10 C 52/2023 - 66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 118 780,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I Žalovaná je povinna uhradit žalobci 26 292 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. II Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 92 458,50 Kč. III Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 520 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 3. 2023 domáhá po žalované náhrady újmy v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo vůči žalobci vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením ze 14. 4. 2021 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaných v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle ustanovení § 358 odst. 1, 2 písmene a) tr. zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozsahu až 10 let. Žalobce se domáhá odškodnění nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí ve výši 80 000 Kč, přičemž popisuje zásahy v osobnostní sféře, které byly u něj vyvolány. A dále se žalobce domáhá náhrady škody ve výši 38 750,50 Kč, k čemuž uvádí, že se jedná o náhradu škody tvořenou náklady na úkony právní služby v souvislosti s obhajobou žalobce v nezákonně vedeném trestním řízení, přičemž v žalobě specifikuje úkony právní služby, které nebyly odškodněny (žalobce původně nárokoval, před podáním žaloby, odškodnit částku 127 714 Kč, žalovanou byl jeho nárok odškodněn do výše 88 933,50 Kč, žalobou tak nárokuje zbývající požadavek ve výši 38 750,50 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, uvedla, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a setrvala na svém stanovisku uvedeném v rámci předběžného projednání nároku. Pokud jde o nemajetkovou újmu, pak žalovaná poukázala na to, že žalobce tvrdí pouze obecné zásahy ve sféře rodinné, zdravotní, profesní a společenské, a poukázala na to, že žalobce byl již předtím 3× pravomocně odsouzen, a to pro trestný čin výtržnictví a ublížení na zdraví, a byl i odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Za této situace nepovažuje žalovaná za adekvátní požadavek na finanční zadostiučinění a žalobci poskytla zadostiučinění nefinanční ve formě konstatování porušení práva a omluvy. Pokud jde o nárok na náhradu škody, pak žalovaná rovněž setrvala na svém stanovisku z 4. 3. 2023 a úkony, které neodškodnila v rámci předběžného projednání, neodškodnila ani v rámci řízení před soudem.

3. Ze shodných tvrzení stran vzal soud za zjištěné, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 20. 9. 2022.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Policie České republiky z 6. 4. 2021, č. j. KRPA- 186592-90/TČ-2020-001371, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jakožto obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, vše v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. V odůvodnění usnesení se uvádí, že dne 4. 7. 2020 provozovatelka baru, ve kterém se nacházel žalobce, uzamkla dveře, aby zabránila návratu žalobce dovnitř, který si šel ven zakouřit, neboť se tento měl nevhodně chovat ke své bývalé přítelkyni a tato měla z něj obavu. Provozovatelka baru odmítla žalobce vpustit zpět do baru. Tento, když zjistil, že je zamčeno, že ho do baru nevpustí, naštval se a třemi ranami pravou rukou uhodil do skleněné výlohy, kterou rozbil a způsobil tak škodu. Poškozená provozovatelka baru se domáhala na místě úhrady škody. Žalobce se jí vysmál, řekl jí, že může zavolat policii, což ona učinila a požádala hosty uvnitř baru, aby žalobce zadrželi. Žalobce utekl na druhou stranu ulice, kde se jej nejméně další 3 osoby snažily zadržet. Jedné z těchto osob žalobce zkroutil nohu, žalobce dále chtěl utéci, další z osob se jej pokusila zastavit, žalobce jí dal pěstí do oblasti spodní čelisti, napadanému upadly brýle, byl v šoku, plival krev. Žalobce poté utekl. Této druhé z osob způsobil žalobce z lékařského hlediska ublížení na zdraví spočívající v podvrtnutí levého hlezenního kloubu s otokem omezující poškozeného po dobu dvou týdnů a druhému z účastníků rozbil dioptrické brýle a způsobil mu poškození zdraví kvalifikované jako těžká újma na zdraví spočívající v otevřené zlomenině dolní čelisti vpravo mezi třetím a čtvrtým zubem s posunem kostních úlomků. To si vyžádalo akutní složitý operační zákrok s vložením kovového materiálu do lomných linií, včetně šroubů. U tohoto poškozeného toto vedlo k vyřazení po dobu šesti týdnů. Toto vše se žalobce dopustil dle předmětného usnesení za situace, kdy byl za přečin výtržnictví v minulosti již opakovaně odsouzen, naposledy pravomocným rozsudkem z 29. 8. 2017. Obžaloba byla poté podána 20. 5. 2021. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] z 15. 11. 2021, č. j. [spisová značka], byl žalobce obžaloby zproštěn dle § 226 písmene b) tr. řádu. V odůvodnění zprošťujícího rozsudku se podává, že popsané jednání hostů z baru spočívající v tom, že se 4 osoby rozběhly za obžalovaným, z nichž jeden učinil vůči obžalovanému útočný kop s výskokem proti tělu, kterým ho sice nezranil, a naopak se u toho sám zranil, mohlo v žalobci důvodně vzbudit obavu, zejména z početní převahy, a pokud tedy při druhém dokonaném fyzickém kontaktu s jedním útočníkem reagoval silnou ranou pěstí do obličeje, pak lze jeho jednání posoudit jakožto akceptovatelný obranný prostředek vůči objektivně pokračujícímu hrozícímu útoku. Soud tak uzavřel, že obrana byla přiměřená povaze a způsobu hrozícího útoku. Soud dospěl k závěru, že skutek se stal, nicméně pro existenci skutečností vylučujících protiprávnost se nejedná o trestný čin. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci 14. 4. 2022.

5. Z výše citovaného trestního spisu dále soud zjistil, že ve spise je založen opis evidence Rejstříku trestů žalobce, v němž jsou evidována 3 předchozí trestní odsuzující rozhodnutí. Konkrétně jde o rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] z 18. 2. 2015, vydané [Anonymizováno] soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], kdy byl žalobci uložen podmíněný trest 15 měsíců se zkušební dobou na 36 měsíců, výkon byl nařízen 9. 1. 2018 v nepodmíněné výměře 15 měsíců. Žalobce byl podmíněně propuštěn k 25. 2. 2019 se zkušební dobou do 25. 8. 2021. Předchozí odsouzení je dále evidováno u Obvodního soudu pro [adresa] z 19. 3. 2015, jedná se o § 358 odst. 1, byl uložen trest obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin. Třetí z odsouzení je Obvodním soudem pro [adresa] z 29. 8. 2017 pro trestný čin dle § 146 odst. 1 a 358 odst. 1, 2 a) t.z, jedná se o nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců. Dále soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] nahlédl do spisu 11. 8. 2021 v době od 8:15 do 9:40 hodin. Dále je na č.l. 225 záznam, že dne 31. 8. 2021 se dostavil [tituly před jménem] [jméno FO], kterému soud krátkou cestou doručil kopii DVD s kamerovými záznamy založenými ve spise na č.l.

64. Pod č.l. 241 je založen návrh na doplnění dokazování s vyjádřením obhajoby k vybraným právním aspektům nutné obrany, sepsaným [tituly před jménem] [jméno FO]. A pod č.l. 276 je založeno podání nazvané žádost o protokolaci skutkových zjištění soudu z videozáznamu incidentu, žádost o předestření předběžného právního názoru soudu ve vztahu k okolnostem vylučujícím protiprávnost, sepsané [tituly před jménem] [jméno FO] a doručené soudu.

6. Z lékařské zprávy [právnická osoba] z 12. 9. 2022 soud zjistil, že žalobce od jara 2021 dochází k lékaři s bolestmi břicha s tím, že absolvoval řadu vyšetření, mimo jiné gastroenterologii, kolonoskopii, gastroskopii a další vyšetření s negativním nálezem, pokud jde o jeho fyzické zdraví. V září 2022 tak jsou diagnostikovány u žalobce bolesti břicha, které se stále řeší, co do jejich příčiny.

7. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce [jméno FO] soud zjistil, že žalobce pociťuje bolesti břicha v období od roku 2021, což nastalo v průběhu naříkaného trestního řízení. Dále má soud za zjištěné, že žalobce se obával obecně vzniku dalšího možného konfliktu při pobytu ve venkovním prostředí a toho, jaký by toto mohlo mít dopad na probíhající trestní řízení. Z výslechu svědkyně nelze mít za zjištěné, že by byl narušen vztah se svědkyní, tehdejší partnerkou žalobce, a žalobcem a rovněž soud nezjistil zásahy ve sféře pracovní. Obecně lze mít za prokázané, že žalobce se obával výsledku trestního stíhání, byl nervóznější, pociťoval popisované zdravotní problémy s břichem a obával se jiného možného konfliktu.

8. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěné, že tento pociťuje zdravotní obtíže s bolestmi břicha, které započaly právě v průběhu předmětného trestního stíhání. Rovněž má soud za zjištěné, že nebyla zjištěna konkrétní fyzická zdravotní příčina a že žalobce navštěvuje, avšak až v období po ukončení trestního stíhání, psychiatra, neboť zdravotní problémy mají patrně psychosomatický původ. Z výpovědi účastníka rovněž nezjistil soud zásahy ve sféře profesní, z výpovědi účastníka však bylo možné zjistit, že žalobce se obával, aby při dalších návštěvách společenských akcí nebo obecně při jeho pobytu na veřejnosti nedocházelo k nějakým konfliktům, neboť se obával, že by mohl být neúmyslně opět vtažen do nějaké konfliktní situace a toto mohlo mít vliv na jeho trestní stíhání, případně vést j jinému trestní stíhání. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěné, že žalobce se výrazně obával výsledku trestního stíhání, neboť v minulosti byl již 3× odsouzen pro násilnou trestnou činnost, tedy hrozil mu vysoký trest nepodmíněného odnětí svobody až v rozsahu 10 let, čehož se zásadně obával. Soud má rovněž za zjištěné, že v závěru trestního stíhání na přelomu roku 2021 a 2022 žalobce s partnerkou počali potomka. Z výpovědi účastníka soud nezjistil zásahy ve sféře sociální a pracovní, neboť původem ovlivnění sociálních aktivit či pracovních aktivit žalobce bylo nikoli trestní stíhání, ale obava žalobce o to, aby se nedostal do jiné konfliktní situace. Soud má za zjištěné částečné zásahy do vztahu se sestrou, kdy byl dočasně narušen vztah se sestrou poté, co žalobce byl znovu trestně stíhán po návratu z předchozího výkonu trestu odnětí svobody (narušení důvěry).

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Soud nezamítal žádný z účastníky navržených důkazů, žalobce v posledku netrval na provedení důkazu zdravotnickou dokumentací praktické lékařky ani zprávou od psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud nehodnotil čestné prohlášení manželky žalobce, neboť tato byla slyšena jakožto svědek a soud tak získal poznatky bezprostřední.

11. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

14. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 80 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (před podání žaloby).

15. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

16. Nezákonným rozhodnutím je usnesení Policie ČR z 6. 4. 2021, čj. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. z., přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. z., spáchaných v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 a) tr. z. Toto nezákonné rozhodnutí bylo v posledku odklizeno zprošťujícím rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 11. 2021, č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce obžaloby dle § 226 písmene b) tr. řádu zproštěn.

17. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

18. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

20. Proti žalobci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví, přečinu ublížení na zdraví a výtržnictví, za který mu hrozil trest odnětí svobody až v rozsahu 10 let. Sama povaha této trestné činnosti vzbuzuje zvýšené odsouzení ve společnosti, nicméně ve vztahu k žalobci soud zjistil, že žalobce byl celkem 3× za stejnou nebo obdobnou trestnou činnost v minulosti již odsouzen, a to 2× v roce 2015 a jednou v roce 2017. Soud tedy uzavírá, že sama povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, zvýšenou újmu na straně žalobce vyvolat nemohla, neboť jak uvedeno, pro stejný druh trestné činnosti byl žalobce již v minulosti trestán. Soud s tímto kritériem pracoval v tom směru, že porovnával případ žalobce s případy obdobnými, kdy tamní poškození byli stíháni za stejnou či obdobnou trestnou činnost s hrozícím obdobným či stejným trestem odnětí svobody, při zohlednění toho, že u žalobce se jedná o osobu s trestní minulostí.

21. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

22. Trestní stíhání bylo ve vztahu k žalobci vedeno přesně 1 rok, což nelze považovat za dobu nepřiměřeně dlouhou. S kritériem délky řízení tedy soud pracoval rovněž tak, že toto porovnával jakožto jedno z plnohodnotných parametrů s případy porovnávanými, neboť délka řízení je v tomto případě relevantní v tom směru, že po dobu trvání nezákonného trestního stíhání trvají negativní účinky zásahu do osobnostní sféry žalobce. V jiném směru v tomto případě délka řízení relevantní nebyla.

23. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

24. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

25. Žalobce tvrdil zásahy do osobnostní sféry spočívající v tom, že ztratil důvěru v činnost orgánů činných v trestním řízení, zejména v tom směru, že ačkoliv z kamerových záznamů městského systému bylo od počátku zřejmé, že on není útočníkem, přesto byl stíhán. Žalobce dále popisoval zásahy do zdravotního stavu, konkrétně projevující se zvýšeným stresem, který se přeměnil v gastroenterologické obtíže, dále problémy se spánkem, kdy se žalobce budí, pociťuje zvýšenou potivost a má špatné sny, rovněž trpěl pocity úzkosti. Zažívací problémy vedly k nutnosti držet dietu. Žalobce dále uváděl problémy ve sféře sociální, konkrétně, že přestal navštěvovat kulturní akce a obecně se bál vycházet sám nebo s manželkou do míst s vyšší koncentrací lidí, aby opět nenastal konflikt, který by mohl být vyhodnocen k jeho tíži, ačkoliv nic nezpůsobil. Rovněž popisoval, že přestal navštěvovat sportovní akce. Pokud jde o sféru rodinou, žalobce popisoval, že čelil trestnímu stíhání v době, kdy očekával narození svého prvního potomka, jinak uváděl, že manželka byla v době trestního stíhání jeho oporou. Žalobce dále popisoval zásahy ve sféře profesní, konkrétně, že nebyl schopen pro trestní stíhání vykonávat zaměstnání spočívající v dobročinných sbírkách pro děti, neboť se obával kontaktu s lidmi, rovněž v obavě, že opět někoho vyprovokuje.

26. Soud má za prokázané zásahy vyvolané nezákonným trestním stíháním v podobě zdravotních obtíží žalobce, když v době trestního stíhání se u žalobce objevily bolesti břicha a problémy se spánkem, což soud zjistil zejména z lékařské zprávy z 12. 9. 2022 a z účastnického výslechu žalobce a svědecké výpovědi jeho manželky. Soud má rovněž za zjištěné, zejména z účastnického výslechu žalobce a výpovědi jeho manželky, že žalobce se výrazně obával výsledku trestního stíhání, a to zejména v souvislosti s tím, že byl v minulosti trestně stíhán, tedy hrozil mu vysoký trest odnětí svobody nepodmíněně. Rovněž má soud za zjištěné, že v závěru trestního stíhání, poté, co byl žalobce nepravomocně zproštěn, žalobce spolu s partnerkou, nynější manželkou, počali potomka, jehož narození očekávali v září roku 2022. V řízení bylo rovněž prokázáno, zejména účastnickým výslechem žalobce, že tento se výrazně obával pohybovat se ve společnosti, ať už v rámci volnočasových aktivit, či v rámci pracovní činnosti, neboť se obával, že opět nastane situace, kdy dojde ke konfliktu a jemu bude toto přičítáno k tíži. Toto však není následek, vyvolaný trestním stíháním, ale obecně obava žalobce z toho, že by se mohl dostat do konfliktního prostředí, což není věc přičitatelná v rámci trestního stíhání státu. Soud tak v řízení nemá za prokázané zásahy ve sféře volnočasových aktivit, ani ve sféře pracovní, neboť všechny tyto žalobce vázal právě na obavy z možného konfliktu, nikoli jako důsledek trestního stíhání. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce musel omezit své dobročinné aktivity a rovněž nebylo prokázáno, že by došlo k narušení partnerského soužití s nynější manželkou. V řízení bylo prokázáno, že částečně byl zasažen krátkodobě vztah se sestrou. Žalobce dále popisoval ztrátu důvěry v soudnictví, což však nelze přičítat přímo nezákonnému trestnímu stíhání, žalobce byl v minulosti 3× odsouzen a ani poté, co byl zproštěn, neuváděl, že by důvěru znovu nabyl; tedy soud uzavírá, že se jedná o ztrátu důvěry, nesouvisející s tímto trestním stíháním.

27. K tomuto soud dále doplňuje, že zásahy u žalobce, prokázané v osobnostní sféře, je třeba posuzovat dle judikatury dovolacího soudu tzv. objektivním pohledem, tedy tím, jak by takovýmito následky trpěla jiná osoba ve stejném postavení. K tomuto soud uvádí, že zejména pokud jde o zdravotní zásahy, které se projevily bolestmi břicha a které jsou pravděpodobně psychosomatického původu, jakož i opětovné narušení vztahu se sestrou, se z tohoto objektivního hlediska nejeví přímo přičitatelné tomuto trestnímu stíhání. Žalobce byl totiž v minulosti 3× trestně stíhán a odsouzen pro násilnou trestnou činnost a soud tak neuvěřil tomu, že by předmětné zdravotní obtíže byly následkem až čtvrtého nezákonného trestního stíhání, když soud uzavírá, že se jedná o problémy kumulované, primárně vyvolané předchozími trestními řízeními. Obdobně toto platí i pro vztah se sestrou, neboť žalobce sám popisoval, že se mu podařilo narovnat vztahy poté, co byl 3× odsouzen, a objektivně nahlíženo, by samotné jednoroční nezákonné trestní stíhání bez předchozí trestní minulosti žalobce nemělo být způsobilým závažněji narušit vztah se sourozencem.

28. K zdravotním zásahům pak soud ještě doplňuje, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v rámci nemajetkové újmy dle § 31a odškodňovacího zákona. Za této situace pak není ani přiléhavé takovouto zdravotní újmu zásadněji zohledňovat, při stanovení odškodnění za újmu nemajetkovou, vyvolanou trestním stíháním, neboť se jedná, jak uvedeno výše, o samostatný nárok, který žalobce může samostatně uplatnit (NS sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 a sp. zn. 30 Cdo 2888/2019). Žalobce v tomto řízení přitom samostatný nárok na poškození zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví a na to navázaných nároků neuplatnil. Soud proto zohlednil zásahy ve sféře zdravotní pouze v omezeném rozsahu, a to jak s ohledem na tuto judikaturu, tak na výše popsanou nutnost objektivního posouzení takto vyvolaných zásahů.

29. Pokud jde o zvláštní okolnosti, které je třeba zohlednit při poskytnutí zadostiučinění, pak soud z obsahu naříkaného spisu zjistil, že žalobce byl pro násilnou trestnou činnost v minulosti již 3× trestně stíhán, tedy samotnou povahou trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, ač nezákonně, u žalobce nemohlo dojít k zásahům jako u osoby jinak bezúhonné. Zvláštní okolností je rovněž skutečnost, že žalobce čelil trestnímu stíhání za napadení ze strany čtyř osob, kdy byl zproštěn, neboť jeho obrana byla shledána v posledku adekvátní dané situaci a pro okolnosti vylučující odpovědnost tak žalobce nebyl trestně odpovědným. Zvláštní okolností je však situace, kdy žalobce svým chováním, což soud zjistil z odůvodnění zprošťujícího rozsudku, předchozím konfliktem spočívajícím v rozbití skleněné výplně baru, kam se snažil vrátit, vyvolal situaci, která následně vedla k zcela neadekvátní reakci čtyř útočníků, kteří se poté snažili žalobce zadržet. Toto je třeba zohlednit v tom směru, že žalobce není v postavení osoby, která by byla vystavena nahodilému útoku a adekvátně se bránila, ale že se svým chováním v rámci předchozího děje, jakkoliv toto jednání útočníků ve vztahu k žalobci nijak neospravedlňuje, žalobce sám podílel.

30. Vzhledem k tomu, že žalobce byl stíhán pro trestnou činnost, kdy mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až v rozsahu 10 let, pak soud dospěl k závěru, že není dostačujícím odškodnění ve formě nefinanční, a soud přiznal žalobci níže popsané finanční odškodnění.

31. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

32. Soud vyšel v rámci porovnání z případu, řešeného [Anonymizováno] soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán po dobu jednoho roku pro přečin těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 1 t.z. s hrozícím trestem až 2 roky. U tamního poškozeného byly shledány zásadní zásahy v podnikatelských aktivitách, kde nebyl tak aktivní jako dříve a nemohl se na tyto soustředit, a rovněž byly shledány zásahy ve sféře cti a důstojnosti, neboť tamní poškozený byl osobou bezúhonnou, v rámci řízení byl dokonce uznán nepravomocně vinným a zproštěn až rozhodnutím odvolacího soudu. Tamní poškozený byl aktivním sportovcem, horolezcem a lyžařem, přičemž tyto aktivity zásadně utlumil. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění 20 000 Kč. Ve vztahu k žalobci je tento případ porovnatelný typem trestné činnosti a délkou trvání trestního řízení. Újmu na straně žalobce na jedné straně zvyšuje to, že byl stíhán pro trestnou činnost, kdy mu hrozil vyšší trest odnětí svobody, na stranu druhou nebyly u žalobce shledány tak zásadní zásahy ve sféře osobnostní, jako je tomu u tamního poškozeného, kdy u žalobce byly částečně shledány pouze zásahy zdravotní a obecné zásahy z obavy výsledku trestního stíhání. Zbývající zásahy souvisely s obavami žalobce o jiný konflikt, který by mohl nastat, a od toho odvozené obavy. Soud tak uzavírá, že porovnáním s tímto případem dospívá k závěru, že tyto faktory se vzájemně kompenzují, a žalobci by se tak mělo dostat odškodnění stejného, rovněž ve výši 20 000 Kč.

33. Soud dále vyšel z případu řešeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V tamním případě byl tamní poškozený stíhán po dobu 13 měsíců pro těžké ublížení na zdraví s hrozící sazbou až 10 let. Tamní poškozený podnikal v pohostinství, vlastnil restauraci a hotel v Alpách, v důsledku trestního stíhání bylo toto podnikání negativně zasaženo, byl nervózní, nebyl schopen se na svou práci tak kvalitně soustředit jako předtím. Do práce se nedostavoval, neboť řešil své, nikoliv pracovní, záležitosti související s trestním stíháním. U tamního poškozeného byly shledány zdravotní zásahy ve formě nervozity, úzkosti a zásahy rodinné, neboť došlo k narušení partnerského soužití. Tamní poškozený byl aktivním sportovcem, což musel opustit, neboť se obával reakce ostatních sportovců. Tamní poškozený byl osobou bezúhonnou a byl nepravomocně odsouzen. Tamnímu poškozenému se dostalo odškodnění 50 000 Kč. Případ žalobce je s tímto případem porovnatelný délkou trvání trestního řízení i hrozící sazbou. U tamního poškozeného však byly shledány výrazně větší zásahy jak ve sféře profesní, zdravotní, rodinné, sociální, tak na cti a důstojnosti. Naopak u žalobce byly shledány pouze obecné zásahy, týkající se obavy z výsledku trestního stíhání a částečně zásah zdravotní, přičemž v kontextu předchozího konfliktu, který trestnímu stíhání žalobce předcházel, a v kontextu trestní minulosti žalobce, která nutně vede k tomu, že soud musí objektivně žalobcem popisované zásahy vnímat jakožto vyvolané nikoliv izolovaně, ale i v důsledku předchozích trestních stíhání, pak vede soud k závěru, že žalobci by se mělo dostat odškodnění nižšího, a to o více než o polovinu. Proto soud uzavírá, že žalobci náleží odškodnění ve výši 20 000 Kč, což má tímto soud za odůvodněné.

34. Konečně soud vyšel i z případu řešeného [Anonymizováno] soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán po dobu jednoho roku a šesti měsíců pro těžké ublížení na zdraví, s hrozící sazbou až 10 let. Tamní poškozený byl rovněž nepravomocně odsouzen, poškozenému byly zasaženy volnočasové aktivity, když mu byl zabaven zbrojní průkaz společně se zbraněmi, jednalo se rovněž o skutek, který souvisel s obranou proti podnapilé osobě, přičemž tamní poškozený byl výrazně zasažen na svém společenském životě, žil na malé obci, kdy událost se udála během hodů a byla zdrojem ostudy tamního poškozeného. Část obce se klonila na stranu poškozeného, část jej naopak zavrhovala. Tamní poškozený byl zasažen ve své zdravotní sféře, hůře spal, rovněž byly shledány zásahy profesní, neboť mu byla přidělována horší práce, neboť mu byl právě zabaven zbrojní průkaz. Rovněž v rámci volnočasových aktivit byl zasažen tím, že bylo hlasováno v dobrovolném hasičském sboru, zda by neměl být vyloučen. Poškozený byl osobou bezúhonnou. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 40 000 Kč. Případ žalobce je s tímto případem porovnatelný typem trestné činnosti, tamní poškozený však byl stíhán dobu o půl roku delší a byly u něj shledány mnohem výraznější zásahy ve sféře osobnostní, ať už jde o zásahy do cti a důstojnosti, volnočasových aktivit, profesní zásahy, či zdravotní zásahy. Naopak na straně žalobce byly shledány obecné zásahy, spočívající v obavě o výsledek trestního stíhání a částečně zásahy zdravotní. Vyšší shledané zásahy na straně poškozeného, delší doba trvání trestního stíhání na straně tohoto poškozeného a na druhou stranu objektivně vnímaná újma na straně žalobce, vyvolaná částečně i předchozími odsouzeními, vede soud k závěru, že žalobci by se mělo dostat odškodnění nižšího, a v porovnání s ostatními výše uvedenými případy má soud za odůvodněné, i porovnáním s případem tímto, přiznání odškodnění ve výši 20 000 Kč.

35. Žalobce k doložení svého požadavku na poskytnutí zadostiučinění ve výši 80 000 Kč relevantní judikaturu neoznačil.

36. Soud proto žalobci přiznal nárok na náhradu zadostiučinění za vytrpěnou nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč a v rozsahu 60 000 Kč soud žalobu zamítl.

37. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 38 780,50 Kč.

38. Žalobce původně, v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, v rámci předběžného projednání nároku po žalované nárokoval odškodnění úkonů právní služby a dalších výdajů v celkové výši 127 714 Kč. Žalovaná neodškodnila žalobce na tomto nároku právě ve výši 38 750,50 Kč, přičemž žalobce v žalobě specifikuje úkony právní služby, které odškodněny nebyly a za které tuto částku požaduje. Na jednání konaném dne 19. 6. 2023 pak žalobce uvedl, že skutečně částka 38 750,50 Kč sestává z odškodnění úkonů právní služby, jak jsou tyto uvedeny na straně 3 a 4 žaloby, přičemž tento výčet je úplným. Takto vymezeným rozsahem škody se tedy soud dále zabýval.

