10 C 62/2021-59

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 14 878 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Zamítá se žaloba na úhradu 14 878 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení. II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 25. 3. 2021 domáhá přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 14 878 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že požaduje odškodnění za újmu způsobenou dalším trváním tohoto řízení v období od 8. 10. 2019 do 21. 8. 2020. Újmu za období předchozí, od 23. 8. 2000 do 8. 10. 2019 žalobce uplatnil žalobou dřívější a za tuto újmu mu bylo poskytnuto v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] odškodnění v celkové výši 305 000 Kč (268 750 Kč plněno dobrovolně; 36 250 Kč přiznal soud). Podáním ze dne 11. 8. 2021 žalobce doplnil, že ve věci nemůže jít o věc pravomocně rozhodnutou, že se domáhá„ dožalování“ dříve neřešené újmy a že nejsou dány výjimečné okolnosti pro její neodškodnění.

2. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 27. 5. 2021, konstatovala, že ve zkoumané části projednávaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žádosti žalobce nevyhověla. Poukázala na již dříve poskytnuté odškodnění za naříkané řízení ve výši 305 000 Kč a na to, že nyní má být již odškodněna pouze část řízení vedeného o podané ústavní stížnosti, které byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Žalovaná dále sporovala, že by byla v prodlení již dne 19. 3. 2021 (toto příp. nastalo až dne 9. 8. 2021).

3. Strany shodně tvrdily, že žalobce žalobou uplatněný nárok předběžně uplatnil, a to dne 8. 2. 2021.

4. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti ohledně průběhu naříkaného řízení vedeného za období od jeho počátku do 8. 10. 2019, které bylo již předmětem kompenzačního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]: Dne 23. 8. 2000 podala žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ žalobkyně“) k [název soudu] žalobu proti žalovaným [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ žalovaní“) o zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím odpovídající přeplatku na předem zaplaceném nájemném, které žalobkyně, resp. její právní předchůdce dopředu žalovaným zaplatila. Dne 10. 10. 2000 žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu. Žaloba byla žalovaným doručena dne 7. 11. 2000. Dne 4. 12. 2000 podali žalovaní vyjádření k žalobě. Dne 15. 7. 2003 vyzval soud žalobkyni k odstranění vad žaloby. Dne 30. 7. 2003 žalobkyně žalobu doplnila. Dne 6. 8. 2003 soud zaslal doplnění žaloby žalovaným. Dne 2. 9. 2003 podali žalovaní námitku podjatosti soudkyně. Jednání, které bylo nařízeno na den 10. 9. 2003, bylo vzhledem k námitce podjatosti zrušeno. Dne 13. 11. 2003 Krajský soud v Brně rozhodl, že soudkyně vyřizující věc není vyloučena. Soud následně nařídil jednání na den 17. 12. 2003, kvůli omluvě žalovaných bylo jednání odročeno na den 14. 1. 2004. Dne 8. 1. 2004 podali žalovaní vyjádření. Jednání ze dne 14. 1. 2004 bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání účastníků. Dne 5. 3. 2004 soud poslal účastníkům dotaz, jaký je stav mimosoudních jednání. Dne 16. 4. 2004 žalobkyně sdělila, že mimosoudní jednání probíhají, a požádala o posečkání s nařízením jednání. Dne 20. 7. 2004 žalobkyně sdělila, že mimosoudní jednání nebyla úspěšná. Dne 5. 10. 2004 podala žalobkyně vyjádření. Dne 3. 11. 2004 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, dle kterého byla žaloba zamítnuta. Dne 29. 11. 2004 podala žalobkyně proti rozsudku odvolání. Dne 9. 2. 2005 bylo odvolání odesláno žalovaným a žalobkyně byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 20. 5. 2005 podali žalovaní vyjádření k odvolání. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 11. 8. 2005. Dne 5. 5. 2006 odvolací soud napadený rozsudek zrušil. Dne 14. 7. 2006 navrhli žalovaní, aby byl ustanoven znalec. Dne 4. 10. 2006 se konalo jednání, na které byla žaloba zamítnuta. Dne 25. 10. 2006 podala žalobkyně odvolání, které bylo doplněno dne 21. 11. 2006. Dne 23. 11. 2006 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Soudní poplatek byl zaplacen dne 15. 12. 2006. Dne 28. 12. 2006 podali žalovaní vyjádření k odvolání. Dne 17. 1. 2007 podala žalobkyně stanovisko k vyjádření žalovaných. Dne 6. 2. 2007 podali žalovaní repliku. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 27. 3. 2007. Dne 28. 8. 2008 odvolací soud vyzval žalobkyni k upřesnění důkazních návrhů. Žalobkyně reagovala dne 9. 9. 2008. Dne 23. 10. 2008 odvolací soud napadený rozsudek zrušil. Dne 8. 12. 2008 požádali žalovaní, aby byla věc postoupena [název soudu], protože se v průběhu řízení přestěhovali. Dne 29. 1. 2009 soud vyzval žalované k zaplacení soudního poplatku za delegaci vhodnou. Dne 12. 2. 2009 žalobkyně sdělila, že nesouhlasí, aby byl spis postoupen [název soudu]. Dne 25. 2. 2009 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou. Dne 21. 4. 2009 bylo rozhodnuto, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí [název soudu]. Dne 25. 5.2009 soud doručoval účastníkům rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dne 30. 6. 2009 soud vyzval účastníky k doplnění tvrzení. Dne 23. 7. 2009 podala žalobkyně vyjádření. Dne 24. 7. 2009 podali žalovaní vyjádření. Dne 2. 12. 2009 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem zadání znaleckého posudku. Dne 8. 1. 2010 soud ustanovil znalce. Dne 29. 1. 2010 byla složena záloha na znalecký posudek. Dne 12. 2. 2010 soud zaslal znalci listiny. Dne 10. 5. 2010 znalec soudu poslal přípis. Dne 17. 5. 2010 soud znalci prodloužil lhůtu ke zpracování znaleckého posudku. Dne 21. 5. 2010 žalovaný 1) sdělil soudu, že nehodlá znalci poskytnout součinnost. Soud proto poslal přípis zástupci žalovaných, aby žalovanému 1) vysvětlila jeho povinnost poskytnout znalci součinnost. Dne 14. 6. 2010 se konalo místní šetření. Dne 7. 7. 2010 byl soudu předložen znalecké posudek. Dne 9. 7. 2010 soud rozhodl o znalečném. Dne 3. 8. 2010 podali žalovaní odvolání proti usnesení o znalečném a podali vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 6. 8. 2010 byli žalovaní vyzváni k odstranění vad odvolání. Odvolání bylo doplněno dne 31. 8. 2010. Dne 25. 10. 2010 podala žalobkyně vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 11. 11. 2010 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 14. 1. 2011 odvolací soud usnesení o znalečném změnil. Dne 18. 3. 2011 bylo usnesení odvolacího soudu doručováno účastníkům. Dne 18. 4. 2011 soud vyzval účastníky ke sdělení otázek, které budou znalci na jednání pokládat. Žalovaní reagovali dne 3. 5. 2011 a dne 13. 6. 2011. Dne 14. 9. 2011 se konalo jednání, na které byl vyslýchán znalec. Dne 15. 9. 2011 soud rozhodl o znalečném. Dne 21. 9. 2011 podali žalovaní vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 13. 10. 2011 bylo vyjádření žalovaných posláno žalobkyni. Dne 5. 12. 2011 soud ustanovil revizního znalce. Dne 27. 12. 2011 žalovaní podali námitky proti osobě znalce. Dne 29. 3. 2012 soud ustanovil jiného znalce. Dne 19. 4. 2012 znalec upozornil soud na svou možnou podjatost. Dne 14. 5. 2012 soud ustanovil jiného znalce. Znalec soudu sdělil, že ve stanovené lhůtě není schopen znalecký posudek zpracovat. Dne 5. 6. 2012 soud ustanovil jiného znalce. Dne 17. 7. 2012 znalec soud upozornil na možnou podjatost. Dne 19. 7. 2012 soud ustanovil jiného znalce. Dne 1. 10. 2012 znalec požádal o zproštění. Dne 10. 10. 2012 soud znalce zprostil povinnosti vypracovat znalecký posudek. Dne 19. 11. 2012 se konalo jednání, které bylo odročeno do 3. 12. 2012 za účelem mimosoudních jednání. Dne 28. 11. 2012 podali žalovaní vyjádření. Jednání ze dne 3. 12. 2012 bylo odročeno na den 17. 12. 2012. Na jednání dne 17. 12. 2012 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Dne 20. 3. 2013 podali žalovaní proti rozsudku odvolání. Dne 11. 4. 2013 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 22. 4. 2013 požádali žalovaní o osvobození od soudních poplatků. Dne 11. 6. 2013 soud rozhodl tak, že se žalovaným osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Dne 25. 7. 2013 podali žalovaní odvolání proti nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 9. 9. 2013. Dne 27. 9. 2013 odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Dne 24. 10. 2013 soud vyzval žalované k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 4. 11. 2013 požádali žalovaní o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 27. 1. 2014 žalovaní své odvolání doplnili. Dne 30. 1. 2014 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno za účelem vyčkání předložení důkazních návrhů ze strany žalovaných. Dne 12. 3. 2014 podali žalovaní vyjádření. Dne 7. 5. 2014 ustanovil odvolací soud znalce k přezkoumání závěrů znalce ustanoveného nalézacím soudem dne 8. 1. 2010. Dne 22. 5. 2014 podali žalovaní námitky k osobě znalce. Dne 29. 5. 2014 odvolací soud rozhodl, že znalec není vyloučen z podání znaleckého posudku. Dne 25. 6. 2014 žalobkyně zaslala soudu podklady ke znaleckému posudku. Dne 17. 7. 2014 požádal znalec o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku. Dne 28. 7. 2014 odvolací soud lhůtu k předložení znaleckého posudku prodloužil. Znalecký posudek byl předložen dne 6. 10. 2014. Dne 17. 10. 2014 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 10. 11. 2014 podali žalovaní vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 15. 12. 2014 bylo usnesení o znalečném opraveno. Dne 12. 2. 2015 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem dokazování nájemními smlouvami. Dne 12. 3. 2015 se konalo další jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 19. 3. 2015. Dne 19. 3. 2015 vyhlásil odvolací soud rozsudek, kterým napadený rozsudek částečně potvrdil, částečně změnil, výrok napadeného rozsudku o nákladech řízení odvolací soud zrušil. Dne 27. 7. 2015 podali žalovaní dovolání. Dne 27. 7. 2015 soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení. Dne 5. 8. 2015 soud vyzval žalované k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 31. 7. 2015 podali žalovaní návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Dne 18. 8. 2015 podala žalobkyně vyjádření k návrhu na odklad vykonatelnosti. Dne 18. 8. 2015 podali účastníci odvolání proti usnesení o nákladech řízení. Dne 11. 9. 2015 podala žalobkyně vyjádření k dovolání žalovaných. Dne 8. 2. 2016 Nejvyšší soud vrátil spis bez věcného vyřízení. Dne 10. 2. 2016 soud vyzval žalované k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 15. 2. 2016 soud předložil spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání účastníků proti usnesení o nákladech řízení. Dne 4. 3. 2016 odvolací soud usnesení o nákladech řízení změnil. Dne 5. 5. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 15. 8. 2016 žalovaní opět podali návrh na odklad vykonatelnosti. Dne 14. 11. 2016 Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. Dne 16. 1. 2017 odvolací soud uložil znalci doplnění znaleckého posudku. Dne 10. 3. 2017 podali žalovaní návrh na změnu zadání znalce. Dne 13. 3. 2017 znalec předložil doplněk znaleckého posudku. Dne 21. 4. 2017 podala žalobkyně vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 9. 5. 2014 požádali žalovaní o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Dne 26. 5. 2017 podali žalovaní vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 13. 6. 2017 poslal odvolací soud přípis znalci. Dne 10. 7. 2017 odvolací soud uložil znalci provést dodatek ke znaleckému posudku. Dne 30. 8. 2017 předložil znalec dodatek ke znaleckému posudku. Dne 8. 9. 2017 odvolací soud rozhodl o znalečném. Dne 28. 11. 2017 podala žalobkyně vyjádření k dodatku znaleckého posudku. Dne 30. 11. 2017 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 7. 12. 2017. Dne 7. 12. 2017 vyhlásil odvolací soud rozhodnutí, kterým napadený rozsudek částečně potvrdil, částečně změnil. Dne 3. 1. 2018 odvolací soud určil výši nákladů řízení, kterou jsou účastníci povinni zaplatit státu. Dne 27. 3. 2018 podala proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně dovolání. Dne 3. 4. 2018 podali proti rozsudku odvolacího soudu žalovaní dovolání. Dne 19. 4. 2018 soud rozeslal dovolání účastníkům. Od 12. 6. 2018 do 21. 6. 2018 byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti. Dne 27. 6. 2018 Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku. Dne 3. 9. 2019 Nejvyšší soud dovolání částečně odmítl, částečně zamítl. Rozsudek Nejvyššího soudu nabyl právní moci dne 8. 10. 2019.

5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti ohledně průběhu naříkaného řízení vedeného za období od 8. 10. 2019 do 21. 8. 2020, tedy za období, v němž vzniklou újmu žalobce uplatňuje v řízení tomto: Dne 10.10.2019 vrací soud [anonymizováno] [celé jméno žalobce] do spisu založený znalecký posudek. Dne 16.10.2019 zasílá soud prvé instance rozhodnutí s doložkami soudu odvolacímu za účelem vymáhání pohledávek za účastníky; odvolací soud odpovídá 5.11.2019. Na přelomu října a listopadu 2019 strany žádají o zaslání rozsudků s doložkami a soud tyto účastníkům zasílá. Dne 13.12.2019 žádá zapůjčení spisu Obvodní soud pro Prahu právě ke sp. zn. [spisová značka] a spis je 3. 1. 2020 zapůjčen. Dne 13. 5. 2020 žádá Ústavní soud [název soudu] o zapůjčení spisu, tento 18.5.2020 žádá Obvodní soud pro Prahu 2 o vrácení spisu, Obvodní soud pro Prahu 2 přípisem ze dne 28.5.2020 spis nevrací, což sděluje [název soudu] 1.6.2020 Ústavnímu soudu. Spis však v mezidobí vrácen je a dne 3.6.2020 jej [název soudu] zapůjčuje Ústavnímu soudu. Ústavní soud poté usnesením ze dne 11. 8. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 3923/19 odmítá ústavní stížnost podanou [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] s odůvodněním, že stěžovatelé se pouze domáhají přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by svědčil pro opodstatněnost jejich nároků a právních názorů, nicméně stěžovatelé pouze znovu opakují argumentaci, se kterou se již vypořádaly soudy obecné, tedy stěžovatelé pouze staví Ústavní soud do role další instance, avšak tuto roli Ústavní soud neplní; jelikož tak stěžovatelé pouze znovu polemizují se závěry soudů obecných a neuvádí ničeho, co by zakládalo důvodnost ústavní stížnosti, nezbylo Ústavnímu soudu, než stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost. Usnesení Ústavního soudu bylo doručeno [název soudu] dne 11. 8. 2020.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Jelikož předmětem tohoto řízení je„ dožalování“ újmy žalobce způsobené dalším trváním řízení vedeného Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně v období po 8. 10. 2019 do 21. 8. 2020, zabýval se soud nejprve principy odškodnění za část naříkaného řízení navazující na již dříve odškodněnou část naříkaného řízení.

13. Soud v tomto směru vyšel zejm. ze závěrů formulovaných v rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 2328/2015. Poskytnuté zadostiučinění by se nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení naříkaného řízení, či žádal-li o zadostiučinění již za trvání řízení a žádá-li po jeho skončení o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část. Nelze uzavřít, že by odškodněním došlo ke skončení újmy a že by poškozený další trvání naříkaného řízení vnímal jako řízení nově započaté. Možnost požadovat zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ještě za trvání naříkaného řízení nesmí vést k zneužívání práv. Vícenásobné uplatňování náhrady újmy za trvání naříkaného řízení dovolací soud pokládá za zdůvodnitelné jen za výjimečných situací, v nichž i po vyhlášení pravomocného rozsudku v kompenzačním řízení vykazuje naříkané řízení opětovně zjevně nepřiměřenou délku, nebo jsou dány jiné konkrétní okolnosti případu; nebude-li však v okamžiku, kdy bude rozhodovat soud v kompenzačním řízení, probíhající řízení trvat opětovně zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu, zamítne soud žalobu - pro tentokrát. Pokud poškozený uplatňuje opětovně nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou naříkaného řízení poté, kdy naříkané řízení skončilo, prosadí se závěr, že pokud řízení trvalo nepřiměřeně dlouho v okamžiku rozhodnutí o poskytnutí původního zadostiučinění, trvá nepřiměřeně dlouho i v dalším svém průběhu, čímž i zásadně působí újmu; nevyžaduje se tedy, aby i v samotném dalším průběhu bylo jeho trvání nepřiměřené. K tomuto dovolací soud doplnil, že stanovení odškodnění není dosazováním veličin do vědecky přesného vzorce (dle stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010), ale toliko nalézáním adekvátní satisfakce, jehož výsledek musí být v souladu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tedy pokud by průběh naříkaného řízení po vydání rozhodnutí, jímž bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění, trval nevýznamně dlouh, či se vyskytly takové okolnosti, pro něž by nebylo spravedlivé poškozenému poskytnout další zadostiučinění, nemusí být (výjimečně) zadostiučinění za„ dožalovaný“ průběh naříkaného řízení přiznán. Soud rozhodující v dalším odškodňovacím řízení přitom není vázán závěrem soudu v dřívějším odškodňovacím řízení, že naříkané řízení je či není nepřiměřeně dlouhým - posouzení přiměřenosti délky řízení je otázkou prejudiciální, účinek závaznosti se na toto posouzení neuplatní a soud obecně může rozhodnout i opačně.

14. V obecné rovině tak tedy soud v této věci musí nejprve posoudit přiměřenost délky celého naříkaného řízení, přičemž pro účely případného finančního odškodnění by soud poté při stanovení základní částky zadostiučinění vycházel pouze z dosud neodškodněné části řízení. (bez modifikace za prvé dva roky řízení).

15. Soud je zároveň povinen zohlednit právě i ty konkrétní okolnosti případu, jež se projevily v nyní, nově odškodňované fázi naříkaného řízení jako nové skutečnosti ve smyslu další délky posuzovaného řízení, a odůvodnit, jaké bylo jejich působení v této fázi. Následně soud vyhodnotí podle těchto kritérií nárok na finanční odškodnění, jakoby rozhodoval v jediném odškodňovacím řízení (po jeho konci jako celku), přičemž od nároku na zadostiučinění za řízení jako celek soud odečte to, co bylo poškozenému již plněno, resp. přiznáno. Toto je projevem skutečnosti, že jedině po úplném skončení posuzovaného řízení lze v úplnosti posoudit míru naplnění jednotlivých rozhodných kritérií, přičemž právě významnou roli mohou hrát skutečnosti, které nastaly až v navazující fázi posuzovaného řízení.

16. Soud proto posoudil znovu celkovou délku naříkaného řízení. Naříkané řízení jako celek tak trvalo vůči žalobci ode dne 7. 11. 2000 (doručena žaloba), do dne 11. 8. 2020 (rozhodnutí Ústavního soudu), tedy řízení trvalo 19 let 9 měsíců. Toto je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená, přičemž k uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

17. Jak uvedeno výše, odškodnění za újmu za předchozí období naříkaného řízení - od jeho počátku do 8. 10. 2019 - žalobce uplatnil žalobou dřívější a o této bylo rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 18. 6. 2020.

18. Soud proto posoudil navazující část naříkaného řízení, tedy období od 9. 10. 2019 (den 8. 10. 2019 byl zohledněn ještě v řízení předchozím) do konce naříkaného řízení (žalobce jej označuje dnem 21. 8. 2020; soud shledal tento k 11. 8. 2020). V této části naříkaného řízení nastala pro posouzení trvající újmy žalobce jediná relevantní skutečnost, spočívající v tom, že se ve věci vedlo řízení o ústavní stížnosti podané mj. žalobcem, které bylo ukončeno usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 3923/19, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta pro její zcela zjevnou neopodstatněnost, kdy Ústavní soud uvedl, že namísto ústavní stížnosti žalobci podali fakticky co do obsahu opravný prostředek jako v systému obecných soudů, přičemž ústavní rozměr stížnost neměla vůbec žádný. Tedy v dosud neodškodněné části řízení nastala skutečnost běžně řazená pod kritérium § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk – složitost řízení a počet soudních instancí.

19. Soud dále uzavírá, že až na vyhodnocení kritéria § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk se - po zjištění obsahu naříkaného řízení jakožto celku - ztotožňuje s těmito závěry přijatými Obvodním soudem pro Prahu 2 v rozsudku ze dne 29. 5. 2020, č.j. [číslo jednací]: -) V řízení se vyskytla období nečinnosti soudu, a to od 4. 12. 2000, kdy podali žalovaní vyjádření k žalobě, do 15. 7. 2003, kdy soud vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, od 27. 3. 2007, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu, do 28. 8. 2008, kdy odvolací soud vyzval žalobkyni k upřesnění důkazních návrhů, od 19. 4. 2012, kdy znalec upozornil soud na svou možnou podjatost, do 29. 3. 2012, kdy soud ustanovil jiného znalce, a od 27. 6. 2018, kdy Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku, do 3. 9. 2019, kdy Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl. -) Jinak byl postup soudu plynulý, jednotlivé úkony na sebe navazovaly a směřovaly ke skončení věci. -) Vzhledem k délce řízení a ke zjištěným obdobím nečinnosti soud shledává, že celková délka řízení byla nepřiměřena a že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě -) Délka řízení byla dána především nekoncentrovaným postupem soudu a obdobími nečinnosti soudu. -) Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že řízení bylo triviální. Řízení bylo do určité míry složité skutkově, neboť bylo třeba nechat zadat znalecký posudek a k jeho přezkoumání též revizní znalecký posudek, ke kterému bylo třeba si vyžádat doplnění. Řízení bylo složité i procesně. Při zadávání revizního znaleckého posudku několik znalců vypracovat znalecký posudek odmítlo, soud dále musel vyzývat žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení, rozhodovat o námitce podjatosti, delegaci vhodné a osvobození od soudních poplatků. -) Žalobce se částečně na celkové délce řízení podílel, neboť podal nedůvodnou námitku podjatosti soudce, kterou vznesl krátce před nařízeným jednáním, které bylo z tohoto důvodu odročeno. Vzhledem k omluvě žalobce bylo jednání dne 17. 12. 2003 odročeno. Od dubna 2004 do července 2004 soud nenařizoval jednání s ohledem na mimosoudní jednání, které si žalobce rovněž vyžádal. Žalobce též odmítl poskytnout součinnost ustanovenému znalci, to vše řízení prodloužilo. -) Opakovaná období nečinnosti u takto dlouhého řízení vedla soud k závěru, že je na místě za postup soudů zadostiučinění zvýšit. -) Vzhledem k tomu, že v případě neprojednání věci v přiměřené lhůtě se vznik nemajetkové újmy u poškozeného předpokládá, je nutné zabývat se otázkou formy zadostiučinění, a to zejména ve vztahu k významu věci pro účastníka. ESLP ve svých rozhodnutích poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní či mimořádnou péči. Mimořádný význam mají dále věci opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení, týkající se zdraví či života. Z uvedeného pohledu je pak logicky méně významné řízení ve věcech výše neuvedených. V daném případě šlo o majetkový spor o zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím, který lze hodnotit standardním významem pro účastníky. -) S ohledem na výše popsaná kritéria, tedy význam řízení pro účastníka z pohledu jeho zájmu na rychlém vyřízení věci, složitost věci a postup soudů má nalézací soud za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, pročež je třeba předpokládat vznik nemajetkové újmy. S ohledem na míru zavinění soudu na délce řízení není možno tuto újmu napravit jinak než zadostiučiněním v penězích. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud z konstantní judikatury, která se s ohledem na rozhodovací činnost a výši přiznávaných částek ESLP ustálila na částce 15 000 Kč – 20 000 Kč za každý jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení počínaje druhým rokem s tím, že je posuzováno řízení jako celek a výsledná částka je korigována procentuálním snížením či zvýšením vzhledem ke složitosti řízení, chování účastníka, významu řízení pro účastníka, popř. vzhledem k dalším významným okolnostem konkrétního případu. -) V souzeném případě je třeba vyjít ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení a 1 667 Kč za měsíc.

20. V již odškodněné části naříkaného řízení rozsudkem Obvodním soudem pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dospěl soud k závěru, že za (v tamním řízení) 18 let a 11 měsíců dlouhé řízení činila základní částka odškodnění 358 333 Kč. Tuto částku pak soud korigoval přiměřeným snížením s ohledem na složitost sporu o 20 % a o 5 % z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení a současně soud zvýšil základní částku k odškodnění o 10 % za postup soudů. Výslednou částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci za období od počátku řízení ke dni 8. 10. 2020 tak soud shledal přiměřenou po zaokrouhlení ve výši 305 000 Kč ( (17 x 20 000 Kč + 11 x 1 667 Kč) x 0,85).

21. Jak uvedeno výše, při posouzení„ dožalované“ části nároku na odškodnění za újmu způsobenou následujícím trváním naříkaného řízení (období po 8.10.2019 do rozhodnutí Ústavního soudu) se soud s těmito závěry ztotožňuje, s výjimkou vyhodnocení kritéria § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, neboť v navazující části řízení nastala jediná, avšak zásadní skutečnost, kterou je nezbytné při posuzování kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k řízení jakožto celku zohlednit. Na celkovou délku řízení – nyní 19 let a 9 měsíců – měla vliv další skutečnost, a to, že věc byla řešena i Ústavním soudem Ústavní soud je přitom vrcholným justičním orgánem, nespadajícím do systému obecných soudů, a je proto plně odůvodnitelným v situaci, kdy se věcí zabývá i Ústavní soud, že takovéto naříkané řízení trvá o dobu nutnou pro vyřízení této ústavní stížnosti déle. Podání ústavní stížnosti je přitom zcela legitimním právem žalobce, nicméně nemůže být kladeno k tíži státu, že o dobu nutnou pro vyřízení ústavní stížnosti se délka naříkaného řízení prodlouží. Z obsahu naříkaného řízení se přitom nepodává, že by Ústavní soudu rozhodl o podané stížnosti v době nepřiměřeně dlouhé (bylo rozhodnuto již 11. 8. 2020, což je s ohledem na nároky kladené na vysokou odbornost a komplikovanost problematiky řešené Ústavním soudem doba zcela jistě adekvátní).

22. Vzhledem k tomu, že v navazující části naříkaného řízení tak nastala tato nová, zásadní skutečnost, pak soud dále ponížil částku základního odškodnění o dalších 5% (s odkazem na § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), což plně vyvažuje právě fakt, že o dobu řízení před soudem ústavním se naříkané řízení odůvodněně na celkové době prodloužilo.

23. S ohledem na výše uvedené tedy soud rekapituluje výše uvedené závěry a ve vztahu k řízení zdejšímu uzavírá.

24. Ve věci je dán z důvodů uvedených výše v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 5. 2020, č.j. [číslo jednací] odpovědnostní titul ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení.

25. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

26. Základní částka ročního odškodnění činí v posuzovaném případě 20 000 Kč, tedy měsíčně 1 667 Kč – tedy za 19 let a 9 měsíců trvající řízení tato činí 375 003 Kč (18 x 20 000 + 9 x 1 667).

27. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). – soud pro toto kritérium z důvodů uvedených výše v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 5. 2020, č.j. [číslo jednací] základní částku odškodnění snížil o 5 % Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - soud pro toto kritérium z důvodů uvedených výše v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 5. 2020, č.j. [číslo jednací] základní částku odškodnění zvýšil o 10% Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - soud pro toto kritérium z důvodů uvedených výše v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 5. 2020, č.j. [číslo jednací] základní částku odškodnění nemodifikuje V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – soud pro z důvodů uvedených výše základní částku odškodnění snížil o celkově 25 %; konkrétně o 10% pro skutkovou složitost řízení, dále o 10% pro procesní složitost řízení, a dále o 5% pro počet soudních instancí (zde je nově zohledněna nově zjištěná skutečnost podané ústavní stížnosti a řízení o ní).

28. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 20 % na výsledných 300 002,40 Kč. Částka 300 002,40 Kč je částkou, na kterou má žalobce nárok za celé naříkané řízení. V řízení vedeném ohledně újmy z naříkaného řízení za období předchozí, od 23. 8. 2000 do 8. 10. 2019, bylo žalobci poskytnuto (v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]) odškodnění v celkové výši 305 000 Kč (268 750 Kč plněno dobrovolně; 36 250 Kč přiznal soud). Nárok na další odškodnění, za újmu za zbytek naříkaného řízení, je tak z tohoto důvodu nedůvodným, neboť žalobci bylo již na újmě za naříkané řízení jakožto celek plněno více, než kolik činí jeho nárok po posouzení naříkaného řízení po jeho úplném skončení; tedy vč. zohlednění skutečností, které nemohly být a nebyly známy v době vedení původního kompenzačního řízení. Soud proto žalobu v celém rozsahu jakožto nedůvodnou zamítl.

29. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení