10 C 43/2022-81

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 153 539 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 153 539 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] částku ve výši 36 590 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 153 539 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] při dopravní nehodě, jejímž viníkem byl [jméno] [příjmení], bylo poškozeno motorové vozidlo žalobce zn. [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“). Žalobce uplatňuje svůj nárok u žalované, neboť [jméno] [příjmení] měl u žalované sjednáno [role v řízení] [anonymizováno]. Žalobce a [jméno] [příjmení] sepsali záznam o dopravní nehodě a škodní událost byla nahlášena žalované a zaevidována pod [číslo]. Dne [datum] žalovaný sdělil žalobci, že na základě zjištěného rozsahu poškození vozidla a výpočtů nákladů na opravu vozidla bylo zjištěno, že tyto náklady převyšují obvyklou cenu vozidla a z tohoto důvodu je oprava vozidla neúčelná. Jedná se tedy o totální škodu s odpočtem využitelných zbytků vozidla, přičemž obecná cena vozidla dle odhadu žalovaného činila 109 000 Kč, po odpočtu využitelných zbytků 84 778 Kč (109 000 Kč - 24 222 Kč). S tímto žalobce nesouhlasil, neboť až do okamžiku poškození, bylo vozidlo zcela funkční a ve výborném technickém stavu. V roce 2017 byla žalobcem provedena výměna motoru vozidla i celolak. Žalobce si nechal vozidlo ocenit k datu škodní události [datum] [právnická osoba], přičemž bylo zjištěno, že obvyklá cena vozidla činí 130 573 Kč. Žalobce proto dovodil, že obvyklá cena vozidla neodpovídá odhadu žalovaného a jeho závěru o totální škodě. Žalovaný žalobci sdělil, že faktura za opravu přesahuje stanovenou obvyklou cenu vozidla a proto setrval na způsobu likvidace formou totální škody. Žalovaná částka, která celkem činí 153 539 Kč, se tak sestává z nákladů na opravu poškozeného vozidla ve výši 133 501 Kč dle faktury [číslo] ze dne [datum] a dále z nákladů za zapůjčení náhradního vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] ve výši 20 038 Kč dle faktury [číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalovanou částku žalobci do dnešního dne neuhradila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobce neuznává, a vznesla námitku promlčení. Ke škodní události, došlo dne [datum], přičemž osobu škůdce, osobu pojištěnou i pojistitele zjistil žalovaný již po dopravní nehodě, kdy vyplnil záznam o dopravní nehodě. Stejně tak je v záznamu uveden i rozsah poškození vozidla žalobce. Také z prohlídek poškozeného vozidla ve dnech [datum] a [datum] byl seznatelný rozsah poškození. Žalobce telefonicky uplatnil u žalované svůj nárok dne [datum], kde odhadl výši škody do 100 000 Kč. Žaloba byla podána [datum]. Nárok ve výši 133 501 Kč za opravu vozidla je promlčen ke dni [datum]. Námitku promlčení žalovaná vznesla rovněž ve vztahu k náhradě nájemného za zapůjčení náhradního vozidla, kdy počátek promlčecí doby započal běžet nejpozději okamžikem vrácení náhradního vozidla, tj. dnem [datum]. Není zapotřebí, aby žalobce znal přesnou výši škody, postačuje znalost toho co je zničené, a co si průměrný člověk dokáže pod takovou škodou představit. Běh promlčecí doby nelze vázat až k okamžiku k vystavení faktury, přičemž podle nového občanského zákoníku může být škodou i vznik dluhu. Pokud jde o žalobcem namítanou zdlouhavou komunikaci, žalobci nic nebránilo v podání žaloby.

3. Žalobce považuje námitku promlčení za nedůvodnou, neboť k datu [datum], byť znal osobu škůdce, mu nebyla zřejmá výše vzniklé škody. [jméno] se dozvěděl až dne [datum] po opravě vozidla z vystavené faktury [číslo] ze dne [datum] na částku 133 501 Kč, se splatností ke dni [datum]. Skutečná škoda mu tak vznikla až ke dni splatnosti faktury za opravu a subjektivní promlčecí lhůta mu tak začala běžet ode dne [datum]. Úplata za zapůjčení náhradního vozidla mu byla vyúčtována teprve fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum], znějící na částku 20 038 Kč. Navíc považuje námitku promlčení za vznesenou v rozporu s dobrými mravy. Opakovaně žádal žalovanou o přehodnocení případu, komunikace mezi stranami byla zdlouhavá a žalobce se domnívá, že žalovaná své odpovědi záměrně prodlužovala tak, aby uplynula promlčecí doba. Skutkový stav:

4. Záznamem o dopravní nehodě ze dne [datum] a zápisem o uložení blokové pokuty na č.l. 47 má soud za prokázané, že při této nehodě došlo k poškození vozidla žalobce (viz technický průkaz k vozidlu č. [anonymizováno] [číslo]), přičemž viníkem této nehody byl řidič vozidla [značka automobilu], [registrační značka], odpovědnostně pojištěného u žalované. Ze zápisu je dále zřejmé, že řidičem vozidla [značka automobilu] v době nehody byl pan [jméno] [příjmení] a pojistníkem a pojištěným dle dokladu o pojištění pan [jméno] [příjmení]. Řidič [anonymizováno]. [příjmení] podpisem stvrdil, že je viníkem nehody a že souhlasí s uložením blokové pokuty. V době nehody řídil žalobce své vozidlo osobně.

5. Žalobce nahlásil žalované pojistnou událost dne [datum] s tím, že výši škody odhadl do 100 000 Kč. V hlášení dále uvedl následující rozsah poškození vozidla - levé předního světla, přední nárazník a maska, levé přední kola, levý přední blatník a kapota. Uvedené má soud za prokázané z uplatnění nároku z [role v řízení] [anonymizováno] ze dne [datum].

6. Žalovaná po druhé prohlídce vozidla dne [datum] vyhodnotila škodu na vozidla jako totální. První prhlídka vozidla proběhal dne [datum] a zde ještě žalovaná uváděla jako formu likvidace fakturu za opravu. Uvedené má soud za prokázané zápisem o poškození vozidla ze dne [datum] a [datum].

7. Dopisem se dne [datum] žalovaná oznámila žalobci, že považuje opravu vozidla za neúčelnou s tím, že se jedná o úplnou škodu s odpočtem využitelných zbytků vozidla. Obvyklou cenu vozidla stanovila žalovaná na částku 109 000 Kč a využitelné zbytky na 24 222 Kč s tím, že pojistné plnění tedy činí 84 778 Kč. Přílohou dopisu byla nabídka na odkup poškozeného vozidla za částku 24 222 Kč s garancí ceny do [datum]. Uvedené má soud za prokázané dopisem žalované ze dne [datum] a nabídkovým listem [anonymizováno].

8. Žalobce si nechal vozidlo opravit u společnosti [právnická osoba] za částku 133 501 Kč, přičemž z faktury [číslo] soud zjistil, že ta byla vystavena dne [datum] s datem splatnosti dne [datum].

9. Na dobu opravy od [datum] do [datum] si žalobce zapůjčil náhradní vozidlo od společnosti [právnická osoba] Dle faktury [číslo] vystavené dne [datum], se splatností dne [datum], činilo nájemné za shora uvedených 23 dní částku 20 038 Kč. Žalobce vozidlo vrátil dne [datum]. Uvedené má soud za prokázané fakturou [číslo] předávacím protokolem a smlouvou o pronájmu vozidla.

10. Ze sdělení žalované ze dne [datum] ke škodní události soud zjistil, že žalovaná tímto oznámila žalobci, že přes doloženou fakturu za opravu vozidla setrvává na svém závěru o způsobu likvidace formou totální škody, neboť cena opravy přesahuje obvyklou cenu vozidla. Zároveň vyzvala žalobce k sdělení čísla bankovního účtu.

11. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky, což má soud za prokázané dopisem ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum] a rovněž dokladem o sledování doporučené zásilky s datem podání dne [datum].

12. Na shora uvedenou předžalobní výzvu reagovala žalovaná dopisem ze dne [datum] ve kterém uvedla, že vznáší námitku promlčení a věc ponechává bez dalšího kroků.

13. Z faktury [anonymizováno] [právnická osoba] [číslo] vystavené dne [datum] za předchozí opravu uskutečněnou v roce 2017 a z ocenění vozidla k datu nehody od společnsoti [anonymizováno] na částku 130 573 Kč soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, neboť s ohledem na vznesenou námitku promlčení bylo bezpředmětné zabývat se tím, jaká byla cena vozidla k datu nehody, a zda se skutečně jednalo o totální škodu či nikoliv. Právní hodnocení věci:

14. Pokud jde o pasivní věcnou legitimaci žalované, vlastník vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] byl odpovědnostně pojištěn u žalované [anonymizováno] a žalobce je tak oprávněn podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., uplatnit svůj nárok přímo proti [anonymizováno], což i učinil. [anonymizováno] je pak povinna plnit v rozsahu daném ustanovením § 6 zák. č. 168/1999 Sb.

15. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Z důvodu hospodárnosti řízení, považoval soud za nejefektivnější nejdříve se vypořádat se vznesenou námitkou promlčení. Zjišťování předpokladů pro posouzení důvodnosti námitky promlčení se totiž soudu jeví jako hospodárnější než zjišťování oprávněnosti a výše nároku. I když samozřejmě platí, že nárok, který nevznikl, se nemůže promlčet, lze žalobu zamítnout pro promlčení a nezkoumat, zda nárok a v jaké výši vůbec vznikl.

16. Žalobce uplatnil svůj nárok u soudu dne [datum].

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná. Při posouzení námitky promlčení vycházel soud z níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dále z rozsudku NS 25 Cdo 1976/2019.

18. Podle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Podle ust. § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

20. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle § 620 odst. 1 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty na náhradu škody je tedy rozhodná vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Je na poškozeném, vůči kterému z nich, popřípadě zda vůči oběma zároveň, svůj nárok uplatní.

22. Podle § 626 o. z., u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

23. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 tohoto ustanovení majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

24. Podle ust. § 635 odst. 2 o. z., se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmu, na kterou se pojištění vztahuje.

25. Podle ust. § 605 odst. 2 o.z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

26. Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným.

27. Soud poukazuje na podrobné zdůvodnění v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 25 Cdo 1976/2019. U práva na pojistné plnění stanoví § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen ustanovením § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje ustanovení § 636 odst. 1 o.z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v ustanovení § 2761 o. z. Slovo„ nejpozději“ v ustanovení § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody. Promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění počíná běžet za jeden rok od pojistné události. Subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 o. z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody okolnosti rozhodné specifikuje ustanovení § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Z výše uvedeného je patrné, že počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody se nemusí shodovat s okamžikem pojistné události a může nastat později.

28. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody vyplývající z objektivní odpovědnosti provozovatele předmětného vozidla, kdy svůj nárok uplatnil v souladu s ust. § 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přímo vůči pojišťovně, tedy žalované.

29. Žalobce, jakožto vlastník poškozeného vozidla, byl osobně účastníkem předmětné dopravní nehody, ke které došlo dne [datum]. Tímto dnem bylo žalobci zřejmé, kdo je osobou povinnou k náhradě škody, neboť ze záznamu o dopravní nehodě jednoznačně vyplývá jak to, kdo byl řidičem vozidlem [značka automobilu], takto, kdo byl jeho vlastníkem. Stejně tak v tomto dni žalobce nabyl vědomost o škodě, což má soud za prokázané nejen záznamem o dopravní nehodě, kde je popsáno viditelné poškození vozidla, ale též hlášením škodné události žalobcem z téhož dne. Soud se tak ztotožňuje s názorem žalované, že dle ustálené judikatury postačuje tato orientační vědomost o rozsahu škody, aniž by žalobce musel znát přesnou cenu následné opravy. Přesné vyčíslení na základě faktury za opravu či odborného posudku není podmínkou k uplatnění nároku (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu 25 Cdo 3054/2006 ze dne 26. listopadu 2008).

30. Pokud jde o nárok týkající se samotné škody na vozidle, tříletá subjektivní promlčecí lhůta k náhradě škody počala běžet dnem [datum], kdy žalobce nabyl vědomosti o škodě, jakož i osobě povinné k její náhradě, a uplynula dnem [datum]. Je nerozhodné, zda žaloba byla podána po uplynutí subjektivní nebo po uplynutí objektivní lhůty, neboť nárok se promlčuje marným uplynutím kterékoliv z nich, i když ještě druhá promlčecí lhůta běží. Žalovaná tak vznesla námitku promlčení, pokud jde o tento nárok, důvodně, přičemž dle ust. § 609 o.z. ve spojení s ust. § 610 odst. 1 o.z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, nelze uplatněný nárok přiznat.

31. Totéž platí i pro nárok na náhradu škody spočívající v nájemném za náhradní vozidlo. Žalobce vrátil zapůjčené vozidlo dne [datum], přičemž doba půjčovného byla sjednána od [datum] do [datum]. Již k okamžiku vrácení vozidla, tj. dne [datum] žalovaný věděl, jakou částku a vůči komu má hradit (§ 620 odst. 1) a mohl ji tak vůči žalované uplatnit. Byť z nájemní smlouvy neplyne sjednaná výše nájemného, lze předpokládat, že tuto informaci si osoba průměrného rozumu před uzavřením smlouvy zjistí, a je jí tedy známa. I kdyby tomu tak nebylo, výše úplaty nepatří k podstatným náležitostem smlouvy o nájmu dopravního prostředku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 1278/2008). V takovém případě pak platí ust. § [číslo] odst. 1 o. z, podle kterého, není-li sjednána výše nájemného, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. S ohledem na výše uvedené se tak nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených za pronájem náhradního vozidla promlčel ke dni [datum], bez ohledu na to, k jakému datu byla vystavena faktura za nájem, popřípadě kdy nastala její splatnost. Soud proto shledal vznesenou námitku promlčení za důvodnou i ve vztahu k tomuto nároku.

32. Pokud jde námitku žalobce, že promlčení bylo uplatněno žalovanou v rozporu s dobrými mravy, považuje ji soud za nedůvodnou. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 21 Cdo 1897/2014, se dobrými mravy podle ustálené judikatury soudů rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 1997 sp. zn. 3 Cdon 69/96, který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Dobré mravy tedy (mimo jiné) nevyjadřují názory, které se ve společnosti projevují jen dočasně nebo které jsou vyvolány okolnostmi (situacemi) jen přechodné povahy, které vzápětí (bez dalšího) odezní, jakož ani postoje, které zaujímají různé skupiny osob při prosazování svých zájmů, aniž by byly sdíleny rozhodující částí společnosti a vystihovaly podstatné historické tendence, popřípadě částí společnosti nastolovaná pravidla, která nemají povahu základních norem. Judikatura soudů již dříve dovodila (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, který byl uveřejněn pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 21 Cdo 740/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1420/2010), že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu (…), které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace nepřiznání nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

33. Žalovaná byla ve svém stanovisku, že se dle jejího názoru jedná o totální škodu, po celou dobu komunikace s žalobcem naprosto konzistentní. Uvedené poprvé sdělila žalobci již dopisem ze dne [datum] a na tomto svém stanovisku setrvala i v dopise ze dne [datum]. Z provedených důkazů nijak nevyplývá, že by se žalovaná svým postupem v žalobci jakkoli snažila vyvolat dojem, že své stanovisko změní, například pokud žalobce doloží konkrétní listiny a podobně. Nelze dospět ani k závěru, že by jakkoliv protahovala jednání stran tak, aby docílila uběhnutí promlčecí lhůty. Soud proto dovodil, že žalovaná nepostupovala v rozporu s dobrými mravy, a proto námitka žalobce shledal jako nedůvodnou.

34. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl, a to z důvodu promlčení uplatněných nároků.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 590 Kč po zaokrouhlení. Tyto náklady sestávají ze: -) nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 153 539 Kč sestávající z částky 7 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7 260 Kč za účast na jednání soudu (dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., ve výši 29 040 Kč, -) čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 1 200 Kč, -) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 240 Kč ve výši 6 350,40 Kč.

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta před středníkem, neboť soud neshledal mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit lhůtu k plnění jinou než zákonem předvídanou. Platební místo nákladů řízení určil soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení