10 C 427/2023 - 111

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený opatrovnicí [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] 3. [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 3/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0] sídlem [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení vlastnického práva ke dni úmrtí zemřelé zůstavitelky takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že nemovitá věc, jednotka č. [Anonymizováno][Anonymizováno] (byt), v budově s číslem popisným [Anonymizováno] (bytový dům), stojící a umístěné na pozemku - stavební parcele parcelní číslo st. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), se spoluvlastnickým podílem náležejícím k jednotce č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] na společných částech budovy s číslem popisným [Anonymizováno], a se spoluvlastnickým podílem náležejícím k jednotce č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] na pozemku - stavební parcele parcelní číslo st. [Anonymizováno] a k. ú. [adresa], zapsaná v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], byla ke dni úmrtí zemřelé zůstavitelky [jméno FO], nar. [datum], tedy ke dni [datum], předmětem vlastnického práva ve společném jmění manželů, zemřelé zůstavitelky [jméno FO], nar. [datum], a pozůstalého manžela [jméno FO], nar. [Datum narození zainteresované osoby 1/0], se zamítá.

II. Žalobkyně a žalovaný 1. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení hrazených státem za soudem ustanoveného opatrovníka žalovanému 1., o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením soudu po právní moci tohoto rozhodnutí, a to do 3 dnů po právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit žalované 2. k rukám právního zástupce žalované 2. náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna uhradit žalované 3. k rukám právního zástupce žalované 3. náhradu nákladů řízení ve výši 9 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětnou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že nemovitost specifikovaná ve výroku I. tohoto rozsudku, byla ke dni úmrtí zemřelé zůstavitelky [jméno FO], nar. [datum], tedy ke dni [datum], předmětem vlastnického práva ve společném jmění manželů, zemřelé zůstavitelky [jméno FO] a pozůstalého manžela, tj. žalovaného 1. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] zemřela [jméno FO] a řízení o pozůstalosti po zemřelé zůstavitelce je vedeno u Okresního soudu v Chebu, č. j. 0 D 45/2019, Nd 23/2019. Účastníky řízení o pozůstalosti po zemřelé zůstavitelce jsou žalobkyně jako pozůstalá dcera, první žalovaný jako pozůstalý manžel, a druhá žalovaná jako pozůstalá dcera. Pověřená soudní komisařka, notářka [tituly před jménem] [jméno FO], písemně vyrozuměla dne [datum] účastníky řízení, že v řízení je nezbytné primárně přistoupit k vypořádání společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela a že nezahrnuje do společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela nemovitost specifikovanou ve výroku I. Žalobkyně se v souladu se svým naléhavým právním zájmem domáhá určení vlastnického práva zemřelé zůstavitelky, tedy určení, že bytová jednotka byla ke dni úmrtí zemřelé zůstavitelky předmětem vlastnického práva zemřelé zůstavitelky, a to v režimu společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela. Nabývacím titulem k bytové jednotce je smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne [datum]. Účastníkem kupní smlouvy na straně kupující byl v písemném vyhotovení kupní smlouvy výlučně žalovaný 1. Žalobkyně je toho názoru, že kupní smlouva, resp. smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 9. 6. 1999 byla uzavřena v rozporu se zákonnou dikcí, pokud byla uzavřena mezi Stavebním bytovým družstvem [adresa] jako prodávajícím a pozůstalým manželem jako kupujícím, neboť účastníkem písemného vyhotovení kupní smlouvy měla být rovněž zemřelá zůstavitelka. Aktuální zápis vlastnického práva k bytové jednotce na LV č. [hodnota] svědčí ve prospěch třetí žalované. V případě, že soud uzná nárok žalobkyně na určení vlastnického práva tak, že bytová jednotka byla ke dni úmrtí zemřelé zůstavitelky předmětem vlastnického práva zemřelé zůstavitelky, a to v režimu společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela, je zřejmé, že nabývací titul třetí žalované, který třetí žalovaná sjednala s pozůstalým manželem, bude dotčen vadou absolutní neplatnosti.

2. Žalovaný 1. se k prostřednictvím sví opatrovnice k žalobě vyjádřil tak, že žalovaný č. [hodnota] se připojuje k vyjádření právního zástupce žalované č. [hodnota] a to, že tato není ve věci pasivně legitimována. Opatrovník žalovaného č. [hodnota] se dále ztotožňuje i s částí argumentace tvrzené žalovanou č. [hodnota] ve smyslu nenamítání neplatnosti právního úkonu převodu družstevního bytu zůstavitelkou v období od roku 1999 do její smrti. Pouhé tvrzení žalobkyně, že nabývacím titulem k bytové jednotce je smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena bytového družstva ze dne [datum] a dovozování toho, že z tohoto důvodu byla bytová jednotka ke dni úmrtí zemřelé zůstavitelky v režimu SJM jejím a pozůstalého manžela - žalovaného č. l, je nedostatečné. Nijak se nevypořádává s okolností, že se jedná o převod družstevního bytu a v tomto bodě skutková tvrzení zcela absentují, zejména k okolnosti, kdo byl členem družstva, kdy se jím stal apod.

3. K dalšímu vyjádření žalobkyně se opatrovnice žalovaného 1. vyjádřila tak, že žalovaný č. [hodnota] činí nesporným, že zůstavitelka byla členkou SBD [adresa] a nájemcem sporného družstevního bytu před [datum], kdy uzavřela manželství s prvním žalovaným, tak jak uvádí v bodě 1 své repliky žalobkyně, stejně jako tvrzení, že v danou dobu platil občanský zákoník č. 40/1964 Sb., a že sňatkem zůstavitelky a prvního žalovaného dne [datum] vznikl společný nájem družstevního bytu. V žádném případě se však neztotožňuje s tím, že by na základě výše uvedeného uzavřením manželství vzniklo zároveň manželům i společné členství v družstvu. Druhý manžel, tj. žalovaný č. [hodnota] získal uzavřením manželství pouze právo k nájmu bytu, nikoli i členství v družstvu. V době mezi 15. 6. 1996 až do [datum], tj. již za trvání manželství, byla situace taková, že oběma manželům svědčilo právo k nájmu předmětného bytu, ale pouze zůstavitelka byla samostatným členem SBD [adresa]. Je-li členem bytového družstva jen jeden z manželů, pak zákon jednoznačně chrání jeho majetková práva a členský podíl, pokud má majetkovou hodnotu, lze považovat za jeho majetek. Nevzniklo-li společné členství manželů v bytovém družstvu, pak byt následně nabýval do vlastnictví pouze ten z manželů, který se stal členem družstva, a proto byt nemohl být předmětem společného jmění manželů. Dne 5. 9. 1996 uzavřela zůstavitelka, jako jediná členka družstva a převádějící, se žalovaným č. [hodnota], jako nabyvatelem, Dohodu o převodu členských práv a povinností ve smyslu, že převádějící převádí na nabyvatele všechna svá členská práva a povinnosti člena SBD, včetně práva užívat předmětný byt. Uvedená dohoda byla registrována SBD [adresa] dne [datum]. Vzhledem k výše popsanému charakteru družstevního vlastnictví, je nepochybné, že výše označeným úkonem pozbyla zůstavitelka na základě svého vlastního rozhodnutí převodem členských práv svá členská práva a povinnosti člena SBD a tato získal výlučně sám žalovaný č. [hodnota] [Jméno zainteresované osoby 1/0]. Pakliže by manželé takové následky nezamýšleli, tj. bylo by jejich záměrem, aby jeden z manželů - zůstavitelka svůj výlučný majetek stojící mimo SJM učinila součástí SJM, pak tak mohla učinit např. darovací smlouvou a převést na druhého manžela polovinu svých členských práv a povinností, což se v tomto případě nestalo. Protože, s ohledem na vůli a jednání zůstavitelky a žalovaného č. l, se členem bytového družstva stal jen žalovaný č. [hodnota], byl také jako člen výlučně oprávněn vyzvat družstvo k převodu bytu do vlastnictví a družstvo jednalo v souladu se zákonem, když převod družstevního bytu k datu [datum] provedlo výlučně na žalovaného č. [hodnota]. Žalovaný č. [hodnota] je tudíž přesvědčen, že se v žádném případě nemůže jednat o absolutně neplatný právní úkon. Rovněž se domnívá, že není správný ani závěr, že by nájemní smlouva ze dne [datum] mohla znovu založit společné členství prvního žalovaného a zůstavitelky v SBD [adresa]. Společné členství manželů v družstvu za trvání manželství vznikalo za situace, kdy jednomu z manželů za trvání manželství vzniklo právo na přidělení družstevního bytu. Pak z takového členství byli oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Tato situace ale v žalovaném případě nenastala, neboť právo na přidělení družstevního bytu vzniklo zůstavitelce ještě před uzavřením manželství, tím se stala výlučným členem družstva s právem nájmu družstevního bytu, kdy následné manželství na tomto stavu, ve vztahu k členství v družstvu nic nezměnilo. Uvedený stav změnila zůstavitelka s žalovaným č. [hodnota] až v okamžiku, kdy zůstavitelka převedla dohodou ze dne 5. 9. 1996 veškerá svá členská práva na žalovaného č. [hodnota] a tento je přijal. [právnická osoba] s tím pak první žalovaný, jako jediný člen družstva, uzavřel dne [datum] s SBD [adresa] Smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva.

4. Žalovaná 2. se k žalobě vyjádřila tak, že namítá, že není v tomto sporu pasivně legitimována, když měla být uvedena jako žalobkyně a nikoliv žalovaná. Žalovaná 2. je též účastníkem řízení o pozůstalosti po zemřelé [jméno FO], dat. nar. [datum]. Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že v tomto případě se jedná o spor, jestli určitý majetek má patřit do pozůstalosti po zůstavitelce [jméno FO]. Ve sporech s jinými osobami, týkajících se věcí patřících do pozůstalosti, však mezi účastníky řízení o pozůstalosti platí zvláštní vztah, který se k zůstavitelově majetku projevuje tím, že mají postavení tzv. nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. V nerozlučném společenství mají účastníci taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí o věci samé musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně sporu. O takové společenství jde podle žalované právě i v případě, kdy se uplatňují nároky týkající se majetku zůstavitele, který dosud nebyl v řízení o pozůstalosti vypořádán. Z povahy nerozlučného společenství mj. vyplývá, že neúčastní-li se řízení - jako je tomu i v této projednávané věci - všichni nerozluční společníci na straně žalobkyně, nemůže být návrhu vyhověno pro nedostatek věcné legitimace.

5. Žalovaná 3. se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává a nadto namítá, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci k vedení sporu. Žalovaná uvádí, že činí sporným, že by žalovaná jednotka byla ve společném jmění manželů. Dle jejího názoru byl výlučným vlastníkem jednotky pouze žalovaný [Jméno zainteresované osoby 1/0], neboť platně nabyl vlastnické právo jednotce v roce 1999. Zemřelá se navíc tomuto stavu, který trval až do její smrti v roce 2019, tedy skoro 20 let nijak aktivně nebránila. Pokud by soud dospěl k názoru, že tomu tak nebylo domnívá se žalovaná, že je vlastníkem předmětné jednotky, neboť nabyla vlastnické právo k jednotce za úplatu v dobré víře, a to od osoby zapsané ve veřejném seznamu. Dále žalovaná namítá, že aktivní legitimaci k namítnutí případné neplatnosti smlouvy má pouze manžel, byla-li nemovitost v SJM a v případě jejího prodeje by měla být vypořádána kupní cena 800 000 Kč za jednotku vůči žalovanému [jméno FO].

6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že zemřelá zůstavitelka [jméno FO], nar. [datum] a žalovaný 1., pozůstalý manžel, uzavřeli manželství dne [datum]. Z dohody o převodu členských práv a povinností ze dne [datum] (podpisy ověřeny dne [datum]) má soud za prokázané, že zemřelá [jméno FO] převedla na nabyvatele všechna svá členská práva a povinnosti člena SBD, tj. i právo užívat byt č. [hodnota] v domě [adresa]. Současně převodce i nabyvatel prohlásili, že k převodu členských práv a povinností dochází ke dni [datum]. Ze smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne [datum] vyplývá, že účastníkem kupní smlouvy na straně kupující byl výlučně žalovaný č. [hodnota]. Vklad vlastnického práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v [Anonymizováno] ze dne [datum], pod č. j. [Anonymizováno] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Dne [datum] zemřela [jméno FO], nar. [datum]. Řízení o pozůstalosti po zemřelé zůstavitelce je vedeno u Okresního soudu v Chebu, č. j. 0 D 45/2019, Nd 23/2019. Pověřenou soudní komisařkou v řízení o pozůstalosti po zemřelé zůstavitelce je notářka [tituly před jménem] [jméno FO]. Z protokolu o jednání ve věci pozůstalosti ze dne 23. 2. 2022 má soud za prokázané, že účastníky řízení o pozůstalosti po zemřelé zůstavitelce jsou ze závěti žalobkyně jako pozůstalá dcera, a žalovaná 2. jako pozůstalá dcera, když obě by dědily na základě závěti a žalovaná 2. uplatnila nárok na povinný podíl. Soudní komisařka [tituly před jménem] [jméno FO], písemně vyrozuměla dne [datum] účastníky řízení o pozůstalosti po zemřelé zůstavitelce, že v řízení je nezbytné primárně přistoupit k vypořádání společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela. Z tohoto vyjádření vyplývá, že soudní komisařka nezahrnuje do společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela nemovitou věc: jednotku č. [Anonymizováno][Anonymizováno](byt), v budově s číslem popisným [Anonymizováno] (bytový dům), stojící a umístěné na pozemku - stavební parcele parcelní číslo st. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), se spoluvlastnickým podílem náležejícím k jednotce č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] na společných částech budovy s číslem popisným [Anonymizováno] [Anonymizováno], se spoluvlastnickým podílem náležejícím k jednotce č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] na pozemku - stavební parcele parcelní číslo st. [Anonymizováno], v obci a k. ú. [adresa], zapsanou v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota]. Aktuální zápis vlastnického práva k předmětné bytové jednotce svědčí ve prospěch 3. žalované, což má soud za prokázané i z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1. a žalovanou 3.

7. Žalobkyně dále k důkazům navrhla listiny, které měly prokázat, že zůstavitelka se snažila, aby předmětná nemovitost byla zapsána do SJM jí a žalovaného 1. Listina „Svědci k soudu o určení mého bytu“ obsahuje seznam 12 jmen, jež zřejmě zůstavitelka chtěla navrhnout jako svědky, když listina není datována a není zřejmé, kdy byla pořízena. Z listin „Žádost o ustanovení právního poradce“ doručené Okresnímu soudu v Chebu dne [datum] a „žádost o doplnění smlouvy ze dne [datum]“. Z těchto je zřejmé, že zůstavitelka si byla vědoma toho, že převedla členská práva na žalovaného 1. a byla s tím srozuměna, a již v době uzavření toho úkonu věděla, k čemu ten úkon směřuje a jaké to bude mít následky. Dále zůstavitelka v listině Žádost o doplnění smlouvy uvedla, že „abych mohla i já splnit svou povinnost a manželovo nemovitost zbavit všech závazků“. Je tedy zřejmé, že situace, co se týče majetkových vyrovnání, byla komplexnější. Dále byla žalobkyní soudu předložena listina ze dne [datum] „porada s klientkou [jméno FO], nar. [datum]“ sepsaná s [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokáty. V listině se uvádí, že klientka chce byt do výlučného vlastnictví a že byla poučena, že byt je zapsán v KN na manžela, který je vlastníkem. Listina nebyla předložena v originále, není ani podepsána paní [jméno FO], a je s podivem, že když je advokát povinen uchovat dokumentaci a klientský spis po dobu pěti let ode dne, kdy ukončil poskytování právních služeb, měl by listiny z tohoto k dispozici i po 8 letech. Nutno podotknout, že z těchto důkazů nevyplývá, že by zůstavitelka uplatnila svá práva a odstranila, dle jejího názoru-nesoulad. Když z těchto listin vyplývá to, že se o něco takového maximálně zajímala, ale nikdy to nedovedla ke konečnému řešení. O čemž je nyní těžké polemizovat, když zůstavitelka jej již po smrti.

8. Žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když se v souladu se svým naléhavým právním zájmem domáhala určení, že bytová jednotka byla ke dni úmrtí zemřelé zůstavitelky předmětem vlastnického práva zemřelé zůstavitelky, a to v režimu společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela. Naléhavý právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán z logiky věci jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 ZŘS), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně plyne i z § 180 odst. 2 ZŘS. Nicméně od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem ZŘS jakkoli zohledněna v rámci pozůstalostního řízení (řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Zákon naopak výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném, přičemž - z hlediska naléhavého právního zájmu - je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv (či pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli.

9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Z ustanovení § 229 z. č. 553/1991 Sb., obchodního zákoníku (platného ke dni převodu družstevního bytu do vlastnictví) je zřejmé, že právním důsledkem převodu členských práv a povinností je ukončení členství převodce v družstvu. Pokud tedy zemřelé paní [jméno FO] převedla členská práva a povinnosti na žalovaného 1., ukončila tím své členství a členem byl toliko žalovaný 1. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1668/2003 vyplývá, že „Nevzniklo-li společné členství manželů v bytovém družstvu, pak bytová jednotka ve smyslu § 2 písm. h) zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou nabyl do vlastnictví podle § 23 odst. 1 věty první, uvedeného zákona a podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů ten z manželů, který se stal členem družstva, není ve společném jmění manželů“. Dále nutno poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1889/2004, v němž se uvádí, že je-li členem bytového družstva jen jeden z manželů jako společných nájemců bytu, pak je družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu podle zákona o vlastnictví bytů jen s ním, byt takto převedený nebude součástí společného jmění manželů. Společní nájemci bytu byl žalovaný 1. a paní [jméno FO], členem bytového družstva byl jen žalovaný 1. a proto družstvo správně uzavřelo smlouvu o převodu bytu jen s žalovaným 1. Smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 9. 6. 1999 byla uzavřena správně, pokud byla uzavřena mezi Stavebním bytovým družstvem [adresa] jako prodávajícím a pozůstalým manželem, tj. žalovaným 1. jako kupujícím. Z výše uvedeného vyplývá, že účastníkem kupní smlouvy neměla být zemřelá paní [jméno FO]. Zcela správně tak došlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce do výlučného vlastnictví pozůstalého manžela, tj. žalovaného 1., a nikoliv do společného jmění manželů zemřelé zůstavitelky a pozůstalého manžela.

10. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žalovaná 3. není ve věci pasivně věcně legitimovaná. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1346/2016 ze dne 30. 3. 2017 vyplývá, že předpoklad úspěšnosti žaloby o určení ve smyslu ust. § 80 OSŘ po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci (žalobci a žalovaní) mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Ve věci určení, zda zůstavitel byl v době smrti vlastníkem věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, je věcně legitimován - jde-li o majetek, který přechází na právní nástupce zůstavitele děděním - jen ten, kdo se stal zůstavitelovým dědicem, popřípadě kdo je jeho právní nástupcem, neboť pouze v tomto případě se řízení o určovací žalobě týká (může týkat) jeho práv. Žaloba tak měla být směřována pouze proti ostatním dědicům, resp. jejich právním nástupcům, neboť dědicové v tomto řízení mají postavení nerozlučných společníků, avšak neměla být směřována vůči nové nabyvatelce nemovitosti (žalované 3), neboť rozhodnutí o takové žalobě vůči nové nabyvatelce nevyvolává žádné právní účinky. Tento typ rozhodnutí totiž nedeklaruje ani to, že by žalobkyně byla vlastnicí dotčené nemovitosti, ale ani to, že by žalovaná jako nová nabyvatelka nemovitosti vlastnicí nebyla, když totožné odůvodnění lze nalézt i v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2017, č. j. 11 Co 140/2017-585, 11 Co 139/2017.

11. Z § ustanovení 984 ObčZ vyplývá, že: „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [adresa] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.“ Žalovaná 3. nabyla vlastnické právo k jednotce na základě právního jednání kupní smlouvy ze dne [datum] a katastrálním úřadem povoleného vkladu vlastnického práva k jednotce pod sp. zn. [Anonymizováno] a za bytovou jednotku zaplatila částku 800 000 Kč. Žalovaná nabyla nemovitost v dobré víře, že vlastníkem je žalovaný 1., neboť ten byl evidovaným vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí více jak 20 let. Zemřelá paní [jméno FO] neuplatnila své právo postupem a ve lhůtách podle § 985 nebo 986 ObčZ, ačkoliv jí byl stav zapsaný v katastru nemovitostí znám. Podle § 980 odst. 2 ObčZ platí: „Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Dále nutno poukázat na ustanovení § 586 odst. 1 ObčZ: Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle § 586 odst. 2 ObčZ.: „Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.“ Zemřelá paní [jméno FO] však námitku neplatnosti za svého života nikdy právně správně nevznesla, ačkoliv jí bylo známo, že v katastru nemovitostí je uveden jako vlastník předmětné bytové jednotky toliko žalovaný č. [hodnota]. Nutno podotknout, že námitku je třeba uplatnit (směřovat) vůči všem účastníkům relativně neplatného právního jednání (NS 22 Cdo 1671/2015), popř. včetně adresátů relativně neplatného právního jednání. Je-li uplatněna pouze vůči některým, nevyvolá neplatnost právního jednání. Žalobkyně však to, že zůstavitelka uplatnila námitku vůči žalovanému 1. netvrdila ani nedoložila, když doloženy byly toliko listiny, z kterých uplatnění námitky přímo vůči žalovanému 1. nelze dovodit.

12. Ze všech výše uvedených důvodu soud proto žalobu zamítnul jako zcela nedůvodnou.

13. Žalovanému 1. byla usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 12. 2023, č. j. 10 C 427/2023-55 ustanovena zástupkyně pro zastupování v řízení [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0]. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto, že žalobkyně a žalovaný 1. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný 1. byl ve věci zcela úspěšný, o odměně zástupce pro řízení bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozhodnutí a žádné další náklady na straně žalovaného 1. nebyly zjištěny. Výrokem III. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení představující odměnu za zastupování žalovaného 1. soudem ustanoveným zástupcem, a to dle § 149 odst. 2 OSŘ, dle něhož zatupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tedy tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení hrazených státem, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením soudu po právní moci tohoto rozhodnutí, a to do 3 dnů po právní moci tohoto usnesení. Žalovaný 1. byl v řízení zcela úspěšný, soud tak uložil žalobkyni povinnost zaplatit náklady hrazené státem v celém rozsahu.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení u žalované 2. a 3. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OSŘ“), podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci; žalované 2. a 3. měly v této věci plný úspěch, soud jim proto přiznal plnou náhradu nákladů, spočívajících v nákladech zastoupení 2. žalované a 3. žalované advokátem. Pro určení odměny advokátů 2. žalované a 3. žalované soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupce 2. žalované činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 27. 11. 2023, účast u soudního jednání dne 26. 6. 2024), celkem [hodnota] Kč, náhrada hotových výdajů zástupce 2. žalované podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč odpovídá částce 900 Kč. Zástupce 2. žalované je registrován jako plátce DPH a má tak nárok na 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. Celkem pak náklady řízení 2. žalované představují částku 12 342 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta 2. žalované. (výrok IV.) Odměna zástupce 3. žalované činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k žalobě z 15. 1. 2024, vyjádření k žalobě z 25. 3. 2024, účast u soudního jednání dne 26. 6. 2024), celkem [hodnota] Kč, náhrada hotových výdajů zástupce 3. žalované podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč odpovídá částce 900 Kč. Celkem pak náklady řízení 3. žalované představují částku 9 300 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta 3. žalované. (výrok V.)

Poučení