10 C 41/2022-266

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], Ph.D. sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o 535 327,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 535 327,50 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 35 327,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 151,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku na náhradě nákladů řízení státu částku 13 262,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy na zdraví, kterou jí měla způsobit při labioplastice, jíž se podrobila dne [datum] v jejím zdravotnickém zařízení v [obec] Operace měla proběhnout bez komplikací, ale ještě téhož dne si žalobkyně stěžovala na bolesti, obě labia byla nateklá a žalobkyně, které byly podávány opiáty, krvácela. MUDr. [jméno] [příjmení] byl zvolen konzervativní postup a tak až dne [datum] došlo k reoperaci, při níž byl odstraněn podkožní hematom o velikosti asi dvou tenisových míčků. Po několika měsících po propuštění ze zdravotnického zařízení žalobkyně navštívila MUDr. [příjmení], který ji kvůli trvajícím potížím a patrnému stehu doporučil další operaci a vydal pokyn, aby jí byla vrácena zpět částka za labioplastiku. Žalobkyně později dne [datum] navštívila gynekoložku MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], podle níž bylo také nutné provést další operaci, neboť má nadále v jizvě cystu, pysky jsou výrazně nesouměrné, v místě zákroku je vypadlá tkáň, a i po dvou a půl letech od operace má obtíže při sportu a sexu, kdy dochází k otoku a zvětšení abscesu, kvůli čemuž stále trpí bolestmi. Žalobkyně je přesvědčena, že při poskytování zdravotní péče nebylo ze strany zdravotnického zařízení žalované postupováno v souladu s nejvyšším možným dostupným stupněm medicínské vědy a praxe, pročež jí za toto porušení zásady lege artis náleží náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Nárok na náhradu chtěla vypořádat jednorázovým zadostiučiněním ve výši 500 000 Kč, žalovaná však celý nárok odmítla. Proto podala žalobu, kterou se domáhala bolestného ve výši 12 500 Kč a zadostiučinění za další nemajetkové újmy ve výši 487 500 Kč, kam zahrnula dočasné následky jako objektivně ušlé prožívání běžného života způsobené samotným poškozením zdraví, zdravotními komplikacemi, následnými operacemi a dlouhodobou domácí léčbou, i duševní strádání, které zahrnuje subjektivní strádání spojené s vnímáním ublížení na zdraví a jeho následků, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne, kdy svůj nárok uplatnila u žalované. Podáním ze dne [datum] k prokázání svých nároků na bolestné a další nemajetkové újmy označila za důkaz znalecký posudek doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., a podáním ze dne [datum] jednak„ vyčlenila“ z dosavadního nároku na náhradu dalších nemajetkových újem ve výši 487 500 Kč nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 143 451 Kč, tudíž na původním nároku již požadovala pouze 344 049 Kč, jednak svou žalobu rozšířila podle vyčíslení zmíněným posudkem o dalších 35 327,50 Kč na bolestném, kde tedy požadovala přiznat částku 47 827,50 Kč, což soud připustil, celkově tedy na žalované požadovala náhradu za tvrzenou nemajetkovou újmu na zdraví 535 327,50 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná uplatněný nárok odmítla, neboť byla řádně provedena veškerá předoperační vyšetření a žalobkyně byla před operací poučena a podepsala informovaný souhlas. Zákrok proběhl bez komplikací a po stížnostech žalobkyně na bolesti a po zjištění otoku byla zahájena léčba podáváním medikamentů. Šlo o konzervativní postup, kdy se čeká, až se krvácení samo zastaví a koagulum se vypustí, kdyby se postupovalo aktivně a stehy se rozpustily, vzniklo by nezanedbatelné riziko, že nová sutura nesroste a labium se zahojí roztržené. Žalobkyně se navíc po domluvě o korekční reoperaci MUDr. [příjmení] ozvala až v prosinci 2020, což nasvědčuje tomu, že netrpěla takovými bolestmi, jak namítala. Jestliže jí byly vráceny peníze za labioplastiku, nešlo o přiznání špatného postupu či špatného výsledku, ale o snahu operatéra, aby byla spokojená. Také doporučení korekční operace MUDr. [příjmení] [příjmení] neznamená, že zákrok provedený žalovanou byl non lege artis. Podle posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., který si nechala vypracovat, byl naopak postup žalované de lege artis. Vzhledem k tomu měla za to, že nedošlo k protiprávnímu jednání, které by založilo její odpovědnost za tvrzenou újmu žalobkyně. Žalovaná dále namítla, že znalecký posudek doc. [příjmení] ze dne [datum] nesplňuje formální náležitosti znaleckého posudku, a vznesla námitku promlčení, a to vůči všem nárokům žalobkyně, jak je uplatnila ve svém podání ze dne [datum].

3. Vedlejší účastnice vystupující na straně žalované nárok žalobkyně také odmítla, s tím, že plně odkázala na vyjádření žalované. Dodala, že žalobkyně byla seznámena s komplikacemi, které mohou nastat, podepsala informovaný souhlas a že z posudku prof. [jméno] [příjmení] i lékařských zpráv vyplývá, že postup žalované byl ve všech ohledech správný, což nemůže vést ke vzniku její odpovědnosti. Rovněž vznesla námitku promlčení.

4. Strany mezi sebou učinily nesporným, že žalobkyně se dne [datum] ve zdravotnickém zařízení žalované podrobila labioplastice a že dne [datum] byla provedena reoperace. Dále mezi sebou učinily nesporným, že žalobkyni byla žalovanou vrácena částka 8 400 Kč za provedení labioplastiky a že žalované byla doručena předžalobní výzva žalobkyně ze dne [datum]. Za účelem zjištění ostatních rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování.

5. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., vypracovaného dne [datum] pod [číslo] vyplynulo, že operace žalobkyně byla podle lékařské dokumentace provedena lege artis s použitím klínovité resekce, která je obvykle uplatňována. Po operaci nastaly komplikace, ty však nebyly způsobeny pochybením operatéra, ale jde o možné komplikace po takovémto operačním zákroku a byly řešeny v zájmu pacientky bez zbytečných ukvapených postupů. Odsátí hematomu s odstupem několika dnů lze považovat za správný postup. Ze strany zdravotnického personálu ani operatéra nedošlo k pochybení. V doplňku k tomuto posudku ze dne [datum] znalec mj. sdělil, že nešlo o případ komplikace léčebně preventivní péče, ale o komplikaci v estetické medicíně, není však zakázáno, aby takový výkon provedl lékař„ státního zařízení“. Otázkou je, zda tento zákrok umí a je si vědom možných komplikací. Jestliže ovšem z dokumentace vyplývá, že zákrok byl proveden podle současných lékařských postupů a na současné úrovni lékařské vědy, pak se tento lékař nedopustil pochybení. Komplikace žalobkyně, k nimž přispívá fakt, že ženský genitál je výrazně prokrven, byly v souladu s komplikacemi uvedenými v odborné literatuře, s nimiž byla podle informovaného souhlasu seznámena. Řešeny byly standardně, s rozmyslem a neukvapeně, aby byl zachován estetický efekt, který se však nedostavil. Stav jistě není uspokojivý a bude třeba opětovný operační zákrok.

6. Z výslechu znalce prof. [jméno] [příjmení] bylo dále zjištěno, že osobně s tímto typem operace nemá zkušenosti, kromě lékařské dokumentace si však vyhledal záznamy ze soukromých klinik, které je provádějí, a odbornou literaturu. V operačním protokolu MUDr. [příjmení] pak byl průběh operace popsán tak, jak se má správně provádět. Jakýkoli výkon v této oblasti ovšem může být spojen s komplikacemi, i když se provede správně. V daném případě došlo ke komplikacím, u nichž ale nelze zjistit, jakého byly původu, nebo co bylo příčinou toho, že se to tímto způsobem hojilo. V prvních dvou dnech po operaci bylo obtížné rozlišit, jestli jde jen o edém, nebo se tam už objevil hematom. Operatér tedy postupoval obezřetně. Znalec se spíše přikláněl k tomu, že šlo o důsledek sekundárního špatného hojení, které nesouvisí s vlastní operací, způsobeno je buď imunologickým defektem u pacienta, nebo rozvojem infekce. Při pozdějším vyšetření byl zjištěn tzv. Schlofferův uzel, což je alergická reakce organismu na určitý typ stehů, který se mohl zúročit a který nemohl být předem odhadnut. Jestliže by šlo o infekci, ta mohla vzniknout kdekoli, pokud se ale otevře rána, kde je hematom, jde o živnou půdu pro infekci, i kdyby byla sterilně krytá. Kdyby operoval on, řešil by věc stejně, vyčkával by a byl by opatrný.

7. Ze znaleckého posudku doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., vypracovaného dne [datum] pod [číslo] vyplynulo, že operace byla provedena obvyklým způsobem, výsledek byl ale neuspokojivý včetně vážných klinických potíží, bolestí zevních rodidel a otoků zevního genitálu. [příjmení] k vytrpěné bolesti a útrapám spojeným s dlouhodobou léčbou a následnými operacemi. Tento špatný výsledek je nepříjemný, bolestivý stav, negativně ovlivňující život pacientky. Jeho příčina je buď v operační chybě, nebo ve špatné hojivosti tkání, která je však nepredikovatelná. Z operační zdravotní dokumentace je ovšem velmi obtížné rozlišit, o jakou příčinu se jedná.

8. Znaleckým posudkem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., vypracovaným dne [datum] pod [číslo] pak bylo bolestné žalobkyně podle Metodiky k náhradě nemajetkových újem na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku ohodnoceno 150 body, což činilo 47 827,50 Kč, a u náhrady za ztížení společenského uplatnění celkové korigované procento činilo 1, [číslo], přičemž k ustálení zdravotního stavu došlo dne [datum]. Výchozí rámcová částka za rok 2019 tedy činila 13 650 000 Kč a takto určená náhrada tudíž částku 143 451 Kč.

9. Z výslechu znalce doc. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že na svých shora uvedených závěrech jakožto mj. dlouholetý ředitel pražského Ústavu pro péči o matku a dítě v [obec] nehodlá ničeho měnit. Postup byl v tomto případě v souladu s aktuálním stavem znalostí a vědomostí lékařské vědy, výkon byl správně indikován a podle dokumentace adekvátně proveden. Otazníkem je další vývoj, kdy došlo ke komplikacím. Žalobkyně byla reoperována pro poměrně velký hematom, a je otázka, proč vznikl, a další otázka, proč byl řešen až 4. dubna (správně 2. dubna). Z lékařské dokumentace nebylo úplně patrné, kdy dosáhl velikosti těch dvou tenisových míčků. Podle znalce to muselo být zřejmé řádově v několika hodinách po operaci, pak by byl adekvátní postup takovou situaci řešit vzápětí. Ve vztahu k MUDr. [příjmení] také nezná jeho operační kurikulum, tzn. zda již takové operace prováděl, kolik jich provedl a kdy naposledy, ovšem i těm nejlepším operatérům se občas podobná věc stane. Tyto operace, které spadají do šedé zóny mezi operační gynekologii a plastickou chirurgii, dělají všichni gynekologové, ačkoli nejsou tak časté, avšak nemá-li lékař dost zkušeností, je pravděpodobnost vzniku komplikací vyšší. Nedá se tedy vyloučit, že komplikace zde měly být řešeny dříve. Svoji roli mohla hrát infekce nebo imunitní reakce pacientky, ale základním zdrojem následných obtíží byl hematom. Hojení je velmi individuální záležitost, od několika málo dnů až po několik týdnů, přičemž při delší době hojení je větší pravděpodobnost, že výsledný efekt bude méně uspokojivý, ale nejde o stoprocentní pravidlo. Sám provedl do dvaceti labioplastik, poslední před pěti lety.

10. Oba znalci se při své konfrontaci shodli, že v pooperačních komplikacích žalobkyně hrál důležitou roli hematom. Podle prof. [příjmení] byl lékař zdrženlivý, protože nemohl být v prvních dvou dnech přesvědčen, že nejde o edém, podle doc. [příjmení] bylo nicméně operováno v prostoru, kde podle jeho operačních zkušeností musel být hematom patrný už v řádu hodin. Naproti tomu podle prof. [příjmení] k takové události dojde v řádu delším než několik hodin. Oba se ale také shodli, že v lékařské dokumentaci o tom není žádná zmínka. Mohlo k tomu dojít i výkyvem tlaku, ale podle dokumentace byl tlak zcela přiměřený, z dokumentace rovněž neplyne, že by došlo k uvolnění provizorního trombu. K tomu mohlo podle obou znalců dojít kdykoli mezi operací a šestým dnem poté, byť spíše v kratším časovém intervalu. Doc. [příjmení] trval na tom, že daná záležitost musela vzniknout krátce po operaci a proto mělo dojít k okamžitému řešení, prof. [obec] by s tím souhlasil, pokud by to byl hematom, ale kdyby tehdy šlo o pooperační edém, rozvolňování by bylo špatným postupem, přičemž takto by to muselo být popsáno v lékařské dokumentaci. Oba znalci při zpracování posudků vycházeli pouze z lékařské dokumentace, informaci, že druhý den po operaci zde měl být obrovský a fialový útvar, měli až následně od žalobkyně.

11. S ohledem na zjištění vyplývající z výpovědí znalců soud přistoupil rovněž k výslechu MUDr. [jméno] [příjmení], při němž si svědek vzpomněl na to, že k dané operaci došlo před třemi až čtyřmi lety, pravděpodobně jí předcházelo předoperační vyšetření a nejspíše šlo o klínovitou resekci, jinak by byla provedena ambulantně. Nejvíce si vzpomínal na to, že žalobkyně ho následně několikrát kontaktovala e-mailem, aby byla provedena oprava, ale vždy to„ vyšumělo“. Na komplikace během operace si nevzpomněl, jelikož mu ale poté opakovaně, asi dvakrát nebo třikrát, psala, že se jí to špatně hojí, což není běžné, mohlo tedy k nějaké komplikaci dojít. Po operaci bývá hospitalizace ještě dva nebo tři dny. Má specializaci v oboru gynekologie a porodnictví a samotná labioplastika je pro něj běžná operace, provedl jich asi padesát, většinou v ambulanci v lokální anestezii. O řešení komplikací rozhoduje on, jde-li hematom, pak se jako při úrazu rodidel v dětské gynekologii doporučuje konzervativní postup, čeká se na zastavení krvácení, pokud nehrozí vykrvácení, aby nevznikly komplikace a potřeba dalších následných reoperací. Určení, že jde o hematom, záleží na tom, jak je hluboko. Doposud se nesetkal s žádnou komplikací zánětlivého původu.

12. Ze zdravotnické dokumentace žalobkyně bylo soudem nad rámec mezi stranami nesporných zjištění a zjištění vyplývajících z výslechu znalců zjištěno, že žalobkyně byla k hospitalizaci přijata dne [datum], byla poučena o svých právech, o důvodu operace, o způsobu jejího provedení i možných komplikacích, s plánovaným operačním výkonem souhlasila a podepsala informovaný souhlas. Před samotnou operací podstoupila téhož dne anesteziologické předoperační vyšetření, po němž bylo rozhodnuto, že zákrok bude proveden v celkové anestezii, s čímž po poučení souhlasila. Labioplastika byla provedena klínovitou resekcí labia, operace proběhla dne [datum] od 14:35 do 15:17 hodin bez komplikací, efekt byl symetrický a pacientka neudávala žádné potíže. Ale již několik hodin po operaci si stěžovala na silnou bolest, obě labia byla silně nateklá a krvácela. Po ledování a medikaci udala zmírnění bolestí. Po zjištění hematomu v operační ráně o velikosti asi dvou tenisových míčků byl den poté ([datum] v 7:46 hodin) zvolen konzervativní postup, při kterém se operační řešení jevilo až jako poslední možnost při zvětšování objemu hematomu, což trvalo i následující tři dny. Dne [datum] byla provedena evakuace a drenáž již zmenšeného hematomu, jako příčina byla označena abnormální reakce pacientky nebo pozdní komplikace. Následující den pacientka uvedla, že se jí hodně ulevilo, a další den byla z lékařského zařízení se svým souhlasem propuštěna.

13. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a MUDr. [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum] vyplynulo, že se po kontrole po provedené labioplastice dohodli, že žalobkyně podstoupí operaci kvůli špatně zahojené jizvě, což v létě nestihla. Nově se tedy dohodli na termínu [datum], přičemž žalobkyně se ještě zastaví k sestavení plánu operace.

14. Z lékařských zpráv MUDr. [příjmení] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] a [datum] a z návrhu léčebného plánu soud zjistil, že žalobkyni musela být po předešlé labioplastice provedena extirpace cysty a zmenšení pravého malého stydkého pysku. Žalobkyně tehdy udávala obtíže při sportu a pohlavním styku, kdy dochází k otokům a zvětšování abscesu v jizvě o velikosti 15 mm, pod nímž je výpadek tkáně. Následkem operace vznikla i výrazná nesrovnalost mezi levou a pravou stranou.

15. Zjištěný skutkový stav poté soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

16. Podle § 2643 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

17. Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

18. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odst. 2).

19. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. V ustálené soudní praxi platí, že předpoklady vzniku odpovědnosti za vzniklou újmu, ať již majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu, jsou (obecně) porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou újmou a také zavinění, ledaže jde o tzv. objektivní odpovědnost, u níž se zavinění nevyžaduje. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, k újmě by nedošlo.

21. Smyslem bolestného je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i jistou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci obvykle doprovází bolestivý stav (tzv. bolest v širším smyslu). Nárokem na odškodnění bolesti je proto myšleno odškodnění jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání, přičemž nemožnost vykonávat práci a věnovat se svým zálibám, vedlejší účinky léků, strach z léčebných zákroků, obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, nesamostatnost či závislost na péči třetích osob, sdílení nemocničního pokoje s dalšími pacienty, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojené s léčením, případně s hospitalizací ve zdravotnickém zařízení pro každého pacienta, a nespadají tudíž do kategorie tzv. dalších nemajetkových újem ve smyslu § 2958 o. z. Nelze navíc oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání nepohodlí spojeného s léčením. [jméno] takových obtíží je tudíž třeba zohlednit při stanovení výše bolestného, neboť bodové hodnocení lékaře (znalce) je pouze východiskem, na jehož základě soud určuje konečnou výši náhrady s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, jejichž demonstrativní výčet obsahuje § 2957 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, publikovaný pod [číslo] 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, nebo zejména rozsudek téhož soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020, publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní).

22. Jde-li o náhradu za ztížení společenského uplatnění, jejím smyslem je odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod. Náhrada v podobě konkrétní, soudem určené peněžité částky cílí k odčinění nemajetkové újmy vyvolané zásahem do zdraví, které je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní).

23. Zmíněné tzv. další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z. jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti, ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikováno pod [číslo] 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní).

24. Zákon přitom stojí na požadavku, aby vytrpěné zdravotní újmy byly plně vyváženy peněžitou náhradou, avšak zjištění finančního ekvivalentu za poškození tak cenné hodnoty jako lidské zdraví je diskutabilní, neboť přesná kvantifikace nemajetkových újem je navýsost složitá, ne-li nemožná. Zřejmě i proto zákon doplňuje, že nelze-li výši náhrady určit cestou plné kompenzace, má se náhrada stanovit podle zásad slušnosti. Ani ty nejsou nikterak definovány a jejich vágnost je zcela srovnatelná s primárním požadavkem plné náhrady. Je proto úlohou soudu, aby tuto právní úpravu naplnil svou úvahou. Ta však nemůže být nepodložená a libovolná, nýbrž musí být odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, z jakých východisek soud vyšel a jaká kritéria použil. Jen tak lze vyhovět požadavku legitimního očekávání účastníků a také předvídatelnosti soudních rozhodnutí.

25. Z toho vyplývá, že má-li být způsob určení výše náhrady způsobilý sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 o. z. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), musí si soud definovat způsob, jak ryze subjektivní nemajetkovou újmu v posuzovaném případě srovnat s jinými případy. Proto si česká justice za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví jako nezávaznou pomůcku vypracovala Metodiku k náhradě nemajetkových újem na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku, kterou akceptoval i Nejvyšší soud a její východiska publikoval pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí (dále též jen„ metodika“, v aktuální verzi dostupná na stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]).

26. Obvyklým podkladem pro stanovení výše náhrady jak za bolest, tak za ztížení společenského uplatnění na základě metodiky je tudíž posudek vypracovaný znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví. Znalci přirozeně nepřísluší, aby sám stanovil a určil částku dané náhrady, neboť je to jen soud, kdo stanoví její výši podle předem daných kritérií. Účelem znaleckého posudku je vytvořit dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného z životních činností definovaných v metodice, aby soud sám následně mohl učinit právní závěr o výši přiznávané náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví. Úkolem znalce také není zjišťovat, které z posuzovaných činností poškozený skutečně vykonával, v jaké intenzitě a nakolik ztrátu či omezení některých z nich pociťuje úkorně. Je úkolem soudu, aby objektivní zařazení pacienta do procentní škály vyřazení ze společenského života tzv. modifikoval právě již vzhledem ke konkrétním okolnostem případu a s respektem ke vnímání újmy samotným poškozeným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, anebo zejména citované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1361/2021 a 25 Cdo 2207/2020, jež poskytují i podrobný výklad k využití metodiky v praxi).

27. V dané však nešlo přehlédnout další, a pro posouzení věci primární závěr, který je rovněž již v soudní praxi jednoznačně ustálen, a sice to, že nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017).

28. Jestliže tedy žalobkyně uplatnila nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění v podání ze dne [datum], učinila tak až po marném uplynutí koncentrační lhůty podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jak o tom byla poučena při prvním jednání dne [datum]. Soud i s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry ohledně charakteru obtíží a útrap spojených s trvalým zhoršením zdravotního stavu nemůže souhlasit s tím, že by snad došlo k „ vyčlenění“ tohoto nároku z nároku na náhradu dalších nemajetkových újem, jež jsou specifickými okolnostmi vymykajícími se obvyklému průběhu léčby a stabilizaci zdravotního stavu, jak byl výslovně s odkazem na ustanovení § 2956 a násl. o. z. uplatněn již v žalobě. K těmto později uplatněných tvrzeným skutečnostem tedy soud v tomto řízení přihlížet nemohl, a pokud by i tak (chybně) učinil, nemohl by daný nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznat už jen z důvodu žalovanou a vedlejší účastnicí vznesené námitky promlčení, jestliže ke vzniku újmy na zdraví mělo dojít následkem operace ze dne [datum].

29. Rovněž nárokem na náhradu uvedených dalších nemajetkových újem se soud nemohl blíže zabývat, a to především z toho důvodu, že nebyly blíže konkretizovány (tvrzení ohledně dočasného objektivně ušlého prožívání běžného života žalobkyně způsobeného samotným poškozením zdraví, zdravotními komplikacemi, následnými operacemi a dlouhodobou domácí léčbou, jakož i ohledně subjektivního duševního strádání žalobkyně spojeného s vnímáním ublížení na zdraví a jeho následků je příliš obecné a vágní, nehledě k tomu, že daný nárok byl uplatněn ve výši přesně 344 049 Kč) a k jejich prokázání nebyly označeny žádné důkazy i přes zmíněné poučení. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení i břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a § 120 odst. 1 o. s. ř. (.

30. Vzhledem k uvedenému tak„ ve hře“ zůstal pouze nárok na bolestné ve výši 47 827,50 Kč, přičemž zde soud naopak nemůže souhlasit s žalovanou, že i tento nárok byl uplatněn po uplynutí tzv. koncentrační lhůty, neboť bolestné žalobkyně žádala již v žalobě, jeho skutkové vymezení ve smyslu bolestivých stavů způsobených předmětnou labioplastikou se nijak neměnilo, a pouze jeho výše vyplynula ze znaleckého posudku doc. [příjmení], který byl za důkaz označen právě ještě před uplynutím této lhůty. Rozhodující pro věc ovšem bylo, zda žalovaná, resp. její zdravotnické zařízení postupovalo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe (lege artis), na čemž závisel právní závěr, zda lze žalovanou činit odpovědnou za újmu na zdraví žalobkyně, o jejíž existenci se jinak strany nepřely, případně zda mezi jednáním či opomenutím žalované a vznikem této újmy lze shledat příčinnou souvislost.

31. Rozhodovací praxe soudů k řešení této otázky je již také ustálena. Především platí, že postup lékaře se v tomto ohledu hodnotí vždy na základě poznatků, které měl k dispozici v době svého rozhodování. Toto hodnocení musí brát v úvahu i časové souvislosti, podmínky, v nichž se zákrok odehrával, a rizika, jimž čelil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2221/2011). Specifikum těchto sporů nicméně spočívá v tom, že otázku, zda lékař postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe, je nutno posuzovat za pomoci dalších lékařů – znalců, a podkladem pro závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou, jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě taktéž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazováním. Z hlediska aplikační praxe je tudíž otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování. Dále platí, že při poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé povinni postupovat podle smlouvy (je-li uzavřena) s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.). [příjmení] řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a rovněž s odpovídající znalostí. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním, tedy jedním z předpokladů odpovědnosti podle § 2913 o. z. ve spojení s § 2645 o. z., která není odpovědností za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka. Nejde přitom o deliktní odpovědnost, ale o odpovědnost za porušení smlouvy, jež je postavena na objektivním principu, zavinění se zde proto nezkoumá (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3675/2019).

32. Příčinná souvislost mezi případným léčebným postupem, který nebyl lege artis, a újmou na zdraví pacienta ovšem musí být postavena na jisto a důkazní břemeno zde nese žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 168/2003). Zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (případně opomenutím) a škodlivým následkem, je totiž v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, případně rozsudek téhož soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3332/2020).

33. Posouzení této otázky v dané věci bylo, a to v souladu s citovanou judikaturou, prakticky zcela závislé na vyjádření znalců. Nebylo totiž možno vyloučit, že i přes zjištění o řádném předoperačním poučení žalobkyně mj. o možných komplikacích, přes její podpis informovaného souhlasu a přes záznamy žalované o provedení dané operace původně bez komplikací se symetrickým efektem a o příčině následných bolestí způsobených mimořádně velkým hematomem, která byla shledána buď v abnormálních reakcích pacientky, nebo v až pozdějších komplikacích, nebyl postup lékařů a personálu zdravotnického zařízení žalované postupem s péčí řádného odborníka a v souladu s pravidly oboru. Oba znalci se ovšem shodli, že operace byla provedena obvyklým způsobem a v souladu s aktuálním stavem znalostí a vědomostí lékařské vědy, problémem bylo určení příčiny následných komplikací, kdy žalobkyně musela být reoperována pro poměrně velký hematom. Ten byl základním zdrojem těchto následných obtíží žalobkyně, nicméně určitou roli mohl sehrát také rozvoj infekce nebo imunologický defekt u pacientky. Vznik hematomu také nemohli s jistotou určit, mohlo k tomu dojít výkyvem tlaku či uvolněním provizorního trombu, to však nebylo možné z lékařské dokumentace zjistit. Především však z ní nezjistili, přesně kdy byl patrný. Podle doc. [příjmení] musel být zjištěn už řádu několika hodin po operaci a proto měl být také okamžitě řešen, s čímž ale nesouhlasil prof. [obec], protože nic takového z dokumentace neplyne a k takovým událostem dochází později, jeho odsátí s odstupem několika dnů tedy bylo správným postupem a on by věc řešil také konzervativně. Pro doc. [příjmení] bylo rovněž podstatné, zda měl operatér dost zkušeností, nicméně výslechem MUDr. [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno, že tyto zkušenosti s prováděním labioplastik měl, neboť jich za svou praxi provedl desítky. Z toho pro soud vyplývá, že ačkoli hlavní příčinou bolestivých stavů žalobkyně byl hematom, nebylo ani prostřednictvím znalců odborně zjištěno, nejen co vedlo k jeho vzniku, ale zejména to, kdy přesně byl u žalobkyně patrný. Zda v řádu několika málo hodin po operaci, kdy by mělo zřejmě následovat jeho rychlé odsátí, nebo později, kdy byl naopak správný konzervativní přístup. Lékařská dokumentace se o něm zmiňuje až po uplynutí 16,5 hodin od labioplastiky, nelze tedy jednoznačně dojít k závěru, že i když samotná operace byla lege artis, že by pooperační péče o žalobkyni ze strany zdravotnického zařízení byla zanedbána nebo prováděna neodborně.

34. Lze shrnout, že nebylo zjištěno, že by příčina vzniku újmy na zdraví žalobkyně spočívala v non lege artis postupu žalované, a s ohledem na to se tedy již soud nemusel zabývat výší požadovaného bolestného a ani námitkami žalované, že znalecký posudek doc. [příjmení] ze dne [datum] nesplňuje formální náležitosti znaleckého posudku.

