10 C 40/2021-124

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 22 564 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 564 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 564 Kč od 5. 3. 2015 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do 20. dne v měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá částky ve výroku I., dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále také„ SRU“), na základě které byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka 40 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni do 4. 3. 2015 v šesti platbách celkem 17 436 Kč. Ničeho více neuhradil.

2. Žalovanému byl ustanoven opatrovník (dle § 29 odst. 3, § 29 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť bylo zjištěno, že žalovaný trvale žije v [zařízení] [anonymizována čtyři slova] ., [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova], do kterého byl umístěn od [datum] z [zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec], kde byl dlouhodobě hospitalizovaný (bylo zjištěno, že zde byl hospitalizovaný v roce 2013, 2014 -2015), má psychiatrickou diagnózu, trpí poruchou osobnosti a má amnestický syndrom. Žalovaný se není schopen sám vyjadřovat a vnímat význam procesních úkonů v tomto řízení, veškerá dosavadní vyjádření byla činěna ze strany či za pomoci sociální pracovnice [zařízení] [anonymizována čtyři slova] .

3. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 1. 2022, č. j. 10 C 40/2021-99, bylo řízení částečně zastaveno postupem dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., a to pro částku 3 233,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 233,41 Kč od 5. 3. 2015 do zaplacení, s 13,89% úrokem ročně z částky 25 797,41 Kč od 5. 3. 2015 do zaplacení, 1 859 Kč (právní moc 5. 2. 2022). Žalobkyně vzala žalobu zpět pro uvedené částky poté, co zjistila zdravotní stav žalovaného, a nadále požaduje toliko bezdůvodné obohacení (tedy poskytnutou částku 40 000 Kč po odečtení úhrad žalovaného 17 436 Kč) s úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po datu úhrady poslední splátky do zaplacení.

4. Žalovaný se prostřednictvím ustanoveného opatrovníka vyjádřil tak, že považuje uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru za platnou a vznáší námitku promlčení.

5. Žalobkyně má za to, že žalovaná pohledávka promlčena není, protože pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru byla uplatněna v rozhodčím řízení, ve kterém byl vydán rozhodčí nález dne 7. 4. 2015, č. j. 103 Rozh 1075/2015-7, rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení], a na základě kterého byla následně prováděna exekuce u Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. ex. soudu 27 EXE 1457/2015, která však byla pravomocně zastavena usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 4. 2020, č. j. 27 EXE 1457/2015-68, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2021, č. j. 12 Co 273/2020-102. V době uvedených řízení neběžela promlčecí doba.

6. Soud ve věci provedl dokazování listinami:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný – jakožto úvěrovaný – tento ve formě předtištěného formuláře vyplnil. Žalovaný vyplněním formulářové žádosti zažádal o poskytnutí revolvingového úvěru – bezúčelového spotřebitelského úvěru, v celkové výši 40 000 Kč. V návrhu jsou uvedeny následující parametry spotřebitelského úvěru, základní doba trvání činí 30 měsíců, základní počet měsíčních splátek 30, základní celková částka splatná úvěrovaným činí 105 270 Kč, celková výše měsíční splátky 3 509 Kč, splatnost každé splátky nejpozději v 10. den v kalendářním měsíci, výpůjční úroková sazba úvěru činí 148,15 %, při odstoupení od smlouvy ze strany úvěrovaného činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 104,91 Kč. Předpokládaná výše procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 148,15 %. Revolving je sjednán v případě splacení vždy prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek, výše revolvingu činí 20 212 Kč. Pokud bude úvěrovanému poskytnut revolving, pak se při každém jeho poskytnutí zvyšuje celková částka splatná úvěrovaným o 63 162 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru se prodlužuje o 18 měsíců (obdobně je navýšen počet splátek, v totožné výši). S ohledem na možnost revolvingu je smlouva uzavřena na dobu neurčitou. Výpůjční úroková sazba při revolvingu činí 118,40 % p. a., výše RPSN po provedení revolvingu 121,32 %. Dle části A) čl. VI se poskytnutý úvěr splácí anuitním způsobem, každá splátka obsahuje platbu jistiny a platbu sjednaného úroku z úvěru. Postupně se mění poměr mezi uvedenými složkami splátky. Dle části B) čl. III úvěrovaný potvrzuje sjednanou výši úroku za poskytnutý úvěr a s touto souhlasí, považuje ji za přiměřenou. V čl. VI této části návrhu jsou uvedeny požadavky na zajištění (mimo jiné prostřednictvím smluvních pokut dle čl. 12 smluvních ujednání), čl. VII obsahuje ujednání o úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele (náhrada způsobené škody, smluvní pokuty dle uvedeného čl. smluvních ujednání a skutečnost, že se stanou okamžitě splatné veškeré závazky úvěrovaného).

8. Žalobkyně doložila předsmluvní formulář a předsmluvní informace ze dne [datum].

9. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že k datu [datum] byla žalobkyní nabídka na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru akceptována, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na korespondenční adresu dle smlouvy [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (doručenka založena na čl. 20 spisu). V oznámení je sděleno schválení úvěru ve výši 40 000 Kč a konečné parametry poskytovaného úvěru (ty se shodují s parametry dle návrhu, mimo konečnou výši úvěru po poskytnutí revolvingu 60 212 Kč, mimo výši procentní sazby nákladů – RPSN – na spotřebitelský úvěr ve výši 150,03 %). Žalobkyně doložila splátkový kalendář k této smlouvě.

10. Dle smluvních ujednání předmětné smlouvy [číslo] [rok] (to je obchodních podmínek), konkrétně dle čl. 4 je úvěrovaný zavázán vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru (revolvingu) a zaplatit sjednané úroky z poskytnutého úvěru (revolvingu). Sjednaná výše úroků (výpůjční úroková sazba) u úvěru (v rozsahu základní celkové výše spotřebitelského úvěru) je uvedena v písm. A) bod III. SRU. U každého revolvingu se úvěrovaný zavazuje zaplatit sjednané úroky za poskytnutí revolvingu. Sjednaná výše úroků u revolvingu (výpůjční úroková sazba) je uvedena v písm. A) bod V. SRU. V případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru (revolvingu) běží sjednaný úrok dle čl. 4 2. a dle čl. 4 3. smluvních ujednání až do data skutečného vrácení jistiny úvěru (revolvingu) úvěrujícímu. Dle čl. 7 2 se dlužník zavazuje vrátit poskytnutý úvěr (revolving) úvěrujícímu a zaplatit sjednané úroky, a to v dohodnutých měsíčních splátkách (každá měsíční splátka obsahuje platbu jistiny a platbu sjednaného úroku). Dle čl. 12 1., čl. 12 2. je dlužník povinen v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než za a) 15 dnů po termínu splatnosti uhradit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále v případě prodlení o více než za b) 30 dnů po termínu splatnosti nad rámec smluvní pokuty pod bodem a) smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Smluvní pokuty jsou splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti dlužníka k jejich zaplacení. Dle čl. 12 3. pokud nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo pokud se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů, dojde dle bodu b) automaticky k zesplatnění úvěru (tímto okamžikem se stávají splatnými veškeré splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře (jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru). Dle čl. 12 4. dojde-li takto k zesplatnění úvěru, pak se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok z úvěru) stávají novou jistinou úvěru, která je splatná nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Při prodlení s úhradou této nové jistiny je dlužník povinen platit zákonný úrok z prodlení. Dle čl. 12 pokud dlužník neuhradí tuto novu jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění úvěru, je dlužník povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 25 % z této dlužné částky. Při výpočtu této smluvní pokuty se vychází z aktuální výše nové jistiny úvěru ke dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Tato smluvní pokuta je splatná v den následující po dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle čl. 12 7. pokud nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru (čl. 12 4.) ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, až do okamžiku jejího úplného zaplacení (přestože vznikne úvěrujícímu právo na pokutu dle čl. 12 5.).

