10 C 7/2021-113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 358 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 196 000 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 16 334,20 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 24. 6. 2021 do zaplacení, a dále úroky z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 196 000 Kč od 24. 6. 2021 do 3. 8. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 145 665,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 6. 2021 do zaplacení, a dále na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 358 000 Kč od 24. 12. 2020 do 23. 6. 2021. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8.1.2021 domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem naříkaného řízení bylo vypořádání SJM žalobce s jeho bývalou manželkou a žalobce uvádí, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu 17 let a 11 měsíců. Žalobce rekapituluje průběh naříkaného řízení a jednotlivá v něm vydaná rozhodnutí a uzavírá, že řízení pro něj bylo obzvláště významné, neboť se jednalo o vypořádání SJM, jehož součástí byl nedostavěný dům, ve kterém bydlel. Dále zdůrazňuje, že řízení trvalo 18 let, tedy toto zahajoval v 50 letech a končí v 68 letech, když není schopen vlastními silami dům dostavět. Namítá opakované průtahy u soudů obou instancí, zejména pak zbytečné dokazování k vnosům, ohledně nichž nakonec soud konstatoval, že je nelze akceptovat pro jejich pozdní uplatnění v řízení, a namítá, že řízení nebylo nikterak složitým. Žalobce vychází se základní částky ročního odškodnění 20 000 Kč a odškodnění vyčísluje v souhrnné částce 358 000 Kč. Podáním ze dne 22.10.2021 pak žalobce v reakci na vyjádření žalovaného vzal žalobu částečně zpět, co do částky 196 000 Kč, neboť v tomto rozsahu žalovaná žalobci dne 3.8.2021 dobrovolně plnila. Dále žalobce vyjadřuje nesouhlas s krácením základní částky odškodnění, jak učinila žalovaná, když opakuje, že řízení bylo pro něj významné, neboť se jednalo o nedostavěný dům, ve kterém bydlel; akcentuje svůj věk; zdůrazňuje průtahy v řízení a odmítá krácení pro počet soudních instancí, neboť tato jde k tíži státu, a rovněž pro chování účastníků, neboť tito se na celkové délce řízení nepodíleli.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 23.8.2021. Žalovaná uzavřela, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobci přiznala odškodnění ve výši 196 000 Kč. Naříkané řízení trvalo 17 let a 4 měsíce. Bylo opakovaně rozhodováno na více soudních instancích i soudem ústavním. Řízení bylo po právní i skutkové stránce složitější. Význam řízení byl standardní a žalobce se žádostmi o odročení a nedostavováním se k jednání na délce řízení podílel. Žalovaná tak vyšla ze základní částky odškodnění 20 000 Kč, kterou ponížila celkově o 40 %, čímž dospěla k poskytnuté částce odškodnění.

3. Ze shodného tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 23.12.2020.

4. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby žalobce ze dne 22.10.2021 soud výrokem I. rozsudku řízení částečně, co do částky 196 000 Kč, zastavil. Z potvrzení o příchozí platbě právního zástupce žalobce pak má soud za zjištěné, že žalovaný žalobci uhradil na odškodnění dne 3.8.2021 částku 196 000 Kč.

