10 C 386/2024 - 293

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], zastoupený zákonnou zástupkyní [Jméno zákoného zástupce] bytem [Adresa zákoného zástupce] zastoupený zákonným zástupcem [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 901 714,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaný uhradil žalobci částku ve výši 17 702,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 702,40 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, částku ve výši ve výši 884 012 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 884 012 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 139 156 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, t z titulu nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21. 5. 2018 se žalobce spolu se svým otcem dostavil do prostor dětského hřiště, jehož provozovatelem je žalovaný, kde se žalobce klouzal na skluzavce, která byla součástí hřiště. Po několika sklouznutí došlo k tomu, že prst žalobce se dostal do prostoru mezi skluznou plochou a bočnicí skluzavky, čímž došlo k jeho úrazu spočívající v amputaci posledního článku ukazováku levé ruky vč. dolního mezičlánku kloubu a úponu hlubokého ohýbače prstu, dále úplné ztráty nehtu po amputaci ukazováku levé ruky a ztrátě kožního krytu v rámci amputace ukazováku levé ruky. Předmětný úraz přezkoumávala v rámci prověřování PČR, která dospěla k závěru, že se nejedná o trestný čin, neboť se nepodařilo prokázat trestní odpovědnost žádné konkrétní osoby. Na druhou stranu neprokázání trestní odpovědnosti nemění nic na skutečnosti, že v daném případě vzniká odpovědnost za nemajetkovou škodu provozovateli dětského hřiště [adresa], a to jak z důvodu, že je jeho provozovatelem, tak i z důvodu, že se předmětné dětské hřiště nachází na jeho pozemku a je tudíž v jeho vlastnictví. Odpovědnost provozovatele a vlastníka je v tomto případě objektivní, tzn. což znamená, že se v takovém případě nepřihlíží k zavinění provozovatele a vlastníka hřiště. I kdyby ovšem objektivní odpovědnost v tomto případě neplatila, tak v rámci prošetřování PČR bylo zjištěno, že osoba, jež byla povinna provádět kontrolu daného zařízení (skluzavka), nedisponuje potřebnou odbornou kvalifikací, resp. neabsolvovala povinné školení, které by jí opravňovalo odbornou revizi provádět. Zákonný zástupce žalobce nechal postup žalovaného prošetřit v rámci kontroly dětského hřiště Kabinetem pro standardizaci (obecně prospěšná společnost sdružení českých spotřebitelů) který dospěl k závěru: skluzavka byla poškozená a při důkladné pravidelné kontrole by muselo být zjištěno, že je velmi nebezpečná pro dětského uživatele. V rámci škodní události je klíčovou skutečností, že žalovaný ihned po škodní události přistoupil k opravě předmětné skluzavky, aniž by byla objektivní možnost zjistit rozsah jejího poškození, resp. rozsah protiprávního stavu. Další pochybení žalovaného lze spatřovat v tom, že hřiště nebylo v rozporu se zákonem označeno v tom smyslu, kdo je jeho provozovatelem, ani zde nebyl vyvěšen provozní řád, přičemž toto oznámení bylo na hřiště umístěno až po úrazu žalobce. Stejně tak žalovaný, jakožto provozovatel, nezajistil, aby se na hřiště nedostaly nepovolané osoby, s čímž ostatně souvisí i to, že hřiště nebylo hlídáno žádným kamerovým systémem. Zákonný zástupce žalobce nechal vypracovat znalecký posudek k ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě nemajetkové újmy pro žalobce, a to předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023. Na tuto výzvu reagoval žalovaný tím, že je mu líto události, která se žalobci přihodila, nicméně odmítá odpovědnost za nemajetkovou újmu žalobce.

2. Žalovaný vyslovil politování nad úrazem nezletilého žalobce, a konstatoval, že uplatněný nárok uvedený v žalobě neuznává, a to ani z části. Herní prvek byl ze strany žalovaného objednán a zakoupen v květnu roku 2017 od zhotovitele, společnosti Hřiště hrou s. r. o. Prvek byl zhotovitelem instalován a předán dne 3. 7. 2017, přičemž součástí bylo předání provozní knihy obsahující návod k údržbě, kontrole apod. Po předání hřiště obdržel žalovaný jako provozovatel od zhotovitele odborné školení na místě a po instalaci zhotovitel na každém hracím zařízení demonstroval, na co se má žalovaný při kontrolách zaměřit, kde jsou spoje upevněné šrouby, a že má být kontrolováno jejich dotažení, případně prověšení provazů, pevnost spojů pohmatem, kontrola kluzné plochy a zda nejsou vandalismem poškozeny jednotlivé části hrací sestavy. Žalovaný jako provozovatel prováděl po celou dobu provozu dětského hřiště řádně veškeré povinné kontroly, a to prostřednictvím zaměstnankyně [tituly před jménem] [jméno FO] (referentka odboru životního prostředí). Zaměstnankyně žalovaného prováděla běžnou vizuální kontrolu v týdenní frekvenci. O provedené kontrole byl prováděn zápis v provozní knize, kterou vedla. Odbornou revizi dětského hřiště prováděl žalovaný dle pravidel 1x ročně, k čemuž si zajistil autorizovanou kontrolu. Dle revizního protokolu ze dne 31. 10. 2017 bylo revizní společností shledáno, že prvky splňují požadavky normy, certifikátu a pokynů výrobce, přičemž protokol měl platnost do 24. 8. 2018. V době běžné kontroly dne 15. 5. 2018, než došlo dne 21. 5. 2018 k úrazu, nebyla skluzavka poškozena. Argumenty uvedené v žalobě, zejména žalobcem tvrzená pochybení žalovaného ve vztahu k péči a kontrole dětského hřiště, považuje za spíše účelovou snahu přenést veškerou zodpovědnost za následek na žalovaného. Žalovaný má za to, že jako provozovatel předmětného dětského hřiště vynaložil veškerou péči, kterou bylo možné rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, a proto není dána jeho odpovědnost za vzniklou škodu. Žalobce byl v době úrazu čerstvě dvouleté dítě. V době úrazu, tedy dne 21. 5. 2018, byl návštěvní řád k dispozici. Žalovaný uvedl, že má za to, že zákonný zástupce žalobce zanedbal náležitý dohled nad nezletilým, a to jednak tím, že nerespektoval pokyny návštěvního řádu, neprovedl kontrolu venkovních hracích prvků, které jsou umístěné volně v přírodě a dostupné komukoliv, proto si návštěva a užití takového dětského hřiště vyžaduje zvýšenou kontrolu ze strany osob dohlížejících na děti, a zřejmě správně nevyhodnotil, že takové hřiště je pro dvouleté dítě nevhodné. Jinými slovy, zákonný zástupce neprojevil takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a aby tak nejvíce omezil riziko vzniku škod. Žalovaný dále namítá nedostatečný popis úrazového děje, který v žalobě není nikterak uveden a upřesněn. Žalovanému se jeví jako méně pravděpodobné, že při sklouznutí dvouletého dítěte na skluzavce bez většího sklonu, a tedy bez nutně požadované rychlosti skluzu, by mohlo dojít k amputaci článku prstu. Žalovaný se proto domnívá, že k úrazu pravděpodobně nedošlo tak, jak popisuje zákonný zástupce žalobce, případně k němu mohlo dojít nevhodnou manipulací s nezletilým ze strany dospělé nebo jiné osoby.

3. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že dne 21. 5. 2018 se žalobce spolu se svými rodiči dostavil do prostor dětského hřiště nacházející se za Ekoakváriem v Mariánských Lázních na p. p. č. 94/1 v katastrálním území Úšovice, jehož provozovatelem je žalovaný. Jedná se o dětského hřiště umístěné v lesoparku, neoplocené, volně přístupné. Je zřejmé, že žalobce se při klouzání na skluzavce zranil tak, že prst žalobce se dostal do prostoru mezi skluznou plochou a bočnicí skluzavky, a následně došlo k jeho úrazu spočívající v „Amputatio traumatica phal. Dist. Digiti indicis man. l. sin.“, tj. amputaci posledního článku ukazováku levé ruky. Předmětný úraz přezkoumávala v rámci prověřování PČR, která dospěla k závěru, že se nejedná o trestný čin, neboť se nepodařilo prokázat trestní odpovědnost žádné konkrétní osoby. Žalovaný je provozovatelem dětského hřiště a je též v jeho vlastnictví. Ze zprávy Kabinetu pro standardizaci ze dne 17. 3. 2021, jenž nechal vypracovat žalobce, tento dospěl k závěru, že skluzavka je poškozená, a i při zběžném pohledu očividně velmi nebezpečná pro dětského uživatele; v technickém stavu, v jakém se předmětná skluzavka v osudný den nacházela, měla být nepochybně již vyřazena z provozu a přístup na ní zamezen účinným opatřením, která by zajistila bezpečný provoz.

4. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě nemajetkové újmy pro žalobce, a to předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023. Na tuto výzvu reagoval žalovaný tím, že je mu líto události, která se žalobci přihodila, nicméně odmítá odpovědnost za nemajetkovou újmu žalobce, a to jednak s ohledem na výsledek policejního šetření, tak rovněž z toho důvodu, že skluzavka nebyla určena dětem do 3 let.

5. Na dětském hřišti v době úrazu žalobce byl vyvěšen provozní řád, což má soud za prokázané z provedeného dokazování, zejména výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] na PČR, byl návštěvní řád hřiště v době kontroly dne 3. 5. 2018 ze sloupku stržen, avšak právě po provedené kontrole byl bez zbytečného prodlení doplněn a již dne 10. 5. 2018, při následné kontrole, byl provozní návštěvní řád opět doplněn. V době úrazu, tedy dne 21. 5. 2018, byl návštěvní řád k dispozici, a to i po datu 21. 5. 2018. Z tohoto vyplývá, že dětské hřiště bylo určeno pro děti ve věku od 3 do 15 let a že jej zákonní zástupci nezletilého měli před vstupem dítěte překontrolovat a že dítě má být pod trvalým dohledem odpovědné osoby. Existenci provozního řádu na daném hřišti dále potvrdil i svědek [jméno FO].

6. Z policejního spisu PČR sp. zn. KRPK-41740/TČ-2018-190272 bylo prokázáno, že policie v protokolu o místě činu popisuje, co se na místě nachází, když o tomto učinila i fotodokumentaci. Zaměřuje se zejména na místo předmětné skluzavky, a nikoliv na celé hřiště. K námitce žalobce, že popis ani fotodokumentace neobsahuje žádnou zmínku o informační tabuli je soud toho názoru, že s ohledem na to, že policie se nezaměřila na popis celého hřiště, je tato lichá. Dále je ve spise doložena výpověď matky žalobce, která uvedla, že si nevšimla žádných vývěsek, tabulek. Tato nicméně opakovaně měnila různá svá tvrzení. V úředním záznamu ze dne 20. 6. 2018 uvedla, že už si nepamatuje, jestli se na skluzavku postavil syn sám nebo jej tam postavil manžel. Uvedla, že manžel na ní zakřičel, že si syn utrhl prst a ona jej uviděla v mezeře mezi boční stěnou a stěnou po které se jezdí a část prstu vyrvala. Též uvedla, že v nemocnici v Mariánských Lázních po nich chtěli kartičku pojištění, tu však neměli u sebe, když syn je zdravotně pojištěn v Itálii. Uvedla, že syn může hýbat všemi prsty včetně toho poškozeného. K dotazu, zda kontrolovali skluzavku, uvedla, že na první pohled nebylo nic vidět. Dále je ve spise založen protokol o běžné vizuální kontrole a odcizení provozního řádu, když k tomuto se ve své výpovědi podrobně vyjádřila svědkyně [jméno FO]. Tato v úředním záznamu ze dne 19. srpna 2019 uvedla, že kontrola předmětné skluzavky probíhala fakticky tak, že rukou zatlačila na skluznou plochu, ale nikdy neviděla, že by spoj bočnice se skluznou plochou byly někde rozpojené.

7. Z provedené doložené fotodokumentace má soud za prokázané, že skluzavka byla poškozená a to tak, že bočnice skluzavky byla oddělena od jejího dna, a to viditelným způsobem. Nutno podotknout, že toto je zřejmé zejména z policejního spisu z originálních barevných fotografií, v něm založených.

8. Okresní soud v Chebu rozhodl o schválení právního jednání za nezletilého, kdy Okresní soud v Chebu vydal rozsudek ze dne 13. 2. 2023 pod č. j. 21 Nc 43028/2020-392, kterým byl udělen souhlas rodičů s podáním žaloby a zvolením zástupce pro řízení za nezl. syna [Jméno žalobce], nar. [Anonymizováno] o zaplacení nemajetkové újmy, kterou utrpěl dne 21. 5. 2018. V tomto rozhodnutí Okresní soud uvedl, že předmětné právní jednání posoudil jako jednání v zájmu nezletilého, neboť mu byla v důsledku jeho úrazu prokazatelně způsobena nemajetková újma, a je tak v jeho zájmu, aby mu v případě prokázání odpovědnosti provozovatele zařízení byla vyplacena náhrada za ztížení společenského uplatnění spolu s vyčísleným bolestným. Rodiče byli současně při jednání poučeni, že v případě neúspěchu nezletilého v civilním řízení budou povinni nést náklady, které straně žalované vzniknou. Dále je z vyjádření matky zřejmé, že oba rodiče přišli s nezletilým žalobcem na předmětné hřiště, když každý rodič stál z jedné strany skluzavky.

9. Herní prvek, tj. včetně předmětné skluzavky byl ze strany žalovaného objednán a zakoupen v květnu roku 2017 od zhotovitele, společnosti Hřiště hrou s. r. o., se sídlem: Sobotecká 810, 511 01 Turnov, IČ: 03673073. Z prohlášení o shodě vyplývá, že výrobek je určen jako hřiště a splňuje požadavky norem a předpisů příslušných pro daný druh výrobku, tj. ČSN EN 1176-1, ČSN EN 1176-2, ČSN EN 1176-3, ČSN EN 1176-4, ČSN EN 1176-5, ČSN EN 1176-6, ČSN EN 1176-7. Prohlášení o shodě bylo vystaveno na základě Certifikátu č. J-30-20647-15 vydaného Strojírenským zkušebním ústavem s. p., autorizovaná osoba 202. Prvek byl zhotovitelem instalován a předán dne 3. 7. 2017, přičemž součástí bylo předání provozní knihy obsahující návod k údržbě, kontrole a ověření správné funkce, případně i opravě zařízení; základní informace o výrobku a pravidla jeho bezpečného užívání a údržby včetně prohlášení o shodě. Po předání hřiště obdržel žalovaný jako provozovatel od zhotovitele odborné školení na místě. Žalovaný jako provozovatel prováděl po celou dobu provozu dětského hřiště řádně veškeré povinné kontroly, a to prostřednictvím zaměstnankyně [tituly před jménem] [jméno FO] v týdenní frekvenci, o čemž byl prováděn zápis v kontrolní knize. Kontroly byly prováděny dle ČSN EN 1176-7 na týdenní bázi. Tyto skutečnosti zaměstnankyně žalovaného uvedla i v rámci podání vysvětlení Policii ČR. Na předmětném hřišti probíhaly pravidelné tzv. Roční hlavní kontroly, Provozní kontroly a Běžné vizuální týdenní kontroly, když z žádné z těchto kontrol nevyplývá porušení skluzavky či chybějící návštěvní řád v době úrazu žalobce. Odbornou revizi dětského hřiště prováděl žalovaný 1x ročně, k čemuž si zajistil autorizovanou kontrolu, a to společnost Tomovy parky – servis, s. r. o., IČ: 22798391. Dle revizního protokolu zpracovaného dne 31. 10. 2017 bylo revizní společností shledáno, že prvky splňují požadavky normy, certifikátu a pokynů výrobce, přičemž kontrola byla provedena dne 24. 8. 2017 a protokol měl platnost do 24. 8. 2018. V době běžné kontroly dne 15. 5. 2018, než došlo dne 21. 5. 2018 k úrazu, nebyla skluzavka poškozena, což má soud za prokázané z listinných důkazů a svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO]. Z provozní knihy má soud za prokázané, že u data 3. 5. 2018 je uvedeno: „Vizuální kontrola bez závad, odcizen provozní řád, doplnit.“ U data 29. 5. 2018 je uvedeno: „Opět uvolněn T kus, bude informován dodavatel.“ U data 10. 5. 2018 je uvedeno: „Vizuální kontrola bez závad.“ U data 15. 5. 2018 je uvedeno: „Vizuální kontrola bez závad. Uvolněné T plastové uchycení lanového žebříku, bude dotaženo, nemá vliv na funkčnost.“ U data 23. 5. 2018 je uvedeno: „Dne 21. 5. byl ohlášen úraz na skluzavce, vážné poškození zdraví, došlo k porušení sváru skluznice s bočnicí výrobce zhotovitel byl kontaktován. Dětské hřiště uzavřené.“ U data 29. 5. 2018 je uvedeno: „Opět uvolněn T kus, bude informován dodavatel.“ U provozní kontroly u data 3. 4. 2018 je uvedeno: „Bylo zkontrolováno, pevnost, opotřebení a napětí lan, poškození dřevěných částí na otěr a hniloby, dotažení šroubových spojů, kontrola skluzavky, opotřebení, pevnost spojů, známek vandalismu, kontrola dopadové plochy, výsledek dotažení dvou kusů šroubů, doplnění mulče dopadové plochy skluzavky, zbytek jinak bez závad.

10. Ze znaleckého posudku č. 7/2/2020 [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 29. 10. 2019, vyplývá, že znalec neměl skluzavku k dispozici a ohledně jejího poškození vycházel z fotodokumentace a vyjádření PČR. V posudku též uvedl, že skluzavka počítá s hmotností uživatele 63,4 Kg a dle firmy DM – Kovo s. r. o. má uváděnou nosnost do 100 kg. Znalec je toho názoru, že prasknutí podélných svárů skluzavky šlo zabránit, kdyby např. spojení dna skluzavky s bočnicemi bylo provedeno pomocí koutových svarů zevnitř profilu skluzavky. Současně však uvedl, že konstrukce skluzavky není v rozporu s žádným závazným předpisem ani normami, které se tohoto herního prvku týkají. Její provedení by ale nemuselo vyhovět nárokům normy ČSN EN 1176-1 podle přílohy C-fyzikální zkoušky soudržnosti konstrukce. Ačkoliv použití tupého svaru z vnější strany skluzavky ke spojení dna s bočnicemi znalec hodnotí jako nevhodné a nedomyšlené, touto volbou svaru nebyl porušen žádný závazný předpis a nebyla tím porušena ani žádná norma. Dále uvedl, že kdyby podélné tupé svary v posuzované skluzavce byly vytvořeny jako plnohodnotné, žádný, ani extrémně těžký vandal, by během po dnu skluzavky roztržení svaru nezpůsobil.

11. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že v době úrazu byla správcem zeleně ve městě [adresa] a v její gesci byla kontrola a údržba dětských hřišť v té době. Svědkyně uvedla, že je vysokoškolsky vystudovaný zahradní architekt, takže je schopna posoudit konstrukce jednoduchých staveb, má na to vysokou školu, umí i navrhovat a dokáže posoudit pevnost spojů. Uvedla, že jednou týdně prováděla běžné vizuální kontroly, o tom udělala vždycky záznam, tady to hřiště bylo jedno z těch nejnovější, na tom hřišti opakovaně řešili nějaké závady i s tím dodavatelem, ale ne na skluzavce, řešili tam nějaké prověšení sítí, nějaký šroub, plastový T kus se tam uvolňoval, takže hřiště bylo opravdu pod dohledem, hřiště navrhovala certifikovaná firma, hřiště bylo zrealizované v souladu s normami. Při běžné vizuální kontrole, při té, která se dělá na bázi jednou týdně se kontrolují jenom povrchové záležitosti, to znamená, jestli tam není na první pohled něco poškozeného, jestli tam nejsou střepy, ostřiny, jestli prostě všechny ty součásti jakoby drží. Při provozní kontrole se kontroluje pevnost těch spojů, takže většinou to dělali v součinnosti se správou městských sportovišť. Skluzavka při poslední kontrole nevykazovalo žádné známky poškození. Uvedla, že hřiště se při běžné vizuální kontrole kontroluje tak, že to prošla, zkontrolovala, jestli tam není něco uvolněného, jestli tam nejsou střepy na tom hřišti, jestli nevykazuje nějaké známky viditelného poškození, když je tam nějaká závada nebo pochybení, tak se to zapíše do provozních knih. Byla ústně poučena technikem, který hřiště předával, co má kontrolovat. Odborné školení nebo jiné než od toho technika, neabsolvovala, ale ani není povinná absolvovat, protože hřiště se podle normy kontrolují běžnou vizuální kontrolou na bázi jednou týdně, pak se čtvrtletně dělá provozní kontrola a pak se dělá hlavní ročník kontrola, kterou musí dělat certifikovaný člověk, který to školení má. Když zjistila závadu, tak to jednak zapsala do té provozní knihy a objednala nápravu. Provozní řád byl na hřišti umístěn po levé straně od toho hřiště (toto bylo následně doloženo mapkou se zakreslením umístění provozního řádu) Předtím, ani potom se na dětských hřištích v Mariánských Lázní žádný úraz nestal nebo jim nebyl nahlášen. Uvedla, že výrobce si skluzavku odvezl a podle informací od toho majitele té firmy ví, že chtěli zjistit, jako co se stalo nebo proč se to stalo. Dlouhou dobu tam ležela na dvoře, ještě u zhotovitele dětského hřiště a pak ji asi sešrotovali. Ale toho 24. tu předmětnou skluzavku odvezli, vyměnili za novou. K dotazu svědkyně uvedla, že provozní řád byl vypracován podle vzoru Ministerstva školství, na základě vyhlášky, která stanovuje, jak by měl vypadat provozní řád. Schvalovala jej nejspíš rada města. Skluzavka byla nová, ta poškození na ní neviděla a předpokládá, že je neviděl ani doprovod toho dítěte, jinak by tam to dítě asi neposadil. Kontrolovala to Česká obchodní inspekce, když všechny listiny k tomu byly v pořádku. V mezidobí mezi instalací a úrazem tam proběhla hlavní roční kontrola certifikovanou osobou panem [jméno FO], který to dělá pod hlavičkou Tomovy parky, servis, s. r. o. Hřiště se dělí metodicky na tři kategorie, jako pro děti do tří let, pak od tří do 14. Nebo prostě je to tam omezeno spíš váhou. Toto hřiště bylo určené pro děti od tří let, což bylo uvedeno na provozním řádu. Druhá podobná skluzavka byla instalován u Kafe Park, když tuto i tu předmětnou skluzavku nechali ještě dodatečně provařit i z té strany skluzné plochy. Dále uvedla, že od doby úrazu je nikdo kontaktoval, aby se na skluzavku podívali.

12. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že působí na Městském úřadu Mariánské Lázně na pozici vedoucí Odboru životního prostředí. Uvedl, že hřiště se kontrolovalo na standardní týdenní bázi, poté byly čtvrtletní a pravidelné roční kontroly předmětného hřiště. O kontrole dětského hřiště se sepisovaly běžně záznamy do provozní knihy, Ing. [jméno FO] se řídila při kontrole instrukcemi, když dodavatel, jenž předával dětské hřiště, je proškolil a upozornil je, na co si při kontrolách dát pozor. Dále uvedl, že v době nehody byl na hřišti umístěn provozní řád, a to vlevo od dětského hřiště na sloupku. Hřiště hrou, s. r. o. na základě reklamačního protokolu přijali reklamaci v plné výši. Výrobce skluzavku po úrazu odmontoval a odvezl, když je nikdo nekontaktoval se zájmem o ni.

13. Svědek policista nprap. [adresa] uvedl, že byl vyslaný do Mariánských Lázní, kde došlo ke zranění za Eko akváriem. Provádělo se tam ohledání toho místa, kde došlo k té události, bylo to zdokumentováno i fotograficky. Byl tam za policii, naměřili to, nafotili a zabezpečili hřiště. K dotazu, jestli si svědek vybavuje, jak to místo vypadalo uvedl, že nevybavuje s ohledem na odstup času, a tedy si nevybavuje, zda tam byl umístěn provozní řád. Vše popisoval v ohledačce. K dotazu, zda asistoval při focení skluzavky a zda se se skluzavkou manipulovalo při ohledání, uvedl, že u ohledání byl, a se skluzavkou se nemanipulovalo.

14. Z výslechu svědka [jméno FO], což byl policista přítomen ohledání, má soud za prokázané, že tento na místě prováděl dokumentaci a zajišťování stop. Uvedl, že si matně vybavuje, že to tam bylo opáskované hlídkou a oni provedli bližší ohledání skluzavky plus bližšího okolí. K dotazu, zda si svědek vybaví, zda byl na hřišti umístěn provozní řád tento uvedl, že „nějaká cedule, tam možná někde byla, ale pět let jsem v důchodu, takže už mi to všechno splývá, ale nějaká cedule tam, myslím, byla. Nějaká cedule byla jako při vstupu do toho parku“.

15. Z výslechu otce žalobce vyplynulo, že on s matkou syna a s nezletilým šli okolo Eko akvária na předmětné hřiště, když slavili druhé narozeniny nezletilého. Uvedl, že matka nezletilého šla se synem ke skluzavce, vizuálně ji zkontrolovala, stoupla si nahoru, a on chytal syna dole, s tím, že syn sjel a velmi plakal a prst se uříznul a spadnul dolů. Dále uvedl, že na dětská hřiště chodili často, a dítě, které má jeden nebo dva roky chodí na písek. Uvedl, že návštěvní řád na hřišti nebyl, ačkoliv na jiných hřištích v ML je. K dotazu soudu dále uvedl, že provozní řády na jiných hřištích četl, ale nemyslel si, že se jim něco stane. Uvedl, že když na hřištích byly takové nebezpečné věci, tak ty jejich syn nepoužíval. Svědek uvedl, že lidé od Policie při ohledání na skluzavku tlačili rukou nebo nohou. Dále se vyjadřoval k samotnému ošetření nezletilého v nemocnicích.

16. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví vypracovaného k ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění od znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že bodové ohodnocení bolestného dle metodiky Nejvyššího soudu činí 180 bodů, přičemž jeden bod přestavuje částku 318,68 Kč, tj. celkem 17 702,40 Kč, a hodnocení ztížení společenského uplatnění dle metodiky Nejvyššího soudu činí částku 884 01 Kč. Z posudku dále vyplývá, že ztrátové poranění končeného článku II. prstu ruky představuje sice trvalý následek, nikoli však takový, aby ruka byla „vyřazena“ ze své úchopové funkce nebo aby tato byla porušena natolik, že by toto poranění bylo možné ze soudně lékařského hlediska hodnotit jako poškození důležitého orgánu. Tedy v daném případě se ze soudně lékařského hlediska jedná o poruchu zdraví, srovnatelnou s lehkou a nezávažnou nemocí, trvající déle než jeden týden a méně než šest dnů. Trvalým následkem bude pouze jizva na II prstu v souvislosti s chirurgickou korekcí pahýlu prstu. Vzhledem k zamítnutí žaloby nutno zdůraznit, že relevantní informace v posudku byly pro toto rozhodnutí toliko ty, týkající se popisu předmětné události, na což soud poukazuje v odůvodnění níže.

17. Dne 22. 5. 2018 byla skluzavka reklamována u zhotovitele, reklamace byla z jeho strany uznána a skluzavka byla vyměněna. Dne 29. 11. 2018, byla na základě podnětu zákonného zástupce žalobce provedena kontrola ze strany České obchodní inspekce za účelem zjištění dodržování provozních podmínek zařízení dětského hřiště. Dle úředního záznamu vyplývá, že ČOI došla k závěru, že žalovaný plní veškeré povinnosti požadované příslušnou normou.

18. Při jednání dne 24. 11. 2025 soud zamítnul návrh na provedení důkazů - výslech zákonné zástupkyně nezletilého paní [jméno FO], výslech znalce Doc. [tituly před jménem] [jméno FO], výslech svědka [jméno FO], revizní posudky, přepočet nemateriální újmy a dále pak posudek, který by jednak řešil postup léčby, průběh ošetření úrazu nezletilého, zda nedošlo k okolnostem, které byly příčinou těžšího následku, než kdyby se mu dostalo dřívější či jiné péče a důkazy navrženými po koncentraci řízení, tj. po dni 10. 9. 2025. Důkaz výslech zákonné zástupkyně žalobce byl zamítnut vzhledem k tomu, že výslech s ohledem na její podaná vysvětlení jak v policejním spise, tak v opatrovnickém spise se soudu jevil jako nadbytečný, a to i s ohledem, že by byl proveden až po veškerém dokazování, jenž proběhlo při prvním jednání. Navíc výslech svědkyně s ohledem na její pobyt v Polsku by byl obtížně proveditelný. Výslech znalce Do. Ing. [jméno FO] soud považoval za nadbytečný s ohledem na to, že svědek se zcela jasně vyjádřil ve svém znaleckém posudku, je zřejmé, že předmětnou skluzavku neměl k dispozici, a navíc se vyjádřil tak, že konstrukce skluzavky není v rozporu s žádným závazným předpisem ani normami, které se tohoto herního prvku týkají. Výslech svědka [jméno FO] byl zamítnut s ohledem na jeho nadbytečnost, když i sám zákonný zástupce žalobce při jednání uvedl, že jej navrhoval jeho předchozí právní zástupce a on by ty svědky ani nevolal. Zákonný zástupce žalobce dále uvedl, že dotaz na svědka by byl, co se stalo se starou skluzavkou. Soud tak měl tento svědecký výslech za nadbytečný, když k tomu se vyjádřil již předchozí svědek [tituly před jménem] [adresa]. Dále byly zamítnuty důkazy navržené listinou doloženou soudu dne 24. 11. 2025 s tím, že tyto důkazy byly navrženy již po koncentraci řízení, která nastala ke dni 10. 9. 2025 a k novým skutečnostem a důkazům tak soud již nepřihlíží a žádná z výjimek se na ně nevztahovala. Další navržené posudky měl soud za nadbytečné, vzhledem k tomu, že již výše provedené důkazy svědčily o nedůvodnosti podané žaloby, a nebylo potřeba provádět další dokazování. Dále byly zamítnuty důkazy navržené žalovanou a to – výslech zástupce společnosti Hřiště hrou, svědky ze společnosti Hřiště hrou, fotografií z doby instalace či odinstalace herních prvků – když provedení těchto důkazu bylo samotnou žalovanou následně odvoláno a tato na jejich provedení již netrvala.

19. Podle § 2900 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “ObčZ”) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

20. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. Soud je toho názoru, že nebylo možno zjistit přesný popis úrazového děje. Sami zákonní zástupci žalobce měnili svá skutková tvrzení, když například v žalobě uvádějí, že dne 21. 5. 2018 se žalobce spolu se svými otcem dostavil do prostor dětského hřiště. Avšak z opatrovnického spisu či z popisu případu ve znaleckém posudku, žalobce, resp. jeho zákonní zástupci, naopak uvádí, že na dětské hřiště se žalobce dostavil v doprovodu obou rodičů. Dále například uvádějí, že každý z rodičů stál po jedné straně skluzavky, a jindy zase uváděli, že matka stála u skluzavky nahoře a otec u skluzavky dole. Otec uváděl, že část prstu sjela po skluzavce dolů, matka u policie uváděla, že prst musela vyrvat. Nicméně soud má za prokázané, že žalobce se zranil na skluzavce na předmětném hřišti, když následkem tohoto byla amputace posledního článku ukazováku levé ruky. Soud je toho názoru, že žalovaný prováděl všechny potřebné kontroly hřiště, a to v daných intervalech, když běžná kontrola byla prováděna v týdenních intervalech. Toto bylo prokázáno jednak z šetření Policie České republiky, a dále i z šetření české Obchodní Inspekce. Dětské hřiště, na kterém se skluzavka nacházela, je venkovní hřiště přístupné široké veřejnosti, a při každotýdenní kontrole byl sepisován zápis o této kontrole a případné nedostatky byly vždy napraveny. Při poslední kontrole před úrazem žalobce, tj. dne 15. 5. 2018, nebyly při provedené kontrole zjištěny žádné nedostatky, když je zřejmé, že pokud by byla skluzavka poškozená v tvrzeném rozsahu, bylo by to patrné pouhým shlédnutím. Ve zprávě Kabinetu pro Standardizaci (důkaz doložený zákonnými zástupci žalobce), vyhotoveném téměř 3 roky po nehodě, tedy posuzování probíhalo toliko z fotografií, (předmětná skluzavka nebyla shlédnuta) vyplývá, že skluzavka je poškozená, a i při zběžném pohledu očividně velmi nebezpečná pro dětského uživatele, tedy opět je zřejmé, že pouhým shlédnutím měli přítomní rodiče žalobce dospět k závěru, že používání skluzavky pro žalobce je nebezpečné a na tuto jej nepustit. K úrazu žalobce došlo v době, kdy nezletilému žalobci byly toliko dva roky. Dle podmínek návštěvního řádu, jenž byl na hřišti vyvěšen je hřiště určeno pro děti ve věku od 3 do 15 let, přičemž dospělá odpovědná osoba za dítě je povinna předtím, než se dítě dostane do kontaktu s herními prvky, toto zařízení překontrolovat, je-li z hlediska bezpečnosti v pořádku. Z hlediska prevenční povinnosti rodičů žalobce, jako jeho zákonných zástupců, měla být taková kontrola provedena, když je zřejmé, že nebyla, ačkoliv z výše uvedeného vyplývá, že sám žalobce dokládal a tvrdil, že skluzavka byla nebezpečná i při zběžném pohledu. Návštěvní řád je závazný pro všechny uživatele, a byl tedy závazný i pro žalobce a jeho zákonné zástupce. Dále je z vyjádření matky v opatrovnickém řízení ve věci 21 Nc 43028/2020-392 zřejmé, že každý rodič stál z jedné strany skluzavky, když za této situace by zákonní zástupci jistě viděli poškození skluzavky a nezletilého syna na tuto nepustili, nebo minimálně pustit neměli. Poškození skluzavky by bylo viditelné i při tvrzení rodičů, že skluzavku řádně prohlédli a pak si šel každý stoupnout k jednomu konci skluzavky. Je tedy zřejmé, že zákonní zástupci žalobce zanedbali své povinnosti při dohledu nad nezletilým synem. Odpovědnost žalovaného nemůže být posuzována jako objektivní odpovědnost, když byly prokázány liberační důvody, neboť žalovaný prokázal, že nemohl škodlivému následku, který nezavinil, zabránit ani s vynaložením veškerého úsilí, když je zřejmé, že žalovaný vynaložil veškerou péči pro to, aby ke škodě nedošlo. Žalované město tak v prevenci a kontrole neselhalo a žalovaný neporušil žádnou povinnost, když provozoval dětské hřiště v souladu se všemi příslušnými normami a pravidly bezpečnosti. Soud má za prokázané, že nešlo o skrytou vadu skluzavky, když otvor mezi dnem skluzavky a bočnice byl viditelný, a rozhodně nebylo policisty na skluzavku tlačeno, jak tvrdil otec žalobce, když toto ve své svědecké výpovědi vyloučil nprap. [adresa]. Naopak rodiče nezletilého zanedbali prevenční povinnosti, a to zejména u takto malého, dvouletého, dítěte.

21. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2246/2023 je zřejmé, že odpovědnost provozovatele však může být vyloučena či omezena v rozsahu, v němž se na škodní události podílelo neopatrné počínání poškozeného. Což dle názoru soudu na danou věc dopadá, když to byli právě právní zástupci žalobce, kteří si buď předmětnou skluzavku řádně neprohlédli a nezjistili její poškození, před tím, než na ni pustili dvouleté dítě, případně ji sami neopatrným zacházením (možným sklouznutím s dítětem či sešlápnutím) samostatně poškodili. Je postaveno najisto, že zranění vyvolala vada skluzavky, odpovědnost provozovatele však dle názoru soudu netrvá, když provozovatel-žalovaný unesl liberační důvod řádným dohledem. Každý je povinen zachovávat určitý stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem k okolnostem a zvyklostem či ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat, a je tedy na místě zohlednit nedbalost při počínání zákonných zástupců nezletilého.

22. K námitce žalobce, že skluzavka nedisponovala potřebnou certifikací soud odkazuje na prohlášení o shodě výrobce Hřiště hrou s. r. o., ze kterého vyplývá, že výrobek je určen jako hřiště, a splňuje požadavky norem a předpisů příslušných pro daný druh výrobku, tj. ČSN EN 1176-1, ČSN EN 1176-2, ČSN EN 1176-3, ČSN EN 1176-4, ČSN EN 1176-5, ČSN EN 1176-6, ČSN EN 1176-7. Prohlášení o shodě bylo vystaveno na základě Certifikátu č. J-30-20647-15 vydaného Strojírenským zkušebním ústavem s. p., autorizovaná osoba 202. Česká obchodní inspekce rovněž došla k závěru, že žalovaný plní veškeré povinnosti požadované příslušnou normou. Z doložených listin má soud za prokázané, že herní prvek je certifikovaný a v souladu s normou ČSN EN 1176.

23. K další námitce žalobce ohledně monitorování veřejného hřiště soud dodává, že tato námitka je irelevantní, když žalovaný nemá povinnost veřejná hřiště monitorovat kamerovým systémem, když toto nevyplývá ani z žádného předpisu.

24. K námitce žalobce, že žalovaný znemožnil znalecké zkoumání a ztížil proces dokazování soud uvádí, že tato námitka je lichá. Žalovaný i svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedli, že skluzavka nebyla zlikvidována, když byla po dobu minimálně 6 měsíců k dispozici jak pro šetření Policie ČR, tak pro případné zkoumání. Žalobce však neprokázal, že by o skluzavku pro případné zkoumání projevil zájem, a to i přes poučení, které se mu při jednání dostalo.

25. K námitce žalobce, že hřiště nebylo označeno v tom smyslu, kdo je provozovatelem hřiště, je soud toho názoru, že tato námitka je lichá. Na návštěvním řádu byl jako provozovatel hřiště označeno Město Mariánské Lázně. Toto při jednání též potvrdili svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa]. Žalobce i přes poučení, které se mu při jednání dostalo neprokázal, že by hřiště nebylo označeno ohledně toho, kdo je jeho provozovatel a to, že tam byl provozní řád umístěn. To, že na hřišti byl provozní řád umístěn potvrdil i svědek [jméno FO], který uvedl, že tam byla nějaká cedule při vstupu do parku, když se šlo přes potok. Když toto tvrzení zcela koresponduje s výpovědí svědků i s mapkou od Ing. [jméno FO], na níž bylo vyznačeno přesné místo umístění provozního řádu, tj. od Eko akvária cestou přes potok, na začátku. Sám zákonný zástupce nezletilého při svém výslechu uvedl, že šli cestou okolo Eko akvária, tedy směrem, na jehož začátku byl umístěn provozní řád. Dále zákonný zástupce uvedl, že provozní řády četl na jiných hřištích v Mariánských Lázních (dle fotografií na něž při výslechu ukazoval byla též skluzavka) a tudíž musel vědět, že jeho syn nemůžu ve svém věku minimálně skluzavku na dětském hřišti užívat a toto by mu mělo být zřejmé i bez znalosti pokynů uvedených v provozním řádu.

26. Námitku žalobce, že se se skluzavkou manipulovalo při ohledání, když policisté na tuto tlačili, aby byla viděna škvíra, považuje soud za nedůvodnou. A to s ohledem na výpověď svědka policisty nprap. [adresa], jenž uvedl, že u ohledání byl, a se skluzavkou se nemanipulovalo.

27. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2025, č. j. 18 Co 139/2025-174, jenž rozhodoval o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 9. června 2025 č. j. 10 C 386/2024-166, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, tento potvrdil zamítavé rozhodnutí Okresního soudu v Chebu ohledně nepřiznání osvobození od soudních poplatků a uvedl, že v souladu s judikaturou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu 30 Cdo 3856/2016, které odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015) při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nelze přihlížet pouze k poměrům účastníka, jenž se domáhá zmíněného osvobození, nýbrž i k poměrům v jeho rodině (rodiče nezletilého účastníka, manžel či manželka účastníka), neboť i tyto ostatní poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením. S ohledem na výše uvedené rozhodnutí obou soudů, s ohledem na předmětnou situaci a s ohledem na zamítavý postoj žalobce, resp. jeho zákonných zástupců, k návrhu na smírné řešení od žalovaného, soud neaplikoval ustanovení § 150 OSŘ a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, když považuje za právně správné přiznání náhrady nákladů úspěšnému účastníkovi.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Žalovaný měl v této věci plný úspěch, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, spočívající v nákladech zastoupení žalovaného advokátem, kde odměna zástupce žalovaného činí podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 9 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 901 714,40 Kč po 11 940 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě z 7. 2. 2025, 3. vyjádření k námitkám z 15. 4. 2025, 4. důkazní návrh, sdělení k důkazům, 2 x vyjádření, 5. účast u soudního jednání u OS v Chebu dne 10. 9. 2025 – 2 úkony, 6. nahlížení do spisu dne 25. 9. 2025, 7. účast u soudního jednání u OS v Chebu dne 24. 11. 2025 – 2 úkony), celkem částku 107 460 Kč. Náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného představuje částku 4 050 Kč za 9 uvedených úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Podle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. má zástupce žalovaného nárok na úhradu cestovného ze sídla zástupce žalovaného z Mariánských Lázní do sídla Okresního soudu v Chebu a zpět, a to dne 10. 9. 2025 k jednání, dne 25. 9. 2025 k nahlížení do spisu a dne 24. 11. 2025 k jednání osobním automobilem RZ 3K51545, při vzdálenosti 3 x 72 km, spotřeba vozidla 5,9 litrů nafty na 100 km (podle předpisu č. EC 459/2012J), cena za 1 litr nafty 34,70 Kč podle vyhl. č. 475/2024 Sb. a podle stejné vyhlášky sazba základní náhrady ve výši 5,80 Kč za 1 km jízdy, celkem tedy cestovné za 3 jízdy po 565 Kč ve výši 1 695 Kč. Advokát má též nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 150 Kč, tedy ve výši 1 800 Kč. Zástupce žalovaného je plátcem DPH a má proto podle § 137 odst. 1 OSŘ nárok na náhradu 21 % DPH, a to z částky 115 005 Kč ve výši 24 151 Kč. Celkem pak náklady žalovaného činí částku 139 156 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalovaného.