10 C 51/2024 - 66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce B] d) [Jméno žalobce D], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení částek 222 437 Kč, 231 562 Kč, 231 562 Kč a 231 562 Kč, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobkyně a) na zaplacení částky 222 437 Kč.

II. Zamítá se žaloba žalobce b) na zaplacení částky 231 562 Kč.

III. Zamítá se žaloba žalobkyně c) na zaplacení částky 231 562 Kč.

IV. Zamítá se žaloba žalobkyně d) na zaplacení částky 231 562 Kč.

V. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně a) se domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni a) částku 222 437 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa] domáhala přiznání peněžité náhrady při usmrcení osoby blízké, jejího manžela. Předmětné řízení bylo vedeno pod sp. zn. [sp. zn.] a bylo skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. [Anonymizováno], tedy trvalo celkem [hodnota] let a 1 měsíc. Zvýšený význam žalobkyně a) spatřuje v samotné povaze civilního řízení, neboť věc se týkala zdraví nebo života a dále v tom, že žalobkyně a) je pokročilého věku, když jí bylo v době zahájení 72 let a v době skončení 79 let a z jejího špatného zdravotního stavu. Současně soud by měl zohlednit nárůst průměrné hrubé mzdy, kterou by měl zohlednit v základní částce, ze které soudy vycházejí. Žalobkyně a) uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], a to ve výši 300 000 Kč, když žalovaná jí ve svém stanovisku ze dne [datum] přiznala částku 77 563 Kč, žalobkyně a) se tak domáhá rozdílu, který činí částku 222 437 Kč.

2. Žalobce b) se původně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 53/2024 domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci b) částku 231 562 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa] domáhal přiznání peněžité náhrady při usmrcení osoby blízké, jeho tchána. Předmětné řízení bylo vedeno pod sp. zn. [sp. zn.] a bylo skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], tedy trvalo celkem 7 let a 1 měsíc. Zvýšený význam žalobce b) spatřuje v samotné povaze civilního řízení, neboť věc se týkala zdraví nebo života. Současně soud by měl zohlednit nárůst průměrné hrubé mzdy, kterou by měl zohlednit v základní částce, ze které soudy vycházejí. Žalobce b) uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], a to ve výši 300 000 Kč, když žalovaná mu ve svém stanovisku ze dne [datum] přiznala částku 68 438 Kč, žalobce b) se tak domáhá rozdílu, který činí částku 231 562 Kč.

3. Žalobkyně c) se původně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 52/2024 domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni c) částku 231 562 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa] domáhala přiznání peněžité náhrady při usmrcení osoby blízké, jejího otce. Předmětné řízení bylo vedeno pod sp. zn. [sp. zn.] a bylo skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], tedy trvalo celkem 7 let a 1 měsíc. Zvýšený význam žalobkyně c) spatřuje v samotné povaze civilního řízení, neboť věc se týkala zdraví nebo života. Současně soud by měl zohlednit nárůst průměrné hrubé mzdy, kterou by měl zohlednit v základní částce, ze které soudy vycházejí. Žalobkyně c) uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], a to ve výši 300 000 Kč, když žalovaná jí ve svém stanovisku ze dne [datum] přiznala částku 68 438 Kč, žalobkyně c) se tak domáhá rozdílu, který činí částku 231 562 Kč.

4. Žalobkyně d) se původně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 47 C 53/2024 domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni d) částku 231 562 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa] domáhala přiznání peněžité náhrady při usmrcení osoby blízké, jejího dědečka. Předmětné řízení bylo vedeno pod sp. zn. [sp. zn.] a bylo skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], tedy trvalo celkem 7 let a 1 měsíc. Zvýšený význam žalobkyně d) spatřuje v samotné povaze civilního řízení, neboť věc se týkala zdraví nebo života. Současně soud by měl zohlednit nárůst průměrné hrubé mzdy, kterou by měl zohlednit v základní částce, ze které soudy vycházejí. Žalobkyně d) uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], a to ve výši 300 000 Kč, když žalovaná jí ve svém stanovisku ze dne [datum] přiznala částku 68 438 Kč, žalobkyně d) se tak domáhá rozdílu, který činí částku 231 562 Kč.

5. Usnesením ze dne [datum], č. j. 10 C 51/2024-36, soud shora uvedená řízení spojil ke společnému řízení, když řízení budou vedena pod sp. zn. 10 C 51/2024. Řízení byla spojena z důvodu, že všichni žalobci se domáhají odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.].

6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, a to vůči všem žalobcům. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně a) dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, že u ní žalobce b) dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, že u ní žalobkyně c) dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 300 000 Kč a že u ní žalobkyně d) dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 300 000 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když řízení v posuzovaném případě trvalo 7 let a 1 měsíc. Žalovaná u všech žalobců vyšla ze základní částky 15 000 Kč. Žalovaná pak shledala u všech žalobců důvody pro snížení základní částky, a to o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 15 % z důvodu že mezi žalobci byla tzv. sdílená újma, žalovaná pak shledala i důvody pro zvýšení základní výše, a to o 20 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, když se věc týkala života a zdraví, ve vztahu k žalobkyni a) pak dospěla, že je namístě zvýšení základní částky o 10 % s ohledem na pokročilý věk žalobkyně a). Ve vztahu k žalobkyni a) jí žalovaná přiznala částku 77 563 Kč, ve vztahu k žalobcům b), c) a d) každému z nich přiznala částku 68 438 Kč. Žalovaná tak má za to, že poskytnuté zadostiučinění je dostačující a není důvod pro jeho další navýšení.

7. Žalovaná se k jednání nedostavila, z jednaní se však řádně a včas omluvila a současně souhlasila, aby bylo jednáno bez její účasti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

8. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně a) žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum], žalobce b) dne [datum], žalobkyně c) dne [datum] a žalobkyně d) dne [datum].

9. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.] soud zjistil následující: Dne [datum] byla podána žaloba na zaplacení peněžité náhrady při usmrcení osoby blízké žalobci, kteří se po žalované [právnická osoba]. domáhali zaplacení částky 6 000 000 Kč. Žalobkyně a) byla manželkou zemřelého, spolu s ní žalobu podala její dcera (žalobkyně c), zeť (žalobce b) a vnučka (žalobkyně d). Usneseními ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k zaplacení soudních poplatků. Dne [datum] žalobci podali námitky proti usnesením vyzývajícím je k uhrazení soudního poplatku. Usnesením ze dne [datum] byly výzvy k zaplacení soudního poplatku zrušeny s odůvodněním, že žalobci jsou ze zákona od soudních poplatků osvobozeni. Usnesením ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě, vyjádření došlo soudu dne [datum]. Dne [datum] přišlo sdělení [právnická osoba], že k výzvě soudu sdělují, že vstupují jakožto vedlejší účastník do tohoto řízení. Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalobců k vyjádření žalované. Dne [datum] proběhlo první jednání ve věci, na kterém byly provedeny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem dalšího dokazování, a to výslechem navrhovaných svědků. Dne [datum] proběhlo další jednání, při kterém byli vyslechnuti dva svědci – zaměstnanci žalované, jednání bylo pak odročeno na [datum] za účelem výslechu účastníků a dalších svědků. Usnesením ze dne [datum] bylo přiznáno svědečné za svědeckou výpověď při jednání dne [datum]. Svědečné bylo proplaceno platebním poukazem ze dne [datum]. Další jednání proběhlo [datum], při kterém byly provedeny další listinné důkazy. Žalobci, kteří měli být při tomto jednání vyslechnuti, byli omluveni právním zástupcem. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem výslechu účastníků a dalšího svědka. Dne [datum] proběhlo další jednání, při kterém byla vyslechnuta svědkyně – zaměstnankyně žalované a žalobci – žalobce b), žalobkyně c) a d). Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem účastnického výslechu žalobkyně a). Jednání, které mělo proběhnout dne [datum] bylo odročeno na [datum] z důvodu zdravotních komplikací žalobkyně a). Dne [datum] právní zástupce žalobce sdělil soudu, že žalobkyně a) je od [datum] hospitalizována v zařízení žalované a není schopna se zúčastnit jednání dne [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, které bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku. Usneseními ze dne [datum] byli žalobci a žalovaná vyzváni k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Záloha ze strany žalované byla složena dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] soud urgoval žalobce k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Dne [datum] byla ze strany žalobců složena záloha. Dne [datum] soud ustanovil znalecký ústav z oboru zdravotnictví a uložil mu, aby vypracoval znalecký posudek ve lhůtě 90 dnů od doručení spisu. Spis byl znaleckému ústavu zaslán dne [datum]. Dne [datum] žalovaná zaslala soudu otázky pro znalce, které byly znaleckému ústavu zaslány dne [datum]. Znalecký ústav požádal dne [datum] o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku z důvodu složitosti posuzovaného případu, kdy bylo nutné i přibrat konzultanta z odvětví revmatologie. Dne [datum] byla soudem lhůta prodloužena, a to do [datum]. Dne [datum] znalecký ústav požádal opětovně o prodloužení lhůty z důvodu, že osoby, které se podíleli na zpracování znaleckého posudku potřebují zkonzultovat své závěry. Dne [datum] byl znalecký posudek doručen soudu. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyúčtování za zpracování znaleckého posudku. Dne [datum] soud zaslal přípis účastníkům řízení, zda se závěry znaleckého posudku souhlasí a zda navrhují výslech znalců. Usnesením ze dne [datum] bylo přiznáno znalečné znaleckému ústavu, proti usnesení se dne [datum] odvolala žalovaná. Odvolání bylo předloženo [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] odvolací soud potvrdil rozhodnutí I. stupně. Soudu I. stupně byl spis vrácen dne [datum]. Dne [datum] vystavil soud I. stupně platební poukaz na znalečné. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum], při kterém měli být vyslechnuti znalci, kteří se podíleli na zpracování znaleckého posudku. Jednání však bylo odročeno na [datum] z důvodu covidových opatření. Dne [datum] přišla soudu omluva znalců, že se nemohou zúčastnit výslechu. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] přišla soudu omluva znalců, že se opětovně nemohou zúčastnit výslechu. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, na kterém byl vyslechnut jeden znalec – [tituly před jménem] [jméno FO]. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem zjištění procesního stanoviska účastníků. Dne [datum] přišlo soudu vyjádření žalované. Dne [datum] požádal o odročení z jednání právní zástupce žalobců z důvodu kolize jednání. Jednání bylo odročeno na [datum], které rovněž neproběhlo z důvodu opětovného předvolání znalce. Další jednání proběhlo dne [datum], při kterém byl vyslechnut znalec – [tituly před jménem] [jméno FO]. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem výslechu dalšího znalce, který se podílel na zpracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] bylo přiznáno znaleckému ústavu znalečné za výslechy znalců při jednání. Odměna byla proplacena platebním poukazem ze dne [datum]. Nařízené jednání na [datum] bylo odročeno z důvodu pracovní neschopnosti předvolaného znalce. Další jednání bylo nařízeno dne [datum], a to na [datum]. Při jednání dne [datum] byl vyslechnut znalec – [tituly před jménem] [jméno FO] a jednání bylo odročeno na [datum] za účelem závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci. Dne [datum] byl soudu doručen závěrečný návrh žalované a dne [datum] žalobců. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek ve věci. Rozsudek byl rozeslán dne [datum]. Dne [datum] si žalovaná podala proti rozsudku odvolání. Dne [datum] došlo soudu odvolání žalobců. Odvolání účastníků byla odvolacímu soudu předložena dne [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl o znalečném znaleckého ústavu za výslech 3 znalců. Platebním poukazem ze dne [datum] byla vyplacena odměna znaleckému ústavu. Dne [datum] přišlo dovolání žalobců. Dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne [datum]. Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] odmítl dovolání. Usnesením ze dne [datum] bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o povinnosti žalobců zaplatit náklady státu za znalečné. Dne [datum] byla žalobci podána ústavní stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. [Anonymizováno], tak že se ústavní stížnost odmítá.

10. Soud k důkazu neprováděl tabulku ČSÚ – průměrná hrubá měsíční mzda v letech 2000–2018 a aktuální údaje ČSÚ, jak byly stranou žalující uváděny k doložení své právní argumentace, neboť se jedná o podporu právních argumentů, nikoliv o prokazování skutkového stavu.

11. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

17. Předmětné řízení vůči žalobcům trvalo od [datum], kdy soudu byla doručena žaloba žalobců, a řízení trvalo do [datum], kdy bylo rozhodnuto Ústavním soudem o odmítnutí ústavní stížnosti žalobců. Předmětné řízení tak trvalo 7 let a 1 měsíc a soud uzavírá, že se jedná o dobu nepřiměřeně dlouhou. O tomto závěru hovoří samotné kritérium písmene a), tedy celková délka řízení, kdy samotný fakt, že naříkané řízení přesáhlo dobu 7 let, hovoří pro závěr o nepřiměřenosti celkové délky řízení, neboť tato není odůvodněna žádným z dalších kritérií. V rámci posuzovaného řízení sice nebyla shledána zásadní nečinnost, pouze místy nekoncentrovanost v postupu soudu, avšak celková délka řízení již neodpovídá složitosti věci, ač soud nijak nesnižuje složitost předmětné věci, které si vyžádalo i znalecké zkoumání. Soud pak podotýká, že první rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno až po 5 letech a 6 měsících od podání žaloby. Jednání žádného z účastníků se na délce řízení nepodílelo tou měrou, aby celkovou délku řízení odůvodňovalo. A pokud jde o kritérium významu řízení, pak toto naopak hovoří pro závěr o tom, že řízení mělo být jednoznačně ukončeno v době kratší, když předmětem řízení byla peněžitá náhrada při usmrcení osoby blízké. Tento závěr soudu pak potvrzuje i to, že žádost žalobců žalovaná shledala odpovědnostním titul ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobce dobrovolně odškodnila způsobem uvedeným výše.

18. Odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení je tak dán.

19. V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

20. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

21. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající do 10 let bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

22. K vyšší základní částce, kterou požadovali žalobci z důvodu růstu mezd, valorizace atd., soud uvádí, že k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011. Tudíž na základě shora uvedeného argumentace žalobců neobstojí.

23. Za řízení trvající 7 let a 1 měsíc soud tedy stanovil základní částku odškodnění ve výši 91 250 Kč.

24. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

25. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo zvýšeně skutkově a procesně složité a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění ponížil o 20 %. Předmětem řízení byla peněžitá náhrada při usmrcení osoby blízké, přičemž bylo nutné zjistil, zda žalovaná postupovala lege artis, pročež byl v řízení ustanoven i znalecký ústav. Skutková složitost věci je doložena i tím, že ve věci byli vyslýcháni 3 znalci, kteří se podíleli na vypracování znaleckého posudku, ostatně i znalecký ústav žádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku z důvodu složitosti věci. Ve věci pak byli vyslechnuti i zaměstnanci žalované a žalobci, kteří žádali peněžitou náhradu. Řízení bylo i procesně složité, kdy soud musel opakovaně odročovat jednání k žádosti žalobců (celkem 3krát), z důvodu omluv znalců (celkem 3krát) a 1krát muselo být odročeno jednání z důvodu [Anonymizováno] opatření v roce [Anonymizováno]. Soud pak nemodifikoval základní částku odškodnění pro právní složitost věci, neboť jakkoliv se nejedná o otázku právně jednoduchou, pak fakticky právní složitost věci na délku řízení vliv neměla. Soud však dále ponížil základní částku odškodnění o 10 % pro počet soudních instancí, když ve věci samé jednou rozhodoval soud prvé instance, dvakrát soud odvolací (do znalečného a do rozhodnutí ve věci samé) a dovolací soud a v neposlední řadě i Ústavní soud. Je pak nutné i zmínit, že opakovaně bylo rozhodováno i o znalečném, když proti jednomu rozhodnutí o znalečném bylo podáno i odvolání. Účastníkům řízení sice nemůže být kladeno k tíži, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu žalované nemůže být kladeno k tíži, že řízení se o řádné vyřízení těchto opravných prostředků nutně o nějakou dobu prodlouží. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud uzavírá, že žalobci se na celkové délce řízení nepodíleli ani negativně, ani pozitivně. Žalobci využívali svých procesních práv, včetně žádostí o odročení jednání (celkem 3krát), nicméně nikoli v četnosti, kterou by bylo možno označit za komplikující řízení, naopak tomu bylo v rozsahu běžném. Je třeba i zmínit, že soud musel žalobce urgovat k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Žalobci ani na druhou stranu k urychlení řízení nikterak nepřispěli. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění tedy nemodifikuje. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Soud má toto kritérium za vyčerpané tím, že pro něj dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Tím je toto kritérium vyčerpáno. Ve zbytku lze uzavřít, že jak činnost soudu prvé instance, tak zejména činnost soudu odvolacího, dovolacího i Ústavního soudu, byla plynulá, jednání byla nařizována v krátkých lhůtách a úkony byly činěny ve lhůtách přiměřených. Menší prodleva při zpracování znaleckého posudku pak byla odůvodněna složitostí znalecké otázky, kdy v dané věci byl přibrán konzultant a na závěrech znaleckého posudku se muselo shodnou několik osob, které se podíleli na jeho zpracování. Soud tedy tuto prodlevu shledal jakožto opodstatněnou a řádně odůvodněnou. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal pro žalobce zvýšeným a základní částku navýšil o 20 %. - Soud pak dále přistoupil k dalšímu navýšení pro věk žalobkyně a), když ta již na samém počátku řízení se blížila věku 75 let. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího je ustálen názor, že osobami v pokročilejším věku ve smyslu Stanoviska Cpjn 206/2010, jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let, nicméně vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4318/2013, a ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1476/2012). Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011, v části IV. pod písm. d) však uvedl, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly přihlížet k osobě účastníka řízení, a s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku, neboť negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Soud tak základní částku navýšil ve vztahu k žalobkyni a) o 10 %. - Současně soud přistoupil ke snížení základní částky odškodnění o 15 %, a to vzhledem k tzv. sdílené újmě, kdy na straně žalobců byli celkem 4 osoby. Snížení základní částky je na místě, neboť v posuzovaném řízení vystupovali na straně žaloby 4 žalobci, kteří jsou v příbuzenském vztahu, a tito mohli průběh a výsledek řízení sdílet. Tito žalobci dle názoru soudu v posuzovaném řízení sdíleli osud tohoto řízení a sledovali v rámci řízení společný cíl. Snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné v těch případech, kde účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v „ zájmovém souladu“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), což je i případ posuzovaného řízení, z něhož žalobci svůj nárok dovozují. Byť každý ze žalobců uplatnil tehdy svůj vlastní nárok, jednalo se o nároky se shodným skutkovým základem – odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku úmrtí jedné osoby, která byla všem žalobcům blízkou osobou, žalobci tak byli v blízkém příbuzenském vztahu, v řízení vystupovali společně z vlastní vůle, když každý jinak mohl svůj nárok uplatnit samostatně, je tak zřejmé, že průběh daného řízení i újmu způsobenou jeho nepřiměřenou délkou sdíleli společně.

26. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 15 % ve vztahu k žalobkyni a) na výsledných 77 563 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni a) již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení právě částku ve výši 77 563 Kč, je namístě žalobu v celém rozsahu ve vztahu k žalobkyni a) zamítnout.

27. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 25 % ve vztahu k žalobci b) na výsledných 68 438 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci b) již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení právě částku ve výši 68 438 Kč, je namístě žalobu v celém rozsahu ve vztahu k žalobci b) zamítnout.

28. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 25 % ve vztahu k žalobkyni c) na výsledných 68 438 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni c) již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení právě částku ve výši 68 438 Kč, je namístě žalobu v celém rozsahu ve vztahu k žalobkyni 3) zamítnout.

29. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 25 % ve vztahu k žalobkyni d) na výsledných 68 438 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni d) již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení právě částku ve výši 68 438 Kč, je namístě žalobu v celém rozsahu ve vztahu k žalobkyni 4) zamítnout.

30. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že nevydal rozsudek pro uznání ve vztahu k žalobkyni c), jak navrhoval při jednání právní zástupce žalobkyně c), a to vzhledem k tomu, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny zákonné požadavky ve smyslu ustanovení § 153a o. s. ř.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč ve vztahu k žalobkyně a), žalobci b) a žalobkyni d), a to takto: - ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za písemné vyjádření ke každé ze žalob před spojením řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř.

30. Ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované vůči žalobkyni c) žádné náklady nevznikly.