10 C 37/2023 - 93

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 208 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 10 069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 198 331 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. III Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se podanou žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, vedeného [Anonymizováno] soudem v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Ke dni podání žaloby je naříkané řízení vedeno 11 let a 6 měsíců a aktuálně je vedeno ve fázi dovolacího řízení, tedy není skončeno. Žalobce vychází z roční částky odškodnění 30.000 Kč a má za to, že zadostiučinění by v jeho případě mělo činit částku 315.000 Kč. Žalovaná již plnila dobrovolně 106.600 Kč, žalobce se proto žalobou domáhá zbývajícího odškodnění ve výši 208.400 Kč s úrokem z prodlení od [datum]. 2 Žalovaná se v žalobě vyjádřila podáním z [datum]. Uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobce odškodnila částkou 106.600 Kč. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 16.000 Kč, tuto ponížila o 35 % z důvodu složitosti věci a počtu soudní soustavy. 3 Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnila, a to dne [datum]. 4 Ze spisu Městského soudu v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil, že dne [datum] byla podána žaloba: žalobce [jméno FO] & [anonymizováno] v.o.s. proti žalovanému [právnická osoba].. Jedná se o žalobu o zaplacení 186.651,78 Kč s příslušenstvím. Předmětem žaloby je nárok na odměnu za poskytování právních služeb na základě ústně uzavřené smlouvy, do č. l. 55 jsou pak založeny listinné důkazy k poskytnutým právním službám. Dne [datum] je žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, soud podává platební rozkaz dne [datum], tento je doručen žalované společnosti [právnická osoba]. [datum]. Žalovaná podává odpor [datum], jednání je nařízeno na [datum]. Žalobce zasílá repliku [datum], k tomuto jsou doloženy listinné důkazy na č. l. 90 – 199. Žalovaný na toto reaguje podáním z [datum], jednání se koná [datum], soud se pokouší o smírné řešení, strany žádají o odročení na přiměřenou dobu s tím, že se pokusí věc smírně vyřešit, soud proto odročuje jednání na [datum]. Žalobce sděluje [datum], že smíru dosaženo nebylo. Žalovaný zasílá další vyjádření [datum], soud tato rozesílá, žalobce reaguje podáním z [datum], toto doplňuje [datum], jednání se koná [datum], žalobce poukazuje na související řízení Městského soudu v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno], které je tehdy ve stadiu odvolacího řízení, žalovaný navrhuje provést důkaz právě tímto souvisejícím spisem. Za účelem provedení dokazování tímto jiným spisem je odročeno jednání na neurčito. Žalovaná zakládá další listiny [datum], žalovaná dále zasílá rozsudek Vrchního soudu dne [datum]. Jedná se o rozsudek v té související věci. Soud vyzývá strany [datum] k zaujetí procesního stanoviska v návaznosti na rozsudek Vrchního soudu v související věci, žalobce reaguje [datum], žalovaný urguje projednání věci [datum], žalobce navrhuje přerušení řízení [datum] a odročení jednání, a to s ohledem na to, že bylo podáno dovolání ve věci související. Žalovaný se vyjadřuje k návrhu na přerušení [datum], usnesením ze dne [datum] soud návrh na přerušení řízení zamítá. Jednání je nařízeno na [datum], toto jednání se koná, jsou čteny listinné důkazy, jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum]. Tohoto dne je pak vyhlášen rozsudek. Rozsudek ze [datum] je založen pod č.j. [anonymizováno]-195 a žaloba je zamítnuta. Žalobce se