11. Dle společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu (na čl. 43 spisu) souhlasil [jméno] [příjmení], rč. [číslo], s vyplacením uvedeného úvěru žalovaného na svůj osobní účet č. [bankovní účet] a s povolením inkasa z tohoto účtu (k tomu také příkaz k povolení inkasa ze dne [datum] s měsíčním inkasem splátek 3 509 Kč), žalovaný s tímto vyplacením na uvedený bankovní účet také projevil souhlas s tím, že z tohoto účtu budou placeny měsíční splátky úvěru. [právnická osoba], bylo potvrzeno, že bankovní účet č. [bankovní účet] patří osobě [jméno] [příjmení].

12. Dle karty klienta ve spojení s bankovním výpisem na čl. 18 spisu soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně žalovanému poskytla 40 000 Kč, nominální výše úvěru činila 105 270 Kč, kdy smluvní odměna činí 65 270 Kč. Žalovaný měl ke dni 10. 8. 2015 (datum tisku karty) splaceno 17 436 Kč, na nominální výši úvěru zbývá doplatit 87 834 Kč, celkem však (zřejmě se zohledněním smluvních pokut atd.) 179 059,90 Kč.

13. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je podnikající právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je od [datum] mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

14. Žalovaný uhradil dne [datum] částku 3 509 Kč, dne [datum] částku 3 509 Kč, dne [datum] částku 3 509 Kč, dne [datum] částku 3 509 Kč (toto jsou úhrady prostřednictvím osoby [jméno] [příjmení]), dne [datum] částku 1 700 Kč a dne [datum] částku 1 700 Kč, celkem 17 436 Kč (záznamy na čl. 24, 25 spisu).

15. Žalobkyně dále doložila vystavené penalizační faktury (čl. 22, 23 spisu).

16. Výzvou ze dne 26. 1. 2015 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání této výzvy).

17. Žalobkyně doložila tvrzení a listinné důkazy k prokázání, že při uzavírání smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného (doplnění skutkových tvrzení na čl. 36 až 38 spisu, doložení listinných důkazů na čl. 40 kartou hodnocení klienta, na čl. 41 kopií občanského průkazu žalovaného, čl. 42 hodnocení klienta dle bodového systému, na čl. 44 dokladem o vyplácení invalidního důchodu třetího stupně 12 850 Kč ze dne [datum], na čl. 52 záznam z lustrace v registru SOLUS).

18. Z exekučního spisu sp. zn. 27 EXE 1457/2015 vedeného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v tomto exekučním řízení se žalobkyně, v procesním postavení oprávněné, domáhala po žalovaném, jakožto povinném, vymožení částky, přiznané rozhodčím nálezem ze dne 7. 4. 2015, č. j. 103 Rozh 1075/2015-7, rozhodce [titul] [jméno] [příjmení]. Rozhodčí nález nabyl právní moci 20. 4. 2015. Exekuční řízení bylo zahájeno 11. 9. 2015. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 4. 2020, č. j. 27 EXE 1457/2015-68, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2021, č. j. 12 Co 273/2020-102, byla exekuce pravomocně zastavena (právní moc 14. 4. 2021).

19. Vzhledem k tomu, že soudce, rozhodující tuto věc, byl také zákonným soudcem v daném exekučním řízení sp. zn. 27 EXE 1457/2015, když exekuce byla zastavena z důvodu, že smlouva o revolvingovém úvěru naplnila kritéria zjevné nespravedlnosti, tedy je smlouvou absolutně neplatnou (viz odst. 36 odůvodnění usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze 3. 4. 2020, č. j. 27 EXE 1457/2015-68), pak z hlediska právního hodnocení je hodnocení předmětné smlouvy o úvěru zcela totožné, jak bylo podrobně odůvodněno v usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze 3. 4. 2020, č. j. 27 EXE 1457/2015-68. K tomu soud shrnuje následující.

20. Závazkový vztah, vzniklý z uvedené SRU mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným se řídí dle výslovného smluvního ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, dále smluvním ujednáním.

21. Pro posouzení toho, zda tato SRU naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, která byla znovu potvrzena již uvedeným nálezem ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, jsou rozhodující shora uvedená smluvní ujednání ve vztahu k příslušné právní úpravě platné a účinné od 1. 1. 2014. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/17, pro učinění závěru, zda je úvěrová smlouva rozporná s dobrými mravy, je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Tyto závěry zastal také Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

22. Ust. § 419 a § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vymezuje pojem spotřebitele a podnikatele. Ust. § 1810 an. upravuje lex specialis závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Ust. § 2395, § 2399 upravuje samotnou smlouvu o úvěru. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. S ohledem na sankční ujednání obsažená ve smluvních ujednáních [číslo] [rok] je nutno aplikovat také § 2048, § 2049. Dle § 2048, § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Při posuzování sjednaných smluvních pokut se soud zabývá přiměřeností takového ujednání. Posuzuje přitom zejména četnost smluvních pokut, splnění jaké povinnosti je touto zajištěno (zda je přiměřená), kde se nachází ujednání o smluvní pokutě (v textu samotné smlouvy nebo v obchodních podmínkách), užití adhezní podoby smluvní kontraktace a další smluvní ujednání v kontextu celé smlouvy. Z hlediska preventivně-sankční a zároveň uhrazovací funkce smluvní pokuty je žádoucí, aby smluvní pokuta plnila roli nejen paušalizované náhrady škody, ale aby také dostatečně motivovala a odrazovala úvěrovaného od porušení zajištěné smluvní povinnosti. Dle § 18a zákona č. 145/2010 Sb., zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Zajišťovací funkci tak plní mimo jiné smluvní pokuty. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, nebo veřejný pořádek. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dobré mravy tak plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání v případech, kdy právní jednání nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popř. pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takové právní jednání zakládá. Odkazovaná právní úprava je projevem směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993, která byla přijata s cílem zvýšit ochranu spotřebitele před nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách. Jakkoli totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci (nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10). Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 609 první věta o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Dle § 610 odst. 1 první věta, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Dle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Dle § 629 odst. 1, 2 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Dle § 638 odst. 1, 2 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Dle § 648 o. z., uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

24. Soud má s ohledem na shora uvedené, že mezi žalobkyní a žalovaným sjednaná SRU, která je smlouvou spotřebitelskou a formulářového typu, ve směrodatných rysech naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti a nelze poskytnout soudní ochranu žalobkyni, která evidentně poškozuje práva druhé smluvní strany, a to z následujících důvodů. SRU je smlouvou formulářového typu, předpřipravenou žalobkyní včetně textu smluvních podmínek (smluvní ujednání). Smlouva fakticky neumožňovala žalovanému, který byl jednoznačně slabší stranou, modifikaci uvedené smlouvy. Naopak v sobě text smlouvy a smluvních podmínek skýtal možnost vyvolání nepříznivých následků na straně žalovaného. Sazba úroku z úvěru a stejně tak sazba RPSN byla sjednána ve zcela nepřiměřené výši, kdy u sjednaného úroku z úvěru se jednalo o 148,15 % ročně a RPSN 150,03 %. Navíc v případě čerpání revolvingu se jednalo o sazbu sjednaného úroku 118,4 % a RPSN 121,32 %. K tomu pro případ prodlení bylo splnění závazku ze strany žalovaného zajištěno řadou smluvních pokut. Pro případ prodlení se splněním smluvní povinnosti na straně úvěrovaného byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smluvní pokuta, kdy při prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než za a) 15 dnů po termínu splatnosti se jedná o smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky (jako první dílčí smluvní pokuta) a dále v případě prodlení o více než za b) 30 dnů po termínu splatnosti nad rámec smluvní pokuty pod bodem a) smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky (jako druhá dílčí smluvní pokuta). Dojde-li k zesplatnění úvěru, pak se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok z úvěru) stávají novou jistinou úvěru, která je splatná nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Dle čl. 12 5. smluvních ujednání, pokud dlužník neuhradí tuto novu jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění úvěru, je dlužník povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 25 % z této dlužné částky (jako třetí dílčí smluvní pokuta). Při výpočtu této smluvní pokuty se vychází z aktuální výše nové jistiny úvěru ke dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Tato smluvní pokuta je splatná v den následující po dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle čl. 12 7. pokud nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru (čl. 12 4.) ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, až do okamžiku jejího úplného zaplacení (přestože vznikne úvěrujícímu právo na pokutu dle čl. 12 5.), a to jako čtvrtá dílčí smluvní pokuta. Soudu je známo, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko nebankovních subjektů jsou úroky požadované těmito nebankovními úvěrujícími vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Zároveň je splácení takto poskytnutých úvěrů zajišťováno prostřednictvím sjednání smluvních pokut. K těmto smluvním ujednáním lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dospěl k tomu, že již úrok 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně navíc ve spojení se souborem sankčních ujednání ve formě mimo jiné smluvních pokut (právě u nebankovních subjektů), naplňuje beze zbytku kritéria zjevné nespravedlnosti. Sjednaný úrok z úvěru tak nepochybně naplňuje kritérium zjevné nespravedlnosti, a to ve spojení s jednotlivými ujednáními, která vymezují dílčí smluvní pokuty, ať už jednorázově (v sazbě 8%, 13% a 25%), či v procentuální výši konzistentně narůstající až do doby zaplacení dlužné částky (0,25 % denně), kdy ty jsou sankciováním téhož porušení smluvní povinnosti. Jedná se přitom o postihy zasahující do majetkové sféry žalovaného, stíhající porušení shodné povinnosti. Soud má povinnost posuzovat kumulaci všech těchto majetkových postihů, při jejich četnosti. S hledem na procentuální sjednání smluvních pokut bude hodnota této majetkové sankce pro další prodlení stále narůstat. Na uvedeném závěru nic nemění ujednání stran uvedené ve smlouvě v části B) čl. III, kdy úvěrovaný potvrzuje sjednanou výši úroku za poskytnutý úvěr a s touto souhlasí, považuje ji za přiměřenou (toto ujednání je předtištěno v připraveném formuláři návrhu na uzavření revolvingového úvěru, žalovaný jej nemohl nijak ovlivnit). Žalobkyně používala formulářové smlouvy, do jejichž znění není spotřebitel schopen jakkoli zasáhnout a ovlivnit jejich obsah. Primární závazek zajišťuje prostřednictvím smluvních pokut ve výši desítek procent z dlužné částky nastupující již při prodlení v řádech jednotek dnů či týdnů, taková smlouva byla sjednána nepochybně v rozporu s dobrými mravy, a jedná se tak o smlouvu, která je dle § 588 o. z. absolutně neplatná.

25. Nad rámec uvedeného soud dodává, a to ke splnění povinnosti žalobkyně zkoumat solventnost žalovaného, že přestože se žalobkyně zabývala poměry žalovaného, jednalo se o klienta rizikového (jednalo se o důchodce se starobním důchodem a požadoval poskytnutí vysoké peněžní částky), kterému úvěr být poskytnut nemá, nebo pokud ano, avšak ve výrazně limitované výši. Žalobkyně mu přesto poskytla úvěr v částce 40 000 Kč. Tedy nikoli úvěr bagatelní. Je zjevné, že již v době sjednání uvedené smlouvy se jednalo o osobu, která může mít problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že žalobkyně neposkytla v tomto případě žalovanému úvěr s důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž s cílem dosažení zisku realizací násobného zajištění původního dluhu. Ke kterému žalovaný ať už z vlastní nevědomosti, bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti, přistoupil. Cílem žalobkyně bylo poškodit žalovaného, neboť téměř s absolutní jistotou mu muselo být jasné, že svému závazku nebude schopen dostát.

26. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému bezhotovostně poskytla na jím sdělený bankovní účet č. [bankovní účet] částku 40 000 Kč, která je pro závěr o absolutní neplatnosti SRU bezdůvodným obohacením na straně žalovaného (§ 2991 o. z.). Námitka promlčení vznesená žalovaným nebyla vznesena důvodně, k promlčení nedošlo, když samotná smlouva o úvěru byla uzavřena [datum], následně bylo částečně hrazeno, poslední úhrada 4. 3. 2015, návrhem na zahájení rozhodčího řízení ze dne 13. 2. 2015 bylo zahájeno rozhodčí řízení, rozhodčí nález vydaný v dané věci nabyl právní moci dne 20. 4. 2015, vykonatelnosti 24. 4. 2015, dne 1. 9. 2015 bylo zahájeno exekuční řízení a to bylo pravomocně zastaveno až 14. 4. 2021, když už 1. 4. 2021 žalobkyně podala žalobu v této věci. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015, promlčecí doba přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když rozhodčí smlouva je neplatná; dále dle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2021, 14 VSOL 199/2021,„ uplatní-li věřitel svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodčí nález nebyl zrušen soudem dle § 34 RozŘ, ale došlo z důvodu neplatné rozhodčí doložky k zastavení exekuce pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a podá-li věřitel bez zbytečného odkladu po pravomocném zastavení exekuce přihlášku pohledávky přiznanou rozhodčím nálezem do insolvenčního řízení, zůstávají účinky podané rozhodčí žaloby zachovány a námitku promlčení přihlášené pohledávky nelze uplatnit.“ K tomu také nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18. Žalovaný je tak povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, po odečtení toho, co bylo žalovaným hrazeno – 17 436 Kč (poslední úhrada žalovaného dne 4. 3. 2015), a zaplatit z takové částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky 22 564 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení, tj. 8,05% úroku ročně z částky 22 564 Kč od 5. 3. 2015 do zaplacení (výrok I.)

27. Ačkoliv soud vyhověl zcela konečnému návrhu žalobkyně, je nutné při rozhodnutí o nákladech řízení vycházet z původně žalované částky a rozhodnout o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně vzala žalobu částečně zpět až poté, co se dozvěděla o zdravotním stavu žalovaného, tedy upustila od žalování dané částky a zavinila tak zastavení řízení pro uvedené částky. Řízení bylo z tohoto důvodu částečně zastaveno pro částku kapitalizovanou k právní moci tohoto částečného zastavení (5. 2. 2022) 31 733,99 Kč (tj. 3 233,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 233,41 Kč od 5. 3. 2015 do zaplacení – 1 804,19 Kč, s 13,89% úrokem ročně z částky 25 797,41 Kč od 5. 3. 2015 do zaplacení – 24 837,39 Kč, 1 859 Kč). Pokud by žalobkyně nevzala žalobu částečně zpět pro uvedené částky, soud by s ohledem na shora uvedené závěry o absolutní neplatnosti SRU žalobu pro tuto částku zamítl, a v tomto rozsahu by tedy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně by touto optikou byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 52,8 %, v rozsahu 47,2 % by úspěšná nebyla. S ohledem na uvedené soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

28. Soud stanovil lhůtu k plnění přiznané částky ve splátkách ve výši 400 Kč měsíčně počínaje měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku vždy do 20. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek, když zohlednil nepochybně nepříznivý zdravotní, osobní a majetkový stav žalovaného, při zvážení jeho měsíčních příjmů (16 874 Kč) a částky, která mu zůstane k dispozici (po odečtení exekučně srážené částky 2 790 Kč, a 11 552 Kč za pobyt žalovaného v [zažízení] [anonymizována čtyři slova]). Je totiž nejen v zájmu žalovaného ale i v zájmu žalobkyně dát žalovanému možnost dluh hradit ve splátkách (i když dluh bude při řádném placení splátek zaplacen za 4 roky a 8 měsíců). Výhoda splátek je žalovanému poskytnuta pouze pro případ, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí některou - byť jen jednu - splátku včas, ztratí výhodu splátek, celý dluh se stane splatným a žalobkyně se bude moci domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku. Pro úplnost soud dodává, že stanovená výše splátky rovněž nebrání žalovanému k úhradě splátek v částkách vyšších než je stanovená soudem, příp. ve více měsíčních splátkách.