5. Ze spisu vedeného [anonymizována tři slova] [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žaloba byla podána dne 1.10.2002 žalobkyní [jméno] [příjmení] proti žalovanému [celé jméno žalobce]. Žalobce tak vystupoval v naříkaném řízení jakožto žalovaný, a takto jej soud v rámci zjišťování obsahu naříkaného spisu označuje. Předmětem žaloby bylo vypořádání společného jmění manželů. Když se žalobkyně domáhala přikázání stavebně neukončeného domu v [anonymizováno] [část obce] do vlastnictví žalovaného a úhrady 801 500 Kč na vyrovnání hodnot vzájemných podílů. Žaloba byla žalovanému k vyjádření doručena dne 2.6.2003 a k žalobě se vyjadřuje 26.6.2003. Pokynem z 13.10.2003 je nařízeno jednání na 16.1.2004. Jednání se koná 16.1.2004. Žalovaný se však nedostavil, ani neomluvil a jednání je odročeno na 17.3.2004 O odročení žádá právní zástupce žalobkyně. Jednání je odročeno na 5.5. a zde žádá o odročení právní zástupce žalovaného. Jednání je odročeno na 11.8.2004. Nový právní zástupce žalovaného pak znovu žádá o odročení jednání 26.7.2004. Jednání je odročeno na 8.12.2004. Toto jednání se koná, žalovaný se však nedostavil, ač byl právním zástupcem vyrozuměn. Jednání je proto odročeno na 18.3.2005. Soud mezitím činí dotaz na [anonymizována dvě slova]. Jednání se koná 18.3.2005. K tomuto se žalovaný opět nedostavil. Právní zástupce neví, proč se nedostavil. Jednání je odročeno na 1.7.2005. Toto jednání se koná. Žalovaný se ho účastní. Je slyšen, stejně tak žalobkyně. Jednání je odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce, k ocenění předmětné nemovitosti. Znalec je ustanoven usnesením z 2.2.2006. Znalec [příjmení] však žádá o zproštění z důvodu pracovního vytížení. Soud proto usnesení z 24.2.2006 ustanovuje jiného znalce. Nový znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] dodává znalecký posudek 20.4.2006 a soud nařizuje jednání na 4.10.2006. Toto jednání se koná, je slyšena znalkyně. Jednání je odročeno na 6.12.2006 za účelem výslechu svědků. Žalovaný na tomto jednání předkládá vlastní posudek vypracovaný [anonymizováno] [příjmení]. Žalobkyně se vyjadřuje 13.10.2006. Jednání se koná 6.12.2006. Jsou slyšeni svědci. Žalovaný trvá na výslechu jím zvoleného znalce [příjmení] [příjmení] a jednání je odročeno za účelem ustanovení znalce a dotazu na banku. Žalovaný se vyjadřuje 1.12.2006. Další jednání je nařízeno na 10.10.2007. Soud ustanovuje znalce 12.6.2007, a to [anonymizováno] [příjmení]. Znalec dodává posudek 30.8.2007. Jednání se koná 10.10.2007. Je čten znalecký posudek. Znalec se nedostavil, ač byl předvolán. Jsou slyšeni svědci a žalovaný navrhuje další svědky. Jednání je odročeno na 28.11.2007. Toto jednání se koná. Je slyšen znalec [příjmení] [příjmení]. Jednání je odročeno na 1.2.2008. Soud volá dalších 5 nově označených svědků. Soud zjišťuje v mezidobí dotazem na realitní kanceláře cenu budovy bez pozemku. V průběhu ledna 2008 pak tyto odpovídají. Jednání se koná 1.2.2008. Jsou slyšeni svědci a jednání je odročeno na 14.3.2008. Toto jednání se koná. Jsou slyšeni další svědci a jednání je odročeno za účelem dopracování znaleckého posudku s tím, že žalovanému se ukládá předložit za tímto účelem listiny. Jednání je odročeno na neurčito. Soud ustanovuje znovu znalce [příjmení] [příjmení] 2.4.2008. Žalovaný zasílá vyjádření k stavbě celého domu 21.4.2008. [anonymizováno] [příjmení] dodává posudek 26.5.2008, respektive dodatek k posudku. Jednání je nařízeno na 2.7.2008, z tohoto se omlouvá právní zástupce žalobkyně. Jednání je odročeno na 22.8.2008. Toto jednání se koná. Je slyšen znalec [příjmení]. Zástupce žalovaného není přítomen, proto žalovaný žádá o poskytnutí lhůty pro doplnění důkazních návrhů do 10.9.2008. Jednání je odročeno na 3.10.2008 za účelem opětovného předvolání svědků. Toto jednání je pak odročeno z důvodu nemoci soudkyně a je poté nařízeno na 30.1.2009. Z důvodu nemoci soudkyně je pak toto odročeno na 13.3.2009. Toto jednání se koná. Nedostavil se však bez omluvy svědek. Žalovaný na jeho výslechu trvá, proto je jednání odročeno na 3.4.2009. Toto jednání se koná, svědek se dostavil a je slyšen. Žalobkyně je poučena k doplnění skutkových tvrzení a řízení je zkoncentrováno pro účely odvolacího řízení. Dokazování se končí a účastníci přednáší závěrečné návrhy. Jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 10.4.2009 a na tomto pak soud vyhlásil rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno pod č. l. 196 a tímto rozsudkem soud prvé instance přikázal předmětný nedostavěný dům do vlastnictví žalovaného a uložil mu povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 1 255 710 Kč. Žalobkyně podává odvolání 15.6.2009, žalovaný pak 16.6.2009. Soud vyzývá k úhradě soudních poplatků žalovaného 7.7.2009 a obě strany 22.6.2009 poté k doplnění náležitostí podaných odvolání. Žalovaný platí soudní poplatek 17.7.2009 a doplňuje své odvolání 22.7.2009. Soud vyzývá poté žalobkyni 3.9.2009 k úhradě soudního poplatku za podané odvolání. Žalobkyně se vyjadřuje k odvolání žalovaného 11.9.2009 a soud poté ruší 19.3.2010 usnesení, kterým uložil žalobkyni povinnost uhradit soudní poplatek za podané dovolání, neboť tento v řádné výši dříve již zaplatila. Dále usnesením 19.3.2010 soud ruší usnesení, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek v částce 3 000 Kč, neboť soudní poplatek měl na místo původně vyměřených 4 000 Kč činit 1 000 Kč. Věc je předložena odvolacímu soudu 29.6.2010 Odvolací soud 2.9.2011 ustanovil znalcem [příjmení] [příjmení] a tento dodává další dodatek ke znaleckému posudku odvolacímu soudu 23.10.2011. Jednání odvolacího soudu je nařízeno na 6.12.2011. Žalovaný doplňuje své odvolání 2.12.2011. Do spisu je pak založen další znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] z 3.12.2011. Jednání odvolacího soudu se koná 6.12.2011, je slyšen znalec [příjmení] a jednání odročeno na neurčito. Žalobkyně se vyjadřuje 8.12.2011. Žalovaný předkládá otázky pro revizního znalce 16.12.2011 [anonymizována dvě slova] [obec] poté ustanovuje znalcem [příjmení] [jméno] podání revizního znaleckého posudku. Znalec posudek zasílá 20.4.2012. Předtím se dne 2.4.2012 konalo místní šetření za účelem vypracování tohoto posudku. Odvolací soud rozesílá posudek stranám. Žalobce sděluje 11.5.2012, že nemá námitek. Jednání odvolacího soudu je nařízeno na 19.6.2012. Zástupce žalovaného žádá o odročení. Soud jednání odročuje na 10.7.2012. Žalovaný se vyjadřuje k reviznímu znaleckému posudku 19.6.2012. Soud toto vyjádření zasílá k připomínkám znalci a tento potom to vyjadřuje. Jednání odvolacího soudu se koná 10.7.2012. Je slyšen znalec. Jednání je odročeno na 17.7.2012 po přednesu závěrečných návrhů. 17.7.2012 pak odvolací soud vyhlásil rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno na č. l. 334 Odvolací soud rozsudek soudu prvé instance změnil v tom směru, že žalovaný je povinen zaplatit na dorovnání podílu částku vyšší, konkrétně 2 262 855 Kč, jinak byl rozsudek soudu prvé instance potvrzen. Odvolací soud konstatoval, že soud prvé instance správně stanovil rozsah SJM, když jeho předmětem je rozestavěný dům a dospěl k správnému závěru, že tento má být přikázán žalovanému. Předmětem SJM však není pozemek, na kterém se nachází předmětný dům, neboť tento je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Soud prvé instance však pochybil, neboť nesprávně zjistil cenu vypořádávané nemovitosti a nesprávně zohlednil výši zjištěného vnosu žalovaného. Odvolací soud proto ustanovil revizního znalce za účelem ocenění rozestavěného domu ve výši obvyklé ceny vypořádávané nemovitosti platné ke dni vypořádání, nicméně podle stavu ke dni rozvodu manželství. Z takto určené ceny znalcem [příjmení] [příjmení] pak soud vyšel a v tomto rozsahu rozhodnutí soudu prvé instance změnil. Dne 17.8.2012 odvolací soud vydal opravné usnesení k tomuto rozsudku, v němž opravil částku k níž žalovaného zavázal, tak jak soud uvedl výše. Žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu 25.10.2012. Soud prvé instance vyzval žalovaného k úhradě soudního poplatku za podané dovolání dne 23.11.2012. Žalobkyně se vyjadřuje k podanému dovolání 21.12.2012, věc je předložena dovolacímu soudu 6.2.2013 Nejvyšší soud ve věci rozhodl rozsudkem 24.9.2014 pod č. j. 22 Cdo 367/2013-381, kterým jak rozsudek soudu odvolacího, tak soudu prvé instance zrušil. Z rozhodnutí dovolacího soudu se podává, že nebyl řádně zjištěn stav společného domu v době zániku SJM, neboť se jedná o dům rozestavěný, který žalovaný nadále užíval a měnil jeho stav. Soudy tedy se měly zabývat tím, jaký byl stav ke dni zániku SJM s tím, že v tomto směru tíží důkazní břemeno i břemeno tvrzení žalovaného, jakožto osobu, která dům užívá a nadále jeho stav mění. Dále dovolací soud konstatoval, že se odvolací soud nevypořádal s námitkami dovolatele proti posudku [anonymizováno] [jméno], týkající se porovnávaných cen nemovitostí z různých let, čímž odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále neshledal dovolací soud důvodnou námitku v tom směru, že cenu rozestavěné budovy nelze určit tak, že od její hodnoty bude odečtena cena pozemku, když je co do principu ocenění nutno vycházet z toho, že se oceňuje rozestavěný dům s právní závadou v tom směru, že je postaven na pozemku jiného vlastníka, což nelze řešit mechanickým odpočtem ceny pozemku, k čemuž patrně v dosavadním řízení došlo. Námitky ohledně způsobu vypořádání vnosu žalovaného shledal dovolací soud nedůvodnými, neboť soudy postupovaly správně, případně se jedná o dovolání do potvrzující části rozhodnutí, které není přípustné. Dovolací soud dále uzavřel, že ani odůvodnění rozsudku soudu I. stupně nevyhovuje hlediskům § 157 o.s.ř., což odvolací soud nezhojil a řízení je tak zatíženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, proto dovolací soud obě rozhodnutí zrušil. Soud prvé instance poté nařídil jednání na 28.4.2015. Jedná se koná 28.4.2015 a soud se pokouší účastníky usmířit. Z jednání stran pak vyplyne nutnost ustanovit dalšího znalce. Jednání je proto odročeno na neurčito a soud prvé instance poté usnesením z 8.6.2015 ustanovuje [anonymizováno] [příjmení] za účelem doplnění revizního znaleckého posudku vypracovaného pro účely odvolacího řízení. Znalec předkládá doplněk posudku 30.9.2015 a soud poté nařizuje jednání na 30.10.2015. Žalobkyně se vyjadřuje k posudku 26.10.2015, žalovaný 29.10.2015. Jednání se koná 30.10.2015, avšak nedostavila se žalobkyně, ač byla řádně předvolána a žalovaný dále den před jednáním učinil podání, kterým vznáší i mimo jiné námitky proti posudku a soud proto jednání odročuje na 17.12.2015. Žalobkyně se pak vyjadřuje 5.11.2015. Nařízené jednání je odročeno a soud vrací spis znalci 23.12.2015 za účelem dopracování znaleckého posudku ke vztahu k tomu, že předmětný rozestavěný dům nesdílí vlastnický režim pozemku. Znalec posudek doplňuje 4.1.2016. Jednání je nařízeno na 26.2.2016. Žalobkyně se vyjadřuje k dodatku 4.2.2016, žalovaný 24.2.2016 a 25.2.2016. Jednání se koná 26.2.2016. Zástupce žalovaného zakládá obě svá vyjádření na jednání soudu a je slyšen znalec [příjmení] [příjmení]. Žalovaný trvá na návrzích na doplnění dokazování a jednání se odročuje na neurčito. Jednání je pak nařízeno na 27.4.2016. Žalobkyně žádá o odročení. Soud tomuto nevyhověl. Žalobkyně žádá opětovně o odročení, neboť není možné zajistit zastoupení ani substitučně. Soud poté jednání odročuje na 22.6.2016. Z tohoto se omlouvá svědkyně. Jednání se koná 22.6.2016. Jsou zopakovány výsledky dosavadního řízení a slyšeni svědci. Jednání je odročeno na 24.8.2016 za účelem opětovného předvolání svědků. Žalobkyně poté navrhuje doplnit dokazování 1.7.2016. Z odročeného jednání se omlouvá další ze svědků. Jednání se koná 24.8.2016. Jsou slyšeni svědci a jednání je odročeno na 12.10.2016 za účelem výslechu svědka [příjmení]. Jednání se koná 12.10.2016 a svědek je slyšen. Poté je jednání odročeno na 16.11.2016 za účelem doplnění dokazování spisem zdejšího soudu. Žalovaný pak sděluje adresy dalších dvou svědků 20.10.2016. Jednání se koná 16.11.2016. Sděluje se obsah připojeného spisu a jednání se odročuje na 17.1.2017 za účelem předvolání a výslechu označených svědků. Žalobkyně se vyjadřuje 29.11.2016. Jednání je pak odročeno na 18.1.2017, a toto se koná. Jsou slyšeni svědci a jednání je odročeno na neurčito za účelem dopracování znaleckého posudku. Usnesením z 27.9.2017 je uloženo znalci [příjmení], aby doplnil revizní znalecký posudek a znalec tak činí 27.11.2017. Soud poté nařizuje jednání na 11.1.2018. Toto jednání se koná a slyšen znalec [příjmení] [příjmení]. Řízení je pak zkoncentrováno a jsou předneseny závěrečné návrhy. Jednání je odročeno na 18.1.2018 za účelem vyhlášení rozhodnutí a na tomto je rozsudek vyhlášen. Písemné vyhotovení rozsudku je na č. l. 555 a tímto soud rozhodl tak, že předmětný rozestavěný dům přikázal do vlastnictví žalovaného s tím, že je povinen žalobkyni zaplatit na vyrovnání podílu částku 1 612 500 Kč. Žalobkyně se odvolává 19.3.2018. Žalovaný dne 26.3.2018. Usnesením z 11.1.2018 rozhodl soud o části znalečného [anonymizováno] [příjmení]. Proti tomuto se odvolává žalobkyně 29.5.2018. Věc je předložena odvolacímu soudu 4.7.2018. Spis je poté krátkodobě v květnu roku 2019 vrácen soudu prvé instance a poté zpět soudu odvolacímu. [anonymizována tři slova] [obec] poté usnesením 31.5.2019 změní usnesení ve věci znalečného a nařizuje jednání na 17.9.2019. Zástupce žalobkyně žádá o odročení a odvolací soud jednání odročuje na 19.8.2019. Jednání se koná před odvolacím soudem 17.9.2019, toto je odročeno na 24.9.2019 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Na tomto odročeném jednání je pak vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení je založeno na č. l. 607 a tímto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích 1,2,5 a 6 potvrdil a ve výroku 3 a 4 změnil, přičemž tento výrok se týká povinnosti hradit náklady státu obou účastníků řízení. Odvolací soud uzavřel, že podmětem vypořádání byl skutečně pouze rozestavěný dům. Soud prvé instance vyšel správně z ceny zjištěné znalcem. Soud správně určil podíly obou manželů jakožto stejné a správně jej přikázal do vlastnictví žalovaného, který dům užívá a v návaznosti na to správně určil výši částky, kterou je žalovaný povinen doplatit žalobkyni na dorovnání jejích podílů. Pokud jde o vnosy odvolací soud se ztotožnil s tím, že soud prvé instance správně vyšel z toho, že tyto nevypořádával, když nebyly učiněny předmětem vypořádání ve lhůtě 3 let od zániku SJM. Na tomto rozsudku je vyznačena doložka právní moci k 23.10.2019. Žalovaný podal dovolání proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dne 20.12.2019. Žalobkyně se k tomuto vyjádřila podáním ze dne 16.1.2020. Věc je předložena dovolacímu soudu 15.4.2020 Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 23.6.2020 dovolání odmítl a zamítl nárok na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Odůvodnění se podává, že dovolání není přípustné. Na tomto usnesení je doložka právní moci 13.7.2020. Ve věci pak rozhodoval ještě ústavní soud k ústavní stížnosti žalovaného a tento usnesením ze dne 22.9.2020 odmítl jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Tím řízení končí.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci (v naříkaném řízení v postavení žalovaného) od 2.6.2003 (kdy mu byla doručena žaloba k vyjádření, čímž se o řízení dozvěděl) do 22.9.2020 (datum rozhodnutí Ústavního soudu, jakožto posledního rozhodnutí ve věci), tj. 17 let a 4 měsíce (větší část posledního měsíce řízení uplynula, proto ji soud zahrnul do celkové délky), což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

14. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

15. K závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení vede již vyhodnocení samotného kritéria písmene a) tohoto ustanovení, tj. celkové délky řízení, neboť doba řízení, která přesahuje 17 let, je sama o sobě extrémně dlouhou a odůvodňuje závěr, že řízení neprobíhalo řádně.

16. O závěru o nesprávném úředním postupu pak dále hovoří zejména kritérium písmene d) tohoto ustanovení, tj. postupu soudů během řízení. V řízení lze shledat několik období průtahů, konkrétně období od podání žaloby dne 1.10.2002 do 2.6.2003, kdy soudu trvalo 7 měsíců, aby žalobu zaslal k vyjádření žalovanému a v mezidobí žádný úkon nečinil; dále období od 1.7.2005, kdy se konalo jednání ve věci, do 2.2.2006, kdy soud trvalo 7 měsíců, než po odročení jednání ve věci ustanovil prvého znalce [příjmení] [příjmení]; dále období od 6.12.2006, kdy se ve věci konalo jednání, do 10.10.2007, kdy další jednání se konalo až po 10 měsících a soud v mezidobí neučinil žádný úkon; dále období od 10.4.2009, kdy byl vyhlášen prvý rozsudek soudu prvé instance, do 29.6.2010, kdy je věc teprve předložena odvolacímu soudu, tedy soudu prvé instance trvalo 1 rok a 2 měsíce, než věc předložil odvolacímu soudu, přičemž v mezidobí nastaly fakticky pouze komplikace v souvislosti s chybně vyměřeným soudním poplatkem za odvolání podané oběma stranami; dále období od 29.6.2010, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do 2.9.2011, kdy odvolací soud jako prvý úkon učinil až po 1 roce a 2 měsících to, že ustanovil znalce [příjmení] [příjmení]; dále období od 18.1.2017, kdy se konalo jednání soudu prvé instance, do 27.9.2017, kdy byl teprve po 9 měsících ustanoven ve věci znalec, přičemž za tímto účelem bylo právě jednání odročeno; a dále období od 4.7.2018, kdy byla věc podruhé předložena odvolacímu soudu, do 17.9.2019, kdy bylo nařízeno prvé jednání odvolacího soudu, což trvalo 1 rok a dva měsíce a v mezidobí nebyly činěny úkony k rozhodnutí ve věci. Především pro tyto dílčí průtahy tak soud tedy dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, neboť tyto se na celkové délce řízení zásadní měrou promítly. Pod kritérium písmene d) je pak třeba zahrnout i vady v řízení, jichž se soud prvé instance i druhé instance dopustil, jak bylo shledáno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2014, neboť jak uvedeno výše, v rámci rekapitulace naříkaného řízení, dovolací soud dospěl k závěru, že nebyl dostatečně zjištěn stav předmětného rozestavěného domu v době zániku SJM, přičemž toto byl chybně kladeno důkazně i po stránce tvrzení k tíži žalobkyně. Dále se soudy nevypořádaly s námitkou k znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále nebylo dostatečně srozumitelně odůvodněno, jak soud zohlednil fakt, že rozestavěná stavba se nachází na pozemku, který má jiný vlastnický režim, když z odůvodnění rozhodnutí není seznatelné, zda byla cena pozemku pouze odečtena od ceny budovy, což by bylo postupem nesprávným, a dovolací soud tak dospěl k závěru, že rozhodnutí obou soudu trpí vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto obě rozhodnutí zrušil. Jakkoli nelze konstatovat, na kolik tyto vady délku řízení ovlivnily, je nepochybným, že se na délce řízení negativně promítly, a proto soud i pro ně shledává nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení.

17. Pokud jde o zbývající kritéria, pak tyto soud blíže rozebírá níže. Ve stručnosti lze uvést, že řízení bylo složitějším, jak po stránce právní, skutkové, tak procesní. Nicméně nikoli natolik, aby pro tuto složitost bylo možno ještě celkovou délku řízení akceptovat. Soud dále dospěl i k závěru o tom, že žalobce se na délce řízení částečně negativně podílel, rovněž však nikoli měrou, která by ospravedlňovala celkovou délku řízení jako přiměřenou. Zbývající kritérium významu předmětu řízení pak hovoří naopak pro závěr, že délka řízení přiměřenou nebyla, a to i přes to, že význam řízení soud shledal běžným (tento tedy nebyl natolik marginální, aby délku řízení odůvodňoval).

18. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

19. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

20. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

21. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. V posuzovaném případě však celkové délka řízení přesáhla dobu 17 let, což je nepochybně doba velmi dlouhá a již jen s ohledem na tuto celkovou délku řízení je namístě žalobce odškodnit základní částku ročního odškodnění na horní hranici judikaturou daného rozmezí, tedy částkou 20 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 20 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 667 Kč za každý další měsíc řízení. Základní, nemodifikovaná částka odškodnění, tak činí 326 668 Kč (16x20000+4x1667).

22. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, a soud pro toto kritérium základní odškodnění snížil o 15 % O skutkové složitosti věci hovoří zejména fakt, že ve věci byl vypracován jeden posudek [anonymizováno] [příjmení], jeden posudek [anonymizováno] [příjmení] a k němu dvě doplnění znaleckého posudku, dále revizní znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] a k němu celkem tři doplnění tohoto znaleckého posudku, a dále žalovaný ve věci založil dva znalecké posudky [anonymizováno] Celkem se tak jedná o 10 znaleckých posudků, či jejich doplňků. Nelze přitom souhlasit se závěry žalobce, že tyto posudky byly zadávány v důsledku pochybení soudu. Jednalo se naopak často o reakci na doplněná tvrzení nebo odborná zpochybnění posudků předchozích a komplikovanost posouzení byla dána zejména tím, že bylo třeba posoudit hodnotu rozestavěné budovy, ve které však žalobce, v naříkaném řízení jakožto žalovaný, nadále žil a její stav měnil, tedy bylo nutno posuzovat již neexistující stav rozestavěné budovy ke dni zániku SJM; avšak dle aktuálních cen, což rovněž vedlo k nutnosti vypracovávat další znalecké posudky, či jejich doplňky. Právě pro tuto skutkovou složitost, která se projevila v počtu těchto znaleckých zkoumání, soud základní odškodnění snížil. Ve věci dále bylo slyšeno větší množství svědků (cca 10), což však soud dalším snížením základní částky odškodnění nereflektuje, neboť tito svědci byli slyšeni zejména k otázce vnosů, které nakonec v rámci rozhodnutí, pro jejich pozdní uplatnění až po tříleté zákonem stanovené lhůtě, posuzovány nebyly. Soud dále modifikoval základní částku odškodnění o 10 % pro právní složitost věci. Právní složitost věci se podává zejména z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu z 24.9.2014, kdy jakkoli byla předmětem vypořádání pouze jedna rozestavěná budova, pak komplikace činil právně zejména fakt, že tato budova se nachází na pozemku, který není součástí vypořádání. Po právní stránce tak bylo třeba vyhodnocovat otázku stavu této budovy ke dni zániku SJM a toho, kdo je povinen tvrdit a prokazovat tento stav, a dále právně hodnotit, jakým způsobem má být zohledněno znalci vyčíslené ocenění budovy vzhledem k faktu, že tato se nachází na pozemku, který je ve vlastnictví jiného subjektu. Soud dále základní částku odškodnění ponížil o 5 % pro procesní složitost. Tato se projevila zejména tím, že soud musel vzhledem k množství znaleckých posudků opakovaně rozhodovat o znalečném, ať už za vypracované znalecké posudky nebo za opakované výslechy znalců. Komplikované bylo rovněž předvolávání svědků, kteří se často z nařízených jednání omlouvali. Konečně soud ponížil základní částku odškodnění o dalších 10 % pro počet soudních instancí. Soud v tomto ohledu zohlednil zejména to, že ve věci rozhodoval celkem 2x soud prvé instance, 2x soud odvolací, zejména však i 2x soud dovolací a 1x soud ústavní. Vzhledem k tomu, že prvá rozhodnutí soudu prvé instance i odvolacího byla zrušena, pak soud pro toto kritérium modifikuje základní částku odškodnění pouze o 10 %, jinak by přistoupil k modifikaci (snížením) vyšší. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud modifikoval základní částku odškodnění i pro chování žalobce, v naříkaném řízení v postavení žalovaného. K tomuto závěru soud dospěl zejména s ohledem na to, že zejména v počátku řízení žalovaný (zde žalobce) svým přístupem skutečně průběh řízení komplikoval, když se jednání neúčastnil, či žádal o jejich odročení. Konkrétně se žalobce (v naříkaném řízení v postavení žalovaného) bez omluvy nedostavil na jednání 16.1.2004, které muselo být odročeno na 17.3.2004. Toto je následně k žádosti tamní žalobkyně odročeno na 5.5.2004. Žalovaný (zde žalobce) však v mezidobí mění právního zástupce a tento žádá 3.5.2004 o odročení nařízeného jednání. Soud tomuto vyhoví a jednání odročuje na 1.8.2004. Právní zástupce žalovaného (zde žalobce) však znovu žádá o odročení z důvodu dovolené, jednání je tak odročeno na 8.12.2004. Toto jednání se koná, k tomuto se však dostaví pouze právní zástupce žalovaného (zde žalobce). Žalovaný (zde žalobce) sám se nedostaví, ač byl svým právním zástupcem informován a jednání musí být znovu odročeno na 18.3.2005. Jednání se koná 18.3.2005, avšak na toto se žalovaný (zde žalobce) opět nedostavil, ač byl řádně předvolán. Jednání je znovu odročeno na 1.7.2005. Teprve tohoto jednání se pak žalovaný (zde žalobce) zúčastní, když jeho vyjádření na samém začátku řízení považuje soud za nezbytné. Z tohoto se podává, že převážně pro aktivity žalobce (v naříkaném řízení v pozici žalovaného) se tak mohlo soudní jednání za účasti žalovaného (zde žalobce) konat na místo 16.1.2004 až o 1 rok a 6 měsíců později, tj. až 1.7.2005. Z přístupu žalobce v počáteční fázi řízení je tak zřejmým, že tento se na délce řízení rovněž podílel a soud z tohoto důvodu základní částku odškodnění modifikuje snížením o 5 %. K tomuto přistupuje i to, že i v pozdějších fázích řízení žalobce zakládal svá vyjádření těsně před jednáním soudu nebo na jednání soudu, a tato musela být odročována. Takto se tomu stalo například dne 29.10.2015, kdy žalobce (v pozici žalovaného) zakládá rozsáhlé vyjádření, přičemž jednání se koná 30.10.2015 a soud z tohoto důvodu jednání odročuje; nebo například 24.2.2016 a 25.2.2016, kdy žalobce předložil těsně před jednáním, které se konalo 26.2.2016, dvě vyjádření k znaleckému posudku a soud odročil jednání i za účelem zvážení právě dalšího postupu v návaznosti na tato vyjádření. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Na celkové délce řízení se negativně promítly průtahy, jak tyto soud rozebírá výše, a dále vady prvých rozhodnutí soudu prvé i druhé instance, jak soud rovněž rozebírá výše. Tuto skutečnost soud zohlednil tím, že pro toto kritérium dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Zejména s ohledem na vady prvých dvou rozhodnutí, jak tyto shledal soud dovolací, však soud uzavírá, že je třeba toto kritérium dále zohlednit tím, že pro něj soud základní částku odškodnění navýší, a to konkrétně o 10 % (což reflektuje právě skutečnost dovolacím soudem vytčených vad prvých rozhodnutí). -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal jakožto běžný. Soud nedospěl ani k závěru o zvýšeném subjektivním významu řízení pro žalobce, když tento byl dán zejména nedořešenými vztahy s tamní žalobkyní, jakožto bývalou manželkou zdejšího žalobce, a když i přes probíhající řízení se z obsahu naříkaného řízení podává, že žalovaný (zde žalobce) předmětnou rozestavěnou budovu užíval a její stav měnil. Tedy ani z hlediska subjektivního významu soud základní částku odškodnění nemodifikuje.

23. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 35 % na výsledných 212 334,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, částku 196 000 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 16 334,20 Kč (212 334, 20-196 000) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 145 665,80 Kč (358 000-212 334,20) soud žalobu zamítl.

24. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou (vč. částky dobrovolně plněné žalovanou). Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou, a to od prvého dne prodlení, tj. požadavek žalobce na úrok z prodlení před 24.6.2021 soud zamítl.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

28. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; částečné zpětvzetí žaloby), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH.