10 C 29/2022-46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 222 824 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 69 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 6 562,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 147 261,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], žaloba podána téhož dne, domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem naříkaného řízení bylo určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení] a z tohoto důvodu mělo řízení pro žalobce zvýšený význam. Na jednání konaném dne [datum] pak žalobce potvrdil, že se domáhá odškodnění za období od podání žaloby v naříkaném řízení do vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum]. Žalobce vychází z roční částky odškodnění 23 250 Kč, neboť má za to, že základní částku odškodnění je třeba s ohledem na inflaci navýšit, a dále navrhuje navýšení základní částky pro svůj věk, když mu bylo [anonymizováno] let v době zahájení řízení a [anonymizováno] let v době jeho ukončení, a pro význam řízení navrhuje další navýšení o 10 %. Celkově se tak žalobce domáhá 222 824 Kč s úrokem z prodlení od [datum].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum]. Uzavřela, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 69 000 Kč. Základní částku odškodnění vypočtenou ze základu 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení snížila celkem 40 %, a to o 15 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 10 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy mezi žalobci, kteří byli příbuznými.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne [datum].

4. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět, a to co do částky 69 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], a soud proto řízení výrokem I., s odkazem na § 96 o. s. ř., v této části zastavil.

5. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne [datum] byla podána žaloba žalobci: [příjmení] [příjmení], [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti žalovaným: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Jednalo se o žalobu na určení, že žalobci jsou dědici a účastníci dědického řízení ze zákona po zemřelém [jméno] [příjmení]. Soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku pokynem [datum], poplatek je zaplacen [datum], soud vyzývá žalované k [datum], ve spise je založeno usnesení [název soudu] ze [datum], kterým jsou žalobce vyzýváni v rámci dědického řízení právě k podání žaloby v naříkaném řízení. Žalovaní se vyjadřují [datum], soud ukládá žalobcům [datum] povinnost sdělit data navržených svědků tak, aby tito mohli být předvoláni. Žalovaní se vyjadřují [datum], [datum] žalobci sdělují kontaktní údaje svědků, což doplují [datum]. Jednání je poté nařízeno [datum] na [datum]. Soud žádá připojení dědického spisu. Toto možné není, neboť věc není dokončena. Soud žádá [datum], tedy o připojení dokumentace do dědického řízení. Jednání se koná [datum], strany se vyjadřují k předmětu sporu, jsou slyšeni svědci, a to konkrétně [anonymizováno] osob. Soud poté žádá zapůjčení spisů Úřadu práce České republiky. Tento tyto zasílá [datum], jednání je nařízeno, a to ještě na minulém jednání na [datum], v tomto jsou volání svědci. Jedna ze svědkyň se omlouvá z důvodu pracovní neschopnosti. Jednání je odročeno z [datum] pro omluvu svědků. Soud poté komunikuje se svědky ohledně dalšího termínu možného jednání vzhledem ke zdravotním indispozicím svědků, ve spise jsou k tomuto založeny lékařské zprávy. Svědkyně [příjmení] sděluje [datum], že jí již zdravotní stav umožní účastnit se jednání. Jednání soud nařizuje na [datum]. Žalobci žádají o přerušení řízení podáním z [datum] z důvodu toho, že opomenutý dědic podal žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí vydanému v rámci dědického řízení. Usnesením ze dne [datum] soud zamítá návrh na přerušení řízení a jednání se koná [datum]. Na tomto jsou slyšeni svědci a účastníci, konkrétně [anonymizováno] osob. Jednání je pak odročeno za účelem přednesu závěrečných návrhů na [datum], závěrečné návrhy jsou ve věci založeny i v písemné podobě. Jednání se poté koná [datum], je přistoupeno k závěrečným návrhům a jednání je odročeno za účelem přípravy a vyhlášení rozsudku na [datum], toto jednání se koná a na tomto soud vyhlásil rozsudek. Soudce žádá o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku, písemné znění rozsudku ze dne [datum] je pak založeno na číslo listu [anonymizováno], tímto se zamítá žaloba na určení, že žalobci jsou dědici po zesnulém [jméno] [příjmení]. Žalobce a) podává odvolání, doručené [datum], soud ho usnesením z [datum] vyzývá k odstranění vad podaného odvolání. Žalobce c) podává rovněž odvolání [datum] a žalobce b) podává odvolání [datum]. Soud vyzývá žalobce c) k odstranění vad podaného odvolání [datum], rovněž tak usnesením z téhož dne vyzývá k témuž žalobce b). Žalobce c) předkládá odůvodnění odvolání [datum], [anonymizováno] se žalobce a) připojuje k odvolání žalobce c) a žalobce b) doplňuje odvolání dne [datum]. Soud vyzývá odvolatele [datum] k zaplacení soudního poplatku za podaná odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] [název soudu] poté usnesením z [datum] odmítá odvolání žalobce a) a výrokem II. rozhoduje tak, že rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Usnesení je na čísle listu [anonymizováno] a odvolací soud zrušení rozsudku soudu prvé instance odůvodnil tím, že bude nutno se blíže zabývat způsobilostí [jméno] [příjmení] pořídit závěť, když jeho zdravotní stav ke dni jejího sepsání nebyl řádně prokázán a bude v tomto směru třeba ustanovit znalce z oboru zdravotnictví odvětví [anonymizováno], případně [anonymizováno]. Zároveň bude třeba předložit kompletní zdravotní dokumentaci zesnulého. Dne [datum] žalovaní avizují, že bude podáno dovolání a žalovaný 1 a 2 poté podávají dovolání [datum] proti rozsudku soudu odvolacího. Žalovaný 1 a 2 žádají o osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení, soud těmto zasílá [datum] příslušné formuláře k dotvrzení a doložení majetkových poměrů. Žalovaní toto dokládají [datum], žalovaní poté [datum] sdělují, že nežádají osvobození od soudního poplatku a svoji žádost berou zpět. Řízení o osvobození od soudního poplatku za dovolání je zastaveno usnesením z [datum] [datum] vyzývá soud žalované k úhradě soudního poplatku za dovolání. Žalobci jsou vyzváni k vyjádření k dovolání [datum], žalobce c) tak činí [datum], věc je předložena dovolacímu soudu [datum] Nejvyšší soud rozhoduje ve věci usnesením z [datum], kterým dovolání žalovaných odmítá. Věc je vrácena tedy prvoinstančnímu soudu, tento usnesením z [datum] ukládá žalobci a), aby sdělil jména ošetřujících lékařů zesnulého a označil zdravotnická zařízení, kde byl zesnulý hospitalizován. A tutéž povinnost ukládá soud usnesením žalobci b) dne [datum] a rovněž žalobci c) téhož dne. Dále usnesením z téhož dne ukládá soud žalovanému 1 i žalovanému 2 splnění stejných povinností. Žalobce c) reaguje [datum], žalovaní reagují [datum], soud poté usnesením ukládá [datum] povinnost [anonymizováno] [příjmení], aby předložila lékařskou dokumentaci zesnulého a usneseními z [datum] je stejná povinnost uložena ještě dalším dvěma zdravotnickým zařízením, respektive lékařům. Soud poté usnesením z [datum] ustanovil ve věci znalce [příjmení] [příjmení] znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví [anonymizováno], specializace na [anonymizováno]. Tato se má vyjádřit zejména k tomu, jakým zdravotním postižením trpěl zůstavitel [jméno] [příjmení] ke dni sepsání závětí a jaká byla jeho způsobilost k právním jednáním. Spis je zaslán znalkyni [datum], znalkyně žádá [datum] o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku a posudek poté předkládá [datum]. Jednání je nařízeno na [datum]. Soud rozhoduje o znalečném [datum]. Zástupkyně žalovaných žádá o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené. Soud zamítá usnesení z [datum] návrh na odročení jednání nařízeného na [datum]. Žalovaní navrhují výslech znalce [datum]. Jednání se koná [datum], na tomto je slyšena znalkyně [příjmení] [příjmení]. Poté je přistoupeno k závěrečným návrhům a jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum]. Soud rozhoduje o znalečném [datum], jednání se koná [datum] a na tomto soud vyhlásil rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno na čísle listu [anonymizováno] a na tomto je vyznačena doložka právní moci k [datum]. Tímto rozsudkem soud první instance zamítl žalobu žalobců na určení, že jsou dědici a účastníci dědického řízení po zemřelém [jméno] [příjmení]. Rovněž soud rozhodl nákladovými výroky o nákladech účastníků řízení i státu. Žalobce b) podává odvolání [datum], žalobce c) podává odvolání [datum], žalobce b) doplňuje odvolání [datum]. Soud vyzývá odvolatele k zaplacení soudního poplatku [datum]. Soud poté rozesílá [datum] podaná odvolání k vyjádření ostatním účastníkům a řeší následně reklamaci doručení těchto písemností. Písemnost se nedaří doručit žalobci a), neboť tomuto je nutno v mezidobí doručovat do [země], žalobci a) se tak stále nedaří doručit rozsudek, a to ještě v [anonymizováno] [rok], soud proto kontaktuje v [anonymizováno] [rok] zbývající žalobce za účelem sdělení, zda nemají kontaktní adresu na žalobce a) [jméno] [příjmení], rovněž s tímto dotazem kontaktuje soud žalované. Žalovaní sdělují [datum], že adresou na žalobce a) nedisponují. Žalobkyně c) sděluje adresu žalobce a) v [země] dne [datum]. Soud poté kontaktuje žalobce c), aby byl ochoten vykonávat funkci opatrovníka žalobce a), který je neznámého pobytu v zahraničí, respektive se mu nedaří doručit neznámou adresu v cizině. Tento dotaz je činěn [datum], žalobce c) souhlasí s ustanoveným opatrovníkem [datum] a usnesením z [datum] pak soud ustanovuje žalobci a) opatrovník, neboť se mu nepodařilo doručit soudní písemnosti na známou adresu v cizině s tím, že opatrovníkem je ustanoven žalobce b) [celé jméno žalobce]. Žalobkyně c) podává poté ještě odvolání [datum], soud prvé instance poté usnesením z [datum] ruší ustanovení opatrovníka z [datum] a ustanovuje opatrovníkem [celé jméno žalobce], tj. žalobce b). Soud tak rozhodl, protože proti původnímu ustanovení opatrovníka bylo podáno odvolání, které poukazovalo na to, že účastníci jsou nesprávně označeni v tomto usnesení. Soud tak tímto napravil tuto chybu a ustanovil opatrovníka řádně. Soud poté vyzývá žalobce c) k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání [datum] a doručuje opatrovníkovi žalobce a) usnesení o znalečném znalkyni, a to [datum]. Soud poté vyzývá opatrovníka žalobce a), aby se vyjádřil k podanému odvolání, a to [datum]. Opatrovník se vyjadřuje [datum], [název soudu] poté odmítá odvolání žalobce a), jakožto opožděné usnesení z [datum]. Žalobce a) podává proti tomuto odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu, včetně odvolání do rozsudku ve věci samé dne [datum]. Jednání před odvolacím soudem se koná [datum] a na tomto je vyhlášen rozsudek. Tento je založen pod číslem listu [anonymizováno], je na něm doložka právní moci [datum] Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvého stupně, kterým bylo odmítnuto jakožto opožděné odvolání žalobce a) a rozsudek soudu prvé instance z [datum], byl potvrzen s výjimkou nákladového výroku, který byl změněn, to vše ve vztahu žalobců b) a c) a žalovaných 1 a 2. Žalobkyně c) poté podává dovolání [datum], soud vyzývá žalobkyni c) k úhradě poplatků za dovolání [datum] a soud poté rozesílá dovolání k vyjádření ostatním účastníkům [datum]. Soud poté opakovaně kontaktuje účastníky ohledně toho, zda neznají aktuální adresu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Tito uvádí, že nikoliv. Soud poté dotazuje účastníky, zda jsou ochotni vykonávat funkci opatrovníka a v návaznosti na to soud prvé instance poté usnesením z [datum] rozhoduje tak, že ruší ustanovení opatrovníka [celé jméno žalobce] žalobci a) a žalobci a) se ustanovuje opatrovník žalobce c) [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Soud rovněž řeší otázku toho, zda žalobce a) nezemřel, nikdo o tomto nemá relevantní informace. Věc je předložena Nejvyššímu soudu [datum] a Nejvyšší soud České republiky poté rozhoduje [datum] tak, že dovolání žalobkyně c) odmítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je doručeno žalobci b) [celé jméno žalobce] obálkou I. uložením [datum], tedy k doručení dochází [datum], tímto je naříkané řízení skončeno.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od [datum] (podání žaloby) do [datum] (doručení rozhodnutí dovolacího soudu; takto řízení skutečně trvalo, žalobce pouze žádá odškodnit jen do [datum], tj. do dne vydání rozhodnutí dovolacího soudu), tj. trvalo [anonymizováno 6 slov], což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

13. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, zejména kritérium písmene d) - postupu soudu během řízení. V řízení došlo k průtahu v období od vydání druhého rozhodnutí soudu prvé instance, kdy toto soud vyhlásil [datum], do [datum], kdy je věc s odvoláním ve věci samé teprve předložena odvolacímu soudu, tedy kdy trvalo [anonymizováno 7 slov], než bylo rozhodnutí ve věci samé s podaným odvoláním předloženo k rozhodnutí [název soudu]. Soud sice v mezidobí musel řešit komplikace spojené zejména s tím, že žalobce a) přestal být právně zastoupen a pobýval na adrese v cizině, konkrétně v [země], kam se mu nedařilo doručovat, a kdy soud řešil otázku mezinárodního doručování a následně ustanovení opatrovníka, konkrétně jednoho ze žalobců. Jakkoli však tato komplikace v tomto období nastala, je nutno období [anonymizováno 7 slov] k vyřešení tohoto problému považovat již za nepřiměřenou a soud z tohoto důvodu dospívá k závěru o tom, že celkovou dobu řízení je nutno rovněž považovat za nepřiměřenou. Soud neshledal období průtahu v době zahájení řízení, tedy ve skutečnosti, že jednání bylo nařízeno až [anonymizována dvě slova] po podání žaloby, když soud v mezidobí plynule řešil standardní procesní úkony, jako je úhrada soudního poplatku, či vyjádření stran k podáním ostatních účastníků. Ani vyhodnocení zbývajících kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk pak soud nevede k závěru, že by celkovou dobu řízení bylo ještě možno akceptovat jako přiměřenou. Pokud jde o složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), pak k této se soud vyjadřuje blíže níže, nicméně ani pro skutkovou, či procesní složitost věci, které soud jinak shledal zvýšenými, nelze ještě dospěl k závěru, že celková doba je pro tato kritéria ještě přiměřenou, když ani tato kritéria nebyla natolik výjimečná. Právní složitost soud shledal jakožto běžnou a ani s ohledem na počet soudních instancí nelze uzavřít, že by dobu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] řízení bylo možno ještě akceptovat jakožto přiměřenou. Pokud jde o kritérium písmene c), tj. chování účastníků, pak toto bylo ve vztahu k žalobci v řízení neutrálním a zbývající kritérium písmene e) významu řízení, jakkoli tento byl běžným, naopak hovoří pro závěr o tom, že řízení mělo být skončeno dříve.

14. Soud tak uzavírá, že odpovědnostní titul je dán.

15. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Pro účely odškodnění délky řízení specifikované žalobcem pak soud vyšel z délky trvání naříkaného řízení v délce [anonymizováno 5 slov] - předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum] (podání žaloby) do [datum] (doručení rozhodnutí dovolacího soudu; takto řízení skutečně trvalo), žalobce žádá odškodnit jen do [datum], tj. do dne vydání rozhodnutí dovolacího soudu, což činí [anonymizováno 6 slov] trvání naříkaného řízení. Za posuzované řízení v délce trvání [anonymizováno 5 slov] tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 116 250 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal, což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

18. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

19. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo složitějším po stránce skutkové a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění ponížil o 10 %. V řízení bylo slyšeno celkem [anonymizováno] svědků, a to na dvou jednáních, a dále byl vypracován znalecký posudek, kdy se znalkyně musela vyjádřit ke způsobilosti zůstavitele pořídit předmětnou závěť a za tímto účelem bylo nutno rovněž opatřit zdravotnickou dokumentaci, což má rovněž vliv na skutkovou složitost věci. Řízení bylo dále složitějším po stránce procesní a soud pro toto kritérium dále základní částku odškodnění ponižuje o dalších 10 %. Procesní složitost řízení se promítla zejména v tom, že řízení muselo být odročováno pro zdravotní komplikace na straně svědků, dále soud musel komunikovat se zdravotnickými zařízeními ohledně dodání zdravotnické dokumentace a rovněž opakovaně komunikoval s účastníky ohledně bydliště žalobce a). Na vyšší procesní složitosti věci se podílela rovněž nutnost doručování druhého rozhodnutí soudu prvé instance žalobci a) do [země] a související ustanovení opatrovníka. Po procesní stránce dále soud rozhodoval o osvobození od soudních poplatků žalovaných v souvislosti s podaným dovoláním (tuto žádost žalovaní nakonec vzali zpět). Na procesní složitosti se pak konečně zejména promítlo to, že žalobci a) nebylo možno doručit písemnost na známou adresu v cizině, konkrétně v [země], o což se soud opakovaně pokoušel a což nakonec vedlo k ustanovení opatrovníka. Po procesní stránce dále soud rozhodoval o svědečném a znalečném. Po právní stránce vyhodnocuje soud složitost naříkaného řízení jakožto běžnou a pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikuje. Soud poté přistoupil ještě k modifikaci základní částky odškodnění o 10 % pro počet soudních instancí. Ve věci samé rozhodoval 2x soud první instance, 2x soud druhé instance a 2x soud dovolací, což odůvodňuje ponížení právě o zmiňovaných 10 %. Četnost rozhodování na více soudních instancích přitom nebyla dána chybami na straně soudu, ale byla vyvolána zejména skutkovou složitostí věci a odlišným právním názorem soudu druhé instance na zjištění skutkového stavu, když prvý rozsudek soudu prvé instance byl zrušen pro nedostatečná skutková zjištění, respektive nutnost doplnit dokazování právě znaleckým posudkem. Na délku řízení pak měla, pokud jde o počet soudních instancí, vliv zejména podaná dovolání. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). – Žalobce se na délce řízení nepodílel ani negativně, ani pozitivně, a soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikuje. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Pokud jde o postup soudu během řízení, pak soud pro toto kritérium dospěl k závěru, že ve věci nastal nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení. Tímto je toto pochybení na straně soudu vyčerpáno. Ve zbytku lze konstatovat, že postup soudu prvé instance i soudu odvolacího a dovolacího byl plynulý, jednotlivé úkony na sebe navazovaly a věc byla vedena ve snaze rozhodnout ve věci v co nejkratší době. Soud tedy pro toto kritérium dále základní částku odškodnění nemodifikuje. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak byl běžný. Pokud jde o subjektivní význam řízení pro žalobce, pak tento žalobce dovozoval ze svého věku, nicméně soud v tomto směru odkazuje, že ani z tohoto důvodu není třeba základní částku navyšovat, když dle judikatury dovolacího soudu je věk důvodem pro navýšení základní částky odškodnění až od věku 75 let (např. NS sp. zn. 30 Cdo 3015/2021), kterého žalobce v řízení nedosáhl. Naopak však soud zohlednil skutečnost, že žalobce se žalobou domáhal nároku společně s dalšími dvěma osobami, které s ním byly v příbuzenském poměru, tedy s těmito újmu sdílel, a soud proto základní částku odškodnění pro sdílení újmy z délky naříkaného řízení ponížil o 5 % (viz např. III. ÚS 3369/2017). V naříkaném řízení vystupoval jako žalobce a) [příjmení] [příjmení], tento byl [anonymizováno] zůstavitele, dále žalobce b) [celé jméno žalobce] (zdejší žalobce), který byl [anonymizováno] zůstavitele, a žalobkyně c) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která byla [anonymizováno] zůstavitele, tedy tímto je doloženo příbuzenské propojení žalobců a sdílení jejich újmy 20. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 35 % na výsledných 75 562,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 69 000 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 6 562,50 Kč (75 562,50 – 69 000) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 147 261,50 Kč (222 824 – 69 000 – 6 562,50) soud žalobu zamítl.

21. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

24. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

25. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH -) soud nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]; soudní jednání bylo nařízeno na den [datum] a žalobci bylo částečné plnění žalované (pro které bral žalobu zpět) známo již od stanoviska žalované ze dne [datum]; tedy nelze hodnotit částečné zpětvzetí žaloby těsně před nařízeným jednáním jako účelný úkon, když tento bylo možno učiniti na jednání samotném; -) právní zástupce žalobce je plátce DPH.

Poučení