10 C 71/2025 - 183

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] pro výživné takto:

Výrok

I. Výživné stanovené žalované pro žalobkyni [Jméno žalobkyně], naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve výši 1 000 Kč měsíčně, se počínaje dnem právní moci rozsudku zvyšuje na částku 4 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaná je povinna výživné hradit vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně [Jméno žalobkyně].

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala výživného ve výši dalších 1 000 Kč měsíčně s účinností od právní moci rozsudku, k rukám žalobkyně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zvýšení vyživovací povinnosti s tím, že žalovaná je její matkou a má k ní vyživovací povinnost, která dosud není plněna v rozsahu odpovídajícím jejím možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům. Žalobkyně uvedla, že její měsíční náklady činí minimálně 10 000 Kč, přičemž tyto náklady zahrnují výdaje na stravování, hygienické potřeby, ošacení, studium a dopravu. Žalovaná v současnosti přispívá na výživu žalobkyně částkou pouze 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná se v únoru 2025 odstěhovala na [jméno FO], kde by údajně chtěla zůstat na trvalo. Žalovaná pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši přibližně 7 000 Kč měsíčně, avšak je práce schopná. Dle veřejně dostupných informací by mohla dosahovat příjmu až 50 000 Kč měsíčně při výkonu práce ve službách na [jméno FO]. Kromě toho má další příjem z pronájmu bytu 2+1 v Olomouci, který získala v rámci vypořádání společného jmění manželů, přičemž tržní nájemné činí minimálně 12 000 Kč měsíčně bez energií. Tím došlo k výrazné změně jejích majetkových poměrů oproti době, kdy byl vydán rozsudek č.j. [spisová značka] ze dne [datum].

2. Žalobkyně dále doplnila, že na straně žalované došlo ke změně poměrů, konkrétně ke zvýšení potenciálního příjmu z možnosti pronájmu bytu ve vlastnictví žalované, a to minimálně ve výši 12 000 Kč měsíčně. K vlastní finanční situaci otce uvedla, že čerpá úvěr ve výši 576 582 Kč na rekonstrukci domu, přičemž přibližně 400 000 Kč zůstává na účtech a je určeno na platby řemeslníkům a materiál. Jinými úsporami nedisponuje. Zároveň uvedla, že jeho běžný účet v [Anonymizováno] je v minusu a kreditní karta čerpána ve výši cca 18 000 Kč. Z majetku sama nevlastní žádný nemovitý majetek, dům, v němž bydlí, a automobil [jméno FO] [jméno FO] v odhadované hodnotě cca 150 000 Kč jsou ve vlastnictví jejího otce.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že se nemůže osobně dostavit k soudnímu jednání, neboť dlouhodobě pobývá na [jméno FO] a cestování jí znemožňuje vzácné [Anonymizováno] onemocnění ([Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno]) i zhoršený psychický stav v důsledku rozvodu. Uvedla, že její měsíční příjem tvoří invalidní důchod ve výši 6 463 Kč, příspěvek na mobilitu 900 Kč a úroky z účtu a investic u [právnická osoba] přibližně 2 000 Kč. Další příjmy nemá. [právnická osoba] 2+1 v Olomouci, kde bezplatně bydlí dcera [jméno FO]. [jméno FO] žije v nájmu bez smlouvy, náklady na bydlení a živobytí odhaduje na cca 580 EUR měsíčně. Žádá soud o vyžádání bankovních výpisů, neboť z [jméno FO] je to pro ni obtížné. Uvedla také, že bývalému manželovi předem uhradila výživné a školné za celé čtyřleté studium [jméno FO] ve výši 2 250 Kč měsíčně. Daňové přiznání za poslední půlrok nepodávala. Uvedla, že s ohledem na skutečnost, že pobírá pouze invalidní důchod není v jejich možnostech hradit vyšší výživné. Navíc dle jejího názoru je toto neadekvátní k výši příjmu otce žalobkyně. Vyšší výživné rovněž odmítá hradit z důvodu rozporu s dobrými mravy, který spočívá v tom, že dcera s ní nemá žádný kontakt a navíc je mezi ní a otcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] a tento nechce podporovat. Dále se podrobně vyjadřovala k [Anonymizováno] [Anonymizováno], ke kterému mělo docházet mezi dcerou [jméno FO] a jejím otcem i k nevhodnému chování dcery [jméno FO] vůči její osobě.

4. Žalobkyně považuje vyjádření žalované za nepravdivé. Uvádí, že dle dohody o vypořádání SJM mohl do konce května užívat byt žalované otec žalobkyně, přičemž v něm bydlela nájemnice a dcera [jméno FO], které se nyní odstěhovaly, a žalovaná jej tak může pronajímat za tržní cenu, čímž se její příjmy zvýší. Zdůrazňuje, že žalovaná dlouhodobě žije na [jméno FO], byt v ČR k bydlení nevyužívá, a zpochybňuje její tvrzení, že na [jméno FO] nepracuje, s odkazem na její středoškolské vzdělání s maturitou, praxi v administrativě, logistice a sociálních službách a průměrný příjem v oboru 35–40 tis. Kč. Dále uvádí, že žalovaná dle rozsudku o výživném má platit 1 000 Kč měsíčně na dceru [jméno FO], nikoli 2 250 Kč, jak tvrdí; částka 2 250 Kč zahrnovala běžné výživné a polovinu školného na soukromé střední škole, přičemž školné aktuálně činí 16 000 Kč. Žalovaná dle žalobkyně neplní ani vyživovací povinnost vůči starší dceři [jméno FO]. Zmínky žalované o údajném nestandardním vztahu otce a dcery označuje za výmysl plynoucí z jejího [podezřelý výraz] onemocnění, které bylo řešeno i v řízení o rozvodu a svěření nezletilé do péče otce. Podle žalobkyně žalovaná neplní výživné ani v doporučené výši 16 % příjmů, disponuje značným majetkem (cca 1 mil. Kč v hotovosti z vypořádání SJM a dědictví, byt v hodnotě cca 5 mil. Kč) a úrokovými příjmy, a není pouze na dovolené. Připomíná, že výše jeho příjmů byla již zohledněna při určení symbolického výživného s tím, že po stabilizaci situace žalované po rozvodu mělo být výživné zvýšeno. Navrhuje stanovit výživné dle původního návrhu, neboť obě řádně studují.

5. Původní žaloba byla podána také žalobkyní [jméno FO], druhou dcerou žalované. Žaloba však byla v této části ještě před prvním jednáním ve věci vzata zpět a soud proto řízení v této části zastavil.

6. Po prvním jednání ve věci, jehož se žalovaná nezúčastnila, zaslala soudu své vyjádření, dle něhož se vrací do České republiky, a proto nebude svůj byt o velikosti 2+1 pronajímat. Dále uvedla, že dceři [jméno FO] zaslala 50 000 Kč a opakovaně rozporovala požadovanou výši výživného s ohledem na výdělkové a majetkové poměry otce žalobkyně. Dále se vyjádřila tak, že žalovaná v listopadu 2023 odešla k otci a už se nevrátila, a obvinila otce z manipulace a odcizení obou dcer. Popsala vážné psychické potíže, trauma a duševní rozvrat, který přičítá rozkladu rodiny, a uvedla, že její stav odpovídá pravděpodobně [Anonymizováno]. Uvedla, že její příjem činí cca 9 000 Kč měsíčně, během studia dcery dobrovolně hradila výživné a zletilé dceři poskytla částku 50 000 Kč. S ohledem na její zdravotní stav, finanční situaci a tvrzené selhání vztahu mezi otcem a dcerami navrhla zamítnutí návrhu na zvýšení výživného jako nedůvodného.

7. Žalovaná se poté opět vyjádřila a zopakovala, že je osobou s přiznaným invalidním důchodem I. stupně a její pravidelný měsíční příjem činí přibližně 9 000 Kč. Tvrdí, že veškeré další finanční prostředky, které aktuálně využívá, pocházejí z dědictví a majetkového vypořádání, a mají proto jednorázový a neobnovitelný charakter. Namítá, že návrh žalobkyně na zvýšení výživného vychází z nepodložených a nereálných hypotetických příjmů, které neodpovídají její zdravotní situaci ani reálné pracovní schopnosti. Výslovně uvedla, že z důvodu zdravotního stavu není schopna stabilního zaměstnání a že v minulosti opakovaně selhávala při pokusu udržet si pracovní místo. K pravidelným měsíčním výdajům uvedla: příspěvek do SVJ ve výši 4 400 Kč, náklady na elektřinu cca 1 200 Kč a internet 299 Kč a základní výdaje na stravu, léky a hygienické potřeby ve výši přibližně 5 000 Kč. Dále poukázala na zvýšené výdaje spojené s nedávným předáním vyklizeného bytu žalobcem, které si vyžádalo mimořádné výdaje na vybavení. Matka dále tvrdí, že došlo k úplnému přerušení kontaktu s dcerou [jméno FO], které podle ní nezavinila, a přičítá jej údajné manipulaci ze strany otce. Navrhla, aby soud při rozhodování vycházel výhradně z jejích doložených příjmů, zohlednil jednorázový charakter jejích aktuálních finančních prostředků, přerušení kontaktu s dcerou a její zdravotní omezení, které dle jejích slov zásadně limituje pracovní uplatnění.

8. Žalovaná posléze soudu zaslala další vyjádření, kde tvrdila, že v případě dcery [jméno FO] došlo k jevu, který označila za rodičovské odcizení, a který dle jejího názoru představuje závažnou formu psychického zneužívání dítěte. Dále uvedla, že její bývalý manžel podle ní vykazuje znaky zranitelného narcismu a hraniční poruchy osobnosti, přičemž označila jeho chování za [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Navrhla, aby se podrobil znaleckému posudku z oboru psychologie či psychiatrie, a vyjádřila přesvědčení, že jeho jednání vedlo k odcizení obou dcer s tím, že dcery si neuvědomují, že jsou v [Anonymizováno].

9. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: - Z rozsudku OS v Olomouci ve věci [spisová značka] soud zjistil, že tehdy nezletilá [jméno FO] se narodila za trvání manželství rodičů, kteří v roce 2023 ukončili společné soužití; [jméno FO] zůstala bydlet s otcem, matka se odstěhovala. Rodiče nebyli rozvedeni a o úpravě výchovy a výživy [jméno FO] se dohodli mimosoudně, přičemž soud tuto dohodu schválil. [jméno FO] navštěvovala [právnická osoba] [adresa], obor [Anonymizováno] [Anonymizováno], s ročním školným 14 500 Kč a dalšími ročními náklady cca 20 000 Kč. Byla bez výchovných a výukových potíží, bez zdravotních problémů i hrazených zájmových aktivit. Žila s otcem v nájemním bytě 2+1, náklady na bydlení činily 14 500 Kč měsíčně. Otec byl zaměstnán v [právnická osoba] s příjmem cca 45 000 Kč čistého měsíčně, byl výlučným vlastníkem bytové jednotky v Olomouci a spoluvlastníkem dalších nemovitostí. Zajišťoval rovněž potřeby své zletilé dcery [jméno FO], studentky nástavbového studia, s ročními náklady cca 20 000 Kč. Matka bydlela v rodinném domě v SJM rodičů, přispívala měsíčně částkou 2 500 Kč, další náklady hradil otec. Matka byla uznána částečně invalidní a trpěla zdravotními potížemi, konkrétně těžkou poruchou přizpůsobení, hraniční poruchou osobnosti, histiorismem, poruchou statodynamiky a kolapsovými stavy neurogenní synkopy. Její zdravotní stav byl v roce 2022 hodnocen jako konsolidovaný, nebyla v pracovní neschopnosti ani nepobírala nemocenské dávky. Pobírala invalidní důchod 5 832 Kč měsíčně a příspěvek na mobilitu 900 Kč. Rodiče tedy měli dvě vyživovací povinnosti – k nezletilé [jméno FO] a k dceři [jméno FO], jejíž potřeby hradil otec. V rámci šetření kolizního opatrovníka [jméno FO] při pohovoru dne [datum] opakovaně vyjádřila negativní vztah k matce, označila soužití s ní za konfliktní, uvedla, že se v době soužití s matkou sebepoškozovala a nadužívala kofein. Styk s matkou si nepřála a soudní úpravu styku odmítla. K otci měla pozitivní vztah. Soud schválil dohodu rodičů jako odpovídající zájmům dítěte a stanovil účinnost úpravy od [datum]. Matce byla stanovena vyživovací povinnost k [jméno FO] ve výši 1 000 Kč měsíčně. - Z rozsudku OS v Olomouci ve věci [spisová značka], soud zjistil, že manželství rodičů žalobkyně bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum]. - Z emailové komunikace soud zjistil, že rodiče žalobkyně komunikovali ohledně výše vyživovací povinnosti matky. - Z potvrzení o studiu, vysvědčení za první pololetí školního roku 2024/2025 soud zjistil že žalobkyně studuje [právnická osoba], kdy je žákyní druhého ročníku střední školy, a to od [datum] do [datum] a prospívá s vyznamenáním. - Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je výlučným vlastníkem bytu (č. jednotky [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vymezeno v budově [Jméno žalované B], č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno] byt. dům, postavené na parcele st. p. č. [hodnota] a [Anonymizováno], v k. ú. [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa]). - Z výpisů z účtů žalované soud zjistil, že na spořícím účtu měla žalovaná ke dni [datum] částku 450 363,79 Kč, ke dne [datum] částku 401 209,84 Kč a ke dni [datum] částku 402 078,76 Kč a ke dni [datum] částku 402 921,47 Kč. [jméno FO] běžném účtu měla žalovaná ke dni [datum] částku 6 159,43 Kč, ke dni [datum] částku 13 522,43 Kč, ke dni [datum] částku 18 925,43 Kč. [jméno FO] běžném eurovém účtu měla žalovaná ke dni [datum] částku 2 276,30 EUR, ke dni [datum] částku 1 966,31 EUR a ke dni [datum] částku 1 196,32 EUR. V podílových fondech měla žalovaná ke dni [datum] podílové listy v tržní hodnotě 569 744,66 Kč. - Z notářského zápisu soud zjistil, že žalovaná a otec žalobkyně po rozvodu manželství vypořádali své společné jmění manželů a to mimo jiné tak, že žalovaná se stala výlučným vlastníkem bytové jednotky v k.ú. [Jméno žalované B] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a otec žalobkyně se stal výlučným vlastníkem pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jehož součástí je stavba: budova č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], způsob využití rodinný dům, dále automobilu značky [jméno FO] [jméno FO] a současně se zavázal žalované vyplatit na vypořádací podíl částku 550 000 Kč. - Z částečného výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaná dne [datum] uhradila na výživném částku celkem 39 000 Kč s poznámkou „výživné [Anonymizováno] [Anonymizováno] do konce studia na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a 15 tisíc jako školné na třeťák a čtvrťák“ a dále 10 000 Kč s poznámkou „doplatek výživného a školného [Anonymizováno] [Anonymizováno] k dnes již poslaným 39 000 Kč dokonce jejího studia na SŠ“. - Z vyjádření Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalobkyně nepobírá žádné NSD a není SPO s jiným žadatelem o NSZ. - Z výpisu z KN soud zjistil, že [jméno FO] (otec žalobkyně) je výlučným vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jehož součástí je stavba: budova č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], způsob využití rodinný dům, vše v k. ú- [adresa], obec [adresa]. - Z vyjádření ČSSZ soud zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 6 463 Kč. - Z potvrzení o příjmu otce žalobkyně soud zjistil, že tento má průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců ve výši 46 841 Kč a z platu jsou mu prováděny srážky ve výši 100 Kč. - Z potvrzení o zůstatku na účtu vedeného u [právnická osoba]. soud zjistil, že otec žalobkyně měl ke dni [datum] na účtu 207 820,19 Kč a na spořícím účtu u téhož bankovního ústavu částku 198 307,61 Kč. - Z print screenu z internetového bankovnictví soud zjistil, že dne [datum] byla [právnická osoba] pod SV [Anonymizováno] uhrazena částka 1 500 Kč a dne [datum] částka 14 500 Kč a že školné na [právnická osoba] v oboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] činí ročně 16 000 Kč. - Z print screenů z účtů vedených na jméno otce žalobkyně soud zjistil, že tento má vedené účty u [právnická osoba] a [právnická osoba]. U [právnická osoba] vykazuje zůstatek 207 820,19 Kč na běžném účtu ([Anonymizováno]-[Anonymizováno]) a 198 307,61 Kč na spořicím účtu. Současně má u téhož peněžního ústavu čerpaný úvěr s nesplacenou částkou ve výši 576 582,02 Kč a doplňkové penzijní připojištění ve výši 47 715,36 Kč. U [právnická osoba] je běžný účet vedený na jméno otce žalobkyně v záporném účetním zůstatku –1 611,03 Kč a kreditní karta čerpána ve výši –18 150,92 Kč (z celkového limitu 45 000 Kč). Spořicí účet v [Anonymizováno] vykazuje pouze zůstatek 21,98 Kč. - Z výpisu z účtu vedeného na jméno otce žalobkyně u [právnická osoba]. soud zjistil, že za období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek na tomto účtu částku 1 606,71 Kč a konečný zůstatek-393,26 Kč. - Z pracovních nabídek zveřejněných společností [právnická osoba]. a Úřadem práce ČR soud zjistil, že na trhu práce existuje řada pracovních příležitostí vhodných pro osoby se zdravotním omezením. Z nabídek, které jsou určeny pro uchazeče se základním vzděláním nebo výučním listem, a to na zkrácené pracovní úvazky či formou dohod o provedení práce nebo pracovní činnosti vyplývá, že nabízená mzda se pohybuje v rozmezí přibližně od 3 750 Kč do 28 000 Kč měsíčně. Nejnižší mzdové ohodnocení vykazují pozice v oblasti úklidu, zatímco pozice recepčních, strážných, pracovníků na vrátnici nebo obsluhy dispečinku jsou honorovány v rozmezí od cca 16 000 Kč do 28 000 Kč. Pracovníci osobní péče ve zdravotní a sociální oblasti dosahují obvyklé mzdy ve výši 25 000 Kč až 27 000 Kč měsíčně. - Z rozsudku OS [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] se otec domáhal zvýšení výživného, neboť matka v mezidobí dosáhla příjmů z pracovního poměru a dávek nemocenského pojištění. Soud v tomto rozsudku zjistil, že v období od března do července 2024 činil průměrný čistý měsíční příjem matky cca 18 000 Kč, přičemž zároveň pobírala invalidní důchod I. stupně ve výši 6 192 Kč a příspěvek na mobilitu 900 Kč. V uvedeném období byla krátkodobě zaměstnána a následně v pracovní neschopnosti. Zdravotní stav matky byl hodnocen jako závažný, s progresivním vývojem vícečetných fyzických i psychických obtíží, které významně omezovaly její pracovní schopnost. Od 1. 8. 2024 již matka nevykazovala žádné příjmy nad rámec dávek sociálního charakteru. Otec žil s [jméno FO] ve společné domácnosti, pravidelně přispíval i na potřeby zletilé dcery [jméno FO] a dosahoval stabilního příjmu cca 48 000 Kč čistého měsíčně. [jméno FO] byla řádnou studentkou střední školy, její potřeby se nezměnily. Soud shledal změnu poměrů na straně matky za přechodnou a výživné proto zvýšil pouze za období březen–červenec 2024 na částku 3 000 Kč měsíčně; od srpna 2024 ponechal výživné ve výši 1 000 Kč. Matce byla uložena povinnost uhradit dlužné výživné ve výši 10 000 Kč. - Ze smluv o úvěru ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný si u [právnická osoba]. vzal nejdříve bezúčelový spotřebitelský úvěr na částku 380 000 Kč a poté spotřebitelský úvěr za účelem konsolidace dluhů na celkovou částku 576 460 Kč se splatností do [datum]. - Z evidenčního listu SVJ k domu [adresa] soud zjistil, že předpis úhrad za vodu, teplo, fond oprav, osvětlení, úklid, fond odměn a správu činí 4 400 Kč měsíčně. - Z printscreenu z facebook profilu žalobkyně soud zjistil, že tato nabízí pronájem pokoje ve svém bytě, a to za částku 7 000 Kč, přičemž tento pokoj doposud není pronajatý. - Z výslechu žalované soud zjistil, že bydlí sama v bytě na adrese [adresa], který je v jejím osobním vlastnictví. Měsíční náklady na bydlení činí dle rozpisu od družstva 4 400 Kč, k tomu hradí internet ve výši 300 Kč. Náklady na elektřinu a plyn nejsou přesně známy, neboť žalovaná uvádí, že jí nebyl sdělen odběratel energií, což vedlo k hrozbě odpojení plynoměru. Žalovaná v současné době nepracuje. Uvádí, že trpí klinickou depresí, posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a paramiotonií s periodickými paralýzami, což jí znemožňuje vykonávat fyzicky náročnou práci. V minulosti se pokoušela najít zaměstnání na [jméno FO], kde pobývala od března do července, avšak kvůli zhoršení zdravotního stavu nebyla schopna práci vykonávat. Životní náklady na [jméno FO] hradila z vlastních úspor, které dle jejího vyjádření poklesly z částky přes 1 milion Kč na přibližně 820 000 Kč. Měsíční příjem žalované činí přibližně 8 500 Kč. Žalovaná nemá jiné příjmy, nevlastní vozidlo ani jiný hodnotný majetek. Je jí přiznán první stupeň invalidity, o jehož navýšení opakovaně žádala, avšak žádosti byly zamítnuty posudkovou komisí. V současnosti je hlášena na Úřadu práce a plánuje hledat zaměstnání, ideálně na poloviční úvazek v sedavé pozici (např. vrátná, dispečerka), a to po dokončení rekonstrukce bytu, který jí byl předán ve špatném stavu. Žalovaná uvádí, že přispěla na výživu dcery částkou do 2 000 Kč měsíčně do konce jejího studia, dále jí poskytla dárek k narozeninám v hodnotě 12 000 Kč (z toho 10 000 Kč finančně, 2 000 Kč věcně). Dále jí zasílala balíčky s obsahem v hodnotě cca 1 000 Kč, které však dle jejího tvrzení manžel nepředal dceři. Osobní kontakt s dcerou je minimální, naposledy se viděly koncem roku 2023. Žalovaná uvádí, že se snažila dceru kontaktovat různými způsoby (e-mailem, WhatsAppem, dopisy), avšak bez odezvy. Tvrdí, že dcera je zablokovaná a pod vlivem [Anonymizováno] prostředí. Dcera se vůči žalované nikdy nedopustila mimořádně hrubého či nevhodného chování, došlo však mezi nimi ke konfliktu, který žalovaná přičítá nedorozumění a nemožnosti vysvětlit své jednání. Žalovaná se zajímá o studijní výsledky dcery, které hodnotí jako výborné. Výši výživného považuje za neadekvátní vzhledem ke svým finančním možnostem, nikoliv vzhledem k potřebám dcery. Uvádí, že náklady na stravování a hygienu ve výši 6 500 Kč měsíčně jsou z jejího pohledu vysoké, ačkoliv nepopírá jejich oprávněnost. Náklady na studium ve výši 2 000 Kč měsíčně a roční MHD ve výši 1 600 Kč považuje za přiměřené. Žalovaná výslovně uvedla, že není ochotna přispívat vyšší částkou na výživu dcery, neboť má za to, že by tím podporovala „emoční zneužívání“ ze strany bývalého manžela.

10. Z důkazů na č. l. 9 – úryvek smlouvy, č. l. 31-36, 37-42 – výpisy z účtů, č. l. 29 – výpis vysvědčení, č. l. 49-51 – podnájemní smlouva, č. l. 83-84 - potvrzení lékaře a účtenka, soud neučinil žádné relevantní zjištění, neboť tyto se týkaly pouze [jméno FO], vůči které bylo řízení pro zpětvzetí návrhu zastaveno.

11. Důkazy na č. l. 110 – 125 – fotografie bytu soud neprovedl, neboť žalobkyně netrvala na provedení těchto důkazů. Rovněž výslech žalobkyně soud neprovedl, neboť se žalobkyně odmítla k soudu dostavit, když se nechtěla potkat s žalovanou a z tohoto důvodu na svém výslechu nadále netrvala.

12. Pro nadbytečnost soud zamítl důkazní návrhy výslechem svědka [jméno FO], výslechem svědkyně [jméno FO], výslechem svědkyně [jméno FO], výslechem svědkyně [jméno FO] a znaleckým posudkem z odvětví pracovního lékařství, klinické psychologie, když tyto měly dle návrhu žalované prokazovat [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi otcem žalobkyně a její sestrou [jméno FO], a toto nebylo předmětem řízení.

13. Soud nepřipustil důkazní návrh v podobě zdravotního záznamu (č. l. 173), ani znaleckým posouzením psychologické situace rodinných vztahů, rodinné dynamiky, a to pro jejich uplatnění po koncentraci řízení.

14. Pro nadbytečnost soud zamítl také důkazní návrhy v podobě rodinné kroniky a rodinné alba a závěry z pedagogicko-psychologické poradny, výslechem svědka [jméno FO], výslechem svědkyně [jméno FO], výslechem svědkyně [jméno FO], které měly prokazovat rozpor s dobrými mravy, když tuto otázku považoval soud za zjištěnou z již dříve provedených důkazů. 15. [jméno FO] základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

16. Žalobkyně je zletilým nezaopatřeným dítětem, řádnou studentkou druhého ročníku [právnická osoba] v oboru [Anonymizováno] [Anonymizováno], prospívající s vyznamenáním. Roční školné činí 16 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její měsíční náklady činí minimálně 10 000 Kč, zahrnující výdaje na stravování, hygienické potřeby, ošacení, studium a dopravu. Ačkoli soud výslech žalobkyně k prokázání výše těchto nákladů neprovedl, má za prokázané, že tyto náklady jsou přiměřené jejímu věku a odpovídají současným cenovým poměrům, přičemž žalovaná jejich výši věcně nezpochybnila, ačkoli je hodnotila jako nadměrné.

17. Žalobkyně žije ve společné domácnosti s otcem, který má průměrný čistý měsíční příjem 46 841 Kč. Otec je výlučným vlastníkem rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa] a pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v témže katastrálním území. Disponuje finančními prostředky na účtech v celkové výši cca 386 387 Kč, které pocházejí z čerpaných spotřebitelských úvěrů, a současně splácí úvěr s nesplacenou jistinou 576 582,02 Kč a motorovým vozidlem [jméno FO] [jméno FO].

18. Matka žalobkyně – žalovaná – je výlučnou vlastnicí bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno] postavené na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [Jméno žalované B] [Anonymizováno] [Anonymizováno], v níž bydlí sama. Její měsíční náklady na bydlení dle rozpisu společenství vlastníků činí 4 400 Kč, k tomu hradí internet 300 Kč a energie ve výši 1 200 Kč. Žalovaná je invalidní v prvním stupni pro těžkou poruchu přizpůsobení, hraniční poruchu osobnosti, histiorismus, a kolapsové stavy neurogenní synkopy, dále trpí klinickou depresí, posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a paramiotonií s periodickými paralýzami. Pobírá invalidní důchod ve výši 6 463 Kč měsíčně a příspěvek na mobilitu 900 Kč měsíčně, dále má příjem z úroků z účtů a investic u [právnická osoba] přibližně 1 500 Kč měsíčně. Opakovaně se snažila o navýšení invalidního důchodu, avšak její žádosti byly posudkovou komisí zamítnuty. Jiný pravidelný příjem nemá a není zaměstnána. V období březen - květen 2025 měla na bankovních účtech a v podílových fondech finanční prostředky v celkové výši přesahující 1 milion Kč. Sama uvedla, že do budoucna hodlá pronajímat pokoj ve svém bytě za částku 7 000 Kč měsíčně. Rovněž deklarovala, že po dokončení rekonstrukce bytu plánuje hledat zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek a sedavého charakteru (např. vrátná, dispečerka).

19. Na trhu práce jsou dostupná pracovní místa vhodná pro osoby se zdravotním omezením, převážně nabízená formou částečných pracovních úvazků nebo dohod o provedení práce či pracovní činnosti – nejnižší mzdové ohodnocení dosahuje u pozic v oblasti úklidu přibližně 3 750 Kč měsíčně, zatímco pozice recepčních, strážných, pracovníků na vrátnici nebo obsluhy dispečinku jsou honorovány v rozmezí od cca 16 000 Kč do 28 000 Kč měsíčně; pracovníci osobní péče ve zdravotní a sociální oblasti dosahují obvyklé mzdy ve výši 25 000 Kč až 27 000 Kč měsíčně.

20. Žalovaná v září 2024 jednorázově uhradila žalobkyni částku 49 000 Kč na výživné a školné s poznámkou, že se jedná o úhradu do konce studia žalobkyně na střední škole. Tato částka vycházela ze stanoveného výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná odmítá tuto částku navýšit s odkazem na své subjektivní postoje vůči bývalému manželovi. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou je dlouhodobě narušený; žalobkyně odmítá osobní kontakt s matkou, má k ní negativní vztah, přičemž soužití s ní v minulosti bylo konfliktní a vedlo k jejímu sebepoškozování. Žalobkyně se vůči žalované nikdy nedopustila mimořádně hrubého či nevhodného chování, došlo však mezi nimi ke konfliktu, který žalovaná přičítá nedorozumění a nemožnosti vysvětlit své jednání. Naopak k otci má žalobkyně vztah pozitivní. Potřeby žalobkyně jsou převážně hrazeny z příjmů a majetkových prostředků otce 21. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

22. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

23. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

24. Podle § 921 odst. 1 občanského zákoníku výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

25. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.

26. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto závěru:

27. Podle ustálené judikatury je základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti stav odkázanosti oprávněného na výživu, tedy jeho objektivní neschopnost samostatně uspokojovat všechny své odůvodněné potřeby. Kritérium „neschopnosti sám se živit“ je nutno vykládat v tom smyslu, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, případně má příjem natolik nízký, že nepostačuje k zajištění jeho potřeb, anebo výnosy z majetku, který mu patří či jej spravuje, nejsou způsobilé pokrýt náklady na zajištění osobních potřeb. Schopnost samostatně se živit zahrnuje schopnost zabezpečit z vlastních prostředků potřeby hmotné, kulturní, bytové a další, související s běžným životem, a to prostřednictvím stabilního a trvalého příjmu. Tento výklad koresponduje i s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14.

28. V projednávané věci je nesporné, že žalobkyně je zletilým nezaopatřeným dítětem, řádnou studentkou druhého ročníku [právnická osoba], oboru [Anonymizováno] [Anonymizováno], prospívající s vyznamenáním. Od posledního rozhodnutí o výživném došlo k podstatné změně poměrů, zejména tím, že žalované zanikla vyživovací povinnost k její starší dceři [jméno FO], čímž se zvýšil prostor pro plnění povinnosti vůči žalobkyni.

29. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že měsíční náklady žalobkyně činí minimálně 10 000 Kč. Žalobkyně nevykonává výdělečnou činnost, nemá významnější majetek a nadále se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem. Žije ve společné domácnosti s otcem, který hradí převážnou část jejích potřeb ze svých příjmů a majetkových prostředků. Zajišťuje rovněž veškerou osobní péči o žalobkyni a chod rodinné domácnosti, čímž významně přispívá k naplňování její vyživovací potřeby nejen finančně, ale i svou osobní účastí.

30. Soud nejprve posoudil finanční možnosti žalované, která je poživatelem invalidního důchodu I. stupně. Tento stupeň invalidity představuje pouze částečné snížení pracovní schopnosti (přibližně o 35–49 %), žalovaná si tedy i nadále zachovává podstatnou část svých pracovních schopností. Skutečnost, že jí byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, ji tudíž nezbavuje povinnosti podílet se na výživě dítěte; naopak je třeba zkoumat, jaký příjem by vzhledem ke svému omezenému, avšak nezanedbatelnému pracovnímu potenciálu mohla dosahovat. Sama žalovaná v řízení uvedla, že má v úmyslu do budoucna pracovat, a z provedeného dokazování, zejména z informací úřadu práce, vyplynulo, že na trhu práce jsou dostupná pracovní místa vhodná pro osoby se zdravotním omezením s měsíční odměnou v rozmezí 16 000 Kč až 28 000 Kč hrubého, případně i nižší pozice od cca 3 750 Kč měsíčně. Při výkonu práce s hrubou mzdou 16 000 Kč by čistý měsíční příjem žalované činil přibližně 13 594 Kč. Po připočtení invalidního důchodu ve výši 6 463 Kč, příspěvku na mobilitu (900 Kč) a příjmů z investic by její celkový měsíční příjem mohl dosahovat až 22 457 Kč.

31. Fakt, že žalovaná v současné době nevyužívá svou zbylou pracovní kapacitu, nelze považovat za objektivní překážku výkonu vyživovací povinnosti. Naopak, žalovaná nemůže svévolně rezignovat na své výdělkové možnosti, má-li dostatek sil a příležitostí k pracovnímu uplatnění. Žalovaná se sice potýká se zdravotními omezeními, avšak z ničeho neplyne, že by jí zcela znemožňovaly vykonávat jakoukoli přiměřenou práci. S přihlédnutím k těmto zásadám soud hodnotil výživovou schopnost žalované nikoli jen podle jejího současného invalidního důchodu, nýbrž i podle reálného výdělku, jehož by mohla dosahovat například v zaměstnání na zkrácený úvazek vhodném pro její zdravotní stav. Tím se celkové možnosti a schopnosti žalované ve smyslu § 913 občanského zákoníku jeví podstatně vyšší, než jak by naznačoval pouze její invalidní důchod.

32. Kromě pravidelných měsíčních příjmů má žalovaná k dispozici také značné finanční zajištění v podobě úspor – z dokazování vyplynulo, že v rozhodném období disponovala na bankovních účtech a v investičních fondech částkou převyšující 1 000 000 Kč. Tento majetek má povahu likvidního finančního zdroje, který je schopen krátkodobě kompenzovat i případný nižší aktuální příjem. Je tedy zřejmé, že žalovaná disponuje nejen potenciální výdělečnou kapacitou, ale i finančními prostředky, které jí umožňují plnit vyživovací povinnost v rozsahu odpovídajícím odůvodněným potřebám žalobkyně.

33. Přitom je třeba zdůraznit, že ačkoli otec žalobkyně disponuje vyšším příjmem a patrně i hodnotnějším majetkem, výlučně on zajišťuje každodenní péči o žalobkyni a chod domácnosti, čímž fakticky nahrazuje i osobní účast žalované na výchově a výživě žalobkyně, ačkoli soud bere v úvahu, že se jedná již o zletilou osobu. Tyto okolnosti posilují požadavek, aby žalovaná přispívala na výživu žalobkyně v odpovídajícím rozsahu, úměrně svým možnostem a schopnostem.

34. Výše výživného stanovená soudem je rovněž v souladu s doporučující tabulkou Ministerstva spravedlnosti, podle níž při jedné vyživovací povinnosti k dítěti ve věku odpovídajícímu studiu na střední škole činí doporučená výše výživného 20 % čistého příjmu povinného rodiče. Při potenciálním čistém měsíčním příjmu žalované ve výši cca 22 457 Kč by tato částka činila přibližně 4 491 Kč. Soud stanovil výživné ve výši 4 000 Kč, tedy nižší, než je doporučená hodnota, což je pro žalovanou přiměřené a únosné. Přitom soud přihlédl i k jejím zdravotním omezením, avšak s ohledem na její majetkové poměry a možnosti, které má k dispozici, nepovažuje nižší výživné za odůvodněné.

35. Žalovaná v řízení namítala, že její dcera s ní přerušila veškerý kontakt, a požadavek na výživné proto označila za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Soud se zabýval tím, zda lze v této věci aplikovat korektiv dobrých mravů tak, že by byl nárok zletilé nezaopatřené dcery na výživné vůči matce odepřen. Předesílá se, že byť nový občanský zákoník již neobsahuje ve zvláštních ustanoveních o vyživovací povinnosti výslovnou klauzuli obdobnou někdejšímu § 96 odst. 2 zákona o rodině, obecný princip zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy samozřejmě platí i nadále. Ústavní soud potvrdil, že tento obecný korektiv se uplatní i při rozhodování o výživném podle aktuální právní úpravy, přičemž musí být vždy podložen konkrétními zjištěními o nemravném jednání toho, kdo se výživného domáhá. Jinak řečeno, aplikace dobrých mravů zde může vést k zamítnutí či omezení nároku dítěte pouze tehdy, pokud by pokračování v plnění vyživovací povinnosti bylo skutečně nepřijatelné v důsledku zvláště zavrženíhodného chování samotného oprávněného dítěte vůči povinnému rodiči. Žalovaná však tuto námitku odůvodnila především svým negativním vztahem k otci žalobkyně, kterého obviňuje z tzv. „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ a vtažení dcer do „[Anonymizováno]“. Taková tvrzení, jakkoli emotivně formulovaná, jsou z hlediska vyživovací povinnosti právně irelevantní, neboť výživné je plněno ve prospěch dítěte, nikoli druhého rodiče, a jeho účelem je zajištění potřeb oprávněného, nikoli řešení sporů mezi rodiči.

36. Podle ustálené judikatury je rozpor s dobrými mravy jako důvod nepřiznání výživného spojen výhradně s jednáním oprávněného (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 606/04). Výživné lze odepřít zletilému dítěti pouze tehdy, pokud se k povinnému rodiči chová natolik negativně, že takové jednání svou intenzitou a rozsahem koliduje s dobrými mravy. Pro aplikaci tohoto výjimečného řešení musí být spolehlivě zjištěno a prokázáno, že chování zletilého dítěte dosahuje intenzity skutečně odporující obecným mravním hodnotám. Důkazní břemeno v tomto směru nese povinný rodič. V projednávané věci však žalovaná sama ve své výpovědi potvrdila, že žalobkyně se k ní nikdy nechovala zavrženíhodným způsobem. Za těchto okolností nelze dospět k závěru, že by pokračování vyživovací povinnosti matky bylo vůči ní natolik nespravedlivé, aby bylo namístě odepřít žalobkyni výživné.

37. Žalovaná se bez náležité omluvy nedostavila k prvnímu soudnímu jednání ve věci samé, ač byla řádně předvolána a poučena o následcích nedostavení se. Toto jednání proběhlo v její nepřítomnosti a byly při něm provedeny téměř všechny dostupné důkazy potřebné pro rozhodnutí, k chybějícím tvrzením a důkazním návrhům bylo žalobkyni poskytnuto poučení dle § 118a o. s. ř. Řízení bylo následně zkoncentrováno dle § 118b o. s. ř. Účastníci tak mohli uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy jen do skončení tohoto jednání, případně do skončení lhůty, která jim byla soudem poskytnuta. Pozdější návrhy žalované již byly vzneseny až po uplynutí této lhůty, a soud k nim proto nepřihlížel (až na skutečnosti, které nastaly po koncentraci řízení, tedy související se stěhováním žalované zpět do bytu v jejím vlastnictví). Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení o výživném zletilé osoby, neuplatní se zde v plném rozsahu zásada vyšetřovací, a důsledky procesní pasivity tak jdou k tíži nečinného účastníka.

38. Po zhodnocení všech skutkových i právních okolností dospěl soud k závěru, že žalovaná má objektivní schopnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně. Tato částka odpovídá odůvodněným potřebám žalobkyně, možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalované, a současně reflektuje skutečnost, že otec žalobkyně nese převážnou část vyživovací povinnosti jak v rovině finanční, tak osobní. Výživné bylo stanoveno s účinností od právní moci rozsudku, splatné vždy předem do 5. dne v měsíci k rukám žalobkyně (§ 921 občanského zákoníku).

39. Ve výroku II. byla žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč, zamítnuta jako nedůvodná.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť obě shodně uvedly, že jim v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.