10 C 322/2023 - 57

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 378 489,03 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 320 323,57 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 58 165,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 213,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 399,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucího z částky 378 489,03 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 6,9 % ročně jdoucího z částky 320 323,57 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], náhradu nákladů řízení ve výši 17 953,82 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, postoupenou k nadepsanému soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení nároku sestávajícího z pohledávky ve výši 378 489,03 Kč a příslušenství zahrnujícího kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 399,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 213,01 Kč, smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně jdoucí z částky 320 323,57 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 378 489,03 Kč od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu „Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne [datum] a s účinností k [datum] sjednala se společností [právnická osoba]. (dále jen „postupitel“, pozn. právní předchůdce společnosti [právnická osoba].), o čemž byla žalovaná informována zvlášť zasílaným dopisem. K zaplacení postoupené pohledávky i jejího příslušenství žalobkyně žalovanou po datu postoupení vyzývala, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou jejím zástupcem, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Postoupená pohledávka pak byla, s odkazem na znění všeobecných obchodních podmínek postupitele (dále jen „VOP“) a „Produktové podmínky“ postupitele, založena „Smlouvou o půjčce na konsolidaci“, č. [hodnota], ze dne [datum] (dále jen „Smlouva č. [hodnota]“). Z jejího titulu postupitel žalované poskytl částku 349 000 Kč, s tím, že toto plnění bylo úročeno sazbou 6,9 % ročně. Ještě před datem sjednání popsaného závazku si také postupitel s náležitou odbornou péčí ověřil, že je žalovaná, s ohledem na své osobní a majetkové poměry, schopna poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel jednak z údajů sděleným samotnou žalovanou a dále také z dostupných registrů. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech, postupitel žalované vyměřil celkem [hodnota] měsíčních splátek po 4 035 Kč , tyto však žalovaná řádně a včas nesplácela, v důsledku čehož postupitel využil svých smluvních oprávnění a žalované t. č. nesplacené plnění, k datu [datum], zesplatnil. Konkrétně k datu zeaplatnění žalovaná postupiteli dlužila 320 323,57 Kč na jistině a 58 165,46 Kč na poplatcích. V mezidobí od data zesplatnění do data postoupení žalovaná postupiteli nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Ačkoli jí byly předvolání k jednání i podaná žaloba řádně doručeny k [datum] (žaloba), resp. k [datum] (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. K [datum] se žalobkyně žalované, oproti podpisu „Rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba].“, zavázala poskytovat mj. i služby spočívající ve zřízení a provozu „běžného bankovního účtu“ (čl. 4.1.)

5. V žádosti o poskytnutí finančního plnění, určeného ke konsolidaci úvěrů, žalovaná uvedla, že žije s druhem, dosáhla středoškolského vzdělání, nemá vyživovací povinnosti a typ svého bydlení podřadila pod kategorii „jiné“. Co do příjmů žalovaná sdělila, že si jako osoba samostatně výdělečně činná vydělá 17 000 Kč měsíčně. Své měsíční výdaje rozdělila na výdaje „na živobytí“, ve výši 3 000 Kč, a na výdaje související se splátkami tří načerpaných úvěrů ve výši 6 000 Kč. Žádné další výdaje žalovaná neoznačila. Postupitel při vyhodnocení podané žádosti dále zaznamenal, že ve vztahu k žalované eviduje dluhy ve výši 251 481 Kč, kontokorent s limitem 5 000 Kč a jeden produkt revolvingové povahy, to vše při celkovém splátkovém zatížení ve výši 6 000 Kč. V návaznosti na tato zjištění postupitel, za využití interního matematického modelu, vypočetl, že výdaje žalované na domácnost činí 3 434 Kč, životní náklady 3 550 Kč a splátky na konsolidovaných úvěrech 5 537 Kč. Celkovou platební kapacitu žalované postupitel určil částkou 9 553 Kč. Při lustraci osoby žalované si pak postupitel ověřil, že žalovaná t. č. využívala 4 finanční produkty, konkrétně nesplacený úvěr se zůstatkem 342 608 Kč se splátkami po 3 779 Kč měsíčně, úvěrový rámec s limitem 5 000 Kč bez pravidelných splátek a úvěrový rámec s limitem 70 000 Kč, se zůstatkem 73 282 Kč a splátkami 1 666 Kč. Dále také postupitel zaznamenal, že jedná další žádost žalované o úvěr byla odmítnuta a další odvolána. Mimo to též postupitel evidoval i poskytnutí produktů, jejichž platnost již byla ukončena, konkrétně tří kreditních karet, tří úvěrů a jedné „nesplátkové operace“.

6. Na bankovním účtu žalované č. [č. účtu] postupitel, dle předloženého výpisu, k datu [datum] evidoval zůstatek 4 871 Kč (při počátečním zůstatku - 4 988,37 Kč). Z příjmů zde lze zaznamenat platbu nemocenské ve výši 26 432 Kč a platbu od společnosti [Anonymizováno] ve výši 3 000 Kč. V rámci sjednaného kontokorentu žalovaná t. č. vyčerpala limit 5 000 Kč, při t. č. připočteném úroku 60,33 Kč. Za měsíc (i.) srpen 2020 postupitel na tomtéž účtu evidoval počáteční zůstatek - 5 052,93 Kč a konečný zůstatek - 4 988,37 Kč, při příjmech sestávajících z platby od společnosti [Anonymizováno] ve výši 3 000 Kč a platby od [jméno FO] ve výši 3 000 Kč, (ii.) za červenec 2020 počáteční zůstatek - 5 057,32 Kč a konečný zůstatek - 5 052,93 Kč, při příjmech sestávajících z peněžité pomoci v mateřství ve výši 2 478 Kč a platby od Úřadu práce se zkratkou „[Anonymizováno]“ a (iii.) za měsíc červen 2020 počáteční zůstatek - 4 934,29 Kč, konečný zůstatek - 5 057,32 Kč, při příjmech sestávajících z peněžité pomoci v mateřství ve výši 12 803 Kč. K datu [datum] jsou na účtu č. [č. účtu] zaznamenány příchozí platby ve výši 161 000 Kč a 188 000 Kč, opatřené VS [var. symbol]. K datu [datum] pak již byl na témže účtu evidován záporný zůstatek - 3 796,92 Kč, při zaznamenaných příjmech 7 271 Kč od společnosti [Anonymizováno], platbě 3 000 Kč od [jméno FO] a dalších příchozích platbách v řádech stokorun, mj. nemocenské ve výši 654 Kč.

7. Závěry přezkumu majetkových poměrů žalované postupitel shrnul v dokumentu, označeném jako „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“. Zde postupitel konstatoval, že žalovanou lustroval v rejstříku insolvenčním, rejstřících BRKI, NRKI a Solus a současně také v interních black listech. Zjištění takto učiněná, ve spojení se sdělením žalované, týkajícím se jejího příjmu, následně postupitel zadal do interního matematického modelu, pracujícího též se statistickými daty. Tento model žalované přiřadil skore „A“ a splacení požadovaného plnění vyhodnotil s pravděpodobností 99,46 %.

8. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. [hodnota], datovaným k [datum] a žalovanou podepsaným k témuž dni v chráněném prostředí internetového bankovnictví, vzal soud za prokázané, že se postupitel žalované zavázal, na bankovní účet č. č. [č. účtu] (čl. 3.3.), poskytnout částku 349 000 Kč úročenou sazbou 6,9 % ročně (čl. 2.2.), z níž bylo, vyjma částky 10 000 Kč určené k přímému vyplacení (čl. 3.9.), 263 000 Kč (161 000 Kč + 102 000 Kč) určeno ke konsolidaci „půjček“, jež žalované dřív poskytl postupitel, 71 000 Kč ke konsolidaci „půjčky“, jíž žalované poskytla společnost [Anonymizováno], a 5 000 Kč ke konsolidaci zůstatku z kontokorentu, zřízeného žalované opět postupitelem (čl. 3.2.) Žalovaná se načerpané plnění, vč. úročení, zavázala splácet formou 120 měsíčních splátek po 4 035 Kč (čl. 2.2.), splatných vždy k 25. dni v měsíci (čl. 4.3.). Pro případ, kdyby žalovaná předepsané splátky řádně a včas nesplácela, sjednaly smluvní strany ve prospěch postupitele mj. i právo prohlásit dosud nesplacené plnění splatné (čl. 6.1. písm. b). Sjednání práv a povinností ze Smlouvy č. [hodnota] postupitel potvrdil oproti podpisu listiny, nazvané „Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci“, datované k [datum].

9. O zesplatnění dosud nesplaceného plnění ze Smlouvy č. [hodnota] postupitel žalovanou informoval oznámením z [datum], dle kterého žalovaná t. č. z jistiny poskytnutého plnění nesplatila 320 955,17 Kč. Toto oznámení postupitel, dle předloženého podacího archu, podal k poštovní přepravě dne [datum].

10. Dokumentem, označeným jako „Smlouva o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno]“, datovaným k [datum] a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (zde je nárokovaná pohledávka uvedena pod č. [hodnota]), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy č. [hodnota], ve smyslu čl. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu složení úplaty, ve smyslu čl. 3 tohoto dokumentu, přešlo na žalobkyni. Složení sjednané úplaty za převod pohledávek je pro účely řízení zdokumentováno písemným potvrzením ze dne [datum].

11. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku postupitel žalovanou informoval dopisem datovaným k [datum]. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího archu, k [datum].

12. Naposledy žalovanou k úhradě nárokovaného plnění vyzval zástupce žalobkyně cestou „Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k [datum], kterou, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podal dne [datum].

13. K žalobě žalobkyně připojila též text VOP a interního sazebníku postupitele. Z těchto listin nicméně soud pro účely dokazování nezjistil žádné podstatné důkazy.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalovanou a postupitelem oproti podpisu Smlouvy č. [hodnota] (realizovaného v chráněném a individualizovaném prostředí internetového bankovnictví, za podmínek vymezených § 562 odst. 1 o. z.). Obsahem předmětného závazku byl především příslib postupitele poskytnout, oproti podpisu Smlouvy č. [hodnota], úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné navazující poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit úročené finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, banka, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

32. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. [hodnota], ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného, soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

33. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě shora citované § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem unijního práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Tato ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

34. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k [datum], neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před [datum]. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před [datum], dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

35. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Předně, a tuto skutečnost soud považuje za klíčovou, si žalobkyně z objektivních zdrojů vůbec neověřila povahu příjmů žalované a ani skutečnost, zda tato pracuje. Zjištění ze žádosti, totiž že se žalovaná t. č. živila jako osoba samostatně výdělečně činná, zůstalo toliko v režimu nijak ověřeného, resp. ověřitelného tvrzení (ke standardům ověřování poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr na rámec sdělení samotného žadatele viz např. závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Ačkoli právě příjem z výkonu samostatné výdělečné činnosti měl t. č. představovat jedinou formu příjmu, z něhož žalovaná, dle vystavené žádosti, zamýšlela poskytnuté plnění splácet. Přičemž, již po zběžném přezkumu transakcí z bankovního účtu č. [č. účtu], který postupitel pro žalovanou vedl, lze považovat za vyloučené, že by žalovaná k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] pracovala a takto si vydělávala alespoň tvrzených 17 000 Kč měsíčně. Vyjma plateb od [jméno FO] a [jméno FO] a plateb ve výši 3 000 Kč ze srpna a září 2020, jakož i platby 7 271 Kč ze říjny 2020, které žalované vyplatila společnost [Anonymizováno], totiž příjmy žalované v období 4 měsíců, předcházejících podpisu Smlouvy č. [hodnota], představovaly především platby z veřejných rozpočtů, konkrétně podpora v mateřství, nemocenská a blíže neidentifikovatelná platba, poukázaná žalované Úřadem práce ČR pod zkratkou „[Anonymizováno]“. S tím, že nebýt platby nemocenské ze září 2020, žalovaná by i v měsíci září 2020 hospodařila na účtu č. [č. účtu] se záporným zůstatkem, tak jako ostatně vždy od měsíce července 2020, mj. i k datu [datum], tedy bezprostředně před datem podpisu Smlouvy č. č. [hodnota]. Lze tedy uzavřít, že žalovaná byla cca čtvrt roku před sjednáním Smlouvy č. [hodnota] převažující měrou odkázána na prostředky z veřejných rozpočtů a vlastní příjmy, jež jí t. č. vyplácela společnost [Anonymizováno]., nepředstavovaly ani jejich polovinu. Co do úrovně přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované nadto soud nepominul ani skutečnost, že postupitel při ověřování výdajů žalované, kdy, ač disponoval informacemi pocházejícími z jejího souběžně vedeného „běžného“ bankovního účtu, vyšel opět ze sdělení žalované a z výpočtu ze svého interního matematického modelu. Aniž by však vzal v úvahu již zmiňované, setrvale záporné zůstatky na „běžném“ bankovním účtu žalované (mj. i bezprostředně před podpisem Smlouvy č. [hodnota]), jejichž existence vylučovala, že by žalovaná byla v dlouhodobějším horizontu schopna hospodařit alespoň s přebytkem ve výši předepsaných splátek. Naopak, konsolidace starších závazků žalované, provedená z titulu Smlouvy č. [hodnota], představuje pouze pomyslný dílek „dluhové spirály“, v níž se žalovaná ocitla a provedená konsolidace z tohoto úhlu pohledu představuje „klín“, jimiž byly vytlučeny „klíny“ jiné - starší. A to navzdory skutečnosti, že matematický model postupitele předpokládal řádné splácení. Jakkoli pak jistě obecně nelze přezkum majetkových poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr automatizovaným postupem sporovat, je na místě takový postup akceptovat jen v případě, pokud případně užitý algoritmus pracuje s dostatečně validními, individualizujícími daty, jimiž však postupitel, jak uvedeno výše, nedisponoval a i data jemu dostupná, pocházející z povědomí o bankovních transakcích na jím vedeném „běžném“ bankovním účtu žalované, nijak adresněji nepřezkoumával a nevyhodnocoval, neboť se omezil na přezkum povahy vpravdě mechanické. Závěrem tedy soud konstatuje, že ani příjmy ani výdaje či zjištěný způsob hospodaření žalované k datu sjednání Smlouvy č. [hodnota] nezakládal závěr o skutečnosti, že by tato byla schopna hospodařit alespoň takovým způsobem, aby jí ke konci měsíce zbývaly volné - disponibilní prostředky ke splácení předepsaných splátek (k přezkumu tzv. úvěruschopnosti k datu sjednání spotřebitelského úvěru viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023).

36. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek z tvrzeného spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy č. [hodnota], soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl či alespoň mohl mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy č. [hodnota], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě nárok z tohoto tzv. kvazi závazku také žalobkyně, z titulu postoupení většího množství typově obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 ve spojení s § 1887 o. z., mohla od postupitele nabýt. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky 320 323,57 Kč, odpovídající právě částce nesplacené jistiny.

37. Splatnost částky nesplacené jistiny soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil dvouměsíční lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. z. Při určení lhůty k plnění vzal soud v úvahu zjištěné majetkové poměry žalované, které jí nadevší pochybnost neumožňují zaplatit jednorázově ani v kratší lhůtě.

38. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

39. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného, a (ii.) částku 58 165,46 Kč, převyšující částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. [hodnota], který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

40. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovanou v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl procesního úspěchu žalobkyně (64 %) a procesního úspěchu žalované ( 36 %), tj. 28 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 320 323,57 Kč. Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do nároku na částku převyšující částku bezdůvodného obohacení ve výši 58 165,46 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 399,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 213,01 Kč, smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně jdoucí z částky 320 323,57 Kč od [datum] do zaplacení (kap. k datu vyhlášení 39 239,19 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucí z částky 378 489,03 Kč od [datum] do zaplacení (kap. k datu vyhlášení 78 953,84 Kč). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby v projednávané věci soud, s odkazem na výši jistiny nárokovaného plnění, ve smyslu bodu 5 § 7 nařízení vlády č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále a. t.), určil částkou 9 820 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 15 140 Kč a náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 4 úkony právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednom soudním jednání), (ii.) paušální náhrady 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 4 x 300 Kč, to vše navýšeno o náhradu DPH ve výši 21 %, celkem 8 500,80 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 48 980,80 Kč, z níž je žalovaná, s ohledem na míru procesního úspěchu, povinna zaplatit 17 953,82 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit opět ve dvouměsíční lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Jako účelně vynaložené náklady právního zastoupení soud nevyhodnotil náklady za písemné vyjádření, jež zástupce žalobkyně podal dne [datum]. Toto vyjádření se totiž týkalo doložení úrovně, v jaké postupitel přezkoumal tzv. úvěruschopnost žalované. Ačkoli tuto spornou a nejasnou okolnost zástupce žalobkyně měl a mohl doložit již v žalobě (obdobné závěry viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4715/2017 ze dne 28. 11. 2017). Tím spíše za situace, kdy totožný zástupce za žalobkyni obdobné nároky u zdejšího soudu uplatňuje dlouhodobě, a musí si tedy být vědom skutečnosti, že v případě uplatňování nároku ze spotřebitelského úvěru je na místě úroveň přezkumu tzv. úvěruschopnosti vždy řádně doložit i dotvrdit.

Poučení