10 C 72/2020-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], sídlem [adresa] pro zaplacení 117 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 13 750 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 103 850 Kč. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou z 11. 5. 2020 domáhá po žalované úhrady částky v celkové výši 117 600 Kč, a to jakožto finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že v tomto trestním řízení vystupoval nejprve právní předchůdce žalobce, jeho otec [celé jméno žalobce], a po jeho úmrtí poté matka žalobce a sám žalobce v pozici poškozeného, a v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma, kterou vyčísluje na žalovanou částku. Žalobce uvádí, že v trestním řízení byli všichni obžalovaní uznáni vinnými, a to ve vztahu k činům, které se týkaly poškozeného otce žalobce a jeho matky. Žalobce uvádí, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo v důsledku pochybení soudu prvé instance, když jeho skutková zjištění nebyla odvolacím soudem shledána jakožto dostatečná. Žalobce dále zdůrazňuje význam řízení, neboť otec žalobce, jakožto původní poškozený, takto přišel o část úspor v důchodovém věku, které chtěl investovat, a o které předmětnou trestnou činností přišel. Žalobce uvádí, že pouhé konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě není dostatečným zadostiučiněním a provádí výpočet finančního zadostiučinění a dospívá k žalované částce.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 13. 1. 2021. V tomto uvedla, že ve lhůtě pro předběžné projednání nároku bylo dne 11. 9. 2020 konstatováno porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě s tím, že takovéto zadostiučinění je dostačujícím. Žalovaná uvádí, že v naříkaném trestním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, avšak odkazuje na vysokou skutkovou, právní i procesní složitost věci, a zejména na skutečnost, že žalobce vystupoval v trestním řízení v pozici poškozeného, kdy toto adhezní řízení je pro poškozené pouze jednou z možností, jak se domoci finančních prostředků, které jim ušly trestnou činností, což zakládá značně snížený význam řízení pro žalobce. Význam řízení pro žalobce je rovněž nízký z důvodu, že původní poškozený otec žalobce dobrovolně svěřil finanční prostředky do nejistého investičního projektu s vidinou vysokého zhodnocení, tedy si musel být tohoto rizika vědom, a rovněž je nízký význam řízení pro žalobce dán tím, že z průběhu trestního řízení se podává, že poškozených bylo několik stovek, tedy poškozeným muselo být zřejmé, že reálné faktické vymožení náhrady škody není příliš pravděpodobné. Žalovaná tak uzavírá, že morální forma odškodnění, tj. konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době, je satisfakcí dostačující.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 26. 3. 2020.

4. Na jednání konaném dne 4. 5. 2021 byl žalobce poučen soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, za jaké období se domáhá nemajetkové újmy vzniklé délkou řízení. Žalobce k tomuto doplnil, že se domáhá nemajetkové újmy za období od 30. 9. 2008, což je den, kdy byl otec žalobce, pan [celé jméno žalobce], narozen 22. 6. 1934, kontaktován policií a podával ve věci vysvětlení, v rámci kterého se přihlásil s pohledávkou do trestního řízení. Žalobce pak k tomuto uvedl, že jeho otec zemřel 31. 1. 2009, dědicem po něm byl on a matka žalobce, [jméno] [příjmení], [datum narození]. Matka žalobce zemřela 2. 8. 2019. Žalobce se tak domáhá nemajetkové újmy za dobu, kdy se předmětného trestního řízení účastnil jeho otec, a poté žalobce, jako jeho právní nástupce. Pokud jde o matku žalobce, pak k tomuto žalobce neuváděl konkrétní tvrzení, kdy tato do řízení vůbec měla vstoupit, pouze uváděl, že je dědicem i po ní, když tato zemřela dne 2. 8. 2019. Újmy po matce se žalobce nedomáhal.

5. Mezi stranami byl nesporným následující průběh trestního řízení vedeného [název soudu], sp. zn. [spisová značka]. Řízení se konalo u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a bylo zahájeno usnesením ze dne 14. 6. 2011. Proti tomuto usnesení podali obžalovaní stížnost. Celkem bylo pět obžalovaných s tím, že jedna osoba, obviněný [příjmení], se zdržoval v cizině. Bylo třeba pomocí dožádání provést úkony v cizině, konkrétně v Thajsku, a to i za pomoci Interpolu. V průběhu přípravného řízení se přihlásilo velké množství poškozených, kterých bylo cca 200. Doba od přípravného řízení do podání obžaloby dne 21. 7. 2014 trvala 3 roky. Hlavní líčení bylo nařízeno na 19. 12. 2014 a dále – 9. 1. 2015. Další hlavní líčení se konalo 6. 2. 2015 – 11. 2. 2015 a 23. 2. 2015, 27. 2. 2015, 2. a 3. 3. 2015. Soud vyslýchal v rámci hlavních líčení svědky a na hlavním líčení v lednu 2015 zadal znalecký posudek. Z důvodu, že se obviněný [příjmení] pro nemoc nedostavil, bylo zrušeno lednové hlavní líčení a obhajoba v tomto období doplnila důkazní návrhy a předložila svůj znalecký posudek. Vzhledem k podání obviněného [příjmení] v thajštině, soud ustanovil tlumočníka k překladu těchto listin. Listiny se týkaly jeho zdravotního stavu. Dne 13. 3. 2015 byl vyhotoven znalecký posudek a soud 20. 3. 2015 provedl jeho výslech. Obžalovaní podali návrhy na dopracování znaleckých posudků dne 9. 4. 2015. U hlavního líčení byli vyslechnuti znalci, to včetně doplňujících výslechů znalců. V rámci hlavních líčení soud prováděl důkazy také listinami a dne 27. 4. 2015 byl ve věci vyhlášen první rozsudek. Na místě byla podána proti rozsudku odvolání. V rámci rozsudku [název soudu] ze dne 27. 4. 2015 byli obžalovaní povinni uhradit poškozeným škodu a částečně byli poškození odkázání na občanskoprávní řízení. Dne 25. 5. 2015 předseda soudu povolil prodloužení lhůty pro vyhotovení rozsudku. Rozsudek byl vyhotoven 31. 5. 2016 a doručován v průběhu začátku června 2016. Objevují se závady v doručení také pro úmrtí některých z poškozených. Poté byla podána blanketní odvolání proti rozsudku ze strany obžaloby i obhajoby. Dne 20. 12. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu [název soudu] dne 22. 9. 2017 zrušil rozsudek soudu I. stupně, odvolání všech poškozených zamítl. Odvolací soud věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí z důvodu jiného právního názoru. Dne 10. 10. 2017 byl spis vrácen odvolacím soudem soudu I. stupně a ten nařídil na 19. 12. 2017, 29. 1. 2018 a dále 5. 2. 2018, 23. 2. 2018, 26. 2. 2018, 12. 3. 2018 a 15. 3. 2018 hlavní líčení. Průběh trestního stíhání provází závady v doručení řadě poškozených. Dne 7. 11. 2017 státní zástupce žádá, aby byl přibrán znalec. Soud dále v rámci hlavních líčení předvolával svědky, prováděl důkazy svědeckými výpověďmi, dále listinnými důkazy a znaleckými posudky a výslechy znalců. Dále se konalo hlavní líčení 25. 4. 2018, byly provedeny další listinné důkazy, výslech svědků, znalce a za účelem vyhlášení rozsudku bylo hlavní líčení přerušeno do 10. 5. 2018, kdy byl vydán druhý rozsudek soudu I. stupně. Předseda soudu povolil prodloužení lhůty k vypravení rozsudku, a to do 20. 6. 2018. Poté soud doručoval rozsudek a pro značnou závadnost doručení byla věc předložena [název soudu] 20. 11. 2018 [název soudu] nařídil veřejné zasedání ve věci 24. 10. 2019, 25. 10. 2019 a 14. 11. 2019 vynesl rozsudek. Celkem posuzované řízení trvalo 8 let a 5 měsíců, tj. od 14. 6. 2011 do 14. 11. 2019.

6. Mezi stranami bylo dále nesporným, že nejpozději k datu 24. 4. 2014 již žalobce byl účastníkem předmětného trestního řízení.

7. Z usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 22. 9. 2017 soud zjistil, že tímto byl zrušen rozsudek [název soudu] z 27. 4. 2015 sp. zn. [spisová značka]. Z odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu se podává, že rozsudek soudu městského byl zrušen z důvodu, že soud prvé instance nedostatečně náležitě objasnil a zvážil všechny skutečnosti významné pro posouzení jednání obžalovaných a odvolací soud má rovněž pochybnosti o správnosti úvah soudu prvé instance, ohledně podvodného jednání obžalovaných, neboť se soud prvé instance nevypořádal se všemi skutečnostmi, které by mohly svědčit o naplnění subjektivní stránky trestného činu. Rovněž je vytýkáno soudu prvé instance, že tento nezaložil své závěry na všech provedených důkazech a tyto v potřebném rozsahu nevyložil a neodůvodnil. Skutkový stav tak vzbuzuje pochybnosti a rozhodnutí je přinejmenším předčasné. Rovněž je vytýkáno soudu prvé instance, že provedené důkazy byly hodnoceny jednostranně ve prospěch obžalovaných. Z rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze 14. 11. 2019 pak soud zjistil, že rozsudek [název soudu] z 10. 5. 2018 byl zrušen ve výroku o trestu ohledně obžalovaných [příjmení] a [ulice], a dále v celém výroku o náhradě škody ve vztahu k vyjmenovaným poškozeným. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu pak odvolací soud ve věci znovu rozhodl při nezměněném výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku. Z odst. 193 odůvodnění tohoto rozhodnutí pak má soud za prokázané tvrzení žalobce, že odvolací soud uzavřel, že dobu vedení trestního řízení nelze považovat za vyhovující s tím, že toto nelze klást k tíži obžalovaným pro jejich chování. Odvolací soud rovněž konstatoval, že trestní stíhání neprobíhalo po celou dobu plynule a mohlo být postupováno rychleji. Rovněž uzavřel, že doba řízení byla prodloužena nedostatečnou objasněností věci v přípravném řízení z důvodu nepoužitelného znaleckého posudku. Z odst. 195 se pak podává, že v trestním řízení došlo k porušení práva obžalovaných na projednání věci v přiměřené lhůtě, a z tohoto důvodu je jim toto kompenzováno uložením nižších trestů, než by jinak odpovídalo společenské škodlivosti.

8. Z úmrtního listu [celé jméno žalobce], otce žalobce, [datum narození], soud zjistil, že otec žalobce zemřel 31. 1. 2009, a dále z usnesení [název soudu] ze dne 14. 9. 2011, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že dědici po zemřelém otci žalobce byl žalobce a matka žalobce, tj. manželka zemřelého, [jméno] [příjmení]. Dále z usnesení [název soudu] ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že matka žalobce zemřela dne 2. 8. 2019 a že dědicem po ní je právě žalobce. Nad rámec těchto skutečností však nebylo možno z těchto listin zjistit skutečnosti relevantní pro toto řízení, když v těchto není ničeho ohledně nároku, který byl předmětem naříkaného řízení. Listiny se pouze obecně týkají dědictví po zemřelých rodičích žalobce.

9. Z přípisu Nejvyššího soudu z 26. 5. 2021 soud zjistil, že v předmětném trestním spise se nenachází listina, která by dokládala, že otec žalobce, pan [celé jméno žalobce], [datum narození], se připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, a to ani dne 30. 9. 2008, když v tomto spise není o tomto založena žádná listina.

10. Z přípisu Policie České republiky z 24. 11. 2010, jakož i ze seznamu investorů založených na č. l. 22, 25, trestního spisu soud mohl pouze učinit obecné závěry o tom, že v rámci trestního řízení byli vytěžováni potenciální poškození, a to včetně dotazu, zda se chtějí připojit k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, a dále obecně informaci, že otec žalobce byl evidován v rámci trestního řízení jako jedna z osob, vůči níž byla trestná činnost namířena. Z těchto listin však nebylo možno učinit závěr, že by se otec žalobce do adhezního řízení připojil a už vůbec ne, kdy se tak mělo stát.

11. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil další listiny dokládající průběh trestního řízení, když obsah spisu byl v rozsahu relevantním pro toto řízení stranami učiněn nesporným, a rovněž tak soud nehodnotil duplicitně listiny, které dokládají předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

15. Soud v obecné rovině nejprve uvádí postup při posuzování nároků z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

16. Nejprve je třeba se zabývat otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

17. Po vyhodnocení těchto kritérií soud učiní závěr, zda došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Pokud ano, pak tomuto vznikla presumovaná nemajetková újma (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011). Soud poté musí vyhodnotit, zda je dostačujícím odškodnění morální (konstatování porušení práva) nebo finanční.

18. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

19. Takto určenou částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Soud předem uvádí, že ve věci již bylo rozhodováno o celkem 41 nárocích jiných poškozených z téhož trestního řízení, a to ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 58/2019, resp. v odvolacím řízení poté Městským soudem pod sp. zn. 51Co 195/2020. Soud bude proto ze závěrů tohoto pravomocně ukončeného řízení vycházet, neboť nedospěl k závěru, že by v posuzovaném řízení bylo namístě se vzhledem k osobě žalobce od těchto odchýlit. Níže uvedené závěry jsou proto rekapitulací závěrů přijatých v tomto předcházejícím kompenzačním řízení a platí v plném rozsahu i pro řízení toto. Soud v tomto ohledu uzavírá: -) Ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Předmětné trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé; uvedené trestní řízení bylo jak po skutkové, tak po právní stránce složité, nicméně s ohledem na níže citované průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení lze uzavřít, že trestní řízení mělo být skončeno i přes uvedenou složitost ve lhůtě přiměřené. Za dobu přiměřenou by soud považoval dobu cca 6 let, kdy zejména lhůta k vypracování prvního rozsudku soudu prvního stupně od 27. 4. 2015 do počátku června 2016 je nepřiměřeně dlouhá a rovněž tak nutnost vypracování opakovaných znaleckých posudků pro jejich nekvalitu prodloužila řízení na nepřiměřeně dlouhou dobu. Došlo tedy k porušení práva žalobce coby účastníka trestního řízení v pozici poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě. -) Za uvedený nesprávný úřední postup je namístě přiznat odškodnění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva s ohledem na charakter posuzovaného řízení a jeho nepřiměřenou délku není dostatečným satisfakčním prostředkem. -) Při stanovení zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, tj. určení tzv. základní částky je třeba vyjít z celkové délky nepřiměřeně dlouho trvajícího trestního řízení a přihlédnout k tomu, že žalobce do řízení vstoupil, coby poškozený, až v jeho průběhu – konkrétně zde strany učinily nesporným že ke dni 24. 4. 2014 již žalobce účastníkem naříkaného řízení byl. -) Základní částkou za 1 rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení je v tomto případě 15 000 Kč, tj. 1250 Kč za 1 měsíc, přičemž je nutné první 2 roky řízení od vstupu žalobce započítat v poloviční výši ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. -) Při posouzení jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. pak je třeba zohlednit složitost řízení, zejména složitost skutkovou, rozsah účastníky tvrzených skutečností, jakož i rozsah prováděného dokazování, výslechy mnoha svědků, vypracované znalecké posudky, jakož i výslechy znalců, rovněž tak složitost právního posouzení z hlediska aplikační a interpretační, jakož i četnost jejich procesních návrhů; k tomu je nutno připočíst skutečnost, že jeden z obžalovaných byl v cizině a bylo nutné provést dožádání do Thajska a zabezpečit přetlumočení potřebných listin. Rovněž tak je nutno přihlédnout k tomu, že ze strany obžalovaných; v posuzovaném trestním řízení šlo o sofistikovanou trestnou činnost týkající se cenných papírů, do kterých investovali poškození, a bylo třeba, jak výše uvedeno, k tomu nechat vypracovat opakovaně znalecké posudky; trestní řízení bylo předmětem opakovaného přezkumu odvolacím soudem, tj. řízení probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy. Za tohoto stavu s přihlédnutím k uvedené skutkové a právní složitosti předmětného trestního řízení je na místě snížit základní částku odškodnění celkem o 50 %. Pokud jde o význam výsledku trestního řízení pro žalobce, pak nešlo o řízení se zvýšeným významem pro žalobce, když předmětem trestního stíhání není rozhodovat primárně o nároku poškozených na náhradu škody, nýbrž o vině a trestu obžalovaných osob; soud se v rámci trestního řízení zabývá otázkou škody, avšak pokud by nárok na náhradu škody vyžadoval dalšího dokazování, které je již pro potřeby odhalení pachatele nadbytečné, není třeba toto dokazování v trestním řízení dále provádět a je možnost zde odkázat poškozené s nárokem na náhradu škody či s jeho částí nařízení ve věcech občanskoprávních; uvedený závěr však neznamená, že význam adhezního řízení pro poškozené lze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškození se domáhají se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího trestního řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2500/17); lze proto vyjít z toho, že význam adhezního řízení pro poškozené je v zásadě standardní a neplatí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů či ve věcech týkající se zdraví nebo života, ale ani se význam řízení o majetkovém nárok poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení; k tomu dále přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou modifikovat, což je, například zjevná nevymahatelnost uplatněného nároku; vzhledem k okolnosti, že [právnická osoba] - [anonymizováno] and [právnická osoba] je dle insolvenčního rejstříku v konkursu a odsouzení v uvedené trestní věci (osoby ovládající tuto společnost jsou povinny více než 40 poškozeným nahradit škodu velkého rozsahu), je zřejmá alespoň částečná nedobytnost takto přiznané a uplatněné škody žalobci v trestním řízení, a proto tuto soud snižuje pro takto snížený význam základní odškodnění o 20 %. Při posouzení kritéria významu řízení pro žalobce, odvolací soud dále akcentoval obdobná rozhodnutím soudů posuzujících nemajetkovou újmu poškozených v trestním řízení za dlouhotrvající trestní řízení, např. H-Systému proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti, kdy bylo vypláceno odškodnění v průměru cca 50 000 Kč na poškozeného za situace, kdy uvedené trestní řízení trvalo cca 13 let; nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2020, kdy žalobce - poškozený za trestní řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 3/2005, které trvalo 16 let a 4 měsíce a dostal pravomocně přiznanou částku 18 391 Kč a kde došlo rovněž ke snížení základního odškodnění o dalších 10 % z důvodu významu trestního řízení pro žalobce coby poškozeného, neboť v průběhu trestního řízení se jednalo o finanční prostředky, které poškozený, shodně jako v této věci, dobrovolně svěřil investiční společnosti z důvodu vidiny jejich rychlého a velkého zhodnocení, přičemž obdobný princip podnikání tzv. letadla již byl v předmětné době znám. I žalobce si tedy již okamžikem vložení svých finančních prostředků měl být vědom případného nezdaru jakožto možného výsledku rizikového podnikatelského záměru a je proto namístě právě snížení o dalších 10%. S přihlédnutím k uvedenému je odůvodněno celkové ponížení základní částky o 80 %. -) Aplikaci tzv. sdílené újmy, pak soud v intencích judikatury Nejvyššího soudu neshledal (např. sp. zn. 30 Cdo 2715/2019 či sp. zn. 30 Cdo 5252/2017), neboť v dané věci však poškození byli jednotlivé fyzické osoby, které se navzájem neznaly, a nijak újmu, kterou pociťoval každý z nich, nesdíleli s ostatními. Tuto neshledal soud ani v tom, že rovněž matka žalobce byla osobou poškozenou, neboť toto ještě intenzity sdílené újmy nedosahuje.

