10 C 313/2022-38

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ladislavou Miškovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 165 750 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 629,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 152 120,50 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 26 684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 165 750 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 10. 7. 2012 požádal žalovanou o osvědčení o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu (dále jen„ žádost“) podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů, žádost byla žalovanou zamítnuta rozhodnutím ze dne 23. 3. 2017, proti tomu podal žalobce dne 15. 4. 2017 odvolání, Etická komise ČR odvolání zamítla dne 3. 12. 2018, dne 17. 3. 2020 požádal žalobce o nové projednání žádosti, které bylo vyhověno dne 9. 2. 2022, pokud se odečte doba od 3. 12. 2018 do 17. 3. 2020, kdy řízení neběželo, celková doba řízení trvala 8 a roku. Základní příčinou, proč řízení trvalo tak dlouho, bylo to, že [stát. instituce] si teprve ke konci řízení vyžádalo zprávu [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), přičemž však žalobce od počátku řízení navrhoval tuto zprávu jako důkaz, kdy sám ji dodat nemohl, neboť soukromým osobám [anonymizováno] taková potvrzení nevydává. V dalším se pak řízení zabývalo řadou nepodstatných záležitostí, kdy žalobce měl předkládat další návrhy, které se následně prošetřovaly, ale bez toho, že by přinesly hledané důkazy. K obratu došlo až poté, co se Ministerstvo obrany nakonec přece jen na [anonymizováno] obrátilo. S přihlédnutím k sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 požádal žalobce dne 26. 4. 2022 o zadostiučinění za průtahy a nepřiměřenou délku řízení, kdy žádal o základní zadostiučinění (15 000 Kč/rok řízení), zvýšené o 20 % (význam řízení – morální satisfakce ve vztahu k činnosti za minulého režimu) a 10 % (délka řízení v pokročilém věku žalobce). Zvýšení tedy žádal v rozsahu 30 % (20 + 10), žádal tedy za 8 a roku průtahů a nepřiměřené délky řízení o částku 165.750 Kč (15 000 x 1,3 x 8,5). Žalovaná žalobcův požadavek odmítla dne 28. 7. 2022 s tím, že vina za délku řízení leží na straně žalobce, neboť„ nepředložil na podporu svých tvrzení žádný důkaz a navrhoval provedení důkazů spisy a materiály od archivů a rovněž výslech svědků, jejichž identifikaci řádně neuvedl.“ K tomu žalobce uvedl, že od počátku jako zásadní důkaz navrhoval zprávu od německé zpravodajské služby [anonymizováno], kterou si ovšem mohla vyžádat jen žalovaná, neboť [anonymizováno] soukromým osobám žádné informace neposkytuje, žalovaná to však mnoho let odmítala a teprve když žalovaná konečně tomuto žalobcovu návrhu vyhověla, prokázalo se, že žalobce nárok na vydání osvědčení podle zákona č. 262/2011 Sb. skutečně má a nebylo vinou žalobce, ale žalované, že tento důkaz byl opatřen až po tolika letech.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznala a navrhla její zamítnutí. Žalovaná v obecné rovině tvrdila, že s nabytím účinnosti zákona č. 262/2011 Sb. od 17. 11. 2011 začala přijímat velký počet žádostí, kdy celková doba jejich vyřizování se odvíjela nejen od jejich počtu, ale též od jejich obsahu s tím, že pokud žádost neobsahovala potřebná tvrzení a potřebné doklady k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žádosti podle zák. č. 262/2011 Sb., ležela odpovědnost za délku řízení nejen na žalované, ale i na žadatelích, žalovaná rovněž neměla pro vyřizování žádostí dostatečné kapacity. Lhůta k vyřízení žádostí rovněž neběží po dobu, po kterou byly Archivem bezpečnostních složek, Ústavu pro studium totalitních režimu a dalších institucí vyřizovány žádosti žalované podle § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb. Podle žalované je rovněž třeba zohlednit nedostatečné personální kapacity pro vyřizování žádostí. Žalovaná k věci samé tvrdila, že žádost žalobce dle zákona č. 262/2011 Sb., na základě níž požadoval vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu za jeho činnost u [anonymizováno], jí byla doručena na [anonymizováno] dne 13. 7. 2012, dne 24. 7. 2012 se žalovaná obrátila na žalobce s výzvou o doplnění, na kterou reagoval dne 16. 8. 2012, dne 31. 8. 2012 žalovaná dle ust. § 6 odst. 3 zákona oslovila Archiv bezpečnostních složek a Národní archiv za účelem vyhledání a dodání všech dokumentů vztahujících se k žalobci a zpracování odborného stanoviska, dne 10. 9. 2012 žalovaná vydala usnesení, kterým přerušila řízení do té doby, než jí budou předložena odborná stanoviska příslušných institucí, dne 10. 9. 2012 byl žalované doručen přípis žalobce, ve kterém uvedl, že mu [anonymizováno] odmítá vydat potvrzení o jeho činnosti u této organizace, dne 30. 11. 2012 se žalovaná obrátila se žádostí o spolupráci na Úřad dokumentace a vyšetřovaní zločinů komunismu, který žalované sdělil dne 15. 1. 2013, že k žalobci nedisponuje žádnými poznatky, ve dnech 3. 4. 2013 a 13. 5. 2013 se žalobce dotazoval na stav řízení, přičemž mu bylo sděleno, že dosud nebylo dodáno odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek, vyjádření od Národního archivu bylo doručeno dne 29. 5. 2013 s negativním výsledkem, odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek žalovaná obdržela dne 29. 11. 2013, ve kterém archiv uvedl, že ve svých fondech nenalezl žádné informace k deklarované činnosti žalobce k jeho činnosti u [anonymizováno], za účelem prokázání tvrzení žalobce se žalovaná obrátilo ještě na Vojenský ústřední archiv [obec] dne 7. 3. 2014, který správnímu orgánu zapůjčil dne 24. 3. 2014 spisy týkající se syna žalobce, dne 6. 5. 2014 se žalobce opětovně dotazoval na stav řízení, dne 13. 5. 2014 žalobce sdělil písemně, že má svědky, kteří mu mohou dosvědčit jeho spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou a jako svědka uvedl [jméno] [příjmení], vzhledem k tomu, že z dosud získaných archiválií se tvrzená činnost žalobce neprokazovala, obrátila se žalovaná ještě v červenci 2014 na Okresní soud [jméno] [příjmení], v lednu 2015 na Vojenský ústřední archiv [obec] a Okresní soud [jméno] [příjmení] a dále na Ústav pamäti národa, dne 21. 1. 2015 nahlédl žalobce do spisu, všechny požadované dokumenty byly od uvedených soudů žalované doručeny v lednu 2016, za účelem získání přehledu věznění žalobce se žalovaná dne 26. 1.2016 obrátila ještě na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, mezi tím byl dne 9. 7. 2015 doručen žalované přípis žalobce, ve kterém zopakoval svá tvrzení o činnosti u [anonymizováno], se všemi shromážděnými podklady byl žalobce seznámen žalovanou dne 9. 2. 2016, na sdělení reagoval žádostí o prodloužení lhůty na vyjádření z důvodu dohledání svědků, také požadoval výslech manželky [jméno] [příjmení] bez její identifikace, dne 1. 3. 2016 nahlédl žalobce do spisu a dne 8. 3. 2016 mu žalovanou byly zaslány všechny shromážděné dokumenty, dne 8. 3. 2016 obdržela žalovaná další přípis od žalobce, ve kterém zopakoval, že činnost v [anonymizováno] dělal pro svou vlast, další přípis žalobce byl žalované doručen dne 17. 3. 2016, za účelem prokázání tvrzení žalobce se žalovaná dne 7. 4. 2016 obrátila se žádostí o předložení odborného stanoviska na Ústav pro studium totalitních režimů, které bylo dodáno žalované dne 8. 11. 2016, s takto nově získanými informacemi byl žalobce žalovanou seznámen dopisem ze dne 15. 2. 2017, na to žalobce reagoval přípisem dne 3. 3. 2017, kde se vymezil vůči odbornému stanovisku Ústavu pro studium totalitních režimů a trval na svém tvrzení o činnosti v rámci zahraniční zpravodajské služby, následně dne 22. 3. 2017 žalobce doplnil, že sice o jeho spolupráci s [anonymizováno] nejsou žádné přímé důkazy, ale odkazuje na ty nepřímé, vzhledem k tomu, že v rámci správního řízení o vydání osvědčení nebylo po podrobném šetření prokázáno žalobcovo tvrzení o jeho spolupráci s [anonymizováno], nezbylo žalované než vydat zamítavé rozhodnutí, žalobce poté využil svého práva na podání opravného prostředku a dne 15. 4. 2017 podal u Etické komise odvolání, o němž bylo rozhodnuto dne 17. 12. 2018. Z přípisů [příjmení] ze dne 17. 8. 2009 a 22. 8. 2012 vyplývá jen to, že německé kancléřství ani [anonymizováno] obecně nepodávají informace o operativních procesech. Dne 17. 3. 2020 obdržela žalovaná žádost žalobce o nové projednání, jejíž součástí byl mimo jiné požadavek o zažádání zprávy od [anonymizováno], vyžádání zpráv z Archivu bezpečnostních složek k osobě žadatelova syna [jméno] a výslech [jméno] [příjmení] bez uvedení jeho řádné identifikace, dne 26. 4. 2022 žalobce doplnil prostřednictvím svého právního zástupce žádost o návrh vyslechnout svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [anonymizována dvě slova], bývalého ministra vnitra a později obrany [příjmení] republiky Německo, vzhledem k tomu, že navržení svědci nebyli řádně identifikováni, byl žalobce vyzván dopisem žalované ze dne 4. 5. 2020 k doložení kontaktů, žalobce reagoval dne 8. 6. 2020 tak, že [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že aktuální adresu nezná, tedy aby si ji žalovaná zajistila sama, k dalšímu svědkovi kontaktní adresu uvedl, dne 16. 6.2020 žalobce doplnil adresu paní [příjmení], paní [příjmení] se vyjádřila dopisem dne 13. 10. 2020, kterým sdělila, že o protikomunistické činnosti žalobce nic neví, Dne 11. 11. 2020 byl žalobce obeznámen žalovanou s výsledky dosavadního řízení, k shromážděným podkladům se vyjádřil dne 26. 11. 2020, kdy požádal o další šetření v kádrových materiálech [jméno] [příjmení], trval na výpovědi [jméno] de Maiziéra, a požádal žalovanou, aby se pokusila vyžádat od [anonymizováno] potvrzení o jeho aktivitách, jelikož jeho osobě mu potvrzení odmítají vydat, dále žalobce navrhl jako důkaz vyžádat si příslušné spisy od Okresního soudu [jméno], příp. Ústavu pamäti národa a vyžádat spisy k synovi a vyslechnout [jméno] [příjmení], dne 2. 1. 2021 byl žalobce seznámen žalovanou s průběhem řízení, na což odpověděl dne 19. 1. 2021 tak, že trvá na tom, aby žalovaný oslovil [anonymizováno], dne 2. 2. 2021 právní zástupce žalobce požádal o prodloužení lhůty ke sdělení stanoviska probíhajícího řízení a k podání případných dalších návrhů, následně ve vyjádření, které bylo doručeno žalované dne 4. 2. 2021, žalobce požadoval oslovit [jméno] de Maiziéra, [anonymizováno], vyslechnout [jméno] [příjmení], vyžádat si rehabilitační spisy a vyžádat si kádrové materiály [jméno] [příjmení] v Archivu kanceláře prezidenta republiky, vyslechnout exmanželku [jméno] [příjmení] a ing. Arch. [jméno] [příjmení] a agenta StB Ing. [jméno] [příjmení] a vyslovil podjatost vůči JUDr. [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., dne 4. 3. 2021 se žalovaná obrátila na Úřad pro zahraniční styky a informace se žádostí o spolupráci týkající se aktivit žalobce v rámci [anonymizováno], dne 11. 3. 2021 vyzvala žalovaná žalobce k uvedení kontaktních údajů na [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], reakce žalobce byla doručena žalované dne 26. 3. 2021 s adresami svědků a se žádostí o vyžádání spisu z Ústavu pamäti národa na jméno Ing. [jméno] [příjmení], žalovanou oslovený Úřad pro zahraniční styky a informace žalované dne 23. 3. 2021 písemně sdělil, že nedisponuje informacemi, které by umožnily ověřit, že žalobce spolupracoval se zpravodajskými službami [příjmení] republiky Německo, dne 12. 5. 2021 zaslal žalované svědeckou výpověď [jméno] [celé jméno žalobce], žádost žalované o podání svědecké výpovědi zaslaná žalovanou [jméno] [příjmení] se vrátila zpět jako nedoručená, proto byl žalobce dne 26. 5. 2021 žalovanou osloven, aby uvedl přesnou adresu jím navržené svědkyně, Právní zástupce žalobce na tuto výzvu odpověděl, že svědkyně byla v nemocnici a vyjádří se v nejbližších dnech, její svědectví bylo žalované doručeno dne 4. 6. 2021, materiály z Ústavu pamäti národa byly doručeny žalované dne 4. 6. 2021, dne 23. 9. 2021 a následně dne 3. 11. 2021 se žalovaná opětovně obrátila se žádostí o spolupráci na Úřad pro zahraniční styky a informace, odpověď byla žalované doručena dne 21. 1. 2022, o výsledku řízení byl právní zástupce žalobce informován telefonicky dne 27. 1. 2022 a současně byl žalovanou požádán o zjištění aktuálního stavu ve věci státního občanství žalobce, neboť žalobce je držitelem občanství [příjmení] republiky Německo, má zažádáno o občanství Slovenské republiky, není tedy státním občanem České republiky, a nebude mu přiznán status válečného veterána a vyplacen příspěvek ve výši 100 000 Kč, osvědčení bylo vydáno žalovanou dne 9. 2. 2022 a zasláno žalobci dne 10. 2. 2022, dne 26. 4. 2022 byla žalované postoupena žádost žalobce o odškodnění v režimu zákona č. 82/1998 Sb., k předmětné žádosti oddělení vydávání osvědčení a správních agend žalované sdělilo žalobci svým vyjádřením ve věci [číslo jednací] ze dne 28. 7. 2022, že po prostudování spisu dospělo k závěru, že žalobci náhradu nemajetkové újmy způsobené delší dobou vyřizování žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu neposkytne. Žalovaná argumentovala tím, že postupovala v souladu s dikcí ust. § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb., při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí o žádosti vyvinula dostatečnou iniciativu ke zjištění činnosti účastníka řízení s tím, že odpovědnost za průběh správního řízení neleží pouze na správním orgánu, který řízení vede, ale také účastník řízení by měl dostát svým procesním povinnostem podle § 6 odst. 1 zákona, § 50 odst. 2 a § 52 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, kdy Evropský soud pro lidská práva při své rozhodovací praxi vychází z toho, že přiměřenost délky řízení musí být posouzena ve světle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím zakotvených v jeho judikatuře, obzvláště ke složitosti věci, chování žadatele a chování příslušných orgánů, jakož i k tomu, co bylo pro účastníka řízení ve sporu v sázce. K tvrzení žalobce, že se žalovaná v řízení„ zabývala řadou nepodstatných záležitostí, kdy žalobce měl předkládat další návrhy, které se následně prošetřovaly“, žalovaná uvedla, že žalobce na straně jedné striktně požadoval dodržení lhůty pro vydání osvědčení, ovšem na straně druhé nepředložil k prokázání tvrzení žádný důkaz a opakovaně žádal o provedení nových a dalších důkazů, kdy v předmětném řízení musí být tvrzení účastníka řízení řádně prokázáno, jinak nelze k vydání osvědčení přistoupit. Podle žalované je nutno ohledně nepřiměřené délky správního řízení o vydání osvědčení vzít také v úvahu zákonné lhůty stanovené pro konkrétní právní úkony správním řádem, které se musí odečíst od celkové délky správního řízení, vedeného příslušnými správními orgány prvního a druhého stupně. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku v subjektivní šestiměsíční zákonné lhůtě, argumentovala tím, že v případě první neúspěšné žádosti žalobce ze dne 10. 7. 2012 skončilo předmětné správní řízení o vydání osvědčení rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 3. 12. 2018, žalobce ovšem žádnou žalobu o zaplacení nemajetkové újmy proti žalované u soudu včas nepodal, podal ji opožděně teprve až dne 29. 10. 2022, tedy v době, kdy byl jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy vůči žalované po uplynutí zákonné šestiměsíční promlčecí lhůty již promlčen. V případě druhé úspěšné žádosti žalobce ze dne 17. 3. 2020 skončilo předmětné řízení o vydání osvědčení rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 9. 2. 2022. I zde podle názoru žalované podal žalobce svou žalobu o zaplacení nemajetkové újmy opožděně teprve až dne 29. 10. 2022, tedy v době, kdy byl jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy vůči žalované po uplynutí zákonné šestiměsíční promlčecí lhůty již promlčen.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované k žalobě zejména akcentoval, že žalovaná opomíjí, že klíčový důkaz o žalobcově činnosti mohla poskytnout německá zpravodajská služba [anonymizováno], žalobce od počátku žádal žalovanou, aby si tento důkaz od [anonymizováno] vyžádala, žalovaná to však dlouhou dobu odmítala a návrhu vyhověla až 4. 3. 2021, přičemž žalobce tento důkaz sám předložit nemohl, neboť [anonymizováno] se soukromými osobami o takových věcech nekomunikuje. K námitce promlčení žalobce argumentoval tak, že se jednalo jen o jedno řízení kvůli jedné a té samé věci; v druhé části řízení se vycházelo z podkladů, které byly obstarány v jeho první části, dobu od skončení první části do zahájení druhé části žalobce jako průtah žalované nevyčítá, žalovaná počítá šestiměsíční lhůtu od 9. 2. 2022, kdy skončila druhá část řízení, žalovaná však pomíjí přerušení promlčecí lhůty podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, v období od 26. 4. 2022 do 28. 7. 2022, kdy žalovaná předběžně projednávala žalobcovu žádost o zadostiučinění, šestiměsíční lhůta plynula od 10. 2. 2022 do 26. 4. 2022 (2 měsíce a 17 dní) a od 29. 7. 2022 do 10. 11. 2022 (3 měsíce a 13 dní), žaloba byla podána dne 29. 10. 2022, tedy před uplynutím šestiměsíční promlčecí lhůty.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Žalobce podáním ze dne 13. 7. 2012 požadoval na žalované vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu za jeho činnost u [anonymizováno], dne 24. 7. 2012 se žalovaná obrátila na žalobce s výzvou o doplnění, na kterou reagoval dne 16. 8. 2012, dne 31. 8. 2012 žalovaná dle ust. § 6 odst. 3 zákona oslovila Archiv bezpečnostních složek a Národní archiv za účelem vyhledání a dodání všech dokumentů vztahujících se k žalobci a zpracování odborného stanoviska, dne 10. 9. 2012 žalovaná vydala usnesení, kterým přerušila řízení do té doby, než jí budou předložena odborná stanoviska příslušných institucí, dne 10. 9. 2012 byl žalované doručen přípis žalobce, ve kterém uvedl, že mu [anonymizováno] odmítá vydat potvrzení o jeho činnosti u této organizace, dne 30. 11. 2012 se žalovaná obrátila se žádostí o spolupráci na Úřad dokumentace a vyšetřovaní zločinů komunismu, který žalované sdělil dne 15. 1. 2013, že k žalobci nedisponuje žádnými poznatky, ve dnech 3. 4. 2013 a 13. 5. 2013 se žalobce dotazoval na stav řízení, přičemž mu bylo sděleno, že dosud nebylo dodáno odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek, vyjádření od Národního archivu bylo doručeno dne 29. 5. 2013 s negativním výsledkem, odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek žalovaná obdržela dne 29. 11. 2013, ve kterém archiv uvedl, že ve svých fondech nenalezl žádné informace k deklarované činnosti žalobce k jeho činnosti u [anonymizováno], za účelem prokázání tvrzení žalobce se žalovaná obrátila na Vojenský ústřední archiv [obec] dne 7. 3. 2014, který správnímu orgánu zapůjčil dne 24. 3. 2014 spisy týkající se syna žalobce, dne 6. 5. 2014 se žalobce opětovně dotazoval na stav řízení, dne 13. 5. 2014 žalobce sdělil písemně, že má svědky, kteří mu mohou dosvědčit jeho spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou a jako svědka uvedl [jméno] [příjmení], vzhledem k tomu, že z dosud získaných archiválií se tvrzená činnost žalobce neprokazovala, obrátila se žalovaná ještě v červenci 2014 na Okresní soud [jméno] [příjmení], v lednu 2015 na Vojenský ústřední archiv [obec] a Okresní soud [jméno] [příjmení] a dále na Ústav pamäti národa, dne 21. 1. 2015 nahlédl žalobce do spisu, všechny požadované dokumenty byly od uvedených soudů žalované doručeny v lednu 2016, za účelem získání přehledu věznění žalobce se žalovaná dne 26. 1.2016 obrátila ještě na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, mezi tím byl dne 9. 7. 2015 doručen žalované přípis žalobce, ve kterém zopakoval svá tvrzení o činnosti u [anonymizováno], se všemi shromážděnými podklady byl žalobce seznámen žalovanou dne 9. 2. 2016, na sdělení reagoval žádostí o prodloužení lhůty na vyjádření z důvodu dohledání svědků, také požadoval výslech manželky [jméno] [příjmení] bez její identifikace, dne 1. 3. 2016 nahlédl žalobce do spisu a dne 8. 3. 2016 mu žalovanou byly zaslány všechny shromážděné dokumenty, dne 8. 3. 2016 obdržela žalovaná další přípis od žalobce, ve kterém zopakoval, že činnost v [anonymizováno] dělal pro svou vlast, další přípis žalobce byl žalované doručen dne 17. 3. 2016, za účelem prokázání tvrzení žalobce se žalovaná dne 7. 4. 2016 obrátila se žádostí o předložení odborného stanoviska na Ústav pro studium totalitních režimů, které bylo dodáno žalované dne 8. 11. 2016, s takto nově získanými informacemi byl žalobce žalovanou seznámen dopisem ze dne 15. 2. 2017, na to žalobce reagoval přípisem dne 3. 3. 2017, kde se vymezil vůči odbornému stanovisku Ústavu pro studium totalitních režimů a trval na svém tvrzení o činnosti v rámci zahraniční zpravodajské služby, následně dne 22. 3. 2017 žalobce doplnil, že sice o jeho spolupráci s [anonymizováno] nejsou žádné přímé důkazy, ale odkazuje na ty nepřímé, vzhledem k tomu, že v rámci správního řízení o vydání osvědčení nebylo po podrobném šetření prokázáno žalobcovo tvrzení o jeho spolupráci s [anonymizováno], nezbylo žalované než vydat zamítavé rozhodnutí, žalobce poté využil svého práva na podání opravného prostředku a dne 15. 4. 2017 podal u Etické komise odvolání, o němž bylo rozhodnuto dne 17. 12. 2018. Z přípisů [příjmení] ze dne 17. 8. 2009 a 22. 8. 2012 vyplývá jen to, že německé kancléřství ani [anonymizováno] obecně nepodávají informace o operativních procesech. Dne 17. 3. 2020 obdržela žalovaná žádost žalobce o nové projednání, jejíž součástí byl mimo jiné požadavek o zažádání zprávy od [anonymizováno], vyžádání zpráv z Archivu bezpečnostních složek k osobě žadatelova syna [jméno] a výslech [jméno] [příjmení] bez uvedení jeho řádné identifikace, dne 26. 4. 2022 žalobce doplnil prostřednictvím svého právního zástupce žádost o návrh vyslechnout svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [anonymizována dvě slova], bývalého ministra vnitra a později obrany [příjmení] republiky Německo, vzhledem k tomu, že navržení svědci nebyli řádně identifikováni, byl žalobce vyzván dopisem žalované ze dne 4. 5. 2020 k doložení kontaktů, žalobce reagoval dne 8. 6. 2020 tak, že [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že aktuální adresu nezná, tedy aby si ji žalovaná zajistila sama, k dalšímu svědkovi kontaktní adresu uvedl, dne 16. 6.2020 žalobce doplnil adresu paní [příjmení], paní [příjmení] se vyjádřila dopisem dne 13. 10. 2020, kterým sdělila, že o protikomunistické činnosti žalobce nic neví, Dne 11. 11. 2020 byl žalobce obeznámen žalovanou s výsledky dosavadního řízení, k shromážděným podkladům se vyjádřil dne 26. 11. 2020, kdy požádal o další šetření v kádrových materiálech [jméno] [příjmení], trval na výpovědi [jméno] [anonymizována dvě slova], a požádal žalovanou, aby se pokusila vyžádat od [anonymizováno] potvrzení o jeho aktivitách, jelikož jeho osobě mu potvrzení odmítají vydat, dále žalobce navrhl jako důkaz vyžádat si příslušné spisy od Okresního soudu [jméno], příp. Ústavu pamäti národa a vyžádat spisy k synovi a vyslechnout [jméno] [příjmení], dne 2. 1. 2021 byl žalobce seznámen žalovanou s průběhem řízení, na což odpověděl dne 19. 1. 2021 tak, že trvá na tom, aby žalovaný oslovil [anonymizováno], dne 2. 2. 2021 právní zástupce žalobce požádal o prodloužení lhůty ke sdělení stanoviska probíhajícího řízení a k podání případných dalších návrhů, následně ve vyjádření, které bylo doručeno žalované dne 4. 2. 2021, žalobce požadoval oslovit [jméno] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], vyslechnout [jméno] [příjmení], vyžádat si rehabilitační spisy a vyžádat si kádrové materiály [jméno] [příjmení] v Archivu kanceláře prezidenta republiky, vyslechnout exmanželku [jméno] [příjmení] a ing. Arch. [jméno] [příjmení] a agenta StB Ing. [jméno] [příjmení] a vyslovil podjatost vůči JUDr. [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., dne 4. 3. 2021 se žalovaná obrátila na Úřad pro zahraniční styky a informace se žádostí o spolupráci týkající se aktivit žalobce v rámci [anonymizováno], dne 11. 3. 2021 vyzvala žalovaná žalobce k uvedení kontaktních údajů na [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], reakce žalobce byla doručena žalované dne 26. 3. 2021 s adresami svědků a se žádostí o vyžádání spisu z Ústavu pamäti národa na jméno Ing. [jméno] [příjmení], žalovanou oslovený Úřad pro zahraniční styky a informace žalované dne 23. 3. 2021 písemně sdělil, že nedisponuje informacemi, které by umožnily ověřit, že žalobce spolupracoval se zpravodajskými službami [příjmení] republiky Německo, dne 12. 5. 2021 zaslal žalované svědeckou výpověď [jméno] [celé jméno žalobce], žádost žalované o podání svědecké výpovědi zaslaná žalovanou [jméno] [příjmení] se vrátila zpět jako nedoručená, proto byl žalobce dne 26. 5. 2021 žalovanou osloven, aby uvedl přesnou adresu jím navržené svědkyně, právní zástupce žalobce na tuto výzvu odpověděl, že svědkyně byla v nemocnici a vyjádří se v nejbližších dnech, její svědectví bylo žalované doručeno dne 4. 6. 2021, materiály z Ústavu pamäti národa byly doručeny žalované dne 4. 6. 2021, dne 23. 9. 2021 a následně dne 3. 11. 2021 se žalovaná opětovně obrátila se žádostí o spolupráci na Úřad pro zahraniční styky a informace, odpověď byla žalované doručena dne 21. 1. 2022, o výsledku řízení byl právní zástupce žalobce informován telefonicky dne 27. 1. 2022 a současně byl žalovanou požádán o zjištění aktuálního stavu ve věci státního občanství žalobce, neboť žalobce je držitelem občanství [příjmení] republiky Německo, má zažádáno o občanství Slovenské republiky, není tedy státním občanem České republiky, a nebude mu přiznán status válečného veterána a vyplacen příspěvek ve výši 100 000 Kč, osvědčení bylo vydáno žalovanou dne 9. 2. 2022 a zasláno žalobci dne 10. 2. 2022, dne 26. 4. 2022 byla žalované postoupena žádost žalobce o odškodnění v režimu zákona č. 82/1998 Sb., k předmětné žádosti oddělení vydávání osvědčení a správních agend žalované sdělilo žalobci svým vyjádřením ve věci [číslo jednací] ze dne 28. 7. 2022, že po prostudování spisu dospělo k závěru, že žalobci náhradu nemajetkové újmy způsobené delší dobou vyřizování žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu neposkytne (zjištěno z žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb. s razítkem [stát. instituce] 10. 7. 2012, žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb. s razítkem [stát. instituce] 10. 7. 2012, oznámení o zahájení správního řízení o žádosti- sdělení Ministerstva obrany z 23. 7. 2012, přípisu žalobce žalované z 16. 8. 2012, dotazu Archivu bezpečnostních složek ze dne 31. 8. 2012, usnesení [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2012, dopisu žalobce žalované, doručeného 10. 9. 2012, zprávy Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu z 14. 1. 2013, úředního záznamu z 3. 4. 2013, 13. 5. 2013, přípisu – zprávy Národního archivu ze dne 29. 5. 2013, zprávy Archivu bezpečnostních složek z 27. 11. 2013, zprávy – úřední záznam Ministerstva obrany z 6. 1. 2014, dotazu na Vojenský ústřední archiv [obec] z 6. 3. 2014, složky zaslané Ministerstvu obrany, a to trestní řízení pod sp. zn. 6 T 179/1986, úředního záznamu z 6. 5. 2014, dopisu z 13. 5. 2014, zprávy Ministerstva obrany – úřední záznam ze dne 24. 7. 2014, žádosti o spolupráci v rámci řízení o vydání osvědčení z 25. 7. 2014, přípisu Obvodního soudu Bratislava 2, sp. zn. [spisová značka], sdělení o pokračování v řízení, úředního záznamu o vlastním šetření žalované z 1. 12. 2014, žádosti o spolupráci v rámci řízení k Vojenskému ústřednímu archivu [obec] z 20. 1. 2015, žádosti o spolupráci Okresnímu soudu Bratislava 1 z 20. 1. 2015, dotazu žalobce na stav řízení z 21. 1. 2015, žádosti o spolupráci z 22. 1. 2015, zprávy Vojenského ústředního archivu z 23. 1. 2015, mailové zprávy z 12. 5. 2015 a 20. 1. 2015, z 9. 7. 2015, přípis žalobce žalované z 9. 7. 2015, urgence zaslání rozsudku z 14. 10. 2015 a 19. 10. 2015, mailové zprávy z 21. 12. 2015, 22. 12. 2015, 21. 12. 2015, zprávy Krajského soudu v Bratislavě z 28. 12. 2015, žádosti o spolupráci ke generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR z 26. 1. 2016, přehledu rejstříku trestů Vězeňské služby České republiky žalobce z 27. 1. 2016, seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a výzva k upřesnění navrhovaných svědků od žalované žalobci z 8. 2. 2016, protokolu o nahlédnutí do spisu a doplnění žádosti z 1. 3. 2016, zprávy žalované žalobci z 3. 3. 2016, dopisu žalované žalobci ze 7. 7. 2016, odborného stanoviska Ústavu pro studium totalitních režimů, žádosti o spolupráci Okresnímu soudu v Bratislavě ze 7. 12. 2016, úředního záznamu o telefonickém rozhovoru, zaslání rozhodnutí Okresního soudu [jméno] 1 sp. zn. [spisová značka], doplnění k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze 14. 2. 2017, dodatku k rozhodnutí, protokolu o doplnění žádosti z 22. 3. 2017, rozhodnutí Ministerstva obrany [číslo jednací] ze dne 23. 3. 2017, která byla doručena žalobci dne 5. 4. 2017, odvolání proti tomuto rozhodnutí s razítkem žalované 3. 4. 2017, doplnění listinných důkazů z 24. 4. 2017, usnesení sekce právní Ministerstva obrany ze dne 2. 5. 2017, sdělení žalovaného žalobci z 2. 5. 2017, dopisu žalobce žalované z 11. 5. 2017, 5. 9. 2018, sdělení sekce právní [stát. instituce] z 18. 9. 2018, postoupení doplnění žádosti Ministerstva obrany z 25. 9. 2018, rozhodnutí Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu ze dne 3. 12. 2018 s právní mocí 10. 12. 2018, žádosti žalobce žalované ze 17. 3. 2020, doplnění žádosti z 24. 4. 2020, výzvy žalované k doplnění žádosti ze 4. 5. 2020, doplnění žádosti z 5. 6. 2020, další doplnění žádosti z 16. 6. 2020, žádosti žalované adresované žalobcem navrženému svědkovi z 14. 7. 2020, odpovědi svědka ze 13. 10. 2020, sdělení žalované žalobci o dosavadních výsledcích řízení z 11. 11. 2020, vyjádření žalobce z 26. 11. 2020, poučení žalobce o možnosti vyjádřit se z 12. 1. 2021, úředního záznamu o telefonickém vyjádření žalobce z 19. 1. 2021, mailového avíza zástupce žalobce o vyjádření žalobce z 2. 2. 2021, vyjádření žalobce, návrhu na doplnění dokazování a námitky podjatosti ze 4. 2. 2021, rozhodnutí žalované o námitce podjatosti z 23. 2. 2021, žádosti žalované Úřadu pro zahraniční styky a informace o zprostředkování žádosti o dohledání informací a výslechu svědků ohledně spolupráce žalobce pro západoněmeckou výzvědnou službu ze 4. 3. 2021, doložení dalších dokladů žalobcem z 9. 3. 2021, sdělení žalované žalobci o dosavadních výsledcích řízení a poučení o možnosti vyjádřit se z 11. 3. 2021, žádosti žalované adresované žalobcem navrženému svědkovi z 8. 3. 2021, doplnění žádosti z 26. 3. 2021, sdělení žalované žalobci o výsledcích dosavadního řízení ze 13. 3. 2021, žádosti žalované adresované žalobcem svědkům [příjmení] ze 13. 4. 2021, [příjmení] z 13. 4. 2021, žádosti žalované slovenskému Ústavu paměti národa o dohledání informací ze 13. 4. 2021, odpovědi Úřadu pro zahraniční styky a informace ze 14. 4. 2021, sdělení žalované žalobci o dosavadních výsledcích řízení možnosti vyjádřit se z 23. 4. 2021, žádosti žalobce ze dne 30. 4. 2021 o provedení důkazu dotazem na německou službu [anonymizováno] z 1. 5. 2021, sdělení svědka [jméno] [příjmení] žalované z 12. 5. 2021, sdělení žalované žalobci o dosavadních výsledcích řízení, poučení o možnosti vyjádřit se z 26. 5. 2021, mailového avíza zástupce žalobce o sdělení svědkyně [příjmení] z 28. 5. 2021, sdělení svědkyně [příjmení] ze 4. 6. 2021, zaslání podkladů slovenským Ústavem paměti národa ze 4. 6. 2021, dotazu žalované svědkovi [příjmení] z 28. 7. 2021, žádost žalované Úřadu pro zahraniční styky a informace z 23. 9. 2021, urgence žalované Úřadu pro zahraniční styky a informace z 3. 11. 2021, žádost žalobce žalované o sdělení stavu řízení z 13. 1. 2022, sdělení Úřadu pro zahraniční styky a informace žalované s citací zprávy německé [anonymizováno] o spolupráci žalobce s touto institucí z 21. 1. 2022, záznamu o telefonickém sdělení z 27. 1. 2022, vydáno osvědčení z 9. 2. 2022, doručené právnímu zástupci žalobce 10. 2. 2022 a žalobci 16. 2. 2022, žádosti o odškodnění žalobce k žalované z 26. 2. 2022, doručené 26. 4. 202, sdělení žalované žalobci, že odškodnění nebude poskytnuto, doručené 28. 7. 2022, to vše jako součást správních spisů žalované [číslo jednací] a Sp. zn. Sp [číslo], připojených ke spisu v souzené věci).

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními, která ostatně nebyla mezi účastníky ani sporná. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), tedy hodnotil je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení, nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. K námitce promlčení:

7. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení žalobou uplatněného nároku, vznesenou žalovanou a shledal ji částečně důvodnou co do nároku za období trvání správního řízení k prvé žádosti žalobce od 13. 7. 2012 do 18. 12. 2018, a nedůvodnou co do nároku žalobce k druhé žádosti za období trvání správního řízení od 17. 3. 2020 do 10. 2. 2022.

8. Podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

9. V řízení bylo prokázáno, že prvou žádost o přiznání osvědčení podal žalobce žalované dne 13. 7. 2012, správní řízení o této žádosti bylo ukončeno zamítavým rozhodnutím Etické komise, které bylo žalobci doručeno dne 17. 12. 2018. Šestiměsíční promlčecí doba tak počala běžet dne 18. 12. 2018, skončila dne 17. 6. 2019, žalobce podal žalované žádost o předběžné projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy (též za nepřiměřenou délku trvání správního řízení zahájeného k podání prvé žádosti žalobce dne 13. 7. 2012 a skončeného 18. 12. 2018) dne 26. 4. 2022 a žalobu dne 29. 10. 2022, tedy po uplynutí promlčecí doby a nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za období od 13. 7. 2012 do 17. 12. 2018 je tak promlčen. Druhou žádost o přiznání osvědčení podal žalobce žalované dne 17. 3. 2020, správní řízení o této žádosti bylo ukončeno vyhovujícím rozhodnutím žalované, které bylo žalobci doručeno dne 10. 2. 2022, dne 26. 4. 2022 požádal žalobce o odškodnění, dne 28. 7. 2022 se dozvěděl, že mu odškodnění nebude přiznáno, dne 29. 10. 2022 podal žalobu. Promlčecí doba tedy běžela od 10. 2. 2022 do 26. 4. 2022 (2 měsíce a 16 dnů) a od 28. 7. 2022 do 29. 10. 2022 (3 měsíce a jeden den), žaloba na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trvání správního řízení za dobu od 17. 3. 2020 do 10. 2. 2022 tak byla podána včas. K nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nepřiměřenou délkou správního řízení za dobu od 17. 3. 2020 do 10. 2. 2022:

10. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle ustanovení § 14 odst. 3 OdpŠk, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk, domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ustanovení § 31a OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.” Podle odst. 3 tohoto ustanovení, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Článek 6 odst. 1 Úmluvy vedle trestních věcí chrání práva účastníků v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) však plyne, že termín„ projednání soudem“ je nezbytné vykládat extenzivně, a tudíž za soud je nutné považovat i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka. Pro aplikovatelnost článku 6 odst. 1 Úmluvy je pak v jeho civilní části rozhodující zjištění, zda jde o spor, právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, dále zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu, a konečně je-li právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (soukromoprávní) povahy. Podle zákona o protikomunistickém odboji se občanu splňujícímu podmínky zákona vydává osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Na základě tohoto osvědčení je pak přiznáván jednorázový příspěvek a provádí se i zvýšení sociální dávky (Ministerstvo obrany vyplácí podle § 6 odst. 7 zmíněného zákona jednorázový příspěvek ve výši 100 000 Kč a podle § 8 téhož zákona je zvyšován i invalidní nebo starobní důchod). Účastníku odboje, který jej uskutečňoval způsoby uvedenými v § 3 odst. 1 zákona, se navíc přiznává postavení válečného veterána spojené s požíváním práv k tomuto statusu náležejících. K vydání žalobcem požadovaného osvědčení mohlo dojít pouze tehdy, pokud o žádosti rozhodl věcně a místně příslušný správní orgán. Tento správní orgán tudíž rozhodoval o existenci daného práva, které bylo opravdové a vážné. Právo na osvědčení má původ ve vnitrostátním právu, neboť je vydáváno na základě zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, což je právní předpis, který je součástí českého právního řádu. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva dále vyplývá, že i správní řízení, která jsou způsobilá vyústit v soudní přezkum, pod aplikaci článku 6 odst. 1 Úmluvy spadají (viz například Kiefer proti Švýcarsku, rozsudek ze dne 28. 3. 2000, stížnost [číslo]), přičemž řízení o poskytnutí plnění ze strany státu jsou typově považována za řízení se zvýšeným významem pro účastníka. Řízení o vydání zmíněného osvědčení proto lze podřadit pod působnost článku 6 odst. 1 Úmluvy, což znamená, že je zde aplikovatelné i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Nejednotnost rozhodování zejména odvolacích soudů v typově obdobných věcech v otázce aplikace věty druhé či třetí ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., byla vyřešena judikaturou Ústavního soudu ČR (nález ÚS ČR. Sp. zn. II. ÚS 1242/18 ze dne 16. 10. 2018, podle kterého je nezbytné v těchto věcech posoudit odpovědnost státu za průtahy v řízení podle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv v intencích odst. 1 věty druhé, ale věty třetí téhož odstavce), ze které soud vyšel a na projednávanou věc aplikoval větu třetí ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že se odškodnění poskytuje za celou délku řízení, vznik nemajetkové újmy se presumuje a poškozený není povinen tvrdit a prokazovat její vznik i příčinnou souvislost mezi jednotlivými průtahy a vznikem této újmy. Dále soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 a částek včetně jeho závěrů o vyvratitelné domněnce vzniku nemajetkové újmy a přiměřenosti (celkové) délky řízení (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 214/2015 ze dne 30. 11. 2016 a sp. zn. 30 Cdo 5710/2015 ze dne 22. 6. 2016), jakož i o částkách v něm uvedených pro odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nepřiměřené celkové délky řízení (tedy nikoli za jednotlivé průtahy).

