10 C 32/2022-69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] t. č. [stát. instituce], [ulice] [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení 95 000 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 95 000 Kč.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 2. 2022, ve znění jejího doplnění z 24. 3. 2022 a 12. 7. 2023, domáhá po žalované nároků souvisejících s trestním stíháním žalobce, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že v tomto trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a za újmu vyvolanou vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, když nepovažuje za dostatečné zadostiučinění konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu. Dále žalobce uvádí, že v souvislosti s tímto trestním stíháním se zavázal uhradit smluvní odměnu za zastupování ve výši 28 545 Kč a že na základě předběžného projednání nároku mu žalovaná uhradila na nákladech vydaných za obhajobu pouze částku 13 920 Kč. Rozdíl mezi takto uhrazenou smluvní odměnou a mimosmluvní odměnou určenou žalovanou pak žalobce označuje jakožto skutečnou škodu, která na jeho straně vznikla, a tuto částku ve výši 14 019 Kč požaduje po žalované k úhradě.

2. K výzvě soudu na odstranění vad podané žaloby pak žalobce podáním z 12. 7. 2023 rozdělil požadované zadostiučinění na náhradě nemajetkové újmy na částku 405 000 Kč, kterou vázal na způsobené duševní útrapy, a dále na částku 95 000 Kč, kterou vázal na újmu, vyvolanou jeho rodinným příslušníkům a zprostředkovaně tím i jemu samému.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 3. 10. 2022. Žalovaná uvedla, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce odškodnila částkou 13 926 Kč na nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu. Žalovaná se i vyjádřila k jednotlivým úkonům právní služby, které neodškodnila, a pokud jde o nárok na zadostiučinění za vydání nezákonného rozhodnutí, pak uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce byl již v minulosti 19× pravomocně odsouzen, pak tento nárok nemá za důvodný. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení k tomuto nároku.

4. Z předběžného uplatnění nároku žalobcem u žalované soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 22. 1. 2021.

5. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9. 1. 2023, č.j. 10C 32/2022-34 žalobu v žalobním požadavku na úhradu 500 000 Kč zamítl s tím, že se jedná o odškodnění nemajetkové újmy obecně vyvolané trestním stíháním, s mj. tvrzenými zdravotními zásahy, a s tím, že takový nárok je promlčen. Žalobu soud zamítl i co do škodního nároku 14 619 Kč.

6. K podanému odvolání Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 14. 6. 2023, č.j. 21Co 115/2023-47 potvrdil zamítnutí škodního nároku, avšak pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, pak v této části rozsudek soudu prvé instance zrušil s tím, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce ve svých skutkových tvrzeních v žalobě a jejím doplnění uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, kdy jako psychiatrický pacient (byl umístěn do psychiatrické nemocnice [část obce] usnesením [název soudu] ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]) nezvládl zahájení nezákonného trestního stíhání a„ pokusil se o sebevraždu.“. Dle odvolacího soudu ze skutkových tvrzení tak nelze doposud jednoznačně dovodit, zda žalobce skutečně nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku poškození zdraví uplatnil; pokud ano, pak je třeba, aby žalobce uvedl, v čem konkrétně poškození jeho zdraví spočívalo; soud prvního stupně tedy měl podle § 43 odst. 1 o. s. ř. žalobce nejprve vyzvat, aby upřesnil, zda v rámci žalobního požadavku na zaplacení částky 500 000 Kč uplatňuje též nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené poškozením jeho zdraví, neboť není jasné, zda-li žalobcem uváděné okolnosti představují vylíčení újmy na zdraví, která by jako taková představovala nárok samostatný, jenž by jako takový musel být i vylíčen, nebo zda se jedná pouze o prostý souhrn okolností, kterými žalobce popisuje svou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, jež by mohla být podřazena pod výše uvedený nárok.

7. Obvodní soud pro Prahu 2 proto usnesením ze dne 28. 6. 2023 č.j. 10 C 32/2002-51 žalobce vyzval k odstranění vad v intencích poučení odvolacího soudu, tedy k dotvrzení, zda se domáhá újmy obecně vyvolané trestním stíháním, s tím, že jednou ze zasažených sfér je sféra zdravotní, nebo zda požaduje přímo odškodnění právě a jen újmy na zdraví, nebo zda se jedná o kombinaci těchto nároků či nárok ještě jiný. Žalobce na toto reagoval podáním z 12. 7. 2023, ve kterém rozdělil požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu na částku 405 000 Kč, kterou vázal neurčitě právě na zásahy ve sféře zdraví, a dále na částku 95 000 Kč, které vázal na újmu zprostředkovaně vyvolanou jemu tím, že byly zasaženy sféry jeho přítelkyně a matky. Obvodní soud pro Prahu 2 poté usnesením ze 4. 8. 2023, č.j. 10 C 32/2002-61 žalobu v části žalobního požadavku na úhradu 405 000 Kč odmítl a toto nabylo právní moci. K tomuto přistoupil soud prvé instance proto, že ani k výzvě soudu žalobce neodstranil vady žaloby, když nadále není určitým, zda se v částce 405 000 Kč domáhá odškodnění obecné nemajetkové újmy vyvolané vydáním nezákonného rozhodnutí, respektive nezákonným trestním stíháním, s tím, že jedním z dopadů je dopad do sféry zdravotní, nebo zda se naopak jedná pouze a jen o nárok na náhradu škody na zdraví, případně zda se jedná o kombinaci těchto nároků. Žalobce ani v doplnění z 12. 7. 2023 nedoplnil svá tvrzení tak, aby byl po skutkové stránce v tomto směru základ jeho nároku jednoznačně a nezaměnitelně vymezen. V podrobnostech odkazuje soud na odůvodnění tohoto usnesení a uzavírá, že o nároku 405 000 Kč je tak pravomocně, ke dni 24. 8. 2023, rozhodnuto tak, že tento se odmítá.

8. S ohledem na výše uvedené tak předmětem řízení zůstala pouze částka 95 000 Kč, jak tuto žalobce vymezil v podání z 12. 7. 2023, kdy uvádí, že způsobem vedení trestního řízení byl žalobce dotčen tím, že byla vyvolána nemajetková újma u jeho přítelkyně a matky, konkrétně tím, že se policejní orgány snažily získat informace o žalobci u přítelkyně a že matka žalobce byla předvolána k výslechům a že újmu těmto osobám vyvolanou tak žalobce považuje za své osobní neštěstí a toto požaduje odškodnit částkou 95 000 Kč.

9. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že trestní řízení bylo vůči žalobci zahájeno usnesením o zahájení trestní stíhání Police ČR ze dne 20.3.2018, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, trestný čin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Dne 15.5.2018 byla k [název soudu] podána obžaloba. Rozsudkem [název soudu] ze dne 30.6.2020, č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 c) trestního řádu, a to v plném rozsahu. Odvolání podané státním zástupcem bylo zamítnuto usnesením [název soudu] ze dne 9. 9. 2020, č.j. [číslo jednací]. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 14. 10. 2020. Ve spise je uvedena doložka právní moci zprošťujícího rozhodnutí ke dni 9. 9. 2020.

10. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob z 16. 6. 2020 ve vztahu k žalobci soud zjistil, že tento má 19 záznamů v rejstříku trestů, počínaje rokem 2006, poslední záznam z roku 2019. Žalobce byl odsouzen mimo jiné za maření výkonu úředního rozhodnutí, krádež, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněné opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku, zanedbání povinné výživy nebo neoprávněné podnikání.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení, zjištění z opisu z rejstříku trestů a okamžiku doručení posledního rozhodnutí ve věci samé žalobci.

12. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu.

15. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

16. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie České republiky ze dne 20.3.2018, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 30.6.2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 9. 9. 2020, č.j. [číslo jednací].

17. Odpovědnostní titul tak je dán.

18. Žalobce uplatňuje žalobou částku ve výši 95 000 000 Kč jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí.

19. Podmínka existence odpovědnostního titulu je naplněna, soud se proto zabýval vznikem újmy, příčinnou souvislostí i vznesenou námitkou promlčení.

20. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

21. Žalobce v tomto směru, pokud jde o konkrétní tvrzení ohledně vzniku újmy v jeho osobnostní sféře, uváděl v podání z 12. 7. 2023, že nemajetková újma vznikla na straně jeho přítelkyně a jeho matky, konkrétně tím, že přítelkyně byla kontaktována policií, když tato se snažila od ní získat informace potřebné pro trestní řízení, a matka byla dotčena tím, že byla předvolávána k výslechům. Újmu těmto osobám vyvolanou pak žalobce považuje za újmu vlastní, tvořící jeho osobní neštěstí a za toto požaduje odškodnění ve výši 95 000 Kč.

22. Soud v tomto směru odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem ve věci sp. zn. IV.ÚS 2287/18, kdy Ústavní soud připomíná, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání nemá výslovný základ v zákoně č. 82/1998 Sb., nýbrž byl v minulosti dotvořen judikaturou obecných soudů a Ústavního soudu. Rozšíření aktivní legitimace na osoby blízké osobám, proti kterým bylo vedeno trestní stíhání, by tento nárok na náhradu újmy nepřípustně rozšířilo. Trestní stíhání totiž téměř vždy zasáhne mimo obviněného i okruh osob obviněnému blízkých, přičemž zprostředkovaně pociťovaná újma těchto osob může být velmi intenzivní (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3391/15 ze dne 14. 11. 2017). Rozšíření nároku na náhradu újmy i na osoby obviněnému blízké by navíc nepřípustně zasáhlo veřejný zájem na efektivním výkonu veřejné moci, konkrétně na řádném stíhání trestné činnosti.

23. Takto tvrzené zásahy do osobnostní sféry žalobce jsou tedy zásahy odvozenými nikoliv od trestního stíhání, ale zprostředkovaně od újmy vyvolané osobám blízkým samotným trestním stíháním a s odkazem na výše citovanou judikaturu tak za tyto stát dle odškodňovacího zákona z titulu nezákonného rozhodnutí již neodpovídá.

24. Soud proto z tohoto důvodu nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 95 000 Kč zamítl.

25. K tomuto soud doplňuje, že podání žalobce z 12. 7. 2023 po obsahové stránce vyložil způsobem uvedeným výše. Žalobce uvedl, že se k jednání nařízeném na den 16. 10. 2023 nedostaví, soud jej tedy nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o nutnosti tvrdit jiné konkrétní zásahy, které měly být trestním stíháním vyvolány a které by měly být v částce 95 000 Kč odškodněny jakožto nemajetková újma trestním stíháním vyvolaná. V obecné rovině by ještě takto žalobcem tvrzené zásahy v podání z 12. 7. 2023 bylo možno vykládat jakožto zásahy ve sféře rodinné s tím, že tyto se projevily tím, že rodinná sféra žalobce byla obecně zasažena v tom směru, že přítelkyně byla vytěžena policií a matka rovněž (nikoli že tyto osoby tedy přímo trpěly).

26. Soud se tak pro úplnost zabýval i tím, zda by v tomto případě bylo dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob z 16. 6. 2020 ve vztahu k žalobci soud zjistil, že tento má 19 záznamů, počínaje rokem 2006, poslední záznam z roku 2019. Žalobce byl odsouzen mimo jiné za maření výkonu úředního rozhodnutí, krádež, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněné opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku, zanedbání povinné výživy nebo neoprávněné podnikání.

28. Pokud jde o povahu trestné činnosti, pro kterou byl žalobce nezákonně stíhán, pak soud, zejm. s ohledem na závěry zjištěné z opisu z rejstříku trestů, kdy žalobce byl již 19x odsouzen pro jinou trestnou činnost, uzavírá, že čistě povahou trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, jeho sféra zasažena být nemohla, neboť opakovaně čelil trestnímu stíhání a odsouzení pro různou trestnou činnost včetně trestné činnosti krádeže i maření výkonu úředního rozhodnutí. Tedy v tomto směru soud neshledal důvod pro přiznání finančního zadostiučinění.

29. Žalobce byl stíhán po dobu dvou let a šesti měsíců, nicméně ani tato doba trvání trestního stíhání nevede soud k závěru, že by žalobci mělo být přiznáno zadostiučinění finanční. Je tomu tak z důvodu, že doba trvání trestního stíhání se zohledňuje pohledem toho, po jak dlouhou dobu byl žalobce vystaven zásahům v osobnostní sféře. Žalobce přitom zásahy v osobnostní sféře, pokud tyto tak skutečně mínil, popisuje jakožto zásahy rodinné, vyvolané již na začátku trestního stíhání, kdy je kontaktována jeho přítelkyně, zjišťování údajů ohledně žalobce a jeho matka je vyslýchána policií, tedy fakticky délka trvání nezákonného trestního stíhání takto tvrzený zásah do osobnostní sféry neovlivňuje. Ani toto kritérium tak soud nevede k závěru, že by se žalobci mělo dostat zadostiučinění finančního.

30. Pokud jde o zbývající kritérium zásahu do osobnostní sféry žalobce, pak žalobce částku 95 000 Kč váže, pokud to takto skutečně mínil, na zásahy ve sféře rodinné, a to sice vyvolené tím, že policie v rámci své činnosti vytěžila jak matku, tak přítelkyni žalobce. Ani takto tvrzený zásah do osobnostní sféry nelze považovat za natolik závažný, aby odůvodnil přiznání zadostiučinění finančního. Jakkoliv soud toto nechce v žádném případě bagatelizovat, pak žalobce čelil v minulosti již 19x důvodnému trestnímu stíhání, v rámci těchto řízení byl odsouzen, a pokud tedy je za této situace vytěžena jeho přítelkyně a matka ohledně skutku, ze kterého je žalobce nedůvodně podezříván, pak se za tohoto kontextu nemohlo jednat o okolnost, která by zásadněji žalobcovy rodinné vztahy narušila.

31. Vyhodnocením všech těchto tří kritérií pak soud tedy dospěl k závěru, že i v případě, pokud by žalobce svým podáním z 12. 7. 2023 mínil uplatnit nikoliv újmu zprostředkovanou, ale přímo zásahy ve své vlastní osobnostní sféře, spočívající v tom, že byly kontaktovány jeho přítelkyně a matka, pak by za této situace náleželo žalobci odškodnění nefinanční ve formě konstatování porušení práva, případně omluvy.

32. V tomto směru pak soud uzavírá, že žalobce žalobou uplatněné nároky uplatnil 22. 1. 2021 a žalovaná stanoviskem ze dne 7. 1. 2022 toto nefinanční odškodnění žalobci poskytla, když konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se žalobci omluvila. Žalobce pak podává žalobu až 16. 2. 2022, tedy tento nefinanční nárok na odškodnění by byl odškodněn ještě před podáním žaloby a žaloba by ani v tomto případě nebyla důvodnou.

33. Toto je rovněž plnohodnotným důvodem pro zamítnutí nároku žalobce na přiznání zadostiučinění ve výši 95 000 Kč.

34. Soud se rovněž znovu zabýval i vznesenou námitkou promlčení.

35. Soud předesílá, že je si v tomto směru vědom závazného právního názoru vysloveného Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 14. 6. 2023 č.j. 21 Co 115/2023-47. V tomto odvolací soud pro toto řízení soud prvé instance zavázal právním názorem v tom směru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě, ať už jde o nemajetkovou újmu vyvolanou čistě zásahy do zdraví nebo nemajetkovou újmu vyvolanou obecně trestním stíháním, pokud jedna ze zasažených osobnostních sfér je sféra zdravotní. Žalobce však v návaznosti na výzvu k odstranění vad žaloby vymezil, že nemajetková újma, která se, byť neurčitě, týká jeho zdravotní sféry, má být odškodněna částkou 405 000 Kč. Pokud jde o částku 95 000 Kč, pak tuto žalobce nikterak neváže na zdravotní sféru a zmiňuje pouze zasažení sféry rodinné, respektive zprostředkovanou újmu jemu vyvolanou tím, že újma byla způsobená jeho přítelkyni a matce. Soud prvé instance tedy v tomto směru uzavírá, že jelikož žalobce ve vztahu k tomuto zadostiučinění netvrdí zásahy do osobnostní zdravotní sféry, ani přímo poškození zdraví, pak se odvolacím soudem vyslovený právní závěr o tříleté promlčecí lhůtě na posouzení takto tvrzených zásahů do osobnostní sféry a tím vyvolané nemajetkové újmy nevztahuje. Soud proto znovu posoudil námitku promlčení k takto tvrzené nemajetkové újmě.

36. Žalovaný vznesl námitku promlčení tohoto nároku. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a podle odst. 3 téhož ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. V případě škody způsobené nezákonným rozhodnutím modifikuje věta druhá odst. 1 počátek běhu promlčecí lhůty tak, že namísto dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, začne promlčecí lhůta svůj běh dnem, kdy bylo poškozenému doručeno (oznámeno) zrušovací rozhodnutí. Zrušovacím rozhodnutím je třeba rozumět každé rozhodnutí, které zrušuje nebo mění, popř. popírá účinky vykonatelného, respektive pravomocného rozhodnutí pro jeho nezákonnost (NS 28 Cdo 1854/2012), jež je příčinou vzniku škody (srov. § 8 a komentář k němu). Doručením (oznámením) zrušovacího rozhodnutí se má na mysli den, kdy zrušovací rozhodnutí nabylo právní moci (NS 30 Cdo 2093/2012 nebo NS 30 Cdo 1362/2013), neboť teprve tímto dnem lze mít dřívější rozhodnutí za odklizené, což je podmínkou pro uplatnění nároku poškozeného (bez odklizení rozhodnutí, které způsobilo újmu, resp. popření jeho účinků nelze uvažovat o tom, že by šlo o rozhodnutí nezákonné).

37. V případě trestního stíhání, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, popřípadě postoupením věci jinému orgánu se má za zrušující rozhodnutí právě pravomocné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby, popřípadě postoupení věci jinému orgánu (NS 30 Cdo 1687/2013). To platí i pro případy náhrady nemajetkové újmy, u kterých věta druhá odst. 1 modifikuje počátek běhu promlčecí lhůty podle odst.

3. Je tomu tak proto, že ačkoliv nemajetková újma typicky vzniká trestně stíhanému již v průběhu trestního stíhání, nárok na její náhradu může uplatnit teprve ve chvíli, kdy jeho trestní stíhání skončí zastavením nebo zproštěním obžaloby. Jestliže se však poškozený dozví o vzniku škody později, než je trestní stíhání pravomocně skončeno, řídí se běh promlčecí lhůty § 32 odst. 1 věta prvá, nikoli věta druhá (NS 25 Cdo 1029/2008) (Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci; Komentář; Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR); Místo vydání: Praha; Datum vydání: 2017; Autoři: František IŠTVÁNEK, Pavel SIMON a František KORBEL (. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

38. V tomto případě nabyl zprošťující rozsudek právní moci již dne 9. 9. 2020, nicméně doručeno bylo toto rozhodnutí žalobci až dne 14. 10. 2020 a žalobce předběžně nárok u žalované uplatnil dne 22. 1. 2021 a žalobu poté podal dne 16. 2. 2022. Z tohoto se proto podává, že žalobou uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 95 000 Kč, jak je tento tvrzen v podání žalobce ze dne 12. 7. 2023, je promlčen. Šestiměsíční promlčecí lhůta počala běžet dne 15. 10. 2022, poté byla přerušena předběžným uplatněním nároku na dobu 6 měsíců ode dne 22. 1. 2021 do 22. 7. 2021, a poté pokračovala plynout co do svého zbytku a uplynula dne 14. 10. 2021 (6+6 měsíců). Žaloba byla pak podána až dne 16. 2. 2022, tedy po zákonem stanovené promlčení lhůtě.

39. Soud tak tento nárok žalobce na úhradu 95 000 Kč zamítl i pro jeho promlčení.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšné žalované přiznal plný nárok na náhradu nákladů řízení. V souzeném případě tak soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu prvé instance a přípravu na něj.