10 C 414/2023 - 96

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 333 333,33 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 9. 10. 2014 do 2. 9. 2024 částkou 265 627,67 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci b) částku 333 333,33 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 9. 10. 2014 do 2. 9. 2024 částkou 265 627,67 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci c) částku 333 333,33 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 9. 10. 2014 do 2. 9. 2024 částkou 265 627,67 Kč, se zamítá.

IV. Žalobkyně a) je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce b) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce c) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou se každý ze žalobců domáhal po žalovaném zaplacení částky 333 333,33 Kč s úrokem z prodlení. Žalobci tvrdili, že jsou zákonnými dědici po [tituly před jménem] [jméno FO], který zemřel dne [datum] (dále jen zůstavitel) a dědictvím nabyli rovným dílem pohledávku zůstavitele za žalovaným ve výši 1 000 000 Kč. Zůstavitel byl předsedou představenstva žalovaného zemědělského družstva. Tomuto družstvu převedl na účet celkem částku 1 000 000 Kč na základě smluv o zápůjčce uzavřených dne 9. 10. 2014 (částka 600 000 Kč) a dne 16. 10. 2014 (částka 400 000 Kč). Žalovaný zapůjčené částky zůstaviteli za jeho života nevrátil a dosud nezaplatil ničeho ani žalobcům jako dědicům, přestože byl k plnění vyzván písemně dne 2. 8. 2023. Žalobkyně a) namítla neplatnost obou smluv o zápůjčce vzhledem k tomu, že zůstavitel při jejich uzavření disponoval s částkami přesahujícími rozsah běžné správy v rámci společného jmění manželů. Žalobkyně a) jako manželka však nevyslovila s tímto právním jednáním souhlas a o existenci pohledávek se dozvěděla až v průběhu dědického řízení. Dalším důvodem neplatnosti obou smluv je skutečnost, že je za žalovaného podepsal [právnická osoba], člen představenstva, což je v rozporu se stanovami družstva.

2. Žalovaný namítl promlčení žalobou uplatněných nároků. Podle obsahu smluv měly být obě zápůjčky vráceny zůstaviteli do 31. 12. 2014. Zůstavitel měl za svého života dostatek času, aby svoji pohledávku proti žalovanému včas uplatnil. To však nikdy neučinil, a to ani částečně. V dalším průběhu řízení pak žalovaný argumentoval tím, že obě zápůjčky byly žalovanému poskytnuty z bankovního účtu, který sice zůstavitel založil pro svoji osobu, fakticky však na něm byly v období jeho existence shromažďovány také platby určené žalovanému. Tyto skutečnosti, stejně jako mnoho jiných nedostatků, však byly zjištěny až po úmrtí zůstavitele. Současně žalovaný považuje smlouvy o zápůjčce za neplatné, protože zůstavitel nemohl být předsedou představenstva žalovaného, když nikdy nebyl ani jeho členem. Uzavření smluv o zápůjčce nebylo předem projednáno ani schváleno představenstvem žalovaného. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud nárokům žalobců nevyhověl.

3. K žalobci tvrzeným zápůjčkám soud dokazováním zjistil, že dne 9. 10. 2014 byla uzavřena smlouva o zápůjčce částky 600 000 Kč a dne 16. 10. 2014 smlouva o zápůjčce částky 400 000 Kč. V obou případech byla smlouva uzavřena mezi zůstavitelem (fyzickou osobou) jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Splatnost zápůjčky byla v obou případech smluvně stanovena do 31. 12. 2014. Obě smlouvy za žalovaného podepsal [právnická osoba], který byl v době uzavření smluv zapsán v obchodním rejstříku jako člen představenstva. Zůstavitel byl zapsán jako předseda představenstva. V obchodním rejstříku je ve shodě se stanovami družstva zapsán způsob jednání žalovaného, kdy statutárním orgánem družstva je představenstvo. Za představenstvo jedná navenek předseda. Je-li pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva.

4. Podle žalovaným předloženého výpisu z účtu družstva byla na tento účet připsána dne 9. 10. 2014 částka 600 000 Kč a dne 17. 10. 2014 částka 400 000 Kč v obou případech z protiúčtu č. [č. účtu]. Tento bankovní účet byl dle sdělení [právnická osoba]. veden v období od 13. 10. 2011 do 25. 2. 2017 na jméno zůstavitele jako fyzické osoby a zůstavitel byl také jediným disponentem s prostředky na tomto účtu. Z tohoto účtu byla dne 8. 10. 2014 odeslána žalovanému částka 600 000 Kč a dne 16. 10. 2014 částka 400 000 Kč. Mezi účastníky řízení ostatně nebylo sporu o tom, že celkovou částku 1 000 000 Kč žalovaný na svůj bankovní účet skutečně obdržel. Žalovaný však rozporoval původ těchto prostředků a tvrdil, že se na předmětném účtu zůstavitele nacházely i finanční prostředky určené pro žalovaného. Žalobkyně a) ve své účastnické výpovědi uvedla, že v manželství se zůstavitelem měli rozdělené účty a se společnými penězi hospodařil manžel. O nakládání s penězi byla informována pouze v obecné rovině a žádným způsobem do něj nezasahovala. O zapůjčení částky 1 000 000 Kč žalovanému se dozvěděla až v dědickém řízení.

5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Táboře pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že zůstavitel zemřel dne [datum]. Do protokolu o předběžném šetření uvedl žalobce b) dne 8. 7. 2021 informaci o pohledávce zůstavitele vůči žalovanému ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný dne 18. 7. 2021 písemně potvrdil existenci pohledávky zůstavitele za družstvem ve výši 1 000 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce. Dne 26. 8. 2021 do dědického spisu poprvé nahlédl zástupce žalobkyně a). Dne 11. 1. 2021 sdělil žalovaný, že pohledávky zůstavitele z titulu smluv o zápůjčce jsou promlčeny, a tudíž žalovaným nebudou uhrazeny. V průběhu jednání před soudním komisařem dne 15. 9. 2022 byli všichni žalobci soudním komisařem seznámeni s obsahem žalovaným vznesené námitky promlčení pohledávky zůstavitele. Všichni žalobci trvali na zařazení pohledávky do aktiv pozůstalosti s prohlášením, že jsou si plně vědomi vznesené námitky promlčení a poté uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti. Podle usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 9. 2022, č.j. [spisová značka] nabyli všichni tři žalobci z pozůstalosti rovným dílem pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 1 000 000 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 10. 2022.

6. Dne 2. 8. 2023 žalobkyně a) písemně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný plnit odmítl s odkazem na promlčení pohledávky.

7. Po skutkové stránce soud z provedených důkazů zjistil, že na bankovní účet žalovaného došla dne 9. 10. 2014 částka 600 000 Kč a dne 17. 10. 2014 částka 400 000 Kč. Obě částky byly odeslány z bankovního účtu vedeného na jméno zůstavitele, a to na základě smluv o zápůjčce uzavřených písemně dne 9. 10. 2014 a dne 16. 10. 2014 mezi zůstavitelem a žalovaným. Zůstavitel byl v době uzavření smluv v obchodním rejstříku zapsán jako předseda představenstva žalovaného. Obě smlouvy uzavřel jako zapůjčitel – fyzická osoba. Za žalovaného písemná vyhotovení smluv podepsal člen představenstva [právnická osoba]. Splatnost zápůjček byla sjednána na 31. 12. 2014. Zůstavitel zemřel dne [datum]. [právnická osoba] zůstavitele k vrácení zapůjčených částek ani zčásti nedošlo. V dědickém řízení byla na základě výslovné žádosti žalobců pohledávka zůstavitele za žalovaným ve výši 1 000 000 Kč z titulu uvedených smluv o zápůjčce zařazena soudním komisařem mezi aktiva pozůstalosti, a to přes žalovaným vznesenou námitku promlčení. Usnesením o rozdělení pozůstalosti ze dne 20. 9. 2022 tuto pohledávku nabyli rovným dílem všichni tři žalobci. Dne 16. 12. 2023 vznesla žalobkyně a) v podané žalobě námitku neplatnosti smluv o zápůjčce, které zůstavitel uzavřel bez jejího souhlasu jako manželky. Žaloba byla žalovanému doručena dne 9. 5. 2024. Ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 5. 2024 vznesl žalovaný námitku promlčení pohledávek.

8. Vzhledem k žalovaným vznesené námitce promlčení se soud v dalším textu odůvodnění tohoto rozsudku nejprve zabývá opodstatněností jednotlivých důvodů neplatnosti uzavřených smluv o zápůjčce tvrzených oběma procesními stranami, a to za účelem posouzení právní povahy vztahu založeného uvedenými smlouvami mezi zůstavitelem a žalovaným, která má vliv na délku promlčecí lhůty.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. V dané věci došlo ze strany zůstavitele k zapůjčení peněz žalovanému formou bezhotovostního platebního styku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 350/2003, 29 Odo 475/2006). Provedenými důkazy, zejména písemně uzavřenými smlouvami a výpisy z účtů, bylo prokázáno, že zůstavitel se žalovaným jako dlužníkem smlouvy o zápůjčce uzavřel, a to dokonce v písemné formě, ačkoliv zákon dodržení písemné formy u tohoto smluvního typu nevyžaduje, a že zapůjčené peníze dlužníku reálně přenechal k užívání. Částky 600 000 Kč a 400 000 Kč dle uzavřených smluv zůstavitel žalovanému převedl z bankovního účtu vedeného na své jméno. Pokud žalovaný v řízení tvrdil, že na tento účet mohly přicházet i platby určené pro žalovaného, toto své tvrzení v řízení neprokázal. Poté, co soud k jeho návrhu vyžádal příslušnou zprávu banky a kompletní výpis z tohoto účtu, z něhož vyplývají jednotlivé žalovanému do té doby neznámé transakce na tomto účtu, žalovaný se po nahlédnutí do spisu již k dalšímu nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. V důsledku své neomluvené neúčasti však žalovaný nemohl být soudem případně podle § 118a o.s.ř. vyzván k doplnění skutkových tvrzení, které z přijatých plateb měly být určeny pro žalovaného a k předložení důkazů k tomuto tvrzení. Soud tak ve výsledku nemohl posoudit, zda na předmětný účet skutečně byly připsány nějaké platby určené pro žalovaného a jakou část objemu na účtu deponovaných finančních prostředků tyto platby představovaly. Současně je nutno vzít v potaz, že v případě zapůjčení peněz jakožto věcí zastupitelných, nelze v důsledku jejich smísení s dalšími příjmy zůstavitele na daném účtu rozpoznat, z jakého konkrétního zdroje finanční obnos, který zůstavitel žalovanému zapůjčil, pochází. V tomto rozhodnutí tedy soud vychází z předpokladu, že s penězi, které zůstavitel žalovanému bezhotovostně zapůjčil, byl oprávněn tímto způsobem disponovat, a to právě z důvodu, že se jednalo o peníze zaslané z jeho bankovního účtu.

11. Pokud se jedná o proces uzavření obou smluv o zápůjčce a jejich obsah, okolnost tvrzená žalovaným, že zůstavitel nemohl být předsedou představenstva žalovaného, když nikdy nebyl ani jeho členem, nemůže způsobovat jejich neplatnost. Toto tvrzení žalovaného je jednak v rozporu s provedenými důkazy, protože podle zápisů v obchodním rejstříku byl zůstavitel zapsán jako předseda představenstva žalovaného v období od 17. 2. 2006 do 12. 11. 2015 a dále od 12. 11. 2015 do 10. 6. 2021. Podstatné však je, že obě smlouvy o zápůjčce podepsal zůstavitel jako zapůjčitel – fyzická osoba a k tomuto postavení účastníka závazku v pozici věřitele žádnou funkci v orgánech družstva nepotřeboval.

12. Podle § 705 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích je statutárním orgánem družstva představenstvo.

13. Podle § 164 odst. 1 o.z. člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech.

14. Podle § 164 odst. 2 o.z. náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání.

15. Podle § 440 odst. 1 o.z. Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.

16. Podle § 440 odst. 2 o.z. není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

17. Ze stanov žalovaného družstva a zápisů v obchodním rejstříku soud zjistil, že statutárním orgánem žalovaného bylo v době uzavření předmětných smluv sedmičlenné představenstvo. Z citované právní úpravy vyplývá, že se jedná o kolektivní statutární orgán. Článek 12 bod 3 stanov žalovaného upravuje způsob zastupování družstva tak, že za představenstvo jedná navenek předseda. Z obsahu smluv o zápůjčce vyplývá, že smlouvy o zápůjčce za žalovaného uzavřel člen představenstva [právnická osoba]. Je tedy zřejmé, že tento člen statutárního orgánu žalovaného nejednal způsobem vyplývajícím z § 164 o.z., resp. ze stanov. Právním následkem této skutečnosti, či případně i skutečnosti, že takto jednal bez předchozího souhlasu ostatních členů představenstva, však není absolutní neplatnost uzavřených smluv, ale jejich nicotnost. Překročení zástupčího oprávnění totiž vede k tomu, že takto učiněné právní jednání není právním jednáním žalovaného (nelze mu je přičítat) a nezavazuje jej.

18. Pokud by ze strany žalovaného nedošlo k dodatečnému schválení nezmocněného jednatelství, byl by podle § 440 odst. 2 o.z. z uzavřených smluv o zápůjčce zavázán namísto žalovaného právě člen představenstva, který obě smlouvy podepsal, případně by po něm (při splnění dalších podmínek) mohl zůstavitel či jeho právní nástupci požadovat náhradu škody. Z dokazování však vyplývá, že ze strany žalovaného družstva došlo k dodatečnému schválení předmětných právních jednání – uzavření smluv o zápůjčce se zůstavitelem podle § 440 odst. 2 o.z., a to konkludentně následným faktickým postupem. Družstvo obdrželo dne 9. 10. 2014 částku 600 000 Kč a dne 17. 10. 2014 částku 400 000 Kč. Příslušné finanční prostředky byly připsány na bankovní účet družstva. Družstvo se tedy bezprostředně po uzavření obou smluv o zápůjčce doručením peněz na svůj bankovní účet dozvědělo, že finanční prostředky obdrželo, přičemž se žádným způsobem proti přijetí těchto finančních obnosů neohradilo. Naopak je ve své účetní evidenci vedlo a vede až do současné doby jako dluh vůči zůstaviteli. Je tedy evidentní, že příslušné orgány družstva si byly obdržení peněz vědomy, byly si vědomy i toho, kdo je odesílatelem těchto peněz a z jakého důvodu. Právě proto od počátku družstvo evidovalo svůj dluh vůči zůstaviteli ve výši 1 000 000 Kč. Ostatně i v době po úmrtí zůstavitele žalovaný soudnímu komisaři v rámci dědického řízení výslovně potvrdil, že eviduje dluh vůči žalovanému ve výši 1 000 000 Kč z titulu smluv o zápůjčce. Jelikož podle komentářové literatury (viz komentář k § 440 in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024) může k dodatečnému schválení právního jednání dojít i tak, že si zastoupený přisvojí výhody z nezmocněného jednání, je soud toho názoru, že shora popsaným vystupováním ve vztahu k obdrženým finančním prostředkům žalovaný jednání člena svého představenstva při uzavření smluv o zápůjčce se zůstavitelem schválil a je tedy z těchto právních jednání přímo zavázán, a to s účinky ex tunc. Obě smlouvy o zápůjčce jsou v tomto případě platné a účinné.

19. Žalobkyně a) dále namítla neplatnost obou smluv o zápůjčce s odůvodněním, že k plnění z těchto smluv použil zůstavitel v rámci svého podnikání prostředky ze společného jmění manželů, jejichž majetková hodnota přesahovala míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a učinil tak bez souhlasu žalobkyně a) jako manželky.

20. Podle § 714 odst. 1, 2 o.z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

21. Podle § 715 odst. 1 o.z. má-li být součást společného jmění použita k podnikání jednoho z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého manžela. Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat neplatnosti takového jednání.

22. Podle § 586 odst. 1 o.z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

23. Podle § 586 odst. 2 o.z. nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

24. Právní úprava § 714 a 715 o.z. je ochranným nástrojem manžela, bez jehož souhlasu dochází k právním jednáním s majetkem ze společného jmění manželů. Jedná se o námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 586 o.z. Vznesená námitka relativní neplatnosti opomenutým manželem v žádném případě nezpůsobuje absolutní neplatnost uzavřených smluv o zápůjčce, jak se podle obsahu žaloby domnívají žalobci. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela a jde-li o případy, kdy je souhlasu zapotřebí, je jeho jednání přesto platné. Druhému manželovi je však dána možnost dovolat se neplatnosti takového jednání.

25. Námitka neplatnosti se pak může vztahovat pouze k nárokům osoby, k jejíž ochraně je možnost vznesení námitky určena. V tomto případě se jedná o ochranu opomenuté manželky – žalobkyně a), která jako jediná ze žalobců může danou námitku vznést a případně profitovat z toho, že ve vztahu k ní budou uzavřené smlouvy o zápůjčce posouzeny jako neplatné. Ve vztahu k dalším dvěma žalobcům však námitka relativní neplatnost vznesená žalobkyní a) nemá žádnou relevanci a nemůže ve vztahu k nim způsobovat neplatnost zůstavitelem uzavřených smluv o zápůjčce. Žalobci b) a c) sami přitom tuto námitku vznést ani nemohou (§ 586 o.z.). Relativní neplatnost musí namítnout pouze oprávněná osoba – zde opomenutá manželka (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 4172/2016, 23 Cdo 2070/2018).

26. Žalobkyně a) však námitku relativní neplatnosti vznesla opožděně. V řízení vyšlo z výpovědi žalobkyně a) najevo, že zůstavitel uzavřel obě smlouvy za trvání manželství bez souhlasu této žalobkyně jako své manželky, byť jejího souhlasu bylo zapotřebí (poskytnutí zápůjčky v této výši ze společného jmění manželů nelze považovat za běžnou záležitost). Právním důsledkem tohoto dovolání se neplatnosti uvedených právních jednání zůstavitele však, jak je výše rozvedeno, není absolutní neplatnost těchto právních jednání, ale skutečnost, že zůstavitelem převedené a ze společného jmění manželů takto vyvedené finanční prostředky by se staly opět součástí společného jmění manželů a mohly by tak být předmětem jeho vypořádání.

27. Právo dovolat se relativní neplatnosti právního jednání podléhá promlčení. Promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 619 o.z.). Ustanovení § 646 o.z. stanoví, že mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. Manželství žalobkyně a) a zůstavitele zaniklo dne 2. 6. 2021 úmrtím zůstavitele a poté začala běžet promlčecí lhůta. Z hlediska časového však žalobkyně a) mohla svoji námitku uplatnit nejpozději do doby, kdy došlo k vypořádání jejího společného jmění se zůstavitelem. Toto společné jmění zaniklo rovněž úmrtím zůstavitele a bylo vypořádáno v dědickém řízení. V rámci tohoto vypořádání však žalobkyně námitku relativní neplatnosti neuplatnila, přestože, jak sama v žalobě uvádí a jak vyplývá z obsahu dědického spisu, v době vydání usnesení o rozdělení pozůstalosti již o existenci smluv o zápůjčce věděla a byla seznámena s jejich obsahem i žalovaným vznesenou námitkou promlčení. Notář jako soudní komisař tedy vzhledem k obsahu smluv a absenci námitky relativní neplatnosti těchto smluv ze strany žalobkyně a) pohledávku zůstavitele vůči žalovanému ve výši 1 000 000 Kč zahrnul do pozůstalostního jmění zůstavitele (nikoliv tedy do společného jmění manželů) a schválil dohodu dědiců, kterou ji nabyli děděním rovným dílem. Jestliže toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 10. 2022 a žalobkyně námitku relativní neplatnosti vznesla až dne 16. 12. 2023, učinila tak v době, kdy její společné jmění manželů se zůstavitelem již bylo vypořádáno pravomocným rozhodnutím. Zákonem předvídaný důsledek dovolání se relativní neplatnosti právního jednání opomenutým manželem v podobě zařazení převedených peněz do aktiv společného jmění tak již nyní nemůže nastat, protože společné jmění již zaniklo a bylo pravomocně vypořádáno. Současně o převedených finančních prostředcích nelze uvažovat jako o nově objeveném majetku, když odpovídající pohledávka zůstavitele předmětem dědění byla. Bylo s ní však nakládáno jako s výlučným majetkem zůstavitele, vzhledem k tomu, že na straně zapůjčitele vystupoval výlučně on a žalobkyně a) se během dědického řízení relativní neplatnosti nedovolala.

28. Lze tedy shrnout, že námitka relativní neplatnosti právního jednání zůstavitele – uzavření dvou smluv o zápůjčce se žalovaným vznesená žalobkyní a) až více než rok po vypořádání jejího společného jmění manželů se zůstavitelem nemůže žádným způsobem ovlivnit platnost těchto smluv nejen ve vztahu k žalobcům b) a c), ale s ohledem na opožděnost ani ve vztahu k samotné žalobkyni a). V souvislosti s dalším hodnocením právní povahy peněžních prostředků vyvedených zůstavitelem předmětnými smlouvami ze společného jmění manželů lze poukázat na závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 3457/2018 (Rc 96/2019). Jestliže se jedná o právní úkon, jehož prostřednictvím je nakládáno s majetkem tvořícím součást společného jmění manželů, který je právním úkonem platným, ať již proto, že jej učinili oba manželé ve shodě, nebo jej učinil pouze jeden s manželů bez souhlasu druhého, ale tento manžel se relativní neplatnosti takového právního úkonu nedovolá, důsledkem existence takového úkonu je skutečnost, že majetek, jehož se týká, je zákonným způsobem vyveden z režimu společného jmění manželů (právě proto, že se jedná o úkon platný). Není-li tedy námitka relativní neplatnosti opomenutým manželem včas vznesena, zůstává právní jednání v platnosti a vyvolává zamýšlené a související následky.

29. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

30. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

31. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

32. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

33. V tomto řízení se tedy již žalobkyně a) relativní neplatnosti právních jednání zůstavitele s úspěchem dovolat nemohla, a to ani ve vztahu ke své osobě, ani ve vztahu k žalobcům b) a c). Dále soud zjistil, že shora popsané problematické aspekty uzavření obou smluv nezpůsobují jejich absolutní neplatnost. I přesto, že se obě strany sporu shodují v závěru o absolutní neplatnosti těchto smluv, nemůže se jednat o jejich nesporné tvrzení, jak se domnívají žalobci. Posouzení platnosti smluv je otázkou právní, jejíž posouzení náleží výlučně soudu. Soud však z výsledků provedeného dokazování důvod absolutní neplatnosti smluv neshledal. Z toho vyplývá, že těmito smlouvami byl založen závazkový právní vztah mezi zůstavitelem a žalovaným, jehož předmětem bylo zapůjčení finančních prostředků. Peníze měl žalovaný vrátit do 31. 12. 2014. Dne 1. 1. 2015 pak začala zůstaviteli běžet tříletá promlčecí lhůta podle § 629 o.z. V této lhůtě však zůstavitel svůj nárok na vrácení zápůjčky způsobem uvedeným v § 619 o.z. neuplatnil.

34. Pro úplnost soud uvádí, že v dané věci nelze uvažovat o obnovení nároku na zaplacení zapůjčených částek vůči dlužníku ve smyslu § 653 odst. 1, 2 o.z. tím, že notář usnesením ze dne 20. 9. 2022 č.j. [spisová značka] zahrnul odpovídající pohledávku zůstavitele do pozůstalosti a schválil dohodu dědiců o jejím rozdělení. Nejedná se totiž o rozhodnutí, kterým bylo promlčené právo dědicům přiznáno. Notář v tomto rozhodnutí nerozhodoval o povinnosti dlužníka plnit; k otázce oprávněnosti nároku zůstavitele a žalovaným uplatněné námitce promlčení nebylo vedeno žádné dokazování, ostatně žalovaný ani nebyl účastníkem dědického řízení a nemohl jeho výsledek jakkoliv ovlivnit. Existence ani obsah tohoto rozhodnutí nemá na běh promlčecí lhůty žádný vliv.

35. Nárok na vrácení obou zápůjček tedy zanikl promlčením již za života zůstavitele. Námitka promlčení vznesená žalovaným v tomto řízení je důvodná. Soud proto žalobu podanou všemi žalobci zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému plnou náhradu vynaložených nákladů řízení. Ta v dané věci představuje paušální náhradu hotových výdajů žalovaného za vyjádření k žalobě a dvě účasti na jednání soudu po 300 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobci měli vzhledem k povaze uplatněných nároků v tomto řízení postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o.s.ř. Proto je každý z nich povinen zaplatit žalovanému sám jednu třetinu shora vyčíslených nákladů řízení. Celkem je tedy každý ze žalobců povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 300 Kč.

Poučení