21. Pokud jde o účast žalobce v naříkaném trestním řízení, pak žalobce v žalobě a návazně na poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. učiněném na jednání konaném dne 4. 5. 2021 uvedl, že nemajetkovou újmu odvozuje od dne 30. 9. 2008, tj. ode dne, kdy jeho otec, rovněž [celé jméno žalobce], [datum narození] a zesnulý 31. 1. 2009, byl kontaktován policií, a v rámci vytěžení policií měl uplatnit nárok na náhradu škody. Žalobce pak uváděl, že se stal po smrti otce jeho právním nástupcem, tedy pokračoval v takto otcem zahájeném adhezním řízení, a tedy mu dále vznikala nemajetková újma způsobená délkou vedeného trestního řízení. Žalobce v žalobě rovněž uváděl, že jakožto poškozená v řízení vystupovala i matka žalobce, paní [jméno] [příjmení], [datum narození], která zemřela dne 2. 8. 2019. Ve vztahu k matce však žalobce nedoplnil konkrétní tvrzení, kdy tato se stala účastnicí řízení, a ani neuváděl, že by se domáhal nemajetkové újmy za účast v naříkaném řízení právě matkou. K poučení soudu v tomto směru žalobce jednoznačně vymezil, že se domáhá nemajetkové újmy za to, že jeho otec přihlásil do trestního řízení k tvrzenému datu 30. 9. 2008 škodu v celém rozsahu, tedy i za matku, neboť mělo jít o součást SJM, a od tohoto okamžiku se pak odvíjela nemajetková újma způsobená délkou řízení, která následně přešla na žalobce po smrti otce. Soud se proto zaměřil na otázku, kdy došlo ke vzniku účasti otce žalobce, tj. [celé jméno žalobce], [datum narození], v předmětném trestním řízení, respektive, kdy k tomuto došlo poté na straně samotného žalobce. Žalobce v tomto směru učinil nesporným, že účastníkem řízení byl nejpozději k datu 24. 4. 2014, což učinila nesporným i strana žalovaná.

22. Pokud jde o dřívější vznik účastenství žalobce v naříkaném trestním řízení prostřednictvím uplatněných nároků jeho otce, pak soud vyžádal k žádosti žalobce kopii úředního záznamu o vytěžení otce policií v přípravném řízení z 30. 9. 2008. Z přípisu Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021 (kde se spis v daném době nacházel) se podává, že v trestním spise listina dokládající uplatnění nároku na náhradu škody otcem žalobce z roku 2008 ([číslo]) založena není a že spise není ani listina dokládající uplatnění škodního nároku otcem žalobce k jinému datu. Rovněž žalobce na jednání dne 8. 6. 2021 toto potvrdil a ani ze žalobcem založených dalších listinných důkazů nemá soud za prokázané, že by se otec žalobce do trestního řízení s nárokem na náhradu škody vůbec připojil.

23. Soud tak vyšel z data 24. 4. 2014, jakožto prvého nesporného dne, kdy se žalobce již naříkaného trestního řízení účastnil.

24. Žalobce uplatnil nárok na odškodnění (přiměřené zadostiučinění) za celou dobu vedení trestního řízení, vč. řízení přípravného, a to do 14. 11. 2019. Sama délka trestního řízení od jeho zahájení usnesením o zahájení trestního stíhání pak činí 8 let a 5 měsíců (od 14. 6. 2011 do 14. 11. 2019). Avšak ve vztahu k žalobci je třeba za celkovou délku řízení vzít pouze tu dobu, od které uplatnil svůj nárok na náhradu škody. U žalobce bylo prokázáno (nesporné tvrzení), že dne 24. 4. 2014 již žalobce účastníkem řízení byl; ohledně dřívějšího účastenství žalobce (nebo jeho předchůdce) žalobce neunesl povinnost tvrzení ani po poučení soudem dle § 118a odst. 1 o.s.ř. Tedy soud vyšel z toho, že tímto okamžikem žalobce vstoupil do řízení a stal se jeho účastníkem (§ 43 trestního řádu). Toto nemění nic na tom, že pro posouzení existence odpovědnostního titulu je třeba posuzovat (viz výše) dobu řízení celou, nikoli jen v části, které se žalobce účastnil.

25. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 24. 4. 2014 do 14. 11. 2019, tj. 5 let a 7 měsíců. Za takto posuzované řízení soud přiznal žalobci základní částku ve výši 68 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na závěry uvedené výše.

26. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud moderoval základní částku o 80 %, tedy přiznal žalobci 20 % z částky, kterou stanovil jako základní. Výše zadostiučinění u žalobce tak činí 13 750 Kč. Tuto soud žalobci přiznal a ve zbytku soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

29. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

30. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 22 570 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 5x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci ze dne 26.4.2021 a 2x účast na ÚJ), tj. 18 755 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a); 11/1 a),d),g) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 5x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 815 Kč s DPH.

Poučení