odvolává [datum], je vyzván k úhradě soudního poplatku [datum], tento hradí, žalovaný je vyzván [datum] k vyjádření k podanému odvolání, žalovaný vyjádření zasílá [datum], věc je předložena odvolacímu soudu [datum]. Žalobce reaguje na vyjádření k odvolání [datum], jednání odvolacího soudu je nařízeno na [datum], strany se ještě vzájemně vyjadřují k vzájemným podáním, jednání odvolacího soudu se koná [datum] a na tomto je vyhlášeno rozhodnutí. Vrchní soud usnesením ze [datum] zamítl návrh žalobce na přerušení řízení a rozsudek soudu první instance zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvé instance, že nedostatečně skutkově objasnil okolnosti, týkající se poskytování právních služeb, tedy zda skutečně právní služby byly poskytovány pouze [tituly před jménem] [jméno FO] nebo i jinými pracovníky advokátní kanceláře, tedy není skutkově podložen závěr soudu prvé instance v tom směru, že žaloba má být zamítnuta. Jednání je nařízeno na [datum], po rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce se vyjadřuje [datum], jednání se koná [datum], žalobce opět navrhuje přerušení řízení, žalovaný nesouhlasí. Soud vyzývá žalobce k doplnění tvrzení ohledně uzavřené ústní smlouvy a doplnění důkazních návrhů. Jednání je odročeno na neurčito. Žalobce se vyjadřuje [datum], soud poté žádá Okresní soud v [anonymizováno] o provedení výslechu svědků dožádáním, a to dne [datum]. Žalovaný ještě reaguje vyjádřením z [datum] na doplnění tvrzení ze strany žalobce, strany se navzájem vyjadřují k úkonům právní služby vyúčtovaným celkem [hodnota] fakturami, v souhrnu se jedná o desítky úkonů právních služeb, které takto byly fakturovány. Spis je doručen Okresnímu soudu v [anonymizováno] [adresa].7.2015 se žádostí o výslech 2 svědků, výslech je nařízen na [datum], tento se koná, jsou oba svědci slyšeni, spis je poté urgován [datum], jednání je nařízeno na [datum]. Žalobce se vyjadřuje [datum], [datum] je podán návrh na změnu žalobce z důvodu postoupení pohledávky. Z tohoto důvodu je odročeno jednání nařízené na [datum], neboť musí být rozhodnuto o procesním nástupnictví, o procesním nástupnictví soud rozhoduje usnesením ze [datum]. Do řízení vstupuje společnost [jméno FO] & [anonymizováno], [Anonymizováno] s.r.o. Žalovaný reaguje vyjádřením ze [datum], k výzvě soudu je založena řádná plná moc zástupce žalovaného dne [datum]. Jednání je nařízeno na [datum], toto jednání se koná, účastníci jsou seznámeni se změnou v obsazení senátu, je realizován postup dle § 119 odst. 3 o.s.ř., strana žalující je vyzvána dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a žalobce dle § 118a odst. 2 o.s.ř. Jednání je odročeno na [datum]. Žalobce reaguje podáním z [datum], nařízené jednání je z organizačních důvodů odročeno na [datum], jsou voláni i svědci,, z důvodu nemoci samosoudkyně je pak jednání odročeno na [datum]. Toto je dále z důvodu nemoci odročeno na [datum], toto jednání se koná, je slyšena jednatelka žalobce, jednání je odročeno na [datum] za účelem dalšího dokazování. Strany zasílají v písemné podobě závěrečné návrhy, jednání se koná [datum] a na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod č. l.

462. Podaná žaloba je tímto rozsudkem zamítnuta. Žalobce podává odvolání [datum], žalovaný se vyjadřuje [datum] k podanému odvolání, věc je předložena Vrchnímu soudu v [anonymizováno] [adresa].[Anonymizováno]. Žalobce se ještě vyjadřuje [datum], jednání odvolacího soudu je nařízeno na [datum], toto jednání se koná a na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v [anonymizováno] z [datum] je založeno pod č. l.

491. Žalobce podívá dovolání [datum]. Je zaplacen soudní poplatek za podané dovolání, žalovaný se vyjadřuje k dovolání [datum], věc je předložena dovolacímu soudu [datum]. Žalobce se ještě vyjadřuje [datum], Nejvyšší soud vrací spis k opravě zřejmých chyb v záhlaví rozhodnutí dne [datum], Vrchní soud v [anonymizováno] vydává opravné usnesení [datum], Městský soud v [anonymizováno] vydává opravné usnesení [datum], spis je vrácen Nejvyššímu soudu [datum]. Nejvyšší soud ve věci rozhoduje rozsudkem ze dne [datum] pod č.j. [anonymizováno]-536. Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v [anonymizováno], tak rozsudek Městského soudu v [anonymizováno] a věc vrátil Městskému soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud uzavřel, že soud prvního stupně opomenul provést důkazy označené stranami, zejména žalobcem k prokázání tvrzení, že právní služby byly poskytovány i pracovníky jeho advokátní kanceláře, nikoli pouze [tituly před jménem] [jméno FO], čímž bylo zatíženo řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně toto namítala v odvolání, ani odvolací soud tuto vadu nezhojil. Žalobkyně se poté vyjadřuje [datum], soud komunikuje se stranami, zda trvají na výslechu dříve označených svědků, žalobce na to reaguje [datum], soud poté vyzývá žalobce k označení kontaktních adres svědků [datum], na což reaguje žalobce [datum], jednání je nařízeno na [datum]. Žalovaná se vyjadřuje [datum]. Žalobce se ještě vyjadřuje [datum]. Jednání se koná před soudem prvé instance [datum], je provedeno dokazování, je vznesena námitka nepřípustnosti zastoupení žalované [tituly před jménem] [jméno FO], za účelem pravomocného rozhodnutí o této námitce je jednání odročeno na [datum]. Usnesením z [datum] zamítá soud námitky nemožnosti zastoupení žalované [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve spise je poté založen opravený protokol z jednání s datem [datum], což je datum, kdy jednání je skutečně konáno. Soud poté koná jednání [datum], kde vyhlašuje rozhodnutí. Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v [anonymizováno] z [datum] je založeno pod č.j. [anonymizováno]-610, žaloba je zamítnuta. Rozhodnutí čítá 37 stran a soud detailně rozebírá uzavřenou smlouvu o poskytování právních služeb a jednotlivé postupy pro právní služby a jejich realizaci. Žalobce se odvolává [datum], je vyzván k odstranění vad v odvolání [datum], odvolání je doplněno [datum], žalovaná je vyzvána k vyjádření k podanému odvolání, vyjadřuje se [datum], věc je předložena Vrchnímu soudu [datum], jednání Vrchního soudu v [anonymizováno] je nařízeno na [datum], toto se koná, na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v [anonymizováno] ze [datum] je založeno pod č. l. 654, na tomto je doložka právní moci [datum] a tímto byl rozsudek soudu prvé instance jakožto správný potvrzen. Žalobce podává dovolání [datum], strana žalovaná je vyzvána k vyjádření, toto zasílá [datum] a spis je poté [datum] předložen Nejvyššímu soudu. Aktuálně byl spis v polovině března 2023 zapůjčen na 1 měsíc pro toto kompenzační řízení a spis je vrácen dovolacímu soudu. 5 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 6 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 7 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 8 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 9 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. 10 Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 11 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). 12 Naříkané řízení tak trvá ve vztahu k žalobci - v naříkaném řízení v postavení žalovaného - od [datum], kdy je žalobci doručen platební rozkaz a kdy se tak o řízení poprvé dozvídá, a naříkané řízení není ke dni rozhodování soudu v tomto řízení ukončeno, tedy ke dni vyhlášení rozhodnutí ve zdejším řízení trvá 11 let a 5 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá. 13 K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona; konkrétně pak písm. d) - postupu soudu během řízení. K tomuto soud uvádí, že ve věci bylo rozhodnuto poprvé soudem prvé instance dne [datum], toto rozhodnutí je však pro nedostatky skutkového zjištění zrušeno rozsudkem Vrchního soudu v [anonymizováno] z [datum], přičemž důvodem jsou vady řízení, spočívající v nedostatcích skutkových zjištění a neprovedeném dokazování (pokud jde o tvrzení žalobce, že předmětné služby poskytoval nikoli pouze [tituly před jménem] [jméno FO], ale i jiní pracovníci žalobce). Dále druhé rozhodnutí odvolacího soudu z [datum] je následně zrušeno Nejvyšším soudem, jeho rozsudkem z [datum], a to včetně rozhodnutí prvoinstančního, a to rovněž z důvodu toho, že oba soudy zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně se jedná o nedostatečné prokázání a provedení důkazů k tvrzení ohledně uzavření smlouvy o poskytování právních služeb a ohledně samotné realizace právních služeb, ať už [Anonymizováno], nebo jinými pracovníkem. Jakkoli nelze přesně vyčíslit, o kolik tato pochybení, spočívající ve vadách rozhodnutí soudu nižších instancí, řízení protáhla, pak se tato jednoznačně na délce řízení negativně promítla a soud pro ně shledává závěr o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr pak potvrzují i dílčí průtahy, které soud v řízení shledal. Konkrétně se jedná o období od [datum], kdy se koná ve věci jednání, které je odročeno za účelem provedení důkazů spisem sp. zn. [anonymizováno] Městského soudu v [anonymizováno] a kdy soud poté fakticky vyčkává na výsledky tohoto řízení, je urgován o postup v řízení žalovaným [datum] a dalším úkonem ve věci je pak až usnesení, kterým se zamítá návrh žalobce na přerušení řízení dne [datum], tedy fakticky v tomto období, přesahujícím 1 rok, nebyl učiněn úkon, který by směřoval k ukončení věci. Dále se pak jedná o období od [datum], kdy se koná jednání ve věci, toto je odročeno na [datum], následně však dochází k odročení z důvodu na straně soudu na [datum], poté na [datum] a následně až na [datum], tedy kdy v období delším než 7 měsíců fakticky není konáno žádné jednání ve věci. Posledním takovým obdobím je pak období od [datum], kdy je věc předložena Nejvyššímu soudu s podaným dovoláním, ten to však pro chyby ve vyhotovení rozhodnutí soudů obou nižších instancí dne [datum] spis vrací a věc je pak řádně předložena Nejvyššímu soudu až [datum], tedy fakticky pro chyby ve vyhotovení rozhodnutí soudů nižších instancí je prodlouženo předložení věci dovolacímu soudu o 11 měsíců. Všechny tyto skutečnosti podtrhují závěr soudu o tom, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních. Řízení sice bylo nadstandardně skutkově složitým a složitějším po stránce procesní, jak soud rozebírá níže, nicméně nikoli natolik, aby toto celkovou délku řízení, přesahující 11 let, odůvodnilo jakožto přiměřenou. Ani právní složitost či počet soudních instancí důvodně délku řízení jakožto přiměřenou neospravedlňují (viz níže). Pokud jde o kritérium chování účastníků, pak žalovaný se naopak jednou urgencí domáhal urychlení řízení a ve zbytku nelze uzavřít, že by se žalobce svým chováním na délce řízení negativně podílel. Zbývajícím kritériem je kritérium významu řízení, které naopak, jakkoli význam řízení byl běžný, hovoří pro závěr, že řízení mělo být ukončeno v době kratší. 14 V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal. 15 Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. 16 Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 334 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže). 17 Za posuzované řízení v délce trvání 11 let a 5 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 166 670 Kč. 18 Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 384/2012). [adresa] 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne [datum]. 19 Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Soud ponížil základní částku odškodnění o 20 % pro skutkovou složitost věci, neboť řízení bylo nadstandardně skutkově složitým. Předmětem řízení byly nároky žalobce - advokátní kanceláře, pro kterou pracoval na základě smlouvy [tituly před jménem] [jméno FO], a následně tato kancelář jednomu ze svých klientů, kterým je právě žalobce, v naříkaném řízení v postavení žalovaného, vyúčtovala hodnotu poskytnutých právních služeb, které neměly být uhrazeny. Žalobkyně, v naříkaném řízení v postavení žalované, se bránila tím, že uzavřela smlouvu s [tituly před jménem] [jméno FO], který ji rovněž v naříkaném řízení zastupoval. Po skutkové stránce pak bylo v řízení komplikovaným zjistit, jaká smlouva fakticky tedy mezi žalobkyní a advokátní kanceláří byla původně uzavřena, co bylo přesně jejím obsahem, a zejména pak bylo obtížným po skutkové stránce zjistit, kdo konkrétně jednotlivé úkony právní služby vykonával, zda to byl skutečně pouze [tituly před jménem] [jméno FO], nebo i jiní pracovníci žalobkyně, což by pak nárok žalobkyně odůvodňovalo jakožto oprávněný. Rovněž po skutkové stránce bylo třeba rozebrat jednotlivé úkony právní služby, které byly vyúčtovány celkem [hodnota] fakturami a zahrnovaly desítky úkonů. V řízení tak bylo třeba provést důkaz listinami, zahrnujícími stovky listin spisu. Všechny tyto faktory tak odůvodňují ponížení základní částky odškodnění uvedeným způsobem pro skutkovou složitost věci. Soud dále přistoupil k ponížení základní částky odškodnění i pro procesní složitost věci, a to o 10 %. V řízení soud rozhodoval o procesním nástupnictví dle § 107a o.s.ř., dále byly ve věci slyšeni svědci dožádaným soudem, což řízení rovněž důvodně protáhlo. V řízení bylo prováděno dokazování listinami z jiného, paralelního řízení a rovněž v řízení bylo třeba vyřešit námitku nepřípustnosti zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO], který původně poskytoval právní služby za advokátní kancelář, která v naříkaném řízení vystupovala v pozici žalobce, a který na druhé straně samotného žalovaného v naříkaném řízení zastupoval. Všechny tyto skutečnosti tak odůvodňují ponížení základní částky pro procesní složitost věci. Soud dále nemodifikoval základní částku odškodnění pro právní složitost věci, neboť tato se na celkové délce řízení zásadně nepromítla. Soud nepřistoupil k ponížení základní částky odškodnění ani pro počet soudních instancí. Ve věci sice rozhodoval 3x soud prvé instance, 3x soud odvolací a 1x soud dovolací a aktuálně je řízení ve fázi druhého dovolacího řízení, nicméně soud dospěl k závěru, že počet soudních instancí byl vyvolán vadami v rozhodnutí soudů nižších instancí, když 1x byl zrušen rozsudek soudu prvé instance soudem odvolacím a 1x soud dovolací zrušil rozhodnutí jak soudu prvé instance, tak soudu druhé instance. Počet soudních instancí je tak dán vadami těchto napadených rozhodnutí a nelze tak pro ně základní částku odškodnění k tíži žalobce jakožto poškozeného ponižovat. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Pro chování žalobkyně, coby žalované v naříkaném řízení, soud základní částku nemodifikoval. Žalobkyně podala ve věci 1x podnět, kterým se snažila řízení urychlit, nelze však uzavřít, že by toto řízení fakticky zásadněji ovlivnilo. Soud tak uzavírá, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení ani negativně, ani pozitivně nepodílela, a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikuje. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Soud pro kritérium postupu soudu během řízení dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu. Tento soud shledal ve vadách rozhodnutí soudu nižší instancí, které byly rušeny, a v dílčích průtazích v řízení. Všechny tyto skutečnosti má soud za plně zohledněné tím, že ve věci dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu a že zvolil finanční formu odškodnění žalobce jakožto poškozeného. Tím jsou tyto skutečnosti vyčerpány a soud proto pro toto kritérium dále základní částku odškodnění nemodifikuje. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný, když i subjektivně žalobce tento dovozoval fakticky od významu typového. 20 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 30 % na výsledných 116 669 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, částku 106 600 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 10 069 Kč (116 669 – 106 600) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 198 331 Kč (208 400 – 10 069) soud žalobu zamítl. 21 Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. 22 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. 23 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 24 V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). 25 Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: - soudní poplatek ve výši [právnická osoba],- Kč; - 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100,- Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci; zbývající vyjádření žalobce soud nežádal a nebyla účelným), tj. celkem 9.300,- Kč bez DPH a 11.253,- Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); - 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300,- Kč, tj. celkem 900,- Kč bez DPH a 1.089,- Kč s DPH; - právní zástupce žalobce je plátce DPH