10 C 55/2021-103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná [anonymizováno 8 slov] [adresa] o zaplacení 506 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Zamítá se žaloba na zaplacení 506 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% p.a. z této částky od 13. 3. 2021 do zaplacení. II) Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že usnesením [název soudu] ze 17. 6. 1997 byl ustanoven jako likvidátor [příjmení] družstva [obec] a povinností soudu bylo stanovit likvidátorovi za výkon jeho funkce i odměnu. Tato odměna však do dnešního dne pravomocně stanovena nebyla a žalobce se tak domáhá zadostiučinění za období od 17. 6. 1997 do 17. 6. 2021, přičemž žalobce vychází ze základní částky ročního odškodnění ve výši 20 000 Kč. Tuto ponižuje za prvé 2 roky trvání řízení a částku poté navyšuje o 50 % z důvodu významu řízení pro žalobce, čímž dospívá k částce 697 500 Kč. Žalobce dále uvádí, že dne 12. 3. 2021 obdržel od žalované na základě předběžného uplatnění nároku odškodnění ve výši 191 250 Kč a žalobou tedy žádá zbytek, tj. částku 506 250 Kč. Obecně žalobce uvádí, že řízení je extrémně dlouhé a že se jednalo o rozhodnutí o odměně za jeho činnost, řízení přesahuje dobu 24 let, což je zcela neakceptovatelné, a že tak byl vystaven nutnosti řešit svou finanční situaci i půjčkou. Žalobce požaduje dle petitu žaloby úroky od 13. 3. 2021, v textu žaloby uvádí datum 22. 3. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 20. 5. 2021 a 16. 8. 2021. Žalovaná uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 191 250 Kč. Žalovaná zejména namítala, že řízení bylo složité po stránce skutkové i stránce právní a jako zásadní zdůraznila žalovaná otázku významu řízení pro žadatele. V tomto směru žalovaná namítala, že žalobce neprojevoval o řízení zájem a poukazovala rovněž na probíhající exekuci na majetek žalobce. Žalovaná dospěla k závěru, že k odškodnění je dána délka řízení 12 let a tří měsíců, neboť žalobce ztratil v mezidobí o řízení zájem a odškodnila období od 10. 12. 1997 do 7. 12. 2005, a poté období od 9. 11. 2016 do doby nynější. Následně pak žalovaná podáním z 16. 8. 2021 znovu zdůraznila zásadně snížený význam řízení pro žalobce, když poukázala na to, že žalobce jakožto likvidátor zásadním způsobem porušoval svoje povinnosti, které mu byly uloženy zákonem. Nekomunikoval se správkyní, případně jí nepředával kompletní účetní podklady a zejména si žalobce sám bez předchozího rozhodnutí o určení odměny nebo zálohy sám vyplácel zálohu na odměnu. V důsledku tohoto pak bylo zahájeno řízení proti žalobci za neoprávněné vyplacení těchto částek, o kterém bylo rozhodnuto [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího a dovolacího, a to tak, že žalobci byla uložena povinnost vrátit neoprávněně stržené zálohy na odměnu, částku jistiny ve výši 1 159 027,10 Kč. Žalovaná tak zopakovala, že význam řízení pro žalobce, kdy tento fakticky předcházel svým chováním výsledku tohoto řízení, byl zcela zásadně snížený.

3. Z předběžného uplatnění nároku a z potvrzení žalované má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 21. 9. 2020.

4. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Dne 16. 1. 2017 kontaktoval přípisem právní zástupce žalobce [název soudu] s tím, že k dotazu soudu sdělil, že usnesení [název soudu] z 19. 11. 2005 obdržel právní zástupce žalobce 28. nebo 29. 11. 2005 a s tím, že rozhodnutí o podaném odvolání nemá k dispozici. Dále sdělil soudu, že na podaném odvolání trvá a k podání je i připojeno toto odvolání ze 7. 12. 2005. Usnesením [název soudu] z 18. 11. 2005 č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto tak, že likvidátorovi [jméno] [příjmení] se odměna a náhrada hotových výdajů nepřiznává. Usnesením [název soudu] ze dne. 5. 6. 2018 č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto tak, že usnesení [název soudu] z 18. 11. 2005 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesením [název soudu] ze dne. 11. 3. 2019 pod č. j. [číslo jednací] pak bylo rozhodnuto tak, že žalobci se jakožto likvidátorovi přiznává odměna za výkon funkce ve výši 50 000 Kč a náhrada hotových výdajů se mu nepřiznává. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 8. 2019 pod č. j. [číslo jednací] bylo zrušeno usnesení [název soudu] z 11. 3. 2019 a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení je zejména skutečnost, že soud neujasnil ani, za jaké období se přiznává odměna ani, z jakého důvodu považuje přiznanou odměnu za přiměřenou. Usnesením [název soudu] ze dne 29. 6. 2020 pak bylo rozhodnuto tak, že žalobci se přiznává odměna za výkon funkce likvidátora ve výši 400 000 Kč a náhrada hotových výdajů se nepřiznává; toto usnesení má č. j. [číslo jednací]. Usnesením [název soudu] ze dne 2. 6. 2021 pod č. j. [číslo jednací] pak bylo usnesení [název soudu] 29. 6. 2020 zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, a to zejména z důvodu, že je třeba doplnit závěry o tom, o zpeněžení jakého majetku se žalobce jakožto likvidátor zasloužil, a pokud nebude možný takovýto majetkový zůstatek zjistit, pak je třeba doplnit skutková tvrzení v rozsahu vykonávané činnosti a rovněž skutková tvrzení k účelu vynaložených hotových výdajích na činnost likvidátora. Z obsahu spisu se dále podává, že původní spis byl ztracen a musel tento být rekonstruován. Návrh na rekonstrukci spisu byl podán 19. 4. 2017 s tím, že se podařilo do té doby zrekonstruovat pouze usnesení [název soudu] z 18. 11. 2005 č. j. [číslo jednací]. Z obsahu spisu se pak dále zjišťuje, a to konkrétně z úředního záznamu na čísle listu 102, že bývalá správkyně konkursní podstaty [anonymizováno] družstva [obec] potvrdila, že byla vedena exekuce na majetek žalobce, tj. pana [celé jméno žalobce], pro pohledávku ve výši 1 159 027,10 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], když v konečné zprávě vyčíslená pohledávka činila částku 1 734 052,50 Kč, a dále je v úředním záznamu uvedeno, že pod hrozbou exekuce likvidátor vrátil žalovanou částku do majetku družstva. Správkyně zopakovala, že likvidátor hrubě porušoval své povinnosti a nespolupracoval se správkyní.

5. Z odůvodnění rozhodnutí vydaných v rámci naříkaného řízení pak soud dále zjistil, že žalobce byl likvidátorem ustanoven usnesením ze dne 7. 3. 2002. Z usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] pak soud zjistil, že žalobce jakožto likvidátor předmětného družstva nepředával správkyni konkursní podstaty zákonem vyžadované podklady a že správkyně musela žádat soud o přijetí opatření proti úpadci, když tento nepředává kompletní účetní doklady dobrovolně a podmiňuje svou součinnost právně vyplácením odměny ve výši 30 000 Kč měsíčně. Dále, že žalobce nepředal podstatnou část listin správkyni ani do 21. 10. 2002 a ani se nedostavil k prohlídce majetku v objektech úpadce. Žalobce přitom potvrzoval, že mu byly předány seznamy majetku družstva, nicméně, jak uvedeno tyto nepředal dále správkyni. Žalobce pak byl i nadále v průběhu roku 2003 upozorňován správkyní na zásadní nedostatky ve své činnosti, zejména pokud jde o vedení účetnictví a hospodaření s majetkem. Stížnosti na činnost žalobce-likvidátora přicházely rovněž od věřitelského výboru, když tento tyto směřoval ke konkursnímu soudu a stěžoval si zejména na to, že žalobce jakožto likvidátor podíly vydává pouze těm osobám, od kterých obdrží finanční hotovost jako úhradu, z níž pak neoprávněně čerpá právě zálohy na svou odměnu, za což má být i trestně stíhán. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u [název soudu] pak byl řešen návrh na odvolání žalobce jako likvidátora z funkce, k čemuž došlo 19. 12. 2002. Dále soud zjistil, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce zažalován správkyní konkursní podstaty o zaplacení částky 1 159 027,10 Kč, jakožto souhrnu neoprávněně vyplacených záloh na práci likvidátora a ceny dvou neoprávněně zakoupených mobilních telefonů a pouzdra s tím, že žalobce finance i věci odmítá vrátit a poukazuje na to, že má nárok na odměnu, nicméně není schopen doložit výsledek své práce. Z odůvodnění posledního rozhodnutí odvolacího soudu, tj. usnesení [název soudu] ze dne 2. 6. 2021 pak soud zjistil, že určujícím datem pro vznik nároku na odměnu žalobce je 11. 12. 1997, kdy byl žalobce jako likvidátor zapsán do obchodního rejstříku a kdy tak bylo třeba rozhodnout o jeho odměně, a dále, že vzhledem k absenci právní úpravy je tak třeba vycházet z § 136 o. s. ř., nicméně pro relevantní určení výše odměny žalobce je třeba řádně zjistit majetkový zůstatek družstva k době, kdy byl žalobce jeho likvidátorem, zejména v tom směru, jak žalobce jakožto likvidátor přispěl k vytvoření tohoto majetkového zůstatku družstva a jakým přičiněním, případně, v jakém poměru. Dále odvolací soud uvedl, že z důvodu, že v družstvu postupně působilo několik likvidátorů a výši majetku se podařilo spolehlivě zjistit až v období, když navrhovatel/žalobce již nebyl likvidátorem, pak bude pravděpodobně zjištění majetkového zůstatku družstva k období činnosti žalobce ve vztahu k jeho činnosti fakticky velmi obtížným, ne-li nemožným. Odvolací soud pak uzavřel, že pokud tedy nebude takto možno majetkový zůstatek družstva zjistit, pak bude třeba vyjít z rozsahu činnosti vykonávané žalobcem jakožto likvidátorem. Odvolací soud přitom zdůraznil, že doposud pouze konstatoval v obecné rovině, že likvidátor má na odměnu nárok i tehdy, i když by porušil některé své povinnosti, nicméně nevyjadřoval se konkrétně ve vztahu k tvrzeným zásadním porušením povinnosti žalobce jako likvidátora při výkonu této jeho funkce, tedy konkrétně ještě neučinil závěr o tom, že by pro porušení povinností žalobcem tomuto neměla být přiznána skutečně nějaká odměna. Jak uvedeno pouze v obecné rovině uvedl, že toto jindy důvodem není a je třeba konkrétně posoudit význam porušení povinnosti likvidátora v daném případě, neboť toto je kritérium pro přiznání spravedlivé odměny. Odvolací soud pak zejména zdůraznil, že pro určení odměny likvidátora je třeba náležitě doplnit určitá tvrzení žalobce jakožto navrhovatele o povaze činnosti, kterou vykonával, a zejména o jejím rozsahu, z nichž se pak bude podávat, jak žalobce naplňoval účel likvidace, což je žalobce povinen rovněž doložit. Teprve po zjištění charakteru a rozsahu této činnosti, pak je možno přistoupit k úvaze o výši odměny. Nezbytnost doplnění skutkových tvrzení pak byla odvolacím soudem shledána i ve vztahu k tvrzeným hotovým výdajům žalobce jakožto likvidátora.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu naříkaného soudního řízení, korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí o odměně, tedy zejména z rozhodnutí [název soudu] z 2. 6. 2021, pak soud dále zjistil, že naříkané řízení je řízením samostatným, v němž vystupuje žalobce jakožto jediný účastník, zejména se však z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí podává, že předmětem tohoto řízení je rozhodnutí o odměně žalobce jakožto likvidátora a jeho hotových výdajích, nicméně z dosavadního stavu řízení nelze učinit relevantní závěr o tom, o čem konkrétně vlastně tamní soud má rozhodovat, když žalobce nedoplnil relevantní skutková tvrzení ani k majetkovému zůstatku družstva, ani k rozsahu své faktické činnosti, ani k rozsahu hotových výdajů. Tedy lze zjistit pouze obecně, co je předmětem tohoto řízení, nelze však učinit závěr o tom, jak významné toto řízení fakticky pro žalobce je a jak je toto složité zejména po skutkové stránce.

7. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud zamítl návrh na provedení důkazů uvedených v podání žalovaného ze dne 16. 8. 2021 neboť se jednalo o listiny, které směřovaly k prokázání toho, že žalobce jakožto likvidátor své povinnosti neplnil řádně, a dále k prokázání toho, že žalobce si bez zákonného podkladu sám vyplácel zálohy na odměnu, přičemž tyto skutečnosti má soud za dostatečně zjištěné již z odůvodnění rozhodnutí soudů v naříkaném řízení (viz výše), a dále i z úředního záznamu o vrácení neoprávněně vyplacených záloh zpět správkyni konkursní podstaty. Samotné chování žalobce jakožto likvidátora přitom není pro posouzení nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení relevantním. Soud proto provedení těchto důkazů zamítl. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], když žalobce neupřesnil, k čemu má být tento důkaz proveden.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Soud má za zjištěné, že naříkané řízení probíhalo od 17. 6. 1997, kdy byl žalobce usnesením [název soudu] z téhož dne ustanoven likvidátorem [anonymizováno] družstva [obec] v likvidaci s právní mocí k 9. 7. 1997. Z obsahu naříkaného řízení pak soud zjistil, že toto řízení trvá do dnešního dne, tedy toto řízení trvá 24 let a 4 měsíce. [příjmení] vyhodnocením kritéria délky řízení jako takového pak soud dospívá k závěru, že toto řízení je nepřiměřeně dlouhým. O tomto závěru pak jednoznačně hovoří i kritérium § 31 a odst. 3 písm. d) OdpŠk, tj. postupu soudu během řízení, neboť z obsahu naříkaného spisu soud zjistil, že o nepřiznání odměny žalobci bylo rozhodnuto usnesením [název soudu] z 18. 11. 2005, nicméně, poté se spis ztratil, o podaném odvolání bylo rozhodnuto až usnesením [název soudu] z 5. 6. 2018, tj. zhruba po 13 letech. Sama tato skutečnost odůvodňuje jednoznačný závěr o tom, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, neboť dobu průtahů v délce trvání 13 let nelze odůvodnit ani kritérii zbývajícími, tedy ani složitostí řízení, ani jednáním poškozeného, ani významem předmětu řízení. Soud tak dospívá k jednoznačnému závěru, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

14. Odpovědnostní titul tak je dán.

15. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve formě finanční ve výši 191 250 Kč, a to dne 12. 3. 2021, tj. před podáním žaloby (podána 17. 3. 2021).

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

18. Na základě této stanovené metodiky je v posuzovaném případě však možno určit pouze základní částku odškodnění, nicméně, jak soud uvádí níže, není možné provést její následnou, nezbytnou modifikaci jednotlivými kritérii.

19. Základní částku odškodnění je totiž nutno vždy upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Hlavním kritériem pro určení konkrétní výše zadostiučinění přitom je kritérium významu řízení pro žalobce. Pokud jde o význam řízení, soud vyšel z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3412/2011. Z tohoto se podává, že při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka "v sázce" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Nejvyšší soud k tomuto doplnil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1320/10). K tomuto pak Nejvyšší soud doplnil, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného (v dovolacím soudem tamní posuzované věci reprezentované výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím) s tím, že je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobce, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk.

21. Soud však v tomto ohledu dospěl k závěru, že na základě podané žaloby nelze vzhledem k tomu, že naříkané řízení není doposud ukončeno, respektive je ve stavu, kdy nebyl relevantně určen co do svého konkrétního obsahu jeho předmět, resp. rozsáhlost předmětu řízení, posoudit relevantně kritérium významu řízení pro účely odškodnění. Z naříkaného řízení se totiž podává pouze to, že předmětem řízení je rozhodnutí o odměně žalobce jakožto likvidátora [anonymizováno] družstva [obec], jímž byl ustanoven v roce 1997, a přiznání náhrady hotových výdajů. Z dosavadního stavu naříkaného řízení se však pouze podává obecné zjištění o tomto předmětu řízení a není možné učinit konkrétní závěr o tom, na jakém podkladu má tamní soud vůbec rozhodovat. Je tak pouze v obecné rovině znám předmět tohoto řízení, nicméně tento není naplněn konkrétními skutečnostmi.

22. Soud v tomto směru odkazuje zejména na závěry přijaté Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 2. 6. 2021, č.j. 7 Cmo 290/2020-278, z něhož se podává, že v řízení nebyl doposud zjištěn ani relevantní majetkový zůstatek předmětného družstva, který by byl přičitatelný aktivní činnosti žalobce nebo alespoň procentuálně určitelný ve vztahu k jeho činnosti, pročež bude nadále v řízení nutné pravděpodobně vyjít z rozsahu konkrétní žalobcem vykonávané činnosti. Ani rozsah žalobcem vykonávané činnosti však není v řízení doposud dostatečně specifikován/tvrzen, tedy není vůbec zřejmé, za jaký rozsah činnosti má žalobce odměnu vůbec obdržet. To samé pak platí pro hotové výdaje žalobce, ohledně nichž rovněž nejsou doplněna relevantní skutková tvrzení.

23. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že nelze s ohledem na stav naříkaného řízení učinit závěry nutné pro posouzení kritéria významu naříkaného řízení pro žalobce, neboť je pouze obecně zjistitelným, že se rozhoduje o jeho odměně a o hotových výdajích, nicméně není vůbec zřejmým o rozsahu jaké činnosti a jakých výdajů bude soudem rozhodováno. Toto je pak pro posouzení kritéria významu řízení pro zdejší soud zcela zásadní, neboť na jedné straně může tamní soud v naříkaném řízení takto extrémně dlouho rozhodovat o rozsáhlé a řádně vykonávané činnosti žalobce jakožto likvidátora, kdy by na takovémto řízení pak byl pro žalobce dán skutečně zásadní význam. Nebo naopak může rozhodovat tamní soud pouze o rozsahu činnosti nepatrném, či pro dosažení účelu likvidace zcela neúčelném, a pak by význam řízení pro žalobce byl naopak zcela marginálním, neboť by tomuto od počátku muselo být zřejmé, že fakticky ničeho zásadního nevykonal a nevynaložil a odměna mu nenáleží, tedy by nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení (nebo by tato nejistota mohla být až nepatrná). Toto za stávajícího stavu naříkaného řízení však není možné blíže vymezit a zdejším soudem tedy posoudit.

24. Soud tak byl tedy nucen pro předčasnost žalobu na poskytnutí nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení zamítnout, neboť pro stav naříkaného řízení není možné relevantně posoudit nejdůležitější z kritérií pro poskytnutí odškodnění, tj. kritérium významu řízení pro žalobce.

25. Ten samý závěr jako ohledně významu řízení pak platí pro posouzení kritéria skutkové složitosti předmětu řízení, neboť ze stejných důvodů soud nemůže učinit relevantní závěr o tom, nakolik je tamní řízení skutkově složitým, neboť žalobce nedoplnil konkrétní činnosti ani tvrzení k majetkovému zůstatku družstva ani rozsah hotových výdajů a není tak zřejmé, nakolik bude po skutkové stránce pro [název soudu] náročné o odměně a hotových výdajích rozhodnout. Opět to může být skutkově extrémně složitým nebo naopak zcela nekomplikovaným.

26. Zbývající kritéria, posoudit lze. Právní složitost věci je evidentně zvýšená, neboť v dané době neexistovala právní úprava, podle níž by měla být odměna přiznána a je proto opakovaně rozhodnutí soudu prvé instance rušeno. Stejně tak lze posoudit procesní složitost věci, která se jeví běžnou i počet soudních instancí, který se podává z průběhu naříkaného řízení. Zbývajícím kritériem je kritérium jednání poškozeného, kdy i v tomto ohledu lze učinit závěry ve vztahu k žalobci jakožto poškozenému, přičemž z těchto se podává, že žalobce nedostatečně po skutkové stránce tvrdí, ať už tvrzení k rozsahu majetkového zůstatku družstva či své činnosti nebo svých hotových výdajů, a dále postup soudů, ke kterému se soud vyjádřil výše, neboť je zřejmým, že v řízení nastaly zásadní průtahy vyvolané zejm. ztrátou spisu a tím, že nebylo 13 let rozhodnuto o podaném odvolání.

27. Tato kritéria by posoudit možno tedy bylo, avšak pro nemožnost posouzení kritéria významu řízení a skutkové složitosti komplexní závěr o přiměřené výši finančního zadostiučinění učinit nelze. Soud proto jak uvedeno výše žalobu pro předčasnost zamítl.

28. Soud ohledně těchto svých závěrů odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2328/2015. Dovolací soud podtrhuje význam pohledu na naříkané řízení jakožto na jeden celek, kdy až po jeho ukončení je možné relevantně určit celkový rozsah a závažnost vzniklé újmy, neboť teprve tehdy lze komplexně zhodnotit veškerá kritéria. V posuzovaném případě k tomu pak přistupuje fakt, že kritérium významu řízení a skutkové složitosti řízení za stávajícího stavu naříkaného řízení posoudit relevantně nelze vůbec, tedy není možné o tomto nároku za současného stavu naříkaného řízení rozhodnout. Ve smyslu tohoto rozhodnutí pak soud neshledal, že by žalobci byla způsobena zásadní újma tím, že žalobu zamítá pro její předčasnost, neboť žalobce není ve věku, kdyby hrozila nemožnost domoci se této újmy po skončení naříkaného řízení, a rovněž není žalobce postaven do situace, kdy by ze strany státu byly jeho nároky zcela odmítány, neboť i žalobce sám v žalobě uvádí, že dne 12. 3. 2021 mu již bylo poskytnuto finanční zadostiučinění ve výši 191 250 Kč. V duchu citovaného rozhodnutí dovolacího soudu pak nastává obdobná situace jako u poškozených, o jejichž nároku již bylo v průběhu naříkaného řízení jednou rozhodnuto, a u nichž je důvodné s dalším rozhodnutím vyčkat právě konce naříkané řízení. A to opět z důvodu toho, že teprve tehdy lze veškerá kritéria pro stanovení finančního zadostiučinění relevantně posoudit. Toto vše podtrhuje právě skutečnost, že žalobci již byla vyplacena částka 191 250 Kč na nemajetkové újmě za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, tedy úkolem zdejšího soudu v rámci řízení o poskytnutí zbývající tvrzené nemajetkové újmy je právě zejména komplexně posoudit to, zda tato částka odpovídá všem kritériím pro poskytnutí zadostiučinění, a to právě zejména kritériu významu řízení pro žalobce. Zdejší soud pak závěrem zdůrazňuje i závěr přijatý dovolacím soudem v citovaném rozhodnutí, z něhož se podává, že poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu není pouhou matematickou operací dle stanoviska k jejímu odškodnění, ale je to právě způsob, jak má být dosaženo spravedlivého odškodnění, když zde soud opakuje, že tohoto hlavního smyslu právě zejm. pro nemožnost relevantního posouzení kritéria významu řízení aktuálně možné dosáhnout není, a proto nezbylo soudu než žalobu pro předčasnost zamítnout 29. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 režijních paušálů á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 2x písemné vyjádření k žalobě, účast na ÚJ a přípravu na něj. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.