10 C 306/2020-305

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě na odstranění neoprávněné stavby takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaní byli povinni odstranit na vlastní náklady stavbu plotu, umístěnou na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], která se nachází mezi body [číslo] st a [číslo] st, vyznačenými ve vytyčovacím náčrtu [číslo] 2016, vyhotoveném Ing. [jméno] [příjmení] dne 16. 8. 2016, a uvést tento pozemek do předešlého stavu, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 38 782,57 Kč k rukám právního zástupce žalovaných, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. České republice – Okresnímu soudu v Berouně se náhrada nákladů vzniklých státu v tomto řízení, nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 9. 2020 domáhali odstranění stavby plotu umístěného na pozemku par. [číslo] v k.ú. [obec] a uložení povinnosti žalovaným uvést pozemek do předešlého stavu. Žalobci uvedli, že mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a žalovaní jsou vlastníky sousedního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], kdy první žalovaný vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 3/4 na pozemku a zbývající podíl o velikosti 1/4 mají žalovaní ve společném jmění manželů. Žalovaní vystavěli na pozemku žalobců parc. [číslo] v k.ú. [obec] neoprávněně a bez souhlasu žalobců předmětný plot. Umístění plotu neodpovídá průběhu hranice mezi uvedenými pozemky, a žalobci si nechali zhotovit odborné posouzení tohoto průběhu, přičemž vytyčení hranice se zúčastnil i první žalovaný. Žalobci měli za to, že žalovaní nemají žádný občanskoprávní titul ke zřízení stavby předmětného plotu a musí si být vědomi, že se tento plot nachází na cizím pozemku. Žalobci vyzvali žalované k jednání o neoprávněně vystavěném plotu, což žalovaní odmítli. Podle žalobců nemohou být žalovaní v dobré víře, že jim patří část pozemku žalobců parc. [číslo] neboť neuplatnili připomínky či námitky proti výsledkům zaměření vytyčení hranice ze dne 16.8.2016, a ani se nijak nebránili proti stavu zapsanému v katastru nemovitostí. Nad to hranice pozemků zachycená v katastru nemovitostí, i ve vytyčovacím náčrtu, odpovídá hranici pozemku, která je zachycena v dostupných historických katastrálních mapách od 60. let. Žalobci dále uvedli, že potřebují předmětnou část neoprávněně opoceného pozemku pro zajištění přístupu ke spodní části svého pozemku, která je nyní nepřístupná. Pozemek žalovaných měl vždy výměru 1 183 m, a žalovaní jej zvláště neužívají.

2. Žalovaní považovali žalobu za nedůvodnou a navrhli, aby ji soud zamítl. Žalovaní nesouhlasili s tím, že by neoprávněně a bez souhlasu žalobců vystavěli plot na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Podle žalovaných se plot nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], tedy na jejich pozemku, a v žádném případě neužívají ani část pozemku žalobců. Podle žalovaných byli žalobci srozuměni s existencí předmětného plotu, když zakoupili pozemek parc. [číslo] neboť předmětný plot se již nacházel na pozemku parc. [číslo] ve stavu, v jakém je dosud. Plot byl postaven v roce 1972, aniž by hranice mezi sousedícími pozemky byla právními předchůdci žalobců kdykoliv zpochybňována. Žalovaní namítali nesprávnost vytyčovacího náčrtu a protokolu o vytyčení hranice mezi předmětnými pozemky s tím, že vzhledem k tomu, že si jej objednala žalobkyně, nevěnovali mu žádnou pozornost. Žalovaní měli za to, že žaloba odporuje existujícímu právnímu stavu, a není ani v souladu se zásadou dobrých sousedských vztahů. Žalovaní dále uvedli, že jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] po dlouhá desetiletí a výměra tohoto pozemku se neměnila. Žalovaní poukázali na rozhodnutí stavební komise tehdejšího Místního národního výboru v [obec] z 22. 5. 1972, kterým bylo prvnímu žalovanému povoleno zřízení oplocení pozemku parc. [číslo] při dodržení původních hranic. Podle žalovaných není právně relevantní, jak byly vykresleny hranice pozemků mezi předmětnými pozemky v pozemkové či katastrální mapě, protože při nabytí nemovitosti do vlastnictví děděním, nebylo povinností dědiců prověřovat údaje uvedené v dědických rozhodnutích a porovnávat je s pozemkovou nebo katastrální mapou. Žalovaní dále uvedli, že v případě, že se katastrální hranice sousedících pozemků nachází jinde než předmětný plot, nedošlo k zániku jejich dobré víry o oprávněné držbě, vzhledem k tomu, že vlastnictví pozemků nabyli ještě za účinnosti obecného občanského zákoníku.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] a současně, že žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], kdy žalovaný vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti tohoto pozemku a zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti je ve společném jmění manželů (viz také výpis z katastru nemovitostí ze dne 6. 8. 2020). Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z vytyčovacího náčrtu Ing. [jméno] [příjmení], protokolu o vytyčení hranice a zejména ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 19.2.2021, doplněným výslechem tohoto znalce, soud zjistil, že předmětné oplocení je umístěno na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Oplocení vytyčil nejprve Ing. [příjmení] ve svém vytyčovacím náčrtu [číslo] 2016, a toto se shoduje se zakreslením skutečného umístění oplocení provedené znalcem [příjmení] [příjmení], obsažené v příloze č. 7 posudku. Oplocení se nachází mezi body [číslo] [číslo] vytyčovacího náčrtu, respů. zákresu v příloze č. 7 znaleckého posudku. Poloha oplocení se tedy liší od skutečné hranice sousedících pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], evidované v katastrální mapě. Velikost tohoto přesahu je dána trojúhelníkem, určeným body [číslo] (v terénu vymezeném sloupkem plotu), [číslo] (v terénu vymezeném železnou trubkou) a [číslo] (v terénu výchozí konec plotu), jehož výměra činí 19 m. Znalec provedl místní šetření, při kterém sám oplocení zaměřil a poté provedl vlastní výpočet, přičemž vycházel z podkladů dostupných na internetových stránkách Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (z katastrální mapy dostupné v digitální formě a záznamu podrobného měření změn) a z podkladů poskytnutých mu katastrálním úřadem. Znalec nevycházel z ortofotomapy, protože tato není podkladem pro měření a je pouze orientačním údajem s ohledem na svou nepřesnost.

5. Skutečnost, že se předmětný plot nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] potvrzují i ortofoto mapy. Z katastrální mapy a ortofotomap je dále zřejmé, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] je v těchto mapách zakreslen jako obdélník. Z geometrického plánu z roku 1944, archivní katastrální mapy evidence nemovitostí z roku 1951 a 1961, mapy evidence nemovitostí [obec] pro období 1963 až 1968, katastrální mapy z roku 1980 a katastrální mapy z roku 1992 vyplývá, že takto byla hranice mezi pozemky zakreslena v katastru nemovitostí již 30.10.1944 a neměnila se. Podle ortofotomapy a katastrální mapy nekopíruje předmětné oplocení hranici mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec], ale vede z bodu, kde se setkávají hranice pozemků parc. [číslo] par.c. [číslo] parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec], šikmo k patě budovy umístěné na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec].

6. Účastníci učinili nesporným, že pokud jde o předložené fotografie, na fotografii na č.l. 17 a 18 spisu je zachycen předmětný plot, a posekaná část zahrady je focena z pozemku žalovaných parc. [číslo] v k.ú. [obec] a za plotem se nachází skleník žalobců. Na fotografii na č.l. 20 spisu jsou zachycena vrátka, kterými se vstupuje na část pozemku užívaného dříve svědkem [příjmení]. Fotografie na č.l. 69 – 73 spisu byly pořízeny z pozemku žalovaných parc. [číslo] v k.ú. [obec], a je na nich zachycen plot s betonovou podezdívkou, osazený dvojitými sloupky, mezi nimiž je nataženo drátěné pletivo, tedy předmětný plot, a z druhé strany plotu je skleník žalobců. Na fotografii na č.l. 72 je zachycen pozemek žalovaných parc. [číslo] v k.ú. [obec], a vpravo umístěný drátěný plot spolu se vzrostlou trávou se již nacházejí na pozemku svědka [příjmení]. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

7. Fotografie na č.l. 136 – 138 spisu spolu s výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalovaného], [jméno] a [příjmení] potvrzují, že pozemek žalobců je oplocen předmětným plotem s betonovou podezdívkou, ve které jsou umístěny dvojité kovové sloupky, mezi nimiž je nataženo drátěné pletivo. Na fotografii na č.l 138 je pak na pozemku žalobců zachycen skleník, který je postavený souběžně s předmětným plotem.

8. Z barevné fotografie, (jejíž černobílá kopie je na č.l. 261 spisu) a černobílých fotografií předložených svědkyní [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplývá, že pozemek žalobců byl oplocen. Na barevné fotografii je pak vidět oplocení s betonovou podezdívkou, osazenou jednoduchými kovovými sloupky, mezi nimiž je nataženo drátěné pletivo. Za tímto pletivem je vidět dřevěný plaňkový plot.

9. Z kopie knihovní vložky [číslo] pro k.ú. [obec] vyplývá, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] nabyli dne 31.3.1964 manželé [jméno] [jméno] [příjmení], kteří jej pak prodali svědkům [jméno] a [jméno] [příjmení], jak vyplývá z notářského zápisu sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo] ze dne 16.3.1972 Kupní smlouva pak byla registrována Státním notářstvím v [obec] 21.3.1972 Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene datovanou dne 20.12.2010 darovali [jméno] [jméno] [příjmení] předmětný pozemek svědkyni [jméno] [celé jméno žalobkyně] a jejímu manželu [jméno] [celé jméno žalobce]. V současné době vlastní předmětný pozemek žalobci, jak je zřejmé z výpisu z listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec].

10. Pokud jde o pozemek parc.. 849 v k.ú. [obec], z podstatného obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že vlastnické právo k ideální polovině tohoto pozemku, jehož celková výměra činila 1 183 m2, patřilo otci prvního žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Po jeho smrti dne 3.7.1966 získali tento podíl dědici, a to jeho manželka [jméno] a tři děti, svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], dále tehdy nezletilý první žalovaný [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], kdy každý z nich získal spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8 vzhledem k celku. Podle přípisu na č.l. 4 daného spisu se v té době na pozemku nenacházelo žádné oplocení. Z podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. N 1365/69, resp. RI [číslo], vyplývá, že první žalovaný zakoupil od svého strýce, pana [jméno] [celé jméno žalovaného] spoluvlastnický podíl o velikosti ideální poloviny předmětného pozemku parc. [číslo] jehož celková výměra činila 1 183 m2 v k.ú. [obec], a to kupní smlouvou ze dne 15.12.1969 (viz notářský zápis), a tedy se stal vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 5/8. Z podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. D 1003/82 je zřejmé, že po smrti paní [jméno] [celé jméno žalované] dne 6.8.1982 nabyl žalovaný spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8 na předmětném pozemku, tj. se stal vlastníkem podílu o velikosti celkem , zbývající část spoluvlastnického podílu nabyli každý ze sourozenců prvního žalovaného, svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], každý o velikosti 1/8 (viz rozhodnutí státního notářství v [obec] ze dne 13. 4. 1983 č. j. D 1003/82-25). Podle znaleckého posudku [číslo] ze dne 5.3.1983 (obsaženého ve spise sp.zn. D 1003/82) činila celková výměra pozemku 1 183 m2 s tím, že pozemek byl oplocen plotem s betonovou podezdívkou, ve které byly umístěny dvojité ocelové sloupky potažené drátěným pletivem. V době vypracování posudku bylo oplocení staré 13 let. Podle podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. N 310/83, resp. RI [číslo], prodali [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] kupní smlouvou ze dne 13.4.1983 každý svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8, na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], tj. žalovaným, kteří jej nabyli do svého společného jmění manželů, a to včetně všech součástí a příslušenství. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 6. 8. 2020 činí výměra pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] celkem 1 183 m2.

