10 C 73/2021-103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] doručovací adresa: [anonymizována čtyři slova] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 8 slov], [IČO], [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 1 974 450,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu 1 974 450,60 Kč se zákonným s úrokem z prodlení z této částky od 29. 12. 2016 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 12.4.2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 974 450,60 Kč s příslušenstvím představujícím škodu vzniklou vydáním nezákonného rozhodnutí. Dne 24.11.2015 [název soudu] usnesením č.j. [číslo jednací] uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů 1 898 753 Kč [právnická osoba] [příjmení] [jméno] a dne 14.11.2016 [název soudu] rozsudkem sp. zn. [spisová značka] toto usnesení potvrdil a uložil žalobci zaplatit této společnosti dalších 75 697,60 Kč. Žalobce částku nákladů řízení v celkové výši 1 974 450,60 Kč uhradil, neboť mu hrozila exekuce. K úhradě došlo prostřednictvím [anonymizováno] [příjmení], které žalobce předtím půjčil finanční prostředky ve výši 2 000 000 Kč a která půjčku vrátila tím, že předmětné náklady řízení uhradila přímo oprávněné společnosti na účet určený právním zástupcem. Dne [datum] Ústavní soud nálezem [ústavní nález] zrušil rozsudek [název soudu], čímž se tento stal nezákonným, a žalobci tak vznikla v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím škoda právě ve výši uhrazených nákladů řízení, neboť tyto platil primárně v příčinné souvislosti s jinak hrozící exekucí na jeho majetek. Podáním ze dne 14. 11. 2021 žalobce doplnil, že k navrácení zaplacených nákladů řízení marně vyzval jak právního zástupce [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ([anonymizováno] [příjmení]), tak samotnou společnost. Žalobce dále doplnil, že společnost je nemajetná, což se podává z jejího účetnictví, tedy trvání na tom, aby žalobce doložil, že je pohledávka na vrácení nákladů za touto společností nedobytou, by bylo nesplnitelným důkazním břemenem, tedy za stávající situace je postačujícím prokázání marné výzvy a špatné finanční situace této společnosti.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 19.7.2021. Konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nicméně nárok na náhradu škody odmítla s poukazem na předčasnost žaloby, resp. povinnost státu k náhradě škody až v pozici posledního dlužníka, přičemž nemá za prokázané, že by uspokojení své pohledávky žalobce nemohl realizovat po původním dlužníkovi.

3. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 8.10.2020 a ze žádosti o náhradu škody žalobce ze dne 5.10.2020 má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok před podáním žaloby předběžně uplatnil, a to dne 8.10.2020 (je to i datum, které žalobce sám uvádí; žalovaná uvádí data dvě /i 5.10.2020, soud tedy uvěřil tvrzení žalobci o doručení dne 8.10.2020).

4. Ze založených rozhodnutí soud zjistil, že rozsudkem [název soudu] ze dne 11. 3. 2015, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 24. 11. 2015, č. j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 44.832.083 Kč a žalobci bylo uloženo uložil zaplatit náhradu nákladů ve výši 1.898.753 Kč žalovanému, tj. [právnická osoba], [anonymizováno] (zjištěno z tohoto usnesení Městského soudu v Praze). Rozsudkem [název soudu] ze dne 14. 11. 2016 č.j. [číslo jednací] byla potvrzena napadená rozhodnutí první instance a soud uložil žalobci zaplatit tamnímu žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 75.697,60 Kč (zjištěno z tohoto rozsudku [název soudu]). Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo odmítnuto dovolání žalobce a dne [datum] Ústavní soud nálezem [ústavní nález] zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] ze dne 14. 11. 2016, č.j. [číslo jednací] (zjištěno z tohoto nálezu Ústavního soudu).

5. Z výpisu z účtu [anonymizováno] [příjmení] vedeného u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] za období prosinec roku 2016 soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] inkasovala dne 21.12.2016 příchozí platbu 2 000 000 Kč a že dne 29.12.2016 realizovala odchozí platbu s označením„ [anonymizováno] [celé jméno žalobce] náhrada nákladů právního zastoupení“ ve výši 1 974 450,60 Kč.

6. Z emailové komunikace žalobce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13.3.2020 a 16.3.2020 soud zjistil, že žalobce vyzval tohoto právního zástupce [právnická osoba], [anonymizováno] k navrácení uhrazených nákladů právního zastoupení ve výši 1 974 450,60 Kč a soud dále zjistil, že právní zástupce fakticky úhradu těchto nákladů na jeho účet potvrdil, nicméně uvedl, že společnost již nezastupuje, ale přesto jí žádost předá k dalšímu řešení s tím, že tato společnost nyní řeší řádnost doručení nálezu Ústavního soudu.

7. Z německy psaného přípisu žalobce [právnická osoba], [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce vyzval k navrácení zaplacených nákladů řízení ve výši 1 974 450,60 Kč přímo i tuto společnost s odůvodněním, že Ústavní soud zrušil předchozí rozhodnutí [název soudu]. Z připojeného výpisu o sledování zásilky má soud za zjištěné, že zásilka byla této společnosti doručena dne 14. 9. 2021.

8. Z odborného vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 9.11.2021 soud neučinil relevantní skutková zjištění ohledně aktuálního majetkového stavu [právnická osoba], [anonymizováno], ani ohledně toho, že by byla po této společnosti pohledávka žalobce reálně nevymahatelná. Důvodem je skutečnost, že společnost [právnická osoba] své závěry formulovala pouze na základě rozvahy této společnosti za roky 2019 a 2018 a přípisu Ministerstva zdravotnictví ze dne 28.6.2021 (dalšími podklady byl již jen dopis dokládající zaslání této rozvahy a výzva tamního úřadu k založení rozvahy). Tedy z tohoto vyjádření nelze činit relevantní závěr o skutečné finanční situaci [právnická osoba], [anonymizováno] ke dni rozhodnutí soudu, neboť posuzovány byly účetní podklady za rok 2018 a 2019, tedy nelze učinit závěry o aktuální ekonomické situaci (uplynul ke dni rozhodnutí soudu 1 rok a necelých 11 měsíců). Dalším důvodem je skutečnost, že sama společnost [právnická osoba] formuluje své závěry velmi opatrně, jakožto pravděpodobné s výraznou a opakovaně zdůrazňovanou výhradou absence podkladů pro ověření svých závěrů, neboť jí nebyly dostupné doklady, z nichž by mohla ověřit skutečnou, reálnou, nikoli pouze účetně zachycenou ekonomickou situaci [právnická osoba] [anonymizováno]. Z těchto důvodů tak na základě vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 9.11.2021 soud nezjistil, že by pohledávka žalobce za [právnická osoba] byla pohledávkou fakticky po tomto subjektu nevymahatelnou.

9. Z (k odbornému vyjádření přiloženého) přípisu Ministerstva zdravotnictví ze dne 28.6.2021, soud zjistil, že se [anonymizováno 9 slov] [právnická osoba] [anonymizováno 7 slov] [země], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] [anonymizováno] je společností aktivní, vyvíjející právní aktivity v rámci mnoha států [anonymizováno] a disponující [anonymizováno 11 slov] [právnická osoba]), [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [země]. Soud tak zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] je společností aktivní, vyvíjející právní aktivity v rámci mnoha států EU [anonymizováno 10 slov].

10. Z přípisu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 4. 2021 pak soud zjistil, že [právnická osoba] odmítla převzít zásilku zaslanou jí Ústavním soudem, o majetkovém stavu této společnosti však soud z tohoto nemohl učinit žádná zjištění.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje se skutkovými zjištěnými popsanými výše. Ve stručnosti tyto lze shrnout tak, že žalobce dne 29.12.2016 realizoval, prostřednictvím navrácení půjčky od [anonymizováno] [příjmení], platbu nákladů řízení ve výši 1 974 450,60 Kč [právnická osoba], [anonymizováno], k jejichž úhradě byl pravomocně zavázán na základě rozsudku [název soudu] ze dne 11. 3. 2015, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 24. 11. 2015, č. j. [číslo jednací] a ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 14. 11. 2016 č.j. [číslo jednací]. Toto soud zjistil z předmětných rozhodnutí, výpisu z účtu [anonymizováno] [příjmení] a ve spojení s emailovou komunikací žalobce a [anonymizováno] [příjmení], z nichž se logicky podává výše nákladů řízení, to že tyto žalobce hradil na základě těchto rozhodnutí (tedy v příčinné souvislosti), i to že náklady žalobce skutečně uhradil (označení platby [anonymizováno] [příjmení]; sdělení [anonymizováno] [příjmení], který fakticky přijetí platby potvrzuje, pouze sděluje, že není v jeho moci ji nyní vrátit, když byl pouze platebním místem). Soud dále zjistil, že uhrazené náklady řízení žalobci doposud vráceny nebyly (nebyl tvrzen nikým opak) a že žalobce vyzýval k jejich navrácení právního zástupce společnosti dne 13.3.2020, a poté i dne 14.9.2021 přímo tuto společnost. Soud nezjistil, že by pohledávka žalobce za [právnická osoba] byla pohledávkou fakticky po tomto subjektu nevymahatelnou a naopak soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] je společností aktivní, vyvíjející právní aktivity [anonymizováno 15 slov] (zde soud odkazuje na výše uvedené závěry ve vztahu k vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 9.11.2021 a k přípisu Ministerstva zdravotnictví ze dne 28.6.2021).

12. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí další dílčí skutková zjištění, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

13. Soud zamítl návrh na provedení důkazu kompletním účetnictvím [právnická osoba] [anonymizováno], neboť dospěl k závěru, že jde o důkaz nadbytečný, neboť bylo v řízení prokázáno, že tato společnost je společností aktivní, [anonymizováno 18 slov]. Tedy bylo vyvráceno tvrzení, že je pro žalobce nemožným či vyloučeným domoci se své pohledávky po tomto dlužníkovi, tj. provedení tohoto důkazu k prokázání kompletní ekonomické situace této společnosti nebylo třeba, když postačuje závěr soudu, že primární dlužník je aktivním, existujícím subjektem a alespoň nějakým majetkem (pohledávka) disponuje. Ze stejného důvodu pak soud zamítl návrh důkazu na vyžádání účetních pokladů [právnická osoba] [anonymizováno] z [anonymizováno] zdejším soudem cestou mezinárodní justiční spolupráce, navíc pak i z důvodu, že žalobce k tomuto tvrdil nikoli, že podklady získat nemůže, ale že by k tomuto muset najmout tamního advokáta nebo jinou oprávněnou osobu, což je nákladné. Ze stejných důvodů dále soud zamítl i důkaz dotazem zdejšího soudu na Ministerstvo financí či Ministerstvo zdravotnictví, zda se jim podařilo vymoci náklady, které byly vůči [právnická osoba] těmto subjektům přiznány; přičemž dalším důvodem pak v tomto případě byla i skutečnost, že tyto informace měl možnost žalobce dotazem dle informačního zákona od těchto ministerstev vyžádat sám. Soud konečně zamítl i návrh na účastnický výslech žalobce, neboť tento byl navrhován k prokázání, že náklady žalobci vráceny nebyly, o čemž soud neměl pochyb.

14. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

17. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

18. Soud v tomto ohledu uzavírá, že ve vztahu k žalobcem tvrzenému nároku došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk a tímto je rozsudek [název soudu] ze dne 14. 11. 2016 č.j. [číslo jednací] (přesné datum nabytí právní moci soud nezjišťoval, nebylo toto pro řízení třeba; soud vyšel z toho, že Nejvyšší soud a následně Ústavní soud toto rozhodnutí přezkoumávaly, tedy že rozhodnutí muselo být pravomocným), který byl výslovně pro porušení ústavou garantovaných práv (právo na soudní ochranu a právo vyjádřit se ke všem důkazům) zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Dalším nezákonným rozhodnutím (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2018, č. j. [číslo jednací] se soud nezabývá, od tohoto žalobce své nároky nedovozuje).

19. Otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2300/2011, nebo ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3082/2012). Po právní stránce je třeba v tomto případě tedy zkoumat vtah nezákonného rozhodnutí a placených nákladů řízení - soud má proto za splněnou i podmínku příčinné souvislosti, neboť po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že žalobce dne 29.12.2016 realizoval zprostředkovaně platbu nákladů řízení ve výši 1 974 450,60 Kč [právnická osoba], [anonymizováno], právě a dominantně z důvodu, že k jejich úhradě byl v této výši zavázán na základě později zrušeného rozsudku [název soudu] ze dne 14. 11. 2016 (ve spojení s rozsudkem a usnesením první instance, které byly potvrzeny).

20. Soud se proto dále zabýval otázkou existence škody.

21. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou právě i vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30Cdo 1635/2013).

22. Nejvyšší soud toto dále rozvedl tak (např. NS sp zn. 30 Cdo 1840/2017), že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn tedy pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne 16. 4. 1985, sp. zn. 4 Cz 110/84; z aktuální judikatury pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, nebo ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2154/2011). Tedy jinak, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, tj. pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému škoda spočívající ve ztrátě majetku.

23. Dovolací soud přitom dále opakovaně dovodil, že za situace, kdy jedním z předpokladů úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě, jejíž protiprávní jednání zapříčinilo vznik bezdůvodného obohacení třetí osoby na úkor žalobce, je nemožnost uspokojit žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči této třetí osobě, pak žalobce (poškozený) volbu nemá a musí uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo se na jeho úkor obohatil, a pouze tehdy, je-li zřejmé, že toto právo nebude možno uspokojit, přichází v úvahu úspěšné uplatnění práva na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1338/2009).

24. Judikatura Nejvyššího soudu se dále ustálila na tom, že k prokázání vzniku škody (tj. k prokázání nemožnosti dosáhnout plnění dlužníkem) není vždy zcela nezbytné, aby poškozený nejprve vymáhal svou pohledávku vůči dlužníkovi v soudním řízení, a aby tak byl znám jeho negativní výsledek. Vždy tak není nepřekročitelnou podmínkou, aby zde byl zamítavý rozsudek soudu, u něhož byl nárok uplatněn, a to za situace, kdy je z okolností případu zřejmé, že žaloba by nemohla uspět - pak může soud rozhodující ve sporu o náhradu škody sám jako otázku předběžnou řešit úspěšnost žaloby a uspokojení nároku, aniž by poškozený byl nucen samostatný soudní spor podstoupit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008). Vznik škody na své straně je však poškozený povinen prokázat.

25. Soud, viz výše, uzavřel, že má za vyvrácené, že by pohledávka žalobce za [právnická osoba] byla pohledávkou fakticky po tomto subjektu nevymahatelnou. Žalobce za tímto účelem založil odborné vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 9.11.2021, nicméně (v podrobnostech soud odkazuje na skutkové závěry výše) na jeho základě soud neučinil relevantní skutková zjištění ohledně aktuálního majetkového stavu [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba] své závěry formulovala fakticky pouze na základě podkladů za roky 2019 a 2018, tedy nelze činit relevantní závěr o aktuální finanční situaci [právnická osoba] [anonymizováno] ke dni rozhodnutí soudu, zejm. však z důvodu, že společnost [právnická osoba] formuluje své závěry pouze jako pravděpodobné, neověřené podklady k reálnému nikoli pouze účetní situaci tohoto dlužníka. Tedy jedná se fakticky pouze o odborný předpoklad, nikoli odborný závěr o skutečném stavu. Naopak z přípisu Ministerstva zdravotnictví ze dne 28.6.2021 soud zjistil, vedle toho, že [anonymizováno 12 slov] [právnická osoba] [anonymizováno 7 slov] [země], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [země]).

26. Tedy by bylo vyvráceno tvrzení, že je pro žalobce již nyní evidentně nemožným či vyloučeným domoci se své pohledávky po tomto dlužníkovi, neboť z provedeného dokazování soud učinil závěr o tom, že [právnická osoba] [anonymizováno] je společností aktivní, [anonymizováno 18 slov] [stát. instituce] [anonymizováno 8 slov] [země].

27. Soud tak toto vyhodnotil po právní stránce tak, že není dána situace, kdy by ve smyslu výše citované judikatury dovolacího soudu bylo již nyní předem vyloučeno, aby žalobce svou pohledávku vymohl, nebo že by bylo zřejmým, že fakticky žalobce svého uspokojení nedosáhne, ať vyvine aktivity jakékoli. Žalobce je, bohužel, pouze v situaci, kdy vymožení pohledávky je pro něj komplikovaným, zejm. proto, že jeho dlužník se nachází v zahraničí, kde bude žalobce svá práva komplikovaněji a nákladněji uplatňovat, nicméně toto není důvod, pro který by přímo za tvrzenou škodu odpovídal stát.

28. Nad rámec tohoto soud uvádí, že sám žalobce vede proti [právnická osoba] [anonymizováno] spor (v tomto došlo k vydání nezákonného rozhodnutí), v němž se domáhá po této společnosti částky přesahující 44 000 000 Kč - tedy sama tato skutečnost je v rozporu s tvrzením žalobce o absolutní nemajetnost této společnosti, neboť pak není uvěřitelným, že by žalobce i přes tuto skutečnost takové řízení nadále vedl.

29. Samotný fakt, že uhrazené náklady řízení žalobci doposud vráceny nebyly ani na základě výzvy k jejich navrácení právnímu zástupci dlužníka ze dne 13.3.2020 ani na základě výzvy přímo dlužníkovi ze dne 1.9.2021 nevymahatelnost pohledávky rovněž nedokládá. Tuto nedokládá ani skutečnost, že primární dlužník odmítl převzít písemnost zaslanou Ústavním soudem.

30. Soud tak má z provedeného dokazování za vyvrácené, že by bylo pro žalobce již nyní evidentně nemožným uspokojit svoji pohledávku přímo po původním dlužníkovi. Přitom bylo soudem zjištěno, že žalobce po primárním dlužníkovi pohledávku nevymáhá jinak, než zasláním upomínacího dopisu. Proto soud žalobu pro neexistenci škody, jakožto předčasnou, pro tentokrát, zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě tak soud přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2x režijního paušálu po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu, když v tomto rozsahu 2 úkonů žalovaný náhradu nákladů řízení žádal. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.