10 C 59/2022 - 212

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci: žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení existence věcného břemene takto:

Výrok

I. Žaloba se, co do určení, že pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, způsob využití manipulační plocha, veden na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], je zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch vlastníků nemovitosti parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, vedeno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce] a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, vedeno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným, k rukám jejich zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 53 637 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 3. 3. 2022, ve znění doplnění ze dnů 12. 5. 2022, 9. 11. 2022 a 16. 1. 2023, se žalobce a) (dále jen„ žalobkyně“) a žalobce b) (dále jen„ žalobce“) domáhali určení, že ve prospěch jimi vlastněných pozemků vydrželi„ věcné břemeno chůze a jízdy“ vážící sek pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště v [obec] (dále jen„ pozemek [číslo]“), který je od 4. 6. 1998 v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, z nichž každý vlastní jeho ideální 1/2. Žalobce popsaný nárok uplatnil z pozice vlastníka mezujícího pozemku parc. [číslo] zapsaného spolu s dalšími pozemky na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště v [obec] (dále jen„ pozemek [číslo]“, souhrnně též„ pozemky z [list vlastnictví]“). Tyto pozemky žalobce nabyl z titulu darovací smlouvy ze dne 13. 1. 2020, sjednané s [jméno] [celé jméno žalobce], jenž pozemky z [list vlastnictví] vlastnil od 9. 11. 2001, kdy je koupil od společnosti [právnická osoba] Žalobkyně tentýž nárok uplatnila z pozice vlastníka mezujícího pozemku parc. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vedeného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště v [obec] (dále jen„ pozemek [číslo]“). Tento pozemek žalobkyně nabyla z titulu kupní smlouvy ze dne 13. 6. 2006, sjednané [právnická osoba] s. r. o., jež tento pozemek vlastnila od 24. 11. 1999. Jak žalobci, tak i jejich právní předchůdci, pak právě pozemek [číslo] dlouhodobě a v dobré víře užívali pro přístup k pozemku [číslo] i k pozemku [číslo] by žalovaní či jejich právní předchůdci takto zavedenou praxi jakkoli zpochybňovali, přičemž žalovaní současně, oproti platbám nájemného, pozemek [číslo] pronajímali rodičům žalobců, [jméno] a [jméno] [příjmení] (právnímu předchůdci žalobce), kteří zde od roku 2003 provozovali uhelný sklad. Změna v postoji žalovaných přišla až v lednu roku 2021, kdy žalovaný 1) žalobce vyzval, aby s ním i žalovaným 2) žalobci stran užívání pozemku [číslo] k přístupu na jejich pozemky sjednali nájemní smlouvu, což však žalobci odmítli a žalovaným navrhli, že část pozemku [číslo] sloužící jako přístupová komunikace, buď odkoupí, anebo smění. Takové řešení však žalovaní odmítli, začali blokovat přístup na pozemky žalobců a u nastanuvších incidentů asistovali i policisté. Ani další jednání k mimosoudnímu vyřešení sporu nevedla. V důsledku eskalace sporu se žalovanými tak žalobci ztratili možnost pozemek [číslo] pozemek [číslo] řádně užívat, neboť právě a pouze přes pozemek [číslo] lze t. č. k pozemkům [číslo] [číslo] zajistit přístup k veřejné komunikaci.

2. Po právní stránce žalobci uplatněný nárok nejprve kvalifikovali v režimu tzv. řádného vydržení služebnosti, ve smyslu § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 1091 odst. 2 o. z. Poté, co však byli soudem po prvém jednání, konaném dne 27. 9. 2022, s odkazem na § 118a odst. 1a 3 o. s. ř. vyzváni, aby dotvrdili a doložili titul, jímž měla být jejich tvrzená držba, jakožto držba pravá, ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z., založena, tito dodatečně, s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022, žádný takový titul nedoložili a ani nedotvrdili. Z hlediska právního hodnocení uplatněného nároku proto soud, jakožto procesní subjekt výlučně odpovědný za právní kvalifikaci uplatněného nároku, žalobcům při jednání dne 29. 11. 2022 (druhém v pořadí), sdělil, že své povinnosti tvrdit a dokládat rozhodné skutečnosti stran existence titulu tzv. řádného vydržení nedostáli a jimi uplatněný nárok je možné za daného stavu kvalifikovat toliko v režimu tzv. mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z., k jehož naplnění právní úprava existenci doložení a dotvrzení titulu držby nevyžaduje. Toto sdělení vzali žalobci,„ bez připomínek“, na vědomí.

3. Žalovaní se k uplatněnému nároku vyjádřili písemnými podáními ze dnů 12. 4. 2022, 26. 10. 2022, 21. 11. 2022, 15. 12. 2022, 27. 2. 2023, 25. 4. 2023 a dále též opakovaně při celkem čtyřech jednáních. Sdělili, že uplatněný nárok neuznávají, nemají jej za důvodný a odmítají pozemek [číslo] či jeho část žalobcům odprodat. V této souvislosti žalovaní předně namítli, že žalobci, v rozporu s § 80 o. s. ř., vůbec nemají tzv. naléhavý právní zájem na projednání věci, neboť žádný takový netvrdili ani neprokazovali. Z tohoto pohledu nadto žalovaní shledali uplatněný nárok jako šikonozní, resp. jako akt zneužití práva, ve smyslu § 8 o. z. A to s hledem na skutečnost, že dle jejich mínění se žalobci cestou uplatněného nároku toliko pokoušeli zajistit silnější právní titul k užívání pozemku [číslo] i když jim žalovaní, jako vlastníci, dřív v užívání nebránili a pozemek [číslo] jim k přístupu na jejich pozemky užívat umožňovali. Až v lednu 2021 žalovaní začali vyžadovat, aby byla sjednána nájemní smlouva a aby jim žalobci ve smluvně zakotveném režimu začali platit měsíční nájemné v nijak přemrštěné výši. V tomto směru také žalovaní v průběhu roku 2021 komunikovali s tehdejší právní zástupkyní žalobců, JUDr. [příjmení], která jim však později sdělila, že již žalobce nezastupuje, načež byl žalovaný 1) dne 25. 11. 2021 kontaktován stávajícím zástupcem žalobců. Co do povahy užívání pozemku [číslo] žalovaní namítli, že tvrzená držba žalovaných není opřena o žádný nabývací titul, od něhož by mohli odvozovat svou dobrou víru k vydržení služebnosti na pozemku [číslo]. Ačkoli jinak nesporovali, že žalobci i jejich právní předchůdci pozemek [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] i pozemek [číslo] užívali. Samo faktické užívání, ač vykonávané od„ nepaměti“, nicméně dle názoru žalovaných předpoklady k vydržení (tzv. řádnému ani tzv. mimořádnému) založit nemohlo, což stran právního hodnocení dokumentovali na rozhodnutích Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 2 Cdon 1178/96, 22 Cdo 2887/2004 a především 22 Cdo 595/2001. Ohledně případného, tzv. mimořádného vydržení služebnosti na pozemku [číslo] také žalovaní dále namítali, že ani jeden ze žalobců nemohl, za podmínek vymezených v § 3066 o. z., tvrzenou držbu vykonávat po zákonem předepsanou dobu 20 let, jelikož tito (žalobce dokonce ani v součtu se svým právním předchůdcem [jméno] [celé jméno žalobce]) předmětné pozemky po uvedenou dobu nevlastnili, přinejmenším ne do ledna 2021, kdy stran užívání pozemku [číslo] ze strany žalobců začala jednání o uzavření nájemní smlouvy. V mezidobí navíc došlo k okolnostem, jež by ve svém důsledku vedly k „ přerušení“ byť i tvrzené držby. (i.) Matka žalobců, [jméno] [příjmení], měla od 26. 2. 2003, z titulu nájemní smlouvy, dodatečně upravované k 5. 4. 2004, 15. 5. 2009 (resp. k 12. 4. 2009) a 20. 1. 2021, od žalovaných část pozemku [číslo] pronajatou a dále jej, z titulu dodatku k nájemní smlouvě ze dne 15. 5. 2009 (resp. k 12. 4. 2009), podnajímala [jméno] [celé jméno žalobce], přímému právnímu předchůdci žalobce. Naposledy jmenovaný si tak musel být vědom skutečnosti, že k užívání pozemku [číslo] nemá žádný právní titul a tento si musel dodatečně opatřovat, sjednáním podnájemní smlouvy. (ii.) Žalobkyně se žalovanými, po předchozích jednáních, sjednala ústní dohodu a za užívání pozemku [číslo] se zavázala platit 500 Kč měsíčně, což následně činila až do konce roku 2020, a obdobně tak činil i žalobce, který žalovaným za užívání pozemku [číslo] od roku 2021 také začal vyplácet dílčí finanční plnění, nedosahující však předjednané výše 1 000 Kč měsíčně, ale zpravidla toliko poloviny. Ve vztahu k tvrzenému vydržení také žalovaní, s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2919/2000, nepovažovali za rozhodné, zda přístup přes pozemek [číslo] je za daných místních poměrů jediný možný. Tím spíše, pokud žalovaní mohli přístup na pozemek [číslo] pozemek [číslo] realizovat přes další mezující pozemky. Konkrétně přes pozemek parc. [číslo] vlastněný t. č. [jméno] [příjmení], a přes pozemek parc. [číslo] který dokonce, než jej taktéž nabyl [jméno] [příjmení], v minulosti vlastnila sestra žalobců, a tito tak dohromady měli po určitou dobu ideální příležitost, jak na pozemek [číslo] pozemky z [list vlastnictví] zajistit přístup bez dotčení práv žalovaných. Ostatně, právě přes pozemek [číslo] byl t. č. realizován přístup do blízké zahrádkářské kolonie, který si zdejší zahrádkáři vyjednali právě s [jméno] [příjmení].

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, hodnotil níže uvedené důkazy: 5. [jméno] [celé jméno žalobce], v postavení svědka, potvrdil, že pozemky z [list vlastnictví], aniž by dokázal konkrétně určit, o kolik se jedná parcel, převedl žalobci, svému synovi, asi dva nebo tři roky nazpět (pozn. před výslechem konaným 29. 11. 2022). Před tím na nich, po období, jehož délku si nevybavil, provozoval uhelné sklady a také tam skladoval stroje. Před ním tytéž pozemky vlastnila [právnická osoba], která je pronajímala jednomu ze žalovaných, a ještě před tím snad cukrovar. Co se týče přístupu na pozemek [číslo] svědek sdělil, že užíval cestu z tzv.„ kočičích hlav“ vedoucí přes pozemek žalovaných, ústící branou na pozemek [číslo]. Naopak, brána z [anonymizováno] ulice na cestu, tedy na pozemek žalovaných [číslo] byla zbudována asi až 5 let poté, co svědek pozemky z [list vlastnictví] koupil, přesněji si však tento časový údaj nevybavil. Existenci vrat vedoucích z pozemků z [list vlastnictví] na pozemek [číslo] si svědek taktéž nevybavil, připustil toliko, že pozemek, kde„ byla vlečka“, dřív vlastnila jeho dcera [jméno]. Dle svědkových zkušeností, za období asi 50 let zpět, byla tatáž cesta dřív využívána pro účely cukrovaru a i zemědělci, kteří zde vozili obilí a řepu. V období po„ Sametové revoluci“, zde také byly provozovány stavebniny. Režim předchozího užívání cesty ze strany [právnická osoba] svědek neznal. Za užívání cesty svědek nikdy nic neplatil, se žalovanými režim užívání blíže neřešil, spory vyvstaly až po té, co pozemky z [list vlastnictví] převedl na žalobce. Nezaznamenal též, že by cestu kdokoli udržoval. Ostatně, nevěděl ani, komu pozemek pod onou cestou patří, jeho manželka jej tehdy měla v pronájmu a jeho užívání mu (pozn. svědkovi [celé jméno žalobce]) umožňovala, a stejně tak neměl bližší povědomí o nájmu sjednaným mezi jeho manželkou a žalovanými. Vedle subjektů již uvedených tutéž cestu využívali též kuželkáři, kteří zde od 50. či 60. let (pozn. 20. století) provozovali k cestě přiléhající kuželnu a dle povědomí svědka režim přístupu taktéž nikdy blíže neřešili. I když pro ně právě cesta přes pozemek [číslo] dle svědkova mínění, představovala jedinou přístupovou komunikaci. 6. [jméno] [příjmení], v procesním postavení svědkyně, vypověděla, že nikdy nevlastnila ani pozemky z [list vlastnictví] a ani pozemek [číslo] s budovou kuželny. Pozemky z [list vlastnictví], dřív vlastněné [právnická osoba], vlastnil jako výlučný vlastník její t. č. již bývalý manžel [jméno] [celé jméno žalobce], který je daroval žalobci. Pozemek [číslo] koupila sama žalobkyně od [právnická osoba]. [jméno] [celé jméno žalobce] svědkyně považovala za výlučného vlastníka pozemků z [list vlastnictví]. Byť uvedla, že tyto pozemky byly zakoupeny z jejich společných prostředků, režim společného jmění manželů notářským zápisem upravený neměli. Pozemek [číslo] dřív užívaný cukrovarem, měla svědkyně, spolu s dalšími subjekty, snad autodopravci, pronajatý od žalovaných. Od roku 2003 tam až do data podání svědecké výpovědi (pozn. 28. 3. 2023) provozovala podnikatelskou činnost. [jméno] svědkyně ostatně část téhož pozemku, se svolením žalovaných, přenechala k užívání [jméno] [celé jméno žalobce], který zde provozoval uhelný sklad. Konkrétní znění nájemní smlouvy, sjednané se žalovanými, si však svědkyně, s odkazem na 20 letý časový odstup, již blíže nevybavila. Za užívání pozemku [číslo] svědkyně žalovaným platila, obvykle tak činila přímo ona, někdy i [jméno] [celé jméno žalobce]. Připustila též, že některé platby mohla realizovat také žalobkyně. [jméno] svědkyně k přístupu na pozemek [číslo] využívala bránu z ulice (pozn. [anonymizováno]) a se žalovanými žádné rozpory ohledně přístupu na pozemek neměla. [příjmení] byla uzamykatelná a někdy se uzamykala, v období do„ revoluce“ však byl přístup volný. Svědkyně, stejně jako ostatní uživatelé pozemku [číslo] má od brány klíče a někdy zamyká i ona sama. Tytéž klíče měl také [jméno] [celé jméno žalobce], kdy je však konkrétně on dostal, si svědkyně nevybavila. [jméno] [celé jméno žalobce] přímo svědkyni za užívání části pozemku [číslo] neplatil, připíval jí však na placení nájemného pro žalované. Právě část pozemku [číslo] kterou mu k užívání předala svědkyně, [jméno] [celé jméno žalobce] dále využíval i k přístupu na pozemky z [list vlastnictví], které dle povědomí svědkyně byly a jsou oploceny dosud stojícím plotem. Na rozdíl od svědkyně, [jméno] [celé jméno žalobce] se žalovanými stran průjezdu přes pozemek [číslo] spory měl, nejprve krátce poté, co pozemky z [list vlastnictví] koupil, okolo let 2001 nebo 2002, a následně ještě v období 2 nebo 3 let před tím, než tyto pozemky převedl na žalobce. Žalovaní tehdy zablokovali vjezd páskami a panely, svědkyně se však na projednávání tohoto sporu blíže neúčastnila, řešil jej [jméno] [celé jméno žalobce] žalobce se žalobkyní. Dle mínění svědkyně představoval přístup, realizovaný na pozemky z [list vlastnictví] z pozemku [číslo] jedinou možnost. A to s ohledem na skutečnost, že další mezující pozemek, [číslo] s bývalou železniční vlečkou, sice byl s pozemky z [list vlastnictví] spojen vraty, tento však nevlastnil ani [jméno] [celé jméno žalobce] ani svědkyně. Tento pozemek v minulosti vlastnily [právnická osoba] a„ dráhy“. Poté jej na čas nabyla jejich dcera [jméno], která zde měla v úmyslu postavit rodinný dům. K realizaci stavby nicméně pro rozpory s územním plánem nedošlo. [příjmení] [jméno] také v minulosti, asi rok potom, co pozemek [číslo] koupila, ve směru od státní silnice, odkud se chodilo i do přilehlé zahrádkářské kolonie, osadila přístup na pozemek [číslo] vraty, jelikož tam vnikali narkomani. Zda si dcera [jméno] osazení pozemku vraty nechala úředně ošetřit, si svědkyně nevybavila a i časové zařazení instalace vrat uvedla odhadem. Ohledně pozemku [číslo] s budovou bývalé kuželny, svědkyně sdělila, že přístup na tento pozemek byl vždy realizován přes pozemek [číslo] směrem k vrátkům ke kuželně. Jiná cesta tam tehdy nebyla a i sama svědkyně touto cestou do budovy kuželny taktéž chodila, ač registrovanou členkou kuželkářského oddílu nebyla. Budova kuželna byla postavena snad v akci„ [příjmení]“ a, dle odhadu svědkyně, kuželkáři tuto budovu, z důvodu absence„ trojdráhy“, přestali užívat cca 15 - 20 let nazpět. Tedy cca 2 - 3 roky poté, co pozemek [číslo] nabyla žalovaná. Poté kuželkáři začali, v rozmezí 10 - 15 let nazpět, jezdit hrát do [obec]. Toliko odhadem také svědkyně potvrdila, že žalobkyně v posledních cca 5 letech žalovaným za přístup k pozemku [číslo] přes pozemek [číslo] platí, přičemž tyto platby obvykle vyplácí sama svědkyně, spolu s nájemným. 7. [jméno] [příjmení], v procesním postavení svědkyně, vypověděla, že mezi lety 1973 - 1992 pracovala ve [právnická osoba] v [obec], která na pozemcích z [list vlastnictví] provozovala investiční sklad, kde byly uskladněny stroje. Mezi lety 1985 - 1986 také svědkyně mohl přímo z okna své kanceláře pozorovat provoz na t. č. vybetonované ploše, příjezdové cestě do areálu IPS, vedoucí přes současný pozemek parc. [číslo], kterou považovala za veřejnou, neboť byl vedle ní zbudován asfaltový chodník. Žádný další titul užívání přístupové cesty nebyl svědkyni znám. Jiný přístup do areálu [právnická osoba] nebyl, k areálu toliko přiléhala železniční vlečka, jíž však používala [právnická osoba] k vykládání osinku. Společnost IPS tuto železniční vlečku nevyužívala. Vedle [právnická osoba] tutéž cestu užívali též zemědělci, kteří po ní vozili plodiny skladované na přilehlých pozemcích a v sušičce, a dále také kuželkáři. Ti tudy chodili do kuželny, což si svědkyně vybavila s odkazem na skutečnost, že její rodiče i ona sama, po desetiletí, kuželky hráli. Šlo ve své podstatě o jedinou přístupovou komunikaci vedoucí ke kuželně, neboť vrata, vedoucí ke kuželně z areálu IPS, byla zamčená a nevyužívala se. K období následujícímu poté, co ukončila pracovní poměr ve [právnická osoba], se svědkyně nedokázala s určitostí vyjádřit, vypověděla, že [celé jméno žalobce] v bývalém areálu IPS provozovali uhelné sklady, kam si chodili pro uhlí. Nedokázala však s určitostí říci, kdy byl provoz uhelných skladů zahájen. 8. [jméno] [příjmení], v procesním postavení svědka, vypověděl, že ve [právnická osoba] v [obec] pracoval v letech 1978 - 1992. Přístup do areálu IPS od silnice byl t. č. zajištěn jednou používanou bránou, ústící k cestě vedoucí přes současný pozemek parc. [číslo]. Titul užívání cesty svědek neznal a nevybavil si ani, zda bylo možné do areálu IPS zajistit přístup jinudy. Sám svědek cestu přes současný pozemek [číslo] považoval za jedinou přístupovou komunikaci do areálu IPS, t. č. snad oploceného, hlídaného pobíhajícím psem. Dále si také svědek vybavil, že tutéž cestu využívali i kuželkáři, chodící tudy do přilehlé kuželny, a to samostatnou brankou ze současného pozemku [číslo] nikoli z areálu IPS. Kuželkáři také tehdy na současném pozemku [číslo] parkovali auta. Sám svědek potvrdil, že do kuželny také chodil, účastnil se však jen podnikových turnajů, nikoli organizované činnosti oddílu. Po roce 1992 však svědek na kuželky chodit přestal a i o dění v areálu [právnická osoba] ztratil přehled. 9. [jméno] [příjmení], v procesním postavení svědka, vypověděl, že ve [právnická osoba] v [obec] pracoval v letech 1980 až 1993. Naposledy, mezi lety 1990 - 1993, působil na pozici ředitele závodu [číslo] provozujícího areál v místě pozemků z [list vlastnictví], fakticky půjčovnu zde uskladněných strojů. Byť jeho pozice ředitele byla spíše faktickou vedoucí pozicí v personální oblasti, neboť ředitelství [právnická osoba], odkud byly spravovány i pozemky pod závodem [číslo] sídlilo v [obec]. Za dobu svého působení svědek otázku přístupu do areálu [právnická osoba] nikdy po formální linii neřešil, žádnou nájemní smlouvu v této souvislosti nesjednával a v obdobné věci nikdy nekomunikoval ani s pražským ředitelstvím. Přístup do areálu ze státní silnice byl t. č. zajištěn přes plochu, rozprostírající se od státní silnice přes pozemek vlastněný snad kolínským cukrovarem, situovanou mezi budovou kuželny a váhou (pozn. část současného pozemku [číslo]). Za užívání přístupové cesty tehdy [právnická osoba], resp. její závod [číslo] nic neplatila a s vedením cukrovaru nebyly žádné problémy. Údržba přístupové plochy v podstatě neprobíhala a případné úpravy např. při sněžení si zajišťovala sama [právnická osoba]. Jiný přístup do ze všech stran oploceného areálu [právnická osoba] t. č. nebyl, k areálu přiléhala železniční vlečka, tu ale využíval jen podnik [anonymizováno]. Skutečnost, zda mohla být do plotu areálu, ze směru od zahrádkářské kolonie, umístěna vrata, si svědek nevybavil, doplnil však, že z tohoto směru byla plocha areálu zarovnána skladovanými stroji. Kuželna, přiléhající k cestě vedoucí do areálu [právnická osoba], byla volně přístupná právě z této cesty a navíc do ní z areálu [právnická osoba] ústila vrata. Tato vrata se však nepoužívala a nadto by bylo třeba, při využití tohoto přístupu, nejprve využít cestu od státní silnice do areálu [právnická osoba]. Svědek pracovní poměr ve [právnická osoba] ukončil v roce 1993, neodešel ale v dobrém. Jeho pracovní pozici převzal pan [příjmení]. Od té doby přestal mít svědek o přístupu do areálu [právnická osoba] bližší informace a neměl ani informace o tom, do kdy vůbec [právnická osoba] areál jako investiční sklad využívala. V roce 1993 došlo ve [právnická osoba] k organizačním změnám, závod 18 byl zrušen a převeden pod závod [číslo] který t. č. vedl pan [příjmení]. 10. [jméno] [příjmení], v postavení svědka, vypověděl, že se v minulosti, po návratu z vojny, cca od roku 1968, angažoval na chodu kuželkářského klubu v [obec], jako hráč, trenér mládeže a funkcionář, mj. i hospodář. Aktivním hráčem byl svědek mezi svým 25. - 50. rokem (pozn. v době podání svědecké výpovědi svědek dovršil věk 75 let), v době, než budovu kuželny i s pozemkem [číslo] nabyla žalobkyně. K trénování svědek přešel po skončení aktivní hráčské činnosti, trénoval tehdy 5 - 7 let. Hospodářem oddílu byl svědek v době mezi svým 40. - 50. rokem, cca 5 nebo 6 let, což však uvedl toliko odhadem a po připomenutí. Pozemek s kuželnou dle svědkových informací vlastnila nejprve jakási paní [příjmení], poté [právnická osoba] a následně žalobkyně. Kuželna samotná přestala být provozována asi 4 roky poté, co pozemek i s kuželnou koupila žalobkyně. Samotná kuželna, kterou za oddíl užíval jeho A-tým, oddíly mládeže i veřejnost pro turnaje neregistrovaných hráčů, dle mínění svědka neměla žádný formalizovaný provozní řád a provoz byl organizován dle domluvy členů oddílu. Z činnosti v oddílu znal svědek i svědkyni [příjmení]. Za užívání budovy oddíl platil nájemné, s kým však byla sjednána nájemní smlouva, si svědek nevybavil. Co se týče přístupu do budovy kuželny, svědek uvedl, že tento byl realizován z ulice (pozn. nyní [anonymizováno]) a následně přes pozemek [číslo] zde pod okny kuželny až k plechovým vratům ústícím na pozemek před kuželnou. Na pozemku [číslo] také návštěvníci i hráči někdy parkovali automobily. V této souvislosti si ale svědek nevybavil, zda by kdy on sám ve věci přístupu do kuželny či ve věci nepřístojného chování mládežnických kuželkářů komunikoval se žalovanými. [příjmení] pozemku [číslo] si ostatně svědek taktéž nevybavil. Přístup přes pozemek [číslo] svědek označil za jediný reálně využívaný. Byť současně potvrdil, že ve směru z bývalých lázní, kde bydlel a byl i zaměstnán, na pozemky z [list vlastnictví] ústila vrata, jimiž s ohledem na jejich velikost mohl projet i automobil. Tato vrata sám svědek cca dvakrát přelezl, nato obešel zeď a skrz plechová vrata, jež se nezamykala, vstoupil ke kuželně. Vrata mezi pozemkem bývalých lázní a pozemky z [list vlastnictví] byla zamčená, zatažená řetězem s visacím zámkem, a svědek si nevybavil, že by kdy byla odemčena nebo že by tudy dokonce projel automobil. Stejně tak si svědek nevybavil, z jaké na strany byl na vratech umístěný zámek.

11. Jako vlastník pozemku [číslo] zapsaného spolu s dalšími pozemky na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] byl, dle předloženého výpisu z katastru nemovitostí, k 18. 3. 2022 a s účinností od 13. 1. 2020, evidován žalobce, a to z titulu„ darovací smlouvy“ ze dne 13. 1. 2020. Jako účastníci naposled uvedené, soudu předložené„ Darovací smlouvy nemovitosti“, datované k 13. 1. 2020, jsou označeni [jméno] [celé jméno žalobce], jako dárce, a žalobce, jako obdarovaný. S tím, že dárce se žalobci, oproti podpisu„ Darovací smlouvy nemovitosti“, datované k 13. 1. 2020, zavázal bezplatně převést (čl. II. odst. 1) mj. též pozemek [číslo] (čl. I. odst. 1) a žalovaný realizaci bezplatného převodu odsouhlasil (čl. II. odst. 2). Účinnost převodu si žalobce a [jméno] [celé jméno žalobce] sjednali k datu provedení vkladu do katastru nemovitostí (čl. IV. odst. 1). [jméno] [celé jméno žalobce], jako„ kupující“, pozemek [číslo] (čl. I.), spolu s dalšími pozemky, nabyl (čl. II.) spolu se„ všemi součástmi a příslušenstvími“ od společnosti [právnická osoba], jako prodávající“, a to oproti podpisu soudu předložené listiny, označené jako„ Kupní smlouva o prodeji nemovitostí“, datované k 9. 11. 2001, a zaplacení kupní ceny (čl. III.). [právnická osoba] v textu„ Kupní smlouvy o prodeji nemovitostí“, datované k 9. 11. 2001, doplnila (čl. I.), že převáděné pozemky, vč. pozemku [číslo] nabyla z titulu„ [příjmení] smlouvy [číslo jednací] B [číslo] ze dne 1. 3. 1966, sjednané s národními podniky Inženýrské a průmyslové stavby a [příjmení] cukrovary.

12. Jako vlastník pozemku st. [parcelní číslo] zapsaného spolu s dalšími pozemky na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] byla, dle předloženého výpisu z katastru nemovitostí, k 18. 3. 2022 a s účinností od 20. 6. 2006, evidována žalobkyně, a to z titulu„ kupní smlouvy“ ze dne 13. 6. 2006. Jako účastníci naposled uvedené, soudu předložené„ kupní smlouvy“, datované k 13. 6. 2006, jsou označeny žalobkyně, jako„ kupující“, a [právnická osoba], s. r. o., zastoupená jednatelem [jméno], [příjmení], jako prodávajícím. S tím, že prodávající se oproti podpisu„ kupní smlouvy“ datované k 13. 6. 2006, a přislíbenému složení kupní ceny (čl. II.), zavázala žalobkyni pozemek [číslo] převést se„ všemi součástmi a příslušenstvím“, vč. práv a užitků (čl. I.), a to s účinností k datu vkladu do katastru nemovitostí (čl. III.).

13. K datu 5. 3. 1999 vypracoval [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. [příjmení], dopis, jehož prostřednictvím se na [právnická osoba] (či sdružení podnikajících fyzických osob), resp. žalovaného 1) jakožto jejího/jejich zástupce, obrátil ve věci„ nájemního vztahu“ k pozemku [číslo] jenž [právnická osoba] a. s. t. č. přenechávala [právnická osoba] k užívání za účelem provozu betonárky. Zde mj. uvedl, že celý areál [právnická osoba] a. s. byl t. č. oplocen a za trvání„ nájemního vztahu“, sjednaného k roku 1994 (bod ad 1), došlo ze strany [právnická osoba] k odstranění oplocení, t. č. osazeného dvěma„ vjezdovými vraty (bod ad 2). Ohledně přístupu k pozemku [číslo] mělo být k datu vypracování předmětného dopisu mezi společnostmi [právnická osoba] a [anonymizováno] jednáno, avšak [právnická osoba] a. s. jednání ukončila z důvodu zde blíže neoznačeného jednostranného požadavku [právnická osoba] (bod ad 6). Závěrem dopisu byl pozemek [číslo] nabídnut [právnická osoba] k odkupu.

14. Výše jmenovaný, [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [právnická osoba], vystavil k datu 8. 11. 2022„ Čestné prohlášení“. Zde uvedl, že jmenovaná společnost, jako předchozí vlastník pozemku [číslo] za trvání svého vlastnického práva přístup k pozemku [číslo]„ dobrověrně“ realizovala výlučně přes pozemek [číslo] jako jedinou přístupovou komunikaci. Totožně, jak činila i předchozí vlastnice pozemku [číslo] paní [příjmení], která pozemek [číslo] [právnická osoba], s. r. o., prodala.

15. Jako podíloví spoluvlastníci pozemku [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], každý v rozsahu id. 1/2, byli, dle předloženého výpisu z katastru nemovitostí, k 18. 3. 2022 a s účinností od 11. 6. 1998, evidováni žalovaní, a to z titulu„ kupní smlouvy V11 [číslo] 1998“. Žádná zatížení, např. ve formě služebností, nebyla ve vztahu k pozemku [číslo] k 18. 3. 2022 v katastru nemovitostí evidována.

16. Žalovaní se, oproti podpisu listiny, označené jako„ Smlouva o nájmu“, datované k 26. 2. 2003, zavázali [jméno] [příjmení] přenechat k užívání část pozemku [číslo] vč. zde situovaného„ vážního domku“,„ nájezdové dráhy“ a společných prostor (čl. II.). Za užívání prostor a objektů zde uvedených se [jméno] [příjmení] zavázala platit„ nájemné“ (čl. IX.) s tím, že nebyla oprávněna sjednané užívací právo dále převést na další osoby (čl. VIII.) Takto sjednaná práva a povinnosti byly sjednány na dobu určitou, do 31. 3. 2006, avšak s výhradou prodloužení po vzájemné dohodě (čl. XI.). V návaznosti na zde specifikovanou„ Smlouvu o nájmu“ byl následně vypracován dokument označený jako„ Změna nájemní smlouvy dohodou“, který mj. obsahuje ujednání o rozšíření části pozemku [číslo] poskytnutého [jméno] [příjmení] k užívání (bod II.), úpravu„ nájemného“ (bod IX.) a prodloužení doby užívání na neurčito (XI.). Tato naposled označená listina však byla žalovanými předložena toliko ve formě nepodepsaného konceptu, datovaného k 5. 4. 2004.

17. Oproti podpisu listiny, označené jako„ Smlouva o pronájmu“, datované k 22. 1. 2021, se [jméno] [příjmení], po dobu neurčitou, zavázala [jméno] [celé jméno žalobce] umožnit užívání pozemku, který„ měla pronajatý“ od žalovaných. Jako účel užívání bylo ujednáno„ skladování uhlí a sypkých materiálů“, určených k dalšímu prodeji. Výše úplaty za užívání zde není v příslušné kolonce vyplněna a stejně tak zde není ani zaznamenáno, k jakému datu se sjednáním zde vymezených práv a povinností vyslovili souhlas žalovaní, byť měl být tento souhlas poskytnut, jakožto dodatek k „ nájemní smlouvě“ sjednané mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými.

18. Žalovaní k důkazu předložili nedatovaný a nepodepsaný dokument, označený jako„ Smlouva nájemní“, svojí povahou toliko koncept, v jehož hlavičce byli jako„ pronajímatelé“ označeni žalovaní a jako„ nájemce“ žalobce. V jeho rámci byl obsažen příslib žalovaných (čl. 2 a čl. 2) umožnit žalobci a žalobkyni společné užívání části pozemku [číslo] za účelem zajištění přístupu k pozemkům [číslo] [číslo] to po dobu neurčitou (čl. 3), za současného sjednání„ nájemného“ - úplaty za užívání (čl. 3). Současně žalovaní k důkazu předložili též obdobně strukturovaný, taktéž nepodepsaný a nedatovaný (toliko s předtištěným letopočtem 2021) dokument označeny jako„ Smlouva o nájmu“, obsahující příslib žalovaných (čl. IV.) umožnit žalobcům, počínaje od 1. 2. 2021 a následně po dobu neurčitou (čl. XII.), společný přístup k jejich pozemkům [číslo] [číslo] realizovaný přes pozemek [číslo] to proti povinnosti platit za užívání pozemku [číslo]„ nájemné“ ve výši 6 000 Kč měsíčně (čl. XI.). V tomto dokumentu byli žalovaní v hlavičce označeni jako„ prodávající“ (pozn. písařská chyba, následně jsou již žalovaní označeni jako„ pronajímatelé“) a žalobkyně jako„ nájemce“.

19. Žalovaní dále soudu k důkazu předložili též e-mailovou komunikaci, vedenou se žalobkyní, žalobcem a právní zástupkyní žalobců v průběhu roku 2021 E-mailem ze dne 16. 1. 2021 (pozn. dostupný též v systému ISAS i s přílohami) žalovaný 1) v příloze zaslal žalobkyni koncepty tří„ nájemních smluv“ a vyzval ji, aby tyto dokumenty předala„ bratrovi“ (pozn. žalobci) a„ mamince“ (pozn. [jméno] [příjmení]) tak, aby si je mohli zkontrolovat a do konce ledna podepsat. Přijetí tohoto e-mailu potvrdila žalobkyně taktéž e-mailem, odeslaným ještě 16. 1. 2021. Ta také následně, tentokrát e-mailem z 18. 1. 2021, žalovanému 1) sdělila, že žádá žalované o posečkání, neboť zaslané koncepty předala„ právníkovi“, který měl na jejich revizi čas až počátkem února. Toto sdělení vzal žalovaný, e-mailem z 19. 1. 2021, na vědomí, požádal však o uspíšení revize a zároveň se dotázal, zda budou revidovány všechny zaslané koncepty, či zda jde jen o revizi konceptu určeného pro žalobkyni. Současně také žalovaný 1) sdělil, že dle oznámení z prosince očekává placení plateb„ dle Smlouvy“ již od února. Ještě téhož dne, tedy 19. 1. 2021, však žalobkyně žalovanému e-mailem sdělila, že z důvodu onemocnění„ právničky“ nelze revizi zaslaných smluv urychlit, což vzal žalovaný 1) na vědomí e-mailem odeslaným taktéž 19. 1. 2021 E-mailem ze dne 15. 2. 2021 dále žalovaný 1) žalobkyni vyzval, aby mu ona vyplatila částku 500 Kč„ za únor“ a žalobce za totéž období 1 000 Kč s tím, že si žalovaný 1) peníze vyzvedne u [jméno] [příjmení]. Žalobkyně nicméně, cestou e-mailu z 15. 2. 2021, požádala o trpělivost do doby, než projednají zaslané koncepty. Platit odmítla a poukázala na skutečnost, že zatím žádné„ Smlouvy“ nepodepsali. Žalovaný 1), e-mailem z téhož dne, přislíbil počkat do konce týdne následujícího. Sdělil však, že za nepodepsání nenese ani on a ani žalovaný 2) žádnou vinu a vyzval žalobkyni, aby, v souladu s předchozí ústní dohodou, prostřednictvím [jméno] [příjmení] zaplatila 500 Kč. V této souvislosti také žalovaný 1) žalobkyni požádal o kontakt na žalobce, jelikož s ním chtěl vyrovnat„ užívání jejich majetku“ za minulé období. Nato žalobkyně, e-mailem z 15. 2. 2021, žalovanému sdělila, že se žalobcem vystupují společně a že do konce týdne předloží návrhy. Ještě k 15. 2. 2021 také žalovaného 1) kontaktovala, taktéž e-mailem, tehdejší zástupkyně žalobců, JUDr. [příjmení]. Ta žalovaného 1) informovala, že stav, kdy [jméno] [příjmení] žalovaným, ve prospěch žalobců, za užívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemky [číslo] [číslo] platí 500 Kč měsíčně, nepovažuje za adekvátní. Za účelem vyřešení přístupu zástupkyně žalobců žalovanému 1) navrhla 4 varianty, (i.) odkup části pozemku [číslo] žalobci, (ii.) směnu části pozemku [číslo] za část pozemku [číslo], (iii.) zřízení služebnosti cesty a inženýrských sítí na pozemku [číslo] (iv.) vyřešení věci v rámci soudního řízení, jehož předmětem bude zřízení již uvedené služebnosti. Na takto koncipovaný návrh žalovaný 1) reagoval e-mailem zaslaným žalobkyni dne 16. 2. 2021. Zde sdělil, že dle dřív sjednané ústní dohody mohla k přístupu na pozemek [číslo] pozemek [číslo] užívat za částku 500 Kč měsíčně, zatímco pozemek [číslo] byl z pozemku [číslo] přístupný taktéž, přičemž vlivem změny v osobě jeho vlastníka pozbyla předchozí dohoda platnosti. Takto nastavené fungování žalovaný 1) označil za adekvátní a snahu, podložit tento stav sjednáním písemné smlouvy/písemných smluv, označil jako postup směřující k větší stabilitě. Návrhy představené zástupkyní žalobců však žalovaný 1) odmítl a vyzval žalobkyni, aby postupovala dle předchozí ústní dohody a prostřednictvím [jméno] [příjmení] mu k 17. 2. 2021 vyplatila 500 Kč. Na tento e-mail od žalovaného 1) žalobkyně reagovala e-mailem taktéž ze 16. 2. 2021, kterým žalovaného 1) vyzvala, aby své výhrady sdělil její právní zástupkyni.

20. Poté, 21. 2. 2021, se na žalovaného 1), opět e-mailem, obrátil žalobce, který touto cestou žalovaného 1) požádal o sdělení čísla bankovního účtu, kam přislíbil vyplatit 1 000 Kč, čímž zamýšlel zabánit„ zatarasení“ vjezdu na jeho pozemek (pozn. [číslo]), na které jej dřív žalovaný 1) upozornil. Zároveň žalobce apeloval na žalovaného 1), nechť zváží řešení představená JUDr. [příjmení], neboť placení„ nájmu cesty“ považoval za neadekvátní. Již k měsíci následujícímu, e-mailem z 15. 3. 2021, však žalovaný 1) žalobce vyzval k zaplacení částky 1 000 Kč za užívání pozemku [číslo] pro období března roku 2021. Nato se žalovaný 1), e-mailem z 16. 3. 2021, JUDr. [příjmení] dotázal, zda mají žalobci, co do užívání pozemku [číslo] zájem o sjednání nájmu, přičemž JUDr. [příjmení], e-mailem z 18. 3. 2021, žalovaného 1) požádala o doložení skutečnosti, zda je, ve formě plné moci, zmocněn k jednání se žalobci i za žalovaného 2). Nato žalovaný 1), e-mailem z 21. 3. 2021, vyzval žalobce, aby se, mimo zastoupení JUDr. [příjmení], dohodli alespoň na úhradě platby za užívání pozemku [číslo] v období od doby, kdy nabyl pozemek [číslo] do svého vlastnictví, do data 31. 1. 2021. Dále také žalovaný 1) žalobce informoval, že až do data„ uzavření Smlouvy“, požadují od žalobce za užívání pozemku [číslo] částku 1 000 Kč měsíčně. Na tuto výzvu žalobce reagoval e-mailem z 23. 3. 2021, jehož prostřednictvím žalovaného 1) požádal o sdělení čísla bankovního účtu. Toto číslo žalovaný 1) žalobci zaslal e-mailem ze dne 23. 3. 2021 a žalobce, e-mailem z 25. 3. 2021, potvrdil, že částku 2 000 Kč, za užívání pozemku [číslo] za měsíce leden až duben 2021, na označený bankovní účet zašle. Nato, k 26. 4. 2021, žalovaného 1) JUDr. [příjmení] e-mailem upozornila, že získala„ odborné podklady“ a připravuje„ aktualizovaný návrh řešení“. Žalobce pak, e-maily ze dne 27. 4. 2021, žalovaného 1) ujistil, že JUDr. [příjmení] na jeho připomínky zareaguje v průběhu následujícího týdne. Na tuto konverzaci, třemi e-maily z 24. 7. 2021 (z nichž dva obsahovaly toliko přílohy), navázal žalovaný 1), který žalobce, s odkazem na výhrady k plné moci JUDr. [příjmení], vyzval, aby se do 29. 7. 2021 vyjádřil k připojenému textu„ Smlouvy“, s tím, že v následujícím týdnu by bylo možné text„ Smlouvy“ podepsat. Nato žalovaný 1), e-mailem z 30. 8. 2021, JUDr. [příjmení] zaslal své graficky zvýrazněné připomínky k textu předložených„ Smluv“, ta jej však, e-mailem z 31. 8. 2021, požádala, zda by bylo možné zaslané poznámky napsat přímo do textu předložených„ Smluv“ a zde je„ barevně odlišit“. K datu 20. 9. 2021 pak žalovaný 1), e-mailem, JUDr. [příjmení] urgoval ohledně zaslání textu upravených„ Smluv“ a tuto urgenci zopakoval ještě v e-mailech odeslaných 27. 9. 2021 a 5. 10. 2021 Ani poté však žalovaný 1) žádnou reakci neobdržel, a proto se, e-mailem z 5. 10. 2021, obrátil přímo na žalobce a stanovil mu poslední termín k vyjádření, se lhůtou do 13. 10. 2021 JUDr. [příjmení] žalovaného 1) naposledy kontaktovala e-mailem z 11. 10. 2021 a sdělila mu, že již žalobce ani žalobkyni nezastupuje.

21. K datu 15. 10. 2021 se na žalované, e-mailem, zaslaným na adresu [email] (pozn. žalovanému 1), obrátil stávající zástupce žalobců, který navrhl, že jsou žalobci ochotni část pozemku [číslo] sloužící jako přístupová komunikace k jejich pozemkům, odkoupit. Případně, stran jejího užívání sjednat jinou formu oboustranně akceptovatelné dohody. Zde také zástupce žalobců uvedl, že t. č. byla žalovaným ze strany žalobců za zajištění přístupu„ hrazena dohodnutá kompenzace“. Nabídku totožného znění následně zástupce žalobců ve vztahu k žalovaným zopakoval v dopisu datovaném k 23. 11. 2021, který byl, dle dvou předložených poštovních podacích lístků, žalovaným zaslán 23. 11. 2021.

22. Poměry v lokalitě dokumentuje fotografie předložená žalobci. Ta, ve směru od pozemku [číslo] zachycuje bránu z pletiva přiléhající k budově bývalé kuželny, t. č. přetaženou páskou umístěnou před samotnou bránou. Táž fotografie dále zachycuje i ceduli s nápisem„ Prodej paliva [obec]“ a část oplocení napojeného na bránu z pletiva, zarůstající náletovou vegetací. Na samotném pozemku [číslo] je vlevo zachycena plechová hala.

23. Z perspektivy, z totožného pohledu, toliko s rozdílným stupněm rozlišení, poměry v lokalitě zachycují celkem 4 předložené„ orto-foto“ mapy. Na nich je patrná (i.) zeď oddělující pozemek [číslo] od ulice (pozn. [anonymizováno]) i od vlevo stojícího pozemku zastavěného budovou, (ii.) vybetonovaná plocha pozemku [číslo] (iii.) budova policejní stanice v [obec], z pravé strany navazující na bránu na pozemek [číslo] (iv.) za ní stojící budova bývalé kuželny s půdorysem do tvaru L, s podlouhlou budovou přiléhající k pozemku [číslo] v zadní části navazující na pozemek [číslo] resp. na pozemky z [list vlastnictví]. I z pohledu z perspektivy je patrný prostor bývalé železniční vlečky (i s částí přiléhající zahrádkářské kolonie), obepínající, do„ čtvrt kruhu“, zezadu jak pozemek [číslo] tak i pozemky z [list vlastnictví]. Dále lze také zaznamenat oddělení pozemků z [list vlastnictví] i s budovou haly patrné na fotografii předložené žalobci (z čl. 7)

24. Blíže si soud poměry v lokalitě ověřil při místním šetření, konaném dne 6. 3. 2023, jehož průběh dokumentuje na místě samém pořízená fotodokumentace (celkem 72 fotografií). Zde soud zjistil, že pozemek [číslo] je od ze silnice, resp. [anonymizováno] ulice přístupný branou tvořenou ocelovými sloupky a ocelovými vraty krytými připevněnými, na hnědo natřenými prkny. Z pravé strany k této bráně přiléhá cihlová zeď s vestavbou pro rozvodnou skříň a tato zeď pokračuje až k sousední budově. Z levé strany na bránu bezprostředně navazuje pletivový plot oddělující pozemek od objektu stávající policejní stanice. Po vstupu na pozemek [číslo] který je vyasfaltován, lze pozorovat plochu pozemku [číslo] dílem vybetonovanou, dílem krytou kameny převážně různého tvaru a velikosti, tzv. kočičími hlavami. Několik metrů za branou lze také na pozemku [číslo] pozorovat váhu, přízemní budovu (pozn. vážní domek) a pozůstatky základů blíže neurčené budovy. Z levé strany odděluje pozemek [číslo] od objektu policejní stanice pletivový plot, dílem porostlý popínavými rostlinami. Tento plot končí u růžové přízemní budovy, objektu bývalé kuželny, která je dále situována při celé hranici pozemků [číslo] [číslo]. Zde, na kraji budovy bývalé kuželny, jsou umístěny jedny dveře. Přímo před budovou kuželny leží úzký pruh zarůstající travou, se zbytky vybetonované plochy,„ chodníku“. Za bránou na pozemek [číslo] také lze pozorovat řádově několik metrů dlouhou, pravidelně seskládanou plochu z tzv. kočičích hlav (tentokráte však pravidelného tvaru i rozměrů), charakterem i skladbou vypadající jako cesta, přímo směřující k bráně ústící na pozemek [číslo] jež ale dále nepokračuje a přechází v dílem blátem pokrytou plochu. [příjmení] pozemku [číslo] směrem po pravé ruce, je převažující měrou vybetonován, ve zbytku porostlý travou. Pozemky z [list vlastnictví], vč. pozemku [číslo] jsou od pozemku [číslo] odděleny ocelovou, pletivovou, branou (pozn. zaznamenanou i na fotografii předložené žalobci) a pletivovým plotem, zarůstajícím náletovými porosty. [příjmení] pozemku [číslo] pozemku [číslo] dále kopíruje růžová přízemní budova kuželny, avšak ta po několika metrech končí a přechází v pletivový plot, resp. v plechovou bránu (v dolní části modré barvy, s připevněnými tabulkami„ objížďka“ a„ T. M. [obec]“), která ústí na travnatý dvorek před kuželnou, uzavřený z druhé strany zdí, bez jakýchkoli dveří. Pletivový plot s branou navazující na budovu kuželny pak svírá pravý úhel s cihlovou/betonovou zdí, která pokračuje a tvoří, po dalším„ zlomení“ do pravého úhlu, hranici pozemku [číslo] i dalších pozemků z [list vlastnictví] z levé strany. Byť je částečně přerušena zleva vbíhající stavbou domu šedé barvy, na který navazuje, ve směru k pozemku [číslo] pletivem oddělená plocha, t. č. využívaná k chovu slepic, přičemž ve zdi, přiléhající k této ploše z druhé strany je patrný sloupek vrat. Ve své zadní části (pozn. ve směru dál od [anonymizováno] ulice) tvoří hranici pozemku [číslo] resp. pozemků z [list vlastnictví] opět pletivový plot, který je narušen jen zelenými vraty (zataženými řetězem a zavíracím zámkem), ústícími na pozemek [číslo] plochu bývalé železniční vlečky, dosud patrné na vozovce [anonymizováno] ulice, jež je z prostoru od [anonymizováno] ulice přístupná plechovými zelenými vraty. Ta byla v době konání místního šetření uzavřena. K těmto zeleným vratům vede od [anonymizováno] ulice krátká příjezdová cesta krytá drtí z kamenů.

25. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování účastnickými výslechy žalobců, kteří se dle sdělení jejich zástupce měli vyjádřit ke dvěma skutečnostem, totiž (i.) že cesta přes pozemek [číslo] představuje jedinou přístupovou komunikaci k pozemkům [číslo] [číslo] (ii.) že je část plochy pozemku [číslo] k přístupu na pozemky [číslo] [číslo] užívána dlouhodobě. Takto koncipovaný návrh na doplnění dokazování, resp. důkazní prostředky navržené k doplnění dokazování však soud shledal nadbytečnými, neboť skutečnosti (označené jako i. a ii.), jež měly být výslechy žalobců prokázány, již byly zjištěny v rámci dokazování předchozího.

26. Co se týče dlouhodobosti faktického užívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] v tomto směru shodně vypovídali svědci [celé jméno žalobce], [příjmení], [příjmení], [příjmení] i [příjmení], kteří v rámci svých výpovědí, s mezerou mezi lety 1993 - 2001, pokryli užívání za období minimálně od roku 1973 až do současnosti (i když s určitou časovou tolerancí, danou časovým odstupem, konkrétně svědkyně [příjmení] pro období od roku 1973 do roku 1992, svědek [příjmení] pro období od roku 1978 do roku 1992, svědek [příjmení] pro období od roku 1980 do roku 1993, svědek [celé jméno žalobce] cca pro období od roku 2001, kdy pozemek [číslo] nabyl, a odhadem dokonce cca 50 let zpět). Již jmenovaní svědci, tedy svědkyně [příjmení], svědek [příjmení], svědek [příjmení] a i svědci [celé jméno žalobce] [anonymizováno] se také shodli, že za období, jež svými svědeckými výpověďmi pokryli, představovala přístupová cesta přes pozemek [číslo] jedinou reálně využívanou formu přístupu na pozemek [číslo] ačkoli se soud při místním šetření přesvědčil, že na pozemek [číslo] ústí vrata též ve směru od prostoru bývalé železniční vlečky (pozn. z pozemku [číslo]), nikdo ze svědků nepotvrdil, že by tato přístupová cestu ve směru od pozemku [číslo] byla kdy reálně využívána. Naopak, svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení] (ten dokonce z pozice vedoucího pracovníka [právnická osoba]) sdělili, že za dobu, kdy pracovali v areálu [právnická osoba], tj. v období cca od roku 1973 až cca do roku 1993, nebyla k přístupu na pozemek [číslo] využívána jiná cesta, než cesta přes pozemek [číslo]. Svědek [celé jméno žalobce] si pak existenci vrat ústících z pozemku [číslo] na pozemek [číslo] nevybavil, možnost přístupu od„ zahrádkářské kolonie“ popřel a svědkyně [příjmení] si, ač odhadem, možnost přístupu přes pozemek [číslo] sice vybavila, sdělila ale, že jí ani [jméno] [celé jméno žalobce] pozemek [číslo] nikdy nepatřil.

27. Ohledně faktického využívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] resp. do objektu zde stojící budovy kuželny, taktéž shodně vypovídali všichni již jmenovaní svědci (pro již uvedená období) a nadto též i svědek [příjmení], který se na činnosti kuželkářského oddílu podílel, ať již jako hráč či funkcionář, cca od roku 1968 cca do doku 2010, neboť sám uvedl, že provoz kuželny byl ukončen cca 4 roky poté, co jej koupila žalobkyně, tj. po roce 2006, jak je možné dovodit z předložené kupní smlouvy, sjednané mezi žalobkyní a [právnická osoba], s. r. o. (v tomto směru se při své svědecké výpovědi vyjádřila i svědkyně [příjmení], ta nicméně ve vztahu k ukončení provozu kuželny neurčitě uvedla dlouhý časový úsek). Svědek [příjmení], jakož i již jmenovaní svědci, také potvrdil, že přístup z jiného směru do kuželny fakticky realizován nebyl. Sám svědek [příjmení] si nad rámec uvedeného vybavil toliko existenci nevyužívaných vrat z prostoru bývalých„ lázní“, jež snad dvakráte přelezl, aniž by je nicméně kdy zaznamenal otevřena. Při místním šetření se také soud přesvědčil, že t. č. do budovy kuželny a ani na k ní přilehlou travnatou plochu nelze vstupovat jinudy než z pozemku [číslo] (přímo dveřmi do budovy nebo plechovými vraty na travnatý pozemek), neboť je pozemek [číslo]„ vtěsnán“ z jedné strany mezi objekt policejní stanice a z ostatních směrů uzavřen zdí, tedy jak ve směru„ doleva“, k objektu bývalých lázní, tak i ve směru„ dozadu“, k pozemku [číslo] k ostatním pozemkům evidovaným na VL [číslo].

28. V neposlední řadě také vzal soud, ve vztahu k realizaci přístupu na pozemky [číslo] [číslo] z pozemku [číslo] v úvahu zjištění plynoucí z předložené e-mailové komunikace z období ledna až října roku 2021, jejímiž aktéry byl žalovaný 1), žalobci a JUDr. [příjmení], z níž lze, přinejmenším nepřímo, dovodit, že i žalobci pozemek [číslo] k přístupu na pozemky [číslo] [číslo] využívali. Ostatně, žalobce v e-mailu z 21. 2. 2021 žalovanému 1) sděloval, že je ochoten zaplatit žalovanými požadované finanční plnění, čímž se, do budoucna, chtěl vyhnout případnému zatarasení vjezdu, jenž tedy přirozeně musel být do té doby realizován. Také svědkyně [příjmení] potvrdila, že jménem žalobkyně za přístup na pozemek z [číslo] realizovaný z pozemku [číslo] po dobu cca 5 let, časový úsek uvedla odhadem, žalovaným platí.

29. Lze tedy uzavřít, že otázka dlouhodobosti užívání pozemku [číslo] pro přístup na pozemky [číslo] [číslo] nebyla k datu posledního jednání ve věci sporná, stejně jako skutečnost, že takto realizovaný přístup představoval přístup jediný, resp. přesněji, jediný fakticky a dlouhodobě realizovaný. Jakkoli za řízení nebylo zcela vyvráceno, že, byť spíše v teoretické rovině (ostatně tato skutečnost nebyla žádným důkazním prostředkem potvrzena) mohly k přístupu na pozemky [číslo] [číslo] v minulosti sloužit i jiné cesty, což však nelze z hlediska povahy uplatněného nároku, resp. nároků považovat za podstatné. Nárok žalobce pak soud, na základě již provedených důkazů, shledal nedůvodným (v podrobnostech viz níže bod [číslo] odůvodnění), a proto již ve věci jeho nároku nebylo na místě dokazování doplňovat, ani jeho účastnickou výpovědí. Naopak, nárok žalobkyně soud, z hlediska doložených skutkových okolností, sice prokázaným neshledal, podkladem pro tento závěr nicméně nebyla otázka dlouhodobosti či výlučnosti užívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo], ve vztahu k tvrzené držbě, otázka nedoložení režimu, v jakém žalobkyně i její právní předchůdce, [právnická osoba] s. r. o., využívaly přístup přes pozemek [číslo] k pozemku [číslo] resp. do budovy kuželny. V tomto směru však žalobkyně, dle návrhu jejího zástupce, vypovídat neměla a soud uvážil, že ačkoli by se žalobkyně k režimu užívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] resp. do budovy kuželny i tak vyjádřit nepochybně mohla, zejména pro období po datu, kdy pozemek [číslo] nabyla do svého majetku. Jen stěží by se mohla současně zároveň vyjádřit též režimu, v jakém byl tentýž přístup realizován před tím, než pozemek [číslo] nabyla do svého vlastnictví. Tím spíše pokud, s ohledem na právní povahu uplatněného nároku, měla žalobkyně povahu tohoto užívání, resp. přístupu doložit přinejmenším za období od roku 1998, kdy jí bylo 12 let. Jinak řešeno, účastnická výpověď žalobkyně, byť i v návaznosti na již provedené dokazování, k prokázání sporných skutečností posloužit nemohla. Přičemž žalobkyně, ač poučena a vyzvána k doplnění, žádné další důkazy nepředložila. Z tohoto důvodu proto soud nepovažoval za nutné řízení nehospodárně protahovat a žalobkyni vyslechnout, v důsledku čehož by nadto muselo být jednání odročeno, neboť se žalobkyně k jednání konanému dne 2. 6. 2023 nedostavila.

30. Soud dále k důkazu neprovedl ani žalobci dřív navrhovaný důkaz znaleckým posudkem (založeným v soudním spisu na čl. 38 - 43) a potenciálně vyžádanou zprávou od kuželkářského klubu v [obec] (návrh na čl. 71), stran přístupu do budovy kuželny. V tomto směru totiž soud nepominul, že žalobci návrh na provedení dokazování těmito důkazními prostředky sice nejprve navrhli. Při posledním jednání, konaném dne 2. 6. 2023, však již, před skončením dokazování, žalobci, resp. jejich zástupce na provedení dalších důkazů netrvali a doplnění dokazování těmito důkazními prostředky nenavrhli. Ostatně, v této souvislosti je třeba doplnit, že za situace, kdy žalobci s uplatněným nárokem neuspěli, by provedení dokazování znaleckým posudkem, vztahujícím se k ocenění„ věcného břemena pro [parcelní číslo] [obec]“, nemělo význam, neboť existence takového věcného břemene, resp. služebnosti, byla za řízení dílem vyloučena (ve vztahu k přístupu na pozemek [číslo]) a dílem neprokázána (ve vztahu k přístupu na pozemek [číslo]). Zpráva od kuželkářského klubu, stran užívání pozemku [číslo] k přístupu do kuželny či na pozemek [číslo] pak byla z faktického hlediska za řízení„ suplována“ výpovědí svědka [příjmení], člena a funkcionáře kuželkářského klubu, a lze tedy pochopit, proč nebylo na jejím vyžádání ze strany žalobců trváno. V návaznosti na akt zamítnutí uplatněného nároku soud přirozeně neprováděl ani všechny důkazní prostředky navržené v rámci procesní obrany žalovaných, dlužno však dodat, že ani ti v rámci závěrečného poučení před skončením dokazování, poskytnutého při jednání dne 2. 6. 2023, provedení žádných dalších důkazních prostředků nenavrhli.

31. Co do skutkových závěrů soud uplatněný nárok rozdělil na dva dílčí subnároky, neboť, jakkoli podstatou projednávaného nároku je určení existence jedné služebnosti. Tato měla, dle žalobních tvrzení, vzniknout ve prospěch dvou odlišných pozemků, dvou odlišných vlastníků. Níže proto soud skutkové závěry shrnuje ve vztahu k přístupu na jeden každý pozemek, tj. zvlášť ve vztahu k pozemku [číslo] i ve vztahu k pozemku [číslo]. Toto oddělení také soud níže zachová ohledně právního hodnocení obou subnároků.

32. Co se týče skutkových zjištění, vztahujících se ke způsobu, jakým byl a je zajištěn přístup na pozemek [číslo] si soud předně ověřil, že jako vlastník pozemku [číslo] zaneseného spolu s dalšími pozemky na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], je t. č. v katastru nemovitostí evidován žalobce, na kterého tento pozemek, z titulu„ Darovací smlouvy nemovitosti“, datované k 13. 1. 2020, převedl [jméno] [celé jméno žalobce]. S tím, že [jméno] [celé jméno žalobce] tento pozemek nabyl z titulu„ Kupní smlouvy o prodeji nemovitostí“, datované k 9. 11. 2001, konkrétně od společnosti [právnická osoba], jež tyto pozemky, jak stojí v čl. I. naposled označeného dokumentu, nabyla na základě„ [příjmení] smlouvy č. j. 31/174/66-1“, datované k 1. 3. 1966. Naposledy jmenovaná společnost též, přinejmenším v rozmezí let 1994 - 1999, přenechávala pozemek [číslo] k užívání společnosti/sdružení fyzických osob [anonymizováno], za níž jednal žalovaný 1), což dokládá k důkazu provedený dopis z 5. 3. 1999, jenž společnosti/sdružení fyzických osob [anonymizováno], jmenovitě žalovanému 1), za [právnická osoba] a. s. adresoval její ředitel, Ing. [příjmení]. Jak také již také bylo uvedeno výše, svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení] potvrdili, že, přinejmenším v rozmezí let 1973 1993, k přístupu na pozemek [číslo] resp. do celého areálu spravovaného t. č. [právnická osoba], sloužila výlučně cesta přes pozemek [číslo] což v již uvedeném období nebylo ze strany tehdejších vlastníků pozemku [číslo] nikterak sporováno. Přinejmenším, žádný ze svědků neměl o sporu takového charakteru povědomí. Významnou v tomto směru byla především výpověď svědka [příjmení] (vedoucího pracovníka příslušné organizační složky [právnická osoba], sice převážně z hlediska personálního, avšak napojeného na pražské ústřední ředitelství), který potvrdil, že byl pozemek [číslo] k přístupu do areálu spravovaného [právnická osoba] bezplatně využíván jako ve své podstatě jediná přístupová komunikace, aniž by mu byl znám jakýkoli titul, od něhož by toto užívání bylo odvozeno, což v podstatě koresponduje s výpovědí svědkyně [příjmení], neboť ta, jako pamětnice, uvedla, že do„ revoluce“ (pozn. Sametové) byl přístup na pozemek [číslo] t. č. vlastněný„ [příjmení] cukrovarem“,„ volný“. Nadto svědek [příjmení] potvrdil, že plocha pozemku [číslo] sloužící k přístupu do areálu spravovaného [právnická osoba] (prostor„ mezi kuželnou a váhou“), nebyla nijak pravidelně upravována a případnou„ nárazovou údržbu“, např. při odklízení sněhu, si zajišťovala sama [právnická osoba]. Svědci [příjmení] a [příjmení] se také shodli, že v jimi popsaném období, let cca 1978 - 1993, byl areál spravovaný [právnická osoba] oplocen a nepřímo je možné dovozovat, že areál byl oplocen i v rozmezí let 1994 1999, jelikož Ing. [příjmení], v již opakovaně označeném dopisu z 5. 3. 1999, žalovanému 1), resp. [právnická osoba] vytýkal mj. i to, že došlo k odstranění části oplocení. Již v období let 1994 - 1999, tak jako k datu konání místního šetření, byla, dle obsahu dopisu z 5. 3. 1999, do oplocení instalována dvoje vjezdová vrata. Stran realizace přístupu přes pozemek [číslo] na pozemek [číslo] pro období následující, tj. let 1994 2001, kdy jej nabyl [jméno] [celé jméno žalobce], žádné důkazní prostředky předloženy nebyly. Toliko nepřímo lze, opět z obsahu dopisu z 5. 3. 1999, dovozovat, že otázka přístupu na pozemek [číslo] nicméně řešena byla, avšak bezvýsledně, neboť v textu dopisu z 5. 3. 1999 bylo konstatováno, že navrhované řešení společnost/sdružení fyzických osob [anonymizováno] neodsouhlasila/neodsouhlasilo. Poté, co pozemek [číslo] nabyl [jméno] [celé jméno žalobce], jak uvedla svědkyně [příjmení], měl jmenovaný v letech 2001 - 2002 ohledně přístupu k pozemku [číslo] rozmíšky se žalovanými, tehdy již (pozn. od roku 1998) vlastníky pozemku [číslo] Tyto rozmíšky však později ustaly a [jméno] [celé jméno žalobce] sám v této věci sdělil, že mu pozemek [číslo] konkrétně„ cestu z kočičích hlav“, k přístupu na pozemek [číslo] umožnila užívat [jméno] [příjmení]. Ta toto svědectví doplnila tak, že jí [jméno] [celé jméno žalobce] za užívání pozemku [číslo] nic neplatil, přispíval jí však na platby nájemného, jež ona za užívání pozemku [číslo] platila žalovaným. [jméno] [příjmení] také dále potvrdila, že z titulu nájmu pozemek [číslo] resp. jeho část, užívala od roku 2003 až do data podání svědecké výpovědi, a to za účelem provozování uhelných skladů.„ Smlouvu o nájmu“, datovanou k 26. 2. 2003, signovanou žalovanými i [jméno] [příjmení], nadto žalovaní k důkazu předložili a předložili i [jméno] a [jméno] [příjmení] signovanou„ Smlouvu o pronájmu“, datovanou k 22. 1. 2021, na základě které [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] umožnila pozemek [číslo] užívat, avšak toliko ke skladování a výdeji„ sypkých materiálů“ (jde však o období, kdy [jméno] [celé jméno žalobce] pozemky z [list vlastnictví] [číslo] převedl na žalobce). Poté, okolo ledna roku 2021, již po převodu pozemků z [list vlastnictví] na žalobce, začala, prostřednictvím e-mailů (podrobněji specifikovaných výše), komunikace, v jejímž rámci žalovaní, přesněji žalovaný 1), ve věci zajištění přístupu k pozemku [číslo] přes pozemek [číslo] předložil žalobci k podpisu koncept označený jako„ Smlouva nájemní“, tento však žalobce odmítl podepsat. E-mailem z 21. 2. 2021 však, v podstatě„ provizorně“, přislíbil určité finanční plnění žalovaným vyplácet. Žalovaní následně odmítli návrh žalobce, resp. jeho právních zástupců, JUDr. [příjmení] a následně Mgr. [příjmení], na odkup/směnu části pozemku [číslo] stejně jako na zřízení služebnosti cesty, v důsledku čehož žalobce uplatnil v tomto řízení projednávaný nárok.

33. Ohledně přístupu na pozemek [číslo] resp. do budovy zde situovaný budovy bývalé kuželny si soud, taktéž, předně ověřil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemku [číslo] s budovou bývalé kuželny, resp. i dalších pozemků zanesených na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Žalobkyně tento pozemek nabyla na základě soudu předložené„ kupní smlouvy“, datované k 13. 6. 2006, sjednané se [právnická osoba], s. r. o., která jej, dle sdělení svědka [příjmení] a„ čestného prohlášení“, vystaveného k 8. 11. 2022 jednatelem [právnická osoba], p. [příjmení], nabyla od blíže neztotožněné paní [příjmení]. Co do přístupu na pozemek [číslo] resp. do objektu na něm stojící kuželny, vypověděli již jmenovaní svědci [příjmení], [celé jméno žalobce], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a navíc též svědek [příjmení] shodně tak, že tento byl, v jimi specifikovaných obdobích (nejšířeji vymezeným svědkem [příjmení] pro období, s tolerancí cca 1968 - 2004), do budovy kuželny realizován výlučně přes pozemek [číslo] (s výjimkou dvou případů, kdy svědek [příjmení] přelezl jinak zamčená vrata/bránu ze směru od objektu bývalých lázní). Skutečnost, že aktuálně na pozemek [číslo] resp. do budovy bývalé kuželny t. č. nelze realizovat přístup odjinud, než z pozemku [číslo] si soud podrobněji ověřil též při místním šetření. Svědek [příjmení] také doplnil, že za přístup do kuželny nebylo ze strany kuželkářského klubu nikdy nic placeno, ačkoli v návaznosti na kuželkářské turnaje byly na pozemku [číslo] někdy parkovány i automobily. To potvrdil také svědek [příjmení]. V rámci již uvedeného„ čestného prohlášení“ také již jmenovaný p. [příjmení] sdělil, že [právnická osoba], s. r. o., k přístupu na pozemek [číslo] po dobu, kdy jej vlastnila, užívala výlučně cestu přes pozemek [číslo] to„ dobrověrně“. Další zjištění, týkající se režimu přístupu k pozemku [číslo] se následně týkají až období od ledna 2021 a jsou dokumentovány e-maily, vztahujícími se ke komunikaci, jež se žalovaným 1) ve věci přístupu k pozemku [číslo] přes pozemek [číslo] vedla žalobkyně a následně, avšak bezvýsledně, její zástupci JUDr. [příjmení] a poté Mgr. [příjmení]. I žalobkyni, obdobně jako žalobci, žalovaný cestou e-mailu zaslal koncept označený jako„ Smlouva o nájmu“, žalobkyně jej však také odmítla podepsat. V minulosti nicméně žalobkyně žalovaným za užívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] platila prostřednictvím [jméno] [příjmení], na což žalovaný 1) poukazoval mj. v e-mailech datovaných k 15. 2. 2021 či k 16. 2. 2021. [jméno] [jméno] [příjmení] období, po které bylo za umožnění přístupu k pozemku [číslo] jejím prostřednictvím placeno, odhadla časovým úsekem 5 let nazpět.

34. Ve vztahu k doložení skutečnosti, v jakém režimu byl pozemek [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] užíván za období od roku 1998 (představujícího podstatný časový mezník s ohledem na právní hodnocení), soud žalobkyni k datu 28. 3. 2023, s odkazem na § 118a odst. 3 o. s. ř., poskytl procesní poučení. V tomto směru totiž soud nemohl pominout, že žalobkyně ohledně užívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] resp. do budovy kuželny v uvedeném období doložila toliko„ čestné prohlášení“, vystavené p. [příjmení]. Zde je sice uvedeno, že [právnická osoba], s. r. o., obdobně jako předchozí vlastník, paní [příjmení], pozemek [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] užívala„ v dobré víře“ a jako jedinou přístupovou komunikaci. Takto představené„ čestné prohlášení“ nicméně bez dalšího nemůže představovat podklad pro naplnění podmínek pro vydržení, ať již tzv. řádné či tzv. mimořádné. Zejména je třeba uvést, že otázka„ dobrověrnosti“ užívání, je otázkou právní, danou úvahou, jíž je na místě založit na konkrétních skutkových okolnostech užívání (v konkrétním případě povaze přístupu), typicky např. na vztazích vlastníků relevantních pozemků, jejich komunikaci, případné úplatnosti atd. Z pouhého sdělení p. [příjmení], nadto poskytnutého bez relevantního poučení o následcích jeho případné nepravdivosti (jak by tomu bylo v případě podání svědecké výpovědi), však otázku„ dobrověrnosti“ a ani povahy užívání posoudit nelze. Tím spíše, chybějí-li stran posouzení těchto otázek další důkazy. Z výše uvedených důkazů se ostatně k přístupu do budovy kuželny, za relevantní časový úsek od roku 1998, vztahuje pouze výpověď svědka [příjmení], který cca do roku 1997 (do svých 50 let) do kuželny docházel jako hráč a poté ještě cca 5 - 7 let (tedy cca do roku 2004) jako trenér mládeže. S tím, že výpověď svědka [příjmení], z hlediska vymezení přístupu do kuželny, odpovídá výpovědím ostatních svědků (i těch, kteří se vyjádřili pro období cca do počátku 90. let), a je tedy možné konstatovat, že přístup do kuželny, resp. na pozemek [číslo] realizovaný přes pozemek [číslo] byl v místě„ veřejně“ zaužívaným pravidlem. Je však také třeba vzít v úvahu, že toto zjištění nezakládá závěr o tom, jaký poměr k přístupu na pozemek [číslo] jeho zajišťování zaujímali přímo jeho vlastníci, mj. právě i [právnická osoba], s. r. o. Přímo kuželkářský klub totiž v relevantním časovém období od roku 1998 vlastníkem budovy kuželny a ani pozemku [číslo] nebyl. Žalobkyně pak, navzdory poskytnutému procesnímu poučení, jakož i soudem dodatečně prodloužené lhůtě k doplnění důkazních prostředků (viz usnesení z čl. 164), stran režimu, jak byl přístup do budovy kuželny, resp. na pozemek [číslo] realizován žádné další důkazní prostředky nepředložila. Přičemž, jak již soud podrobně rozvedl výše, samotná, dřív navržená účastnická výpověď žalobkyně, jako svojí povahou toliko podpůrný důkazní prostředek, nemohla nastanuvší„ důkazní deficit“ odstranit. Lze tedy uzavřít, že pro účely řízení nebylo postaveno na jisto, v jakém režimu byl v období od roku 1998 přinejmenším do roku 2021 (z něhož pochází k důkazu provedená e-mailová komunikace) z hlediska postoje vlastníků realizován a zajišťován přístup na pozemek [číslo] resp. do budovy kuželny. Stran doplnění důkazů v tomto směru pak již soud žalobkyni dodatečné, ve své podstatě druhé procesní poučení neposkytl, neboť si žalobkyně, poté co k dřív poskytnutému procesnímu poučení nedoložila ničeho (nadto v dodatečně prodlužované lhůtě), musela být vědoma, že za řízení sporné skutečnosti nedokládá (obdobně v této souvislosti viz např. závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1290/2021 ze dne 1. 6. 2021). Skutečnost, na niž poukazoval zástupce žalobců při jednání dne 2. 6. 2023, totiž, že zamýšlený svědek [příjmení], (jehož svědecká výpověď žalobkyní k důkazu vůbec navržena nebyla), k dotazu žalobkyně svědčit odmítl, soud nepovažuje za odpovídající omluvu její nečinnosti. Povinnost svědčit je povinností zákonnou, a pokud žalobkyně měla za to, že svědecká výpověď p. [příjmení] může k doložení sporných skutečností přispět, postačilo tuto k důkazu navrhnout. Stanovisko zamýšleného svědka nebylo v tomto rozhodující, neboť soud by takového svědka předvolal bez ohledu na jeho stanovisko či ochotu svědčit a až následně by si v návaznosti na poskytnuté poučení mohl ověřit, zda jsou na straně potenciálního svědka případně dány zákonné překážky bránící v poskytnutí svědectví.

35. Podle § 498 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.„) nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

36. Podle § 1257 odst. 1 o. z. může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

37. Podle § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

38. Podle § 1274 odst. 1 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.

39. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

40. Podle § 987 o. z. je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

41. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

42. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

43. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

44. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

45. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

46. Podle § 1092 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

47. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

48. Podle § 1096 odst. 1 a 2 o. z. (1) nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ [číslo] odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. (2) Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

49. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

50. Vzhledem k povaze uplatněného nároku, jakožto nároku na určení, ve smyslu § 80 o. s. ř., se soud v rámci jeho právního posouzení předně zaměřil na otázku, zda je na straně žalobců k projednání uplatněného nároku dán tzv. naléhavý právní zájem. Žalovaní tuto skutečnost sporovali, s odkazem na tvrzené zneužití práva, ve smyslu § 8 o. z. Soud se nicméně s touto námitkou neztotožnil a na straně obou žalobců existenci tzv. naléhavého právního zájmu k projednání věci shledal. Za podmínek projednávané věci vzal soud v úvahu, že dle skutkových závěrů shora uvedených bylo za řízení postaveno na jisto, že je pozemek [číslo] fakticky a dlouhodobě, přinejmenším v řádu desetiletí, k přístupu na pozemky [číslo] i [číslo] využíván. Na straně žalobců tak byl materiálně, co do motivace žalobců k projednání věci, dán legitimní důvod k tomu, aby bylo cestou soudního řízení postaveno na jisto, zda dlouhodobé faktické užívání pozemku [číslo] k přístupu nezaložilo ve prospěch pozemků [číslo] [číslo] existenci pozemkových služebností, ve smyslu § 1257 odst. 1 o. z. (žalobci nepřesně, dle starší terminologie a systematiky nazvaných„ věcná břemena“), dle jejich obsahu odpovídajících služebnostem stezky, ve smyslu [číslo] odst. 1 o. z. (tedy zajištění přístupu„ vlastními silami“), a cesty, ve smyslu [číslo] odst. 1 o. z. (tedy zajištění přístupu vozidly). Přičemž pozemková služebnost, jakožto věcné právo k cizí věci - pozemku, je, ve smyslu § 498 odst. 1 o. z., svojí povahou nemovitou věci, zapisovanou do katastru nemovitostí. Kdy dle ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů se tzv. naléhavý právní zájem k projednání určovací nároku, týkajícího se existence práva k věci či k právu zapisovanému do katastru nemovitostí, předpokládá vždy (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1150/2010 ze dne 24. 1. 2012, ve vztahu k věcnému břemeni/pozemkové služebnosti konkrétně též např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2638/2005 ze dne 28. 8. 2007).

51. Žalobci pak uplatněný nárok nejprve vznesli z titulu tzv. řádného vydržení, ve smyslu § 1089 a násl. o. z. Již při prvém jednání byli nicméně oba žalobci soudem poučeni, že, v rozporu s § 1090 odst. 1 o. z. a § 991 o. z., netvrdí existenci žádného titulu, byť i domnělého, od něhož svou tvrzenou držbu, resp. držbu svých právních předchůdců odvozují. V tomto směru soud žalobcům, s odkazem na § 118a odst. 1 o. s. ř., poskytl procesní poučení a lhůtu k doplnění tvrzení. Žalobci však v rámci této lhůty existenci žádného titulu tvrzené držby nedotvrdili, v doplňujícím podání, datovaném k 9. 11. 2022, toliko odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022 poskytujícího výklad k podmínkách tzv. mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z., pro jehož naplnění netřeba existenci titulu nabytí držby tvrdit a přirozeně ani dokládat. Tento odkaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022 dle názoru soudu jednoznačně založil předpoklad, že žalobci dodatečně (avšak ve lhůtě soudem poskytnuté v návaznosti na koncentraci řízení, ve smyslu § 118b o. s. ř.) uplatněný nárok z hlediska jeho„ právní formy“ modifikovali a tento, za situace, kdy nebyli schopni dotvrdit skutečnosti nezbytné pro nárok založený tzv. řádným vydržením, počali nárokovat z titulu vydržení tzv. mimořádného. Tuto změnu stanoviska žalobců si soud, aniž by, ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., žalobcům poskytl další lhůtu k dotvrzení uplatněného nároku, ověřil přímo při následujícím jednání (dne 29. 11. 2022), dotazem na žalobce (v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1013/2003 ze dne 22. 11. 2005) a žalobci také následně, v mezích lhůty poskytnuté k doplnění důkazů, příslušná tvrzení týkající se délky tvrzené držby doplnili (viz podání žalobců z 16. 1. 2023). V této souvislosti také soud považuje nezbytné konstatovat, že odpovědnost za právní hodnocení uplatněného nároku leží pouze a výlučně na soudu a za situace, kdy žalobci nedotvrdili vše potřebné ohledně případného řádného vydržení (konkrétně existenci byť i domnělého titulu tvrzené držby), alternativa týkající se vydržení tzv. mimořádného se za podmínek projednávané věci tak jako tak nabízela. Okolnost, že si soud tuto skutečnost se žalobci vyjasnil přímo při prvém, k tomu se nabízejícím jednání (bez navazujícího procesního poučení k dotvrzení), nelze hodnotit jako krok zakládající nerovné postavení účastníků řízení, ale jako krok, který vedl k rychlejšímu a hospodárnějšímu průběhu řízení. V tomto bodu je také vhodné konstatovat, že případné odmítnutí či zamítnutí uplatněného nároku bez faktického, věcného projednání sporu (např. právě v důsledku nedostatku tvrzení, jež musí vždy odpovídat příslušné právní formě, za níž je, jak uvedeno, odpovědný soud), představuje pomyslné ultima ratio, prostředek sloužící k pomyslnému potrestání neaktivních účastníků. Nelze jím však„ trestat“ aktivní, spolupracující účastníky. Z tohoto pohledu proto soud za podmínek projednávané věci považoval za nanejvýše vhodné, že bylo možné žalobci uplatněný nárok vyřídit po věcné stránce.

52. Co se týče předpokladů tzv. mimořádného vydržení, právní úprava vymezuje celkem 3 podmínky vyžadující kumulativní naplnění, (i.) existenci samotné držby, ve smyslu § 987 o. z., (ii.) uplynutí vydržecí doby, jež je pro účely tzv. mimořádného vydržení nemovité věci stanovena délkou dvojnásobku desetileté doby potřebné k tzv. řádnému vydržení nemovité věci, ve smyslu § 1092 odst. 1 o. z., tj. 20 let, a (iii.) existenci držby v kvalitě tzv. bez nepoctivého úmyslu (v podrobnostech viz např. závěry již výše uváděného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022). S tím, že až v případě, pokud se prokáže, zda je ve vztahu k určité věci vykonávána držba, je na místě zkoumat též její délku a kvality (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5756/2015 ze dne 14. 12. 2016). (ad i.) Ohledně podmínky prvé je třeba uvést, že držba, jakožto faktický stav chráněný právem, je dána pouze za předpokladu, kdy je na straně držitele dán tzv. animus possidendi, tedy vůle držet věc/právo, jako svoji vlastní, a zároveň tzv. corpus possidendi, tedy faktické ovládání věci/užívání práva. Takto vymezené předpoklady pocházejí již z dob římských a jsou akceptovány i v rámci stávající rozhodovací praxe (viz např. dosud citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 728/2000 ze dne 17. 1. 2002). K naplnění existence držby věci/práva tedy bez dalšího nepostačuje, pokud osoba, jež držbu ve svůj prospěch tvrdí, určitou věc ovládá/užívá nebo má u sebe, ale je třeba též současná existence určitého vnitřního přesvědčení takové osoby, že jde o její věc nebo právo a že jejím ovládáním nenarušuje právní panství, jenž nad tou samou věcí/právem vykonává jiná osoba či osoby. Vztaženo k podmínkám projednávané věci tedy za naplnění existence držby bez dalšího nelze považovat případy, kdy jedna osoba, bez dalšího, k přístupu na svůj pozemek využívá pozemek či pozemky osoby jiné. A to dokonce i případě pokud osoba vlastnící pozemek užívaný k přístupu neprotestuje (viz. např. závěry dosud citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 595/2001 ze dne 7. 6. 2001). V takovém případě totiž může jít o užívání cizího pozemku, ač v rozsahu odpovídajícího služebnostem cesty a stezky, z titulu jiných právních důvodů, typicky výprosy, užívání veřejné komunikace nebo dokonce i bez právního důvodu (viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1568/2012 ze dne 22. 1. 2013). (ad ii.) Uplynutí vydržecí doby pro naplnění tzv. mimořádného vydržení, tj. 20 let, pak může být, ve smyslu § 1096 odst. 1 a 2 o. z., dáno součtem doby držby držitele stávajícího s držbou jeho právních předchůdců, konkrétně veškerá nepřerušena držba v režimu držby tzv. bez nepoctivého úmyslu (zde viz např. závěry již opakovaně uváděného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022). Co do plynutí vydržecí doby směřující k tzv. mimořádnému vydržení je však třeba současně brát v úvahu, že tento způsob vydržení předchozí právní úprava, zakotvená v zákoně č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), nezakotvovala, a toto tak, ve smyslu § 132 odst. 1 obč. zák., ani zpětně nelze ve vztahu k období od 1. 4. 1964 do 31. 12. 2013 konstatovat (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 826/2013 ze dne 29. 4. 2015). Byť stávající právní úprava o. z. zároveň zakotvuje alespoň možnost, aby si stávající držitel veškerou, svojí povahou nepřetržitou držbu svých právních předchůdců, s kvalitou tzv. nikoliv nepoctivém úmyslu, započetl k držbě současné, tedy vč. držby existující před datem 31. 12. 2013. Možnost započtení držby v tzv. nikoli v nepoctivém úmyslu nicméně § 3066 o. z. limituje tak, že držba v tzv. nikoli v nepoctivém úmyslu musí pro účely mimořádného vydržení nemovité věci trvat alespoň 5 let po nabytí účinnosti o. z. S přihlédnutím ke skutkovým okolnostem projednávané věci by tak žalobci mohli pro účely tvrzeného, tzv. mimořádného vydržení započít až 15 let z období před účinností o. z. (tedy maximálně období let 1998 2013) a jejich držba v tzv. nikoli nepoctivém úmyslu by po nabytí účinnosti o. z. musela trvat minimálně 5 let (tedy minimálně v období let 2013 2018). (iii.) Držbu v tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu stávající rozhodovací praxe dovolacího soudu vymezuje jako stav, kdy:„ …jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu“ (citace viz opakovaně uváděný rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022).

53. V návaznosti na výklad předestřeny shora, jakož i v návaznosti na výše uvedená skutková zjištění, se soud zabýval důvodností nároku na určení, zda byly na pozemku [číslo] ve prospěch pozemku [číslo] vydrženy služebnosti stezky a cesty. Za řízení bylo prokázáno, že přinejmenším v období let 1973 1993 byl pozemek [číslo] za účelem přístupu k pozemku [číslo] užíván, aniž by byla otázka přístupu jakkoli formálně zakotvena na úrovni tehdejších vlastníků dotčených pozemků, tedy [právnická osoba] a„ [příjmení] cukrovaru“. Přičemž [právnická osoba] si nárazově, bylo-li to potřeba, zajišťovala i údržbu cesty přes pozemek [číslo] pozemek [číslo] v tomto období, jak bylo trefně poznamenáno při místním šetření, představoval do značné míry„ území nikoho“, využitelné v podstatě kýmkoli, kdo to t. č. potřeboval. Tím spíše s ohledem na skutečnost, že byl pozemek [číslo] t. č. volně přístupný, jak potvrdila mj. svědkyně [příjmení]. Tento dlouhodobě existující faktický stav, jenž nebyl předmětem žádných sporů, proto soud považuje režim, který by, ve prospěch [právnická osoba] (tehdejšího vlastníka pozemku [číslo]), nepochybně bylo možné považovat za režim držby práva odpovídajícího, co do obsahu, služebnostem stezky i cesty zatěžujícím pozemek [číslo], pozemek tzv. služebný, ve prospěch pozemku [číslo]. Ostatně, [právnická osoba] ve vztahu k pozemku [číslo] fakticky vykonávala právo realizovat přístup na pozemek [číslo] čímž byl naplněn požadavek na tzv. corpus possidendi, a zároveň též takto fakticky realizovaný přístup nebyl nikým, ani tehdejším vlastníkem, narušován. Spíše naopak, vč. akceptace příležitostné údržby, v důsledku čehož nelze ani dovozovat, že by cokoli mohlo zpochybňovat požadavek na tzv. animus possidendi [právnická osoba] k tvrzené držbě. Shrnuto, [právnická osoba] mezi lety 1973 1993 vykonávala držbu práv odpovídajících svým obsahem právům ze služebností stezky a cesty, spjatých s pozemkem [číslo] to v režimu, který tehdejšímu vlastníku, t. č. v podstatě nepoužívaného pozemku [číslo] nepůsobil jakoukoli újmu. Je tedy možné uzavřít, že držba vykonávaná [právnická osoba] měla i povahu držby v tzv. nikoli nepoctivém úmyslu, jež nicméně za trvání jejího vlastnictví nemohla být završena vydržením. Proto, že v mezidobí let 1964 2013 nebylo tzv. mimořádné vydržení možné, jak již soud rozvedl v odstavci předchozím. Následné období let cca 1994 - 2001 nebylo z hlediska využívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] blíže vykryto, resp. za řízení doloženo. Doloženo totiž bylo toliko to, že mezi lety 1994 1999 pozemek [číslo] [právnická osoba] přenechala k užívání společnosti/sdružení fyzických osob [anonymizováno], na jejíž činnosti participoval i žalovaný 1), který v mezidobí, konkrétně v roce 1998, nabyl spolu se žalovaným 2) pozemek [číslo] do svého vlastnictví. Ohledně vykonávané držby, přesněji její existence, nicméně přesto, nejpozději po roce 2003, nastal zlom. Jak uvedl [jméno] [celé jméno žalobce], mezi lety 2001 až 2020 vlastník pozemku [číslo] i po roce 2001 sice byl na pozemek [číslo] přístup realizován přes pozemek [číslo] ve prospěch vlastníka pozemku [číslo] tak zůstal stran zajištění přístupu přes pozemek [číslo] zachován tzv. corpus possidendi. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] však taktéž dále uvedl, snad i v návaznosti na rozmíšky se žalovanými, na něž poukázala svědkyně [příjmení], že nepovažoval užívání pozemku [číslo] za své právo, právo spjaté s jím vlastněným pozemkem [číslo] ale za právo, jež mu umožnila konzumovat [jméno] [příjmení], které žalovaní část pozemku [číslo] vč. části sloužící jako přístupová komunikace k pozemku [číslo] přenechali v roce 2003 k užívání za úplatu, na níž se, dle sdělení [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] taktéž podílel. Popsaná skutečnost tak vylučuje, že by ve vztahu k tvrzené držbě byl na straně [jméno] [celé jméno žalobce], přímého právního předchůdce žalobce, dán tzv. animus possidendi, a tedy i tvrzená držba jako celek. Vinou této skutečnosti proto došlo nejpozději někdy mezi lety 2001 2003 k přerušení tvrzené držby, neboť [jméno] [celé jméno žalobce] tuto ve vztahu k existenci tvrzených služebností nemohl vykonávat, a sám tak v letech 2018 2020 nemohl ve prospěch pozemku [číslo] služebnost stezky a cesty, váznoucí na pozemku [číslo] vydržet, byť i z titulu tzv. mimořádného vydržení. Sám žalobce pak pozemek [číslo] vlastnil do data podání žaloby jen něco přes dva roky (pozn. od 13. 1. 2020 do 3. 3. 2022) a nadto od něho žalovaný 1) nejpozději v lednu 2021 začal nárokovat úplatu za užívání pozemku [číslo] k přístupu na pozemek [číslo]. Žalobce tak ve svůj prospěch nemohl započíst držbu svého přímého právního předchůdce, [jméno] [celé jméno žalobce] (tato skončila někdy okolo roku 2003) a zároveň sám mohl pozemek [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] v režimu držby tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu využívat maximálně jeden rok. Za daného stavu věci proto soud vyhodnotil, že je nárok, týkající se vydržení služebností cesty a stezky přes pozemek [číslo] ve prospěch pozemku [číslo] nedůvodný.

54. V návaznosti na výklad předestřeny shora, jakož i v návaznosti na výše uvedená skutková zjištění (shrnutá již především v bodech [číslo] odůvodnění), se soud zabýval též důvodností nároku na určení, zda byly na pozemku [číslo] ve prospěch pozemku [číslo] vydrženy služebnosti stezky a cesty. I tento nárok nicméně soud neshledal důvodným, přesněji prokázaným. Zde může soud do značné míry odkázat na závěry z bodu předchozího. Jakkoli byl totiž i pozemek [číslo] za účelem přístupu na pozemek [číslo] resp. do budovy zde stojící kuželny dlouhodobě fakticky užíván, přinejmenším v letech 1973 2004, nemohl tento faktický stav, ve prospěch pozemku [číslo] jeho vlastníků, založit předpoklady pro tzv. mimořádné vydržení služebností lokalizovaných na pozemku [číslo] odpovídajících svým obsahem služebnostem stezky a cesty. I zde je třeba konstatovat, že v mezidobí let 1973 2013, navzdory prokázanému skutkovému stavu, nebyly v t. č. účinné právní úpravě zakotveny právní předpoklady pro tzv. mimořádné vydržení. Jak již také soud konstatoval, žalobkyně, navzdory poskytnutému procesnímu poučení (a v této souvislosti dodatečně prodlužované lhůtě), nedoložila odpovídající důkazní prostředky k tomu, aby soud mohl s odpovídající mírou jistoty uzavřít, v jakém režimu byl přístup na pozemek [číslo] resp. do zde stojící budovy kuželny realizován počínaje od roku 1998. A to zejména co do vymezení, na jaké úrovni v tomto období byly vztahy a komunikace vlastníků pozemků [číslo]. Tím spíše, byly-li za zařízení, ač bez pevně zasazené datace ([jméno] [anonymizováno] toliko odhadem uvedla období 5 posledních let), zjištěny skutečnosti, že [jméno] [příjmení] jménem žalobkyně za realizaci přístupu k pozemku [číslo] přes pozemek [číslo] platila. Dále také zůstala spornou otázka, v jakém režimu byl přístup na pozemek [číslo] realizován po datu, kdy byl ukončen provoz kuželny (tedy cca po roce 2010), neboť v tomto směru žalobkyně, ač procesně poučena, za řízení nikdy nepředložila žádné důkazní prostředky (vyjma zamítnutého návrhu na provedení její účastnické výpovědi, svojí povahou však toliko podpůrného důkazního prostředku, ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř., který by mohl k prokázání sporných skutečností posloužit až za situace, kdy by doplnil případná další, dřív učiněná zjištění - důkazy). Vinou této skutečnosti tedy soud uzavírá, že žalobkyně stran uplatněného nároku nepředložila ty důkazní prostředky, z nichž by bylo možné jí uplatněný nárok dovodit, jinými slovy, neunesla tzv. důkazní břemeno.

55. Závěr o neunesení tzv. důkazního břemene žalobkyně v rozsahu shora uvedeném pak vyplývá z projednací zásady, jíž je civilní řízení sporné obecně ovládáno (viz zejména § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř.). Právě zásada projednací totiž v civilním soudním řízení vymezuje břemena důkazní i tvrzení jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která, pod sankcí neúspěchu ve věci, stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou, resp. toho z účastníků, kterého tížila hmotně právní povinnost, ohledně jejíhož splnění panoval spor (shodně viz např. závěry nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 385/15 ze dne 8. 12. 2015, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení pod [číslo] USn.). Z projednací zásady také dále plyne i tradičně traktovaný závěr, že„ co není v řízení dokázáno, jako by nebylo“.

56. Závěrem právního posouzení se soud považuje za nutné vyjádřit též k za řízení opakovaně zmiňované skutečnosti, že přístupová komunikace vedená přes pozemek [číslo] je svojí povahou jedinou přístupovou komunikací, jejímž prostřednictvím je možné přístup na pozemky [číslo] [číslo] zajistit. Tato skutečnost nebyla z hlediska právního posouzení uplatněného nároku podstatná, neboť případná výlučnost přístupu na otázku tvrzeného vydržení neměla a nemohla mít žádný vliv (viz žalovanými správně učiněný odkaz na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2919/2000 ze dne 19. 8. 2002). Výlučnost konkrétní přístupové komunikace by však nepochybně představovala podstatný údaj pro řízení o tzv. nezbytné cestě. Takto vymezený nárok nicméně za podmínek projednávané věci nebyl projednáván. Ačkoli a do budoucna tuto skutečnost nelze, naneštěstí, vyloučit. Ostatně, i soud uplatnění obdobného nároku, s ohledem na rozjitřené vztahy účastníků, považuje do budoucna za dost možná nevyhnutelné...

57. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žalovaným přiznal právo na jejich náhradu, neboť tito byli v řízení v plném rozsahu úspěšní. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby poskytnutého ve věci soud, s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku a počtu zastupovaných klientů, ve smyslu § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 bodem [číslo] § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), určil částkou 4 000 Kč. Náhrada nákladů žalovaných tak v konkrétním případě zahrnuje náhradu za zastupování advokátem. Náhrada za zastupování sestává z (i.) odměny za 9 úkonů právní služby po 4 000 Kč, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, sepis dvou písemných vyjádření učiněných k výzvě soudu ze dnů 26. 10. 2022 a 25. 4. 2023, účast na čtyřech řádných soudních jednáních a účast na jednom místním šetření), (ii.) 9 zdvojených paušálních náhrad po 300 Kč za dva zastupované klienty a za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 2 x 9 x 300 Kč, (iii.) náhrady za promeškaný čas, dle § 14 odst. 3 a. t. – 5 x 2 x 100 Kč, související s 5 provedenými cestami zástupce žalovaných z místa sídla v [obec] k soudnímu jednání do [obec] a zpět, resp. k místnímu šetření do [obec] a zpět v délce 4 x 2 x 29 km + 1 x 2 x 21 km (při udávaném trvání 29, resp. 27 minut na jednu cestu) a (iv.) cestovného za 4 cesty v délce 58 km a jednu cestu v délce 42 km, jež zástupce žalovaných provedl z místa svého sídla v [obec] k soudnímu jednání v [obec] a zpět, resp. z téhož místa na místní šetření do [obec] a zpět, kdy tyto cesty byly provedeny osobním automobilem tov. zn. HYUNDAI i20 [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 4,8 l benzinu na 100 km (ve dnech 27. 9. 2022 a 29. 11. 2022 při nákladech amortizace 4,70 Kč za 1 km a normované ceně benzinu o 95 oktanech ve výši 44,50 Kč za 1 l, ve smyslu vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění t. č. účinném, a ve dnech 6. 3. 2021, 28. 3. 2021 a 2. 6. 2023 při nákladech amortizace 5,20 Kč za 1 km a normované benzinu o 95 oktanech ve výši 41,20 Kč za 1 l, ve smyslu vyhlášky č. 467/2022 Sb.), to vše navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o 9 309 Kč, jejímž je zástupce žalovaných plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 53 637 Kč.

58. Jako účelně vynaložené náklady právního zastoupení soud nevyhodnotil náklady za zpracování písemného vyjádření, jež žalovaní soudu zaslali 21. 11. 2022, vč. nákladů souvisejících. K podání tohoto vyjádření, zpracovanému v reakci na doplnění důkazních prostředků a vyjádření žalobců, soud žalované nevyzval. A pokud se tito k němu přesto písemně vyjádřili, není jej na místě honorovat, neboť své výhrady k tomuto vyjádření a argumentaci v něm uvedené žalovaní mohli, v souladu se zásadami přímosti a ústnosti soudního jednání, přednést na následujícím jednání (což ostatně také učinili).

59. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení soud ve výroku II. rozsudku stanovil v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Tato náhrada je splatná k rukám zástupce žalovaných, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., a žalobci ji jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně.