10 C 60/2023 - 305

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] 3. [Jméno žalované C], narozený [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 99 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, jíž se domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 99 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 23. 9. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) k rukám [Jméno advokáta B] na náhradě nákladů řízení částku 53 155,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) k rukám [Jméno advokáta B] na náhradě nákladů řízení částku 53 155,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) k rukám [Jméno advokáta B] na náhradě nákladů řízení částku 53 155,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20.3.2023 domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 99 000 Kč jako bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými vlastníky pozemku p.č. [hodnota] v k.ú [adresa], jehož součástí je rodinný dům č.p. 375 (dále jen „Nemovitost“, a v případě rodinného domu č.p. 375 dále jen „Dům“). Žalobkyně je spoluvlastníkem id. 1/2, přičemž svůj podíl nabyla na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný 1/ je pak spoluvlastníkem id. 1/8, žalovaná 2/ spoluvlastníkem id. 1/4 a žalovaný 3/ spoluvlastníkem id 1/8. Předmětný Dům je nicméně dlouhodobě užívána pouze žalovanými, jako dalšími spoluvlastníky, a to nad rámec jejich spoluvlastnického podílu na Nemovitosti. Žalobkyně tak má proti nim jako z užívání vyloučený spoluvlastník nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému v daném čase a místě. Podle znaleckého posudku činilo obvyklé nájemné pro rok 2019 částku 18 000 Kč/měsíčně a pro rok 2020 částku 16 000 Kč/měsíčně. Žalobkyně se domáhá náhrady za bezesmluvní užívání za období od 1.září 2019 do 31.srpna 2020 (dále jen „rozhodné období“), a to ve výši shora uvedeného nájemného.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že své podíly na Nemovitosti nabyli v říjnu 2021 darem od [Jméno žalované A] staršího, zemřelého dne [datum], který byl bratrem žalobkyně, otcem žalovaných 1/ a 3/ a manželem žalované 2/. Ten předmětnou Nemovitost koupil do podílového spoluvlastnictví se svými rodiči v roce 1987, přičemž od počátku Nemovitost užíval pro potřeby bydlení výlučně právě [Jméno žalované A] starší se svoji rodinou. Žalobkyně, ani jejich rodiče, si užívání Nemovitosti nikdy nenárokovali, což se nezměnilo ani poté, co se žalobkyně v roce 1995 stala vlastnicí ideální Nemovitosti, kdy tento podíl nabyla darem od rodičů. Žalobkyně pro změnu od roku 1992 dosud využívá bezplatně obytnou přístavbu Garáže vedle shora uvedeného rodinného domu, kterou vybudoval [Jméno žalované A] starší částečně i za pomoci žalobkyně. Od roku 2021 běží u zdejšího soudu řízení o žalobě žalobkyně, jíž se domáhá určení spoluvlastnictví k objektu Garáže. Současný stav tak trvá desítky let a je výsledkem konkludentně uzavřené a dlouhodobě respektované dohody, kdy se žalobkyni dostává kompenzace v podobě užívání převážné části objektu Garáže s přístavbou, jejímž vlastníkem byl [Jméno žalované A] starší. V období, za které se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, byl spoluvlastníkem id. [Jméno žalované A] starší, neboť žalovaní nabyli své podíly až v říjnu 2021. Žalovaní navrhli mimo jiné přerušení řízení do skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [Anonymizováno] ve věci žaloby žalobkyně o určení vlastnického práva k objektu Garáže.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], kterým žalobu v plném rozsahu zamítl s odůvodněním, že žalovaní nejsou v dané věci pasivně legitimováni s tím, že spoluvlastníkem předmětné Nemovitosti byl v rozhodné době právní předchůdce žalovaných - [Jméno žalované A] starší, nar. [datum]. Žalovaní tak užívali ideální jednu polovinu Nemovitosti na základě práva odvozeného od [Jméno žalované A] staršího, nikoliv však bez právního důvodu.

4. K odvolání žalobkyně byl shora uvedený rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace za nesprávný, a to s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. ve spojení s ust. § 2994 o. z. Dal-li totiž někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Přenechá-li tedy jeden ze spoluvlastníků nemovité věci bez dohody s ostatními spoluvlastníky do užívání jinému celou nemovitou věc a tím nadužívá vlastní spoluvlastnický podíl, může se spoluvlastník, s jehož podílem bylo neoprávněně disponováno, domáhat vydání bezdůvodného obohacení i na uživateli věci, který se zřetelem ke všem okolnostem případu nebyl (ve smyslu ustanovení § 2994 o. z.) objektivně důvodně přesvědčen o tom, že spoluvlastník, jenž mu umožnil užívání celé věci, byl k takovému nakládání s věcí oprávněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2021, publikován pod sp. zn. 28 Cdo 1519/2021). Je tak zřejmé, že pro vztahy vzniklé po 1. lednu 2014 má spoluvlastník nemovité věci právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení na základě ustanovení § 2994 o. z. i proti takovému uživateli nemovitosti, který při jejím užívání nebyl v dobré víře. Za této situace označil názor soudu I. stupně o nedostatku pasivní věcně legitimace žalovaných jako prostých uživatelů předmětné nemovitosti přinejmenším za předčasný (tedy nesprávný). Soud I. stupně pak uložil, aby se v dalším řízením zaměřil nejprve na otázku, zda byli žalovaní v rozhodné době v dobré víře, že [Jméno žalované A] starší, který jim umožnil užívání celé věci, byl k takovému nakládání s nemovitostí oprávněn s tím, že důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení nesou žalovaní.

5. Žalovaní následně uvedli, že v [jméno FO] žil od okamžiku jeho zakoupení do spoluvlastnictví [Jméno žalované A] staršího a jeho rodičů výlučně [Jméno žalované A] starší se svojí postupně se rozrůstající se rodinou, tj. manželkou a syny. Ani rodiče, ani žalobkyně, která se stala spoluvlastnicí [jméno FO] v roce 1995, po [Jméno žalované A] starším za užívání [jméno FO] nad rámec jeho spoluvlastnického podílu nikdy ničeho nepožadovali a ani nikdy neuplatňovali nárok na bydlení v Domě. Žalovaní tak mají za to, že mezi rodiči a [Jméno žalované A] starším byla uzavřena konkludentní dohoda o takovémto způsobu užívání, na které se nic nezměnilo ani poté, co rodiče darovali v roce 1995 svůj podíl žalobkyni. Ta vstoupila do stávající dohody o výlučném a bezplatném užívání Domu [Jméno žalované A] starším a jeho rodinou s tím, že ten ji umožnil užívání Garáže, která byla vždy jeho výlučným majetkem. Tato Garáž je totiž ve skutečnosti komfortním dvoupodlažním rodinným domem, přičemž tento objekt žalobkyně počala užívat bezplatně již v roce 1992 a tento stav trvá do současnosti. Ani jedna ze stran za vzájemné užívání nemovitostí nikdy ničeho nehradila, nic se nevypořádávalo.

6. Žalobkyně namítla, že [Jméno žalované A] starší nemohl být nikdy v dobré víře, že je oprávněn užívat celý Dům, popřípadě jej dát do užívání třetím osobám, neboť z darovací smlouvy mu bylo známo, že v roce 1995 se žalobkyně stala spoluvlastníkem id. Domu. Proto ani nikdy nemohl disponovat nadpoloviční většinou hlasů spoluvlastníků. Žalobkyně s [Jméno žalované A] starším nikdy neuzavřela jakoukoliv smlouvu, a to ani konkludentně, na jejímž základě by byl oprávněn užívat Dům, či jej dát k užívání třetím osobám, také v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Žalobkyně až do vzniku sporu mezi ní a žalovanými pouze trpěla užívání Domu nad rámec spoluvlastnického podílu [Jméno žalované A] starším. Uvedené ale nezakládá jakýkoliv právní titul žalovaným a [Jméno žalované A] staršímu k bezplatnému užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně. Závěrem žalobkyně uvedla, že je i nadále přesvědčena, že ji náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. na Garáži a proto dovoláním napadla pro ni nepříznivý rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba na určení, že je jejím spoluvlastníkem.

7. V podání ze dne 9.10.2024 žalovaný 3/ uvedl, že vyjádřením ze dne 23.8.2023 vyzval žalobkyni k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 612 000 Kč za užívání Garáže žalobkyní bez právního titulu, a to za období od 1.9.2020 do 30.6.2023, přičemž vyšel z obvyklého nájemného ve výši 18 000 Kč/měsíčně. Dále pak uplatnil eventuální zápočet této pohledávky vůči nároku uplatněného žalobou pro případ, že by soud shledal nárok žalobkyně důvodným.

8. Soud usnesením ze dne 9.10.2024 č.j. 10 C 60/2023-217 řízení přerušil do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 29 C 309/2021 o žalobě žalobkyně na určení, je spoluvlastníkem id. Garáže. Obě strany tehdy dávaly najevo, že po vyjasnění vlastnictví Garáže by mezi nimi mohlo dojít k vypořádání vzájemných nároků dohodou. Poté co byl dovolacím soudem zrušen zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze, bylo řízení znovu přerušeno, a to usnesením ze dne 3.3.2025 č.j. 10C 60/2023- 229 do nového pravomocného skončení řízení vedeného pod sp.zn. 29 C 309/2021. Poté, co se žalobkyně pravomocně domohla určení vlastnického práva k id. Garaže soud usnesením ze dne 28.5.2025 č.j. 10 C 60/2023- 245 rozhodl o pokračování řízení.

9. V podání ze dne 30.9.2025 žalobkyně uvedla, že se domohla určení, že je spoluvlastníkem id. Garáže a dále se ohradila proti uplatněnému zápočtu. Zatímco jí nebylo umožněno užívat Dům vůbec, ona umožňovala [Jméno žalované A] staršímu a žalovaným užívání jak Domu, tak Garáže, což i fakticky činili. Protože všichni žalovaní byli obeznámeni se spoluvlastnickými poměry ohledně Domu i Garáže (což vyplynulo z řízení vedeného pod sp.zn. [Anonymizováno] a tam prezentovaných tvrzení ohledně vlastnictví Garáže), museli si být vědomi, že [Jméno žalované A] starší nebyl oprávněn dát Dům do užívání třetím osobám bez jejího souhlasu či součinnosti. Všichni žalovaní tak nadužívali spoluvlastnický podíl [Jméno žalované A] staršího jak na Domu, tak na Garáži, a dokonce si osobovali právo určovat s kým žalobkyně smí či nesmí v přístavbě Garáže žít. Žalovaný 3/ vůči ní nedisponuje jakoukoliv pohledávkou z titulu užívání Garáže, a i kdyby takováto pohledávka existovala, šlo by o pohledávku nezpůsobilou k započtení, navíc uplatněnou v rozporu s koncentrací řízení.

10. Žalovaní v podání ze dne 30.9.2025 namítli, že žalobkyně po desetiletí respektovala stav, že Dům užíval výlučně [Jméno žalované A] starší s rodinou, nikdy za to ničeho nepožadovala a ani o užívání [jméno FO] v jakémkoliv rozsahu nikdy neusilovala. Naopak byla od samotného počátku [Jméno žalované A] starším plně kompenzována tím, že již od roku 1992 užívala převážnou část Garáže, což je ve skutečnosti luxusní dvoupodlažní rodinný dům. Jednalo se o vztah oboustranně bezplatný a po desítky let oběma stranami respektovaný. Na těchto poměrech se nezměnilo nic ani poté, co žalobkyně vysoudila na základě mimořádného vydržení vlastnické právo k id. Garáže 11. V podání ze dne 11.11.2025 se žalobkyně znovu ohradila proti tomu, že by kdy v minulosti uzavřela konkludentně nebo jinou formou dohodu ohledně užívání [jméno FO] a Garáže. Vydání bezdůvodného obohacení po žalovaných se nedomáhala pouze z toho důvodu, že byli jedna rodina. Situace, kdy mezi spoluvlastníky není požadováno bezdůvodné obohacení, automaticky bez dalšího neznamená uzavření dohody o užívání společné věci. Jakákoliv dohoda nemohla existovat z toho důvodu, že nemohlo dojít k setkání vzájemných projevů vůle za situace, kdy obě strany měly rozdílný názor na to, čeho jsou vlastníkem. V takovém případě by se jakékoliv projevy vůle zcela míjely a na jejich základě by nemohlo dojít k uzavření jakékoliv dohody.

12. Při posledním jednání žalobkyně navrhla přerušení řízení do skončení dědického řízení po [Jméno žalované A] starším s tím, že by se vyjasnilo, kdo je jeho právním nástupcem. Vyřešila by se tím otázka pasivní věcně legitimace žalovaných.

13. Protože s ohledem na níže uvedené právní posouzení je výsledek dědického řízení po zemřelém [Jméno žalované A] starším pro posouzení této věci zcela bezpředmětný, soud návrh na přerušení řízení zamítl. Skutkový stav:

14. Mezi stranami je nesporné, že - Dům v rozhodném období užíval výlučně [Jméno žalované A] starší se svojí rodinou, tj. žalovanými. - žalobkyně a [Jméno žalované A] starší byli sourozenci, tudíž žalovaní 1/ a 3/ jsou synovci žalobkyně a žalovaná 2/ její švagrová.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 16.8.2021 LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] soud zjistil, že k uvedenému datu byly spoluvlastníky pozemku p.č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], a dále pozemků p.č. [hodnota] (zahrada o výměře 209 m2), p.č. [hodnota] (zahrada o výměře 131 m2), p.č. [hodnota] (zastavěná plocha nádvoří o výměře 24 m2 s tím, že na pozemku stojí stavby bez čp/če, garáž zapsaná na LV [Anonymizováno]) a p.č. [hodnota] (zastavěná plocha nádvoří o výměře 24 m2 s tím, že na pozemku stojí stavby bez čp/če, garáž zapsaná na LV [Anonymizováno]) žalobkyně a [Jméno žalované A] starší, RČ: [RČ], přičemž každému z nich náležela id . [Jméno žalované A] starší se stal spoluvlastníkem id. domu č.p. [Anonymizováno] se stavební parcelou p.č. [hodnota] a zahradou p.č. [hodnota] již v roce 1997, kdy tyto nemovitosti zakoupil společně se svými rodiči [Jméno žalované A], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum], kteří se stali spoluvlastníky druhé id. (prokázáno notářským zápisem státního notářství pro [adresa] ze dne [datum] a [Anonymizováno]). [Jméno žalované A] starší byl vedle toho zapsán v Katastru nemovitostí též jako vlastník dvou garáží (bez čísla popisného či čísla evidenčního) postavených na parcele p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], přičemž jako nabývací titul je zde uvedeno kolaudační rozhodnutí ze dne [datum] čj. [Anonymizováno] (prokázáno výpisem z Katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] na č.l. 97).

16. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k id. Nemovitosti v roce 1995 na základě darovací smlouvy uzavřené mezi ní a jejími rodiči (prokázáno darovací smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi [Jméno žalované A], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum], jako dárci a žalobkyní jako obdarovanou a výpisem z Katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] na č.l. 12 a č.l. 92).

17. Žalovaní 1/ a 3/ se stali spoluvlastníky Nemovitosti (každý z nich id 1/8) ke dni [datum] na základě darovací smlouvy ze dne [datum], žalovaná 2/ se stala spoluvlastnicí id ke dni [datum] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum] a ze dne [datum] pro LV [Anonymizováno] k.ú. [adresa]).

18. Soud má za prokázané výpovědí žalované 2/, že přinejmenším do konce rozhodného období žalobkyně žalovaným nedala jakýmkoliv způsobem najevo, že by [jméno FO] užíval celý Dům v rozporu s její vůlí. Zatímco [Jméno žalované A] starší s rodinou užíval celý Dům, žalobkyně užívala výlučně přístavbu Garáže a větší část suterénu Garáže, kde se nacházelo technické zázemí přístavby, a kde také parkovala své vozidlo. Menší část Garáže pak strany užívaly společně jako sklad. Ani pokud jde o způsob a rozsah užívání Garáže (jak přístavby, tak suterénu Garáže) nepanovaly mezi žalobkyní a [Jméno žalované A] starším či žalovanými přinejmenším do konce rozhodného období jakékoliv spory. Každá ze stran hradila ze svých prostředků veškeré náklady spojené s provozem a údržbou jí užívaného objektu, aniž by si navzájem žalobkyně a [Jméno žalované A] starší cokoliv propláceli či jiným způsobem kompenzovali. Společně mezi sebe dělili pouze platby za vodu a daň z nemovitosti. Mezi žalobkyní a rodinou jejího bratra po dobu více než dvaceti let, a to přinejmenším do konce roku 2020, panovaly vřelé rodinné vztahy, kdy se běžně navštěvovali, a to bez nutnosti ohlášení. V té době dokonce disponovali navzájem klíči od svých domácností. V rozhodnému období měla žalobkyně svoji domácnost v přístavbě Garáže a žalovaní zase v Domě.

19. Z výpovědi žalovaného 3/ soud zjistil, že mu žalobkyně do konce rozhodného období nedala nikdy najevo, že by nesouhlasila s tím, aby on nebo další žalovaní užívali společně s [Jméno žalované A] starším celý Dům. Až do roku 2020 považoval žalovaný 3/ vztahy s žalobkyní za nadstandardní i v rámci rodiny. Ve svých domácnostech se navzájem pouze navštěvovali. Podle žalovaného 3/ se spory v rodině spustily nějakou dobu po přistěhování pana [jméno FO] k žalobkyni.

20. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že její vztahy s bratrem a žalovanými byly přinejmenším do konce rozhodného období zcela nekonfliktní, přičemž žalobkyně nedala žádnému z žalovaných jakýmkoliv způsobem najevo, že by [Jméno žalované A] starší nebyl oprávněn užívat Dům v rozsahu, v jakém to činil. Stejně tak vůči nim nevznesla jakékoliv finanční požadavky z tohoto titulu. Strany se běžně navštěvovaly ve svých domácnostech, aniž by bylo nutné se předem ohlásit. Žalobkyně dále vypověděla, že se po celou dobu domnívala, že ji svědčí vlastnické právo k celé obytné části Garáže a spoluvlastnické právo k přízemnímu patru Garáže s tím, že i podíl na Garáži byl součástí daru od rodičů. Vztahy s žalovanými se začaly kazit poté, co na ni žalovaný 3/začal vyvíjet nátlak ohledně převodu spoluvlastnického podílu na [jméno FO], přičemž vše vygradovalo v září 2021, kdy ji žalovaná 2/ za přítomnosti jejího právníka vyzvala k vyklizení Garáže s tím, že se jedná o výlučný majetek [Jméno žalované A] staršího. Na uvedené reagovala žalobkyně podáním určovací žaloby, na jejímž základě se domohla určení, že je spoluvlastníkem Garáže na základě vydržení.

21. Ze schématického plánku Garáže a fotografií Garáže se podává, že se jedná o třípodlažní objekt, kdy v prvním podlaží se nachází jedno parkovací stání, technické zázemí obytné přístavby a skladové prostory. Ve druhém podlaží je kuchyň s jídelnou, ložnice a koupelna, ve třetím podlaží se pak nachází obytné podkroví. Dům a Garáž stojí několik metrů vedle sebe.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně uspěla se svým dovoláním proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo zamítnuta její žaloba na určení, že je spoluvlastníkem ideální Garáže. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] pak byl následně potvrzen prvoinstanční rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], jímž bylo určeno, že žalobkyně vydržela vlastnické právo k id. Garáži dnem [datum], neboť již od počátku devadesátých let Garáž prokazatelně užívala, fakticky ji ovládala, a to s úmyslem činit tak pro sebe, aniž by držbu Garáže získala svémocně nebo lstí. Její dobrá víra v oprávněno držby se opírala o darovací smlouvu z roku 1995, ze které mohla oprávněně usuzovat, že se stala také spoluvlastníkem Garáže, ačkoliv její vlastnické právo nebylo pro vady návrhu na vklad zapsáno do katastru nemovitostí.

23. V říjnu 2021 oznámil [Jméno žalované A] starší prostřednictvím právního zástupce žalobkyni, že se svým přítelem [jméno FO] neoprávněně užívá k bydlení Garáž, jejímž výlučným vlastníkem je pouze on. Pro případ, že se věc nezdaří vyřešit dohodou, vyzval žalobkyni k vyklizení Garáže (viz. dopis [tituly před jménem] [jméno FO] nazvaný Výzva k řešení sporných záležitostí ze dne 18. 10. 2021 na č.l. 294). O měsíc později vyzval [Jméno žalované A] starší prostřednictvím právního zástupce žalobkyni k vyklizení Garáže s tím, že žalobkyně tuto užívá proti jeho vůli, jakožto vlastníka (dopis [tituly před jménem] [jméno FO] nazvaný Výzva k vyklizení nemovitosti ze dne 12.11. 2021 na č.l. 292).

24. Žalobkyně vyzvala dopisy ze dne 28.2.2022 žalované k vyklizení a zpřístupnění poloviny [jméno FO], a to prvního patra k výlučnému užívání žalobkyní. Následně je dopisem ze dne 15.9.2022 vyzvala k úhradě částky 200 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti nad rámce spoluvlastnického podílu za období od září 2019 do srpna 2020 (prokázáno třemi dopisy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28.2.2022 adresovanými žalovaným, předžalobní výzvou [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15.9.2022 a doklady o sledování doporučené zásilky na č.l. 61-64 spisu). Žalovaní odmítli nárok žalobkyně jako nedůvodný s odkazem na dohodu tehdejších vlastníků z roku 1987, kdy žalovaná do tohoto stavu vstoupila v roce 1995, a až do února roku 2022 tuto dohodu akceptovala (dopis [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9.3.2022 na č.l. 98).

25. Z ostatních provedených důkazů (darovací smlouva na č. l. 14-16, znalecký posudek [právnická osoba] č. [hodnota]-1586/2022 stanovující výši obvyklého nájemného za Dům na č. l. 17-60, notářský zápis na č. [hodnota], stavební povolení na č. l. 93, kolaudační rozhodnutí na č. l. 94, stavební povolení na č. l. 95, kolaudační rozhodnutí na č. l. 96, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 105, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2022 na č. l. 106, poštovní podací arch na č. l. 106, plná moc na č. l. 107, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2022 na č. l. 108, protokol z jednání ze dne 31.10.2022 ve věci vedené pod sp. zn. 29 C 309/2021, protokol z jednání ze dne 5. 12. 2022 ve věci vedené pod sp. zn. 29 C 309/2021, podací arch na č.l. 209, doklad o sledování doporučené zásilky na č. l. 210) soud neučinil žádné skutkové závěry rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

26. Ze stejného důvodu pak soud zamítl návrh - žalobkyně na provedení důkazu podáním ze dne 17. 10. 2022, podáním ze dne 5. 1. 2022 ve věci vedené pod sp. zn. 29 C 309/2021, notářským zápisem ze dne 6. 5. 1987, oznámením o zahájení stavebního řízení ze dne 18. 5. 1988, stavebním povolením ze dne 12. 4. 1989, kupní smlouvou ze dne 16. 11. 1988, ohledně níž žalobkyně dotvrzuje, že se jednalo o dokoupení nějaké části pozemku, kolaudačním rozhodnutím ONV [adresa] ze dne 18. 7. 1990, projektovou dokumentací, stavebním povolením ze dne 24. 9. 1990, žádostí o kolaudaci ze dne 20. 11. 1991, kolaudačním rozhodnutím ze dne 16. 12. 1991, výpisem z katastru nemovitostí ze dne 6. 2. 1995, znaleckým posudkem ze dne 10. 4. 1995 vypracovaným znalcem [jméno FO], výpisem z katastru nemovitostí ke dni 27. 5. 1996, vyjádřením [tituly před jménem] [jméno FO] - ředitelky [právnická osoba] ze dne 20. 6. 2022, zápisem ze dne 8. 7. 1996, výslechem [jméno FO], výslechem [jméno FO], výslechem [jméno FO] a výslechem [jméno FO]. - žalovaných na provedení důkazu žalobou ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 29 C 309/2021, podáním žalobkyně ze dne 14. 10. 2022 ve sporu sp.zn. 29 C 309/2021 a ohledáním [jméno FO] a Garáže ke zjištění stavu těchto nemovitostí.

27. V návaznosti na provedené dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, který lze shrnout následovně: Dům od okamžiku jeho zakoupení do podílového spoluvlastnictví [Jméno žalované A] staršího a jeho rodičů v roce 1987 užíval výlučně [Jméno žalované A] starší se svoji postupně se rozrůstající rodinou, aniž by za to cokoliv hradil druhému spoluvlastníku. Uvedené platilo jak pro dobu, kdy spoluvlastníky [jméno FO] byli jeho rodiče, tak pro dobu, kdy se spoluvlastníkem místo nich stala žalobkyně, která podíl na [jméno FO] nabyla v roce 1995 darováním právě od rodičů. Žalobkyně poté, co se stala jeho spoluvlastníkem, nezačala Dům v žádném rozsahu užívat a ani se toho nijak nedomáhala. Sama naopak od roku 1992 užívala při svých pobytech v ČR obytnou nástavbu Garáže, s jejíž výstavbou bylo započato na konci osmdesátých let. Žalobkyně se domnívala je spoluvlastníkem Garáže s tím, že podíl na ní taktéž nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené s rodiči v roce 1995. Od roku 2006 pak měla žalobkyně v nástavbě Garáže své stále obydlí poté, co natrvalo přesídlila do ČR. Ještě na konci srpna 2020 měly strany zcela nekonfliktní vztahy, přičemž Dům výhradně užíval tehdy ještě žijíc [Jméno žalované A] starší se svoji rodinou, tj. všemi žalovanými, a žalobkyně užívala výhradně obytnou nástavbu Garáže a polovinu přízemí garáže uzpůsobenou pro parkování. Druhou polovinu přízemí Garáže přestavěnou na sklad, užívali účastníci společně. Pokud jde o náklady na provoz nemovitostí a jejich údržbu či rekonstrukci, žalobkyně hradila vše spojené s Garáží a [Jméno žalované A] starší či jeho rodina vše spojené s [jméno FO], aniž by se druhá strana na čemkoliv z toho spolupodílela či si následně strany cokoliv kompenzovaly. Výjimku z toho představovaly náklady na vodu a úhrada daně, kdy každá ze stran hradila jednu polovinou. Proti tomu, že si strany vzájemně nijak finančně nekompenzovaly to, v jakém rozsahu každá z nich užívá Dům a Garáž, se ani jedna ze stran nijak neohrazovala, přičemž tento stav byl neměnný od roku 1995, kdy se žalobkyně stala spoluvlastníkem [jméno FO]. Obě strany si byly vědomy, co, kdo a v jakém rozsahu užívá, přičemž proti rozsahu a způsobu užívání [jméno FO] výhradně [Jméno žalované A] starším a jeho rodinou žalobkyně přinejmenším do konce rozhodného období ničeho nenamítala. Shora popsaný zavedený stav panoval přinejmenším do konce období, za které je požadováno bezdůvodné obohacení, aniž by žalobkyně dala některému z žalovaných jakýmkoliv způsobem najevo, že uvedené neodpovídá její vůli. Právní hodnocení:

28. Podle ust. § 1115 odst. 1 č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, dále jen o.z., osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

29. Podle ust. § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle ust. § 1121 o.z. je každý ze spoluvlastníků úplným vlastníkem svého podílu. Podle ust. § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

30. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle §2994 o.z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

32. Podle ust. § 7 o.z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

33. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení po žalovaných jako faktických uživatelích [jméno FO] za období září 2019 až srpna 2020 (tj. za dobu 12 měsíců) s tím, že všem žalovaným bylo známo, že jejich otec, respektive manžel, jako vlastník pouze id. [jméno FO] nebyl oprávněn žalovaným umožnit spoluužívání celého [jméno FO], tj. nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na úkor žalobkyně. Soud se tak zabýval v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu tím, zda žalobkyni nesvědčí proti žalovaným přímý nárok na základě ustanovení § 2994 o.z.

34. Přenechání věci nacházející se ve spoluvlastnictví k užívání třetímu subjektu v rozsahu přesahujícím podíl disponujícího spoluvlastníka představuje zvláštní případ nadužívání společné věci (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1602/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2116/2017), přičemž neopírá-li se takovýto postup o dohodu spoluvlastníků/rozhodnutí většiny nebo rozhodnutí soudu o úpravě poměrů spoluvlastníků, zakládá takováto situace ostatním spoluvlastníkům právo na vydání bezdůvodného obohacení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3709/2017). Vývody z dosavadní judikatury, dle nichž zbývajícím spoluvlastníkům svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení pouze vůči spoluvlastníku, který s věcí disponoval, a nikoli vůči faktickému uživateli, budou platit jen za předpokladu dobré víry zmíněného uživatele, zatímco při absenci dobré víry na straně konečného uživatele mohou v souladu s § 2994 ostatní spoluvlastníci nárokovat vydání obohacení též přímo vůči němu.

35. Z hlediska aplikace § 2994 je tak klíčová dobrá víra faktického uživatele, přičemž při jejím zkoumání se uplatňuje obecná presumpce dobrověrného jednání dle § 7. O dobré víře faktického uživatele lze přitom v řešených souvislostech mluvit tehdy, je-li objektivně, tj. se zřetelem k veškerým okolnostem věci, opodstatněně přesvědčen, že mu byl příslušný objekt přepuštěn po právu, tedy že ten, kdo mu užívání umožnil, k tomu byl oprávněn, nebo-li uživatel je ohledně dané okolnosti v omluvitelném omylu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1339/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2298/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1172/2020).

36. Soud se tak zabýval, zda žalovaní byli či nebyli v dobré víře, že jejich otec, potažmo manžel, který jim umožnil spoluužívání celého [jméno FO], byl k takovému nakládání oprávněn. Samotná dobrá či zlá víra disponenta, tj. osoby, která jinému přenechala věc k užívání, je pro posouzení věci nerozhodná. Faktický uživatel věci je z hlediska nároků vlastníka totiž chráněn, dokud nepozbude dobré víry ohledně trvající existence dispozičního práva na straně osoby, na základě jejíhož přivolení věc užívá.

37. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že až do konce rozhodného období ani jeden z žalovaných nemohl při běžné míře opatrnosti vzhledem k dlouhodobému nekonfliktnímu užívání [jméno FO] dojít k závěru, že jejich otec, potažmo manžel, který byl spoluvlastníkem Domu, by snad nebyl oprávněn užívat jej s rodinou celý. Po celou dobu, tj. od okamžiku, kdy se žalobkyně stala spoluvlastníkem Nemovitosti, totiž nevyvstala jakákoliv situace způsobilá vyvolat u žalovaných pochybnost o oprávněnosti užívání celého Domu jejich otcem, potažmo manželem. Žalobkyně při své výpovědi potvrdila, že ona sama do srpna 2020 ani jednoho z žalovaných neupozornila, že by jejich otec nebyl oprávněn užívat Dům v rozsahu, ve kterém tak činil. Stejně tak se před nimi nikdy nedomáhala užívání části Domu s tím, že je k tomu oprávněna, jako jeho spoluvlastník. Až do konce rozhodného období obě strany po desetiletí nažívaly v bezprostředně sousedících objektech, aniž by mezi nimi panovaly jakékoliv neshody ohledně toho kdo, co a na jakém základě je oprávněn užívat. Soudu tak není zřejmé, z čeho měli žalovaní nejpozději do konce srpna 2020 dovodit, že by jejich otec, respektive manžel, užíval celý Dům proti vůli žalobkyně.

38. Na shora uvedeném závěru není způsobilé cokoliv změnit ani to, co si v té době [Jméno žalované A] starší či žalovaní mysleli, ať již důvodně nebo nedůvodně, o vlastnictví Garáže a právním titulu žalobkyně, co se týká výlučného užívání obytné přístavby Garáže. Podstatné pro posouzení dobré víry žalobců je, že obě strany užívaly pokojně jimi obývanou nemovitost, aniž by si kdy daly navzájem najevo, že je zde jakýkoliv problém, co se týká oprávněnosti užívání celého [jméno FO] starším a jeho rodinou. Následný spor o určení vlastnického práva ke Garáži, kdy žaloba byla podána v listopadu 2021, je z pohledu uplatněného nároku zcela irelevantní.

39. Protože provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že všichni žalovaní byli v rozhodném období v dobré víře, že [Jméno žalované A] je se svými blízkými oprávněn k výhradnímu užívání celého [jméno FO], shledal soud uplatněný nárok jako nedůvodný a žalobu v plném rozsahu zamítl.

40. S ohledem na skutečnost, že soud shledal uplatněný nárok nedůvodným ze shora uvedených důvodu, nebylo zapotřebí se zabývat další obranou žalovaných, tj. že zde skutečně existovala konkludentní dohoda tehdejších spoluvlastníků o jimi tvrzeném obsahu. Z totožného důvodu nebylo nutno se zabývat ani eventuální obranou žalovaného 3/ spočívají v uplatněném zápočtu.

41. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a každému z plně úspěšných žalovaných přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 53 155,30 Kč. Přiznaná částka je tvořena: a) odměnou za zastupování advokátem ve výši 40 480 Kč za 10 níže uvedených úkonů právní služby, kdy odměna za jeden úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve spojení s ust. § 12 odst. 4 AT (snížení odměny za zastupování více osob) při tarifní hodnotě úkonu ve výši 99 000 Kč ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT činí 4 048 Kč, přičemž v případě 7 úkonů právní služby poskytnutých do účinnosti zákona č. 258/2024 Sb. byla odměna za jeden úkon snížena o 20 % bez dalšího podle § 12 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024. V případě 3 úkonů právní služby poskytnutých po dni nabytí účinnosti zákona č. 258/2024 Sb. byla odměna za ně vyčíslena v souladu s ust. § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. v případě první společně zastoupené osoby v plné výši (tj. 5 060 Kč), u druhé osoby snížená o 20% (tj. 4 048 Kč) a u třetí osoby snížená o 40% (tj. 3 036 Kč). Následně pak soud provedl přepočet, kdy vyšel z aritmetického průměru shora uvedených odměn a dospěl k částce 4 048 Kč (5 060 + 4 048 Kč + 3 036 = 12 144; 12 144 : 3 = 4 048 Kč). Tento přístup soud zvolil s ohledem na okolnost, že z ust. § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 není zřejmé, který z žalovaných má představovat první, druhou či třetí zastupovanou osobu. Stanovení pořadí např. pouze na základě toho, v jakém pořadí byli žalovaní uvedeni v žalobě, připadá soudu diskriminující. Přiznání různě vysoké náhrady bez logického zdůvodnění, proč právě ten který z účastníků má být považován za první společně zastoupenou osobu a jiný nikoliv, by bylo dle názoru soudu nespravedlivé. V důsledku postupu zvoleného soudem se nijak nezmění celková částka přiznané náhrady, pouze dojde k jejímu spravedlivému rozvržení mezi všechny zastupované osoby, kterým vznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Výčet účelně vykonaných úkonů právní služby podle doby jejich poskytnutí: - úkony poskytnuté do 31. 12. 2024: 1. příprava a převzetí právního zastoupení 2. vyjádření ve věci ze dne 23. 8. 2023 3. účast u jednání dne 1. 11. 2023 4. vyjádření ve věci ze dne 19. 2. 2024 5. účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 5. 2024 6. vyjádření ve věci ze dne 1. 8. 2024 7. účast u jednání dne 9. 10. 2024 - úkony poskytnuté po 1. 1. 2025:

8. účast u jednání dne 6. 11. 2025 (přesahující 2 hodiny)

9. účast u jednání dne 12. 11. 2025 b) náhradou hotových výdajů ve výši 2 100 Kč za 7 shora uvedených úkonů právní služby učiněných před 31. 12. 2024 po 300 Kč za každý dle § 13 odst. 3 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, c) náhradou hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za 3 shora uvedené úkony právní služby učiněné po 1. 1. 2025 po 450 Kč za každý dle § 13 odst. 3 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, d) daní z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 43 930 Kč (tj. součet odměny ve výši 40 480 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 3 450 Kč), tedy 9 225,30 Kč.

42. Soud nepovažoval vyjádření ve věci ze dne 23. 8. 2024 za úkon vynaložený k účelnému uplatňování nebo bránění práva žalovaných ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v něm žalovaní uvádí toliko to, co již uvedli nebo uvést mohli v předchozím podání. Nadto přiznání tohoto úkonu žalovaní ani nepožadují. Ze stejných důvodů soud nepřiznal žalovaným ani náhradu za úkon vyjádření ve věci ze dne 30. 9. 2025 a vyjádření ve věci ze dne 20. 10. 2025.

43. Povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaných soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

44. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení