10 C 70/2025 - 243

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] [anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 8 307 234 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 307 243 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobkyně se podanou žalobou u soudu dne [datum] domáhala náhrady škody v celkové výši 8 307 243 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Územní odbor [anonymizováno], Oddělení hospodářské kriminality, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým bylo proti [jméno FO] (jednatel a jediný společník žalobkyně) zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinu porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-784, byl pan [jméno FO] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 20 měsíců a k trestu propadnutí věci (disků kol a středových krytek). Na základě odvolání podaného obžalovaným (pan [jméno FO]) byl napadený rozsudek soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-822, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-863, byl pan [jméno FO] odsouzen k trestu propadnutí věci (disků kol a středových krytek). Odvolání obžalovaného bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-888. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Po vydání usnesení krajským soudem byl realizován napadený rozsudek ohledně výroku vztahujícího se k propadnutí věcí v něm specifikovaných, přičemž dané věci byly [právnická osoba] následně zlikvidovány. Dne [datum] podal pan [jméno FO] dovolání a dne [datum] podalo [právnická osoba] vyjádření k dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-928, byla rozhodnutí nižších soudů zrušena a státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-173, bylo usnesení policejního orgánu ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání pana [jméno FO] zrušeno podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu. Policejní orgán následně vydal usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým podle § 159a odst. 1 trestní řádu odložil trestní věc. Žalobkyně dále uvedla, že předmětné věci patřily žalobkyni, nikoliv [jméno FO], když tato skutečnost vyplývá např. z nákupních faktur. Žalobní nárok je tvořen náhradou škody za propadnuté a zlikvidované věci v celkové výši 695 234 Kč a dále náhradou ušlého zisku ve výši 7 612 000 Kč. Žalobkyně pak svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne [datum], který doplnila podáními ze dne [datum] a [datum]. 2 Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém učinila nesporným, že žalobkyně nároky u žalované předběžně uplatnila podáním ze dne [datum], které doplnila dne [datum] a dne [datum]. V rámci vyjádření k žalobě vznesla žalovaná námitku promlčení a navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Námitku promlčení pak zopakovala i při jednání dne [datum]. Námitku promlčení odůvodnila tím, že žalobkyně se o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla dne [datum], kdy bylo panu [jméno FO] (společníkovi a jednateli žalobkyně) doručeno usnesení Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-173, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání pana [jméno FO] zrušeno podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu. Žalobkyně žalované nároky uplatnila u žalované dne [datum], když po dobu 6 měsíců neběžela promlčecí doba, a to až do [datum]. Ode dne [datum] pokračoval běh promlčecí doby a skončil dne [datum]. Žaloba však byla k soudu podána až dne [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby. Žalovaná pak ještě při jednání uvedla, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že obchodní společnost nemá právo na náhradu škody, která jí vznikla v důsledku trestního stíhání jejího vlastníka, nebo jednatele, a to právě z důvodu, že nebyla účastníkem řízení. Žalobkyně nikdy nebyla stíhána, nebyla účastníkem řízení, a to ani jako zúčastněná osoba a ani se tohoto postavení nedomáhala. K tomu dále uvedla, že trest propadnutí věci dle § 70 odst. 3 trestního zákoníku lze toliko uložit jen jde-li o věc náležející pachateli. 3 Žalobkyně se k jednání nedostavila, ani se z jednání řádně a včas neomluvila, přestože byla řádně předvolána. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). 4 Z podání stran je nesporné, že žalobkyně uplatnila své nároky u žalované dne [datum], které bylo doplňováno dne [datum] a [datum], přičemž žalovaná stanoviskem ze [datum] žalobkyni dobrovolně na uplatněné nároky neplnila ničeho. 5 Ze spisu Policie ČR [anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne [datum] vydala [právnická osoba], Krajské ředitelství policie kraje [adresa], usnesení č. j. [Anonymizováno], jímž bylo zahájeno trestní stíhání pana [jméno FO] (společníka a jednatele žalobkyně) pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečin porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Usnesení si pan [jméno FO] převzal dne [datum]. Proti usnesení nepodal stížnost. Dne [datum] podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č. j. [Anonymizováno] a dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v [anonymizováno] obžalobu č. j. [Anonymizováno]-10. Trestním příkazem Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-764, byl pan [jméno FO] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 20 měsíců a k trestu propadnutí věci (disků kol a středových krytek). Trestní příkaz byl zrušen podaným odporem. Dne [datum] se konalo hlavní líčení a byl vydán rozsudek Okresního soudu v [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]-784, jímž byl pan [jméno FO] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 20 měsíců a k trestu propadnutí věci (disků kol a středových krytek). Na základě odvolání podaného obžalovaným byl napadený rozsudek soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-822, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-826, byl přibrán soudní znalec z oboru elektronika, cena odhady, strojírenství. Soudní znalec dne [datum] vrátil spis soudu s tím, že z důvodu dlouhodobějších zdravotních komplikací nemůže znalecký posudek vypracovat. Usnesením Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-835, byl přibrán soudní znalec z technických oborů, specializace doprava, ceny a odhady, strojírenství – všeobecné, posuzování technického stavu vozidel. Znalecký posudek byl soudu doručen dne [datum]. Dne [datum] se u Okresního soudu v [anonymizováno] konalo hlavní líčení a byl vydán rozsudek č.j. [anonymizováno]-863, jímž byl pan [jméno FO] odsouzen k trestu propadnutí věci (disků kol a středových krytek). Odvolání obžalovaného bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-888. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal pan [jméno FO] dovolání a dne [datum] podalo [právnická osoba] vyjádření k dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-928, byla rozhodnutí nižších soudů zrušena a státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění Nejvyšší soud orgánům činným v trestním řízení vytkl vady v jejich postupu (zejména nedostatečné vymezení skutku a vady důkazních prostředků). Usnesením Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-173, bylo usnesení policejního orgánu ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání pana [jméno FO] zrušeno podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu. Následně usnesením policejního orgánu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byla věc odložena podle § 159a odst. 1 tr. řádu. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že předmětné disky kol a středové krytky si ve dnech [datum] a [datum] převzal k dalšímu postupu [Jméno žalované], Územní pracoviště [anonymizováno], Odloučené pracoviště [adresa] a tyto věci byly obratem zlikvidovány, nebylo tedy možno obstarat použitelné důkazy. Usnesení bylo panu [jméno FO] doručeno dne [datum] a jeho obhájci dne [datum]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 6 Z rozsudku [Anonymizováno] soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-284 a stanoviska žalované bylo zjištěno, že pan [jméno FO] se žalobou u zdejšího soudu domáhal mj. nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku ve výši 6 228 000 Kč a náhrady škody spočívající v propadnutých a zlikvidovaných věcech ve výši 695 234 Kč. Z odůvodnění rozsudku pak bylo dále zjištěno, že [jméno FO] v daném řízení uvedl, že za vlastníka zabavených a následně zlikvidovaných věcí se sám nepovažuje, kdy za vlastníka předmětných věcí považoval společnost [Jméno žalobkyně]., jejímž je jediným jednatelem a společníkem, avšak nárok uplatnil za svou osobu, neboť orgány činné v trestním řízení vždy ve svých rozhodnutích uváděly, že zabavují majetek jemu, a nikoliv společnosti [Jméno žalobkyně]. Žaloba pak ve vztahu k nároku na náhradu škody spočívající v propadnutí a zlikvidování byla zamítnuta s ohledem na to, že nebylo prokázáno vlastnictví pana [jméno FO] k těmto věcem. Ve vztahu k ušlému zisku byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že u pana [jméno FO] nedošlo k žádnému ušlému zisku. 7 Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-173, včetně doručenek bylo zjištěno, že usnesení policejního orgánu ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání pana [jméno FO] bylo zrušeno podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu. Usnesení bylo panu [jméno FO] doručeno dne [datum] a jeho obhájci dne [datum]. 8 Z doručenek od usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-928, bylo zjištěno, že usnesení bylo panu [jméno FO] doručeno dne [datum] a jeho obhájci dne [datum]. 9 Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení jsou tato zjištění postačující pro právní posouzení předmětu sporu a soud proto nerozvádí jiná zjištění. 10 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle ustanovení § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11 V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 12 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 13 Žalovaná však vznesla ve vztahu k uplatněným nárokům námitku promlčení. Soud se proto nejprve zabýval důvodností této námitky promlčení a zda není v rozporu s dobrými mravy. 14 Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku – jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek. 15 Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Objektivní a subjektivní lhůta pak běží vedle sebe a k promlčení práva dojde marným uplynutím té lhůty, jejíž běh skončí jako první (NS 30 Cdo 3825/2011). Pokud jde o žalovanou uplatněnou námitku promlčení, pak otázkou k jakému okamžiku se váže počátek běhu promlčecí lhůty nároků na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2712/2019, v němž dovodil, že tříletá subjektivní promlčecí doba stanovená v ustanovení § 32 odst. 1 věty první OdpŠk začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech souzené věci se žalobkyně o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá dozvěděla dne [datum], kdy bylo panu [jméno FO] (jedinému společníkovi a jednateli žalobkyně) doručeno usnesení Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-173, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání pana [jméno FO] zrušeno podle ustanovení § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu, tedy až od tohoto okamžiku bylo odvaleno nezákonné trestní stíhání. Žalobkyně žalované nároky u žalované uplatnila dne [datum], poté po dobu 6 měsíců v souladu s ustanovením § 35 odst. 1 OdpŠk neběžela promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk, a to až do dne [datum]. Ode dne [datum] pokračoval běh promlčecí doby a skončil dne [datum]. Žaloba však byla u soudu podána až dne [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk. 16 Soud se dále zabýval tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, v rámci níž dovolací soud uvedl k otázce možné aplikace korektivu dobrých mravů na žalovanou vznesenou námitku promlčení, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, sp. zn. 21 Cdo 486/2002; sp. zn. 25 Cdo 2905/99; sp. zn. 33 Cdo 1864/2000; sp. zn. 25 Cdo 484/99 nebo sp. zn. 21 Cdo 992/1999). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2905/99). 17 Soud dále odkazuje na závěry přijaté dovolacím soudem ve věci sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, kde tento uzavřel, že uplatnění námitky promlčení ze strany státu či územního celku lze posuzovat z hlediska souladu takového právního úkonu s dobrými mravy, přičemž uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, neboli pokud by se jednalo o tzv. šikanózní výkon práva, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací k výkonu práva založeného zákonem je úmysl poškodit či znevýhodnit jiného. 18 Soud tedy v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není. 19 Nadto soud uvádí, že i kdyby nárok nebyl zamítnut z důvodu promlčení, soud nemá zcela prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně ve vztahu k tvrzené škodě za zničené věci v daném řízení, když dle § 70 odst. 3 tr. zákoníku lze trest propadnutí věci uložit toliko pachateli, kterému náleží věc, co se týká samotné otázky ušlého zisku, tak soud má za to, že ze strany žalobkyně pak ani nebyla dostatečně tvrzena případná výše škody. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla přítomna u soudního jednání a ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání, znamená to, že žalobkyně svou nepřítomností znemožnila, aby jí soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Smyslem ustanovení § 118a o. s. ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má (I. ÚS 212/96, Sb. ÚS sv. 43 N 177/2006). Úprava obsažená v ustanovení § 118a odst. 1 slouží k tomu, aby řízení netrpělo právě nedostatkem těchto zásadních tvrzení, současně však v žádném směru neznamená, že předseda senátu by měl po těchto skutečnostech pátrat a nahrazovat procesní aktivitu účastníka. Zde zakotvená poučovací povinnost slouží k tomu, aby účastník nebyl v řízení neúspěšný jen proto, že neuvedl – často i nevědomky – potřebná tvrzení v plném rozsahu. Jedná-li tak soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. 20 Soud tak na základě shora uvedených skutečností žalobu zcela zamítl. 21 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 22 V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení