10 C 47/2021-124

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 55 019,54 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 5 019,54 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 9. 3. 2020 do zaplacení, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 11. 2020 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 14 980,46 Kč od 8. 11. 2020 do 28. 5. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 11. 2020 do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 64 980,46 Kč ode dne 9. 3. 2020 do 7. 11. 2020. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 839,36 Kč, a to k rukám právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 3.2021 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s příslušenstvím představující náhradu újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Konkrétně žalobkyně požaduje zaplacení částky 20 000 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a částky 50 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 2. 6. 2021, kde uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 14.980 Kč na nákladech obhajoby, přičemž uvedla, které úkony neodškodnila. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odmítla, když trestní řízení trvalo pouze 9 měsíců a když nemá za prokázané zásahy do osobnostní sféry (tyto má za zkopírované od manžela, rovněž stíhaného); žalobkyni jako zadostiučinění bylo poskytnuto konstatování porušení práva a omluva.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila, a to dne 7. 5. 2020.

4. Jelikož žalovaná žalobkyni po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku (dle doplnění na jednání soudu dne 28. 5. 2021) uhradila celkově částku 14 980,46 Kč na nákladech obhajoby, vzala žalobkyně žalobu částečně, co do této částky, zpět a soud řízení zastavil usnesením ze dne 15. 7. 2021 v této části zastavil.

5. Na jednání konaném dne 1. 11. 2021 pak žalobkyně vzala na škodě tvořené obhajném žalobu zpět co do částky 5 019,54 Kč, vč. úroků z prodlení, a soud řízení proto výrokem I. částečně zastavil.

6. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno dne [datum rozhodnutí] usnesením PČR, [číslo jednací], přičemž se jednalo o zahájení trestního stíhání pro trestný čin uvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím zločinem úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Dne 23. 9. 2019 byla podána obžaloba u [název soudu] pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Dne 9. 3. 2020 byla žalobkyně rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] zproštěna obžaloby dle § 226 c) trestního řádu. Právní moci nabylo toto rozhodnutí ve vztahu k žalobkyni dne 10. 3. 2020.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo žalobkyni ve sféře rodinné, konkrétně v tom směru, že došlo k hádkám a nervozitě v rámci rodinného soužití v souvislosti s tímto trestním stíháním, když to byl manžel, kdo předmětný úvěr, který si rodina sjednala pro účely bydlení, zařizoval, a když mezi nimi panovaly neshody, zda skutečně nedošlo k nějakému trestněprávně relevantnímu jednání. Soud má rovněž za zjištěné, že částečně se rodinná nepohoda přenesla i na chování žalobkyně ve vztahu k dětem. Soud má rovněž za zjištěné, že žalobkyně se obávala, aby v důsledku výsledku trestního stíhání nemusela opustit s rodinou Českou republiku.

8. Z výslechu svědka [příjmení] [celé jméno žalobce], manžela žalobkyně, má soud rovněž za zjištěné, že trestním stíháním byla zasažena rodinná sféra žalobkyně, neboť do rodinného soužití vneslo trestní stíhání nepohodu a hádky mezi manžely, vyvolané zejména tím, že svědek úvěr zařizoval, což vedlo k častějším konfliktům mezi manžely. Soud nemá za zjištěné, že by manželé řešili konflikty cestou manželského poradenství nebo že by došlo k podání návrhu na rozvod. Rovněž z výpovědi svědka má soud za potvrzené, že žalobkyně se obávala, aby v souvislosti s trestním stíháním nemuseli opustit Českou republiku.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud tak nehodnotil důkazy týkající se poskytnutých právních služeb (příjmový doklad; žaloba manžela dokládající odškodnění stejných úkonů), neboť v této části bylo řízení zastaveno.

10. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

13. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 50 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

14. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

15. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie České republiky ze dne 14. 6. 2019, [číslo jednací], o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro trestný čin uvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím zločinem úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 9. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve vztahu k žalobkyni dne 10. 3. 2020.

16. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

19. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů násilných nebo sexuálních. Žalobkyni však hrozila vysoká sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

20. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

21. Trestní stíhání se ve vztahu k žalobkyni vedlo dobu 9 měsíců, což je doba přiměřená, tedy účinky trestního stíhání nepůsobily na žalobkyni po dlouhou dobu tak, aby toto odůvodňovalo pro toto kritérium přiznat zadostiučinění zásadně vyšší. Soud toto kritérium rovněž zohlednil tím, že jej posoudil v rámci posuzovaných případů, konkrétně vycházel z judikatury, v níž došlo k trestním stíháním obdobně dlouhým.

22. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

23. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

24. Žalobkyně tvrdila na osobnostních zásazích následující: Bylo zasaženo do jejího práva na nedotknutelnost soukromí a osoby, dále práva na osobní čest a dobré jméno a na soukromý a rodinný život. V rámci rodinného života se jednalo o zhoršení vzájemných vztahů s manželem (stíhaný v téže věci), kdy mezi manžely panovalo napětí, zda a kdo z nich udělal chybu, toto se projevovalo v rodinném životě nervozitou, konkrétně hádkami o běžných věcech. Žalobkyně cítila hanbu a ponížení, navíc mohla být ohrožena celá rodina a další setrvání v ČR. Jako pro matku byla pro žalobkyni traumatizující obava o možnou ztrátu pobytového oprávnění, které by vedlo k nucenému ukončení pobytu rodiny na území ČR, kdy dcery by přišly o svůj domov, musely opustit kamarády i školy a začít zcela nový život na Ukrajině. V rodinném soužití do té doby problémy nebyly.

25. Z účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi jejího manžela má soud za zjištěné, že žalobkyně byla v důsledku trestního stíhání zasažena na svém rodinném životě v tom směru, že docházelo častěji ke konfliktům s manželem, což bylo důsledkem stresu vyvolaného trestním řízením. Rovněž docházelo ke konfliktnějšímu chování žalobkyně ve vztahu k potomkům. Soud má dále za zjištěný zásah v tom směru, že žalobkyně se jakožto cizinka obávala, aby trestní stíhání nemělo vliv na možnost pobytu jejího a její rodiny v České republice i do budoucna. V řízení nebyly prokázány žádné zásahy ve sféře pracovní, ani zdravotní, žalobkyně dále netvrdila ani neprokazovala zásahy ve sféře ekonomické a nebyly prokázány ani zásahy sociální. Trestní řízení nebylo medializováno. Soud zohlednil i skutečnost, že žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou.

26. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

27. Pro zásahy do osobnostní sféry žalobkyně v oblasti rodinné soud uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je odškodnění finanční.

28. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

29. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel zejména z rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp.zn. [spisová značka], rozhodované v I. instanci Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka]. I v tamním případě se jednalo o trestný čin podvodu, za který hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let, a tamní trestní stíhání trvalo dobu 14 měsíců, tedy povaha trestné činnosti je identická. Trestní stíhání v tamním případě bylo o 5 měsíců delší. U tamního poškozeného byly shledány osobnostní zásahy rovněž ve sféře rodinné, když u tamního poškozeného došlo shodně jako u žalobkyně k narušení rodinného soužití jak ve vztahu k manželovi, respektive manželce, tak třem dětem. Na rozdíl od žalobkyně zdejší však u tamního poškozeného byly shledány zásahy ve sféře zdravotní, které se projevovaly depresemi, dále byly prokázány zásahy ve sféře ekonomické, když rodina byla na tamním poškozeném ekonomicky závislá, a i zásahy sociální, neboť o trestním stíhání tamního poškozeného se dozvěděla široká rodina. Újma u tamního poškozeného byla navíc znásobena tím, že byl bývalým policistou, tedy byl o to úkorněji zasažen na své cti a dobrém jménu. Tamní poškozený byl odškodněn finanční částkou 25 000 Kč. Ve vztahu k žalobkyni tak lze konstatovat, že je plně porovnatelnou jak délka trestního stíhání, tak povaha trestné činnosti. U zásahu do osobnostní sféry je však porovnatelný pouze zásah ve sféře rodinné ve vztahu k manželovi a dětem, zbývající zásahy u žalobkyně prokázány nebyly. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobkyni je částka nižší než v porovnávaném případě, a to konkrétně částka 10 000 Kč.

30. Dále soud vyšel z rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp.zn. [spisová značka], rozhodované prvoinstančně Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka]. I v tomto porovnávaném případě se jednalo o trestní stíhání ve věci podvodu s hrozícím trestem odnětí svobody rovněž až 8 let a trestní stíhání trvalo 14 měsíců, tedy dobu o 5 měsíců delší než u žalobkyně. U tamního poškozeného byly shodně jako u žalobkyně shledány zásahy ve sféře rodinné, konkrétně se tamní poškozený nemohl věnovat péči o tehdy dvouletého syna. Na rozdíl od žalobkyně však byly u tamního poškozeného shledány zásahy ve sféře pracovní, konkrétně ve sféře podnikání tamního poškozeného, když jeho společnost se v důsledku toho, že se tamní poškozený soustředil na obhajobu, ocitla ve ztrátě, když do té doby byla plně prosperující. Dále tamní poškozený prokázal zásahy zdravotní, když byl nucen užívat antidepresiva, a byly prokázány i zásahy sociální, neboť tamní poškozený omezil styk s přáteli a rezignoval na řadu svých koníčků. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. V porovnání se žalobkyní je tak porovnatelnou délka trestního stíhání, povaha trestné činnosti, nicméně u žalobkyně byly prokázány výrazně nižší zásahy ve sféře osobní, konkrétně pouze zásahy ve sféře rodinné, tedy porovnáním s tímto případem dospívá soud k závěru, že adekvátní výší přiznaného zadostiučinění ve vztahu k žalobkyni je částka ve výši 10 000 Kč.

31. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 10 000 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl, a co do částky 40 000 Kč proto žalobu zamítl.

32. Žalobkyní založená judikatura k doložení odůvodněnosti jí požadované výše finančního zadostiučinění dle závěru soudu není pro porovnání použitelnou, případně požadovanou výši neodůvodňuje. Všechny žalobkyní založené případy se týkají jednoho trestního řízení, konkrétně vedeného [název soudu] pro trestný čin neoprávněného zaměstnávání cizinců, za který hrozil tamním poškozeným trest odnětí svobody 1 roku až 5 let, a rovněž toto trestní řízení trvalo výrazně delší dobu, konkrétně dobu přesahující 3 roky. U všech takto citovaných rozhodnutí tedy není porovnatelnou ani povaha trestné činnosti, která je zcela jiná, tak zejména ani délka trestního řízení, která u těchto případů byla výrazně delší, konkrétně přesáhla dobu 3 let. Žalobkyně v tomto směru označila rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka]. V tomto případě došlo k přiznání odškodnění ve výši 40 000 Kč, nicméně u tamního poškozeného byly shledány mnohem zásadnější zásahy ve sféře osobní, konkrétně tamní poškozený musel být hospitalizován na psychiatrické ambulanci, užíval antidepresiva, trpěl výkyvy nálad a depresemi včetně nechutenství a nočních můr. Rovněž byly prokázány zásadní zásahy ve sféře sociální, jak pokud jde o kamarády, tak sousedy. U tamního poškozeného navíc došlo k zajištění majetku a podnikání jeho manželky doznalo značného úpadku v průběhu trestního řízení. Tento případ tak k porovnání není vhodný i pro zcela odlišné zásahy ve sféře osobní u tamního poškozeného. Další z žalobkyní označených případů je rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. [spisová značka]. I v tomto případě došlo k přiznání zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, nicméně rovněž zde došlo u tamního poškozeného k neporovnatelným zásahům ve sféře osobní. Řízení i u tamního poškozeného trvalo déle než 3 roky, byl prokázán vliv na psychiku tamního poškozeného, což vedlo k nevolnostem, zmatkování, horší komunikaci a podezíravosti. Byl zasažen i profesní život tamního poškozeného, konkrétně došlo k úpadku jeho společnosti, a došlo k zásahům sociálním, neboť tamní poškozený žil na malé vesnici a okolí o trestním stíhání vědělo. Tedy i pro zásahy u tohoto jiného poškozeného není tento k porovnání předložený případ pro relevantní porovnání použitelný. Poslední z žalobkyní označených případů byl řešen Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. I u tohoto poškozeného došlo k výrazně delšímu trestnímu stíhání, konkrétně 3,5 roku, a rovněž neporovnatelné jsou zásahy, které byly u tamního poškozeného vyvolány. U tamního poškozeného byly shledány zásahy profesní a sociální, zejména pokud jde o vnímání u sousedů. Navíc tamní poškozená musela odložit zkoušky na soudního tlumočníka, což je rovněž zásah zásadní. U tamní poškozené navíc byla realizována domovní prohlídka, která měla zásadní vliv na vzniklou nemajetkovou újmu. Tedy i tento případ není jednak svojí délkou, zejména však zásahy ve sféře osobnostní tamního poškozeného pro porovnání použitelný. Žalobkyně dále označila k porovnání případ řešený Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. I zde se jednalo o stejné trestní řízení ve věci neoprávněného zaměstnávání cizinců, kde délka řízení přesáhla 3 roky. I u tamních poškozených, kterými byli manželé a kterým bylo přiznáno 30 000 Kč, respektive 40 000 Kč, byly shledány zásadnější zásahy ve sféře osobnostní, než tomu je u žalobkyně. Zejména u tamních žalovaných došlo ke vzniku psychických problémů, museli z tohoto důvodu užívat léky, a u tamní poškozené došlo až k diagnóze psychické poruchy. Rodinné vztahy byly u tamních poškozených narušeny nejenom navzájem, ale i ve vztahu k jejich rodičům, a zásadním způsobem se na újmě tamních poškozených podílela domovní prohlídka, která u zdejší žalobkyně realizována nebyla. Tedy i v tomto případě se nejedná o případ, který by byl porovnatelný, zejména pro jiné zásahy ve sféře osobnostní, s případem žalobkyně, a soud z tohoto rovněž nevycházel.

33. Žalobkyně dále uváděla, že u zdejšího soudu je pod sp.zn. [spisová značka] řešen nárok na finanční zadostiučinění manžela [příjmení] [celé jméno žalobce], kterému měla být nepravomocně přiznána na odškodnění částka 30 000 Kč. K tomuto soud uvádí, že i ze zdejšího řízení se podává, že manžel žalobkyně [příjmení] [celé jméno žalobce] byl tím, kdo se účastnil sjednání předmětného úvěru, tedy se jej předmětné trestní stíhání bezprostředně týkalo, neboť se týkalo skutků, kterých se on sám účastnil. Na druhou stranu zdejší žalobkyně potvrdila, že o okolnostech týkajících se samotného úvěru věděla pouze zprostředkovaně. V řízení přitom žalobkyně netvrdila, jaké konkrétní zásahy nastaly na straně jejího manžela tak, že tyto odůvodňovaly přiznání zadostiučinění ve výši 30 000 Kč - nicméně ve vztahu ke své sobě v řízení zdejším žalobkyně tvrdila pouze zásahy ve sféře rodinné, spočívající v podstatě pouze ve zhoršení kvality rodinného soužití, a dále pouze na úrovni nikoliv odůvodněných obav o pobytový status žalobkyně v České republice. Tato míra prokázaných zásahů do osobnostní sféry žalobkyně přitom přiznání vyššího zadostiučinění právě s ohledem na porovnávanou judikaturu neumožňuje.

34. Žalobkyně se dále žalobou domáhala náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 20 000 Kč. Žalovaná tento nárok dobrovolně odškodnila ve výši 14 980,46 Kč dne 28. 5.2021 (po uplynutí lhůty pro předběžné projednání a po podání žaloby) a soud v tomto rozsahu řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem řízení tak zůstala na tomto nároku částka ve výši 5 019,54 Kč, tuto část nároku pak vzala žalobkyně zpět na jednání konaném dne 1. 11. 2021, soud v této části řízení zastavil, a tím byl vyčerpán nárok celý.

35. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a dále žalobci přiznal nárok na úrok z prodlení z částek, které žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. tímto žalovaná uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. Žalobce žádal úrok z prodlení ode dne 9. 3. 2020, což není vzhledem k výše uvedenému důvodným, neboť žalovaná se dostala do prodlení až dne 8. 11. 2020.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 70 000 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) + 20 000 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 64 980,46 Kč - 50.000 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) na škodní nárok ve výši 14 980,46 Kč. Převážně tak byla v řízení úspěšná žalobkyně v rozsahu 85,66% a v tomto rozsahu jí tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

38. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 3 900 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 7.7.2021; 1x účast u ÚJ) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 18 876 Kč s DPH -) soud nepřiznal odměnu za podání ze dne 10.10.2021 (toto soud nevyžádal; žalobce doplňuje svá tvrzení, nicméně nelze klást k tíži žalované, že žalobce podal žalobu neúplnou, mohl tuto podat bezvadnou) -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 452 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 24 328 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 85,66 % částku 20 839,36 Kč.