10 C 35/2017 - 721

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]., [Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o převodu pozemku: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [adresa] (dále jen převodce) a [Jméno zainteresované osoby 0/0] r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bytem [adresa] do jehož práv a povinností vstoupil [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] (dále jen nabyvatel) uzavírají podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemku: 1) [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitost (dále jen „pozemek“): parc. č. [hodnota], orná půda, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - [jméno FO], zapsaný u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]-[Anonymizováno]. 2) Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Mze – Pozemkového úřadu [adresa] č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 19. 6. 2003, jehož ocenění odpovídá částce v souhrnné výši 2.493.213,50 Kč a jeho doposud nevypořádaná částka činí 1.660.107,85 Kč. 3) Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. 2) této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemek uvedený v čl. 1) této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatel jej přijímá do svého výlučného vlastnictví. Převodem pozemku uvedeného v čl. 1) této smlouvy bude vypořádán nárok nabyvatele v částce 269.159,- Kč. 4) Vlastnické právo k převáděnému pozemku uvedenému v čl. 1/ této smlouvy, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Nabyvatel ______________________ ______________________ [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno zainteresované osoby 0/0]

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 34 243 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 2. 2017, ve znění jejího upřesnění ze dne 4. 7. 2017, domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] (dále jen „Náhradní pozemek“). Tvrdil, že je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) a náleží mu tak náhrada ve smyslu ustanovení § 11 a § 11a tohoto zákona. Žalobce svůj restituční nárok uplatnil ve stanovené lhůtě (tj. nejpozději do 31. 1. 1993) u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. O nároku žalobce na náhradní pozemky bylo rozhodnuto až dne 19. 6. 2003 [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] pod č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Současně bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem ideální této nemovitosti: dle PK části parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], o výměře 28.886 m2, dosud vedené u katastrálního úřadu [adresa] - [Anonymizováno] na LV č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] pro obec hl. m. [adresa], k. ú. [adresa] (dále jen „Nevydaný pozemek“). Žalovaná a její právní předchůdkyně postupovaly při uspokojování nároku žalobce svévolně a liknavě a jeho restituční nárok není zcela vypořádán ani po 24 letech. Žalobce se aktivně účastnil veřejných nabídek. Žalobce takto na základě smlouvy uzavřené dne 25. 9. 2009 nabyl spoluvlastnictví podíl o velikosti id. 1/3 k pozemkům parcelní čísla [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], čímž byl uspokojen jeho nárok co do částky 88 957 Kč. Do veřejných nabídek však nebyly zařazovány pozemky, které by odpovídaly vlastnostem Nevydaného pozemku. Veřejné nabídky nemají takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co nejširšímu okruhu oprávněných osob. Ocenění restitučního nároku žalobce bylo provedeno přípisem [právnická osoba] [Anonymizováno] ze dne 13. 11. 2003, zn. [adresa]/[Anonymizováno], a to částkou 155 262,50 Kč. Přípisem ze dne 24. 2. 2010, zn. [Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno], žalovaná sporovala své dřívější ocenění restitučního nároku žalobce a žalobce musel znovu dokládat již dříve poskytnuté podklady. Sdělením žalované ze dne 5. 8. 2011, zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], byl žalobce informován, že výše jeho restitučního nároku činí 218 291,65 Kč. I toto ocenění je však nesprávné, neboť nezohledňuje administrativní příslušnost Nevydaného pozemku k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Z ocenění, které si nechal vypracovat žalobce, vyplývá, že hodnota Nevydaného pozemku činí 4 986 427 Kč, a výše restitučního nároku žalobce tak činila 2 493 213,50 Kč. Žalobce se nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku domáhal též v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem tohoto řízení bylo nahrazení projevu vůle ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 8. 2015, čj. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ze dne 27. 4. 2016, čj. [spisová značka]. Předmětné pozemky byly znaleckými posudky oceněny částkou 322 070 Kč, resp. 907 558 Kč. Aktuální výše restitučního nároku žalobce tak činí 1 660 107,858 Kč 2 493 213,50 Kč – 218 291,65 Kč – (322 070 Kč/2) – (907 558 Kč/2). Hodnota Náhradního pozemku činí dle znaleckého posudku 269 159 Kč. Tím, že žalovaná sporuje výši restitučního nároku žalobce a odmítá přehodnotit jeho výši, znemožňuje žalobci účast ve veřejných nabídkách. Žalobce současně citoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1781/2003 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2281/2012, ve kterých byla cena i hodnota (účelový charakter) náhradních pozemků stanovena ke dni 24. 6. 1991. K metodice oceňování Nevydaného pozemku se žalobce vyjádřil tak, že odkázal na stávající judikaturu, ze které dovozuje, že je třeba respektovat stav administrativního členění v době účinnosti zákona o půdě. Dále v otázce ocenění náhradních pozemků v k. ú. [adresa] poukázal na skutečnost, že nelze prolomit skutkový a právní stav, který vznikl v důsledku předchozího soudního řízení a skutečnost, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4792/2014 bylo překonáno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, ve kterém byl správným shledán i závěr Městského soudu v Praze, že náhradní pozemky je třeba ocenit v cenách a dle jejich stavu ke dni účinnosti zákona o půdě. Žalobce se domáhá uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků. Usnesením čj. [spisová značka] ze dne 27. 2. 2017 byl žalovaný vyzván, nechť učiní vyjádření ve věci do 30 ode dne doručení tohoto usnesení. Žalobce má tak v souladu s konstantní judikaturou nárok na přímý převod Náhradního pozemku.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 3. 4. 2017 nárok žalobce neuznala a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Tvrdila, že se vůči žalobci nedopustila liknavosti či svévole. Žalobce se přihlásil do několika veřejných nabídek a byly mu poskytnuty pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Do poslední veřejné nabídky se pak žalobce přihlásil v roce 2009. Nabídka náhradních pozemků je více než dostatečná. Žalovaná pak dále poukazovala na skutečnost, že žalobce nemá nárok na převod dalších náhradních pozemků, neboť jeho nárok byl přečerpán na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 8. 2015, čj. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je totiž třeba oceňovat nikoli ve stavu ke dni 24. 6. 1991, jak činí žalobce, ale podle stavu ke dni vydání oprávněné osobě. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4792/2014, ve kterém byl předmětný pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] oceněn částkou 6 008 607,25 Kč. Pakliže žalobce tvrdí, že jeho původní restituční nárok činil 2 493 213,50 Kč, byl tento uspokojen ve výši 3 004 303,63 Kč (6 008 607,25 Kč/2). Vyhradila se proti ocenění Nevydaného pozemku předloženého žalobcem, kdy část učená k zastavení (19 544 m2) je oceňována částkou 250 Kč za m2. Dle žalované je třeba zohlednit, že obec [adresa] nebyla v době odnětí Nevydaného pozemku součástí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Nevydaný pozemek je proto třeba ocenit jako v ostatních obcích, konkrétně částkou 20 Kč za m2, resp. 17,20 Kč za m2 (po zohlednění srážky ve výši 14 % z důvodu nemožnosti napojení k vodovodu a kanalizaci a blízkosti letiště). Dále žalovaná zopakovala námitku ohledně ocenění náhradních pozemků v katastrálním území [adresa]. Odkázala na rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2017, čj. [spisová značka], ve kterém bylo soudu prvního stupně uloženo, aby se touto námitkou zabýval. Současně uvedla, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2281/2012 spočívá na zcela odlišném skutkovém základě. Zdůraznila, že žalobce uplatnil svůj nárok ke konkrétním pozemkům až po účinnosti novely zákona o půdě č. 131/2006 Sb. a že není rozhodné, kdy vznikl obecný restituční nárok žalobce, ale rozhodným je okamžik, kdy žalobce skutečně uplatnil svůj nárok k náhradnímu pozemku.

3. Žalobce učinil podání na čl. 122 – 128 označené jako návrh na připuštění žalobního návrhu. Z jeho obsahu se podává, že žalobce činí pouze upřesnění žalobního návrhu tak, že označuje výši čerpání restitučního nároku, obsahově žalobní žádání zůstává beze změny. O změně žalobního návrhu tak není rozhodnuto, věc byla hodnocena vyššími soudy, odvolacím, dovolacím, přičemž to, že byla učiněna změna žalobního žádání, nebyla soudy vyšších stupňů konstatována, o nároku bylo rozhodnuto soudy vyššího stupňů bez rozhodnutí o změně návrhu.

4. Namísto původního žalobce, [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozeného [datum], zemřelého dne [datum], soud pokračoval podle usnesení ze dne 25. 7. 2022, č. j. [spisová značka], s jeho dědici a usnesením ze dne 5. 12. 2022, č. j. [spisová značka], byl povolen vstup nynějšího žalobce na místo dalších účastníků na straně žalující.

5. Ve věci bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu [adresa] – východ ze dne 19. 7. 2017, čj. [spisová značka], kterým byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu pozemku č. [hodnota], orná půda, k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [jméno FO]. Nárok oceněn na celkem 2 493 213,50 Kč, nevypořádán tak byl ve výši 1 660 107,85 Kč. Pozemek, který byl předmětem tohoto řízení, měl hodnotu 269 159 Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka].

6. Uvedený rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka]. Dovolací soud s odkazem na rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyslovil závazný právní názor, že pozemky měly být oceněny podle stavu ke dni rozhodnutí soudu, avšak v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 216/1990 Sb. V projednávané věci však byly pozemky oceněny nesprávně podle stavu ke dni účinnosti zákona o půdě (tedy nikoliv ke dni rozhodnutí soudu).

7. V návaznosti na zde vyslovený právní názor žalovaná uvedla, že došlo k přecenění nároku žalobce, který ve svém celku nově činí částku 2 188 612 Kč, kdy právní předchůdce žalobce byl vlastníkem odňatého pozemku v rozsahu 1/2 , tudíž nárok připadající na žalobce činí 1 094 306 Kč. Z této částky byl plněn nárok ve výši 59 304,70 Kč, 155 226,95 Kč, celkem tak 211 531,65 Kč. 1 094 306 Kč – 211 531,65 Kč = 882 774,40 Kč. K této částce je nutno přičíst hodnotu bezdůvodného obohacení získaného převodem již vydaného pozemku, který přesáhl hodnotu restitučního nároku. A to za situace, kdy rozhodnutí soudů, jimiž bylo rozhodnuto o vydání pozemků č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], č. [Anonymizováno]/1[Anonymizováno] k. ú. [adresa], č. [hodnota], č. [hodnota] k. ú. [adresa], byla zrušena. Taktéž rozhodnutí ohledně pozemku č. [hodnota]. Žalobce se takto domohl pozemků v hodnotě 1 620 475,30 Kč, 1 369 188 Kč, 95 240,20 Kč, 168 399,40 Kč, 1 367 075 Kč. Celkem tak bylo takto rozhodnuto o pozemcích v hodnotě 4 890 377,90 Kč. Nárok je tudíž přečerpán o částku 4 007 603,55 Kč.

8. Skutková zjištění:

9. Z Informace o pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] platné k datu 22. 2. 2017 bylo zjištěno, že jako vlastník tohoto pozemku je evidována [Anonymizováno] [Anonymizováno] s tím, že právo hospodařit s tímto majetkem státu vykonává [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jedná se o druh pozemku orná půda, o výměře 13 472 m2. U omezení vlastnického práva je evidováno předběžné opatření. Tyto údaje zůstaly k 19. 7. 2017 beze změny. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 6. 2014, č. 463/19/2017, bylo zjištěno, že pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] byl ke dni 24. 6. 1991 oceněn částkou 269 159 Kčs. Z úřední činnosti je soudu známo, že předmětné předběžné opatření bylo nařízeno usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], přičemž v průběhu řízení vedeného pod touto sp. zn. došlo ke změně žaloby tak, že nahrazení projevu vůle ohledně tohoto konkrétního pozemku se již žalobce dále nedomáhal. Předmětné řízení bylo pravomocně ukončeno dne 4. 6. 2012.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV 8801 vedeném pro k. ú. [adresa], obec [adresa]-[jméno FO] ke dni 17. 4. 2020 soud zjistil, že na tomto listu vlastnictví je zapsán i pozemek parc. č. [hodnota], jako vlastník je zapsán [jméno FO], narozený [datum]. Z výpisu z katastru nemovitostí k témuž listu vlastnictví ke dni 30. 10. 2020 soud zjistil, že jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota] je stále uveden [jméno FO].

11. Z rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že jím byl potvrzen rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]-[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaná (v daném řízení vystupující jako žalobkyně) domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] - [jméno FO]. Soud vyšel ze závěru o skutkovém stavu, kdy pozemek byl převeden [jméno FO] st. na [jméno FO] (v daném řízení žalovaného), přičemž toto právní jednání nebylo stiženo neplatné podle § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění.

12. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] hodnota pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] - [jméno FO] činí 1 367 075 Kč.

13. Na základě shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] - [jméno FO], není žalovaná, ale [jméno FO], narozený [datum]. Tomu odpovídá výpis z katastru nemovitostí k předmětnému pozemku, na němž je tato osoba uvedena jako jejich vlastník. Jeho vlastnické právo bylo žalovanou zpochybněno, v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] však bylo pravomocně rozhodnuto, že vlastníkem tohoto pozemku není žalovaná, ale právě [jméno FO]. Podle § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), soud z tohoto rozhodnutí vychází a otázku, zda je žalovaná vlastníkem pozemku či nikoliv tedy neřeší jako otázku předběžnou.

14. Z rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]v [Anonymizováno] ze dne [datum], [spisová značka], nebyly zjištěny žádné pro věc rozhodné skutečnosti, když toto rozhodnutí bylo vydáno ve věci jiných oprávněných osob a mělo sloužit na podporu právní argumentace žalobce ohledně oceňování náhradních pozemků, přičemž touto otázkou se ve svých rozhodnutích zabýval i Nejvyšší soud. Soud dále v předchozím řízení provedl důkaz dopisy zaslanými [tituly před jménem] [jméno FO] dne 7. 2. 2003, dne 9. 10. 2003 a dne 16. 6. 2005, kterými byla prokazována aktivita žalobce, resp. jeho předchůdce, ohledně vydání pozemku. Soud dále provedl důkaz smlouvou o převodu pozemků ze dne 25. 9. 2009, kterou bylo prokazováno, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly převedeny na žalobce. Dále byl proveden k důkazu přípis [právnická osoba] [Anonymizováno] ze dne 24. 2. 2010, přehled nároků a plnění nároků oprávněné osoby ze dne 23. 4. 2014, znalecký posudek [jméno FO] ze dne 23. 10. 2007, žádost žalobce ze dne 27. 8. 2014, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 23. 4. 2015, a to k otázce ocenění pozemku. Dále byl proveden k důkazu Věstník Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2003 k otázce liknavosti postupu žalované při vydávání náhradních pozemků. Dále bylo dříve provedeno k důkazu usnesení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]. Z těchto důkazů však soud při zjišťování skutkového stavu nevycházel, neboť vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru tyto skutečnosti nejsou pro rozhodnutí ve věci samé podstatné.

15. Žalobce navrhl provedení důkazu rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], a rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], čj. [spisová značka], kteréžto důkazy jsou hodnoceny jako nadbytečné, neboť měly prokazovat skutečnost, že žalovaná postupovala liknavě a svévolně u jiných restituentů, tj. týkaly se zcela odlišného žalobce a tedy i odlišného skutkového stavu. Dále učinil návrh žalobce na provedení důkazu rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum], čj. [spisová značka], a usnesením [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], týkajícími se oceňování restitučních nároků jiných restituentů, když sám žalobce uváděl, že k řešené právní otázce se následně ve svých rozhodnutích vyjádřil i Nejvyšší soud, provedení těchto důkazů tak tak hodnoceno jako nadbytečné. Dále byly učiněny návrhy na provedení důkazu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1548/2009, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněného pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1781/2003, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2281/2012 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4792/2014, kdy se jedná o publikovanou judikaturu dostupnou např. v informačním systému nalus.usoud.cz a nsoud.cz. Soud z obdobných důvodů neprováděl důkaz důvodovou zprávou k zákonu č. 185/2016 Sb. Co se týká návrhu žalované na provedení důkazu znaleckým posudkem na hodnotu pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], který by nechal soud vypracovat, a provedení důkazu znaleckým posudkem znalkyně [Anonymizováno] citovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4792/2014, tak soud má za to, že provedenými důkazy byl již dostatečně zjištěn skutkový stav, tudíž tyto hodnotí taktéž jako nadbytečné.

16. Soud dále neprovedl k důkazu smlouvu o bezúplatném převodu restitučního nároku ze dne [datum], která byla navržena k prokázání toho, že restituční nárok byl převeden původním žalobcem na žalobce současného. Dále soud neprovedl k důkazu usnesení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vydaného v rámci pozůstalostního řízení původního žalobce. Dále soud neprovedl k důkazu usnesení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a usnesení [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k otázce nástupnictví po původním žalobci. Soud dále neprovedl k důkazu vyrozumění o návrhu na ocenění nároků na náhradu oprávněných osob za nevydané pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], znalecký posudek vyhotovený [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], včetně příloh, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [adresa]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [adresa]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], k ocenění pozemku. Dále soud neprovedl k důkazu rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že původní žalobce a [jméno FO] nejsou vlastníky tam uvedených pozemků. Dále soud neprovedl k důkazu rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze [Anonymizováno] [datum], č. j. [spisová značka], k dalším řízením vedeným žalobcem o nahrazení projevu vůle proti žalované. Uvedené skutečnosti totiž vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru nejsou pro věc podstatné. Soud dále neprovedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí k LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], k LV č. [adresa] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], a pro LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], neboť z něj nevyplývají žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

17. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

18. Podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě (ve znění účinném do 13. 4. 2006) v případě uvedeném v odstavci 1 pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle § 8 odst. 4 zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí. Na žádost oprávněné osoby může být oprávněné osobě převeden i pozemek lesního půdního fondu s trvalými porosty, a to v ceně přiměřené ceně výměry a kvality původního pozemku. To vše v cenách ke dni 24. června 1991.

19. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě (ve znění zákona č. 131/2006 Sb. účinném od 14. 4. 2006) oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odstavce 13 citovaného ustanovení cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

20. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

21. Podle ustanovení § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

22. Žalobce se v projednávané věci domáhal nahrazení projevu vůle spočívajícího v uzavření smlouvy o převodu pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] - [jméno FO]. Žalobce svůj nárok odvozuje od skutečnosti, že (podle svých tvrzení) mu svědčí restituční nárok podle § 11 zákona o půdě. Žalovaná je tak povinna vydat žalobci pozemky, které byly jeho předchůdci neoprávněně odňaty, nebo – pokud jde o případ uvedený v § 11 odst. 1 zákona o půdě – pozemek náhradní, splňující kritéria uvedená v § 11 odst. 2 zákona o půdě. Z tohoto ustanovení vyplývá, že jedním ze základních kritérií pro to, aby mohl být pozemek na žalobce převeden, je to, že pozemek je ve vlastnictví státu. Žalobce tak tíží břemeno tvrzení a s tím související břemeno dokazování ke skutečnosti, že pozemek, jehož převodu se domáhá, je ve vlastnictví státu. Na základě provedeného dokazování však má soud za prokázané, že pozemek ve vlastnictví státu není, neboť jeho vlastníkem je [jméno FO], narozený [datum]. Soud má zároveň za prokázané, že se žalovaná aktivně snažila tohoto pozemku domoci, a to v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v němž bylo pravomocně rozhodnuto, že vlastníkem pozemku žalovaná není. Za daných okolností tak požadovaný pozemek není možné žalobci vydat, neboť nejde o pozemek k tomu způsobilý. Pro úplnost soud dodává, že žalobce sice tíží břemeno tvrzení a důkazní k této skutečnosti, soud však žalobce nevyzýval k označení důkazů k prokázání tvrzení, že pozemek je ve vlastnictví státu. V daném případě totiž nenastala situace, kdy by skutečnost tvrzená žalobcem zůstala neprokázaná, tedy soud by neměl učiněn skutkový závěr o tom, zda je tomu tak, jak žalobce uvádí, či nikoliv, ale situace, kdy soud má za prokázaný skutkový stav, který verzi žalobce vylučuje. Za dané situace tak soud žalobce nepoučoval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání svých tvrzení.

23. Soud se dále při zjišťování skutkového stavu nezabýval dalšími tvrzeními žalobce, tedy otázkou, zda je osobou oprávněnou podle § 4 zákona o půdě, zda svůj nárok řádně a včas přihlásil, zda byl přístup žalované při vydávání náhradního pozemku liknavý a jakou hodnotu má nárok žalobce a vydávaný pozemek. I pokud by tato tvrzení byla prokázána, nic to nemění na tom, že pozemek, který je předmětem tohoto řízení, žalobci nemůže být vydán, neboť nesplňuje podmínky uvedené v § 11 odst. 2 zákona o půdě. Prokazování těchto skutečností by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (§ 6 o. s. ř.), neboť by skutečnosti takto zjištěné na závěru soudu nemohly ničeho změnit.

24. Na základě shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla zastoupena zástupcem z řad advokátů, náleží žalované náhrada za zastoupení ve výši určené vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Žalovaná uplatnila náklady řízení ve výši celkem 51 183 Kč v režimu § 9, odst. 1, 3 AT. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 9, odst. 1, 3, § 7, bodu 6 AT 2 500 Kč. Soud přiznal žalované náhradu za úkony právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT], účast na jednání soudu dne 7. 6. 2017 v délce trvání 1:48 hod. [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], podání ve věci samé ze dne 27. 6. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], účast na jednání soudu ze dne 17. 7. 2017 v délce trvání 53 minut [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], odvolání proti rozsudku [§ 11 odst. 1 písm. k) AT], účast na jednání před odvolacím soudem dne 19. 10. 2017 v délce trvání 1 hod. [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], dovolání ze dne 19. 2. 2018 [§ 11 odst. 1 písm. k) AT], vyjádření ve věci samé ze dne 6. 5. 2020 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], vyjádření ze dne 22. 2. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT, celkem tedy 9 úkonů právní služby ve výši 22 500 Kč. Dále soud přiznal žalované náhradu odměny jejího zástupce za účast na jednání soudu dne 19. 7. 2017 a dne 26. 10. 2017, při němž byl pouze vyhlášen rozsudek, a to ve výši 2 x 1 250 Kč = 2 500 Kč [§ 11 odst. 2 písm. f) AT] za každý z těchto úkonů. Soud naopak nepřiznal žalované náhradu za odměnu právního zastoupení za vypracování návrhu na odklad vykonatelnosti ze dne 28. 6. 2018, neboť toto podání mohlo být spojeno již se samotným dovoláním a nejde tak o účelně vynaložený náklad řízení. Náhrada za náklady spojené s takovýmto podáním tak žalované nenáleží. Náhrada hotových výdajů dle § 13, odst. 4 AT činí za 9 + 2 úkony 11 x 300 Kč = 3 300 Kč. DPH činí 5 943 Kč.

26. Celkem tak soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 9 x 2 500 Kč + 2 x 1 250 Kč + 3 300 Kč + 5 943 Kč => 34 243 Kč. Místo k plnění je určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení