10 C 420/2023 - 73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaslat žalobci do vlastních rukou písemnou omluvu ve znění: „Omlouvám se panu [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] domu [Jméno žalovaného B] a ve kterých jsem pana [Jméno žalobce] označil neoprávněně za zločince, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části požadované omluvy „a užil jeho podobiznu bez právního důvodu, a to zcela nepřiměřeným způsobem“ se žaloba zamítá.

III. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21.10.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11.12.2023 domáhal po žalovaném ochrany osobnosti. Uvedl, že je obyvatelem domu na adrese [adresa], [Jméno žalovaného B] vystupuje na základě plné moci na jednání shromáždění, s mnoha obyvateli komunikuje na pravidelné bázi, tyto osoby jsou tedy schopny žalobce rozeznat. Ve dnech 17.9.2023 a 18.9.2023 byly v prostoru domu [Jméno žalovaného B] opakovaně vyvěšeny letáky nazvané „POZOR! Zločinec Na Svobodě!“ s textem: „Jak možná víte, v poslední době se naše budova dostala pod útok molotovových koktejlů. Video sledování slouží jako naše první obranná linie proti takovým útokům. V pátek 16. 9. 23 se mladý neznámý muž, který není obyvatelem této budovy, pokusil vyřadit z provozu jednu z bezpečnostních kamer. V případě jakýchkoliv informací o podezřelém volejte na číslo [tel. číslo]“. Obsahem letáku je fotografie zřejmě pořízená z kamery matky žalovaného [jméno FO]. Letáky dle dostupných údajů v domě rozmístil žalovaný. Text letáku úmyslně propojuje fotografii žalobce s útokem Molotovovými koktejly, který se měl uskutečnit v noci 8.9.2023, žalobce je označován jako zločinec a pachatel žhářského útoku, což nespáchal. Není pravdou, že by se žalobce pokusil vyřadit kameru z provozu, pouze ji pootočil tak, aby nezabírala i prostory vedlejšího pozemku parc.č. [Anonymizováno]. V letáku bylo užito několik neoprávněných tvrzení, která ohrozila žalobce značnou měrou na jeho vážnosti u spoluobčanů, zejména sousedů, dále v letáku došlo ke lživému obvinění z trestného činu obecného ohrožení. Lze konstatovat, že žalobce je nyní sousedy vnímán jako zločinec a národnostně motivovaný útočník.

2. Žalobce se proto po žalovaném domáhal omluvy v navrženém znění a zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 50 000 Kč příslušenstvím.

3. Žalovaný v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznal. Nesporoval, že předmětný leták v domě vyvěsil. Uvedl, že vzhledem k tomu, že jsou s matkou ([jméno FO]) v souvislosti s výstavbou zahradního altánu vystaveni hrubým psychickým i fyzickým útokům, instalovali bezpečnostní kamery tak, aby zabíraly a kontrolovaly prostor bezprostředně u jejich bytu, který je situován v přízemí, a dále s budovou související společný pozemek a pozemek paní [jméno FO]. Kamery opakovaně zaznamenaly mladšího muže, který se dlouhým prknem napřahuje směrem k vnějšímu plášti budovy patrně ve snaze manipulovat s instalovanými kamerami. To za situace, kdy došlo k požáru na pozemku a v bezprostřední blízkosti bytu žalovaného a paní [jméno FO], přivolanými hasiči byla zjištěna zápalná láhev, zřejmě Molotovův koktejl. Žalovaný měl k dispozici pouze záznamy z kamery k identifikaci pachatele, proto využil tuto fotografii k vytvoření letáku a rozvěsil jej po domě, jméno dané osoby neznal. Žalovaný nemá za to, že by tímto zasáhl do osobnostních práv žalobce, pouze varoval své sousedy před takovým individuem, které je připraveno narušit domovní svobodu. Pokud se žalobce na fotografii poznal, pak je zřejmé, že je on ta osoba, která ukradla prkno ze stavby zahradního altánu, snažila se poškodit zařízení ve vlastnictví matky žalovaného a pronikla na její pozemek.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a výslechem svědkyně [jméno FO] (§ 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Žalovaný vyvěsil v domě [Jméno žalovaného B], [adresa] (což nebylo sporné) letáky s nadpisem „POZOR! Zločinec Na Svobodě!“ s textem: „Jak možná víte, v poslední době se naše budova dostala pod útok molotovových koktejlů. Video sledování slouží jako naše první obranná linie proti takovým útokům. V pátek 16. 9. 23 se mladý neznámý muž, který není obyvatelem této budovy, pokusil vyřadit z provozu jednu z bezpečnostních kamer. V případě jakýchkoliv informací o podezřelém volejte na číslo [tel. číslo]“, leták obsahuje fotografii pořízenou 15.9.2023 v 19:44:19 hodin, na fotografii je osoba mužského pohlaví držící dlouhé prkno, stojící těsně za plotem, je tma, po straně letáku jsou obrázky pistolí při výstřelu (prokázáno předmětným letákem). Leták byl vyvěšen na nástěnce, ve výtahu, v garážích, na blíže nespecifikovaných dveřích (prokázáno fotodokumentací).

8. Žalobce žalovaného vyzval k neprodlenému odstranění letáku, zaslání písemné omluvy (v nespecifikovaném znění) a k náhradě nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 18.10.2023, podacím lístkem).

9. Dne 22.9.2023 zaslalo SVJ [Jméno žalovaného B] e-mail paní [jméno FO], v kopii mimo jiné žalobci a svědkyni Kláře [jméno FO], v němž uvedlo, že dne 15. září nainstalovala kameru na plot jejího pozemku Altan a 21. září nainstalovala další kameru směrem k zadní části pozemku SVJ, navíc vyfotila jednoho z nájemníků, který se snažil přesměrovat kameru z našeho pozemku na váš pozemek a dovolila si jej vyvěsit uvnitř budovy [Jméno žalovaného B] (prokázáno e-mailem ze dne 22.9.2023 včetně příloh – foto kamery, předmětného letáku).

10. Dne 18.10.2023 podal žalobce k [právnická osoba] oznámení o možném narušení bezpečnosti osobních údajů, v němž uvedl, že paní [jméno FO] umístila kamery takovým způsobem, že zorné pole kamer zabírá a zřejmě pořizuje i záznam ostatní nemovité věci patřící do vlastnictví jiných osob, zachytila podobiznu žalobce, která byla následně užita v rámci nepravdivého a lživého letáku spojujícího podobiznu žalobce pořízenou z kamery se žhářským útokem (prokázáno oznámením ze dne 18.10.2023).

11. ÚOOÚ v odpovědi uvedl, že dle zásady minimalizace údajů [viz čl. 5 odst. 1 písm. c) - osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány. Dodržení zásady minimalizace údajů v praxi znamená, že záběr kamery nesmí zasahovat jiné nemovitosti ani veřejné prostranství v okolí nemovitosti (pozemky, chodníky, ulice, cesty, náměstí atd;) nad rámec nezbytný pro identifikaci případného útočníka proti vchodu do domu/bytu, plášti budovy, oplocení soukromého pozemku, nebo proti zaparkovanému vozidlu. Za účelem ochrany majetku lze tedy sledovat předmětný pozemek, oplocení, vjezd a bránu na pozemek, včetně účelu ochrany majetku nezbytného úseku veřejného prostranství nebo okolních nemovitostí, pro nakládání se záznamem musí správce, tj; i provozovatel kamerového systému, pro každé zpřístupnění osobních údajů, které záznam z kamer obsahuje, disponovat některým z právních důvodů uvedených v čl. 6 odst; 1 nařízení (EU) 2016/679 (prokázáno zprávou ÚOOÚ ze dne 29.12.2023).

12. Svědkyně [jméno FO] při své výpovědi uvedla, že poté, co byla hozena zápalná láhev na pozemek paní [jméno FO], objevily se v domě opakovaně letáky s podobiznou žalobce s tím, že to byl on, kdo láhev na pozemek hodil. [jméno FO] letáku je fotka žalobce, leták má westernový design, ohledně textu tam bylo něco, že ten den byla hozena zápalná láhev. Má za to, že neznámý mladý muž je označen jako podezřelý z hození zápalných koktejlů. Leták se objevil na hlavní nástěnce domu, svědkyně si není jistá, zda i ve výtahu. Dále svědkyně uvedla, že se jí sousedé na leták ptali, nedokázala však žádného jmenovat. Žalobce se na leták neptala, její vztah k němu se nezměnil. Vztah k žalobci se změnil ze strany sousedů, kteří jej neznali, mohly tam vzniknout předsudky. Svědkyně nejprve nedokázala uvést, ze strany kterých sousedů a jaké předsudky vznikly, následně uvedla jistou odtažitost, což bylo spojeno se stavbou altánu, lehké naštvání, otázky, kdo koktejl hodil, v domě byla napjatá atmosféra již několik měsíců.

13. Soud neprovedl dokazování žalobcem navrženými spisy vedenými Městskou částí Praha 5 pod sp.zn. [Anonymizováno] a videi útoků a výhrůžek blíže popsaných v podání žalobce ze dne 20.5.2024, kdy tyto důkazy nemají s věcí žádnou souvislost. Dále neprovedl výslech druhého žalobcem navrženého svědka, když žalobce jeho účast na jednání soudu nezajistil a na jeho výslechu netrval.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

15. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku.

16. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

17. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

18. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

19. Podle ust. § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

20. Podle ust. § 88 odst. 1 občanského zákoníku svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

21. Podle ust. § 89 občanského zákoníku podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

22. Podle ust. § 90 občanského zákoníku zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

23. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

24. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

25. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

26. Žalobce se v řízení po žalovaném domáhal zaplacení nemajetkové újmy v penězích a omluvy.

27. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

28. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

29. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu[Anonymizováno]právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).

30. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

31. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

32. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).

33. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS 30 Cdo 1109/2005).

34. Žalobce sporoval vyvěšení a obsah předmětného letáku, který dle jeho názoru obsahoval několik nepravdivých tvrzení, a došlo v něm ke lživému obvinění z trestného činu obecného ohrožení.

35. V prvé řadě je třeba uvést, že žalobce reakci žalovaného v podobě vyvěšení letáku sám svým jednáním vyvolal. Žalobce po setmění za pomoci dlouhého prkna „strkal“ do kamery ve vlastnictví matky žalovaného, dle jeho tvrzení za účelem ji pootočit. Vzhledem k tomu, že se jednalo o kameru ve vlastnictví třetí osoby a bez jejího svolení, ve večerních hodinách za tmy, jedná se o protiprávní excesivní jednání, kterému ochranu přiznat nelze. Nadto si žalobce ani v průběhu řízení své pochybení nepřipouštěl, měl za to, že se jedná o povolenou svépomoc. Kamera byla nainstalována 15.9.2023 (viz e-mail SVJ ze dne 22.9.2023), žalobce k zásahu přikročil téhož dne, aniž by se pokusil vyřešit věc smírně kontaktováním rodiny žalovaného se žádostí o pootočení kamery. Ve svém vyjádření ze dne 20.5.2024 přímo uvádí, že prostřednictvím SVJ kontaktoval matku žalovaného až poté. Současně dle doložené fotodokumentace i tvrzení žalobce zabírá kamera pouze pozemek – zatravněný, se stromy, nepříliš udržovaný, okamžitý neodkladný zásah žalobce tedy nebyl třeba. Instalace kamery pak byla na místě, neboť byla instalována po útoku zápalnými lahvemi, pro ochranu bezpečí rodiny žalovaného, a skutečnost, že je jí zabírán i sousední pozemek, dle fotografie na letáku přímo sousedící s nemovitostí obývanou rodinou žalovaného, je s ohledem na okolnosti přípustné i dle sdělení ÚOOÚ doloženého žalobcem. Žalobce však ani v průběhu řízení žádné své pochybení nepřipouštěl, jak plyne z jeho vyjádření.

36. Dále soud uvádí, že v textu letáku nepravdivá tvrzení uvedena nejsou, ostatně ani sám žalobce žádné konkrétní neuvádí. Je nespornou skutečností, že se daná budova v poslední době (dle žalobních tvrzení 8.9.2023) dostala pod útok Molotovových koktejlů. Stejně tak lze přisvědčit výroku, že video sledování slouží jako první obranná linie proti takovým útokům. Pravdivý základ má i tvrzení, že se mladý neznámý muž, který není obyvatelem této budovy, pokusil vyřadit z provozu jednu z bezpečnostních kamer, neboť ač žalobce tvrdí, že se kameru pouze snažil pootočit, nelze žalovanému klást za vinu obsah jeho tvrzení za situace, kdy žalobce do kamery strkal dlouhým prknem, žalovanému nemohl být záměr tohoto jednání znám. Výzvu, nechť v případě jakýchkoli informací o podezřelém je voláno jisté telefonní číslo, za nepravdivou též označit nelze.

37. Žalobce se i za přispění svědkyně [jméno FO] snažil soud přesvědčit o tom, že je v letáku označen za pachatele útoku zápalnými koktejly, to však z něj neplyne. Obsah letáku lze stručně shrnout tak, že se v poslední době budova dostala pod útok Molotovových koktejlů, proto je pořizováno video jako obranná linie proti těmto útokům, přičemž se mladý neznámý muž pokusil jednu z těchto kamer vyřadit z provozu. Spojení útoku zápalnými koktejly s osobou na fotografii zde není.

38. Žalobce též sporoval zákonnost uveřejnění jeho fotografie na letáku. Podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR je zpracování osobních údajů zákonné, je-li zpracování nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě. Žalobce, jak shora vyloženo, se dopustil protiprávního činu, proto není pochybením žalovaného na tuto skutečnost upozornit, a ti i uveřejněním fotografie žalobce pořízené právě z předmětné kamery.

39. Žalovaný však pochybil tím, jak je leták graficky koncipován – žalobce v souladu se svědkyní [jméno FO] toto označili za westernové pojetí či design, který přitahuje pozornost, a dále jeho nadpisem „POZOR, Zločinec Na Svobodě“. Zločincem je evidentně myšlena osoba na fotografii, tedy žalobce, kdy však takový výraz na jeho adresu je excesívní a způsobilý zásahu do jeho osobnostních práv, protiprávní jednání žalobce nedosahovalo takové úrovně, aby jej bylo možno veřejně za zločince označit.

40. Z uvedených důvodů soud vyhověl žalobě co do nároku na zaslání omluvy co do textu, že žalovaný žalobce neoprávněně označil za zločince. Ve zbylé části nárokované omluvy „a užil jeho podobiznu bez právního důvodu, a to zcela nepřiměřeným způsobem“ soud žalobu zamítl z důvodů výše vyložených, kdy podobizna byla pořízena předmětnou kamerou a není excesem, že žalovaný na protiprávní čin žalobce upozornil.

41. Dále žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč.

42. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

43. Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích je („pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).

44. Zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.10.2009, sp.zn. 30 Cdo 4431/2007).

45. S ohledem na všechna shora uvedená zjištění soud konstatuje, že zásah do osobnostních práv žalobce nedosahoval takové intenzity, aby žalobci svědčil nárok na přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích. Je nutno přihlédnout k faktu, že žalobce sám svým jednáním reakci žalovaného vyvolal, v průběhu řízení pak neprojevil sebereflexi, své pochybení si nepřipouštěl. K prokázání vzniklé újmy navrhl žalobce výslech svědkyně [jméno FO], která však svědčila nedůvěryhodně, tvrdila sice, že se jí na leták ptali sousedé, nebyla však schopna uvést jediné konkrétní jméno, ač od události uplynul pouze rok. Dále uvedla, že její vztah k žalobci se po vyvěšení letáků nezměnil, vztah k žalobci se změnil ze strany sousedů, kteří jej neznali, mohly tam vzniknout předsudky. Svědkyně nedokázala uvést, ze strany kterých sousedů a jaké předsudky vznikly, následně uvedla jistou odtažitost, což ale spojila se stavbou altánu, lehké naštvání, otázky, kdo koktejl hodil, v domě byla napjatá atmosféra již několik měsíců, tedy nikoli v souvislosti s letáky. Žádnou konkrétní událost či újmu, které žalobci vznikla, svědkyně neuvedla. Dodat je třeba, že svědkyně je do záležitosti letáků zainteresována od počátku, jak plyne z e-mailu ze dne 22.9.2023, jehož byla svědkyně (spolu mimo jiné se žalobcem) adresátkou. Přitom nebylo úkolem svědkyně danou záležitost řešit, a to ani jako členky kontrolní komise SVJ domu, v němž bydlí, neboť jak sama uvedla, je z tohoto titulu jejím úkolem kontrolovat předsedu.

46. Lze tedy uzavřít, že žalovaný sice zasáhl do osobnostních práv žalobce jeho označením za zločince, s ohledem na související protiprávní jednání žalobce však takový výraz nepřekračuje hranici přípustné kritiky natolik, aby bylo možno žalobci přiznat relutární satisfakci.

47. Ze všech uvedených důvodů tedy soud vyhověl žalobě v části požadované omluvy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbylé části žalobu zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch obou účastníků byl přibližně stejný.

Poučení