10 C 61/2022-109

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 716 159 Kč a 68 720 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu škody ve výši 716 159 Kč a 68 720 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 4. 2022 domáhá po žalované náhrady škody související se zajištěním vozidla v jejím vlastnictví. Žalobkyně v rámci podané žaloby a k poučení soudu, kterého se jí dostalo na jednání konaném 12. 9. 2022, uvedla, že pochybení na straně státu spatřuje v tom, že došlo vůbec na začátku trestního řízení, které bylo vedeno proti obžalovanému [jméno] [příjmení] [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], k zabrání vozidla dne 20. 10. 2016. Dále pak žalobkyně uvedla, že pochybení na straně státu spatřuje v tom, že požádala o vrácení vozidla dne 22. 8. 2018, což měl soud učinit bezprostředně, k tomuto však nedošlo a k vydání vozidla došlo poté až 15. 5. 2020. Toto období označila žalobkyně jako období průtahů. Žalobkyně dále namítá, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení [název soudu] z 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], neboť tímto bylo nezákonně rozhodnuto o zabrání předmětného vozidla. Na základě těchto tří odpovědnostních titulů pak žalobkyně nárokuje náhradu škody vyčíslenou jakožto 573 400 Kč, spočívající v poklesu obvyklé ceny vozidla ode dne jeho zajištění do faktického vydání za situace, kdy žalobkyně měla v úmyslu vozidlo prodat. Dále ve výši 134 236 Kč jakožto nákladů na potřebnou opravu vozidla v důsledku jeho zajištění. Dále částku 5 500 Kč jakožto nákladů na zpracování znaleckého posudku. Dále částku 3 023 Kč jakožto nákladů na odtah vozidla do autorizovaného servisu, a dále částku 68 720 Kč jakožto nákladů vynaložených na právní služby za účelem odstranění pochybení na straně státu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 13. 9. 2022. V tomto odmítla, že by ve věci byl dán odpovědnosti titul, neboť nedošlo ke zrušení či změně žádného rozhodnutí pro jeho nezákonnost, a pokud jde o zbývající námitky, neshledala odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, když soudy postupovaly řádně a svá rozhodnutí velmi podrobně a pečlivě odůvodňovaly. Rovněž délku řízení žalovaná shledala přiměřenou. Žalovaná tedy žalobou uplatněný nárok zcela neuznává.

3. Ze žádosti o odškodnění a doručenky datové zprávy ministerstvu soud zjistil, že žalobkyně u žalované žalobou uplatněné nároky předběžně uplatnila, a to dne 31. 3. 2021.

4. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 20. 10. 2016 byl ve vozidle [anonymizováno] [registrační značka] zadržen zeť žalobkyně, [jméno] [příjmení], a to na silnici č. [anonymizováno] v [obec], okr. [obec], na odstavné ploše u prodejny [anonymizována dvě slova]“, kdy převážel pervitin o celkové hmotnosti 1581,65 g metamfetaminu báze. Trestní stíhání bylo vůči [jméno] [příjmení] zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 22. 10. 2016. Za tuto trestnou činnost byl pan [jméno] [příjmení], odsouzen rozsudkem [název soudu] ze dne 1. 12. 2017, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 26. 3. 2018 č. j. [číslo jednací] za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, trestu vyhoštění a trestu propadnutí pervitinu nespotřebovaného znaleckým zkoumáním. Žalobkyně je vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu] [registrační značka]. Vozidlo je žalobkyni vydáno zpět dne 15. 5. 2020.

5. Pokud jde o zajištění vozidla a související skutková tvrzení, pak soud ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] zjistil, že dne 20.10.2016 bylo vydáno vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] Policii ČR, a to panem [jméno] [příjmení] [jméno] tomto je ručně sepsán protokol o vydání věci a následuje tento i v podobě napsané strojově z téhož data, podepsaný rovněž panem [jméno] [příjmení]. Z tohoto se podává, že vozidlo bylo dobrovolně vydáno podle § 78 odst. 1 trestního řádu. Ve spise je založen úřední záznam z 21.10.2016, z něhož se podává, že dne 20.10.2016 bylo po vydání předmětného vozidla toto zapečetěno, což podezřelý stvrdil svým podpisem, a následně bylo vozidlo přepraveno odtahovou službou na dvůr územního odboru v [anonymizováno] ulici v [obec]. Zde si ho převzal SKPV [obec] a byla zkontrolována neporušenost pečetí na vozidle při jeho převzetí. Dále byl sepsán protokol o uložení zajištěného vozidla v úložišti, podepsaný příslušným pracovníkem policie, bez uvedení dat; jako majitel vozidla je uvedena žalobkyně; je popsán stav vozidla. Dne 21.10.2016 dává policie podnět k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků dle § 83a odst. 1 tr. řádu, týkající se právě prohlídky osobního vozidla [anonymizována dvě slova], neboť v prostoru tohoto vozidla byly převáženy předmětné drogy, v souvislosti s nimiž je prováděno policií šetření. Dne 21.10.2016 [stát. instituce] dává návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a odst. 1 tr. řádu, a to ve vztahu k osobnímu vozidlu [anonymizována dvě slova] Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků je pak vydán [název soudu] 21.10.2016, pod čj. [spisová značka], a je nařízena prohlídka předmětného osobního vozidla [registrační značka], [značka automobilu]. Tento příkaz je doručen mimo jiné žalobkyni dne 8.12.2016. O prohlídce předmětného vozidla je sepsán protokol 21.10.2016, v tomto jsou zajištěny další 4 movité věci. Prohlídce byl přítomen pan [jméno] [příjmení]. Usnesením z 6.10.2017 vydává policie 4 movité věci nalezené v předmětném vozidle, neboť těchto není dále třeba pro trestní řízení, tedy to vrací ve smyslu § 80 odst. 1 tr. řádu. Z úředního záznamu z 21.10.2016 se pak podává, že policie prověřovala předchozí trestnou činnost pana [jméno] [příjmení] a bylo zjištěno, že v minulosti bylo prováděno opakovaně šetření v souvislosti s drogami; dále bylo provedeno šetření ve vztahu k bydlišti podezřelého.

6. Pokud jde o žádost o vydání vozidla a související skutková tvrzení, pak soud ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] zjistil, že Policie ČR dne 12.10.2017 podává návrh na podání obžaloby s tím, že pokud jde o osobní motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], navrhuje postupovat dle § 70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, nebo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Ve věci se konalo hlavní líčení 1.12.2017. Na tomto byl vyhlášen rozsudek ve vztahu k panu [jméno] [příjmení], a podle § 230 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnutí o ochranném opatření zabrání věci, konkrétně [značka automobilu], vyhrazeno k veřejnému zasedání. Dne 22.8.2018 žalobkyně žádá o vrácení osobního automobilu [název soudu] Ministerstvo spravedlnosti sděluje policii 7.9.2018, že začalo shromažďovat podklady nezbytné pro postup vedoucí ke stanovení, zda má souhlas s předáním pana [jméno] [příjmení] do [země] Národní protidrogová centrála žádá 18.10.2018 o zaslání rozsudku v předmětné věci. Dále jsou vyžádány související rozhodnutí týkající se p. [příjmení] z [název soudu], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] 8.11.2018, neboť toto se panu [jméno] [příjmení] doručit nedaří. Z toho důvodu žádají o procesní doručení [název soudu] a soud toto rozesílá 13.11.2018. Dne 13.11.2018 [název soudu] rozhoduje o nákladech trestního řízení a toto následně doručuje. Dne 14.11.2018 žalobkyně žádá o nařízení veřejného zasedání ve věci vydání automobilu. Pokynem z 26.7.2019 je nařízeno veřejné zasedání na 4.9.2019. Ve spisu jsou založeny listiny, týkající se nabytí předmětného vozidla a majetkových poměrů žalobkyně. Veřejné zasedání se koná 4.9.2019, je slyšena žalobkyně, byly provedeny listinné důkazy, zasedání je odročeno na 14.10.2019. Soud provádí vyžádání listin od součinnostních orgánů, dále výpisy z rejstříku trestu fyzických osob, jak žalobkyně, tak jejích rodinných příslušníků. Provádí rovněž šetření ohledně majetku žalobkyně. Veřejné zasedání je odročeno na 22.10.2019. Je žádána eskorta ve vztahu k panu [jméno] [příjmení]. Veřejné zasedání se koná 22.10.2019, je slyšen svědek [jméno] [příjmení], je prováděno dokazování a je vyhlášeno usnesení, kterým soud předmětné vozidlo zabírá. Písemné vyhotovené usnesení [název soudu] ze dne 22.10.2019 je založeno pod číslem listu 715 a soud tímto rozhodl o zabrání předmětného vozidla. Žalobkyně podává stížnost 24.10.2019, poté žádá o zaslání usnesení z 22.10.2019, a to dne 10.12.2019. Stížnost odůvodňuje žalobkyně dne 8.1.2020. Věc je předložena [název soudu] jakožto soudu odvolacímu 16.1.2020. Tento ve věci koná neveřejné zasedání 11.3.2020 a na tomto usnesením pod sp.zn. [spisová značka] ruší napadené usnesení [název soudu] o zabrání věci z 22.10.2019. Spis je vrácen 13.3.2020 [název soudu] [název soudu] poté rozhoduje 22.4.2020 usnesením čj. [číslo jednací] tak, že se předmětné vozidlo dle § 80 odst. 1 tr. řádu vydává zúčastněné osobě [celé jméno žalobkyně]. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci k 28.4.2020.

7. Z důkazů výše citovaných byla učiněna výše popsaná skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. A to zejm. pokud jde o dobrovolné vydání vozidla policii ČR dne 20. 10. 2016 a o úkonech souvisejících, a dále o podání žádosti žalobkyně o vydání vozidla ze dne 22. 8. 2018 a o řízení a rozhodování soudů o této žádosti. Tato skutková zjištění jsou popsána výše, proto tato soud v rámci závěru o skutkovém stavu znovu neopakuje.

8. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny, které se týkají průběhu trestního řízení, zejména pokud jde o listiny týkající se vydání vozidla Policii ČR a žádosti o jeho navrácení z 22. 8. 2018, a o navazujícím rozhodování soudu o této žádosti, neboť soud v potřebném rozsahu provedl v tomto směru důkaz obsahem naříkaného trestního spisu. Soud dále nehodnotil obsah technického průkazu k vozidlu [registrační značka], když z trestního spisu se podává, že vlastníkem vozidla byla skutečně žalobkyně po celé relevantní období. Soud dále nehodnotil potvrzení servisní objednávky [právnická osoba], číslo [anonymizováno], ani fakturu [právnická osoba] [číslo] ani doklad o její úhradě, ani příjmový pokladní doklad na odtah vozidla z 15. 5. 2020, ani obsah znaleckého posudku [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] ze 16. 6. 2020, neboť všechny tyto listiny byly žalobcem založeny k prokázání škody, která však nebyla dostatečně určitě tvrzena, a soud zamítl tyto žalobní nároky pro neunesení břemene tvrzení, pokud jde o vznik škody ve vztahu k jednotlivým tvrzeným odpovědnostním titulům. Soud dále nehodnotil ani příjmový pokladní doklad na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 500 Kč, neboť se nejedná o náklad vynaložený v příčinné souvislosti s tvrzenými odpovědnostními tituly, jak soud podává níže.

9. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 78 tr. ř., odst. 1 kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66). Vyzvat k předložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán; dle odst. 3 nikoho nelze nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti jeho osobě blízké; tím nejsou dotčena ustanovení o odnětí věci, domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce; dle odst. 5 osobě, která předložila nebo vydala věc, jež může sloužit pro důkazní účely, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu; věc v nich musí být dostatečně přesně popsána, tak, aby bylo možné určit její totožnost; dle odst. 6 orgán činný v trestním řízení, kterému byla vydána věc, jež může sloužit pro důkazní účely, ji převezme do úschovy; dle odst. 7 osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoli žádat o vrácení takové věci. O takové žádosti musí orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Podle § 80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Podle § 101 odst. 1 tr. zák. nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 70 odst. 2 písm. a), může soud uložit, že se taková věc zabírá: a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu; dle odst. 2 soud může uložit zabrání věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti nebo je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná, a pokud taková věc: a) náleží pachateli, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází, b) náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, c) náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil, d) náleží nepříčetné osobě, která spáchala čin jinak trestný, e) náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla, nebo f) je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo obdobném zařízení (dále jen "svěřenský fond") anebo v podílovém fondu.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

13. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

14. Žalobce na úrovni skutkových tvrzení vymezil 3 odpovědnostní tituly. Žalobce předně namítá, že došlo k nezákonnému zajištění vozidla na začátku trestního stíhání vedeného [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], a to dne 20. 10. 2016. Dále žalobce jakožto odpovědnostní titul namítá, že nebylo neprodleně rozhodnuto o žádosti o vrácení vozidla, kterou žalobce podal 22. 2. 2018, když fakticky k vydání vozidla došlo až 15. 5. 2020, a celé toto období je třeba považovat za období průtahu. Dále pak žalobce označil odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, kterým je dle žalobce usnesení [název soudu] z 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací].

15. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

16. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

17. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona dále vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000).

18. Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

19. Soud předně uzavírá, že ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Usnesením [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], bylo sice dle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto tak, že vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] se zabírá. Proti tomuto usnesení však byla podána stížnost, o které rozhodl [název soudu] usnesením ze dne 11. 3. 2020 pod čj. [číslo jednací], a to tak, že toto napadené usnesení z 22. 10. 2019 zrušil a věc vrátil znovu [název soudu], a tento pak následně rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2020 o tom, že předmětné vozidlo se žalobkyni vydává. Teprve toto poslední rozhodnutí pak nabylo právní moci. Usnesení [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací] tak není nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 OdpŠk, neboť nikdy nenabylo právní moci, a zároveň není předběžně vykonatelným. Tento odpovědnostní titul není dán.

20. Pokud jde o další z namítaných odpovědnostních titulů spočívající v tom, že dne 20. 10. 2016 vůbec nemělo dojít k zajištění vozidla a že toto bylo nezákonné, pak soud uzavírá, že ani tento odpovědnostní titul není dán. Při zabrání vozidla rovněž nedošlo k vydání rozhodnutí, které by nabylo právní moci, či bylo předběžně vykonatelným, a zároveň bylo pro nezákonnost změněno či zrušeno, a rovněž v zabrání vozidla nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup. Z provedeného dokazování se totiž podává, že předmětné vozidlo bylo panem [jméno] [příjmení] dobrovolně vydáno Policii ČR dne 20. 10. 2016, a to dle § 78 odst. 1 tr. řádu. Policii bylo od počátku známo, že se jedná o vozidlo žalobkyně, nicméně vozidlo bylo tímto způsobem zajištěno právě z důvodu, že bylo i o něm vedeno řízení v tom směru, zda nebude uložen trest propadnutí věci nebo ochranné opatření zabrání věci. Předně je však třeba zdůraznit, že pan [jméno] [příjmení] vozidlo 20. 10. 2016 ve smyslu § 78 odst. 1 tr. řádu dobrovolně vydal, o čemž byla žalobkyně informována mimo jiné doručením příkazu k provedení prohlídky tohoto vozidla. Žalobkyně pak měla ve smyslu § 78 odst. 7 tr. řádu možnost kdykoliv žádat o vrácení takovéhoto vozidla, což však žalobkyně činí až podáním z 22. 8. 2018. Z obsahu naříkaného spisu se pak rovněž podává, že i ostatní předpoklady zajištění dobrovolně vydaného vozidla byly dodrženy - policie o tomto řádně sepsala protokol, který je podepsán vydávající osobou, a i navazující proces prohlídky tohoto vozidla byl dodržen, pokud jde o návrhy policie i návrhy státního zastupitelství a navazující příkaz soudu k provedení prohlídky tohoto vozidla. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že vozidlo bylo vydáno osobou, která v něm převážela cca 2 kg pervitinu, a policií bylo ještě téhož dne zjištěno, že se jedná o osobu, která byla již pro drogovou trestnou činnost v minulosti vyšetřována. I tyto okolnosti tak důvodně nasvědčovaly tomu, že zajištění vozidla jeho vydáním je v danou chvíli zcela důvodným.

21. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005). Pravomoc soudu v občanském soudním řízení je upravena zejména v ustanovení § 7 o.s.ř. tak, že v tomto řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení (v řízení o ochranu osobnosti) zasahoval do řízení trestního tím, že by např. aproboval postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska účelnosti řízení (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2. března 2004, sp.zn. II. ÚS 299/03).

22. S odkazem na citované judikaturní závěry pak soud uzavírá, že ani v rámci kompenzačního řízení není soud oprávněn přezkoumávat účelnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani to, zda měly být vyhodnoceny jinak podmínky pro realizaci jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení. V rámci kompenzačního řízení pak může soud posuzovat fakticky pouze to, zda nedošlo k nějakému excesu v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení, anebo jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu, pak zda tento byl učiněn v k tomu stanovené či přiměřené lhůtě.

23. Soud proto uzavírá, že v zajištěním vozidla na základě jeho vydání dle § 78 odst. 1 tr. řádu dne 20. 10. 2016 nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Vozidlo bylo dobrovolně vydáno podezřelou osobou. Okolnosti nasvědčovaly tomu, že vozidla bude nadále třeba k vedení trestního řízení a že toto v něm může následným způsobem figurovat, když ve vozidle byly nalezeny cca 2 kg pervitinu a bylo důvodné podezření, že pan [jméno] [příjmení] se skutečně trestného činu dopustil (toto se nakonec i potvrdilo). Navíc došlo k dobrovolnému vydání vozidla a žalobkyně jakožto vlastník vozidla proti tomuto nikterak nebrojila, respektive ve smyslu § 78 odst. 7 tr.ř. v roce 2016 ani v roce 2017 navrácení vozidla nežádala. Poprvé se na policii v tomto směru obrací až se žádostí ze dne 22. 8. 2018. Soud tak uzavírá, že zajištěním vozidla po jeho vydání dne 20. 10. 2016 Policií ČR k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

24. Jako poslední z odpovědnostních titulů žalobce po skutkové stránce namítá, že dne 22. 8. 2018 žádal o vydání vozidla zpět, a o tomto nebylo rozhodnuto neodkladně, když vozidlo je poté vydáno až 15. 5. 2020.

25. Jelikož se žalobce domáhá náhrady škody, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem v podobě průtahů v řízení, vyšel soud zejm. ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 30Cdo 3728/2016, z nichž se podává Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1791/2011 (R 7/2013), dospěl k závěru, že odpovědnost státu za majetkovou škodu je nutno odlišit od odpovědnosti za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a z něj odvozovaného nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk. uvedl:„ (O) dpovědnost státu za škodu způsobenou průtahy v restitučním sporu by mohla být dána jen tehdy, kdyby nečinnost soudu v tomto sporu byla rozhodující příčinou, pro kterou oprávněná osoba přišla o možnost uspokojení nároku na náhradu škody způsobené porušením povinnosti vydat věc vůči povinné osobě. Stát v takovém případě odpovídá osobě oprávněné v restitučním vztahu za to, že nepostupoval tak, aby jí poskytl ochranu práva, tedy za doby nečinnosti, případně průtahů. V takové době řízení odpovídá za škodu vzniklou oprávněnému stát.“ V usnesení ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013 tento závěr již Nejvyšší soud výslovně vysvětlil tak, že„ v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu.“ V rozsudku ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, následně shrnul:„ (P) ro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Nelze mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu ve věci uběhly.“ 26. Pro posouzení nároku na náhradu majetkové škody může být zvažována příčinná souvislost pouze s nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení. Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15 dospěl k závěru, že prodloužení soudního řízení v důsledku uplatnění opravných prostředků a rozdílnosti právních názorů mezi soudy je přirozenou – byť v přehnané míře nežádoucí – součástí soudního procesu. Ústavní soud se tak ztotožnil s názorem, podle něhož za„ průtahy“ pro účely posouzení vzniku nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nelze samy o sobě považovat situace, kdy v průběhu řízení došlo k vydání rozhodnutí, které bylo později zrušeno, neboť ani existence ustálené judikatury publikované ve sbírce soudních rozhodnutí nevylučuje, aby soudy nižších stupňů v projednávané věci rozhodly odlišně. Také v takovém případě je vyjádření rozdílného právního názoru či poukaz na odlišné skutkové okolnosti přirozenou součástí soudního řízení, již nelze považovat za průtah ani tehdy, když se vyšší soudní instance s daným závěrem neztotožní a rozhodnutí z důvodu odklonu od ustálené judikatury zruší.

27. Soud v tomto směru uvádí, že je třeba vycházet ze znění § 78 odst. 7 tr. řádu, který stanoví, že osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoliv žádat o vrácení takové věci a že o takové žádosti musí orgán činný v trestním řízení neodkladně rozhodnout. Z provedeného dokazování se přitom podává, že k neodkladnému rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 22. 8. 2018 nedošlo. Soud shledal v období řízení o této žádosti zásadní průtah, a to v době od 13. 11. 2018, kdy soud prvé instance rozesílá rozhodnutí dovolacího soudu (do té doby řeší otázky související s možným výkonem trestu pana [jméno] [příjmení] v [země]), do 26. 7. 2019, kdy soud prvé instance teprve nařizuje veřejné zasedání k rozhodnutí o osudu předmětného vozidla - tedy kdy lze uzavřít, že soud byl v této době 8 měsíců nečinným. Soud tak uzavírá, že odpovědnostní titul spočívající v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě dle § 78 odst. 7 tr. ř. je v tomto případě dán.

28. Soud v návaznosti na výše uvedené proto uvádí, že shledal odpovědnostní titul, přičemž z provedeného dokazování se podává, že o žádosti o vydání vozidla z 22. 8. 2018 mělo být soudy rozhodnuto o 8 měsíců dříve, což odpovídá době prodlení od listopadu roku 2018 do července roku 2019. Ve zbývajícím období, kdy bylo vedeno řízení o žádosti o vydání vozidla, soudy postupovaly plynule, případně činily úkony nezbytné v trestním řízení nebo opatřovaly podklady pro komplikované rozhodnutí o vlastnictví vozidla, zejména posouzení toho, zda je skutečně vlastněno žalobkyní či jde o skryté vlastnictví pana [jméno] [příjmení], a k otázkám majetkových poměrů žalobkyně, tedy zejména zda bylo v jejích možnostech si takové vozidlo vůbec pořídit.

29. Vzhledem k takto shledanému odpovědnostním titulu se tedy soud dále zabýval otázkou vzniku škody na straně žalobkyně.

30. Soud předně uvádí, že na jednání konaném dne 12. 9. 2022 soud žalobce upozornil na nutnost tvrdit jednotlivé odpovědnostní tituly, přičemž tyto žalobce specifikoval tak, jak tyto soud po právní stránce rozebral výše. Následně pak soud tedy poskytl na témže jednání žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, že je třeba ke každé z tvrzených škod přesně dotvrdit, jak tato vznikla, a to právě v návaznosti na to, že žalobce tvrdí tři konkrétní odpovědností tituly a nelze se takovéto škody domáhat souhrnně, když toto není pro účely daného řízení co do skutkových tvrzení dostatečným.

31. Žalobkyně se předně domáhala škody ve výši 573 400 Kč, kterou v obecné rovině tvrdila jakožto pokles obvyklé ceny vozidla od jeho zajištění do vydání v důsledku nemožnosti vozidlo výhodně prodat. Soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění skutkových tvrzení v tom směru, jaká konkrétní možnost výhodného prodeje tedy žalobkyni ušla. Žalobkyně však podáním z 26. 9. 2022 ve stanovené lhůtě po skutkové stránce k tomuto soudu ničeho nedoplnila. Soud tedy tento žalobkyní požadovaný nárok pro neunesení povinnosti tvrzení zamítl.

32. Obecně takto tvrzená škoda, přičitatelná státu, přitom nevznikla ani prostým snížením hodnoty vozidla od jeho vydání policii do jeho navrácení žalobkyni. Soud zde odkazuje na závěry přijaté Nejvyšším soudem zejm. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 5500/2015, ze kterých se podává, že plynutím času by k poklesu hodnoty vozidlo došlo i bez pochybení na straně státu, tedy takovýto pokles hodnoty vozidla není škodou zapříčiněnou státem.

33. Žalobce se dále domáhal škody ve výši 134 236 Kč, obecně vyčíslené jakožto náklady na opravu, a částky 3 023 Kč, jakožto nákladů na odtah vozidla. Soud v tomto směru žalobkyni poučil, že je třeba doplnit, pokud jde o částku 134 236 Kč, z jakých konkrétních položek tato částka sestává, a obecně k oběma částkám, jak tyto souvisí s kterým z odpovědnostních titulů. Žalobkyně na poučení reagovala podáním z 26. 9. 2022, ani v tomto směru však potřebná skutková tvrzení nedoplnila. Žalobkyně zejména nedoplnila, jaké je konkrétní složení částky 134 236 Kč, když soudu nebylo ani jednoznačně tvrzeno, že toto se skutečně sestává ze všech nebo z některých položek faktury [právnická osoba], [číslo]. Zejména však nebylo dotvrzeno to, co soud primárně požadoval, tedy jak každá z těchto škod souvisí s kterým z odpovědnostních titulů. Žalobce totiž specifikoval tři odpovědnostní tituly, přičemž bylo zřejmým, že první z nich se vztahuje k roku 2016, když v říjnu 2016 dochází k zabrání vozidla, a druhé dva jsou odvozovány od srpna roku 2018, kdy je žádáno vydání vozidla a je vedeno navazující řízení o tomto vydání. Žalobcem tvrzená škoda, ať už ve formě nákladů na opravu vozidla či odtah vozidla je pak po skutkové stránce neurčitě vymezena od období roku 2016, tj. od zajištění vozidla do jeho vydání dne 15. 5. 2020. Tedy soud uzavírá, že žalobkyně po skutkové stránce nedoplnila relevantní skutková tvrzení, z nichž by bylo možno posoudit, jaká konkrétní škoda žalobkyni vznikla.

34. Jak uvedeno výše, soud shledal odpovědnostní titul pouze v tom, že trestní soud nereagoval neodkladným rozhodnutím na žádost žalobkyně o vydání vozidla z 22. 8. 2018. Žalobkyně však tvrzení ke škodě nedoplnila, jak soud toto doplnění žádal, tedy není ani tvrzeno, jak tato škoda vznikla právě tím, že je o této žádosti rozhodnuto opožděně, resp. s průtahy. Pro absenci skutkových tvrzení, tak soud žalobu i v této části zamítl.

35. K tomuto soud doplňuje, že není ani zřejmým, zda žalobce vůbec tvrdí, že vozidlo např. muselo být odtaženo proto, že bylo nedůvodně zajištěno již v roce 2016, nebo pouze proto, že bylo opožděně rozhodnuto o žádosti ze srpna roku 2018. Rovněž není patrné, jaké složky škody z částky 134 236 Kč, se váží k tvrzeným pochybením z roku 2016 a jaké k pozdějším z roku 2018.

36. Soud tak uzavírá, že i přes poučení soudu žalobkyně nedotvrdila vznik těchto škod a soud tyto nároky zamítl pro neunesení povinnosti tvrzení.

37. Žalobce se dále domáhá částky 5 500 Kč jakožto nákladů vynaložených na znalecký posudek, na jehož základě se v tomto kompenzačním řízení domáhá odškodnění po státu.

38. V tomto směru soud uvádí, že se pojmově nejedná o škodu odškodnitelnou dle odškodňovacího zákona. Jedná se o náklad vynaložený za účelem vedení kompenzačního řízení, který by mohl být zohledněn v rámci nákladů tohoto kompenzačního řízení. Nejde však o náklad, který by byl vynaložen v příčinné souvislosti s tím, že ve věci mělo dojít k odpovědnostnímu titulu na straně státu. Pro přetržení příčinné souvislosti tak soud tento škodní nárok zamítl.

39. I ve vztahu k tomuto nároku však žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení, když i zde byla ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. upozorněna, že je třeba doplnit, s kterým z odpovědnostních titulů žalobkyně tuto škodu váže, a nadále zůstalo nedotvrzeno, zda se to týká nedůvodného zajištění vozidla v roce 2016 či žádosti o vydání z roku 2018 či tvrzeného vydání nezákonného rozhodnutí.

40. Konečně se žalobkyně domáhá částky 68 720 Kč jakožto nákladů, které vynaložila na právní služby v souvislosti s odstraněním tvrzených odpovědnostních titulů.

41. I zde byla žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit relevantní skutková tvrzení k tomu, jaká je souvislost těchto úkonů právní služby s kterým z tvrzených odpovědnostních titulů. Ani v tomto směru žalobkyně podáním z 26. 9. 2022 nedoplnila skutková tvrzení, jak tato škoda souvisí s kterým z odpovědnostních titulů, a i tento nárok musel soud zamítnout pro neunesení povinnosti tvrzení.

42. Nad rámec tohoto závěru pak soud doplňuje, že se jedná o úkony právní služby, které žalobkyně specifikovala jakožto převzetí věci dne 14. 8. 2019, žádost o vydání vozidla dne 22. 8. 2018, účast na veřejném zasedání dne 4. 9. 2019, nahlížení do spisu dne 25. 9. 2019, účast na veřejném zasedání dne 22. 10. 2019 a stížnost proti usnesení o zabrání věci a odůvodnění ze dne 24. 10. 2019. I kdyby soud akceptoval to, že čistě z data realizace těchto úkonů tyto žalobkyně vztahuje ke své žádosti o vydání vozidla z 22. 8. 2018, pak by se nejednalo o škodu, která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti se soudem shledaným odpovědnostním titulem. Soud totiž, viz výše, dospěl k závěru, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tento však spočíval v tom, že v období od listopadu 2018 do července roku 2019 došlo k průtahu v řízení o žádosti o vydání vozidla. Žalobkyně však v tomto směru neoznačuje žádný úkon, který by směřoval k odstranění tohoto průtahu, resp. tohoto odpovědnostního titulu. Naopak veškeré žalobkyní označené úkony se týkají převzetí věci ve věci žádosti o vydání vozidla a úkonů, kterými žalobkyně realizovala své právo dle § 78 odst. 7 tr. řádu. Tedy kdy žádala o vydání vozidla, účastnila se veřejných zasedání, kdy bylo rozhodováno o této její žádosti, případně nahlížela do spisu nebo podávala stížnosti proti rozhodnutím, které v rámci řízení o této žádosti byly vydány. Jedná se tak o úkony právní služby, které byly vynaloženy v souvislosti s řádným vedením řízení o žádosti o vydání vozidla z 22. 8. 2018, tedy nikoliv o úkony, které by byly vydány v souvislosti se shledaným odpovědnostním titulem ve formě průtahu v tomto řízení. Tedy jinak, žádným z těchto úkonů se žalobkyně nedomáhala odklizení shledaného průtahu, šlo o obvyklé úkony v daném řízení. I z tohoto důvodu je tento škodní nárok nedůvodným.

43. Soud tedy zamítl žalobu i v části žalobního požadavku na úhradu části 68 720 Kč, primárně pro neunesení povinnosti tvrzení.

44. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a přípravu na něj. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.