39. Odpovědnostní titul je zde dán, když v naříkaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (viz výše) a náklady obhajoby sloužily k jeho odstranění.

40. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

41. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu žalovaná nesporovala, proto má soud i tuto podmínku za naplněnou (žalovaná výslovně brojila proti odškodnění žalovaných úkonů jen po právní stránce /tj., že nejde o úkon právní služby dle AT; neúčelnost; nejsou dány podmínky pro navýšení odměny/).

42. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (NS sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

43. Možnost zvýšení odměny zakotvuje § 12 odst. 1 AT, jde-li o úkony mimořádně obtížné nebo časově náročné. Tyto pojmy jsou typickými neurčitými pojmy, jimž poskytuje obsah až konkrétní naplnění. Předem lze tedy jen obtížně definovat, v jakých případech budou splněny podmínky pro zvýšení odměny. Pokud jde obtížnost, je třeba primárně porovnat běžný úkon právní služby s úkonem nikoliv běžným. Časově náročné úkony jsou úkony velmi dlouhé, trvající déle než několik hodin, anebo úkony vykonané večer, v noci, ve svátek nebo v den pracovního volna (Vrchní soud v Praze, sp. zn. 8 To 12/02). Ne ale každý úkon, k němuž došlo v noci nebo o svátcích, je úkonem ve smyslu § 12 odst. 1, je nutné naplnit podmínku nezbytnosti, aby úkon proběhl jindy než v běžnou pracovní, resp. denní dobu (např. úkony nařízené policií; nikoli však např. porada advokáta s klientem v den volna jen proto, že to některému z nich časově více vyhovovalo).

44. Ke konání dalších porad pak soud doplňuje, že pro naplnění požadavku účelnosti takové další porady, ve vztahu k odstranění nezákonného rozhodnutí, je pro závěr, že konání další porady je úkonem dle § 11 odst. 1 písm. c) AT nutné prokázat konkrétní, individuální nezbytnosti takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností. Za poradu s klientem přesahující jednu hodinu náleží přitom obhájci odměna za jeden úkon právní služby bez ohledu na to, jak byla porada dlouhá a o jakou dobu přesáhla stanovenou minimální délku (Vrchní soud v Praze sp. zn. 1 To 37/2006; Rt 16/2008).

45. Předmětem žaloby tak jsou tyto úkony právní služby, vykonané [tituly před jménem], přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: - 6. 5. 2021, 1. 10. 2021, 8. 11. 2021 – porada s advokátem – žalovaná přiznala v rámci předběžného projednání nároku žalobci náhradu škody ve výši 1× úkonu právní služby za každou z těchto porad s tím, že za delší trvání porad odměna ve výši dalšího úkonu právní služby nenáleží – Mezi stranami nebylo sporným, že by porady byly konány. Soud uzavírá, že další porada s klientem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu je úkonem právní služby, za který náleží odměna ve výši jednoho úkonu právní služby bez ohledu na délku trvání této porady, když je vymezen pouze dolní, minimální rámec přesahující právě jednu hodinu. Žalovaná tedy úkony právní služby odškodnila řádně. Na jednání konaném dne 19. 6. 2023 žalobce argumentoval, že by mělo dojít k vyššímu odškodnění navýšením odměny na dvojnásobek (tedy k přiznání další odměny ve výši 1× odměny za každou z těchto porad) ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu, neboť každá porada byla mimořádně obtížnou za situace, kdy bylo právní poradenství poskytováno žalobci, který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody pro násilnou trestnou činnost, tedy bylo třeba obzvláště důkladně připravit obhajobu tak, aby žalobce s ohledem na tuto skutečnost nebyl vystaven trestu ještě vyššímu a nutnosti vykonat i trest předchozí. Dle § 12 odst. 1 AT je možné navýšit u mimořádně obtížných úkonů právní služby či časově náročných úkonů právní služby mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Žalobce však v tomto směru tvrdí mimořádnou obtížnost, která nebyla vyvolána samotným trestním stíháním, které proti němu bylo nezákonně vedeno, ale obtížnost, která byla vyvolána jeho předchozí trestní minulostí, tedy faktem, že byl již 3× pro stejnou trestnou činnost odsouzen a naposledy podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Nejedná se tak o mimořádnou obtížnost, která by byla vyvolána prověřovanou trestnou činností, pro kterou byl žalobce nezákonně trestně stíhán a která je předmětem tohoto odškodňování. Soud tak neshledal ani důvod pro navýšení odměny pro mimořádnou obtížnost dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu a další odškodnění za tyto porady žalobci nepřiznal. - 27. 11. 2021 a 24. 1. 2022 – porada s advokátem – žalovaná tyto porady neodškodnila vůbec, neboť porady nenavazovaly na nějaký následující úkon v rámci trestního řízení, tedy žalovaná nepovažovala tyto porady za účelné – Žalovaný k výzvě soudu na jednání konaném 19. 6. 2023 doplnil, že předmětem těchto porad byla reakce na rozhodnutí soudu učiněné 15. 11. 2021, když státní zástupce se proti zprošťujícímu rozsudku odvolal. Předmětem obou porad tak byl dle tvrzení žalobce teoretický rozbor přípravy obrany proti odvolání ze strany státního zástupce, tedy to, jak bude reagováno až toto státní zastupitelství odůvodní. To vše v kontextu toho, že dle žalobce nebyly v průběhu trestního řízení dostatečně reflektovány kamerové záběry (soudem prvé instance), na což chtěl žalobce reagovat v rámci vyjádření k odvolání. Žalobce dále doplnil, že samotné rozhodnutí soudu prvé instance bylo žalobci doručeno 30. 3. 2022 a o zpětvzetí odvolání ze strany státního zastupitelství se žalobce dozvěděl až 21. 4. 2022. Soud uzavírá, že v tomto případě se nejedná o účelně vynaložené úkony právní služby, které by sloužily k odstranění nezákonného rozhodnutí. Z tvrzení žalobce se podává, že na těchto poradách žalobce probíral se svým zástupcem teoretickou možnost vyjádření k doplnění odvolání státního zástupce, které však co do právní argumentace ještě precizováno nebylo. Nelze tak konstatovat, že by za této situace bylo účelným a sloužilo k odstranění nezákonného rozhodnutí to, že žalobce potřeboval situaci nastalou po zprošťujícím rozhodnutí s právním zástupcem probírat, co do možné argumentace proti dosud neznámému doplnění odvolání. Jakkoliv se jedná o porady, jejichž konání bylo mezi stranami nespornými, pak soud uzavírá, že nesloužily k odstranění nezákonného rozhodnutí. Jejich primárním účelem bylo probrání situace se žalobcem, v dané situaci však nebylo na co konkrétně poradou reagovat za situace, kdy je vydán zprošťující rozsudek a konkretizované odvolání co do právní argumentace ze strany státního zastupitelství ještě není doplněno. Soud tedy odškodnění za tyto porady nepřiznal.

46. Výše uvedené úkony jsou úkony vykonané právním zástupcem [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dále následují úkony právní služby poskytnuté [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: - 6. 8. 2021 - porada s klientem – žalovaná úkon nepřiznala s tím, že se jedná zcela evidentně o první poradu. - K dotazu soudu na jednání konaném dne 19. 6. 2023 žalobce potvrdil, že k převzetí právního zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] došlo téhož dne, k čemuž soud uvádí, že dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu je součástí tohoto úkonu i první porada ve věci, ať už velmi krátká či v rozsahu i několika hodin, případně i dnů. Ze samotných tvrzení žalobce se tedy podává, že tato prvá porada se konala v den převzetí právního zastoupení a je tak součástí právního úkonu převzetí právního zastoupení, který dle tvrzení stran odškodněn jinak byl. Soud tedy další nárok na náhradu škody za tento úkon právní služby nepřiznal. - 11. 8. 2021 - seznámení se spisem – žalovaná úkon neodškodnila s tím, že se jedná o součást úkonu převzetí právního zastoupení – Soud uzavírá, že se jedná o úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Dle obsahu spisu soud zjistil, že nahlížení do spisu trvalo od 8:15 do 9:40 hod., tedy dobu kratších dvou hodin, jedná se tak o 1 úkon právní služby. Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] převzal jakožto druhý obhájce zastoupení žalobce dne 6. 8. 2021 a za této situace tak prostudování spisu přichází v úvahu jakožto účtovatelný úkon i v jiné situaci, než při skončení vyšetřování (jak definuje AT), neboť jde právě o situaci, kdy bylo převzato právní zastoupení již v průběhu soudního řízení, tedy po skončení vyšetřování, kdy nahlédnout již (časově) nelze. Soud tedy přiznal za tento úkon náhradu škody ve výši 1× odměny dle advokátního tarifu, i když tento úkon není bezprostředně součástí uzavření vyšetřování, a to analogicky dle § 11 odst. 3 AT (viz. Vrchní soud v Praze, sp. zn. [spisová značka], nebo NS sp. zn. [spisová značka] ). - 20. 8. 2021 - návrh na vrácení k došetření – žalovaná odškodnila tento úkon náhradou škody ve výši odměny za úkon dle advokátní tarifu - Na jednání konaném na 19. 6. 2023 žalobce toto odškodnění uznal s tím, že přiznání nároku na náhradu škody ve vyšší výši za tento úkon není důvodné. Soud ve stručnosti uzavírá, že odškodnění ze strany žalované bylo řádné, a jelikož žalobce na dalším škodním nároku na tomto úkonu netrval, resp. uznal jeho nedůvodnost, pak soud další odškodnění na tomto úkonu nepřiznal. - 31. 8. 2021 - seznámení se s videozáznamem v kanceláři soudu, převzetí videozáznamu – žalovaná neodškodnila, neboť uzavřela, že v budově soudu došlo pouze k předání CD krátkou cestou a považovala seznámení s obsahem CD v budově soudu za neúčelné - Soud vyzval žalobce na jednání konaném 19. 6. 2023 k upřesnění, v čem konkrétně tento úkon spočíval. Právní zástupce žalobce uvedl, že se jednalo o převzetí CD a seznámení s jeho obsahem ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto druhého obhájce žalobce, avšak za situace, kdy toto CD, respektive DVD, měl k dispozici již první obhájce [tituly před jménem] [Anonymizováno], nicméně pro druhého obhájce bylo snazším obstarat toto médium od soudu (za situace, kdy jedno ze tří médií mělo být nefunkčním) - Soud k tomuto uzavírá, že se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Předně je tomu z důvodu, že stejný právní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] se seznámil se spisem již 11. 8. 2021 a nelze klást k tíži žalované, že si nepořídil za dané situace kompletní dokumentaci, respektive i kopie CD, respektive DVD, když toto bylo evidentně na nahlížení konaném 11. 8. 2021 možným, neboť se jednalo pouze 3 tato média. Soud nemá tedy vynaložení tohoto úkonu za účelné, neboť nelze klást k tíži žalované, že obhájci žalobce jednak navzájem nesdílejí materiály k obhajobě, ač tak činit mohou, zejména však si dokumenty ze spisu pořizují postupně, přičemž toto není zapříčiněno objemem dat či náročností, ale tím, že tuto postupnou variantu sami zvolí (není nutnou). Soud tedy za tento úkon odškodnění nepřiznal. - 31. 8. 2021 - porada s klientem – žalovaná odškodnění za úkon nepřiznala, neboť nepřiznala ani odškodnění pořízení kopie CD, respektive DVD - Na jednání konaném dne 19. 6. 2023 žalobce doplnil, že v návaznosti na pořízení DVD, zachycující průběh předmětného incidentu, právní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] probíral se žalobcem použití tohoto videozáznamu v rámci obhajoby žalobce, přičemž toto považoval žalobce (a dodnes považuje) za zcela klíčový důkaz pro svoji nevinu - Realizace úkonu byla po skutkové stránce mezi stranami nespornou. Soud uzavírá, že se jedná o úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) další porady s klientem přesahující jednu hodinu. Soud uzavřel, že ze záznamu o nahlížení do spisu z 31. 8. 2021 má za prokázané, že právní zástupce žalobce skutečně převzal DVD zachycující kamerový záznam předmětného incidentu a soud považuje za účelné, že se za tímto účelem konala porada právního zástupce specializujícího se právě na obranu žalobce v rámci tohoto incidentu a že bylo důvodným probrat skutečnosti zachycené na tomto DVD. Soud tak uzavírá, že se jedná o úkon účelně vynaložený k odstranění nezákonného rozhodnutí, a žalobci tak přiznal náhradu škody ve výši 1× odměny za úkon právní služby. - 16. 9. 2021 a 7. 10. 2021 - přípis soudu, obsahující právní hodnocení nutné obrany, intenzivního excesu, respektive návrh protokolace a žádost o předběžný názor soudu - žalovaná tyto úkony neodškodnila, neboť tyto neshledala úkony právní služby dle advokátního tarifu – Soud zjistil, že podáním ze 16. 9. 2021 právní zástupce žalobce fakticky navrhl doplnění dokazování, a dále soudu zaslal své právní ohodnocení nutné obrany; a podáním z 7. 10. 2021 právní zástupce žalobce požádal o protokolaci skutkových zjištění soudu z videozáznamu incidentu a požádal soud o předestření právního názoru. Soud uzavírá, že ani jeden z těchto úkonů není úkonem právní služby dle § 11 AT, zejména se tedy nejedná o úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) písemné podání nebo návrh ve věci samé. Soud v tomto směru poukazuje na to, že sdělení právního názoru obhájce soudu či návrh na doplnění dokazování nejsou úkony ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť tyto úkony se týkají buď pouze právní argumentace či samotného dokazování, a nelze je tak podřadit ani cestou § 11 odst. 3 advokátního tarifu pod jiný úkon právní služby (srovnej, například usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 To 28/2004 nebo 8 To 59/99). Soud proto odškodnění za tyto úkony právní služby nepřiznal.

47. Soud tak uzavírá, že došlo k realizaci celkem 2 úkonů právní služby, které sloužily účelně k odstranění nezákonného rozhodnutí, a v této výši tak žalobci škodní nárok náleží. Přičemž pro vyčíslení škody platí: - Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinů, za který hrozil dle tedy platného a účinného znění trestního zákoníku trest odnětí svobody až na 10 let. Podle § 10 odst. 3 písm. c) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT činí z této tarifní hodnoty částku 2 300 Kč bez DPH, tj. 2 783 Kč s DPH a odměna za úkon dle § 11 odst. 2 AT částku 1 150 Kč bez DPH, tj. 1 391,50 Kč s DPH. - Dále podle § 13 odst. 1, 3 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 363 Kč s DPH. - Zástupce žalobce byl plátce DPH, což strany shodně tvrdily 48. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu škody ve výši odměny za poskytnuté právní služby ve výši: Tarifní hodnota na 1 právní úkon: 30 000,00 Počet úkonů (§11/1): 2 Výpočet jednotlivých nákladů právního zastoupení Položka Sazba úkon Výsledek DPH Celkem Náklady - § 11/1: 2 300,00 4 600,00 966,00 5 566,00 RP dle 300,00 600,00 126,00 726,00 Celkem: 6 292,00 49. Žalobce tak má nárok na náhradu škody ve výši 6 292 Kč a v tomto rozsahu tak soud žalobě vyhověl. Žalobce nárokoval celkově 38 750,50 Kč, soud proto ve zbytku 32 458,50 Kč žalobu jakožto nedůvodnou zamítl.

50. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 88 750,50 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 38 750,50 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 56 292 Kč - 50.000,- Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/) + přiznaný škodní nárok 6 292 Kč. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 26,85% a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

52. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: - zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000,- Kč - odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 660 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 2x účast na jednání soudu) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 22 554,40 Kč s DPH - 4x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300,- Kč, tj. celkem 1 452 Kč s DPH - právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem 28 006,40 Kč s DPH; z čehož činí přiznaných 26,85 % částku 7 520 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč nahoru).