10 C 317/2015-607

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o náhradě škody ve výši 2 500 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba o stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu, České republice, se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou podanou soudu dne 22. 10. 2015 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím, konkrétně s úrokem z prodlení z žalované částky od 22. 10. 2015 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaná ve svém znaleckém posudku ze dne 31. 7. 2013 č. 2799/74/ 2013 ocenila částkou 2 000 000 Kč nemovitosti žalobce vedené na LV [číslo] v k.ú. [obec], které byly předmětem dražby v rámci insolvenčního řízení žalobce vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka [obec] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce namítá, že ve znaleckém posudku žalovanou uvedená cena nemovitostí neodpovídala správné výši obvyklé ceny nemovitostí, když nesprávnost znaleckého posudku žalované spočívá zejména v tom, že žalovaná nezjistila všechny rozhodné skutečnosti pro určení správné výše obvyklé ceny bytové jednotky [číslo] neocenila všechny nemovitosti a uvedla nesprávnou výměru podlahové plochy bytové jednotky, když namísto 295m2 uvedla jen 120m2, neocenila vybavení bytu, neocenila spoluvlastnický podíl žalobce na společných částech domu [adresa], nezjistila, že bytová jednotka je třípodlažní, tj. podsklepená, neocenila náročnost založení a výstavby tohoto podsklepení, když se jedná o pískové podloží, skálu a negativní účinky vody, neocenila provedení protiradonových opatření. Žalobce tedy tvrdí, že správně určená obvyklá cena nemovitostí měla být 4 500 000 Kč, přičemž nejnižší podání z této ceny pro dražbu mělo být ve výši 3 000 000 Kč a nikoli ve výši 1 300 000 Kč. Žalobce očekával, že po vydražení nemovitostí budou uspokojeni všichni věřitelé a následně mu bude zbylá částka vyplacena. Žalobci tak dle jeho tvrzení v žalobě vznikla škoda schválením konečné zprávy v insolvenčním řízení usnesením KSUL v Liberci ze dne 29. 9. 2014 č.j. [insolvenční spisová značka], když nemovitosti byly prodány v dražbě za nejnižší podání, tedy za cenu 1 300 000 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 4. 2018 č.j. 10 C 317/2015-98 bylo žalobci přiznáno právo na osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst.1 o.s.ř. a byl mu ustanoven právní zástupce dle ustanovení § 30 o.s.ř.

3. Dne 27. 6. 2018 podal žalobce návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhal, aby soud zakázal žalované nakládat s nemovitostmi, které jsou evidovány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Teplice, zapsané na listu vlastnictví [číslo] [číslo] v k.ú. [obec], zakázal žalované převést vlastnictví k těmto nemovitostem, zřídit zástavní či jiné právo a věcné břemeno k těmto nemovitostem, či jinak tyto nemovitosti zatížit. Návrh odůvodnil tím, že je ve věci podané žaloba o zaplacení částky ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná vlastní nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce navrhuje vydat předběžné opatření dle ustanovení § 74 odst. 1 věta druhá o.s.ř., neboť je zde obava, že by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí. Návrh na vydání předběžného opatření byl usnesením zdejšího soudu ze dne 2.7.2018 č.j. 10 C 317/2015-119, které nabylo právní moci dne 26. 7. 2018, zamítnut.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že se jedná o subjektivní názor žalobce, odmítá tvrzení žalobce o jejím úmyslném jednání. Uvádí, že znalecký posudek ze dne 31. 7. 2013 č. 2799/74/ 2013 vyhotovila v souladu se svým nejlepším přesvědčením, průzkumem trhu a za okolností vzniklých nečinností žalobce, znalecký posudek byl vyhotoven na cenu obvyklou, která reflektuje tržní podmínky v místě a čase zadání. Dále namítá, že žalobce mohl a měl jím domnělé vady posudku vytknout v průběhu insolvenčního řízení před zpeněžením nemovitosti, vady však nevytkl a nenavrhl důkazní prostředek k prokázání nyní tvrzených vad. Žalobce dle žalované uvádí ostatní zúčastněné v omyl, když tvrdí, že o vyhotovení posudku a proceduře ocenění nemovitostí v insolvenčním řízení nebyl informován. Skutečnost, že si žalobce nepřebírá poštu, nemůže být k tíži žalované. Tvrdí-li žalobce, že již v době ocenění nemovitostí o tvrzeném zásahu do svých práv věděl, porušil tak prevenční povinnost, neboť pro zabránění vzniku případné škody ničeho neučinil. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení rezignoval na správu nemovitostí, neučinil žádné opatření k aktivaci vyššího počtu dražitelů a tím zvýšení ceny nemovitostí, nevyužil bezplatných možností propagace a inzerce nemovitostí a porušil tak svou prevenční povinnost vzniku tvrzené domnělé škody. Žalovaná dále namítá, že zde není příčinná souvislost mezi vznikem škody a výší zjištěné ceny nemovitostí dotčeným znaleckým posudkem, neboť cena dosažená vydražením je tvořena poptávkou na relevantním trhu a až samotný výsledek dražby odpoví na otázku ceny nemovitostí, neboť pokud je cena vyšší, tato skutečnost se projeví při samotné dražbě, přičemž žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1083/2005. Žalovaná dále namítá, že znalec není ten, kdo rozhoduje o ceně, ale ten, kdo ji odhaduje. Namítá, že zajištěný věřitel dává souhlas se zpeněžením nemovitosti s vědomím o závěrech posudku vyhotoveného žalovanou. V dané věci navrhl dražitel nejnižší podání na částku ve výši 1 400 000 Kč (více než 2/3) a zajištěný věřitel dal pokyn k nejnižšímu podání ve výši 1 300 000 Kč (méně než 2/3). Žalovaná jako znalkyně tomuto rozhodování nebyla přítomna a nezasahovala do něj.

5. Žalobce k obraně žalované namítá, že jednání žalované muselo být úmyslné, když musela z listu vlastnictví k předmětným nemovitostem vědět, že podlahová plocha bytové jednotky činí 197 m2 a nikoli 120 m2 a musela tedy vědět, že uvedením menší podlahové plochy bytové jednotky může způsobit škodu. Dále žalobce namítá, že znalecký posudek byl založen do insolvenčního rejstříku až dne 2.10.2014, přičemž dražba se měla konat dne 1.10.2013. Žalobce namítá, že nebyl nijak vyrozuměn žalovanou o konání místního šetření za účelem prohlídky nemovitostí.

6. Žalovaná následně v průběhu řízení upřesnila, že o konání prohlídky nemovitostí za účelem vyhotovení znaleckého posudku upozornila žalobce pouze telefonicky, nikoli písemně.

7. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci sp.zn. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno následující. Úpadek žalobce byl zjištěn usnesením ze dne 5. 12. 2011. Usnesením ze dne 15. 3. 2012 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o schválení oddlužení žalobce jako dlužníka zpeněžením majetkové podstaty. Do insolvenčního řízení žalobce jako dlužníka bylo přihlášeno 16 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 2 882 847,92 Kč. Z toho pohledávky ve výši 1 994 879,49 Kč byly pohledávky zajištěné, nezajištěné pohledávky byly ve výši 887 968,43 Kč. Žádná z pohledávek nebyla popřena. Z konečné zprávy ze dne 29. 9. 2014 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že majetek žalobce jako dlužníka byl zpeněžen ve veřejné dražbě ze dne 1.10.2013 za částku ve výši 1 300 000 Kč. Částka ve výši 1 192 568,22 Kč byla z výtěžku uhrazena zajištěnému věřiteli, zbývající část výtěžku byla použita na úhradu nákladů spojených se správou a zpeněžením majetkové podstaty, odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

8. Žalobce navrhl soudu osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Tento návrh žalobce byl v insolvenčním řízení zamítnut usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v | [obec] ze dne 4. 4. 2016 č.j. [insolvenční spisová značka]. Žalobce proti zamítavému usnesení podal odvolání, odvolacím soudem bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Následně bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 17. 7. 2017 č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], které nabylo právní moci dne 11. 8. 2017, rozhodnuto o tom, že soud osvobozuje žalobce jako dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že odkázal na ustanovení § 415 z.č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, účinného do 1. 6. 2019, podle něhož, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Soud v odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že dlužník, žalobce, v insolvenčním řízení učinil nabídku na provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, která měla hodnotu dle jím předložených podkladů 3 300 000 Kč. Dalo se tedy očekávat, že bude zpeněžením majetkové podstaty dosaženo uspokojení zajištěných věřitelů a alespoň do výše 30% uspokojení nezajištěných věřitelů. Jediným příjem z prodeje majetkové podstaty však byla částka 1 300 000 Kč, když vyvolávací cena byla stanovena ze znaleckého posudku žalované, která chybně uvedla podlahovou plochu nemovitosti 120m2 namísto 197m2, nevyrozuměla písemně žalobce o termínech prohlídky nemovitostí, nesnažila se zajistit si přístup do nemovitostí, neobstarala si projektovou dokumentaci ke zjištění výměry nemovitostí. Znalkyně nezajistila dostatečné podklady pro zpracování svého posudku a toto nelze žalobci přičítat k tíži. Žalobce jako dlužník s insolvenčním správcem zjevně nespolupracoval, insolvenční správce jej však řádně nevyrozumíval.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že jednak ke dni zjištění úpadku žalobce dne 5. 12. 2011, dále i kde dni 31. 7. 2013, kdy byl vyhotoven sporovaný znalecký posudek žalovanou a dále i ke dni 1. 10. 2013, kdy proběhla v rámci insolvenčního řízení veřejná dražba, byl žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí. Jednalo se o nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec], a to pozemek parc. [číslo] o výměře 225 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojící stavba - dům [adresa], přičemž podíl vlastnického práva žalobce ke společným částem domu a pozemku je ve výši [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí ČR, Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou. Dalším spoluvlastníkem domu a pozemku byla k uvedenému datu [jméno] [příjmení], [datum narození], s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo].

10. Dále byl žalobce ke všem uvedeným datům vlastníkem dle listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec], bytu [číslo] v domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] ([list vlastnictví]) vše zapsáno v katastru nemovitostí ČR, Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou.

11. Dále byl žalobce ke všem uvedeným datům vlastníkem dle listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] o výměře 64 m2 zastavěná plocha a nádvoří (na pozemku stojí rozestavěná stavba - [list vlastnictví]), pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 63 m2, pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 229 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí ČR, Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že následně, konkrétně zjišťováno ke dni 28. 11. 2018, byla vlastníkem všech výše uvedených nemovitostí [jméno] [příjmení], [datum narození], a to na základě nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 3. 10. 2013.

13. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] ze dne 30. 3. 2011 [číslo] bylo zjištěno, že objednatelem posudku je soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro účely zjištění ceny nemovitostí v exekučním řízení. Z posudku byla zjištěna cena předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalobce na [list vlastnictví], [list vlastnictví], [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] ve výši 3 300 000 Kč. Znalec v posudku mimo jiné uvádí, že bytová jednotka je o rozloze 197 m2.

14. Ze znaleckého posudku ze dne 31. 7. 2013 [číslo] 2013 bylo zjištěno, že jej vyhotovila žalovaná na zadání [právnická osoba], [anonymizováno], insolvenčního správce žalobce, přičemž účelem posudku je stanovení obvyklé ceny nemovitostí pro účely veřejné dražby. Znaleckým úkolem bylo„ Zjištění obvyklé ceny bytové jednotky samostatně přistavěné k obytnému domu č.p [číslo] v [anonymizováno] ulici v osobním vlastnictví, které tvoří funkční celek s bytem.“ V posudku je uvedeno, že prohlídka a zaměření nemovitosti bylo provedeno dne 31. 7. 2013, vlastník nemovitosti prohlídku neumožnil, nemovitost je zdevastovaná a opuštěná. Podklady pro vpracování posudku jsou výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [číslo] [číslo] snímek pozemkové mapy, výměry a skutečnosti zjištěné na místě, údaje sdělené správcem bytového domu. V posudku je dále uvedeno, že projektová dokumentace není k dispozici, ocenění je v souladu se skutečným stavem konstrukcí a vybavení zjištěném při ohledání na místě. V celkovém popisu nemovitosti je v bodě 6. posudku uvedeno, že je bytová jednotka umístěna v přístavbě původního obytného domu [adresa] v [anonymizováno] ulici. Přístup do bytu je přes vlastní pozemky z ulice [ulice], byt je dvoupodlažní s vlastním ústředním topením na plyn. Majitel bytu odstranil veškeré vnitřní vybavení včetně zařizovacích předmětů sociálního zařízení a topení. Nemovitost je dle hodnocení znalkyně opuštěná a byla obývána bezdomovci, tomu odpovídá současný technický stav. Lokalita je velmi atraktivní. Znalecký posudek posuzuje pozemek parc. [číslo] byt [číslo] ostatní pozemky (tj. pozemek parc. [číslo] o výměře 64 m2 zastavěná plocha a nádvoří (na pozemku stojí rozestavěná stavba - [list vlastnictví]), pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře 63m2, pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře 229 m2).

15. Pozemek parc. [číslo] o rozloze 225 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojící stavba - dům [adresa], přičemž podíl vlastnického práva žalobce ke společným částem domu a pozemku je ve výši [číslo], žalovaná znalkyně ocenila v hodnotě 1 876, 2176 Kč za m2, tedy celkem ve výši 422 148,96 Kč. Spoluvlastnický podíl na společných částech domu ve výši [číslo] žalovaná znalkyně ohodnotila ve výši 156 322,08 Kč.

16. Byt [číslo] žalovaná znalkyně ohodnotila ve výši 1 739 586,48 Kč z toho byt ve výši 1 583 264,40 Kč, k němuž přičetla spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] ve výši 156 322,08 Kč. Ve znaleckém posudku uvedla, že je bytová jednotka umístěna v nové přístavbě původního obytného domu [adresa] na [anonymizováno] ulici. Vstup do jednotky je přes vlastní pozemky z [anonymizováno] ulice, bytová jednotka má charakter rodinného domu, je rozložena do dvou podlaží. Ze zahrady je vstupní hala, sociální a technické místnosti, obývací prostor. Do patra vede ocelové schodiště s dřevěnými stupni, v patře je ložnice a úložné prostory (šatny). Bytová jednotka má samostatné vytápění. Dále je ve znaleckém posudku uvedeno, že je objekt delší dobu opuštěn, vnitřní vybavení je zdemolované, stěny napadené plísní.pro uvedení do provozu je třeba obnovit vytápění, opravit povrchy podlah i stěn a nově vybudovat vybavení koupelny, WC a kuchyně. Žalovaná znalkyně vychází z podlahové plochy 120 m2.

17. Pozemky [list vlastnictví] parc. [číslo] o výměře 64 m2 zastavěná plocha a nádvoří (na pozemku stojí rozestavěná stavba - [list vlastnictví]) cena pozemku určena ve výši 120 077,93 Kč, cena pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 63m2 stanovena ve výši 47 280,69 Kč, cena pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 229m2 stanovena ve výši 171 861,55 Kč, celkem tedy cena uvedených pozemků stanovena ve znaleckém posudku žalované znalkyně ve výši 339 220,17 Kč.

18. Celkem žalovaná znalkyně jako součet ceny zjištěné výše uvedených nemovitostí učinila cenu bytu [číslo] ve výši 1 739 586,48 Kč + cenu pozemků z [list vlastnictví] ve výši 339 220,17Kč = 2 078 806,65 Kč, přičemž cenu obvyklou stanovila na 2 000 000 Kč s odůvodněním, že obdobné ceny nemovitostí nejsou v nabídce, srovnání cen je pouze orientační, je stanovena z ukazatelů THU na pořízení obdobné nemovitosti, ponížené o znehodnocení. Předmětný znalecký posudek obsahuje znaleckou doložku a jako přílohu snímek z pozemkové mapy.

19. Soud s ohledem na námitky žalobce ke výše uvedenému znaleckému posudku žalované ze dne 31. 7. 2013 [číslo] 2013 usnesením ze dne 2. 9. 2019 č.j. 10 C 317/2015-247 ustanovil znalce [celé jméno znalce] z oboru ekonomika, ceny a odhady, k určení obvyklé cenu vlastnického podílu žalobce na nemovitostech, a to ke dni 31. 7. 2013 (tedy ke dni vyhotovení znaleckého posudku [číslo] 2013 žalovanou) a ke dni 1. 10. 2013 (den veřejné dražby) zapsaných k těmto datům na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] a [list vlastnictví] k.ú. a obci [obec]. Dále bylo úkolem znalce vyjádřit se k postupu a závěrům žalované uvedeným v jí vypracovaném znaleckém posudku [číslo] 2013 ze dne 31. 7. 2013 a odpovědět na následující otázky: Jsou postupy a závěry znaleckého posudku správné? Pokud nikoli, v čem tyto nesprávnosti spočívají?

20. Soud jako znalce ustanovil fyzickou osobu a nikoli znalecký ústav, jak navrhoval žalobce, neboť se jednalo o prvotní znalecký posudek v tomto soudním řízení, přičemž soud má vždy prvotně ustanovovat znalce a teprve následně v případě rozporů či nejasností znalecký ústav.

21. Podle ustanovení § 127 odst. 1 o.s.ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. [obec] výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. (2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. (3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.

22. S ohledem na uvedenou právní úpravu, když se nejedná o výjimečný, zvlášť obtížný případ, vyžadující vědecké posouzení, soud nevyhověl návrhu žalobce a k prvotnímu posouzení ustanovil znalce jako fyzickou osobu a nikoli znalecký ústav. Neboť jako nejpatrnější pochybení žalované při vyhotovovaní sporovaného znaleckého posudku ze dne 31. 7. 2013 č. 2799/74/ 2013, se jevila prvotně„ pouze“ ta skutečnost, že žalovaná neprovedla skutečnou vnitřní fyzickou obhlídku nemovitosti. Soud tak má za to, že podmínky pro ustanovení znaleckého ústavu splněny nebyly.

23. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 30. 8. 2021 [číslo] bylo zjištěno, že znalec, narozdíl od žalované, provedl fyzickou prohlídku předmětných nemovitostí dne 19. 5. 2020, dne 28. 5. 2021 a dne 23. 7. 2021, při zpracování znaleckého posudku vycházel mimo jiné i z výkresové projektové dokumentace skutečného provedení z října 2000, kolaudačního rozhodnutí ze dne 19. 12. 2002 a prohlášení žalobce jako vlastníka ze dne 22. 5. 2006. K bytové jednotce [číslo] znalec uvedl, že byla zkolaudována v roce 2002 a její rozloha činí 172,54 m2. Zjištěná cena bytové jednotky byla znalcem stanovena v rozmezí od 2 853 544 Kč do 3 450 334 Kč, zjištěná cena pozemku parc. [číslo] byla stanovena ve výši 149 217 Kč, pozemku parc. [číslo] ve výši 171 862 Kč, pozemku parc. [číslo] ve výši 47 281 Kč a pozemku parc. [číslo] ve výši 120 078 Kč. Při stanovení obvyklé ceny nemovitostí znalec porovnal nemovitost se srovnatelnými bytovými jednotkami v dané lokalitě, které byly předmětem převodu vlastnického práva v roce 2014, neboť údaje o převodu vlastnického práva v roce 2013 se znalci nepodařilo zjistit. Obvyklá cena všech předmětných nemovitostí ke dni 31. 7. 2013 resp. ke dni 1. 10. 2013 byla znalcem celkem stanovena v rozmezí od 3 272 300 Kč do 3 652 300 Kč. Obvyklá cena k oběma uvedeným datům je dle znalce shodná.

24. K postupu a závěrům žalované uvedeným v jí vypracovaném znaleckém posudku [číslo] 2013 ze dne 31. 7. 2013 znalec uvedl, že závěr znaleckého posudku vypracovaného žalovanou s určením obvyklé ceny předmětných nemovitostí ve výši 2 000 000 Kč není správný, neboť žalovaná znalkyně chybně použila výměru podlahové plochy bytové jednotky. Hlavní nesprávnost při vypracování znaleckého posudku znalec spatřuje v nedostatečném zajištění výchozích podkladů, jako je kolaudační rozhodnutí, souhlas s užíváním přístavby bytové jednotky, projektová dokumentace skutečného provedení stavby, které jsou uloženy v archivu stavebního úřadu [stát. instituce], a prohlášení vlastníka budovy (žalobce). Absence těchto podkladů je podle znaleckého závěru příčinou chybného popisu dispozice bytu a chybně uvedené podlahové plochy, neboť do výčtu podlaží nebylo zahrnuto i podlaží podzemní se vstupem z [anonymizováno] ulice, které je zapsáno v projektové dokumentaci změny stavby před dokončením z roku 2000, přičemž kolaudační rozhodnutí se na tuto změnu stavby před dokončením odvolává.

25. Znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] obsahuje znaleckou doložku a jako přílohu- geometrický plán ze dne 6. 12. 2002, - snímek katastrální mapy, - kolaudační rozhodnutí ze dne 19. 12. 2002, - změnu prohlášení vlastníka stavby (žalobce) ze dne 22. 5. 2006, kde je zmiňováno podzemní podlaží a kde je uvedena podlahová plocha bytové jednotky [číslo] o výměře 197 m2, - fotografii pohledu na dům ze zahrady, na níž je zřetelně patrný nepořádek a neudržovanost porostu zahrady v takové míře, že ji lze hodnotit jako neprostupnou, - půdorys skutečného provedení stavby ze dne 18. 12. 2020, fotografie nemovitostí.

26. Ke znaleckému posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 30. 8. 2021 [číslo] žalobce namítá, že do plochy bytové jednotky není započtena plocha vnitřního schodiště o výměře cca 14 m2, podlahová plocha jednotky je tak vyšší, což má vliv ne její cenu. Dále žalobce namítá užití kupních smluv z roku 2014 pro srovnání cen nemovitostí, když od 1. 1. 2014 platila nová vyhláška č. 441/2013 Sb., avšak cena měl být stanovena ke dni 31. 7. 2013 a ke dni 1. 10. 2013. Dále žalobce namítá, že ve znaleckém posudku není vyčíslena cena podílu žalobce o velikosti [číslo] na společných částech domu.

27. Ke znaleckému posudku znalce [celé jméno znalce] žalovaná namítá, že znalecký posudek je zkreslen časovým odstupem 8 let a nesouhlasí s použitými korekčními koeficienty pro devastaci bytu. Žalovaná uvádí, že výměru bytu 120 m2 užila ve svém znaleckém posudku jako orientační, proto, aby bylo možné porovnání s nejvíce obdobnými byty v místě a čase, a to dle sdělení uživatele sousedního bytu (dle zjištění soudu se jednalo o syna [jméno] [příjmení], která následně nemovitosti koupila ve veřejné dražbě), shodně tak od něj získala informace o stavu bytu. Podlaží označené jako 1.NP žalovaná nehodnotila, neboť nebylo v dané době obyvatelné, nebylo funkčně propojeno s bytem a bylo zcela zdevastované. Namítá, že výhrady proti jejímu posudku se opírají pouze o orientační rozměr podlahové plochy, ona však neměla možnost zjistit reálné a pravdivé údaje o výměře a skutečném stavu posuzované nemovitosti. Žalobce svou pasivitou spoluzavinil později zjištěné nedostatky v posudku žalované. Žalovaná dále namítá, že do projektové dokumentace k nemovitosti lze nahlédnout jen se souhlasem vlastníka nemovitosti. Dále žalovaná namítá, že v době zpracování znaleckého posudku žalovanou bylo i pro laiky zřejmé, že nároky na investice do oprav a rekonstrukcí nemovitosti budou vysoké. Pokud by žalovaná vycházela z větší podlahové plochy, pak by i tak musela průměrnou cenu za 1 m2 snížit o předpokládané investice a výsledná zjištěná cena by byla totožná. Dále žalovaná namítá, že vybraný vzorek porovnávaných nemovitostí není vzorkem relevantního trhu, neboť neobsahují shodnou obytnou plochu, nelze zjistit poptávku po takových nemovitostech, znalec se nevypořádává s nepřímou úměrou mezi výší podlahové plochy a cenou v méně prosperujících regionech ČR.

28. Znalec následně k námitkám žalobce a žalované doplnil, že podlahová plocha bytové jednotky je včetně schodišťového prostoru o 2,41 m2 vyšší, celkem je tedy podlahová plocha bytové jednotky 174,95 m2. Dále znalec doplnil, že nelze jednoznačně tvrdit nepřímou úměru mezi výší podlahové plochy a cenou, záleží na mnoha dalších faktorech jako je lokalita, stav nemovitosti, vybavení bytu. Znalec uvedl, že v roce 2014 a v roce 2015 došlo k minimálnímu nárůstu cen oproti roku 2013, a to o 0,4% 4%, a tak je možné ceny z těchto let použít pro srovnání. Znalec doplnil a vysvětlil k námitkám žalobce, že zjištěná cena zahrnuje i podíl na ceně příslušenství stavby, a to dle ustanovení § 25 oceňované vyhlášky.

29. Znalec doplnil znalecký posudek ze dne 30. 8. 2021 [číslo] doplněním ze dne 20. 4. 2022 tak, že u výměr bytové jednotky navýšil položku ve 2.NP-přízemí u bodu OP sezení z rozměru 22,70 m2 (5,76*4, [číslo]) na rozměr 25,11 m2 (5,76*4,36), tedy celkem se podlahová plocha bytové jednotky navýšila o 2,41 m2 na celkem 174,95 m2. Při stanovení obvyklé ceny nemovitostí znalec v doplněném znaleckém posudku porovnal nemovitost se srovnatelnými rodinnými domy (nikoli bytovými jednotkami, jak bylo uvedeno původně) v dané lokalitě, které byly předmětem převodu vlastnického práva v letech 2014 2015, neboť údaje o převodu vlastnického práva v roce 2013 se znalci nepodařilo zjistit. Ke srovnání s rodinnými domy oproti původnímu srovnání s bytovými jednotkami znalec přistoupil s odůvodněním, že přístavba bytové jednotky k objektu [ulice a číslo], [adresa] se samostatným vstupem ze [anonymizováno] ulice a vlastní zahradou má charakter rodinného domu. Znalec následně dopěl k závěru, že obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni 31. 7. 2013 resp. ke dni 1. 10. 2013 je v rozmezí od 2 050 800 Kč do 2 685 300 Kč.

30. Žalobce se znaleckým posudkem ani s jeho doplněním nesouhlasí a namítá nesprávnost zjištěné ceny, což dokládá inzercemi dalších nemovitostí v dané lokalitě, namítá nesprávnost zjištěné podlahové plochy bytové jednotky.

31. Žalovaná namítá, že žalobce nese vinu na tom, že žalovaná nemohla při vyhotovení posudku vstoupit do nemovitosti a prohlédnout ji, jeho chování v tomto řízení označuje za obstrukce.

32. Z výslechu znalce [celé jméno znalce] ze dne 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že znalec trvá na podlahové ploše bytové jednotky o výměře 174,95 m2 s tím, že plocha byla dodatkem ke znaleckému posudku navýšena o 2,41 m2, tedy o vnitřní stranu nástupního ramene schodiště, jinak je vše do podlahové plochy včetně schodiště řádně započteno. Znalec vysvětlil, že rozdíl podlahové plochy bytové jednotky zapsané v katastru nemovitostí ve výši 197m2 a jím zjištěné podlahové plochy ve znaleckém posudku 174,95 m2 je způsoben pravděpodobně tím, že zápis podlahové plochy v katastru nemovitostí byl pouze na základě prohlášení vlastníka, tedy žalobce. Znalec pak údaj o podlahové ploše zjistil na základě svého měření na místě samém a projektové dokumentace. K námitce žalobce, že v posudku není uvedena cena podílu na společných částech domu, znalec uvedl, že v ceně bytové jednotky je již podíl na společných částech domu zahrnutý, přičemž změřil fakticky vše, co viděl, včetně podzemního podlaží. Znalec uvedl, že pokud by žalovaná při vyhotovování svého znaleckého posudku v roce 2013 vycházela i z dokumentace archivované u stavebního úřadu, tak by zjistila řádnou plochu bytové jednotky (nadzemních podlaží), avšak nezjistila by plochu podzemního podlaží (suterénních prostor), které není v těchto dokumentech zaneseno. K rozdílům závěrečných cen ve znaleckém posudku a doplňku znaleckého posudku znalec vysvětlil, že správné závěry jsou v doplňku znaleckého posudku, tedy správná je zjištěná obvyklá cena v rozmezí od 2 050 800 Kč do 2 685 300 Kč. K rozdílu zjištěných cen došlo dle vysvětlení znalce při jeho výslechu početní chybou znalce, konkrétně užitím otočeného HB Indexu, kterou následně v doplněném posudku opravil, a dále použil jiné nemovitosti ke srovnání cen, které se podlahovou plochou lépe ke srovnání hodí. Znalec použil ke srovnání cen převody vlastnického práva k nemovitostem v roce 2014, neboť pro rok 2013 neměl znalec tyto údaje k dispozici, když v roce 2013 ještě evidence prodejů nemovitostí v katastru nemovitostí neexistovala. Ceny nemovitostí pro rok 2013 a pro rok 2014 jsou srovnatelné, křivka HB indexu stanoveného Hypoteční bankou je téměř rovná, v tomto období se nemění, proto se tyto zjištěné údaje cen z roku 2014 dají dle znalce použít i pro rok 2013. Znalec doplnil, že zjištěnou cenu prodeje z roku 2014 ve znaleckém posudku následně ponížil dle indexu HB pro rok 2013. Mírný nárůst cen nemovitostí pro rok 2014 a 2015 ve srovnání pro rok 2013 tak znalec ve znaleckém posudku zohlednil. Pokud žalobce dokládal prodej nemovitosti z roku 2013 za cenu 3 500 000 Kč, tak k tomu znalec uvedl, že se jedná o rozdílný stav nemovitosti, uvedená nemovitost je vhodná ihned k nastěhování bez nutné rekonstrukce, na rozdíl od předmětné oceňované nemovitosti žalobce. Dále znalec uvedl, že se ztotožňuje s názorem žalované, že cena odhadu musí být snížena o předpokládanou investici do rekonstrukce. Znalec potvrdil, že do celkové ceny odhadu nemovitostí částečně zohlednil tvrzené zanedbání stavu nemovitosti v roce 2013, když vycházel z tvrzení [jméno] [příjmení] a doložených fotografií.

33. Žalobce zpochybňuje závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], nesouhlasí se zjištěnou cenou nemovitostí, má obavy, že znalec mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle ustanovení § 346 trestního zákoníku (podání nepravdivého znaleckého posudku), když v původním posudku uvedl jinou cenu než v jeho doplnění. Žalobce dále namítá, že ve znaleckém posudku není oceněno oplocení pozemku, základy pro zimní zahradu, příprava pro bazén, vše zahrnuto zeminou a štěrkem s betonovou slupkou.

34. S ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Úpadek žalobce byl zjištěn Krajským soudem v Ústí nad Labem pobočka [obec] dne 5. 12. 2011. Usnesením ze dne 15. 3. 2012 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o schválení oddlužení žalobce jako dlužníka zpeněžením majetkové podstaty. Žalobce v rámci insolvenčního řízení doložil znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení] ze dne 30. 3. 2011, jímž byly nemovitosti žalobce vedené na LV [číslo] v obci a k.ú. [obec] oceněny na obvyklou cenu ve výši 3 300 000 Kč. Znalec v posudku mimo jiné uvádí, že bytová jednotka žalobce je o rozloze 197 m2. Do insolvenčního řízení žalobce jako dlužníka bylo přihlášeno 16 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 2 882 847,92 Kč, z toho pohledávky ve výši 1 994 879,49 Kč byly pohledávky zajištěné, nezajištěné pohledávky byly ve výši 887 968,43 Kč. V rámci insolvenčního řízení na základě objednávky insolvenčního správce pro účely veřejné dražby žalovaná vyhotovila znalecký posudek ze dne 31. 7. 2013 č. 2799/74/ 2013. Prohlídka a zaměření nemovitosti bylo provedeno dne 31. 7. 2013, avšak prohlídka nemovitostí byla pouze vnější, nebyla provedena prohlídka vnitřních prostor bytové jednotky žalobce, neboť dle žalované jí žalobce neposkytl součinnost a dle žalobce jej žalovaná o prohlídce nemovitostí nevyrozuměla. Žalovaná tvrdila, že vyzvala žalobce k součinnosti při prohlídce nemovitosti pouze telefonicky. Podklady pro vpracování posudku, které žalovaná použila, byly výpisy z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [list vlastnictví] a [list vlastnictví], snímek pozemkové mapy, výměry a skutečnosti zjištěné na místě, údaje sdělené správcem bytového domu, konkr. synem [jméno] [příjmení], spolumajitelky a následné vydražitelky nemovitosti. Při ocenění bytové jednotky žalovaná znalkyně vycházela z podlahové plochy 120 m2 Celkem žalovaná znalkyně jako součet zjištěné ceny posuzovaných nemovitostí žalobce učinila cenu bytu [číslo] ve výši 1 739 586,48 Kč + cenu pozemků z [list vlastnictví] ve výši 339 220,17 Kč = 2 078 806,65 Kč, přičemž cenu obvyklou stanovila na 2 000 000 Kč s odůvodněním, že obdobné ceny nemovitostí nejsou v nabídce, srovnání cen je pouze orientační, je stanovena z ukazatelů na pořízení obdobné nemovitosti, ponížené o jejich znehodnocení. Majetek žalobce jako dlužníka byl dle konečné zprávy ze dne 29. 9. 2014 č.j. [insolvenční spisová značka] zpeněžen ve veřejné dražbě ze dne 1. 10. 2013 za částku ve výši 1 300 000 Kč. Novým vlastníkem nemovitostí se stala [jméno] [příjmení], která již vlastnila část nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo]. Z výtěžku dražby byla částka ve výši 1 192 568,22 Kč uhrazena zajištěnému věřiteli, zbývající část výtěžku byla použita na úhradu nákladů spojených se správou a zpeněžením majetkové podstaty, odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 17. 7. 2017 č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], které nabylo právní moci dne 11. 8. 2017, bylo z podnětu žalobce rozhodnuto o tom, že soud osvobozuje žalobce jako dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že se dalo s odkazem na doložený znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení] očekávat, že bude zpeněžením majetkové podstaty dosaženo veškeré uspokojení zajištěných věřitelů a dále alespoň do výše 30% uspokojení nezajištěných věřitelů. Jediným příjem z prodeje majetkové podstaty ve veřejné dražbě však byla pouze částka 1 300 000 Kč, když vyvolávací cena byla stanovena ze znaleckého posudku žalované, která chybně uvedla podlahovou plochu nemovitosti, nevyrozuměla písemně žalobce o termínech prohlídky nemovitostí, nesnažila se zajistit si přístup do nemovitostí, neobstarala si projektovou dokumentaci ke zjištění výměry nemovitostí, nezajistila dostatečné podklady pro zpracování svého posudku. Žalobce jako dlužník s insolvenčním správcem dle odůvodnění soudu zjevně nespolupracoval, ale insolvenční správce žalobce řádně nevyrozumíval. V tomto nalézacím řízení tak soud ustanovil znalce [příjmení] [celé jméno znalce], který ve svém znaleckém posudku ze dne 30. 8. 2021 [číslo] provedl fyzickou prohlídku předmětných nemovitostí dne 19. 5. 2020, dne 28. 5. 2021 a dne 23. 7. 2021, při zpracování znaleckého posudku vycházel mimo jiné i z výkresové projektové dokumentace skutečného provedení z října 2000, kolaudačního rozhodnutí ze dne 19. 12. 2002 a prohlášení žalobce jako vlastníka ze dne 22. 5. 2006. K bytové jednotce [číslo] znalec uvedl, že byla zkolaudována v roce 2002 a její rozloha činí 174,95m2. Při stanovení obvyklé ceny nemovitostí znalec porovnal nemovitost se srovnatelnými bytovými jednotkami v dané lokalitě, které byly předmětem převodu vlastnického práva v roce 2014, neboť údaje o převodu vlastnického práva v roce 2013 se znalci nepodařilo zjistit, a obvyklá cena všech předmětných nemovitostí ke dni 31. 7. 2013 resp. ke dni 1. 10. 2013 byla znalcem celkem stanovena v rozmezí od 3 272 300 Kč do 3 652 300 Kč, když obvyklá cena k oběma uvedeným datům je dle znalce shodná. V doplnění znaleckého posudku znalec dále porovnal nemovitost se srovnatelnými rodinnými domy (nikoli bytovými jednotkami, jak bylo uvedeno původně) v dané lokalitě, které byly předmětem převodu vlastnického práva v letech 2014 2015 a dospěl k závěru, že obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni 31. 7. 2013 resp. ke dni 1. 10. 2013 je v rozmezí od 2 050 800 Kč do 2 685 300 Kč. K postupu a závěrům žalované uvedeným v jí vypracovaném znaleckém posudku [číslo] 2013 ze dne 31. 7. 2013 znalec uvedl, že závěr znaleckého posudku vypracovaného žalovanou s určením obvyklé ceny předmětných nemovitostí ve výši 2 000 000 Kč není správný, neboť žalovaná znalkyně chybně použila výměru podlahové plochy bytové jednotky, přičemž hlavní nesprávnost při vypracování znaleckého posudku znalec spatřuje v nedostatečném zajištění výchozích podkladů, jako je kolaudační rozhodnutí, souhlas s užíváním přístavby bytové jednotky, projektová dokumentace skutečného provedení stavby, které jsou uloženy v archivu stavebního úřadu Magistrátu města Jablonce nad Nisou, a prohlášení vlastníka budovy (žalobce). Absence těchto podkladů je podle znaleckého závěru příčinou chybného popisu dispozice bytu a chybně uvedené podlahové plochy, neboť do výčtu podlaží nebylo zahrnuto i podlaží podzemní se vstupem z [anonymizováno] ulice, které je zapsáno v projektové dokumentaci změny stavby před dokončením z roku 2000, přičemž kolaudační rozhodnutí se na tuto změnu stavby před dokončením odvolává. Znalecký posudek žalované ze dne 31. 7. 2013 [číslo] 2013, který byl svou zjištěnou obvyklou cenou podkladem pro veřejnou dražbu, tak obsahoval závažné chyby, které vedly k nesprávným závěrům.

35. Po právní stránce soud věc posoudil dle z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák., konkrétně dle ustanovení § 415 a násl. Uvedenou právní úpravu soud aplikoval s odkazem na ustanovení § 3079 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, dále jen o.z. Podle ustanovení § 3079 odst. 1 o.z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

36. S ohledem na uvedené přechodné ustanovení občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, soud aplikoval právní úpravu účinnou v době, kdy mělo dle žalobce dojít k porušení povinnosti stanovené právními předpisy, tedy v době před 1. 1. 2014, když sporovaný znalecký posudek žalované byl vyhotoven ke dni 31. 7. 2013 a k veřejné dražbě došlo dne 1. 10. 2013.

37. Podle ustanovení § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

38. Podle ustanovení § 417 odst. 1 obč. zák. komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení.

39. Podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. (2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

40. Podle ustanovení § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

41. Podle ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). (2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

42. Podle ustanovení § 443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození.

43. Z dostupné judikatury soud v daném případě odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 30. 6. 2015 sp.zn. IV.ÚS 2839/14, podle něhož při rozhodování o vzniku a výši škody zástavnímu dlužníkovi v případě veřejné nedobrovolné dražby, v níž byla na základě nesprávného znaleckého posudku stanovena nižší vyvolávací cena zastavené nemovitosti, než která měla být stanovena podle správného - revizního - znaleckého posudku, je nutné vycházet z obvyklé ceny dražené nemovitosti, určené revizním znaleckým posudkem, a nikoli z ceny dosažené vydražením nemovitosti. Zmíněný nález ústavního soudu je pro dané řízení aplikovatelný zejména pro závěry uvedené v odstavci 28 rozhodnutí, kde je uvedeno, že jsou chybné úvahy soudů, které vycházejí z názoru, že se vznik škody a její výše odvíjí od ceny získané vydražením. Tento závěr opomíjí dle ústavního soudu skutečnost, že cena dosažená v dražbě není cena předvídatelná, kterou by bylo možné i jen pravděpodobně stanovit. Při závěrech o vzniku a výši škody je proto třeba vycházet nikoli z ceny nemovitosti dosažené v dražbě, ale z obvyklé ceny dražené nemovitosti, stanovené na základě znaleckého posudku. Pokud by se prokázalo, že původní znalecký posudek byl nesprávný, je třeba vycházet z obvyklé ceny nemovitosti stanovené v revizním znaleckém posudku.

44. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a v plném rozsahu ji ve výroku I rozsudku zamítl. Jak výše shrnuto žalovaná znalkyně pochybila při vyhotovování znaleckého posudku v rámci insolvenčního řízení žalobce vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka [obec], když znalkyně chybně použila výměru podlahové plochy bytové jednotky, nedostatečně zajistila výchozí podklady, jako je kolaudační rozhodnutí, souhlas s užíváním přístavby bytové jednotky, projektová dokumentace skutečného provedení stavby, které jsou uloženy v archivu stavebního úřadu Magistrátu města Jablonce nad Nisou, a prohlášení vlastníka budovy (žalobce). Absence těchto podkladů zapříčinila chybný popis dispozice bytu, chybné uvedení podlahové plochy, neboť do výčtu podlaží nebylo zahrnuto i podlaží podzemní se vstupem z [anonymizováno] ulice, které je zapsáno v projektové dokumentaci změny stavby před dokončením z roku 2000. Žalovaná znalkyně tak jednoznačně chybovala. Soudem ustanovený znalec ohodnotil cenu nemovitostí po jejich fyzické prohlídce (na rozdíl od žalované), přičemž vycházel mimo jiné (oproti žalované) i z výkresové projektové dokumentace skutečného provedení z října 2000, kolaudačního rozhodnutí ze dne 19. 12. 2002 a prohlášení žalobce jako vlastníka ze dne 22. 5. 2006, a dospěl k závěru, že po porovnání se srovnatelnými bytovými jednotkami v daném místě a čase je jejich cena v rozmezí od 3 272 300 Kč do 3 652 300 Kč a v porovnání se srovnatelnými rodinnými domy v daném místě a čase je jejich cena v rozmezí od 2 050 800 Kč do 2 685 300 Kč.

45. S ohledem na skutečnost, že i v případě, kdyby se v insolvenčním řízení vycházelo z uvedeného rozpětí cen nemovitostí od 3 272 300 Kč do 3 652 300 Kč (první varianta uvedená ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalce], porovnání se srovnatelnými bytovými jednotkami v daném místě a čase) či od 2 050 800 Kč do 2 685 300 Kč (druhá varianta uvedená ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalce], porovnání se srovnatelnými rodinnými domy v daném místě a čase), činilo by vždy nejnižší podání v případě veřejné dražby 2/3 uvedené ceny (dle ustanovení § 336e odst. 1) o.s.ř.). Do insolvenčního řízení žalobce jako dlužníka bylo přihlášeno 16 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 2 882 847,92 Kč. Pokud by měla být celá tato částka uhrazena prodejem nemovitostí a pokud soud vychází z toho, že nemovitosti by byly prodávány v rámci veřejné dražby, neboť soudu není známo, že by v úvahu připadal jiný způsob zpeněžení, nebyl znám žádný potencionální zájemce mimo dražbu, musela by být odhadní cena nemovitostí značně vyšší.

46. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobci v souvislosti s pochybením žalované při vyhotovovaní znaleckého posudku ze dne 31. 7. 2013 [číslo] 2013 žádná škoda nevznikla. Cena nemovitostí žalobce, jejichž prodejem měly být pohledávky v insolvenčním řízení uspokojeny, nebyla tak vysoká, aby byly pohledávky žalobce uhrazeny v plném rozsahu, a to včetně nákladů insolvenčního řízení. Případná vzniklá škoda by pak představovala zbývající částka takto získaných finančních prostředků, která by byla žalobci po úhradě všech pohledávek a nákladů insolvenčního řízení vrácena. Žalobce byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 17. 7. 2017 č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], které nabylo právní moci dne 11. 8. 2017, osvobozen jako dlužník od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a to právě s odkazem na pochybení žalované znalkyně, která nezajistila veškeré podklady pro zpracování znaleckého posudku. Žalobce již tedy nemusí splácet žádné v insolvenčním řízení neuspokojené pohledávky, neboť od této povinnosti byl zmiňovaným rozhodnutím soudu osvobozen. Tvrzená vzniklá škoda by tak mohla představovat pouze částku, která by přebývala z prodeje nemovitostí po uspokojení všech závazků žalobce. Z provedeného dokazování, po posouzení všech zjištěných skutečností, soud dospěl k závěru, že zjištěná cena nemovitostí by ke vzniku takového přebytku nevedla. Tvrzení žalobce, že správně určená obvyklá cena nemovitostí měla být 4 500 000 Kč prokázáno nebylo.

47. K námitkám žalobce a žalované do znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] soud uvádí, že námitky byly vyvráceny doplněním znaleckého posudku, který na námitky účastníků řízení reagoval, a dále výslechem znalce. Soud vychází ze zjištěné ceny nemovitostí znaleckým posudkem, kdy znalec své závěry přesvědčivě odůvodnil po pečlivé opakované fyzické prohlídce nemovitostí a studiem a zohledněním dostupných listin. Soud nemá pochybnost o závěrech znaleckého posudku a pro rozhodnutí ve věci samé je pokládá za zcela dostatečné. S ohledem na uvedené právní hodnocení a rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 30.6.2015 sp.zn. IV.ÚS 2839/14 (zejména odst. 28) soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi pochybením žalované při vyhotovení znaleckého posudku a vznikem případné škody je zde dána, avšak s ohledem na zajištěnou cenu nemovitostí a výši závazků žalovaného v insolvenčním řízení, ke vzniku škody nedošlo.

48. Soud jako nadbytečné hodnotil navržené důkazy žalovanou, a to výslech svědka zástupce dražitele [právnická osoba] (konkr. výslechem předsedy představenstva [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a vyjádření [jméno] [příjmení] k devastaci bytu v průběhu insolvenčního řízení, shodně tak jako nadbytečné hodnotí navržené důkazy žalobcem, aby soud vyžádal zprávu z [právnická osoba] ohledně doplacení výše zajištěné pohledávky, dále aby soud vyžádal z katastru nemovitostí kupní smlouvy za rok 2013, neboť dle názoru soudu jsou uvedené návrhy na doplnění dokazování při zjištění uvedeného skutkového stavu nadbytečné. Ohledně výše ceny nemovitostí soud vychází ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], jeho doplnění a výslechu znalce, jak uvedeno výše.

49. Ve výroku II rozsudku soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud si je vědom toho, že pokud by bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř., tedy dle úspěchů řízení, měla by právo na náhradu nákladů řízení ve věci zcela úspěšná žalovaná, neboť žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Soud však s ohledem na obsah a charakter řízení při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Aplikace tohoto ustanovení nastupuje tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení, zvážit poměry obou procesních stran. Toto ustanovení má sloužit především k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek. Při zkoumání existence podmínek hodných zvláštního zřetele je třeba přihlížet v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Významné z hlediska aplikace § 150 občanského soudního řádu jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (in [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z., [příjmení], M.: Občanský soudní řád. Komentář. I díl. 6 vydání. Praha: C. H. Beck 2003 s. 555). Je nezbytné připomenout, že ústavní soud považuje za přípustné, aby se soud při posuzování možnosti aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu zabýval okolnostmi, které vedly k podání žaloby, nebo které měly vliv na délku řízení, a tyto shledal za natolik hodné zvláštního zřetele, že pro ně nepřizná náhradu nákladů řízení (srovnej II. ÚS 237/05).

50. Nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu účastníkovi řízení, který měl ve věci úspěch, obstojí z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže existuje důvod, který je za tímto účelem s ohledem na okolnosti věci způsobilý být hodnocen jako důvod zvláštního zřetele hodný. Jen v takovém případě nedojde vůči tomuto účastníkovi k svévolnému odepření práva na náhradu nákladů řízení podle § 142 občanského soudního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto musí vyplývat rozumná úvaha o existenci určitých specifických okolností konkrétní věci, v jejichž důsledku by se uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi řízení mohlo jevit jako nespravedlivé či nepřiměřeně tíživé. Vlastní posouzení, zda takto vymezený způsobilý důvod skutečně opodstatňuje nepřiznání této náhrady, tedy samotné vážení v kolizi stojících zájmů obou účastníků řízení, jichž se použití § 150 občanského soudního řádu dotýká, již pak závisí na uvážení soudu, který o náhradě nákladů řízení rozhoduje (srovnej III. ÚS 132/20)

51. V daném posuzovaném případě má soud za to, že při rozhodování o nákladech řízení, které by dle výsledků řízení hradil celé žalobce, je nezbytné zohlednit skutečnost, že je žalobce osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatky z důvodu své tíživé majetkové a sociální situace. Dále je nezbytné zohlednit to, že rozhodnutí, zda vznikla škoda či nikoli, záviselo na závěrech znaleckého posudku, který v podstatě hodnotil a revidoval chybný znalecký posudek žalované v insolvenčním řízení. Závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] byly jednoznačné ohledně zjištění, že žalovaná při vyhotovení znaleckého posudku v insolvenčním řízení chybovala, a to nejen tím, že neprovedla fyzickou obhlídku posuzovaných nemovitostí, ale jako podklady pro vyhotovení znaleckého posudku nepoužila všechny dostupné listinné materiály. Dále je nezbytné zohlednit, že žalovaná řádně nevyrozuměla žalobce o konání místního šetření, neboť sama v průběhu řízení nakonec uvedla, že jej vyrozuměla pouze telefonicky. Veškeré tyto skutečnosti soud hodnotí jako skutečnosti zvláštního zřetele hodné, které vedou k rozhodnutí soudu, užít při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ustanovení § 150 o.s.ř. a žalované, ač byla v řízení plně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepřiznat. Případný postup podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud hodnotí v tomto konkrétním případě s ohledem na výše uvedené vůči žalobci jako nespravedlivý a nepřiměřeně tíživý.

52. Ve výroku III rozsudku soud rozhodl, že státu, České republice, se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. 1) má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě činí náklady státu znalečné ve výši celkem 29 368 Kč a odměna žalobci ustanoveného advokáta, která dosud byla vyplacena zálohově, a to dosud ve výši 70 000 Kč. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu se řídí podle toho, jakým způsobem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Pokud osoba, která je povinna (resp. která by byla povinna) k náhradě nákladů řízení splňuje předpoklady pro osvobození dle ustanovení § 138 o.s.ř. v celém rozsahu, nelze náhradu nákladů řízení státu uložit jinému účastníku, stát v takovém případě nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému bylo usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 27.4.2018 č.j. 10 C 317/2015-98, které nabylo právní moci dne 25.5.2018, přiznáno osvobození od povinnosti platit soudní poplatky v plném rozsahu, soud rozhodl o nákladech státu ve výroku III uvedeným způsobem a státu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení