10 C 47/2020-325

Rubrum

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] trvale bytem [adresa] o stanovení výživného pro zletilé dítě takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna hradit žalobci příspěvek na jeho výživu ve výši 1 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 12. 2018 do 31. 3. 2019, a dále ve výši 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2019 do budoucna, vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce.

II. Žalovaná je povinna uhradit dlužné výživné za období od 1. 12. 2018 do 30. 9. 2021 ve výši 94 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným a to až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne 13. 2. 2020 se žalobce domáhal stanovení výživného své matce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce uvedl, že od roku 2017 žil střídavě u své tety [jméno] [příjmení] a svých babiček [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], se kterou nyní bydlí trvale. Během nezletilosti probíhaly soudní spory žalované ohledně úpravy jeho poměrů, pobýval v pěstounské péči, i v Dětském centru [příjmení] v [obec]. Otec (nezletilého) žalobce zasílal výživné podle dohody 2 000 Kč, vždy k rukám té osoby, u které žalobce právě pobýval a po nabytí jeho zletilosti přímo k jeho rukám. S otcem mají uzavřenu mimosoudní dohodu. Od roku 2017 žalobce s matkou nežije, matka mu po celou dobu nehradí žádné výživné, neprobíhá mezi nimi žádná komunikace. Matka pracuje na [obec] poště s.p., má další dvě děti. Žalobce studuje střední školu, hradí si náklady na cestu do školy, na školní pomůcky, stravu, ošacení a obutí, telefon a internet. Žalobce není výdělečně činný a měl by studovat v maturitním oboru elektrikář – silnoproud. Žalobce nevlastní žádný majetek. V průběhu řízení žalobce navrhnul, aby žalované bylo stanoveno výživné s účinností od doby, kdy přestal být ve faktické péči žalované a požádal stanovení výživného s účinností od prosince 2018 ve výši 1 000 Kč měsíčně a dále s účinností od dubna 2019 ve výši 3 000 Kč měsíčně do budoucna.

2. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 4. 2020, č. j. 10 C 47/2020-47, byla žalobci ustanovena pro ochranu jeho zájmů advokátka JUDr. [jméno] [příjmení].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že až do listopadu 2017 žil žalobce spolu s ní a jejím manželem ve společné domácnosti. V prosinci 2017 se přestěhovali do [obec] a žalovaná ho nechala, aby se sám rozhodl, zda se odstěhuje s ní nebo ne. Tehdy nezletilý žalobce se odstěhoval ke své babičce (ze strany otce). Žalovaná poukazovala na manipulaci nezletilého vlastní babičkou. Uvedla, že se nebrání vyživovací povinnosti, ale chce své dítě také vychovávat, což jí bylo znemožněno, a proto nesouhlasí s výší výživného. Uvedla, že za žalobce hradila každý rok poplatek za komunální odpad 500 Kč a vodné ve výši 1 000 Kč ročně. Na rodinný dům, kde žalobce bydlí, hradí hypotéku 4 800 Kč měsíčně. Uvedla, že má další výdaje a další 2 vyživovací povinnosti. Namítala, že žalobce je zletilý, má výuční list a může nastoupit do zaměstnání a maturitu si udělat dálkově. Dlužnou částku je schopna a ochotna splácet podle splátkového kalendáře. Byla ochotna hradit na výživné [částka] měsíčně.

4. V průběhu dokazování listinnými důkazy učinil soud následující skutková zjištění:

5. Potvrzením o studiu ze dne 4. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalobce je v akademickém roce 2019 2020 studentem MESIT střední škola, o. p. s. ve třetím ročníku. Doplňující zprávou má soud za prokázané, že žalobce je stále studentem jejich školy od 1. 9. 2020 dosud, když studuje první ročník dvouletého denního nástavbového studia„ provozní elektrotechnika“ v akademickém roce 2020 2021 (č.l. 85).

6. Zprávami o platbách prostřednictví Western Union, e-maily a tabulkami, má soud za prokázané, že otec žalobci zasílal výživné mezi 100 – 511 $ měsíčně, když žalobci otec uhradil v květnu 2021 částku 5 628 Kč, v červnu 2021 částku 5 753 Kč, v dubnu 2021 částku 5 751 Kč, v březnu 2021 částku 4 963 Kč, v lednu 2021 částku 3 868 Kč, v prosinci 2020 částku 13 854 Kč, v květnu 2020 částku 3 926 Kč, v lednu 2021 částku 4 215 Kč, v květnu 2020 částku 4 462 Kč a 4 802 Kč, a částku 4 331 Kč, v srpnu 2020 částku 4 321 Kč, v červnu 2020 částku 9 000 Kč a 4 564 Kč, červenci 2020 částku 4 570 Kč, v dubnu 2020 částku 2 387 Kč, v březnu 2020 částku 2 434 Kč a 4 430 Kč, v prosinci 2019 částku 9 818 Kč, v lednu 2020 částku 3 330 Kč. Z dalších listin má soud za prokázané, že otec žalobce dále hradil výživné i v období v roce 2017 k rukám [jméno] [příjmení], poté přímo k rukám žalobce (č.l. 87 – 156 a 158 – 165). 7. [příjmení] listem a lustrací v ISZR má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná jsou spolu ve vztahu matka – syn.

8. Sdělením ČSSZ má soud za prokázané, že žalovaná byla od 1. 1. 2018 do 12. 2018 a dále od 1. 4. 2019 zaměstnána u České pošty, s.p. (č.l. 25 – 27).

9. Sděleními [obec] posty, s.p. má soud za prokázané, že žalovaná měla průměrnou čistou mzdu v období od 15. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 12 079 Kč a od 1. 4. 2019 do 31. 7. 2020 ve výši 22 531 Kč (č.l. 24). Za období od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2020 činil příjem matky průměrně 23 473 Kč, v prosinci 2020 žalovaná obdržela odstupné 101 086 Kč hrubého (č.l. 81 – 83). Dohodou o rozvázání pracovního poměru má soud za prokázané, že Česká pošta, s.p. dne 14. 12. 2020 uzavřela s žalovanou dohodou o ukončení pracovního poměru k 31. 12. 2020 z důvodu nadbytečnosti, a proto jí bylo vyplaceno odstupné (č.l. 317 – 318).

10. Zprávou [právnická osoba] ČR, a.s. má soud za prokázané, že příjem žalované v období od listopadu 2017 do ledna 2018 činil 2 369 Kč (č.l. 36).

11. Ze zprávy Finančního úřadu pro Královehradecký kraj má soud za prokázané, že příjem ze závislé a samostatné činnosti žalované v roce 2017 činil základ daně 32 999 Kč. V roce 2018 činil základ daně 185 335 Kč a v roce 2019 činil základ daně 294 090 Kč (č.l. 38). Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 má soud a prokázané, že úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů činil 138 309 Kč (cca 11 500 Kč měsíčně). Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 má soud a prokázané, že úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů činil 221 832 Kč (cca 18 486 Kč měsíčně). V obou letech žalovaná žalobce uplatňovala v rámci slevy na dítě (č.l. 71 – 79).

12. Evidencí práv na osobu má soud za prokázané, že žalovaná je spoluvlastnictví domu v [adresa] ve výši . (č.l. 63).

13. Zprávami Úřadu práce ČR má soud za prokázané, že žalovaná nepobírala žádné dávky hmotné nouze, ani příspěvek na péči. Žalovaná pobírala do zletilosti žalobce příspěvek na dítě ve výši 1 000 Kč měsíčně. Od prosince 2018 do ledna 2021 pobírala žalovaná pravidelně příspěvky na bydlení, příspěvky na děti. Celkem jí na sociálních dávkách bylo vyplaceno 155 384 Kč. V prosinci 2018 jí bylo vyplaceno 11 570 Kč, v roce 2019 celkem 84 346 Kč, v roce 2020 celkem 53 367 Kč a cca 6 000 Kč v roce 2021 (č.l. 65 – 69).

14. Zprávou Úřadu práce ČR má soud za prokázané, že v srpnu 2021 byla v nabídce Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Hradci králové, oddělení [obec], volná pracovní místa, jak na pozici bezpečnostní pracovník s ohodnocením od 16 800 do 19 770 Kč hrubého měsíčně, řidiče od 18 500 do 60 000 Kč hrubého měsíčně, vrátného s odměnou ve výši 11 000 Kč hrubého měsíčně. Současně zde byla nabídka volných pracovních míst na pozici učitelky s odměnou ve výši od 30 000 – 40 000 Kč hrubého (č.l. 184 – 211).

15. Zprávou společnosti [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalovaná pracovala na DPP v období od 6. 11. 2019 do 1. 12. 2019 s odměnou v čisté průměrné měsíční výši 3 613 Kč (celkem 7 226 Kč) a od 2. 1. 2020 do 31. 12. 2020 s odměnou v čisté průměrné měsíční výši 3 514 Kč, v celkové výši 24 586 Kč (č.l. 176 – 179).

16. Potvrzeními o platbách a přehledem leasingového splátkového kalendáře má soud za prokázané, že žalovaná hradí měsíčně na leasing automobilu 3 546 Kč.

17. Potvrzeními o platbě má soud za prokázané, že žalovaná hradí měsíčně na internet a telefon měsíčně částku 2 557 Kč (č.l. 304). Od února 2021 hradí a [právnická osoba] hradí na telefon cca 2 000 Kč měsíčně.

18. Potvrzeními o platbě má soud za prokázané, že žalovaná hradí měsíčně pojistku ve výši 744 Kč za automobil (č.l. 315).

19. Potvrzením města Hroznová Lhota má soud za prokázané, že žalovaná uhradila v roce 2018 poplatky za stočné za dům v [adresa] za 4 osoby v celkové výši 2 496 Kč, v roce 2019 a 2020 vždy za jednu osobu 1 000 Kč/za rok (č.l. 309).

20. Potvrzením o provedení platby ze dne 30. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná uhradila poplatek za komunální odpad v [obec] celkem 1 800 Kč.

21. Lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalovaná byla od ledna 2021 léčena pro bolest zad, byla léčena analgetiky, absolvovala rehabilitace. V květnu 2021 udávala žalovaná bolest nohou (plosek). Psychicky se cítí vyčerpaná kvůli soudu a dětem, udávala úzkosti a deprese. Lékařka nebyla schopna odhadnout, kdy je možno očekávat ukončení pracovní neschopnosti žalované. Pro žalovanou není vhodná práce ve vynucených polohách, dlouhodobě ve stoje či sedě, není vhodné zvedání těžkých břemen. (č.l. 311).

22. Nájemní smlouvu, potvrzeními o platbě a vyúčtováním služeb za období od září 2018 do 30. 9. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná má v nájmu rodinný dům v [obec], kde bydlí s rodinou. Za nájem hradili do konce roku 2019 měsíčně spolu se zálohou na vodu 11 470 Kč a od 1. 1. 2020 hradí 11 770 Kč. Žalované byl vyměřen nedoplatek za vodu 2 408 Kč a vodu 1 530 Kč (č.l. 240 – 251).

23. Rozhodnutím Úřadu práce ČR bylo rozhodnuto o úhradě dluhu manžela žalované ve výši 6 000 Kč jako nedoplatek výživného pro jeho dceru [jméno] [jméno] [příjmení] za období 1. 12. 2016 do [datum] v celkové výši 6 000 Kč, které měl manžel žalované hradit k rukám Úřadu [ulice] ČR jako příspěvek na výživu (č.l. 254 – 255).

24. Rozhodnutím Úřadu práce ČR bylo rozhodnuto o úhradě dluhu žalované ve výši 4 000 Kč jako nedoplatek výživného pro žalobce za období 1. 12. 2016 do 31. 3. 2017 v celkové výši 4 000 Kč, které měla žalovaná hradit k rukám Úřadu [ulice] ČR jako příspěvek na výživu žalobce za uvedené období. Žalovaná uvedené splácí ve splátkách (č.l. 256 – 259).

25. Fakturou [právnická osoba], a.s. za odebranou elektřinu za období od 17. 4. 2020 do 27. 4. 2021 v místě spotřeby [adresa], má soud za prokázané, že žalovaná měla faktickou spotřebu v tomto období 6 456 Kč. Fakturou [právnická osoba], a.s. za odebranou elektřinu za období od 17. 4. 2019 do 16. 4. 2020 v místě spotřeby [adresa], má soud za prokázané, že žalovaná měla faktickou spotřebu v tomto období 3 399,66 Kč (č.l. 261 – 273).

26. Smlouvou o hotovostním úvěru mezi [právnická osoba] a žalovanou má soud za prokázané, že žalovaná si dne 9. 10. 2018 vzala úvěr v celkové výši 150 000 Kč (č.l. 274 – 278).

27. Sdělením [právnická osoba] Prodej, a.s, má soud za prokázané, že žalovaná v současném bydlišti v [obec] má měsíční zálohy na elektřinu 1 680 Kč, resp. od 10. 5. 2021 má zálohy ve výši 2 090 Kč. Vyúčtováním za elektřinu má soud za prokázané, že roční vyúčtování za 21. 4. 2020 do 12. 4. 2021 skončilo přeplatkem žalované ve výši 3 876,99 Kč a předcházející období skončilo přeplatkem 1 680 Kč (č.l. 281 – 292).

28. Složenkami o platbě má soud za prokázané, že žalovaná hradí měsíčně na internet a telefon měsíčně částku cca 2 000 Kč měsíčně.

29. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob manžela žalované za rok 2020 má soud za prokázané, že úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů činil 64 372 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob manžela žalované za rok 2019 má soud za prokázané, že úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů činil 37 230 Kč (č.l. 221 – 223).

30. Složenkami z České pošty, s. p. má soud za prokázané, že manžel žalované hradí výživné na dceru [jméno] [příjmení] v měsíční výši 2 000 Kč (č.l. 302).

31. Dohodou o rozvázání pracovního poměru manžela žalované má soud za prokázané, že byl ukončen jeho pracovní poměr ze dne 1. 2. 2021 na pozici strážný, a to dohodou ke dni 27. 4. 2021.

32. Zprávou ČSSZ má soud za prokázané, že žalovaná na nemocenském obdržela v prosinci 2018 12 865 Kč, v roce 2019 celkem 40 864 Kč, v roce 2021 celkem 88 004 Kč (č.l. 228 – 230).

33. Z účastnické výpovědi žalobce před dožádaným Okresním soudem v Hodoníně (sp. zn. 0 Cd 51/2020) má soud za prokázané, že žalobce studuje v [obec] na soukromé škole MESIT již čtvrtým rokem. Nyní studuje nástavbové studium s maturitou, obor elektrotechnik. Platí jízdné 400 Kč měsíčně a cca 50 Kč denně dá za svačiny. Ve volném čase se věnuje rybaření, rybářský lístek ho stojí 2 000 Kč, krmivo pro ryby 500 Kč za tři měsíce. Věnuje se také práci se dřevem, za což utratil cca 4 000 Kč za materiál. Je zdravý. Dům, kde bydlí, patří na půl jeho matce a na půl jeho strýci [jméno] [příjmení]. Nájemné nehradí, přispívá podle možností, např. 500 Kč, někdy nic. V domácnosti žije s babičkou. Ta pobírá důchod, žalobci není známo kolik. Nemá žádný hodnotnější majetek, ani pravidelný příjem, pouze přivýdělek z práce se dřevem. Od otce pobírá výživné ve výši 2 000 Kč. S žalovanou se vůbec nestýká, žalovaná mu neposkytuje žádná plnění, ani dary.

34. Z účastnické výpovědi žalované dne 30. 9. 2020 a jejího doplnění ze dne 21. 7. 2021, má soud za prokázané, že žalobce s ní nežije ve společné domácnosti od prosince 2017 nebo 2018, tj. od té doby, co se stěhovali do [obec]. Od ledna 2018 do prosince 2018 byla žalovaná zaměstnána u České pošty, s.p., od srpna 2018 do dubna 2019 byla v pracovní neschopnosti. Od května 2019 se žalovaná vrátila na poštu do pobočky v Hronově, kde byla zaměstnána do 31. 12. 2020. V prosinci 2020 dostala v práci výpověď pro nadbytečnost a odstupné cca 80 000 Kč. Od ledna 2021 je žalovaná opět v pracovní neschopnosti, na které je do současnosti. Léčí se se zády a s osteoporózou. Domnívá se, že od srpna 2021 by mohla být práce znovu schopná. V roce 2019 pracovala 8 měsíců na dohodu v Penny marketu jako brigádnice a měsíčně si vydělala cca 2 500 Kč. Na poště měla příjmy okolo 20 000 Kč měsíčně čistého. Není evidována na Úřadu [ulice] ČR, nemá domluvenou žádnou práci a až bude práce schopná, chce se na Úřadu [ulice] ČR registrovat. Nebude mít žádné pracovní omezení. Na nemocenskou šla poté, co v práci dostala výpověď pro nadbytečnost, protože by stejně neměla žádnou jinou práci. Pokud by si požádala, lékař jí uschopní. V práci nesmí dělat nic těžkého, práci si hledá. Má vystudováno učitelství ekonomických předmětů. Žalovaná v minulosti byla asistentkou ve školce, pak zastupovala učitelku na mateřské dovolené. Hledala práci i jako učitelka. Od září 2019 si pronajímají rodinný dům v [obec]. V [obec] bydlí s manželem a dvěma dětmi, platí nájem 11 470 Kč měsíčně (nájem + voda), 2 000 Kč na elektřinu a 2 000 Kč na plyn. V [obec] platili se vším všudy 10 000 Kč. Pravidelně měsíčně platí telefon a internet pro celou rodinu za 2 000 Kč, dále 6 000 Kč platbu hypotéky na dům v [obec]. Z hypotéky se dělala rekonstrukce celého domu v [obec], který má žalovaná v podílovém spoluvlastnictví se svým bratrem. Bratr jí nic nepřispívá na platbu hypotéky, nežádala ho. Hypotéku si brala před 10 lety u Českomoravské stavební spořitelny, měsíčně platí 4 700 Kč nebo 6 000 Kč, není si jistá. Rekonstrukcí se dům rozdělil na dvě bytové jednotky, dole žije její matka a žalobce. Žalovaná měla bydlet v patře, kde teď nikdo nebydlí. Dále platí [částka] zálohu na elektřinu na dům v [obec]. Za rok by se tam chtěla přestěhovat. Její bratr a její matka mezi sebou uzavřeli nájemní smlouvu na dům v [obec]. Na jídle platí 6 – 7 000 Kč měsíčně. Má celkem 3 vyživovací povinnosti. Dceři je 15 let, synovi 11 let a oba bydlí s žalovanou. Syn i dcera jsou v kontaktu s žalobcem. Syn i dcera nemají žádné kroužky, nechodí na obědy, platí jim školní výlety a pomůcky. S dcerou má měsíční výdaje cca 3 000 Kč, neboť se rychle vyvíjí a nemá co na sebe. Na dovolenou by letos chtěli jet na [obec]. Žalovaná je vdaná, manžel [jméno] [příjmení], není zaměstnán. Dřív pracoval u [právnická osoba] centrum služeb [obec], a to od prosince 2020 do března 2021, kde měl 7 000 Kč čistého. Manžel jí do března 2021 dával na domácnost 12 000 Kč, vydělával cca 17 – 18 000 Kč čistého. Od dubna 2021 nepracuje, práci si hledá, není evidován na Úřadu [ulice] ČR. Manžel je vyučený tesař, pracoval vždy jako řidič, kdy jezdil s dodávkou do zahraničí nebo v security službách. Chtěl by teď pracovat jako řidič. V zaměstnání ho propustili, ale nedostal odstupné, protože uzavřel dohodu. Zdravotní pojištění si nyní neplatí. Žalovaná pobírá nemocenskou cca 16 000 Kč měsíčně. Na žádné sociální dávky teď nárok neměla s ohledem na vyplacené odstupné. V minulosti brala příspěvek na bydlení a přídavky na děti. Přídavky na děti brala i na žalobce do doby než mu bylo 18 let. Z toho příspěvku pro syna hradila hypotéku, svoz odpadu a vodu, protože na tom nebyla finančně dobře. Uvedené platila na syna, resp. na dům v [obec]. Platila 1 000 Kč na vodu a 500 Kč na odpad za rok. Od prosince 2018 do současnosti žádné výživné synovi neplatí, nedala mu ani korunu. Žádné věci ani dary mu nekoupila. Žalovaná má vysokoškolské vzdělání, obor učitel ekonomických předmětů, kterou studovala dálkově. V tomto oboru nikdy nepracovala, nedokáže říci proč. Vlastní řidičské oprávnění. Má automobil na leasing, který si brali s manželem v roce 2019 na 160 000 Kč a měsíčně platí cca 3 500 Kč. Dále splácí půjčku [příjmení] [jméno] [částka] měsíčně, kdy si půjčovala na stěhování. Jiné dluhy či exekuce nemá. Vlastní polovinu domu v [obec], počítač a automobil. S platbami žalované pomáhá její otec [jméno] [příjmení], když může, tak jí dá peníze, naposledy jí dal v červnu 2021 2 000 Kč. Nekouří, žádné léky žalovaná nebere. Od září 2021 bude hradit dceři internát a jídlo 3 500 Kč měsíčně. Dále jí musí zakoupit učebnice, například učebnice angličtiny stojí 1 000 Kč. Žádné naspořené peníze nemá, pravidelné platby postupně hradí z odstupného. Nemá žádné pojištění nebo spořicí účet. Žalovaná spatřuje rozpor s dobrými mravy v tom, že žalobce jí dává najevo, že měla dělat něco v minulosti jinak. Syn ji nezdraví, nekomunikuje s ní, nemá ji rád. Ve 12 letech ho někdo zmanipuloval proti ní.

35. Z přílohového opatrovnického spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 0 P 138/2002 má soud za prokázané, že v průběhu času žádala babička (matka matky) o sevření tehdy nezletilého žalobce do své péče. Nezletilý žalobce byl opakovaně svěřen (či mu byl prodloužen pobyt) do neutrálního prostředí v [příjmení] v [obec]. Následně byl prostřednictvím předběžného opatření svěřen do péče dědečka [jméno] [příjmení], poté byl svěřen do pěstounské péče manželů [příjmení], uvedené bylo zrušeno odvolacím soudem a nezletilý byl vrácen matce. V řízení byl vypracován znalecký posudek PhDr. et Mgr. [jméno] [příjmení], která uvedla, že vztah žalobce a žalované je velmi komplikovaný, citové pouto je narušeno, v rodině matky převládá negativní emoční klima a žalobce cítí matčino nepřijetí, nedostatek mateřské lásky, cítí se nedoceněný, uzavírá se do sebe. U žalobce se nejedná o syndrom zavrženého rodičem ale nedostatečnou schopnost matky poskytovat dítěti emocionální podporu. Matka upřednostňuje dva mladší sourozence. Matce bylo rozsudkem soudu uloženo uhradit příspěvek na výživu žalobce za období od 1. 12. 2016 do 31. 3. 2017 částkou 1 000 Kč (po dobu, co byl tehdy nezletilý v pěstounské péči). Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 9. 2018, č.j. 0 P 138/2002-720 byl zamítnut návrh manželů [příjmení], aby byl nezletilý svěřen do jejich pěstounské péče, kdy v odůvodnění tohoto rozsudku bylo apelováno na matku, aby přihlédl k přání nezletilého dítěte, aby žalobce mohl zůstat v péči babičky [jméno] [příjmení], kde má vhodné zázemí.

36. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobce a žalovaná jsou v rodinném poměru (syn – matka). Žalobce s žalovanou mají dlouhodobě, už od nezletilosti žalobce, vzájemně špatný vztah. Mají mezi sebou narušeno citové pouto. Žalobce v době nezletilosti střídal různá výchovná prostředí, byl umístěn do neutrálního prostředí, péče babičky, pěstounské péče a vyrůstal i v péči matky. V srpnu 2018 bylo soudem rozhodnuto, že tehdy nezletilý nebude svěřen do pěstounské péče a oficiálně tak zůstal v péči matky. S ohledem na celkové klima v rodině, přání nezletilého a jeho věk ale tehdy nezletilý žalobce zůstal v péči babičky [jméno] [příjmení], když se v prosinci 2018 žalovaná odstěhovala s rodinou z [obec] do [obec]. Tehdy nezletilý žalobce zůstal na Moravě a od prosince 2018 nezletilý žije fakticky s babičkou (matka matky) v [adresa]. S žalovanou od té doby nejsou v kontaktu, nestýkají se. Žalovaná od té doby nepřispívá žalobci ničeho na jeho potřeby. Nezletilý se vyučil a nyní studuje dvouroční nástavbové studium v MESIT v [obec], zakončené maturitou, kde se učí na elektrikáře. Do školy dojíždí, což ho stojí 400 Kč měsíčně, svačiny hradí 50 Kč denně. Žalobce je zdravý, věnuje se pouze rybaření. Otec mu hradí výživné, které hradí prostřednictvím Western Union z USA do České republiky. Nejprve hradil 100 – 150 $, nyní hradí okolo 300 dolarů měsíčně (tj. od 2 000 – 5 000 Kč dle kurzu a platby). Bydlí v [adresa] s babičkou v dolní části domu, která patří bratrovi žalované (v rozsahu ). Žalovaná vlastní druhou domu v [obec] (horní patro), kde nikdo nebydlí. Žalovaná tam platí zálohu na elektřinu. Za žalobce hradila žalovaná v [obec] stočné a odpady ve výši 1 500 Kč za rok (celkem 3x). Žalovaná byla zaměstnána do 31. 12. 2018, a dále od 1. 4. 2019 – 13. 12. 2020 na [obec] poště, s. p. kde její průměrný příjem činil 22 500 – 23 000 Kč. Matka si také přivydělávala úklidem v [právnická osoba] s ve výši 3 613 Kč za dva měsíce v roce 2019 a 3 514 Kč v roce 2020. Žalovaná od prosince 2018 do 31. 12. 2020 pobírala dávky státní sociální podpory v celkové výši 155 384 Kč (tj. v průměrné měsíční výši 11 000 Kč), a to včetně příspěvků na tehdy nezletilého žalobce. Toho si také odpisovala z daní. K 31. 12. 2020 uzavřena žalovaná se svým zaměstnavatelem Česká pošta, s. p. dohodou o ukončení pracovního poměru, kdy jí bylo dáno odstupné ve výši 101 086 Kč hrubého. Pokud byla nemocná, pobírala žalovaná nemocenskou. Od 1. 1. 2021 nastoupila žalovaná do pracovní neschopnosti, jelikož neměla žádnou jinou práci. Pokud by chtěla, tak jí lékařka uschopní. Na pracovní neschopnosti je žalovaná do současnosti. Žalovaná má vysokoškolské vzdělání – učitelství, kdy v současné době je v okresu [obec] stále evidováno několik volných učitelských pozic. Žalovaná je vdaná, má dvě děti. Manžel žalované je nyní nezaměstnaný, ukončil poslední pracovní poměr dohodou. Dříve pracoval jako vrátný, v ochrance, jezdil s dodávkou. Také v jeho oboru je nabízeno vícero volných pracovních míst. Evidován na Úřadu [ulice] ČR není. Žalovaná žije s rodinou v pronajatém domě, kde platí nájem 11 770 Kč měsíčně, hradí dále telefony 2 000 Kč, zálohy na elektřinu cca 2 000 Kč, splátku na leasing auta cca 3 500 Kč, půjčku na Zonky a má splácet dluh Úřadu práce. Od září 2021 budou hradit dceři internát a stravu v celkové výši 3 500 Kč měsíčně.

37. Žalobce závěrem navrhnul stanovení výživného od 1. 12. 2018 do 31. 3. 2019 ve výši 1 000 Kč a dále od dubna 2019 do budoucna ve výši 3 000 Kč.

38. Žalovaná dne 19. 9. 2021 v 18:43 hodin, tj. den před jednáním (20. 9. 2021) zaslala omluvu z jednání, ve které sdělila, že je v pracovní neschopnosti a požádala o odročení jednání. Žalovaná svoji omluvu nijak nedoložila. Soud se s uvedenou omluvou seznámil v den jednání v 10:00 hodin. Soud nevyhověl žádosti žalované o odročení jednání, kdy se taková omluva jeví jako nevěrohodná, když uvedenou omluvu žalovaná nijak soudu nedoložila. Ačkoli ze skutkových okolností případu vyplývá, že žalovaná je na dlouhodobé pracovní neschopnosti (kterou však měla ukončovat již v srpnu 2021, takže není zřejmé, zda se jedná stále u pokračující pracovní neschopnost či o novou pracovní neschopnost), tak současně uvedla, že je na nemocenské pouze proto, že jí byl ukončen pracovní poměr a ona neměla, kam by nastoupila. Také uvedla, že pokud by si řekla, tak jí lékař uschopní. Na předchozí jednání přitom žalovaná, byť v pracovní neschopnosti, dorazila. Soud má za to, že taková omluva je nedůvodná a představuje pouhé obstrukční jednání žalované. Nadto, žalovaná byla v řízení zastoupena obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] (na jehož obesílání žalovaná trvala – srov. č. l. 168) a mohla být dostatečně zastoupena. Jelikož se ale ani obecný zmocněnec na jednání nedostavil (ačkoli byl řádně obeslán) ani se neomluvil, tak soud posoudil jednání účastníků celkově ke všem okolnostem konkrétního případu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007) a omluvu z jednání žalované posoudil jako nedůvodnou, žádosti o odročení jednání nevyhověl a jednal v nepřítomnosti žalované, resp. jejího obecného zmocněnce.

39. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

40. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

41. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

42. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

43. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

44. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

45. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citovaná zákona ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná.

46. Obecně platí, že vyživovací povinnost rodiče vůči studujícímu (dospělému) dítěti trvá za předpokladu, že se dítě soustavnou školní docházkou či středoškolským nebo vysokoškolským, popřípadě jiným navazujícím studiem, připravuje na své budoucí povolání. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne [datum] judikoval, že:“ schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové“. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí.

47. Studium zletilého dítěte musí naplňovat znaky soustavné a cílevědomé přípravy na budoucí povolání, které by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro životní potřeby prací. Podle komentářové literatury platí, že„ povinnost rodiče vyživovat dítě, které studuje a připravuje se na své budoucí povolání, trvá do té doby, pokud dítě neukončí úspěšně studium. Myslí se tím středoškolské, nadstavbové nebo vysokoškolské studium denního směru. Neplatí to však už pro studium na dalším typu školy stejné úrovně.“ (srov. [příjmení], M. a kol.: Rodinné právo. [obec], Doplněk 1993 s. 136).

48. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná má k žalobci vyživovací povinnost, když se jedná o jeho matku a současně bylo prokázáno, že doposud výživné matce nebylo soudem určováno. Žalobce je přitom řádným studentem denního studia na střední škole MESIT střední škola, o.p.s., které by mělo být zakončeno maturitou (nástavbové studium). Žalobce se tak připravuje svým studiem na řádný výkon svého budoucího povolání a není schopen se sám živit ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku, když se soustavně a řádně připravuje na své budoucí povolání, když souvisle pokračuje ve studiu na střední škole (nástavba s maturitou). Poté, co získal výuční list, žalobce studuje soustavně dále, aby si prohloubil vzdělání, znalosti a rozšířil si možnosti pracovního uplatnění. Nejde tak o případ, že by žalobce studoval školu opakovaně se stejným stupněm vzdělání. Ostatně, uvedené nemůže žalovaná žalobci vyčítat, když si sama dodatečně doplňovala vysokoškolské studium a mohla reálně očekávat, že žalobce jako její syn by mohl mít zájem o minimálně úplné středoškolské vzdělání s maturitou.

49. Za této situace trvá k vyživovací povinnost k žalobci oběma rodičům. Otec žalobce svoji zákonnou povinnost dobrovolně plní, matka se na ni nikterak nepodílí.

50. Žalovaná dále namítala, že nelze žalobě vyhovět, a to z důvodu rozporu s dobrými mravy. Z judikatury vyplývá, že existují případy, kdy nelze přiznat zletilému dítěti výživné, právě s odkazem na rozpor s dobrými mravy, ale uvedené musí být dostatečně odůvodněno skutkovými okolnostmi případu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 10 Co 976/2005, kdy k nepřiznání výživnému„ může dojít jen v tom případě, jestliže se toto dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním (závadným) způsobem, jenž co do rozsahu a intenzity již koliduje s dobrými mravy (např. kdy dítě projevuje zjevnou neúctu k výživou povinnému rodiči, je k němu vulgární, resp. chová se k němu takovým způsobem, který je naprosto neslučitelný s dobrými mravy ve společnosti)“. Při posuzování závadnosti jednání dítěte vůči rodiči je nutné zvažovat způsob i intenzitu jeho chování a v neposlední řadě i jeho důvody. Nelze tak vyloučit situaci, kdy dítě se sice nechová ke svému rodiči zcela vhodným způsobem, avšak pouze z důvodu předcházejícího závadného chování povinného rodiče k dítěti. V takovém případě by chování dítěte bylo shledáno oprávněným a výživné zcela v souladu s dobrými mravy.

51. V projednávané věci požadavek na plnění vyživovací povinnosti žalovanou soud neshledal jako rozporný s dobrými mravy. Z opatrovnického spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 0 P 138/2002 má soud za prokázané, že rodinné vztahy byly dlouhodobě špatné, vztah žalobce a žalované je velmi komplikovaný, citové pouto je narušeno. V rodině matky převládá negativní emoční klima, žalobce cítí matčino nepřijetí, nedostatek mateřské lásky, cítí se nedoceněný, uzavírá se do sebe. U žalobce se nejedná o syndrom zavrženého rodiče, ale nedostatečnou schopnost matky poskytovat dítěti emocionální podporu. Žalovaná preferuje dva mladší sourozence. Není proto překvapivé, že žalobce nyní s žalovanou není v žádném kontaktu (ani ona s ním), a nestýkají se a nekomunikují spolu (ačkoli se sourozenci žalobce komunikuje běžně). Na přímý dotaz soudu žalovaná uvedla, že rozpor s dobrými mravy spatřuje v tom, že žalobce byl ve 12 letech žalobce zmanipulován třetí osobou, nemá ji rád, nevychovává ho, nekomunikují spolu a dává jí najevo, že měla dělat něco v minulosti jinak. Špatně nastavené vztahy mezi matkou a synem v této věci však nelze klást k tíži pouze žalobci, ale jedná se o dvoustranný vztah, kdy na uvedeném má převažující podíl žalovaná jako matka, která nebyla dostatečně empatická k potřebám už u (nezletilého) žalobce. Jejich špatný vztah je vzájemný, dlouhodobý, není způsoben negativním jednostranným chováním žalobce, a proto nemůže být jeho návrh v rozporu s dobrými mravy a nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že je na místě o výživném žalobce rozhodnout.

52. Žalobce žádal o stanovení výživného zpětně k prosinci 2018, kdy podle zákona je možno stanovit výživné i zpětně (bez ohledu na to, zda se jedná o výživné pro zletilé či nezletilé dítě), nejdéle však tři roky ode dne zahájení řízení (viz § 922 odst. 2 o. z.). Uvedená podmínka byla splněna, když žaloba byla k soudu podána v únoru 2020.

53. Soud stanovil, v souladu s žalobním návrhem, vyživovací povinnost za období od prosince 2018, tedy za období, kdy byl žalobce stále nezletilý, ale prokazatelně byl ve faktické péči třetí osoby (babičky) se kterou sdílel tehdy nezletilý domácnost v [adresa]. Žalovaná ani v období nezletilosti žalobce nepřispívala ničeho na výživu žalobce, ani k rukám babičky, ani přímo k rukám žalobce. Jelikož je výživné nárokem přímo dítěte, soud proto rozhodl o povinnosti platit výživné k rukám již zletilého dítěte a to bez ohledu na to, zda se jedná o výživné za dobu nezletilosti nebo za dobu po dosažení zletilosti dítěte (srov. [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], a kol. Výživné. [obec]: [příjmení], 2017, s. 139, odkazující na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 1983, sp. [značka automobilu]).

54. Při stanovení výše výživného vycházel soud ze skutečnosti, že rodiče žalobce nejsou prakticky od narození nezletilého partneři. Otec žalobce plní svou vyživovací povinnost dobrovolně, když žalobci nyní platí výživné v průměrné měsíční výši cca 5 000 Kč měsíčně a přispívá mu i nad rámec této částky, kdy některé měsíčně zašle i vyšší výživné, dle své finanční situace.

55. V prosinci 2019 nabyl žalobce zletilosti a má potřeby v obdobné výši jako běžný dospělý člověk (např. ve vztahu k ošacení/obutí/stravě). Nadto stále dojíždí do školy, má zvýšené výdaje spojené s dopravou do školy (cca 400 Kč měsíčně) a rovněž výdaje související se samotným studiem – např. pořizování učebních pomůcek, učebnic a sešitů atd. V místě bydliště má výdaje se spotřebou energií, elektřinou a vodou apod. Žalobce nemá žádné zvýšené výdaje se stravou či svým zdravím, ani nemá žádné nákladné koníčky. Během roku si přivydělává prací se dřevem a vydělané peníze pak používá v průběhu roku na své potřeby.

56. Současně soud vycházel z celkových majetkových poměrů matky, které byly v projednávané věci poměrně komplikované. Soud nevycházel pouze z daňového přiznání žalované, ale ze všech příjmů, nemocenské a sociálních dávek, které žalovaná v uvedeném období pobírala a které určují její celkové majetkové poměry a životní úroveň, ale nepromítnou se právě do samotného daňového přiznání. Žalovaná měla v předcházejícím období od ledna 2018 do prosince 2018 průměrné příjmy 12 079 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalované v prosinci 2018 byl ve výši 12 865 Kč (představující dávku nemocenské, jelikož žalovaná celý tento měsíc byla na nemocenské dle č.l. 229) a současně jí na dávkách SSP bylo vyplaceno 11 576 Kč (příspěvek na bydlení). Celkem tak měla matka v prosinci 2018 příjem 24 441 Kč.

57. Za období od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2019 nebyla žalovaná zaměstnána (srov. č. l. 27), ale byla na nemocenské (č.l. 229) a obdržela i dávky SPP (příspěvek na bydlení, příspěvky na děti). Žalované tak byly v lednu 2019 vyplaceny dávky SPP ve výši 13 546 Kč a nemocenská ve výši 13 910 Kč. V únoru 2019 jí byla vyplacena pouze nemocenská ve výši 12 796 Kč. A v březnu 2019 jí bylo vyplaceno na dávkách SSP celkem 28 746 Kč a nemocenská ve výši 14 167 Kč Celkem v tomto období měla žalovaná příjmy 83 146 Kč, tj. v průměrné měsíční výši 27 721 Kč čistého.

58. Jelikož žalobce za uvedené období (od prosince 2018 do konce března 2019) požadoval pouze výživné ve výši 1 000 Kč, a soud byl vázán tímto návrhem, tak mu zcela vyhověl, když má za to, že rozhodně bylo v silách žalované, aby s výše uvedenými příjmy žalobci hradila toto výživné a alespoň symbolicky se podílela na pokrytí jeho životních potřeb, které zcela nepochybně překračovaly částku 1 000 Kč.

59. Od nástupu matky (opětovně k původnímu zaměstnavateli [obec] Poště, s. p.) do zaměstnání dne 1. 4. 2019 požadoval žalobce výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, jelikož matka měla stabilní příjmy ze zaměstnání. V období od 1. 4. 2019 do 31. 7. 2020 měla matka průměrné čisté příjmy 22 531 Kč ze zaměstnání. Nadto v roce 2019 obdržela žalovaná 42 054 Kč dávky SSP a konečně dále obdržela dalších 7 226 Kč jako odměnu z DPP, když si žalovaná přivydělávala úklidem ve společnosti [právnická osoba] Celkové příjmy matky za období od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2019 tak činily 252 059 Kč čistého (9 x 22 531 Kč + 42 054 Kč + 7 226 Kč). Průměrně si měsíčně žalovaná vydělala 28 006 Kč.

60. V roce 2020 činily příjmy žalované ze zaměstnání za období od 1. 1. 2020 do 31. 7. 2020 157 717 Kč a za období od 1. 8. 2020 do 31. 2020 (včetně odstupného cca 101 000 Kč hrubého) činily 194 166 Kč Celkem si žalovaná v roce 2020 vydělala v zaměstnání 352 303 Kč čistého (194 166 + 157 717), tj. 29 358 Kč měsíčně. Dále žalovaná v roce 2020 obdržela celkem 24 586 Kč za brigádu vykonávanou na DPP za úklid ve společnosti [právnická osoba] a také obdržela na dávkách SPP 53 367 Kč. Celkové příjmy za rok 2020 matky činily (352 303 Kč + 24 586 Kč + 53 367 Kč) 430 256 Kč, tj. průměrně 35 854 Kč čistého měsíčně.

61. Od roku 2021 do současnosti je žalovaná v pracovní neschopnosti. Soudu žalovaná ale uvedla, že na nemocenské je z toho důvodu, že byla pro nadbytečnost propuštěna ze zaměstnání v České pošty, s. p. a ona neměla žádné jiné zaměstnání, kam by šla. Také uvedla, že kdyby si řekla, tak jí lékař uschopní. Žalované proto v současné chvíli nebrání její zdravotní stav, aby nastoupila zpět do zaměstnání a svým výdělkem (a placením výživného) se podílela na uspokojování základních potřeb žalobce. Žalovaná sice pobírá dávky nemocenské ve výši cca 16 000 Kč měsíčně, ale její zdravotní stav jí nebrání dosahovat vyšších výdělků. Žalovaná má vysokoškolské vzdělání, je schopna pracovat jako učitelka. Zaměstnání v tomto oboru si v minulosti i hledala, pracovala jako asistentka pedagožky ve školce a zastupovala učitelku na mateřské dovolené. Současně má Zprávou ÚP, Krajské pobočky v Hradci [příjmení], kontaktní pracoviště [obec], má za prokázané, že na pozici učitelky, je evidováno minimálně 6 vhodných pracovních pozic s výdělky od 30 000 – 40 000 Kč hrubého měsíčně. S ohledem na tuto zprávu má soud za prokázané, že žalovaná je stále schopna dosahovat stejných či obdobných výdělků jako v předchozích letech, tak aby hradila žalobci výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně.

62. Soud při stanovení výživného přihlédnul dále ke skutečnosti, že žalovaná má 3 vyživovací povinnosti, kdy žalobce je již zletilý, dále má 15 letou dcerou a 11 letého syna. S ohledem na vyšší počet vyživovací povinnost a jejich vyššímu věku, má soud za to, v souladu s ustálenou judikaturou odvolacích soudů, že je možno po žalované jako matce žádat, aby vynakládala na výživu všech svých vyživovacích povinností 1/4 - 1/3 svých celkových příjmů. Žalovaná se o žalobce nijak aktivně nezajímá, nestýká se s ním a ani ho jinak nepodporuje. Ačkoli žalovaná navrhovala, aby bylo výživné stanoveno ve výši 1 000 Kč měsíčně, tak současně sama uvedla, že její nezletilá dcera bude pobývat na internátu a pouze strava a internát bude ve výši 3 500 Kč Nezletilé dceři přitom bude muset (spolu s jejím otcem) hradit další životní potřeby (telefon, oblečení). Uvedené jak tak zcela v rozporu s tím, že žalobce, jako dospělý, studující člověk by měl dostávat výrazně nižší výživné než jeho nezletilá sestra. Ostatně žalovanou navrhovaná částka nedosahuje ani výše životního minima na nezaopatřené zletilé dítě, které je ve výši 2 420 Kč měsíčně. Ačkoli má matka další pravidelné výdaje (nájem, internet, splátky automobilu, půjčky) minimálně ve výši 23 000 Kč, tak výživné je přednostní pohledávka, která má přednost před úhradou těchto méně zbytných plateb. Nadto tyto platby nesdílí žalovaná sama, ale hradí je společně s manželem, který je sice v pracovní neschopnosti a není evidován na Úřadu [ulice] ČR, ale v jeho pracovním zaměření (tesař/pracovník security/řidič) je v okolí bydliště velká nabídka volných pracovních míst a jemu nic nebrání, aby nastoupil do zaměstnání a měl vyšší příjmy.

63. Je zřejmé, že od dubna 2019 došlo ke zvýšení celkových příjmů žalované, která nastoupila do zaměstnání a dosahovala příjmů 28 006 Kč, resp. 35 854 Kč měsíčně. Na tomto základu pak soud dospěl k závěru, že je ve schopnostech a majetkových možnostech žalované platit na výživu žalobce částku 3 000 Kč měsíčně za období od dubna 2019 do současnosti, když žalobce tuto částku ve svém žalobním návrhu po žalované požadoval. Tato částka je poměrně nízká s ohledem na to, že žalobce je již zletilý, má základní potřeby jako každý jiný dospělý člověk, co se týká jídla a oblečení a dále má výdaje spojené se studiem (učebnice a doprava do školy). Na druhou stranu žalobce současně netvrdil žádné výrazné zvýšení svých životních potřeb a je třeba přihlédnout i k tomu, že je mu hrazeno výživné také ze strany otce. Stanovené výživné činí 8,5 % z posledního dosahovaného příjmu žalované. Takto stanovené výživné je výrazně nižší, oproti doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti ČR pro účely výživného pro daný věk dítěte a spíše se blíží hranici životního minima. Soud má proto za to, že výživné v takové výši (i kdyby docházelo k výkyvům v příjmech nebo k částečnému snížení příjmů matky) by měla být schopna prakticky vždycky hradit.

64. Vzhledem k tomu, že došlo ke stanovení výživného zpětně od prosince 2018, tak vznikl žalované dluh v celkové výši 94 000 Kč (4 x 1 000 Kč a 30x 3 000 Kč), musel soud rozhodnout o tom, jak bude tento dluh vyrovnán. Žalovaná o tom, že jí vzniká dluh, věděla a i přes upozornění soudu odmítla dluh na výživném, byť jen částečně, umořovat, a proto jí vznikl dluh v poměrně vysoké výši 94 000 Kč. Ve svém prvotním vyjádření požádala žalovaná o možnost uhradit dluh ve splátkách. S ohledem na to, že má žalovaná 3 vyživovací povinnosti, kdy uložení žalované úhradu plné částky naráz by mohlo ohrozit další vyživovací povinnosti žalované, tak soud její žádosti vyhověl a umožnil jí splácet dluh na výživném ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení se zaplacením, byť jen jediné splátky. Ačkoli i splátka je poměrně vysoká (spolu s běžným výživným činí 8 000 Kč měsíčně), tak uvedené je pouze důsledkem laxního přístupu žalované k úhradě dluhu. Jelikož se jedná o výživné, je účelné, aby ho měl žalobce k dispozici právě v době, kdy studuje a není zabezpečený jinak.

65. Pokud dále žalovaná uváděla, že částečně uspokojovala poměry žalobce tím, že hradila hypotéku na rodinný dům v [adresa], kde žalobce bydlí, tak skutečnost, že žalobkyně hradí hypotéku (kdy uváděla, že platí na hypoteční úvěr částku 6 000 Kč nebo 4 700 Kč měsíčně) i přes poučení soudu žalovaná nedoložila (a to ani v prodloužené lhůtě), ačkoli byla o následcích nedoložení listin řádně poučena a soud tak uvedené tvrzení za prokázané nemá. I kdyby však uvedené bylo soudu doloženo, tak z výslechu žalované vyplývá, že rodinný dům v [obec] (který má žalovaná v podílovém spoluvlastnictví se svým bratrem), je rozdělen na dvě bytové jednotky (žalovaná má byt v horní části domu) a v dolní části domu, bydlí žalobce s babičkou. Jedná se o bytovou jednotku, která„ patří“, resp. může být využívána bratrem žalované. Není to tedy přímo žalovaná, která umožňuje užívání domu, ale právě její bratr, který má uzavřenou nájemní smlouvu s babičkou žalobce. Uvedené proto nemůže být započítáno jako naturální plnění, které je poskytováno žalobci ze strany žalované.

66. Konečně, jestliže žalovaná uvádí, že v domě v [adresa] hradí elektřinu, tak uvedené je vázáno k její bytové jednotce, kdy i výše a cena spotřeby (3 500 – 6 100 Kč za rok) odpovídá spíše tomu, že se jedná o byt, který není reálně nikým pravidelně obýván a pravděpodobně se tak nejedná o spotřebu a platby za část domu obývanou žalobcem babičkou. Je pravdou, že žalovaná za žalobce uhradila odpady a stočné za roky 2018 – 2020 ve výši 1 500 Kč. Soud však dospěl k závěru, že uvedená částka nebude započítávána na dlužné výživné, neboť uvedené žalovaná uhradila nad rámec výživného jako dobrovolnou platbu a současně sama uvedla, že až do zletilosti (tj. po celý rok 2019 pobírala na žalobce příspěvek na dítě a odečítala si žalobce z daní, ačkoli tak činit neměla a nemohla, když žalobce jako dítě s ní nesdílel jednu domácnost) a z uvedených dávek tyto platby za žalobce uhradila.

67. Ani poslední námitka žalované, že nechce výživné platit, když nemůže syna vychovávat není důvodná, neboť v projednávané věci se jedná o výživné dospělé osoby, kterou už ze samotné logiky věci nemůže mít v péči ani vychovávat.

68. Soud proto s ohledem na výše uvedené, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I a II tohoto rozsudku a rozhodl o povinnosti žalované hradit běžné výživné a dluh na výživném.

69. O nákladech řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, ale jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly, tak mu soud žádné náklady nepřiznal. Žalovaná ve věci úspěšná nebyla, proto jí není možné náhradu nákladů přiznat.

70. Jelikož žalobci byla rozhodnutím soudu ustanovena právní zástupkyně, vzniknou zde na straně České republiky výdaje v souvislosti s jejím zastoupením. Ačkoli žalovaná nebyla ve věci úspěšná, soud jí nezavázal uhradit také tyto náklady státu, když má soud za prioritní, aby se dostalo žalobci dlužné výživné, k jehož platbě byla žalovaná zavázána a současně nedošlo k ohrožení dalších vyživovací povinností žalované.

Poučení