10 C 73/2022 - 314

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zajistit zveřejnění písemné omluvy s nadpisem „Omluva panu [jméno FO]“ na internetovém zpravodajském serveru [právnická osoba] o následujícím znění: „Společnost [právnická osoba]., jako vydavatel internetového deníku [právnická osoba], tímto uvádí na pravou míru informace uvedené v článku s názvem „[Anonymizováno]“, uveřejněném v tomto deníku dne [datum], a uvádí, že pokud byl pan [Jméno žalobce] dne [datum] ve [adresa] očkován, nedošlo tím k porušení žádných zákonných ani podzákonných právních předpisů. Za informace zveřejněné v uvedeném článku, které mohly vyvolat opačný dojem a které mohly zasáhnout do cti, důstojnosti a zejména dobré pověsti pana [tituly před jménem] [jméno FO], se mu tímto omlouvá“. se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 200 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 49 668 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na náhradě nákladů řízení částku 2 758 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18.3.2022 domáhal po žalované ochrany osobnosti. Uvedl, že dne [datum] podstoupil ve [adresa] očkování proti onemocnění COVID-19. Dne [datum] uveřejnila žalovaná na webu [Anonymizováno] článek „[Anonymizováno]“, obsahující tvrzení, že se žalobce „[podezřelý výraz]“, „[Anonymizováno]“, dále cituje vyjádření ředitele [Anonymizováno] [adresa] [jméno FO] „[jméno FO]“. Článek jako celek vyznívá dojmem, že si žalobce pro sebe podvodným jednáním zajistil výhodu přednostního očkování. Tato skandalizace osoby žalobce vedla k neodůvodněnému a citelnému zásahu do jeho osobnostních práv, žalobce byl vyšetřován Policií ČR či byl na něj činěn tlak s požadavkem na jeho rezignaci coby člena zastupitelstva [adresa]. Článek spustil celou lavinu dalších obdobných či navazujících článků uveřejněných napříč českými médii. Žalobce má za to, že měl nárok na očkování dle Metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví již od fáze IA, tedy od ledna 2021, kdy se považuje za zdravotnického pracovníka a osobu pracující na odběrových místech, neboť je předsedou představenstva a majitelem [adresa] [právnická osoba] a [právnická osoba], která jsou zdravotnickými zařízeními a žalobce se podílí na jejich činnosti. Dále má žalobce za to, že je možno jej zařadit též do skupiny osoby vykonávající povolání důležitá pro zachování základních funkcí státu, kritičtí zaměstnanci kritické infrastruktury a zaměstnanci zdravotních a sociálních služeb bez přímého kontaktu s klienty, kdy [právnická osoba] jakožto odběrové a očkovací místo je třeba považovat za součást kritické infrastruktury, a tudíž žalobce je osobou spadající do této skupiny. Žalobce proto dopisem ze dne 17.12.2021 a následně i dopisem ze dne 2.3.2022 vyzval žalovanou k uveřejnění omluvy a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, čemuž žalovaná nevyhověla.

2. Žalobce se proto po žalované domáhal omluvy a zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 200 000 Kč.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesporovala, že provozuje zpravodajský server [Anonymizováno], ani že na něm byl uveřejněn napadený článek. Uvedla však, že se redakční rada na zasedání dne [datum] detailním způsobem s případem seznámila a konstatovala, že byly dodrženy přísné interní standardy novinářské práce. Žalovaná je přesvědčena, že článek obsahuje pravdivá skutková tvrzení o přednostním očkování žalobce na nemoc Covid-19, které žalobce sám potvrdil, jednání žalobce nehodnotí jako protiprávní či nezákonné, sleduje pouze etickou rovinu jednání žalobce, přičemž na toto hodnocení mají média právo. Článkem byl sledován silný veřejný zájem, kdy žalobce je politicky exponovanou osobou a článek byl uveřejněn v době extrémního nedostatku vakcín proti nemoci Covid-19. Žalovaná zmínila rozdíl mezi majitelem zdravotnického zařízení, který je zároveň předsedou představenstva, a zdravotníkem, který má být přednostně očkován, protože se v rámci výkonu své profese dostává do každodenního kontaktu s nakaženými. V článku uvedená tvrzení ředitele [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] pak pro [Anonymizováno] potvrdil mluvčí [adresa] [jméno FO].

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), účastnickým výslechem žalobce (§ 131 o.s.ř.) a výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (§ 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Žalobce je předsedou představenstva společnosti [adresa] [právnická osoba]. a [právnická osoba]. (prokázáno výpisy z obchodního rejstříku uvedených společností)[Anonymizováno]

8. Dne [datum] publikovala žalovaná článek „[Anonymizováno]“, v němž mimo jiné uvedla, že se žalobce „[podezřelý výraz]“, „[Anonymizováno]“, dále cituje vyjádření ředitele [adresa] [jméno FO] „[jméno FO]“; dále je uvedeno, že „[Jméno žalobce],“ vysvětloval [Jméno žalobce] své přednostní očkování [právnická osoba]. „[Anonymizováno],“ uvedl [Jméno žalobce]. … „[podezřelý výraz],“ řekl [Jméno žalobce] [právnická osoba] a dále vysvětlil, že tuto výjimku mu sdělil právě jeho zdravotnický personál. Ředitelem zubní kliniky [adresa] [právnická osoba] je podle informací uvedených na webu [jméno FO], nikoliv [Jméno žalobce]. Navíc ředitel [adresa] [jméno FO] redakci řekl, že výjimka, na kterou se [Jméno žalobce] odvolává, neexistuje. [právnická osoba] v této souvislosti požádaly o stanovisko Ministerstva zdravotnictví, avšak resort zatím na dotaz nereagoval (prokázáno citovaným článkem).

9. Dne [datum] vydal žalobce pro média vyjádření, v němž uvedl „[podezřelý výraz]“ (prokázáno prohlášením žalobce ze 3.3.2021).

10. O očkování žalobce referovala s odkazem na článek žalované i další média (prokázáno článkem [jméno FO], [právnická osoba], článkem [Anonymizováno], článkem [adresa] [jméno FO], článkem [jméno FO], [právnická osoba], článkem [jméno FO], článkem [jméno FO], [Anonymizováno], článkem [adresa], www.[Anonymizováno]).

11. V jednání žalobce – očkování dne [datum] – nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestní čin, kdy jakkoliv lze přednostní očkování [jméno FO] posoudit jako nemravné a neetické, nelze v něm spatřovat naplnění skutkové podstaty uvažovaného trestného činu (poškozování cizích práv) ani žádného jiného (prokázáno vyrozuměním PČR ze dne [datum]).

12. Dopisem ze dne 17.12.2021 vyzval žalobce žalovanou k uveřejnění omluvy (prokázáno dopisem ze dne 17.12.2021 včetně potvrzení o převzetí). Dopisem ze dne 2.3.2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč (prokázáno výzvou k úhradě nemajetkové újmy ze dne 2.3.2022, dodejkou). Žalovaná nároky žalobce odmítla (prokázáno reakcí ze dne 2.2.2022, ze dne 3.3.2022).

13. Ve fázi IA (leden – únor 221) byla indikace očkování nejrizikovějších skupin obyvatel – senioři 80+, senioři a klienti v určených zařízení sociálních služeb, osoby hospitalizované v zařízeních následné a dlouhodobé péče, zdravotničtí pracovníci, osoby podílející se na péči o COVID-19 pozitivní osoby a osoby pracující na odběrových místech či s potenciálně infekčním materiálem; ve fázi IB (únor – červen 2021) byla indikace očkování prioritních skupin obyvatelstva – senioři 65+, osoby s vybranými chronickými onemocněními, osoby vykonávající povolání důležitá pro zachování základních funkcí státu (prokázáno plánem metodickým pokynem pro očkovací kampaň – plán provedení z 12.1.2021). Od 1.3.2021 mohli být mimo jiné očkováni Zaměstnanci zdravotních a sociálních služeb bez přímého kontaktu s klienty, kritičtí zaměstnanci kritické infrastruktury či nepostradatelní technicko-hospodářští pracovníci pro chod nemocnice (prokázáno popisem fáze I.B).

14. Za zdravotnické pracovníky jsou považováni oddělení ARO, JIP , urgentní příjem, zdravotnická záchranná služba, infekční oddělení, plicní oddělení, lůžková interní a kardiologická oddělení, lékaři otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, všeobecní praktičtí lékaři, praktičtí lékaři pro děti a dorost, geriatrická oddělení, léčebny dlouhodobě nemocných, pracovníci orgánů ochrany veřejného zdraví provádějící epidemiologická šetření v ohnisku nákazy, pracovníci odebírají a zpracovávající biologické vzorky k vyšetření na COVID-19, ostatní zdravotničtí pracovníci, zubní lékaři, farmaceuti (prokázáno strategií očkování MZČR ze 6.12.2020).

15. Společnosti [adresa] [právnická osoba]., se sídlem [adresa], bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb, předseda představenstva [Jméno žalobce] (prokázáno rozhodnutím o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb hlavní město [adresa], Magistrát hlavního města Prahy, odbor zdravotnictví, č. j. [č. účtu], sp. zn. [č. účtu] ze dne 26.10.2020).

16. Společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], bylo uděleno rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení, jehož provozovatelem je [právnická osoba]., akciová společnost, [adresa], IČ [IČO], statutární zástupce, [Jméno žalobce] (prokázáno rozhodnutím o registraci nestátního zdravotnického zařízení Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor zdravotnictví, ze dne 26. 4. 2010, č. j. [č. účtu]). Uvedené společnosti bylo uděleno povolení k poskytování preventivní péče mimo zdravotnické zařízení – odběr biologického materiálu za účelem diagnostiky SARS-CoV-2 metodou antigenních testů a za účelem aplikace očkovací látky proti onemocnění Covid-19 (prokázáno rozhodnutím o udělení povolení k poskytování preventivní péče mimo zdravotnické zařízení Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor zdravotnictví, ze dne 16. 2. 2021 a ze dne 22.2.2021)

17. Dne 18.2.2021 žádal [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], generální ředitel [adresa] [právnická osoba]., o proočkování jejich zdravotnického personálu, tedy stomatologů, dentálních hygienistek a zdravotních sester; dne 22.2.2021 sdělil [jméno FO] z očkovacího centra [adresa], nechť vaši zaměstnanci dorazí [Anonymizováno].; dne [datum] sdělil [jméno FO], že termín očkování potvrzuje a upřesňuje, že dorazí v počtu šesti zdravotnických zaměstnanců (prokázáno e-mailovou komunikací).

18. Žalobce byl při očkování označen jako „ostatní zdravotničtí pracovníci“ (prokázáno výpisem ze systému ISIN), indikace – pracovník ve zdravotnictví (prokázáno zprávou o ambulantním vyšetření ze dne [datum]), označen jako zdravotník (prokázáno sjetinou osobních dat žalobce ze dne [datum]).

19. Dne [datum] uveřejnila [právnická osoba] reportáž, ve které bylo uvedeno: „[Jméno žalobce] (prokázáno citovanou reportáží).

20. Žalobce při své výpovědi uvedl, že byl [datum] účastníkem vedení společnosti [právnická osoba], která poskytuje rehabilitační péči a v době covidu poskytovala očkování a testování. Dále je účastníkem vedení společnosti [adresa] [právnická osoba], která se zabývá zubařinou, i ona v době covidu testovala a očkovala. Dále je ve vedení společnosti [právnická osoba] [adresa] zabývající se výrobou potravinářských fólií a mající v ČR podíl 80 %, pokud by nemohla svou činnost vykonávat, byl by na tom potravinářský průmysl zle, proto patří do kritické infrastruktury. Všechny tyto společnosti žalobce bezprostředně řídí, podepisuje smlouvy atd. Má za to, že stran očkování patří do prioritní skupiny nepostradatelných technicko-hospodářských pracovníků pro chod nemocnice. Věděl, že v té době bylo 360 000 nevyužitých vakcín a hrozila jejich expirace, čímž se obhajuje po morální stránce. Na [adresa] se nevydával za zdravotníka, neměl bílý plášť s fonendoskopem, ale normální civilní oblečení. Pravdivě uvedl, že je majitelem společnosti [adresa] [právnická osoba], pracovnice ale neměla v počítači slovo majitel, proto napsala ostatní zdravotnický personál. K očkování přišli jako skupina, což bylo předjednáno, předložili osobní doklady, uvedli své povolání. I na [adresa] se očkovali všichni včetně například techniků. [jméno FO] žalobci sdělil „pojďte se naočkovat, my už jsme tady všichni naočkovaní“, není pravda, že by mu pan [jméno FO] očkování zamítl.

21. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] při své prvé výpovědi uvedl, že v lednu 2021 byla stanovena pravidla pro očkování, byly stanoveny rizikové skupiny, žalobce dle svědka do těchto skupin nespadal, o čemž se žalobcem několikrát hovořili. Svědek nabídl očkování stomatologům či zdravotním sestrám, doneslo se mu, že se skupinou, která se nechala očkovat, přišel i žalobce a nechal se též očkovat. Na věc se jej začali ptát novináři, kontaktovali jej zřejmě telefonicky, svědek si nevzpomíná, kdo konkrétně. O očkování žalobce se svědek dozvěděl nejprve od novinářů, poté od personálu, konkrétní osobu neví. V nemocnici byli očkováni dle tehdy platných pravidel, kdo dle metodického pokynu očkován být nemohl, tak očkován nebyl. Svědek si neuvědomuje, že by novinářům řekl, že se žalobce při očkování podvodně vydával za lékaře, pointa byla, že přišel se skupinou zdravotníků. Informace o věci poskytl z důvodu, že žalobce je osoba mediálně známá a očkování bylo tehdy extrémně citlivé téma. Na dotaz žalobce, zda se může nechat očkovat, svědek odpověděl, že ne, že mohou pouze zdravotníci, ale že si případně dají vědět. Očkování žalobce jej následně lidsky rozčílilo.

22. Při své druhé výpovědi svědek [jméno FO] uvedl, že se žalobcem o očkování mluvili, s tím, že mohou být očkováni pouze zdravotníci. Následně pro média uvedli, že s tímto očkováním nesouhlasili, nikoho protekčně neočkovali, toto nebylo v souladu s pravidly. Svědek uvedl, že neví, zda novinářům řekl, že se žalobce podvodně vydával za lékaře.

23. Svědkyně [jméno FO] při své výpovědi uvedla, že o žalobci začátkem března 2021 napsala článek ohledně jeho očkování, tehdy se psalo o významných osobnostech, které byly údajně přednostně očkovány. O očkování žalobce se dozvěděla od pana [jméno FO], na všechno se pak ptala žalobce, odpovědi od něj obdržela. S panem [jméno FO] je v kontaktu běžně, tehdy komunikovali se všemi řediteli nemocnic. [jméno FO] svědkyni sdělil, že se žalobce podvodně vydával za lékaře, že si nechal vystavit potvrzení, že je zdravotník.

24. Svědkyně [jméno FO] při své výpovědi uvedla, že o žalobci pomáhala připravovat reportáž (pro [právnická osoba]), citovali v ní zjištění žalované, že se žalobce nechal přednostně naočkovat proti covidu 19. Informaci pouze převzali, následně svědkyně kontaktovala obě strany, aby se mohly vyjádřit, tedy žalobce, [adresa] a asi i radnici, kde žalobce byl zastupitelem. [adresa] uvedla, že se žalobce dostavil se skupinou zdravotníků 5 zdravotníků a všech 6 předložilo doklady, že jsou zdravotníci.

25. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při své výpovědi uvedla, že si očkování žalobce nepamatuje, očkovali tehdy mnoho lidí denně, 50 - 100. Na věc ji upozornily sestřičky až poté, co se o tom psalo v médiích. Totožnost pacientů nekontrolovala, pouze sepisovala anamnézu, alergie, registrace proběhla u sester. Svědkyně si vzpomíná, že pracovníci z [právnická osoba] přišli jako zdravotníci. Zpočátku se do počítače psala indikace zdravotník či senior. Pokud se osoba dostala až ke svědkyni, tak protože se prezentovala jako indikovaná osoba.

26. Svědek [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že v dané době pracoval v oddělení PR a komunikace [adresa]. Daného dne tisková mluvčí nebyla v práci, svědka začala kontaktovat média ohledně očkování žalobce. Ve zprávě pro média uvedl, že u registrace před aplikací vakcíny všech šest příchozích z [adresa] [právnická osoba] uvedlo, že jsou zdravotníci, a proto jim bylo očkování podáno. Od sekretářky [adresa], která očkování pracovníků [adresa] [právnická osoba] zajišťovala, se dozvěděl, že mělo jít o šest zdravotníků.

27. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že pracuje ve [adresa], počátkem března 2021 měl na starosti očkování proti covidu. V daný den si svědek v budově kliniky infekčních nemocí všiml skupinky osob, mezi kterými byl žalobce. Toto ho zarazilo, proto volal řediteli, jestli ví, že žalobce je na očkovacím centru, neboť zhruba před týdnem řešili něco v [adresa], žalobce se ptal, zda se může nechat neočkovat, toto mu bylo zamítnuto, neboť byly striktní podmínky, kdo se může očkovat. Svědek neviděl žalobce se očkovat. K očkování se ze strany [adresa] [právnická osoba] se mělo dostavit šest zdravotníků, toto bylo komunikováno s primářem [adresa] [právnická osoba]. Přišlo šest osob, měli to být výslovně zdravotníci.

28. Svědkyně [jméno FO] při své výpovědi uvedla, že na dohodě ohledně očkování osob z [adresa] [právnická osoba] nebyla zainteresovaná. K činnosti žalobce uvedla, že se podílí na všech aktivitách společnosti, má velmi aktivní vstup do řízení, a to jako v jeho ostatních společnostech. Má na starosti činnost řízení, rozhodovací proces, výběr personálu, činí veškeré finanční převody, konzultuje nákup materiálu či zdravotnického vybavení od 10 000 Kč, což činí zhruba 90 % objednávek, činí výběr lékařů, podílí se na chodu kliniky. Svědkyně s ním komunikuje na denní bázi.

29. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud zejména nevycházel z rozhodnutí soudů v jiných věcech žalobce (včetně odvolání žalobce), neboť se týkají jiných článků a tvrzení. Návrh žalované na provedení důkazu články založenými ve spise na čl. 226-238 a 241-244 zamítl soud z důvodu koncentrace řízení s ohledem na datum jejich vydání, stejně jako žalobcem navržený důkaz – prohlášení [jméno FO], kdy takové prohlášení mohlo být žalobcem vyžádáno a předloženo v koncentrační době. K tomuto důkazu soud nemůže nedodat, že na výslechu [jméno FO] žalobce v průběhu řízení intenzivně trval, ani přes svůj slib její účast nezajistil, těsně před posledním jednáním soudu – kdy jednání předchozí bylo odročeno výlučně za výslechem právě [jméno FO] – žalobce soudu pouze stroze sdělil, že paní [jméno FO] má příliš práce, k podání svědecké výpovědi se nedostaví a soud nechť se spokojí s jejím prohlášením. Návrh žalované na výslech [jméno FO] k okolnostem domluvení očkování zaměstnanců [adresa] [právnická osoba] dne [datum] soud zamítl pro nadbytečnost, kdy tyto skutečnosti byly dostatečně prokázány e-mailovou komunikací pana [jméno FO] s [adresa], pro nadbytečnost byl zamítnut též návrh žalované na vyžádání dokumentů PČR ohledně prověřování očkování žalobce, kdy toto není pro řízení relevantní.

30. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

31. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku.

32. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

33. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

34. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

35. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

36. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

37. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

38. Žalobce se v řízení po žalované domáhal zaplacení nemajetkové újmy v penězích a omluvy.

39. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

40. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

41. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).

42. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

43. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

44. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03).

45. Legitimitu zveřejnění však nelze dovodit a ústavní ochranu svobodě projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až "bombastické" síle výrazů, jimiž "své názory" tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. … Míra jejich ochrany (spočívající ve fazetě svobody projevu a svobodného podnikání) musí být nezbytně oslabována či dokonce úplně vyloučena u subjektů, jež účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních ("bombastických", "šokujících či "pikantních"), na cti utrhačných a lidskou důstojnost snižujících, "informacích" o osobách veřejně činných, osobách známých či společensky významných ("celebritách"), kdy účelem takového chování osoby je toliko sledování svého majetkového prospěchu a zvýšení publicity použitého média (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09).

46. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).

47. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS 30 Cdo 1109/2005).

48. Soud v prvé řadě konstatuje, že na žalobce je v projednávané věci třeba nahlížet jako na osobu veřejného zájmu, neboť je politikem (v dané době zastupitelem [adresa]).

49. Lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03). To však neplatí v neomezené míře. Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byla jakákoliv osoba – včetně osob veřejně činných – v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňována. Informování o věcech veřejných médii za použití prostředků dotýkajících se lidské důstojnosti, osobní cti či jména určité osoby nemůže být ospravedlněno ani snahou zabránit komukoliv získat mandát pro výkon veřejné funkce. Prosazování aktivistického přístupu nebo kampaně médií zaměřené na konkrétní osobu jen s cílem ji difamovat, nadto způsobem vybočujícím z obecně uznávaných pravidel slušnosti, a znevýhodnit ji tak v politickém boji o veřejnou funkci, nemůže požívat soudní ochrany. Přestože hodnotící soud na adresu veřejně činné osoby nelze jakkoli dokazovat, je nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18).

50. Současně otázka očkování proti onemocnění Covid-19 byla v předmětné době otázkou velmi intenzivního veřejného zájmu, a to nejen v ČR, ale celosvětově. Jak plyne i z důkazů provedených v tomto řízení, byl Ministerstvem zdravotnictví ČR vypracován Metodický plán tohoto očkování, byly stanoveny prioritní skupiny obyvatel a pořadí, v jakém mohly být očkovány, obecně známo je, že se osoby k očkování indikované musely předem registrovat a své oprávnění (ať již podle věku či povolání) prokázat.

51. Pokud tedy existovalo podezření, že se žalobce nechal proti onemocnění Covid-19 naočkovat přednostně, kdy nadto tuto informaci sdělil médiím ředitel [Anonymizováno] [adresa], kde byl žalobce naočkován, bylo zcela legitimní a ve veřejném zájmu takovou informaci uveřejnit.

52. Ve prospěch tohoto závěru svědčí mimo jiné též fakt, že očkování žalobce bylo předmětem prověřování ze strany Policie ČR, kdy sice byla věc odložena, neboť nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jednání žalobce však bylo označeno jako nemravné a neetické.

53. Žalobce z napadeného článku konkrétně sporoval tvrzení, že se žalobce „[podezřelý výraz]“, „[Anonymizováno]“, a dále vyjádření ředitele [Anonymizováno] [adresa] [jméno FO] „[jméno FO]“.

54. Obsáhle se pak žalobce vyjadřoval k tomu, že od [datum] očkován být mohl, a napadal údajná tvrzení žalované, že při očkování předbíhal. Žalovaná se však otázkou, zda žalobce mohl být od uvedeného data očkován, nijak nezabývala. Citovala pouze sdělení samotného žalobce, který své místo v seznamu státem preferovaných skupin vysvětlil tím, že jako majitel zubní kliniky je ve styku se zdravotním personálem a právě jeho dentisté ho poprosili, aby se nechal naočkovat. Dále žalobce uvedl, že není lékař, ale od 1. března to platí i pro zdravotnický personál, včetně recepčních a ředitele, s tím, že mu tuto výjimku sdělil jeho zdravotnický personál. Dále žalovaná uveřejnila vyjádření ředitele [adresa] [jméno FO], že opakovaně žalobci sdělil, že se očkovat nesmí, že se jej žalobce na toto opakovaně ptal a pan [jméno FO] mu sdělil, že se naočkovat nemůže, protože není zdravotník. Více se žalovaná otázkou oprávněnosti očkování žalobce nezabývala, zejména nikterak netvrdila, že by se žalobce daný den očkovat nesměl nechat, či že by při očkování předbíhal.

55. Pro úplnost soud uvádí, že z Metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví ČR neplyne oprávnění žalobce k oočkování od 1.3.2021 (tím méně dříve), jeho výklad obsáhle vyložený v žalobě je zcela zjevně nepřiměřeně extenzivní, zejména jeho tvrzení, že jej lze považovat i za osobu pracující na odběrových místech, je dohnaný do krajnosti. Žalobce nelze považovat za zdravotnického pracovníka (ani bez přímého kontaktu s klienty) ani za osobu vykonávající povolání důležitá pro zachování základních funkcí státu a kritického zaměstnance kritické infrastruktury. Ostatně pokud měl žalobce skutečně za to, že mu právo na očkování vzniklo, měl postupovat standardní cestou, tedy řádně se k očkování registrovat a své oprávnění prokázat. Avšak jak výše uvedeno, této otázky se napadený článek nedotýká.

56. Pokud žalobce napadal shora citované vyjádření ředitele [adresa] [jméno FO], pak soud uvádí, že tato svá slova pan [jméno FO] potvrdil při své svědecké výpovědi. Pravdivostí tvrzení pana [jméno FO] ani reakcí žalobce se žalovaná nijak nezabývala, pány pouze citovala.

57. Co se týče napadených tvrzení, že se žalobce vydával za zdravotníka a podvodně se vydával za lékaře, je třeba v prvé řadě zdůraznit, že to byl právě žalobce, kdo prvotně a výrazně ve věci svého očkování pochybil. Z e-mailové komunikace vedené mezi ředitelem [adresa] [právnická osoba] [tituly za jménem] [jméno FO] a pracovníkem očkovacího centra [adresa] [jméno FO] jednoznačně vyplynulo, že očkování dne [datum] bylo sjednáno výslovně pro 6 zdravotnických zaměstnanců, konkrétně stomatologů, dentálních hygienistek a zdravotních sester. Žalobce, ač zcela prokazatelně do žádné z uvedených skupin nespadá, se přesto k očkování v uvedené skupině dostavil. Lze tedy bez dalšího konstatovat, že se žalobce za zdravotníka vydával. Pokud bylo tvrzeno, že se měl vydávat za lékaře, tak s ohledem na jeho gender jej nelze pokládat za dentální hygienistku či zdravotní sestru, spadat by tedy mohl pouze do kategorie stomatologů, tedy lékařů.

58. Žalobce napadal tvrzení žalované, že se měl za zdravotníka či lékaře vydávat podvodně. Z výslechu svědkyně [jméno FO], autorky napadeného článku, vyplynulo, že slovo „podvodně“ použila jako parafrázi sdělení ředitele [adresa] [jméno FO]. Výslovně uvedla, že jí pan [jméno FO] sdělil, že se žalobce podvodně vydával za lékaře, že si nechal vystavit potvrzení, že je zdravotník. Svědek [jméno FO] uvedl, že neví, zda tento výraz užil. S ohledem na to, že žalobce zdravotník není, je užití slova „podvodně“ na místě. Též mluvčí [adresa] [jméno FO] uvedl, že ve zprávách pro média sdělil (například pro reportáž [právnická osoba], která byla provedena k důkazu), že u registrace před aplikací vakcíny všech šest příchozích z [adresa] [právnická osoba] uvedlo, že jsou zdravotníci. Zákon č. 96/2004 Sb. však vymezuje ve svém § 2 písm. b) zdravotnického pracovníka jako fyzickou osobu, která vykonává zdravotnické povolání podle tohoto zákona. Zdravotnickým povoláním se přitom dle ust. § 2 písm. a) zákona č. 96/2004 Sb. rozumí: „souhrn činností při poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona, zejména ošetřovatelské péče, péče v porodní asistenci, preventivní péče, diagnostické péče, léčebné péče, léčebně rehabilitační péče, paliativní péče, lékárenské péče a klinickofarmaceutické péče, neodkladné péče, anesteziologicko-resuscitační péče, posudkové péče a dispenzární péče“. Žalobce do těchto skupin prokazatelně nepatří, proto tvrzení, že se za zdravotníka vydával podvodně, má pravdivý základ. Žalobce sice tvrdil, že se při očkování označil za majitele společnosti, soud tomuto tvrzení však neuvěřil, neboť ve všech doložených dokumentech týkajících se očkování je žalobce označen jako zdravotník/pracovník ve zdravotnictví.

59. Soud tedy uzavírá, že tvrzení v napadených článcích ohledně žalobce jsou pravdivá a uveřejněná ve veřejném zájmu, zpravodajství bylo vystavěno objektivně, kdy byla uveřejněna i reakce a postoj žalobce. Proto jimi do osobnostních práv žalobce nemohlo být zasaženo, a žalobci nenáleží žádná požadovaná satisfakce, ať již ve formě omluvy či satisfakce relutární. Zdůraznit je třeba, že žalobce medializaci případu svým shora popsaným chováním sám zavinil (srov. shora citovaný nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13).

60. Žalobce se v řízení domáhal omluvy ve znění, že pokud byl dne [datum] ve [adresa] očkován, nedošlo tím k porušení žádných zákonných ani podzákonných právních předpisů. Text požadované omluvy musí navazovat na napadená tvrzení uvedená v článku. V předmětném článku se však žádným způsobem nehovoří o tom, že by očkováním žalobce mělo dojít k porušení jakéhokoliv právního předpisu. Žalobcem požadovaná omluva je tedy zcela nevhodně koncipována, neboť nijak nereaguje na předmětný článek, proto soud žalobě v této části nemohl již z tohoto důvodu vyhovět.

61. V podání ze dne 29.5.2024 rozšířil žalobce žalobu o další výroky z článku a rozšířil i žalobní petit. S ohledem na to, výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu, řízení bylo již ke dni 23.9.2022 koncentrováno, nově vznesené žalobní nároky nejsou bez dalšího vykonatelné (není zřejmé kde by se měl nadpis „Omluva panu [jméno FO]“, pod který má být omluva umístěna, nacházet), přičemž v této fázi řízení již není prostor pro odstraňování vad změny žaloby, nadto žalovaná důvodně vznesla námitku promlčení nově vznesených nároků, soud tuto změnu žaloby v souladu s ust. § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipustil.

62. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 12 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání vyjádření ze dne 21.4.2022 a 27.2.2024, g) – 9x účast na jednání soudu dne 24.8.2022, 18.10.2022, 30.11.2022, 8.2.2023, 12.4.2023, 18.7.2023, 12.12.2023, 23.1.2024, 27.3.2024, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.), a 12 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů, a dále jedním úkonem nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za účast na jednání soudu konané dne 5.6.2024.

64. Celkové náklady žalované ve výši 49 668 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

65. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za dvě požadované porady s klientem, neboť nebyly nijak doloženy.

66. O povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu – svědečné ve výši 2 758 Kč rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci byl žalobce ve věci zcela neúspěšný, předpoklady pro osvobození od soudních poplatků pak nejsou u žalobce dány ani tvrzeny. Celková výše svědečného pak činí částku 2 758 Kč přiznanou a vyplacenou svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO].

Poučení