15. Žalobce splnil podmínky pro domáhání se práva na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení za dobu od 17. 3. 2020 do 10. 2. 2022 (k otázce náhrady za nepřiměřenou délku správního řízení za dobu od 13. 7. 2012 do 18. 12. 2018 viz body 7. až 9. výše) u soudu, když dne 26. 4. 2022 doručil žalované výzvu, kterou tento nárok uplatnil u žalovaného ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk, přičemž žalovaná jeho nárok ve lhůtě 6 měsíců neuspokojila.

16. Řízení, ve kterém se žalovaná měla dopustit nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené (resp. přiměřené), lhůtě bylo zahájeno dne 17. 3. 2020, a to doručením žádosti žalobce žalované, ukončeno pak bylo dne 10. 2. 2022, když za konec řízení je podle názoru nadepsaného soudu nutno považovat okamžik nabytí právní moci rozhodnutí (doručením rozhodnutí žalobci, které bylo v daném řízení vydáno (shodně viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010). Řízení tak trvalo 1 rok 10 měsíců a 24 dní.

17. Co se týká samotné přiměřenosti délky řízení, pak soud dospěl k závěru, že délka téměř dvou let v případě vydání osvědčení podle zákona o účastnících odboje přiměřená není. Soud si je vědom, že požadavek na rychlost řízení nesmí být na úkor kvalitě rozhodnutí v řízení. Správní orgán totiž musí zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a na tomto podkladě rozhodnout v souladu s právními předpisy. Avšak takto dlouhá doba již důvodná není, neboť vydání či nevydání osvědčení podle zákona o účastnících odboje právně složitým rozhodnutím není. Co se týká skutkové složitosti, pak vyvstala nutnost vyžádat si vyjádření příslušných institucí (archivů), oslovovat svědky k návrhům žalobce, což v daném případě musela žalovaná činit opakovaně, což nepochybně k délce řízení přispělo. Žalobce také několikrát žádal o prodloužení lhůty k vyjádření, avšak nijak výrazně dobu trvání řízení neprodloužil. Žalobce již v žádosti (17. 3. 2020 a opakovaně i dne 1. 5. 2021) žádal žalovanou o zajištění zprávy od německé zpravodajské služby, žalovaná to učinila až dne 23. 9. 2021 (tedy až po roce a půl, nikoli dne 4. 3. 2021 jak tvrdí, tato žádost zprostředkování kontaktu s německou zpravodajskou službou exaktně neobsahuje, ale i žádost žalované z 4. 3. 2021 je opožděná, zbytečně téměř rok) skrze český úřad pro zahraniční styky a informace, který tuto zprávu od německé zpravodajské služby dostal 21. 1. 2022 a žalovaná to sdělila žalobci 27. 1. 2022.

18. Žalovaná tedy v řízení postupovala nesprávně, když nevydal v zákonem stanovené lhůtě rozhodnutí a řízení o vydání osvědčení žalobce probíhalo nepřiměřeně dlouho. Podle § 31a OdpŠk pak žalobci vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť samotné konstatování porušení práva žalobkyně by se nejevilo jako dostačující.

19. S přihlédnutím k délce řízení (1 rok 10 měsíců a 24 dní), ke složitosti řízení a postupu žalované během řízení (právně nepříliš složitý spor, naproti tomu ovšem požadavek na zjištění skutečného stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a potřeba vyžádat si vyjádření dotčených archivů, na druhé straně však zbytečné otálení žalované s vyžádáním zprávy od německé zpravodajské služby), jakož i k významu předmětu řízení pro žalobce, má soud (při aplikaci částek dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 a závěrů nálezu ÚS ČR. Sp. zn. II. ÚS 1242/18 ze dne 16. 10. 2018) za to, že jako adekvátní se jeví náhrada ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž za první dva roky je tuto náhradu nutno krátit na jednu polovinu, tj. 7 500 Kč. Za období od 17. 3. 2020 (den, do kdy měla žalovaná rozhodnout) do 16. 4. 2021 se jedná o 7 500 Kč, za období od 17. 4. 2021 do 10. 2. 2022 (vydání osvědčení) jde o částku 6 129,50 Kč (299 dní x polovina z částky 41 Kč denně, tedy 20,50 Kč denně) tedy celkem o částku 13 629,50 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná přispěla k průtahům řízení tím, že včas nepožádala o stanovisko německou zpravodajskou službu, soud zvýšil nárok o 10%, vzhledem k věku žalobce zvýšil nárok o dalších 10%, na druhé straně však nárok ponížil o 20% s ohledem na náročný požadavek na zjištění skutečného stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a potřebu vyžádat si vyjádření dotčených orgánů. Shora uvedenou částku 13 629,50 Kč (po přičtení 2x 10%, ale s odečtením 20%) tak soud ve výsledku nemodifikoval, žalobci ji přiznal (výrok I.) a co do zbytku žalobou uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.)

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Na základě tohoto ustanovení soud může přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě přitom záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Soud proto s ohledem na ustálenou soudní judikaturu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 ze dne 5. 2. 2014 nebo sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ze dne 29. 1. 2014) přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 684 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika k vyjádření žalované) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2022, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění žaloby k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 12. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 3. 2023 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 3. 2023 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 400 Kč ve výši 4 284 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení