10 C 320/2023 - 44

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1][Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 91 531,68 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši [Anonymizováno] ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši [Anonymizováno] ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši [Anonymizováno] ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení nároku sestávajícího z pohledávky ve výši [částka] a příslušenství zahrnujícího kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [Anonymizováno] ročně jdoucí z částky [částka] [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu „Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne [datum] sjednala se společností [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „postupitel“), o čemž byla žalovaná informována zvlášť zasílaným dopisem. K zaplacení postoupené pohledávky i jejího příslušenství žalobkyně žalovanou po datu postoupení vyzývala, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou jejím zástupcem, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Postoupená pohledávka pak byla, s odkazem na znění obchodních podmínek postupitele a sazebník postupitele, založena „Smlouvou o úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota]“, ze dne [datum] (dále jen „Smlouva č. [hodnota]“). Z jejího titulu postupitel žalované poskytl částku [částka], s tím, že toto plnění bylo úročeno sazbou [Anonymizováno] ročně. Ještě před datem sjednání popsaného závazku si také postupitel s náležitou odbornou péčí ověřil, že je žalovaná, s ohledem na své osobní a majetkové poměry, schopna poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel jednak z údajů sděleným samotnou žalovanou a dále také z dostupných registrů. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech, postupitel žalované vyměřil měsíční plátky po [částka], tyto však žalovaná řádně a včas nesplácela, v důsledku čehož postupitel využil svých smluvních oprávnění a žalované t. č. nesplacené plnění, k datu [datum], zesplatnil. Konkrétně k datu zeaplatnění žalovaná postupiteli dlužila celkem [částka]. V mezidobí, od data zesplatnění do data postoupení, žalovaná postupiteli nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Ačkoli jí byly předvolání k jednání i podaná žaloba řádně doručeny k [datum] (žaloba), resp. k [datum] (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. V žádosti o poskytnutí finančního plnění, datované k [datum], zaznamenané též v dokumentu „ODESLANÉ ÚDAJE“, žalovaná projevila zájem o poskytnutí částky [částka], přičemž touto cestou mj. prohlásila, že t. č. nemá dluhy vyjma těch, jež byly konkretizovány v souvislosti s vyřízením žádosti a vyslovila též souhlas, aby postupitel provedl lustraci její osoby mj. v registrech SOLUS, NRKI a BRKI. V dokumentu označeném jako „DOPLNĚNÍ ŽÁDOSTI O POSKYTNUTÍ PRESTO PŮJČKY“, datovaném opět k [datum], pak žalovaná dále uvedla, že žije ve vlastním domě/bytě, má středoškolské vzdělání, pracuje jako OSVČ, takto si měsíčně vydělá [částka], na náklady bydlení, resp. nájemné měsíčně vynaloží [částka], žije v domácnosti o dvou osobách s majetkovým režimem společného jmění manželů a finanční plnění požaduje za účelem konsolidace starších dluhů. Součásti naposled označeného dokumentu dále byla přihláška k „POJIŠTĚNÍ SCHOPNOSTI SPLÁÍCET ÚVĚR“, jež žalovaná využila toliko pro případ „invalidity III stupně a hospitalizace“.

5. Rejstříkem SOLUS žalovaná, dle poskytnutého záznamu, neprocházela.

6. V dokumentu „PŘIDĚLENÉ KONTRAKTY“ postupitel zaznamenal, že žalovaná k datu podání žádosti o poskytnutí finančního plnění měla, vyjma dvou již ukončených, dva existující závazky, jeden z úvěrového rámce se zůstatkem [částka] a druhý z platební karty se zůstatkem [částka]. V souběžně vystaveném dokumentu „SUMARIZACE“ také postupitel poukázal na zjištění, že dvě starší žádosti žalované o poskytnutí finančního plnění splátkového charakteru byly odmítnuty a jedna taková žádost odvolána.

7. Na bankovním účtu žalované č. [hodnota] postupitel, dle předloženého výpisu, k datu [datum] evidoval zůstatek - [částka] a právě na tento účet také žalované k [datum] vyplatil částku [částka], z níž bylo [datum] strženo [částka] na „správu úvěru“ a [datum] celkem [částka] ve prospěch společnosti [Anonymizováno].

8. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. [hodnota], datovaným k [datum], vzal soud za prokázané, že se postupitel žalované zavázal poskytnout [částka], z nichž [částka] bylo určeno na splacení starších závazků žalované, [částka] na úhradu poplatku za poskytnutí a [částka] na pojistné (čl. II.1). Takto vymezené plnění, po navýšení o úrok ve výši [Anonymizováno] ročně (čl. IV.1), se žalovaná zavázala splácet formou [Anonymizováno] splátek po [částka] splatných měsíčně, vždy k 20. dni v měsíci. Pojištění, o jehož sjednání žalovaná požádala, se jí za podmínek uvedených v žádosti zavázaly, jako spolupojistitelé, poskytovat společnosti [právnická osoba]., a [Anonymizováno]. Sjednání práv a povinností shora označených postupitel potvrdil v akceptačním dopisu z [datum], kde současně uvedl, že, vč. pojistného, činí splátky poskytnutého plnění [částka] a tyto jsou splatné počínaje od [datum]. Přehled práv a povinností, sjednaných oproti podpisu Smlouvy č. [hodnota], postupitel zpracoval ve formě tabulky nazvané „INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“ a předpis jednotlivých splátek, vč. dat jejich platnosti, postupitel shrnul v dokumentu „Tabulka umoření“.

9. Článek 7.6 „OBECNÝCH OBCHODNÍCH PODMÍNEK“ zakotvoval ve prospěch postupitele právo zesplatnit nesplacené plnění mj. i pro případ, kdyby žalovaná neplnila své smluvně převzaté povinnosti. Sdělení o zesplatnění a navazujícím odstoupení se postupitel žalované zavázal zaslat písemně. Obdobně bylo totéž oprávnění postupitele zakotveno též v čl. 10.1 písm. c) „PRODUKTOVÝCH OBCHODNÍCH PODMÍNEK PRO ÚVĚRY“, které postupitel taktéž vydal.

10. Přehled plnění, splacených žalovanou, postupitel evidoval v dokumentu „SOUHRNNÝ VÝPIS ÚVĚRU“, kde zaznamenal, že žalovaná splatila celkem [částka].

11. V návaznosti na zesplatnění dosud nesplaceného plnění ze Smlouvy č. [hodnota] postupitel vystavil oznámení datované k [datum], dle kterého žalovaná t. č. nesplatila [částka].

12. Dokumentem, označeným jako „Smlouva o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno]“, datovaným k [datum] a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (zde je nárokovaná pohledávka uvedena pod č. [hodnota]), vzal soud za prokázané, že se postupitel zavázal žalobkyni převést pohledávky, označené v přiloženém seznamu (čl. IV.1), a to za úplatu(čl. VII.). Stran režimu úplaty postupitel a žalobkyně sjednaly samostatnou dohodu, datovanou k [datum]. Stav a označení převáděných pohledávek žalobkyně a postupitel konkretizovaly v „Prohlášení k Příloze č. [hodnota] Seznamu pohledávek tvořících Soubor pohledávek“, datovanému k [datum], zatímco složení sjednané úplaty si postupitel a žalobkyně potvrdily oproti podpisu „Prohlášení o Okamžiku postoupení“, datovaného opět k [datum].

13. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku postupitel žalovanou informoval dopisem datovaným k [datum]. Naposledy žalovanou k úhradě nárokovaného plnění vyzval zástupce žalobkyně cestou „Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k [datum], kterou, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podal ještě téhož dne. Touto cestou žalobkyně, pod sankcí soudního vymáhání, žalované stanovila lhůtu k zaplacení do [datum].

14. K žalobě žalobkyně připojila též text svého interního sazebníku. Z této listiny nicméně soud pro účely dokazování nezjistil žádné podstatné důkazy.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

25. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen z. s. ú.), tento zákon zapracovává příslušné předpisy [právnická osoba] a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

28. Podle § 3 písm. a) a b) z. s. ú. je a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, 29. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

30. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalovanou a postupitelem oproti podpisu Smlouvy č. [hodnota]. Obsahem předmětného závazku tak byl především příslib postupitele poskytnout, oproti podpisu Smlouvy č. [hodnota], úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné navazující poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit úročené finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., doplněný o pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, banka, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

32. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. [hodnota], ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje absolutní neplatností (v této souvislosti viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu z rozsudku sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019). Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného, soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

33. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že i právě shora citovaný § 9 z. s. ú. je výsledkem transpozice norem unijního práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Tato ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

34. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 9 odst. 1 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Předně, a tuto skutečnost soud považuje za klíčovou, si žalobkyně z objektivních zdrojů vůbec neověřila povahu příjmů žalované a ani skutečnost, zda tato reálně pracuje. Zjištění ze žádosti, totiž že se žalovaná t. č. živila jako osoba samostatně výdělečně činná, zůstalo toliko v režimu nijak ověřeného, resp. ověřitelného tvrzení, nedoloženého žádnými podklady typicky např. výplatními páskami, smlouvou apod. (ke standardům ověřování poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr na rámec sdělení samotného žadatele viz např. závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Přičemž tento nedostatek je třeba vnímat jako o to zásadnější, že osoby samostatně výdělečně činné zpravidla nemají pevný příjem, tento se může i z měsíce na měsíc podstatně lišit a nadto nemusí být v čase dlouhodoběji garantován. Co se pak týče výdajů žalované, byť alespoň pravidelných a obvyklých (typicky např. na bydlení či na osobní spotřebu), tyto postupitel neověřoval vůbec. A to navzdory skutečnosti, že přímo na postupitelem vedeném bankovním účtu žalovaná t. č. (konkrétně k [datum], 6 dnů před podpisem Smlouvy č. [hodnota]) hospodařila se záporným zůstatkem - [částka], což ještě více přisvědčuje závěru, že žalovaná t. č. nedisponovala žádnými rezervami, z nichž by mohla splácet předepsané splátky a sjednání spotřebitelského úvěru konsolidačního charakteru tak za daného stavu věci představovalo jen pomyslné vytloukání „klínu klínem“. Aniž by však majetkové poměry žalované t. č. poskytovaly garanci, že tato bude v dlouhodobějším horizontu, 84 měsíců, schopna vždy předepsané splátky hradit. S tím, že dočasně plnění těchto splátek nemůže na shora popsaném závěru ničeho změnit (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ze dne 11. 1. 2024, ve věci vedené pod zn. C755/22, Nárokuj s. r. o. vs. EC Financial Services, a.s.)

35. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., a závazek z tvrzeného spotřebitelského úvěru (doplněného o akcesorický závazek z pojištění), založeného ze Smlouvy č. [hodnota], soud proto kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl či alespoň mohl mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy č. [hodnota], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě nárok z tohoto tzv. kvazi závazku také žalobkyně, z titulu postoupení většího množství typově obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 ve spojení s § 1887 o. z., mohla od postupitele nabýt (shodně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 678/2009 ze dne 19. 10. 2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 27/2012 civ.). Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky [částka], odpovídající právě rozdílu finančního plnění reálně poskytnutého a splaceného ([částka] - [částka]). Splatnost plnění částky bezdůvodného obohacení soud, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., stanovil k datu stanovenému v předžalobní výzvě, tj. k [datum], jakožto k prvému datu, které žalobkyně žalované za účelem splacení nárokované plnění určila obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Pokud tedy žalovaná do data [datum] částku bezdůvodného obohacení nevyrovnala, ocitla se k datu následujícímu, ve smyslu § 1968 o. z., v prodlení a žalobkyni počínaje od tohoto data, tj. od [datum], vznikl, ve smyslu § 1970 o. z., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (ve výši nárokované žalobkyní, nižší než t. č. předepsané), počítaného právě z částky dosud nevyrovnaného bezdůvodného obohacení žalované.

36. Splatnost částky nesplacené jistiny, jakož i z ní jdoucího zákonného úroku z prodlení, soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v 30 denní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. z. Při určení lhůty k plnění vzal soud v úvahu zjištěné majetkové poměry žalované, které jí nadevší pochybnost neumožňují zaplatit jednorázově ani v kratší lhůtě. V tomto ohledu soud nepominul, že poslední žalovanou udávaná výše jejích příjmů měla činit [částka], tedy o něco méně než polovinu jistiny nárokovaného plnění. Proto soud splatnost uplatněného nároku rozvrhl tak, aby tato zahrnula 30 dnů, tj. dvě po sobě jdoucí, standardní výplatní období.

37. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného, a (ii.) částku [částka], převyšující částku nesplacené částky bezdůvodného obohacení, a (iii.) zákonné úročení jdoucí nad rámec zákonného úročení počítaného z částky nesplaceného bezdůvodného obohacení od [datum], soud ve výroku II. zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku ze Smlouvy č. [hodnota], který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

38. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně, i při zohlednění příslušenství nárokovaného plnění p (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), v řízení převažující měrou neuspěla a žalovaná, která by v řízení převažující měrou uspěla, za řízení neuskutečnila jediný procesní úkon, jehož náklady by, co do příslušného poměru procesního úspěchu, bylo na místě žalobkyni uložit k úhradě.

Poučení