10 C 304/2023 - 79

Rubrum

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: [údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje právního zástupce] proti žalované: [údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje právního zástupce] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že vlastníkem vozidla Volkswagen Sharan II, VIN [VIN kód] byl ke dni úmrtí zůstavitele, tedy ke dni 7. 12. 2021, zesnulý pan [jméno FO], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 341 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou uplatněnou u soudu dne 10. 10. 2023 domáhala určení, že zesnulý pan [jméno FO] byl ke dni úmrtí, tedy ke dni 7. 12. 2021, vlastníkem automobilu Volkswagen Sharan II, VIN [VIN kód]. Tvrdila, že je dcerou a jedinou dědičkou po panu [jméno FO]. V podrobné soukromé evidenci svého otce přitom našla doklady o tom, že pan [jméno FO] uvedené vozidlo od společnosti [právnická osoba]. dne 27. 6. 2021 zakoupil s tím, že k vozidlu uhradil i pojištění. Platbu provedl ze svého účtu a karty. Stal se tedy vlastníkem uvedeného vozidla. Vozidlo bylo v evidenci vozidel zapsáno na žalovanou, avšak žalobkyně má za to, že šlo pouze o předání vozidla do užívání žalované, nikoliv o převedení vlastnického práva k vozidlu na žalovanou. Žádnou smlouvu kupní či darovací ohledně převodu vlastnického práva žalovaná v systému otce nedohledala. Naopak z pojistných smluv plyne, že otec žalobkyně se považoval za vlastníka vozidla, když se jako takový v těchto smlouvách označil a pojistné na povinné ručení i havarijní pojištění zaplatil. Žádnou změnu ve vlastnictví vozidla pojišťovně následně nesdělil, a to i když jedna ze smluv předpokládala se změnou vlastnictví svůj zánik. Na vlastnický vztah zesnulého k vozidlu poukazuje i skutečnost, že otec žalované uhradil dne 13. 7. 2021 za servis vozidla částku 6 327 Kč a dne 9. 11. 2021 pak provedl platbu ve výši 111 676 Kč, kdy poznámka k této platbě zněla „Mercedes + Sharan + dysky“. Investoval tedy i do oprav vozidla, což by nečinil, kdyby vozidlo nepovažoval za svůj majetek. Žalobkyně proto měla za to, že je zde rozpor mezi právním, tedy zapsaným stavem v registru vozidel, a skutečným stavem, v čemž spatřovala důvod pro podání této žaloby. Naléhavý právní zájem na tomto určení je pak dán tím, že pro žalobkyni, jakožto dědičku po panu [jméno FO], je to jediný způsob, jak může bránit svá práva a dosáhnout toho, aby předmětné vozidlo bylo zahrnuto do dědictví.

2. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznala. Tvrdila, že zápis v registru vozidel je správný, neboť ona je skutečně vlastnicí předmětného vozidla. Pan [jméno FO] jí toto vozidlo daroval, o čemž svědčí darovací smlouva, kterou má žalovaná pouze v naskenované verzi, když originál zřejmě zůstal v písemném archivu zesnulého. Poukázala však současně na to, že písemné formy není v případě tohoto darování třeba, když vůle pana [jméno FO] je zřejmá, především z toho, jak jednal při přepisu vozidla. Upřesnila, že byla životní partnerkou zesnulého, zesnulý pan [jméno FO] pro ni automobil zakoupil. Od počátku tedy bylo vozidlo určeno pro ni. Ostatně pan [jméno FO] se nijak tímto netajil, což mohou dosvědčit i známí žalované a zesnulého, které žalovaná navrhuje za svědky, a v tomto duchu se měl pan [jméno FO] vyjádřit i před pracovnicí úřadu, kde bylo vozidlo přepisováno. Ani žalobkyně zpočátku nezpochybňovala vlastnictví žalované k vozidlu, když po úmrtí otce žalovanou vyzvala, aby si vozidlo „přepojistila na sebe a za své peníze“. Současný spor žalovaná považuje za důsledek ostatních sporných záležitostí se žalobkyní, zejména osobních sporů a výsledku soudního řízení v Praze, kde byl dosud nepravomocně žalované přiznán finanční nárok vůči žalobkyni. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně oponovala, že dle jejích informací mělo být vozidlo zakoupeno pro společné účely, tedy i pro pana [jméno FO], jelikož osobní vozidlo zesnulého, Mercedes, byl již ve špatném technickém stavu, tzv. „na dojetí“. Také uvedla, že se s rozhodnými skutečnostmi v této věci seznámila až v souvislosti se jiným sporem vedeným se žalovanou, neboť díky tomu byla nucena se podrobněji zabývat listinami v archivu svého otce. Zopakovala, že o vlastnickém vztahu pana [jméno FO] k vozidlu svědčí to, že celé vozidlo uhradil ze svých finančních prostředků, svým jménem uzavřel pojistné smlouvy, hradil pojistné a objednával a hradil též servis vozidla. Při přepisu vozidla darovací smlouva nebyla předložena, ačkoliv již měla v té době existovat. Žalobkyně proto popírala pravost tvrzené darovací smlouvy a současně poukázala na skutečnost, že došlo k podání trestního oznámení, neboť je podezření, že darovací smlouva není pravá, je falzem. Úkony trestního řízení v této věci dosud probíhají. Svědky žalované považovala žalobkyně za nedůvěryhodné, neboť jeden z nich žalobkyni vyhrožoval, nelegálně si opatřil informace o bankovním účtu a pohybu na tomto účtu zesnulého, vyhrožoval také nevlastní sestře žalobkyně. Navíc jejich svědectví nemůže vyvrátit skutečnosti prokazované žalobkyní navrženými listinnými důkazy. Proto zcela setrvala na svém žalobním návrhu.

4. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná žila v družském vztahu s panem [jméno FO], a to až do doby jeho úmrtí. Žili spolu ve společné domácnosti.

5. Z kupní smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a panem [jméno FO] plyne, že pan [jméno FO] koupil od dané společnosti automobil VW Sharan, číslo karoserie [VIN kód], SPZ [SPZ]. Cena byla sjednána včetně doplňkových služeb ve výši 462 780 Kč s tím, že bylo dojednáno, že při podpisu smlouvy kupující uhradí závdavek ve výši 20 000 Kč, zbytek ceny bude uhrazen bankovním převodem. Z faktury vystavené společností [právnická osoba]., kde je jako odběratel uveden pan [jméno FO], plyne, že tímto dokladem byla jmenovanému účtována částka 462 780 Kč představující platbu za vozidlo VW Sharan 2.0 TDI, číslo karoserie [VIN kód], SPZ [SPZ] ve výši 439 999 Kč a dále doplňkové služby spočívající v pojištění [název] za částku 27 200 Kč, Pojištění [název] ve výši 18 782 Kč a „Dopň. zák. servis hotovost ve výši 3 999 Kč a dále zde byla účtována sleva ve výši 27 200 Kč. Datum vystavení faktury byl 27. 6. 2021, datum splatnosti 2. 7. 2021.

6. Z výpisu z účtu pana [jméno FO] za červen 2021 vyplývá, že dne 27. 6. 2021 uhradil částku 442780 Kč jako „Platbu za VW Sharan 2.0 TDI) a dne 28. 6. 2021 byla zaúčtována platba kartou ve výši 20 000 Kč „Nákup [právnická osoba], [adresa], dne 27. 6. 2021, částka 20000.00CZK“. Z výpisu z účtu pana [jméno FO] za červenec 2021 vyplývá, že dne 13. 7. 2021 byla z tohoto účtu uhrazena částka 6 327 Kč s poznámkou „WV Sharan“ a dne 14. 7. 2021 byl z tohoto účtu uhrazen poplatek Městu [obec] ve výši 800 Kč. Z výpisu z účtu pana [jméno FO] za listopad 2021 plyne, že z tohoto účtu dne 6. 11. 2021 byla provedena bezhotovostní platba ve výši 111 676 Kč s poznámkou „Mercedes + Sharan gumy + dysky“.

7. Z nepodepsané pojistné smlouvy [název] ze dne 27. 6. 2021 plyne, že pan [jméno FO] jako pojistník shodný s provozovatelem a vlastníkem vozidla uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve vztahu k vozidlu Volkswagen [jméno FO], SPZ [SPZ]. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 18 782 Kč. Z pojistné smlouvy č. CGA_255271 ze dne 27. 6. 2021 plyne, že pan [jméno FO] jakožto pojistník shodný s pojištěným uzavřel s [právnická osoba] pojistnou smlouvu o pojištění „[název]“ ve vztahu k předmětnému vozidlu Volkswagen Sharan a jeho možné poruchy. Počátek pojištění byl sjednán na 27. 6. 2021, konec pojištění na 27. 6. 2024. Jednorázové pojistné bylo sjednáno ve výši 27 200 Kč.

8. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 10. 2. 2022 vydaného pověřenou soudní komisařkou [jméno FO], notářkou v [obec], bylo zjištěno, že jedinou dědičnou ze zákona po panu [jméno FO], zemřelém dne 7. 12. 2021, byla žalobkyně, pozůstalá dcera zůstavitele, přičemž mezi sepsaným majetkem tvořícím známou pozůstalost nebyl předmětný automobil uveden. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 2. 2022. Dle odůvodnění aktiva a pasiva pozůstalosti byla zjištěna z údajů dědičky a ze zpráv příslušných institucí.

9. Z elektronické kopie darovací smlouvy ze dne 2. 7. 2021 plyne, že pan [jméno FO] daroval žalované předmětné vozidlo Volkswagen Sharan a žalovaná tento dar přijala. Ve smlouvě bylo ujednáno, že obdarovaná nemusí k vozidlu uzavírat povinné ručení a havarijní pojištění, neboť „dárce nechá plně zaplacenou pojistku jak na povinné ručení tak i na havarijní pojištění zaplacené jím, do konce platnosti pojistky pro obdarovaného“. Tato kopie byla předložena nejprve žalobkyní, posléze i žalovanou, text smlouvy je shodný.

10. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní zvláště vyzvána k předložení platného nabývacího titulu k vozidlu či k vydání vozidla včetně úředně ověřené plné moci k přepisu vozidla v registru vozidel s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání tohoto soudní cestou.

11. Z korespondence mezi žalobkyní a žalovanou, resp. zmocněncem žalované panem [jméno FO], soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro toto řízení, mimo obecnou informaci, že účastnice mají mezi sebou další sporné závazky plynoucí z dědictví po panu [jméno FO].

12. Ze zprávy Městského úřadu v [obec], odboru správních činností a živnostenského úřadu, soud zjistil, že v registru vozidel byla jako vlastník i provozovatel vozidla [SPZ] zapsána společnost [právnická osoba]. od 23. 3. 2021 do 14. 7. 2021 a od 14. 7. 2021 doposud je pak jako vlastník a provozovatel vozidla zapsána žalovaná.

13. Z listin zaslaných Městským úřadem v [obec], a to ze žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne 14. 7. 2021 plyne, že pan [jméno FO], jehož totožnost byla při jednání ověřena jeho občanským průkazem, jakožto substituční zmocněnec společnosti [právnická osoba]. požádal o přepis vlastníka i provozovatele k vozidlu [SPZ]. Novým vlastníkem i provozovatelem se stala žalovaná. Poté došlo k přečíslování vozidla, nová registrační značka byla [SPZ]. Byl zaplacen správní poplatek za přepis vozidla ve výši 800 Kč.

14. Následně byla strana žalující poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř. k doplnění tvrzení, jež by zpochybňovaly vlastnictví žalované k předmětnému vozidlu evidované v registru vozidel a označení důkazů k tomuto.

15. Na to žalobkyně znovu poukázala na zahájené trestní řízení týkající se pravosti předložené darovací smlouvy s tím, že z tohoto řízení by v blízké době měly vzejít skutečnosti, které by osvědčily, že tvrzení žalované jsou nepravdivá. Navrhovala vyčkat výsledků tohoto řízení a listiny z toho vzešlé, aby poté byly použity k důkazu v tomto řízení. Dále jako důkaz navrhovala výslech žalované k tomu, jak došlo k přepisu vozidla. A rovněž navrhovala k důkazu předložit rozsudek Okresního soudu v [obec], který má k dispozici a který je schopna předložit dodatečně, kde soud rozhodl v obdobné věci, a to proti zápisu v registru vozidel.

16. Žalovaná pouze z opatrnosti navrhovala provedení dalších důkazů, a to zprávou od společnosti [právnická osoba]., kdo předvyplňoval tiskopis o zápis změny vlastníka při přepisu vozidla, svědeckou výpovědí úřednice, která přepis prováděla, tedy paní [jméno FO], k okolnostem přepisu vozidla, a výslechem dalších svědků, před kterými se pan [jméno FO] o darování vozidla žalované zmiňoval, a to [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

17. Soud tyto návrhy na provedení důkazů zamítl, a to pro nadbytečnost. Soud uzavřel, že skutečnosti a okolnosti ohledně průběhu přepisu vozidla byly dostatečně zjištěny z listin zaslaných soudu Městským úřadem v [obec], další důkazy k tomuto tedy považuje za nadbytečné. Co se týká důkazů ohledně pravosti darovací smlouvy předložené v tomto řízení oběma stranami pouze v kopii, nikoliv v originále, soud považuje i tyto důkazy za nadbytečné, neboť pro rozhodnutí v této věci nemají zásadní význam, jak bude uvedeno dále. To se shodně týká i výslechů známých žalované, kteří měli od pana [jméno FO] slyšet, že vozidlo daroval žalované.

18. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý jednotlivě i a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel i k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k následujícímu skutkovému závěru. 19. [jméno FO] žil v družském poměru se žalovanou. Dne 27. 6. 2021 zakoupil od společnosti [právnická osoba]. automobil Volkswagen Sharan II facelift 2.0 TDI, registrační značky [SPZ]. Téhož dne uzavřel k vozidlu i tzv. povinné ručení a pojištění [název], přičemž současně uhradil i v obou případech pojistné na stanovenou dobu dopředu. Ve smlouvách byl uveden jako vlastník a provozovatel vozidla. Platba pojištění byla provedena současně s platbou kupní ceny za vozidlo. Dne 13. 7. 2021 byla z účtu pana [jméno FO] provedena platba částky 6 327 Kč, u které byla poznámka „WV Sharan“. Následně dne 14. 7. 2021 se pan [jméno FO] dostavil i se žalovanou na Městský úřad v [obec], kde k žádosti podané panem [jméno FO], jež byl vybaven plnou mocí od předchozího vlastníka vozidla, došlo k přepisu vozidla na žalovanou jako nového vlastníka a provozovatele. Jako vlastník a provozovatel vozidla Volkswagen Sharan II, VIN [VIN kód], byla v období do 14. 7. 2021 registrována společnost [právnická osoba]., od 14. 7. 2021 dosud pak žalovaná. Poplatek za přepis vozidla byl uhrazen příslušnému úřadu z účtu pana [jméno FO]. Poté dne 9. 11. 2021 byla z účtu pana [jméno FO] provedena platba částky 111 676 Kč, u které si pan [jméno FO] provedl poznámku „Mercedes + Sharan gumy + dysky“. Žalovaná žila ve společné domácnosti s panem [jméno FO] až do doby jeho úmrtí. Žalovaná má vozidlo ve svém držení a užívá jej pro svou potřebu.

20. Podle ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (např. viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 884/2013).

22. Podle § 134 o.s.ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

23. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z následující ustálené judikatury soudů. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2017 č. j. 22 Cdo 5330/2015-193, dále usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2020 č. j. 29ICdo 144/2018-105 nebo usnesení ze dne 27. 5. 2021 č. j. 23 Cdo 742/2021 bylo judikováno, že nabytí vlastnického práva k vozidlu není vázáno na jeho zápis do registru silničních vozidel, registr vozidel není veřejným seznamem. Evidence vozidel a výpisy z ní mají povahu veřejných listin, z nichž lze na osobu vlastníka usuzovat, neprokáže-li se opak (viz shodně nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2012 sp. zn. II ÚS 1463/11 „otázku vlastnických práv k vozidlu lze určit rychle a jednoduše, neboť vlastnictví k vozidlu podléhá registraci příslušnými orgány státu a je prokazováno veřejnou listinou – technickým průkazem, osvědčením o registraci vozidla.“). Technický průkaz za veřejnou listinu prohlásilo i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 694/2006, k presumpci správnosti veřejné listiny se pak vyjádřilo rozhodnutí Ústavního soudu ČR I. ÚS 2906/12.

24. Podle § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Podle § 2057 odst. 1 při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu. Dle odst. 2 téhož ustanovení písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. Dárce je zavázán k odevzdání daru, není však povinen platit úrok z prodlení.

25. Po právním posouzení má soud za to, že žaloba není důvodná.

26. Soud se nejprve zabýval posouzením naléhavého právního zájmu žalobkyně na navrhovaném určení vlastnictví a uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na případném určení vlastnictví k vozidlu, neboť toto určení by v případě prokázání skutkových tvrzení žalobkyně, mohlo vést k odstranění nejistého postavení žalobkyně, resp. vyvolat dodatečné dědické řízení po zesnulém panu [jméno FO].

27. Z provedeného dokazování sice jednoznačně vyplynulo, že vozidlo zakoupil od původního vlastníka, společnosti [právnická osoba]., pan [jméno FO], který při koupi vozidla uzavřel i pojištění k tomuto vozidlu a zaplatil pojistné dopředu, avšak dále také vyplynulo, že pan [jméno FO] následně vozidlo daroval žalované, své družce. Tento převod vlastnického práva vyplývá ze zjištěných okolností, tedy z družského soužití a společného hospodaření žalované a pana [jméno FO], a především z následného chování pana [jméno FO], který sám aktivně zajistil, aby vozidlo bylo v registru vozidel přepsáno na žalovanou, která zde byla uvedena jako vlastník i provozovatel. Soud zdůrazňuje, že nepovažuje přepis vozidla na žalovanou za vlastní uzavření darovací smlouvy, ale že chování pana [jméno FO] u přepisu považuje ve spojení s ostatními okolnostmi případu za důkaz o tom, že k tomuto převodu vlastnictví mezi ním a žalovanou před přepisem vozidla došlo.

28. Tvrzení žalobkyně, že přepisem vozidla v registru vozidel, kde jako vlastník a provozovatel byla nově uvedena žalovaná, chtěl pan [jméno FO] pouze žalované umožnit užívání vozidla, nikoliv převést vlastnické právo, není podloženo žádnými relevantními skutečnostmi a důkazy a ani nedává logický smysl, co se týká sledu událostí. Pokud by pan [jméno FO] skutečně nechtěl vlastnictví k vozidlu převést na žalovanou, mohl být sám zapsán jako vlastník i provozovatel vozidla a umožnit pouze faktické užívání vozidla žalovanou. Případně mohl nechat žalovanou zapsat pouze jako provozovatele vozidla, nikoliv jako vlastníka. To však neučinil a na jeho vůli i nadále být vlastníkem vozidla nelze ani z ničeho jiného usuzovat. Naopak z důkazů vyplývá logický celek, kdy vozidlo koupil, daroval žalované a nechal přepsat na žalovanou. Vzhledem k jejich družskému soužití nejeví se takového chování jako neobvyklé. Zda k tomuto darování došlo darovací smlouvou ze dne 2. 7. 2021, nebo neformálně, tedy ústní darovací smlouvou, je nerozhodné, když zákon pro toto darování písemnou formu nevyžaduje (viz citovaný § 2055 a násl. občanského zákoníku). Proto soud nepovažoval za potřebné pro rozhodnutí v této věci zjišťovat pravost předložené kopie darovací smlouvy ze dne 2. 7. 2021. Pokud by se v zahájeném trestním řízení ukázalo, že tato listina není pravá, nemohlo by to rozhodnutí v této věci zvrátit, když soud má vlastnictví žalované k vozidlu prokázáno i bez této smlouvy, jak je uvedeno výše. Pro úplnost k tomu soud dodává, že předložení smlouvy není vyžadováno ani při přepisu vozidla, když při něm dochází k souhlasnému prohlášení dosavadního a nového vlastníka. To, že byl pan [jméno FO] osobně při přepisu přítomen, dosvědčují předložené listiny, kde je zachyceno ověření jeho totožnosti jeho občanským průkazem, rovněž poplatek za přepis byl uhrazen z účtu pana [jméno FO], soud z toho dovozuje, že musel si být plně vědom všech okolností přepisu vozidla.

29. Soud upozorňuje na skutečnost, že ode dne přepisu vozidla na žalovanou do dne úmrtí pana [jméno FO] dne 7. 12. 2021 uběhlo téměř 5 měsíců. Následně, po přepisu vozidla na žalovanou, dle žalobkyně však došlo pouze k té skutečnosti, a to že pan [jméno FO] provedl platbu, kterou si nazval jako „Mercedes + Sharan gumy + dysky“. Žalobkyně však nijak blíže tvrzenou platbu nespecifikovala, neuvedla, o co se mělo jednat. Co konkrétně a v jaké výši mělo být touto platbou zakoupeno či uhrazeno, jí dle jejího sdělení nebylo známo. Ani v této skutečnosti tak soud nespatřuje důvod pro pochybnost o vlastnictví k předmětnému vozidlu Sharan, tak jak je zachyceno v registru vozidel. Z této jediné poznámky nelze usuzovat, že zápis v registru vozidel byl učiněn pouze formálně a pan [jméno FO] se i nadále cítil a choval jako vlastník vozidla. To neplyne ani z jiných okolností tvrzených žalobkyní, zejména z uhrazení pojištění, když k tomuto došlo již přímo při koupi vozidla. K tomu soud opakuje, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že vozidlo zakoupil od společnosti [právnická osoba]. pan [jméno FO], byl tedy k uvedenému dni jeho vlastníkem a jako takový uzavřel i uvedené pojistné smlouvy. Avšak v řízení nebylo prokázáno, že tímto vlastníkem byl i ke dni svého úmrtí, tak jak tvrdí strana žalující. Nepostačí ani to, že žalobkyně žádnou smlouvu k dalšímu převodu vlastnictví v archivu otce nedohledala. Jak již bylo výše řečeno, písemná smlouva není v tomto případě vyžadována. Nad rámec uvedeného k tomu soud dodává, že v řízení nebyla tvrzena a ani z provedených důkazů a ze všeho, co při řízení vyšlo najevo, nebyla zjištěna ani žádná motivace, proč by pan [jméno FO] fiktivně v registru přepisoval vozidlo na žalovanou, ač by jej stále považoval za své vlastnictví.

30. Při rozhodnutí tedy soud vyšel z § 134 o.s.ř. a uvedené ustálené judikatury, zejména z citované pasáže nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 8. 2012 sp. zn. II ÚS 1463/11, a má za to, že vlastnicí vozidla je osoba zapsaná v registru vozidel, když tato skutečnost osvědčená veřejnými listinami nebyla nijak relevantně žalobkyní zpochybněna. Žalovaná byla z vůle pana [jméno FO] zapsána jako vlastnice a provozovatelka vozidla, vozidlo i užívala a chovala se k němu jako vlastnice, což vyplývá z tvrzení účastnic v tomto řízení, ve vztahu k žalobkyni mimo jiné z předžalobní výzvy, z které je zřejmé, že žalovaná měla ke dni úmrtí pana [jméno FO] a má vozidlo ve svém držení a užívá jej a chová se k němu jako k vlastnímu. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně zpochybnění skutečností osvědčených veřejnými listinami v této věci spočívá na straně žalující. Žalobkyně však přes poučení soudu tato svá břemena neunesla, kdy jí uváděné skutečnosti a navrhované a provedené důkazy toto nezpochybnily, a v případně zamítnutých návrhů na dokazování nebyly schopné ani zpochybnit. Proto soud již nepovažoval za potřebné prokazovat vlastnictví k vozidlu svědeckými výpověďmi svědků, které navrhovala žalovaná, neboť její vlastnictví nebylo relevantně zpochybněno. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl, že žaloba se jako nedůvodná zamítá.

31. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věci byla z procesního hlediska plně úspěšná žalovaná, a proto jí soud vůči žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které se sestávají z odměny advokáta určené dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t., za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání) ve výši 3 x 2 500 Kč včetně paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům právní služby ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., dále z cestovného k soudnímu jednání a zpět ve výši 641 Kč (při cestě v celkové délce 85 km, spotřebě vozidla 5l na 100 km a vyhláškové ceně paliva a ceně za opotřebení vozidla), a z částky 3 x 100 Kč za náhradu za čas strávený na cestě dle § 14 odst. 3 a.t. Celkem tak náklady řízení žalované činí 9 341 Kč, a proto soud uložil žalobkyni tuto částku žalované na náhradě nákladů řízení zaplatit, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího právního zástupce, jak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení