživé finanční situaci žádá o možnost platit tuto částku v měsíčních splátkách ve smyslu § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve výši 200 Kč. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je v případě neplatnosti úvěrové smlouvy spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a potvrzení o provedení transakce vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 27 500 Kč, přičemž tuto částku žalobkyně převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka, a to dne 11. 8. 2022. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovanou dohodla, že předmětný úvěr společně s úroky v celkové částce ve výši 46 000 Kč uhradí žalovaná v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 8. 2022. Dle čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění úvěru, pokud žalovaná bude v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Bylo rovněž sjednáno, že za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) Smlouvy o úvěru je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným (čl. IV. bod 1. Smlouvy o úvěru). Strany rovněž sjednaly nárok na smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) a b) smlouvy o úvěru, ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru.

5. Z tzv. bonity smlouvy vyplynulo, že žalovaná sjednané splátky nesplácela řádně a včas, kdy splátky ve výši 1 150 Kč platila pravidelně do splátky splatné 20. 4. 2024 (splátka byla zaplacena dne 16. 4. 2024 a další splátka byla zaplacena s několikadenní zpožděním dne 25. 5. 2024. další splátky již žalovaná neplatila a celkem tak zaplatila ve splátkách po 1 150 Kč, 25 100 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření uváděla, že zaplatila celkem 25 348 Kč, tedy o 248 Kč více než vyplývá z bonity smlouvy, což však nijak nedoložila. Soud tedy vycházel z toho, že bylo zaplaceno 25 100 Kč.

6. Žalovaná namítala absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z celé řady důvodů, mimo jiné z důvodů nesplnění povinnosti řádně prověřit její úvěruschopnost s odkazem na ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně předložila listinu označenou jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka podle které příjmy žalované činily 21 000 Kč měsíčně, příjmy domácnosti 78 000 Kč, bydlí ve vlastním, náklady na bydlení byly uvedeny částkou 5 000 Kč, dosavadní úvěry 1 829 Kč a rozdíl tedy činí 14 171 Kč. Žalovaná dle listiny neměla žádné osoby, které by na ni byly odkázány výživou. Příjmy samotné žalované byly prokázány výplatními páskami za duben až červen 2022 a spoluvlastnictví nemovitosti č.p. 275 v Jedlové informací o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí. Dle názoru soudu, tak žalobkyně správně zjistila příjem žalované a spoluvlastnictví nemovitosti. Nijak však nebyly doloženy ostatní příjmy domácnosti a nebyly nijak doloženy výdaje. Nebyla dále nijak relevantně prověřena dluhová situace žalované, když z výpisu z jejího účtu za červenec 2022 je zřejmé, že žalovaná měla dluhy u úvěrových společností [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]. a konečný zůstatek účtu v uvedeném měsíci byl záporný (- 8 157,33 Kč). Dle názoru soudu tak žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost z hlediska výdajů žalované a jejího dluhového zatížení.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyly dostatečně zjištěny výdaje spotřebitele a jeho dluhové zatížení, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobci jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 25 500 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 25 100 Kč, v době přiměřené jejím možnostem, jak uvedla ve svém vyjádření a jak je to uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku, neboť citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žádné jiné plnění žalobkyni nepřiznává. S ohledem na tento závěr se pak soud již nezabýval dalšími námitkami žalované, které cílily k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.

11. Žalovaná měla ve věci částečný úspěch, kdy byla úspěšná z 89 % a neúspěšná z 11 %. Podle § 142 odst. 2 má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto poměru úspěchu a neúspěchu, tedy ze 78 % (89 – 11). Náklady žalobkyně spočívaly v odměně nezastoupeného účastníka za podané vyjádření ve věci ve výši 300 Kč podle § 1 odst.3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 78 % z částky 300 Kč činí 234 Kč.

Poučení