35. Soud nechce nijak zpochybňovat, že žalobkyně musela projít značně bolestivými stavy a že v důsledku nepovedené labioplastiky, která si vyžádala nejen reoperaci, ale i další korekční zákrok, musela utrpět také psychickou újmu, avšak ze shora uvedených důvodů nelze uzavřít, že by za tyto újmy byla odpovědná žalovaná, jestliže se dostatečně jistě neprokázalo, že její zdravotnické zařízení v daném případě nepostupovalo lege artis. Nebylo-li však prokázáno protiprávní jednání žalované, resp. to, že nepostupovala s péčí řádného odborníka ve smyslu § 2643 odst. 1 o. z. a s žalobkyní sjednaný lékařský zákrok (labioplastiku) neprovedla na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí, jak bylo tvrzeno v žalobě, nelze dojít k závěru, že by žalovaná porušila svou povinnost podle § 2645 o. z. a vznikla jí tak sekundární povinnost nahradit žalobkyni vzniklou újmu na zdraví (§ 2913 odst. 1 o. z.). Stručně řečeno, ne všechny újmy, které vzniknou při poskytování lékařské péče, lze přičíst danému zdravotnickému zařízení, neboť i při řádném postupu zachovávajícím současné a dostupné poznatky lékařské vědy a praxe nelze vyloučit vznik komplikací a následnou újmu na zdraví poškozeného pacienta, jak tomu bylo v projednávané věci.

36. Vzhledem k tomu soud nejen nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkové újmy, ale také nárok na bolestné, jakkoli s vědomím skutečných bolestí, které si žalobkyně musela nepochybně vytrpět, neshledal vůči žalované důvodným, a rozhodl proto, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že ve věci zcela úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů důkazů a z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“, přičemž k tarifní hodnotě 50 000 Kč ve věcech náhrady nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, publikováno pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) náleží odměna ve výši 3 100 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z 8 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum]). Dále mu podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty z jeho sídla do sídla soudu a zpět, což činí celkem 1 200 Kč, a podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. a vyhlášky č. 467/2022 Sb. cestovné ve výši 3 143 Kč (3 x 120 km při průměrné spotřebě 8,2 l [číslo] km). Účelnými soud vzhledem k úspěchu ve věci shledal i náklady na vypracování znaleckého posudku prof. [příjmení] včetně jeho doplnění v doložené výši celkem 21 600 Kč. Dohromady, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 %, tak jde o částku ve výši 64 303 Kč. Vzhledem ke specifickým okolnostem případu, kdy příčina neúspěchu ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady za další nemajetkové újmy nespočívala ani tak přímo na straně žalobkyně, jako spíše v jejím zástupcem sepsané žalobě, a kdy žalobkyně i přes nepřiznání bolestného musela evidentně projít řadou ze své strany nezaviněných velmi bolestivých stavů, však soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečně přiznal žalované právo na náhradu těchto nákladů ve výši jen jedné poloviny, tj. 32 151,50 Kč, jež se ve vztahu žalobkyně a žalované soudu z uvedených důvodů jeví jako stále přiměřená náhrada nákladů celého řízení.

38. Ze stejného důvodu plného úspěchu ve věci soud rozhodl také o náhradě nákladů vedlejší účastnice na straně žalované, které jsou však podle § 151 odst. 3 o. s. ř. určeny v paušální výši 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze 3 úkonů (písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne [datum], [datum] a [datum]), celkem tedy 900 Kč, přičemž ze shora uvedených důvodů soud podle § 150 o. s. ř. vedlejší účastnici přiznal právo na náhradu ve výši jedné poloviny, tj. 450 Kč.

39. Soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady, které mu vznikly v podobě znalečného, vyplaceného ve výši celkem 13 262,08 Kč (3 347 Kč za výslech prof. [příjmení] a 9 915,08 Kč za výslech doc. [příjmení]), když zákonné osvobození žalobkyně od soudních poplatků zde nelze zohlednit. Náhradu nákladů státu je třeba uhradit na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].

40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro určení lhůty delší nebo pro plnění ve splátkách. [obec] plnění u zastoupené žalované bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.