11. Ze žádosti o povolení k provedení nového oplocení ze dne 8. 2. 1972 vyplývá, že první žalovaný požádal MNV [obec] o povolení k provedení nového oplocení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] s ohledem na to, že stávající oplocení bylo v nevyhovujícím stavu. Žádost byla projednána stavební komisí, která proti ní neměla námitky. [ulice] komice MNV v [obec] sdělila rozhodnutím z 22. 5. 1972 žalovanému, že oplocení musí být provedeno po dohodě s majiteli sousedních pozemků. V rozhodnutí jsou uvedeny podmínky, za nichž je povolení uděleno s tím, že je zde uveden bod 1/ dvakrát. První z těchto bodů, a to že je třeba dodržet původní hranice.

12. Z přípisu ze dne 20. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaní nesouhlasili se zaměřením provedeným Ing. [příjmení] a poukázali na to, že skutečná hranice mezi pozemky byla určena plotem zhotoveným před dlouhými desetiletími. Z přípisu dále vyplývá, že vlastnictví žalovaných nebylo žalobci zpochybňováno a hranice mezi pozemky odpovídá dlouhodobým vlastnickým vztahům. Podle přípisu ze dne 25. 6. 2020 žalobci vyzvali žalované dopisem ze dne 11.8.2018 k vzájemné dohodě ohledně předmětného plotu, a navrhli jeho odstranění a stavbu nového plotu na společné náklady, a to na skutečné hranici pozemků. Žalobci poukázali na to, že žalovaní neuplatnili námitky proti protokolu o vytyčení hranice ze dne 2.8.2016. Přípisem ze dne 3. 8. 2020 žalovaní setrvali na svém stanovisku. Žalobci se pak výzvou ze dne 2. 10. 2020 opětovně obrátili na žalované s návrhem odstranění předmětného plotu.

13. Z čestného prohlášení svědka [jméno] [příjmení], a výpovědi tohoto svědka soud zjistil, že svědek souhlasil se závěry obsaženými ve vytyčení hranice předmětných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], provedené Ing. [příjmení] dne 2. 8. 2018. Svědek uvedl, že je mu známo, že užívá část pozemku žalobců parc. [číslo] který není v jeho vlastnictví, a který přímo sousedí s pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [obec], který byl do loňského roku v jeho vlastnictví. Svědek vstupoval na pozemek parc. [číslo] ze silnice přes část pozemku žalobců [číslo] v k.ú. [obec], protože mezi těmito pozemky nebylo oplocení. Nyní na pozemek parc. [číslo] není přístup. Svědek tuto skutečnost zjistil teprve před čtyřmi až pěti lety, když prarodiče žalobce dali žalobci pozemek parc. [číslo] vk.ú. [obec], a provedlo se skutečné zaměření hranic pozemků. Do té doby svědek ani účastníci tohoto řízení rozpory ohledně plotu neřešili, stejně jako je neřešil dědeček žalobce. Původní plot na pozemku svědka byl plaňkový. Svědek si nepamatoval okolnosti ani dobu výstavby předmětného plotu, a měl za to, že zde plot byl„ odjakživa“. Svědek uvedl, že předmětný plot je tvořen podezdívkou se sloupky a drátěnkou. Skleník nacházející se za plotem pak patří prarodičům žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] sekal vždy až k plotu první žalovaný.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení, které jí sepsal první žalovaný, uvedla, že se narodila v roce 1951 v [obec] v domě, který je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Tento pozemek sousedil s pozemkem parc. [číslo] oplocení mezi těmito pozemky bylo vždy na stejném místě. Svědkyně ve své výpovědi uvedla, že žila v domě s rodiči až do roku 1967, a od té doby na pozemku nebyla. Svědkyni nezajímalo, kudy vedla hranice mezi pozemkem žalobců a žalovaných, protože jí tehdy bylo 16 let. Pozemek byl oplocen plotem z dřevěných hůlek, a protože svědkyně nyní chodívá kolem domu ulicí, věděla, že pozemek je oplocen novým plotem s podezdívkou s drátěnkou.

15. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra svědkyně [příjmení], vypověděla, že se narodila v [obec]. S rodiči a sestrou bydleli 25 - 26 let v domě, který nyní vlastní žalobce. Odstěhovali se v roce 1967, protože tehdy dům koupil pradědeček žalobce. Svědkyně chodila na zahradu, která byla celá oplocená dřevěným plotem s tyčkami. Od roku 1967 svědkyně na pozemku nebyla. Svědkyně nevěděla, kdo postavil nynější plot s drátěnkou. Podle rukou provedeného zákresu zahrady vyhotoveném svědkyní na kostičkovaném papíře tvořily hranice pozemku parc. [číslo] pravidelný obdélník.

16. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], matka žalobce a), vypověděla, že žila v domě na pozemku parc. [číslo] do svých asi dvaceti let, tj. do roku 1988 nebo 1989. Poté tam chodila několikrát týdně na návštěvu k rodičům, kteří tam dosud bydlí. Pozemek byl oplocen dřevěným plotem a drátěnkou, který byl nahrazen plotem s drátěnkou. Nyní je zde nová drátěnka. Svědkyně však nevěděla, kdy k výměně plotu došlo, resp. se domnívala, že to bylo, když pozemek zakoupili někdy v roce 1965 její rodiče [jméno] [jméno] [příjmení], resp. prarodiče svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení] pro rodiče svědkyně. Na dřevěný plot lezla svědkyně ještě jako desetiletá, ale nepamatovala si, v jakém místě pozemku to bylo, nicméně dané místo bylo ve svahu. Podezdívku plotu a plot stavěl první žalovaný, na místě původního plotu. Bylo to v době, kdy svědkyně jezdila na pozemku s kočárkem, mezi lety 1994 – 1995. Rodiče žalobkyně se na stavbě plotu nepodíleli, a ani jej neřešili. Skleník na pozemku žalobců vybudoval otec svědkyně (svědek [příjmení]) někdy v roce 1997. K barevné fotografii svědkyně uvedla, že je zřejmě z roku 1966, protože je na ní její otec se sestrou. Podle svědkyně je na fotce zachycen plot při pohledu ze zahrady žalobců směrem k žalovaným. Rodiče svědkyně nikdy neřešili hranici pozemku se žalovanými, protože se otec svědkyně nechtěl s prvním žalovaným dohadovat. Rozpor v průběhu hranice pozemku zjistila až svědkyně, když nahlížela do katastru nemovitostí. Proto pozvala geodety, kteří zjistili, že hranice pozemku vede ve skutečnosti jinudy. Svědkyně do té doby nevěděla, jak to ve skutečnosti je. Svědkyně dále vypověděla, že prvního žalovaného na jeho pozemku čtyřicet let neviděla, respektive tam nežil, a tedy jej neužívá.

17. Z čestného prohlášení svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], bratra prvního žalovaného, doplněného výslechem tohoto svědka, soud zjistil, že po smrti otce svědek s prvním žalovaným od roku 1969 (tj. po návratu svědka z vojny) opravovali dům nacházející se na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Poté se svědek s prvním žalovaným rozhodli, že postaví nové oplocení předmětného pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. V roce 1970 proto svědek požádal geodézii v [obec], aby vytyčila hranice pozemku pro nové oplocení. Geodet však svědkovi sdělil, že nové vytyčení hranice by bylo obtížné. Z tohoto důvodu se hranice pozemku domluvily se sousedy, panem [příjmení] a panem [příjmení], i na to, že se postaví nový plot. [ulice] komise MNV pak stavbu oplocení povolila v roce 1972. Celý plot postavil svědek spolu s prvním žalovaným na jejich náklady za pomoci jejich švagra, svědka [jméno]. Nejprve zbourali stávající dřevěný plot, který spálili, a v místech původního umístění sloupků plotu zatloukli kolíky, mezi které natáhli provázek, podle něhož pak vykopali základy plotu. Plot stavěli v původních hranicích starého plotu. Na hranici pozemku rostly dvě lípy, které musely být poraženy, aby bylo možné vykopat základy pro podezdívku plotu. [příjmení] [příjmení] půjčil na zhotovení plotu prkna na šalování podezdívky. Plot byl vybudován s betonovou podezdívku, ocelovými sloupky a drátěnkou. Pan [příjmení], ani pan [příjmení] neměli ke stavbě nového plotu žádné námitky. O plot se pak staral první žalovaný, a natíral drátěnku a sloupky. K barevné fotografii svědek uvedl, že je na ní zachycen svědek [příjmení] s dítětem. Podle svědka je na fotografii sice plot s drátěnkou, ale nejedná se o předmětný plot, stejně jako dřevěný plot na fotografii není původním plotem.

18. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], švagra prvního žalovaného, doplněného výslechem tohoto svědka vyplývá, že žalovaní nikdy neměli se sousedy [anonymizováno] spory ohledně oplocení. Výměna oplocení byla před zahájením prací povolena stavební komisí za předpokladu, že bude stát na místě původního plotu. Svědek [jméno] byl u toho, když se plot vytyčoval a sousedé neměli ke stavbě žádné připomínky. Pan [příjmení] a pan [příjmení] si určili kolíky, kde bude plot stát. Svědek měl za to, že u sousedů zaměřil hranice pozemku geodet. Nový plot se dělal v roce 1973 nebo 1975, a určitě zde nebyly dva ploty najednou. Svědek [jméno], svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] a první žalovaný odstranili starý nevyhovující dřevěný plot, který spálili. Plot byl nahrazen betonovou podezdívkou, do které byly umístěny ohnuté železné sloupky, mezi které bylo nataženo drátěné pletivo. Pan [příjmení] pak půjčil prkna na šalování betonové podezdívky. Svědek si nepamatoval, zda pomáhal stavět i předmětnou část plotu, nicméně [příjmení] nikdy nevznesli námitky, že plot žalovaných stojí na jejich pozemku. Plot se neměnil. Svědek měl za to, že stavbu plotu financoval první žalovaný, protože se stavělo na jeho pozemku. První žalovaný se pak staral o plot i o pozemek.

19. Svědek [příjmení] [příjmení], dědeček žalobce a), vypověděl, že daroval pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] svědkyni [celé jméno žalobkyně], která jej pak předala žalobci. Když rodiče svědka zakoupili dům někdy v roce 1965, byl pozemek oplocen dřevěným plotem. Svědek s manželkou se do domu nastěhovali v roce 1967. Svědek měl za to, že dům s pozemkem nabyli někdy v 80. letech, a plot se neřešil. Protože se svědek nezajímal o zahradu, nevěděl, kdy došlo ke stavbě současného plotu. Svědek postavil v roce 1997 na svém pozemku u plotu skleník. V té době tam již byla podezdívka plotu, a hranici plotu tehdy neřešil. Plot s podezdívkou postavil první žalovaný. Svědek vypověděl, že plot byl dlouho bez drátěného pletiva, což mohlo být někdy v roce 1993 nebo 1995, a žalovaný jej stavěl na místě původního dřevěného plotu. Plot financoval první žalovaný. Původní plot první žalovaný spálil, ale svědek nevěděl, kdy to bylo. Svědek si sice všiml výměny dřevěného plotu za sloupky, ale nikoho nenapadlo to nějakým způsobem řešit. Důvodem bylo, že nový drátěnkový plot se stavěl na místě původního dřevěného plotu. Plot měl původně jiné sloupky, než tam jsou teď, a současné dvojité sloupky - bílé ohnuté, jsou na místě tak čtyři až pět let; nicméně vždy vše bylo v hranicích původního plotu. Skutečnost, že plot by měl být umístěn jinde, svědka nenapadlo. Zjistilo se to, až když dům předávali dceři, svědkyni [celé jméno žalobkyně]. Do té doby to s prvním žalovaným neřešili a vycházeli spolu dobře. Plot udržoval první žalovaný, stejně jako pozemek za plotem, protože rodina svědka nevěděla, že jim pozemek patří. Proto na tuto část pozemku za plotem ani nechodili. K barevné fotografii svědek uvedl, že je na ní zachycen s dcerou v roce 1966. Svědek měl za to, že fotografie mohla být pořízena před plotem žalovaných, nicméně přesné místo fotografování svědek nevěděl. Na fotografii jsou podle svědka vidět původní sloupky plotu.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení], babička žalobce a) a manželka svědka [příjmení] vypověděla, že po celou dobu, co bydlí v domě na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], ji plot nezajímal. Pozemek patřil původně rodičům manžela, a svědkyně se s ním do domu nastěhovala v roce 1966. Po pár letech jim rodiče manžela nemovitost předali. Svědkyně pouze z barevné fotografie věděla, že původně zde jako oplocení byl kus dřevěného plotu a kus pletiva. Protože původní dřevěný plot už byl špatný, vyměnil jej první žalovaný za nový plot, což rodina svědkyně brala jako skutečnost. Rodina svědkyně ale nevěděla, že první žalovaný nestaví na svém pozemku. Nenapadlo je, že zaměření mělo být jinak, protože první žalovaný stavěl v místě, kde byl původní plot, a z toho se vycházelo. Pokud by stavba plotu byla jinde, než na místě původního plotu, svědkyně by to řešila. První žalovaný postavil původně místo dřevěného plotu drátěnku, kde ani nebyla pořádná podezdívka, a až následně, v roce 1992 nebo 1993, vybudoval masivní podezdívka s drátěnkou. Teprve poté, co s manželem před cca pěti lety darovali dům dceři, svědkyni [celé jméno žalobkyně], nechala dcera pozemek přeměřit. Se zjištěnými rozpory se se svědkyně [celé jméno žalobkyně] obrátila na žalované, ale ti jí neodpověděli. Rodina svědkyně nikdy za předmětným plotem nesekala trávu, ani se zde nestarali o stromy, neboť plot patřil žalovaným. K barevné fotografii svědkyně uvedla, že je na ní její manžel s dcerou, a fotografie je z roku 1967. Svědkyně měla za to, že na fotografii je spodní strana zahrady s plotem mezi pozemkem žalobců a žalovanými.

21. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

22. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], tak, že žalovaný vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti tohoto pozemku a zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti je ve společném jmění žalovaných. Tento pozemek sousedí s pozemkem žalobců parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Předmětný plot byl vystavěn v roce 1972 na náklady žalovaného, který jej stavěl spolu se svým bratrem, svědkem [jméno] [celé jméno žalovaného], a švagrem, svědkem [jméno]. Plot byl postaven na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], a to v místech původního dřevěného plotu. Na umístění plotu se sousedé dohodli, neboť nevěděli, že skutečná hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] leží jinde. V době výstavby plotu neproběhlo skutečné zaměření hranic mezi předmětnými pozemky, a nikdo ani tyto skutečné hranice neřešil. Na stavbu plotu byl vydán souhlas [ulice] komise MNV v [obec]. Oplocení udržoval po celou dobu první žalovaný, stejně jako část pozemku přístupnou k tomuto plotu z pozemku žalovaných. Skutečnost, že hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] leží jinde, byla zjištěna až na základě vytyčovacího náčrtu [číslo] 2016, vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] dne 16. 8. 2016. Účastníci se pokoušeli o smírné řešení, nicméně pro odlišné postoje k vyřešení sporu nedošlo.

23. Protože plot byl postaven v roce 1972, vycházel soud při právním posouzení s ohledem na ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z ustanovení zákona [číslo] 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). S ohledem na to, že současně bylo až v roce 2016 zjištěno, že tento plot stojí na pozemku žalobců, vycházel soud rovněž z ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“).

24. Podle § 119 odst. 1 obč. zák. jsou věci movité nebo nemovité. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

25. Podle § 123 obč. zák. platí, že vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

26. Podle § 129 odst. 1 a 2 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

27. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

28. Podle § 132 odst. 1 občanského zákoníku lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

29. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odstavce 3 téhož ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle odstavce 4 se pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

30. Podle § 135c odst. 1 obč. zák. platí, že zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").

31. Podle § 506 odst. 1 o.z. je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

32. Podle § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

33. Podle § 1085 o.z. může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

34. Podle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 o.z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

35. Podle § 3054 o.z. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

36. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je předmětný plot věcí movitou anebo nemovitou. Soud v tomto směru vycházel ze závěru konstatovaného Nejvyšším soudem např. v usnesení sp.zn. 22 Cdo 3087/2009, že„ Stavbou podle § 119 obč. zák. je výsledek takové stavební činnosti, jíž vznikne věc, přičemž soudní praxe bez pochybností připouští, že stavbou může být i oplocení. Stavbou v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti, tak jak tuto činnost chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním slova smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů, nikoliv součást věci jiné. Stavba, která není věcí podle § 119 obč. zák., je součástí pozemku. Stavbou ve smyslu občanskoprávním nemůže být stavební činností vytvořená stavba či konstrukce, u níž nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba.“ Z uvedeného vyplývá, že předmětný plot je stavbou, a to věcí nemovitou ve smyslu ust. § 119 odst. 2 obč. zák.

37. Vzhledem k tomu, že žalovaní sporovali, že předmětný plot je umístěn na pozemku parc.č [číslo] v k.ú. [obec], zabýval se soud konkrétním umístěním předmětného oplocení. V řízení bylo podle názoru bez pochyby prokázáno, že plot je umístěn na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] mezi body [číslo] st a [číslo] st, vyznačenými ve vytyčovacím náčrtu [číslo] 2016, vyhotoveném Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 8. 2016. Tuto skutečnost potvrzuje zejména znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 19.2.2021, [číslo] který soud považuje za správný, neboť znalec při svém výslechu zcela obhájil závěry tohoto posudku. Znalec provedl vlastní zaměření oplocení a vlastní výpočet, a čerpal z dostatečných podkladů. Soud proto nemá pochyb o správnosti jeho závěrů. Pokud jde o to, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] je v zakreslen v katastrálních i archivních mapách jako obdélník, i v místě hranice s pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [obec], a předmětné oplocení tuto zakreslenou hranici mezi pozemky nekopíruje, ale vede z bodu, kde se setkávají hranice pozemků parc. [číslo] par.c. [číslo] parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec], šikmo k patě budovy umístěné na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pak z výpovědi svědků [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalovaného], [jméno], manželů [příjmení], i svědka [příjmení] vyplynulo, že současné oplocení bylo stavěno na místě původního dřevěného oplocení. Toto oplocení zde bylo dlouhou dobu před rokem 1964, kdy pozemek zakoupili manželé [jméno] [jméno] [příjmení], jak je zřejmé z výpovědi svědkyně [příjmení] a [příjmení], jakož i z výpovědi svědka [příjmení] a svědkyně [celé jméno žalobkyně]. Nikdo v době zakoupení pozemku nepochyboval, že je oplocení postaveno nesprávně, a to až do doby, kdy byl pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] převeden na svědkyni [celé jméno žalobkyně] a jejího manžela která nechala provést zaměření pozemku, tj. v roce 2016.

38. Předmětné oplocení bylo vybudováno v roce 1972, a soud při svém zjištění vycházel zejména z obsahu znaleckého posudku [číslo] ze dne 5.3.1983. Z tohoto posudku vyplývá, že v roce 1983 již byl pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] oplocen plotem s betonovou podezdívkou, ve které byly umístěny dvojité ocelové sloupky potažené drátěným pletivem, přičemž v době vypracování posudku bylo oplocení staré 13 let. Z uvedeného je zřejmé, že současné oplocení bylo postaveno v roce 1972. Tuto skutečnost potvrzuje i rozhodnutí stavební komise MNV v [obec] se dne 22. 5. 1972, kterým byla povolena stavba oplocení za podmínky, že toto bude provedeno po dohodě s majiteli sousedních pozemků. Tomuto závěru soudu odpovídá i výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], a v zásadě i svědka [jméno] [jméno], kteří se přímo na výstavbě plotu podíleli. Naproti tomu svědek [příjmení], svědkyně [příjmení] a svědkyně [celé jméno žalobce] nevěděli bližší podrobnosti výstavby plotu, tedy kdy konkrétně byl postaven, pouze věděli, že se tak stalo na místě stávajícího dřevěného plotu. Tito svědci sice poukazovali na barevnou fotografii, předloženou svědkyní [celé jméno žalobkyně], na níž je však zachycen stav (možná předmětného) plotu, nicméně se jedná o rok 1966 či 1967 Tito svědci uváděli, že současné oplocení je staré čtyři až pět let, což dovozovali z toho, že plot měl původně jiné, jednoduché kovové, sloupky, oproti současným dvojitým sloupkům. To však není možné právě s ohledem na obsah znaleckého posudku ze dne 5.3.1983, který již hovoří o dvojitých sloupcích, patrných i z fotografií na č.l. 136-138 spisu. Z uvedeného je tedy zřejmé, že stávající oplocení muselo být vystavěno v roce 1972, a to v létě s ohledem na to, že rozhodnutí stavební komise MNV v [obec] bylo vydáno v květnu 1972.

39. Soud se dále zabýval tím, kdo je vlastníkem předmětného oplocení. V květnu 1972 byli podílovými vlastníky pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] první žalovaný, který vlastnil podíl o velikosti 5/8, a dále matka prvního žalovaného, a jeho sourozenci – [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], kteří vlastnili podíl o velikosti vždy 1/8 (viz bod 10. rozsudku). [příjmení] pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], na kterém byl plot postaven, byli v květnu 1972 již manželé [jméno] [jméno] [příjmení], jak potvrzuje notářský zápis sp.zn. N 277/72, NZ [číslo] ze dne 16.3.1972. Přestože však bylo oplocení postaveno na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], stavěli jej první žalovaný s pomocí svědků [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [jméno]. Výstavbu financoval první žalovaný, resp. první žalovaný a svědek [celé jméno žalovaného], jak vyplynulo z výpovědí svědků [celé jméno žalovaného] a [jméno]. Tuto skutečnost potvrzuje i výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že plot financoval první žalovaný. Nepřímo tuto skutečnost pak potvrzují výpovědi svědkyně [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], které uvedly, že plot stavěl první žalovaný, a nikoliv právní předchůdce žalobců. Protože pak v roce 1982 první žalovaný nabyl další spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8 na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a zbývající část spoluvlastnického podílu o velikosti nabyli žalovaní v roce 1983 do společného jmění manželů, jsou spoluvlastníky plotu žalovaní podle jejich spoluvlastnických podílů. Soud k tomu závěru dospěl s ohledem na to, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl převáděn včetně oplocení, jak je zřejmé z posudku ze dne 5.3.1983 a kupní smlouvy ze dne 13.4.1983 podle které byl pozemek převáděn včetně všech součástí a příslušenství, tj. včetně oplocení. O oplocení se pak celou dobu staral první žalovaný, jak potvrdili svědci [celé jméno žalovaného], [jméno] a manželé [příjmení]. Jak„ Předpokladem pro existenci držby je faktický výkon panství nad věcí a dále pak vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní. … O oprávněnou držbu půjde v případě, že držitel je vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Pojmové vymezení oprávněné držby je významné zejména proto, že pouze oprávněný držitel může nabýt vlastnické právo vydržením (originární nabytí vlastnického práva) .... [obec] víra je psychický stav držitele - takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.... [obec] víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo.... [obec] víra, která je dána„ se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.“ (viz. komentář ASPI k ust. § 130 občanského zákoníku).

40. Protože z uvedeného vyplývá, že se oplocení žalovaných nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], jehož vlastnictví je v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalobců, zkoumal soud, zda se jedná o neoprávněnou stavbu na cizím pozemku. Z výpovědí všech svědků vyplývá, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl původně oplocen dřevěným plotem. První žalovaný a svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] tento dřevěný plot v létě 1972 zbourali a na místě původních sloupků vytyčili kolíky, podle nichž vykopali základy plotu. Plot pak stavěli v původních hranicích dřevěného plotu, což potvrdili ve své výpovědi manželé [příjmení] i svědkyně [celé jméno žalobkyně]. Z výpovědi svědků [celé jméno žalovaného] a [jméno] je pak zřejmé, že s umístěním plotu souhlasil dědeček žalobce a), pan [příjmení] st., který jim půjčil šalování na betonovou podezdívku plotu. První žalovaní a právní předchůdci žalovaných tak stavěli plot se souhlasem pana [příjmení] st. Nicméně v době výstavby plotu, již vlastnili pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] manželé [jméno] [jméno] [příjmení], neboť jej nabyli v březnu 1972, jak výše uvedeno (viz notářský zápis sp.zn. N 277/72, NZ [číslo] ze dne 16.3.1972). Z tohoto důvodu byl plot stavěn se souhlasem původního vlastníka pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pana [jméno] [příjmení] st., a s konkludentním souhlasem tehdejších vlastníků, svědků [příjmení], a nejedná se o neoprávněnou stavbu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2071/2017, v němž soud konstatoval, že„ Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003, uveřejněné pod č. C 2 660 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen„ Soubor“)), a bez dalšího není rozhodné ani vydané kolaudační rozhodnutí (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3953/2008 (uveřejněné pod č. C [číslo] v Souboru), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 234/2011 (dostupné na www.nsoud.cz)). Z uvedeného a contrario vyplývá, že závěr o oprávněnosti stavby je spojen výhradně s existencí občanskoprávního titulu k výstavbě, a nikoliv se stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím, resp. jejich absencí.“).

41. V řízení bylo prokázáno, že první žalovaný i právní předchůdci žalovaných (matka prvního žalovaného a jeho sourozenci) zjevně byli v dobré víře, že staví plot na svém pozemku. Oplocení bylo stavěno v původních hranicích dřevěného plotu, a až do doby, než byl vyhotoven vytyčovací náčrt Ing. [příjmení] v srpnu 2016, nebyli žalovaní s těmito závěry seznámeni. Svědci [příjmení], [obec], [jméno], manželé [příjmení], i svědkyně [celé jméno žalobkyně] se shodovali v tom, že nikoho z nich nenapadlo, že by předmětný plot měl vést jinudy. Domnívali se tak, že plot je postaven an pozemku žalovaných parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Přestože žalovaní nabyli pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] o výměře 1 183 m2, jak je uvedeno ve všech převodních dokumentech, a tato jeho výměra se po celou dobu až dosud neměnila, je třeba přihlédnout i k tomu, že žalovaní přebírali spoluvlastnické podíly k němu od svých příbuzných či první žalovaný v rámci dědického řízení. Z provedených důkazů vyplývá, že první žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl k předmětnému pozemku dne 3.7.1966 o velikosti 1/8 jako dědictví po svém otci a další vždy 1/8 nabyli jeho matka, a sourozenci - svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]. Zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti vlastnil strýc prvního žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], od kterého první žalovaný zakoupil tento podíl dne 15.12.1969 (viz spis zdejšího soudu sp.zn. N 1365/69, resp. RI [číslo]), a získal tak celkem 5/8 k celku. Zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti 3/8 byl rozdělen v rámci dědického řízení dne 6.8.1982 po smrti matky prvního žalovaného mezi prvního žalovaného a jeho sourozence, svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], kdy každý z nich získal 1/8 (viz spis zdejšího soudu sp.zn. D 1003/82). Sourozenci prvního žalovaného pak prodali žalovaným do jejich společného jmění manželů zbývající spoluvlastnického podílu kupní smlouvou ze dne 13.4.1983 (viz spis zdejšího soudu sp.zn. N 310/83, resp. RI [číslo]). O dobré víře žalovaných, resp. jejich právních předchůdců o tom, že jim patří i část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] až k předmětnému plotu, resp. pod ním, svědčí i výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], matky žalobce, která uvedla, že manželé [příjmení] zakoupili předmětný pozemek parc. [číslo] již s původním dřevěným oplocením. Toto oplocení pak bylo v původních hraničících nahrazeno v létě 1972 předmětným plotem, a nikdy nebyl nikým řešen rozpor mezi skutečným a zapsaným stavem v katastru nemovitostí. Právní předchůdci žalobců se pak o stavbu plotu nezajímali. Svědek [příjmení] uvedl, že výměnu dřevěného plotu za sloupky nikoho nenapadlo řešit, protože drátěnkový plot se stavěl na místě původního dřevěného plotu. Svědkyně [příjmení] pak vypověděla, že výměnu dřevěného plotu za nový brala jako skutečnost. [příjmení] [příjmení] ani nevěděla, že první žalovaný nestaví na svém pozemku. Z tohoto důvodu se žalovaní i jejich právní předchůdci mohli domnívat, že staví plot na svém pozemku. Pro dobrou víru žalovaných hovoří i skutečnost, že přesah umístění oplocení od skutečné hranice pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] je dána trojúhelníkem, jehož výměra činí 19 m. Jestliže pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] má výměru 1 183 m2, jednalo se na straně prvního žalovaného a právních předchůdců žalovaných o omluvitelný omyl. Z těchto důvodu nní důvodná námitka žalobců, že stav nemovitostí byl žalovaným znám z katastru nemovitostí, protože pozemek parc. [číslo] má stále stejnou výměru 1.183 m2 již od 50. let 20. století.

42. Soud ohledně svých závěrů poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1395/2005 a sp.zn. 22 Cdo 3872/2015, v nichž soud konstatoval, že„ Pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek, nelze stanovit jednoznačné hledisko, a proto je třeba každý případ posoudit individuálně. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem. Je vždy třeba, aby tu byly okolnosti, které svědčí pro objektivní dobrou víru držitele; čím menší je poměr mezi pozemkem skutečně nabytým a pozemkem drženým, tím více je třeba klást důraz na okolnosti způsobilé objektivně vyvolat omluvitelný omyl ohledně výměry držených pozemků.“ Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že zde takovéto okolnosti jsou.„ Ve prospěch dobré víry držitele pozemku, jehož výměra přesahuje 50 % výměry pozemku nabytého, mohou svědčit tyto okolnosti: Právním předchůdcem držitele byla osoba mu blízká, titulem nabytí jeho pozemku byl dar, nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený ucelený funkční celek, jde o držbu více pozemků, které na sebe nenavazují a jeden z nich je zastavěný“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.4.2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007, Soubor č. C 6050). Stejně tak má soud za to, že na posuzovaný případ dopadá rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2451/2011, neboť„ Ve prospěch dobré víry držitele pozemku svědčí i to, že nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený ucelený funkční celek, pozemek byl připlocen k pozemku právních předchůdců držitele, přičemž přístup na něj byl možný jen z nemovitosti držitele. Významná je i skutečnost, že skutečný vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo; to nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. Jsou-li dány uvedené skutečnosti, pak lze dobrou víru držitele vyloučit jen v případě, že jsou tu okolnosti, ze kterých vyplývá, že držitel věděl nebo musel vědět, že drží cizí pozemek (jeho část). Naopak dobrou víru držitele nevylučuje, že si nenechal nabytý pozemek odborně vymezit (např. geometrem).“ Soud ve svých závěrech pak odkazuje i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu např. rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2451/2011, sp.zn. 22 Cdo 2520/2011, sp.zn. 22 Cdo 2724/2009, sp.zn. 22 Cdo 1261/2007, sp.zn. 22 Cdo 2065/2005 a 22 Cdo 496/2004.

43. Protože tedy pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl oplocen předmětným plotem a s ohledem na provedené oplocení tvořil tento pozemek s předmětným oplocením jeden funkční celek s částí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] ve výměře 19 m2 a žalovaní, (a jejich právní předchůdci) neměli pochybnosti o tom, že jim oplocení nepatří, byli v dobré víře, že jsou skutečnými vlastníky oplocení i pozemku pod ním. Teprve v roce 2016 mohli žalovaní získat pochybnosti o svém vlastnictví s ohledem na vytyčovací náčrt ing. [příjmení]. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, po dobu delší 10 let nepřetržitě drželi předmětné oplocení a užívali jej v dobré víře, že jsou skutečnými vlastníky pozemku, a jsou jeho oprávněnými držiteli. Protože dle § 134 odst. 1 občanského zákoníku činí vydržecí doba v případě nemovitostí deset let, vydrželi žalovaní, resp. první předchůdci, vlastnické právo k předmětnému oplocení již v roce 1982. Protože oplocení nebylo do 31.12.2013 součástí pozemku, nicméně tato koncepce se s účinností zákona č. 89/2012 Sb. změnila s ohledem na to, že stavba zřízená na pozemku se podle § 506 odst. 1 o.z. považuje od 1.1.2014 za součást pozemku, dospěl soud k závěru, že podle § 3054 o.z. se oplocení stalo součástí části pozemku žalovaných pod předmětným oplocením, které vydrželi.

44. Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

45. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní byli v řízení plně úspěšní, a mají tedy právo na plnou náhradu svých nákladů. Žalovaným vznikly náklady za zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč a dále za náklady právního zastoupení žalovaných, jež představují mimosmluvní odměnu advokáta za každý z úkonů, který učinil. Tarifní hodnota za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 1 500 Kč, neboť předmětem žaloby bylo odstranění neoprávněné stavby, jejíž hodnotu by bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 489/2012). Tuto odměnu je třeba snížit podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 1 200 Kč, neboť JUDr. [příjmení] zastupoval dva žalované. Náklady právního zástupce žalovaných tak představují podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), 2 x 10 úkonů právní služby po 1 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 20.11.2020, 8.1.2021, a 17.3.2021, 1x účast na jednání dne 27.11.2020, 2x účast při ústním jednání dne 24.3.2021 a 3x dne 7.5.2021) a 2x úkonu po 600 Kč za podání ze dne 20.10.2020 ve smyslu § 11 odst. 2, písm. h) ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení, a dále náhradu hotových výdajů za 11 společných úkonů právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 27.11.2020 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 440,42 Kč (osobní automobil zn. Jaguar, spotřeba dle TP: 8,1 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo nafta motorová, cena 31,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,20 Kč km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., počet km 65), a dále ve dnech 24.3.2021 a 7.5.2021 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši vždy 429,20 Kč (osobní automobil zn. Jagu, spotřeba dle TP: 8,1 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo nafta motorová, cena 31,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,20 Kč km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., počet km 65), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 6 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 6 383,76 Kč Celkem tedy soud přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 38 782,57 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaní byli ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

46. Pokud jde nárok státu na náhradu nákladů řízení, státu vznikly v průběhu řízení náklady v souvislosti s přibráním znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud však státu proti žalobcům právo na náhradu těchto nákladů výjimečně nepřiznal, protože pro tento postup shledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř. Tyto důvody soud spatřuje ve skutečnosti, že žalobci podávali žalobu na odstranění plotu umístěného na pozemku parc.č [číslo] v k.ú. [obec]. Vycházeli při tom z vytyčovacího náčrtu Ing. [příjmení]. Vzhledem k tomu, že žalovaní měli za to, že oplocení leží na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], a vytyčovací náčrt není správný, nechal jen z tohoto důvodu soud ve věci zpracovat znalecký posudek, který potvrdil, že plot je skutečně umístěn na pozemku parc. [číslo] vytyčovací náčrt byl vyhotoven bez chyb. Protože však žalobci ve věci samé neuspěli, považoval soud uložení povinnosti neúspěšným žalobcům k náhradě nákladů státu za nepřiměřeně tvrdé. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

Poučení