10 C 312/2023 - 46

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 178 296,64 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 6,9% ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení jistiny ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno] a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně jdoucího z částky jistiny od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky jistiny od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu „Smlouvy o hotovostní úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno]“, č. [Anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen „Smlouva č. [Anonymizováno]“), sjednané s odkazem na její interní „Podmínky poskytování hotovostních úvěrů v [Anonymizováno]“ a „Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob“ (dále jen „VOP“), vyplatila žalované [částka]. S tím, že žalovaná Smlouvu č. [Anonymizováno] podepsala formou zadání autorizačního kodu v chráněném prostředí internetového bankovnictví. Poskytnuté plnění, navýšené o sjednané úročení ve výši 6,90 % ročně i o interní poplatky, se pak žalovaná zavázala splatit formou [Anonymizováno] měsíčních splátek po [částka], splatných vždy k 20. dni v měsíci Přičemž žalobkyně před vyplacením poskytnutého plnění přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované. A to v tom rozsahu, že využila jednak informace sdělené samotnou žalovanou (co do jejích příjmů ve výši [částka] měsíčně i výdajů ve výši [částka] měsíčně) a dále též i informace, které získala vlastním šetřením z jí dostupných registrů i statistických údajů a na základě výpočtu interního ekonomického modelu. Žalovaná nicméně předepsané splátky platila toliko dočasně a poté, co nezaplatila splátky předepsané na [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalobkyně přistoupila, cestou dopisu z [datum], k zesplatnění dosud nesplaceného plnění, t. č. ve výši [částka]. Naposledy žalobkyně žalovanou k zaplacení vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly výzva k vyjádření (spolu se žalobou) i předvolání k jednání řádně doručeny k [datum] (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k [datum] (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Žalobkyně se, na základě podané žádosti, jíž zaevidovala pod č. [Anonymizováno] (vlastnoručně podepsané žalovanou a doplněnou i o fotokopii obou stran jejího občanského průkazu), oproti podpisu dokumentu, označeného jako „Smlouva o vedení účtu u [Anonymizováno]“, datovaného k [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [adresa], zavázala pro žalovanou zřídit bankovní účet specifikovaný v souběžně vystaveném potvrzení.

5. Následně se žalobkyně, oproti podpisu Smlouvy č. [Anonymizováno], datované k [datum], s odkazem na VOP, žalované zavázala vyplatit částku [částka] (čl. 1.1), úročenou sazbou 6,9 % ročně (čl. 5.1), a to formou převodu na bankovní účet č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], odkud se žalovaná zavázala poskytnuté plněné též splácet (čl. 2.1). Splátky poskytnutého plnění, v počtu [Anonymizováno] x, si účastnice sjednaly částkou [částka], kterou se žalovaná zavázala platit měsíčně, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje od [datum]. Výši případných poplatků účastnice sjednaly s odkazem na interní sazebník žalobkyně (čl. 3.1). pro případ, kdyby žalovaná nesplácela řádné a včas, bylo ve prospěch žalobkyně sjednáno mj. též právo zesplatnit dosud nesplacené plnění. Žalovaná se sjednáním práv a povinností shora uvedených projevila souhlas v rámci systému elektronického bankovnictví, což žalobkyně doložila s odkazem na výpis úkonů, jež žalovaná v tomto elektronickém systému uskutečnila dne [datum].

6. Při ověřování majetkových poměrů žalované žalobkyně vycházela z údajů uvedených v dokumentu „Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno] - předschválená nabídka“. Zde žalobkyně zaznamenala sdělení žalované, že tato t. č. byla [Anonymizováno], vyživovala dvě osoby, její měsíční příjem činil [částka], zatímco její měsíční výdaje [částka]. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v jí dostupných registrech, takto zaznamenala, že žalovaná t. č. neprocházela registrem [Anonymizováno] ani registrem [právnická osoba], který žalované přiřadil skore [Anonymizováno]. V interním registru pak žalovaná zaznamenala, že t. č. zaznamenané splátky žalované činily [částka] měsíčně, při celkovém zatížení [částka]. „Disponibilní příjem“ žalované žalobkyně určila částkou [částka], průměry příjem za poslední 3 měsíce částkou [částka] a průměrný příjem za posledních 6 měsíců částkou [částka].

7. Ve výpisu z bankovního účtu [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] lze k datu [datum] předně zaznamenat příchozí platbu od žalobkyně ve výši [částka], označenou jako „POSKYTNUTÍ ÚVĚRU“. S tím, že bezprostředně po připsání této částky na její bankovní účet žalovaná vyplatila celkem [částka] na účet [jméno FO], konkrétně formou plateb po [částka] ([datum]), [částka] ([datum]) a [částka] ([datum]). Příjmy žalované zde evidované zahrnovaly (i.) v [Anonymizováno] [Anonymizováno] platbu od [jméno FO] ve výši [částka] ([datum]), rodičovský příspěvek ve výši [částka] ([datum] - poslední zde zaznamená platba rodičovského příspěvku), platbu od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba][Anonymizováno] ve výši [částka] a platbu od [jméno FO] ve výši [právnická osoba] Kč ([datum]), (ii.) v [Anonymizováno] [Anonymizováno] platbu od [jméno FO] ve výši [částka] ([datum]) a platbu od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši [částka] ([datum]) a (iii.) v [Anonymizováno] [Anonymizováno] platby od [jméno FO] ve výši [částka] ([datum]) a [částka] ([datum]) a platbu od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši [částka] ([datum]). Co se týče zůstatků na uvedeném účtu tyto se v rozmezí dat [datum] až [datum] snižovaly z částky [částka] na částku [částka].

8. V dokumentu, označeném jako „Historie úvěru: [Anonymizováno]“ žalobkyně zaevidovala, že žalovaná v rozmezí dat [datum] až [datum], splatila celkem [částka].

9. K důkazu žalobkyně předložila též text „Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů“, VOP, svého interního sazebníku a interního úrokového lístku, z předložených listin však soud pro účely dokazování nezjistil žádné podstatné informace.

10. Upomínkou, nazvanou „Poslední výzva k uhrazení dlužné částky / odstoupení od smlouvy“, datovanou k [datum], žalobkyně žalované sdělila, že na nesplacených splátkách, vyjma poplatků, eviduje [částka], přičemž pokud žalovaná tuto částku do 7 dnů nesplatí, nastanou účinky odstoupení od Smlouvy č. [Anonymizováno] a žalovaná bude povinna zesplatnit celé dosud nesplacení, jež z titulu uvedené smlouvy obdržela. Tuto upomínky žalobkyně, dle fotokopie dodejky, podala k poštovní přepravě, avšak zásilka jí byla vrácena jako nedoručená.

11. Naposledy žalobkyně žalovanou, pod sankcí případného soudního vymáhání, prostřednictvím svého zástupce k zaplacení nárokovaného plnění upomenula cestou „Výzvy k úhradě“, datované k [datum]. Tuto výzvu žalobkyně, dle předloženého podacího archu, k poštovní přepravě podala ještě téhož dne.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [Anonymizováno] (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 562 odst. 1 a 2 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z.soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [Anonymizováno] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalobkyní a žalovanou oproti podpisu Smlouvy č. [Anonymizováno] (realizovaného v chráněném a individualizovaném prostředí internetového bankovnictví, za podmínek vymezených § 562 odst. 1 a 2 o. z.). Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně vyplatit žalované částku [částka]. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalované poskytnuté plnění splácet. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako závazek z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. Vzhledem k postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, banka, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

28. S ohledem na právní povahu sjednaného debetního účtu tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. [Anonymizováno], ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného, soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného tzv. eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

30. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k [datum], neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před [datum]. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před [datum], dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

31. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. V tomto směru vzal soud předně v úvahu, že žalobkyně, ač vedla tzv. běžný bankovní účet žalované, zde zaznamenané údaje odpovídajícím způsobem nevyhodnotila. Naopak, zjištěné údaje žalobkyně hodnotila mechanicky a bez odpovídající individualizace, což lze demonstrovat na zjištěních, jež žalobkyně učinila stran výdajů žalované. Žalovaná totiž sice skutečně příjmy zaznamenané žalobkyní pobírala, jejích povahu je však na místě hodnotit jako nanejvýše spornou. Předně bylo třeba vzít v úvahu, že až do [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] žalovaná pobírala podporu v rodičovství, která jí nicméně od [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] přestala být vyplácena. Její zahrnutí do „předchozích“ příjmů žalované tedy dávalo smysl matematicky, z hlediska úrovně tzv. úvěruschopnosti žalované však nikoli, neboť do budoucna se již nejednalo o disponibilní příjem. I druhá složka z příjmů, jež žalovaná před datem sjednání Smlouvy č. [Anonymizováno] pobírala, navíc měla povahu přinejmenším spornou. Platby od [jméno FO], představující před datem sjednání Smlouvy č. [Anonymizováno] cca 50 % příjmů žalované, totiž žalovaná bezprostředně po vyplacení plnění ze Smlouvy č. [Anonymizováno] vrátila, a je tedy možno dovozovat, že se jednalo o půjčku. O půjčku mezi soukromými osobami, jejíž existenci si žalobkyně, která se při ověřování „dluhového zatížení“ spolehla pouze na údaje z dostupných registrů (v rozporu se standardy vymezenými v již uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, blíže neověřovala, ačkoli právě vyplacení plnění ze Smlouvy zjevně posloužilo k jejímu splacení, a jednalo se tedy o postup „vytlučení klínu klínem“, resp. o roztáčení tzv. dluhové spirály. Stran příjmů, jež žalovaná k datu sjednání Smlouvy č. [Anonymizováno] pobírala, tak jediný disponibilní příjem, hodný takového označení, představovaly prostředky vyplácené společností [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]., jejichž výše se ale pohybovala na úrovní cca [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [částka] a již v tomto bodu tedy lze uzavřít, že reálná platební kapacita žalované se k datu sjednání Smlouvy č. [Anonymizováno] pohybovala cca polovině, nebo dokonce i níže. Nad rámec uvedeného nadto soud nemohl pominout, že si žalobkyně vůbec neověřovala výdaje žalované a ani jejich strukturu. I v tomto ohledu žalobkyně vyšla ze stavu běžného bankovního účtu žalované, aniž by však zohlednila, že se zde evidované zůstatky v době před sjednáním Smlouvy č. [Anonymizováno] setrvale snižovaly. I při zběžném vyhodnocení tohoto zjištění tedy lze uzavřít, že k datu sjednání Smlouvy č. [Anonymizováno] žalovaná nedokázala se svými příjmy vystačit a musela si půjčovat od [jméno FO], přičemž následně takto vzniknuvší dluh sanovala dalšími vypůjčenými prostředky, tentokráte od žalobkyně, což vylučuje (k určení data, k němuž je na místě zjišťovat úvěruschopnost viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023) závěr, že by se již t. č. mohlo jednat o osobu tzv. úvěruschopnou. Tím spíše ne ve vztahu k poskytnutí plnění, které představovalo cca 11 násobek reálných měsíčních příjmů žalované.

32. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného Smlouvou č. [Anonymizováno], soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla a mohla mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyžádání podkladů alespoň rámcově mapujících majetkové poměry žalované. Závazek ze Smlouvy č. [Anonymizováno], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované proto soud uplatněný nárok výrokem I. tohoto rozsudku akceptoval jako důvodný co do částky [částka], odpovídající, ve smyslu § 2993 o. z., částce načerpaného úvěru snížené o částku splacenou ([částka] [částka]). Povinnost zaplatit částku nesplacené jistiny soud žalované uložil ve třicetidenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo na místě vzít v úvahu, že se jedná o osobu zatíženou zákonnou vyživovací povinností, jejíž zjištěné příjmy vylučují, že by mohla být schopna plnění, uložené k úhradě, splatit v zákonné, třídenní lhůtě.

33. Ohledně prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

34. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího částku převyšující částku bezdůvodného obohacení vypočtenou shora (celkem [částka]) a veškeré smluvní úročení, soud, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ze Smlouvy č. [Anonymizováno], který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

35. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovanou v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl procesního úspěchu žalobkyně (68 %) a procesního úspěchu žalované (32%), tj. 36 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky [částka]. Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do nároku na částku převyšující bezdůvodné obohacení ([částka]), kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] + [částka], smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně jdoucí z částky [částka] od [datum] do zaplacení (kap. částkou [částka]) a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí z částky [částka] od [datum] do zaplacení (kap. částkou [částka]). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby v projednávané věci soud, s odkazem na výši jistiny nárokovaného plnění, ve smyslu bodu 5 § 7 nařízení vlády č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále a. t.), určil částkou [částka]. Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 4 úkony právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, a účast na jednom soudním jednání), (ii.) paušální náhrady [částka] za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 4 x [částka], a náhrady za promeškaný čas, ve smyslu § 14 odst. 3 a. t. 4 x [částka], související s cestou zástupce žalobkyně z [adresa] a zpět v délce 2 x [Anonymizováno] km, (iv.) cestovného za 1 za cestu v délce 2 x 59 km ([částka]), jíž zástupce žalobce uskutečnil z místa jeho sídla v [Anonymizováno] k soudnímu jednání v [adresa] a zpět, kdy tato cesta byla provedena osobním automobilem RZ [SPZ], tov. zn. [Anonymizováno], s udávanou kombinovanou spotřebou motorové nafty na 100 km [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] l (dne [datum] při nákladech amortizace [částka] za 1 km a při normované ceně motorové nafty ve výši [částka] za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 398/2023 Sb.), to vše (v.), vyjma částky soudního poplatku, navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o [částka], jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení, vč. náhrady za soudní poplatek, činí [částka], z níž je žalovaná, s ohledem na míru procesního úspěchu, povinna zaplatit [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit v opět ve třicetidenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení