10 C 74/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 506 220 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 506 220 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 383 028 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 383 028 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 139 439,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

I. Argumentace účastníků I.1 Žaloba 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu 22. 2. 2022 a rozšířenou podáním doručeným soudu 3. 7. 2022 domáhá zaplacení částky 506 220 Kč s příslušenstvím, a to tzv. žalobou z lepšího práva. Podstata žalobních tvrzení spočívá v tom, že v konkursu na majetek [právnická osoba]. („[právnická osoba]“) byly prodány [Anonymizováno], které ve skutečnosti patřily žalobkyni, a výtěžek prodeje byl vyplacen věřitelům, mezi něž patřila i žalovaná. Žalovaná částka tak představuje příslušnou část výtěžku z prodeje uvedených [Anonymizováno] žalobkyně vyplacenou žalované.

2. Dle žalobních tvrzení byl v roce 2007 prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba], a v rámci tohoto konkursu byly žalované na základě rozvrhových usnesení z 25. 3. 2019 a z [právnická osoba]. 2020 z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty vydány částky 410 472,32 Kč a 13 488,66 Kč (celkem tedy 423 960,98 Kč) na její pohledávku zjištěnou v konkursním řízení v celkové výši 1 044 717,94 Kč. Dalších 133 115,53 Kč bylo navíc na základě prvního z uvedených rozvrhových usnesení žalované vyplaceno na další pohledávku zjištěnou v konkursním řízení ve výši 338 800,41 Kč. U této pohledávky je v rozvrhovém usnesení nesprávně jako věřitelka uvedena procesní předchůdkyně žalobkyně v konkursním řízení, společnost [jméno FO]. Na místo společnosti [jméno FO] v konkursním řízení však již dříve, na základě usnesení konkursního soudu z 27. 3. 2018, vstoupila žalovaná. K větší části z těchto vyplacených částek žalobkyni dle jejího názoru svědčí lepší právo než žalované (ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 28 Cdo 2982/2012). Do konkursní podstaty úpadkyně totiž byly neoprávněně sepsány a v jejím rámci zpeněženy [Anonymizováno] žalobkyně.

3. Žalobkyně dle žalobních tvrzení kupní smlouvou z 20. 12. 2002 ve znění dodatku z 6. 2. 2003 koupila od [právnická osoba] budovu č. p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] („[Anonymizováno]“) a zaplatila za ně 14 037 000 Kč. Obvyklá hodnota [Anonymizováno] činila v dané době 13 700 000 Kč, jak plyne ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba].

4. Po prohlášení konkursu na majetek [právnická osoba] však byly [Anonymizováno] správkyní konkursní podstaty sepsány do konkursní podstaty s tím, že uvedená kupní smlouva je absolutně neplatná. V době uzavření kupní smlouvy byl totiž jednatelem a společníkem žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], který byl v dané době rovněž členem představenstva [právnická osoba]. Důvodem neplatnosti smlouvy pak měla být absence ocenění [Anonymizováno] soudem jmenovaným znalcem podle § 196a odst. 3 obchodního zákoníku.

5. Žalobkyně bránila své vlastnické právo k [Anonymizováno] podáním žaloby na vyloučení [Anonymizováno] z konkursní podstaty proti správkyni konkursní podstaty. Tuto žalobu Krajský soud v [adresa] zamítl rozsudkem č. j. [spisová značka], který následně potvrdil Vrchní soud v [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [spisová značka]. Dovolání proti těmto rozhodnutím pak zamítl Nejvyšší soud rozsudkem z 27. 9. 2011. Soudy shledaly, že [Anonymizováno] byly do konkursní podstaty sepsány oprávněně, neboť kupní smlouva je absolutně neplatná z důvodu absence znaleckého posudku.

6. Následně však došlo ke změně judikatury, neboť velký senát Nejvyššího soudu rozsudkem z 8. 2. 2012, č. j. 31 Cdo 3986/2009, vysvětlil, že absence znaleckého posudku dle § 196a odst. 3 obch. zák. sama o sobě nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá.

7. Navzdory uvedenému však správkyně konkursní podstaty 26. 6. 2013 zpeněžila [Anonymizováno] za částku 11 800 000 Kč, vycházeje ze zamítavého rozhodnutí soudů o žalobě na vyloučení z konkursní podstaty, byť založenému na překonaném právním názoru. Žalobkyně již poté nemohla požadovat vrácení svého majetku, a v konkursním řízení tedy uplatnila pohledávku na vrácení zaplacené kupní ceny. Správkyně konkursní podstaty se však touto přihláškou odmítla zabývat s tím, že byla podána opožděně. Konkursní soud pak žádným způsobem nereagoval ani na podnět žalobkyně k vydání pokynu k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených [Anonymizováno] z konkursní podstaty. Žalobkyně rovněž neúspěšně brojila proti rozvrhovým usnesením vydaným v rámci konkursního řízení.

8. V důsledku popsaných skutečností se dle žalobkyně konkursním věřitelům dostalo plnění, které jim nenáleží. Dominantní část rozdělované konkursní podstaty (11 800 000 Kč z celkových 13 059 118,02 Kč) totiž pocházela právě z výtěžku prodeje [Anonymizováno]. Z částky 423 960,98 Kč vyplacené žalované na její původní pohledávku z výtěžku prodeje [Anonymizováno] pochází celkem 383 028 Kč. Z částky 133 115,53 Kč vyplacené žalované na původní pohledávku společnosti [jméno FO] pak z výtěžku prodeje [Anonymizováno] pochází celkem 123 192 Kč. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení součtu částek pocházejících z prodeje [Anonymizováno], tj. částky 506 220 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 383 028 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení a z částky 123 192 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení. II. 1 Vyjádření žalované 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a uvedla, že ve věci předně není pasivně věcně legitimována. Veškeré pohledávky, které žalovaná měla za [právnická osoba] a které byly přihlášeny a zjištěny v konkursním řízení, totiž žalovaná smlouvou z 2. 5. 2018 postoupila společnosti [právnická osoba]., a nadále je vymáhala na účet této společnosti. Plnění z rozvrhových usnesení insolvenční správkyně v případě pohledávky přihlášené původně žalovanou zaslala 16. 1. 2020 přímo na účet společnosti [Anonymizováno]. V případě pohledávky přihlášené původně společností [jméno FO] pak insolvenční správkyně plnění zaslala 16. 1. 2020 na účet žalované a žalovaná je následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek dne 20. 1. 2020 přeposlala společnosti [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] pak také insolvenční správkyni 20. 1. 2020 vracela dílčí přeplatek, který vznikl zasláním nesprávné částky. Koncovým příjemcem plateb z konkursu tedy nebyla žalobkyně, nýbrž společnost [Anonymizováno]. Tuto skutečnost ostatně žalovaná žalobkyni opakovaně sdělila ve dnech 6. 5. 2021 a 31. 3. 2022.

10. Žalovaná je pak přesvědčena, že žalobkyni nesvědčí lepší právo k výtěžku zpeněžení majetkové podstaty [právnická osoba], a nedošlo tedy k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně. Vylučovací žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení [Anonymizováno] z majetkové podstaty, byla pravomocně zamítnuta, a soudy tak potvrdily, že [Anonymizováno] byly do konkursní podstaty zapsány po právu. Pokud žalobkyně tvrdí, že závěry daných soudních rozhodnutí měly být následně překonány rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3986/2009 (který se týkal následků absence znaleckého posudku dle § 196a odst. 3 obch. zák.), nelze s tímto závěrem souhlasit. Žalobkyně dle žalované pomíjí tzv. intertemporální účinky změny judikatury: jak vysvětlil Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3500/2018, v němž se přihlásil k tzv. omezené retrospektivitě, v případě změny judikatury se nový právní názor na případy vzniklé před jeho vyhlášením vztahuje pouze v případě, že žaloba byla podána nejpozději v den vynesení nového právního posouzení. V projednávaném případě přitom k uzavření kupní smlouvy došlo ještě před judikatorním odklonem a nynější žaloba byla podána až po něm. V době uzavření kupní smlouvy přitom účastníci jednali v rozporu s tehdejší judikaturou a museli si být svého protiprávního jednání vědomi. Dle § 6 o. z. navíc nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu.

11. V projednávaném případě navíc dle žalované nebyly splněny podmínky pro vznik bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2291 o. z. spočívající v absenci spravedlivého důvodu pro bezdůvodné obohacení: žalovaná nabyla výtěžek z konkursu v dobré víře a jeho vydání předcházelo několik soudních rozhodnutí, jimiž soudy nárok žalobkyně zamítly. [adresa] víra žalované tak jakékoliv její bezdůvodné obohacení vylučuje.

12. Absence znaleckého posudku nadto dle žalované představovala pouze jeden z více důvodů zamítnutí vylučovací žaloby. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] vyplývá rovněž to, že žalobkyně v řízení nevyvrátila námitku správkyně konkursní podstaty, podle níž byl převod [Anonymizováno] neplatný rovněž z důvodu neuhrazení kupní ceny s tím, že se jednalo o pouhý zastřený právní úkon. V této souvislosti Krajský soud uvedl, že „byl proveden pokus o zaplacení posuny na účtu Úpadce, který bez dalšího žalobcem poskytnuté plnění obratem žalobci vracel. Žalobce soudu prvního stupně neposkytl žádnou argumentaci, proč tak bylo činěno.“ V rozvrhovém usnesení ze [datum], č. j. [právnická osoba] se pak konkursní soud podrobně vyjádřil rovněž k podnětu žalobkyně a její argumentaci odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Konkursní soud v této souvislosti odkázal na zásadu nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí a odmítl vydat pokyn rozporný se závěry pravomocných rozhodnutí. Nadto i konkursní soud připomněl, že do dne vydání rozvrhového usnesení nebyly rozptýleny pochybnosti o tom, zdali při převodu [Anonymizováno] skutečně došlo k uhrazení kupní ceny, a uvedl, že zaplacení kupní ceny žalobkyní na účet [právnická osoba] a její následné vrácení na účet žalobkyně lze považovat za zastřený právní úkon učiněný za účelem zkrácení práv konkursních věřitelů. Rozsudek o zamítnutí vylučovací žaloby je tedy pravomocný a pro účastníky závazný.

13. Dle žalované nelze na projednávanou věc aplikovat závěry žalobkyní odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Podle nich se může ten, kdo tvrdí, že byl výtěžek zpeněžení vyplacen úpadcovým věřitelům neprávem a že měl vůči zpeněženému majetku „lepší právo“, vůči věřitelům domáhat vydání bezdůvodného obohacení, a to nehledě na negativní výsledek sporu o vyloučení majetku. V případě řešeném Nejvyšším soudem byla v řízení o vyloučení majetku z konkursní podstaty zrušena Nejvyšším soudem s tím, že majetek měl být z konkursní podstaty vyloučen, avšak následně bylo zastaveno odvolací řízení, neboť v mezidobí bylo pravomocně skončeno konkursní řízení. Oproti tomu v nyní projednávané věci existuje pravomocné rozhodnutí o zamítnutí vylučovací žaloby, jímž jsou procesní subjekty v konkursním řízení vázány a na jehož závěrech již nelze nic měnit – tím spíše za situace, kdy jsou zde další důvody jako např. pochybnosti o úhradě kupní ceny.

14. Žalovaná rovněž poukázala na to, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] rovněž plyne právo toho, kdo tvrdí vlastnické právo k majetku zpeněženému správcem konkursní podstaty, domáhat se vyloučení náhradního peněžitého plnění z konkursní podstaty vylučovací žalobou. Tohoto práva však žalobkyně v konkursním řízení nevyužila. Za této situace není žalobkyně oprávněna nárokovat si tzv. lepší právo k výtěžku zpeněžení.

15. Již v konkursním řízení se navíc dle žalované soudy s názorem žalobkyně o tom, že jí svědčí lepší právo k výtěžku zpeněžení [Anonymizováno], vypořádaly. V usnesení ze [datum], sp. zn. [spisová značka], Vrchní soud v této souvislosti označil daný názor žalobkyně za mylný s tím, že závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] se vztahují výhradně k osobě, která před zpeněžením svoje právo domáhat se vyloučení majetku z konkursní podstaty objektivně vzato nemohla uplatnit, přičemž o takovou situaci se v daném případě nejedná – žalobkyně měla možnost se domáhat vyloučení [Anonymizováno] z konkursní podstaty a této možnosti také využila, leč neúspěšně.

16. Dále žalovaná rovněž namítla, že vyhověním žalobě by došlo k porušení práv nabytých konkursními věřiteli v dobré víře. Žaloba z lepšího práva představuje specifický a ojedinělý institut, který by však neměl být nadužíván s ohledem na to, že vede k nejistotě konkursních věřitelů. Tento institut pak nelze využívat k revokaci výsledku řízení o vylučovací žalobě: Pokud bylo v konkursním řízení pravomocně rozhodnuto o zamítnutí excindační žaloby a předmětný majetek byl následně zpeněžen v souladu s platnými právními předpisy, není možné na takový výtěžek pohlížet jako na bezdůvodné obohacení. Konkursní soud se současnými námitkami žalobce obsáhle zabýval a posoudil je jako nedůvodné. Tyto závěry nelze následně revokovat v nalézacím řízení o nároku tzv. z lepšího práva. Takový postup by dle žalované ve svém důsledku znamenal, že veškeré výtěžky vyplacená v konkursních (insolvenčních) řízeních jsou svou povahou nejisté, a byl by v rozporu s ústavně zaručeným právem vlastnit majetek.

17. Konečně je pak dle žalované kupní smlouva, kterou byly [Anonymizováno] převedeny na žalobkyni, absolutně neplatná pro rozpor s § 196a obch. zák. Při jejím uzavření nebyla hodnota [Anonymizováno] v rozporu s tímto ustanovením stanovena znalcem. Současně pak kupní cena ve výši 14 037 000 Kč neodpovídala ceně obvyklé: Žalobkyně nyní předkládá znalecký posudek společnosti [právnická osoba]., podle nějž měla hodnota [Anonymizováno] ke dni uzavření kupní smlouvy činit 13 700 000 Kč. Tento posudek byl však vypracován s odstupem cca 10 let. Naproti tomu v řízení vedeném v minulosti před Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] o určení vlastnictví k [Anonymizováno] bylo předkládáno několik dalších znaleckých posudků. Znalecký posudek společnosti [Anonymizováno] z 21. 6. 2001 [Anonymizováno] ocenil na 17 000 000 Kč, a to ještě před jejich zhodnocením přístavbou a instalací technologií, ke kterému následně došlo. Žalobkyní předkládaný znalecký posudek společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. pak trpí zcela zásadními vadami: znalec použil výnosovou metodu, avšak neměl k dispozici informace o pronajatých plochách, výši nájemného a podmínkách nájemních vztahů a v tomto vycházel pouze z informací předaných žalobkyní. Ohledně pronajatých ploch pak není zřejmé, zda znalecký ústav zohledňoval prostory ve 3. nadzemním patře budovy. Při vizuálním zkoumání budovy k datu provedení ocenění pak znalecký ústav vycházel pouze ze starších znaleckých posudků společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Znalec [Anonymizováno] [právnická osoba]. též dle žalované žádným způsobem nevysvětlil, z jakých důvodů dospěl k odlišným závěrům než znalec [Anonymizováno]. I.3 Replika žalobkyně 18. Žalobkyně v reakci na námitku nedostatku pasivní věcné legitimace žalované uvedla, že této námitce nepřisvědčuje. Dle žalobkyně v prvé řadě nebylo postaveno najisto, zda nedošlo ke zrušení smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu jejího čl. [právnická osoba]. Žalovaná ostatně v konkursním řízení nadále vystupovala jako věřitel (ač podle čl. 4.4 smlouvy o postoupení pohledávek měla v zastoupení postupitele ihned oznámit postoupení pohledávky správkyni konkursní podstaty) – takto vystupovala ještě 29. 3. 2019, žádala konkursní soud o zaslání souhlasu se změnou účastníka s doložkou právní moci, neboť do konkursního řízení vstoupila na místo původního věřitele [jméno FO]. Žalovaná tak v konkursním řízení jednala vlastním jménem a není postaveno najisto, zda na svůj vlastní účet, či na cizí účet. I pokud by však v takové situaci žalovaná jednala na cizí účet, šlo by o tzv. nepřímé jednatelství, z nějž by vznikala práva a povinnosti přímo žalované. Případné zaslání plnění z rozvrhu na bankovní účet společnosti [Anonymizováno] na základě pokynu žalované pak na uvedeném nic nemění, neboť i takové plnění je třeba považovat za plnění vůči žalované. Žalobkyně navíc namítla absolutní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek s tím, že postupovanou pohledávkou žalovaná ve skutečnosti nedisponovala, a to přinejmenším v rozsahu, v němž tato pohledávka náležela žalobkyni. Žalovaná přitom nemohla převést více práv, než sama měla.

19. K otázce zaplacení kupní ceny za [Anonymizováno] [právnická osoba] a plnění zasílaného v červnu 2003 naopak [právnická osoba] žalobkyni pak žalobkyně uvedla následující: Žalobkyně uhradila kupní cenu za [Anonymizováno] v celkové výši 14 037 000 Kč dvěma bankovními převody na účet [právnická osoba] vedený u [Anonymizováno] – konkrétně žalobkyně na tento účet zaslala 2. 6. 2022 částku 3 037 000 Kč ze svého účtu u [Anonymizováno] a 5. 6. 2003 částku 11 000 000 Kč ze svého účtu u [Anonymizováno]. [právnická osoba] pak 2. 6. 2003 zaslala na účet žalobkyně u [Anonymizováno] částku 3 037 000 Kč a 9. 6. 2003 částku 10 318 103,50 Kč. Tyto platby však nepředstavovaly vrácení kupní ceny za [Anonymizováno], ale plnění dluhu [právnická osoba] vůči žalobkyni: Tento dluh vznikl tím, že žalobkyně za [právnická osoba] uhradila dluh vůči [právnická osoba]. (zajištěný zástavním právem na [Anonymizováno]), k němuž žalobkyně přistoupila. Uvedený dluh pak žalobkyně uhradila zápočtem vůči pohledávkám za [právnická osoba], které předtím nabyla od čtyř původních věřitelů [právnická osoba], v celkové výši 13 355 193,50 Kč. Původním záměrem žalobkyně a [právnická osoba] přitom bylo, že kupní cena za [Anonymizováno] bude uhrazena zápočtem pohledávky žalobkyně z plnění dluhu vůči [právnická osoba] proti pohledávce [právnická osoba] na úhradu kupní cenu. Tento záměr však nebyl realizován z toho důvodu, že [Anonymizováno]., která žalobkyni poskytovala úvěr na koupi [Anonymizováno], trvala na úhradě kupní ceny bankovním převodem, a nikoliv zápočtem. II.4 Duplika žalované 20. Žalovaná v reakci na argumentaci žalobkyně týkající se úhrady kupní ceny uvedla, že žalobkyně úhradu kupní ceny neprokázala. Dle žalované je kupní smlouva z 20. 12. 2002 simulovaným právním úkonem a k úhradě kupní ceny ve skutečnosti nedošlo. Ze strany žalobkyně nebylo dle žalované prokázáno, zda a jakým způsobem mělo dojít k úhradě dluhu [právnická osoba] za [právnická osoba] ani jaké pohledávky byly případně proti této pohledávce započteny. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že plnění zasílané [právnická osoba] na její účet bylo plnění na jiný obchodní vztah vzniklý z přistoupení žalobkyně k dluhu [právnická osoba] u [právnická osoba], pak toto tvrzení ani neodpovídá úpravě přistoupení k závazku dle § 533 obč. zák. Z ní vyplývá, že nově přistoupivší věřitel se stává dlužníkem společně a nerozdílně s dlužníkem původním a dle § 511 obč. zák. jsou v takové situaci podíly obou dlužníků na dluhu stejné. I pokud by tedy žalobkyně po přistoupení k závazku tento závazek [právnická osoba] uhradila, mohla by po [právnická osoba] požadovat regres pouze ve výši dluhu. Vedle toho pak žalovaná poukázala též na to, že žalobkyně za nabytí pohledávek věřitelů [právnická osoba] zaplatila nižší úplatu, než kolik činila nominální výše těchto pohledávek. I pokud by tedy existovala dohoda mezi žalobkyní a [právnická osoba], podle níž by měla [právnická osoba] nahradit žalobkyni náklady na úhradu dluhů [právnická osoba] u [právnická osoba], nemohla by z takové dohody plynout povinnost [právnická osoba] k úhradě celé částky, v níž její dluh u [právnická osoba] zanikl započtením ze strany k dluhu přistoupivší žalobkyně.

21. Žalovaná má z těchto důvodů za to, že kupní cena byla žalobcem na účet [právnická osoba] zasílána pouze proto, že tak požadovala [Anonymizováno], ale o skutečnou úhradu kupní ceny dle kupní smlouvy se nikdy nejednalo. Žalobkyně nadto dle žalované žádným způsobem nevysvětlila, z jakých důvodů si byla nucena obstarat úvěr od [Anonymizováno], tvrdí-li současně, že předpokládala, že k úhradě kupní ceny dojde formou započtení pohledávek mezi žalobkyní a [právnická osoba].

II. Skutková zjištění

22. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: II.1 Ke koupi [Anonymizováno] žalobkyní a konkursu na majetek [právnická osoba]

23. Žalobkyně a [právnická osoba] uzavřely 20. 12. 2002 kupní smlouvu, kterou [právnická osoba] prodala žalobkyni [Anonymizováno]. Dodatkem k této smlouvě z 6. 2. 2003 strany opravily kupní cenu dle této smlouvy na částku 14 037 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou z 20. 12. 2002 včetně dodatku č. [hodnota] z 6. 2. 2003). Na základě uvedené kupní smlouvy byl následně proveden vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru [Anonymizováno] (prokázáno výpisem z katastru [Anonymizováno] k datu 20. 3. 2003 pro LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa]).

24. Ke dni uzavření kupní smlouvy byl jednatelem žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], který byl k tomuto dni současně členem představenstva [právnická osoba] (prokázáno nahlédnutím do obchodního rejstříku žalobkyně a [právnická osoba]).

25. Usnesením Krajského soudu v [adresa] z [datum], č. j. [právnická osoba], byl prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba] a správkyní konkursní podstaty byla ustanovena [tituly před jménem] [jméno FO] (prokázáno zkráceným zněním usnesení Krajského soudu v [adresa] o prohlášení konkursu z [datum], č. j. [právnická osoba]).

26. Do konkursní podstaty [právnická osoba] jakožto úpadce sepsala konkursní správkyně mj. [Anonymizováno]. Vycházela přitom z toho, že kupní smlouva z 20. 12. 2002 je absolutně neplatná z důvodu porušení § 196a obch. zák. spočívajícího v absenci posudku soudem jmenovaného znalce ohledně ceny [Anonymizováno].

27. Žalobkyně se následně žalobou z 6. 5. 2008 domáhala vyloučení [Anonymizováno] z konkursní podstaty. Krajský soud v [adresa] tuto žalobu rozsudkem z 22. 1. 2009, č. j. [spisová značka], zamítl. Toto rozhodnutí odůvodnil tak, že s ohledem na postavení [tituly před jménem] [jméno FO] v orgánech žalobkyně i [právnická osoba] podléhal převod [Anonymizováno] právní úpravě obsažené v § 196a odst. 3 obch. zák. a hodnota převáděného majetku musela být stanovena posudkem soudem jmenovaného znalce. Nebylo přitom prokázáno, že by tato povinnost byla dodržena. S odkazem na komentářovou literaturu a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2011/2000 a 32 Odo 613/2005 pak soud shledal, že důsledkem absence znaleckého posudku je absolutní neplatnost kupní smlouvy z 20. 12. 2002. Na okraj pak soud poukázal rovněž na to, že kupní cena za [Anonymizováno] zaplacená na účet [právnická osoba] byla obratem vracena na účet žalobce, aniž by k tomu bylo v řízení poskytnuto věrohodné vysvětlení. (Prokázáno rozsudkem Krajského soudu v [adresa] z [datum], č. j. [spisová značka].)

28. Zamítavý rozsudek Krajského soudu v [adresa] z [datum] následně k odvolání žalobkyně potvrdil též Vrchní soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze [datum], č. j. [spisová značka] (prokázáno rozsudkem Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze [datum], č. j. [spisová značka]).

29. Konkursní správkyně kupní smlouvou z 26. 6. 2013 prodala [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]., a to za částku 11 800 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou z 26. 6. 2013 včetně prohlášení z 15. 7. 2013 týkajícího se písařské chyby v této smlouvě; prodej [Anonymizováno] v konkursu za uvedenou částku byl mezi účastníky nesporný).

30. Podáním ze 14. 8. 2013 žalobkyně přihlásila do konkursu na majetek [právnická osoba] pohledávku ve výši 14 037 000 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé zaplacením kupní ceny na základě kupní smlouvy z 20. 12. 2002 (prokázáno přihláškou 2. pohledávky do konkursního řízení z 14. 8. 2013). Konkursní správkyně však opakovaně vyrozuměla žalobkyni o opožděnosti její přihlášky s tím, že pro uplatnění nároků z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy není významné, zda jsou si strany této neplatnosti vědomy a zmeškání lhůty k přihlášení takové pohledávky jde k tíži přihlašovatele (prokázáno dopisem správkyně konkursní podstaty [tituly před jménem] [jméno FO] z 21. 8. 2015).

31. Žalobkyně rovněž v průběhu konkursu navrhovala vyloučení výtěžku zpeněžení [Anonymizováno] ve výši 11 800 000 Kč z konkursní podstaty s odkazem na změnu judikatury týkající se posuzování platnosti smlouvy o převodu [Anonymizováno] bez znaleckého posudku požadovaného ustanovením § 196a odst. 3 obch. zák. (prokázáno shrnujícím podnětem k vydání pokynu soudu k vyloučení výtěžku z 28. 7. 2017). Krajský soud v [adresa] jako insolvenční soud se s touto argumentací žalobkyně v původním rozvrhovém usnesení ze [datum], č. j. [právnická osoba], vypořádal tak, že jí nepřisvědčil. Poukázal na to, že vylučovací žaloba týkající se [Anonymizováno] byla pravomocně zamítnuta a žalobkyní požadovaným postupem by došlo k porušení zásady nezměnitelnosti rozhodnutí – případný pokyn k vyloučení výtěžku zpeněžení [Anonymizováno] by totiž byl v přímém rozporu se závěry rozhodnutí o vylučovací žalobě. Krajský soud rovněž poukázal na to, že ke dni vydání rozvrhového usnesení nebyly rovněž rozptýleny pochybnosti o tom, zda při převodu [Anonymizováno] z [právnická osoba] na žalobkyni skutečně došlo k uhrazení kupní ceny – zaplacená kupní cena byla totiž [právnická osoba] obratem vracena zpět žalobkyni, a zaplacení kupní ceny tak mohlo představovat zastřený právní úkon (prokázáno usnesením Krajského soudu v [adresa] ze [datum], č. j. [právnická osoba]).

32. Rozvrhové usnesení ze [datum], č. j. [právnická osoba], bylo následně zrušeno Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím usnesením z [datum], č. j. [spisová značka], a to pro tam specifikované početní chyby a nesprávnosti. Vrchní soud se však ve zrušujícím usnesení zabýval rovněž požadavkem žalobkyně na vyloučení výtěžku zpeněžení [Anonymizováno] z konkursní podstaty a argumentaci žalobkyně – ve shodě s krajským soudem – nepřisvědčil. V této souvislosti vrchní soud mj. shledal nedůvodnou námitku žalobkyně, že jí svědčí lepší právo k výtěžku zpeněžení [Anonymizováno] oproti ostatním konkursním věřitelům. Svůj požadavek na vyloučení výtěžku zpeněžení [Anonymizováno] totiž dle vrchního soudu žalobkyně předně neuplatnila patřičným způsobem, když nijak nebrojila proti konečné zprávě. I kdyby tak navíc učinila, za dané procesní situace by s tímto požadavkem nemohla uspět, neboť po pravomocně prohraném sporu o vyloučení majetku z konkursní podstaty již neúspěšný vylučovatel nemá možnost vynutit si zákaz zpeněžení takového majetku a zabránit rozdělení výtěžku zpeněžení mezi úpadcovy věřitele. Za mylný vrchní soud označil názor žalobkyně, že v případě použití předmětného výtěžku k rozvrhu by se mohla následně vůči ostatním konkursním věřitelům domáhat vydání takto rozděleného výtěžku coby bezdůvodného obohacení. Závěry judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]) dovozující takovou možnost s ohledem na „lepší právo“ ke zpeněženému majetku oproti úpadci se totiž dle vrchního soudu vztahují výhradně k osobě, která před zpeněžením svoje právo domáhat se vyloučení z konkursní podstaty objektivně vzato nemohla využít. O takový případ se však v případě žalobkyně nejedná (prokázáno usnesením Vrchního soudu v Praze ze [datum], č. j. [spisová značka], body [Anonymizováno]).

33. Rozvrhovým unesením z [datum], č. j. [právnická osoba], následně Krajský soud v [adresa] rozhodl o rozdělení výtěžku v celkové výši 12 743 386 Kč mezi věřitele. Mj. bylo rozhodnuto, že na pohledávky přihlášené přihláškami č. [hodnota], 25, 64, 100 a 126, u nichž byla jako věřitel uvedena žalovaná, přináleží v souhrnu částka 410 472,32 Kč a na pohledávku přihlášenou přihláškou č. [hodnota], u níž byla jako věřitel uvedena společnost [jméno FO]., přináleží částka 133 115,53 Kč (prokázáno usnesením Krajského soudu v [adresa] z [datum], č. j. [právnická osoba]).

34. Toto usnesení následně k odvolání žalobkyně potvrdil Vrchní soud v Praze svým usnesením ze 17. 12. 2019, č. j. [spisová značka]. V něm se podrobně zabýval mj. argumentací žalobkyně založené na námitce, že do rozvrhu nebyla zahrnuta její přihlášená pohledávka z bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku zaplacení kupní ceny za [Anonymizováno]. Vrchní soud v tomto směru zdůraznil, že svou pohledávku z bezdůvodného obohacení vzniklého na základě absolutně neplatné kupní smlouvy z 20. 12. 2002 mohla žalobkyně vymáhat po [právnická osoba] již ode dne, kdy tato přijala platby podle této smlouvy. Nic proto dle vrchního soudu nebránilo žalobkyni v tom, aby tuto pohledávku přihlásila do konkursu ve lhůtě podle § 31 ZKV končící 11. 8. 2007. Žalobkyně však své pohledávky přihlásila až 16. 8. 2013, tedy opožděně, a z tohoto důvodu se k nim v konkursu nepřihlíží (prokázáno usnesením Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze [datum], č. j. [spisová značka]).

35. Již usnesením z [datum], sp. zn. [právnická osoba], (vydaným téměř rok před výše citovaným rozvrhovým usnesením z 25. 3. 2019) konkursní soud připustil, aby z konkursního řízení vystoupila věřitelka pohledávky č. [hodnota] [jméno FO] s.r.o. a na její místo jako věřitelka vstoupila žalovaná (prokázáno usnesením Krajského soudu v [adresa] z [datum], sp. zn. [právnická osoba]).

36. Usnesením [právnická osoba]. 2020, č. j. [právnická osoba], rozhodl Krajský soud v [adresa] o dodatečném rozvrhu, kterým mezi věřitele rozdělil další částku 315 732,02 Kč. Podle tohoto usnesení na pohledávky přihlášené přihláškami č. [hodnota], 21, 25, 64, 100 a 126, u nichž již v usnesení u všech byla jako věřitel uvedena žalovaná, přináleží dále v souhrnu částka 13 488,66 Kč (prokázáno usnesením Krajského soudu v [adresa] z [právnická osoba]. 2020, č. j. [právnická osoba]).

37. Plnění na pohledávky žalované bylo v rámci konkursu zasláno na bankovní účty č. [č. účtu] (na pohledávku původní věřitelky [jméno FO]) a č. [č. účtu] (na ostatní přihlášené pohledávky žalované). S ohledem na to, že plněním z 16. 1. 2020 vznikl administrativní chybou dílčí přeplatek ve výši 6 373,53 Kč nad rámec plnění náležícího žalované podle tehdejšího rozvrhu, vyzvala insolvenční správkyně žalovanou dopisem ze 17. 1. 2020 žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v této výši (prokázáno dopisem insolvenční správkyně [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni ze 17. 1. 2020).

38. Smlouvou o postoupení pohledávek z 2. 5. 2018 žalovaná postoupila společnosti [právnická osoba]. úplatně pohledávky specifikované v příloze této smlouvy. Mezi ně patřilo i 6 pohledávek za [právnická osoba] v celkové výši 1 383 518,35 Kč, tj. pohledávky, ohledně kterých žalovaná vystupovala v pozici věřitele v konkursu na majetek [právnická osoba] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z 2. 5. 2018). II.[právnická osoba] okolnostem zaplacení kupní ceny dle kupní smlouvy z 20. 12. 2002 39. Žalobkyně zaplatila [právnická osoba] kupní cenu za [Anonymizováno] v celkové výši 14 037 000 Kč dvěma platbami: Dne 2. 6. 2003 uhradila převodem ze svého bankovního účtu č. [č. účtu] na bankovní účet [právnická osoba] č. [č. účtu] částku 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 uhradila převodem ze svého bankovního účtu č. [č. účtu] na bankovní účet [právnická osoba] č. [č. účtu] částku 11 000 000 Kč. Současně však v časové souvislosti s těmito platbami zasílala [právnická osoba] platby v podobné výši na účet žalobkyně: [právnická osoba] uhradila ze svého bankovního účtu č. [č. účtu] na bankovní účet žalobkyně č. [č. účtu] dne 2. 6. 2003 částku 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 částku 10 318 103 Kč – celkem tak [právnická osoba] v uvedených dnech zaslala žalobkyni částku 13 355 103 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu [právnická osoba] u [Anonymizováno] č. [č. účtu] za červen 2003, výpisem z bankovního účtu žalobkyně u [Anonymizováno] č. [č. účtu] za červen 2003 a výpisem z bankovního účtu žalobkyně č. [č. účtu] u [Anonymizováno] za červen 2003).

40. Soud se s ohledem na uvedené v rámci dokazování podrobně zabýval též důvody plateb ze strany [právnická osoba] vůči žalobkyni. V tomto směru učinil následující skutková zjištění:

41. Smlouvou o přistoupení k závazku z 6. 2. 2003 uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba] se žalobkyně a [právnická osoba] dohodly, že žalobkyně za [právnická osoba] splní její peněžitý závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2001 č. [Anonymizováno], který ke dni 6. 2. 2003 činil včetně příslušenství 15 190 701,91 Kč (prokázáno smlouvou o přistoupení k závazku z 6. 2. 2003).

42. Žalobkyně v březnu 2003 nabyla několik pohledávek 4 různých věřitelů za [právnická osoba] v celkové výši 13 355 103,50 Kč: Na základě smlouvy o převodu rektasměnek a o otázkách souvisejících z 14. 3. 2003 postoupila společnost [právnická osoba]. v likvidaci, na žalobkyni dvě rektasměnky po splatnosti vystavené [právnická osoba], a to směnku č. 280/03/9006 znějící na částku 4 052 177,20 Kč a směnku č. 280/03/9005 znějící na částku 6 237 826,30 Kč; žalobkyně se zavázala zaplatit za to uvedené společnosti částku 9 261 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky z 14. 3. 2003 postoupila žalobkyni společnost [právnická osoba], pohledávku za [právnická osoba] z běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 2 040 100 Kč, a to za úplatu ve výši 1 428 070 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky z 18. 3. 2003 postoupila žalobkyni paní [jméno FO] pohledávku za [právnická osoba] z termínovaného vkladu na vkladovém účtu č. 281/01/0332 ve výši 725 000 Kč, a to za úplatu ve výši 580 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky z 18. 3. 2003 postoupil žalobkyni pan [jméno FO] pohledávku za [právnická osoba] z termínovaného vkladu na vkladovém účtu č. [Anonymizováno] ve výši 300 000 Kč, a to za úplatu ve výši 225 000 Kč (prokázáno smlouvou o převodu rektasměnek a o otázkách souvisejících uzavřenou 14. 3. 2003 mezi žalobkyní a [právnická osoba]. v likvidaci, usnesením [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] z [datum], č. j. [Anonymizováno], o úschově originálů směnek, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 14. 3. 2003 mezi žalobkyní a [právnická osoba], oznámením [adresa]., o postoupení pohledávky z 14. 3. 2003 [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 18. 3. 2003 mezi žalobkyní a [jméno FO], oznámením [jméno FO] o postoupení pohledávky z 18. 3. 2003 [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou 18. 3. 2003 mezi žalobkyní a [jméno FO], oznámením [jméno FO] o postoupení pohledávky z 18. 3. 2003 [právnická osoba]).

43. Žalobkyně pak veškeré takto nabyté pohledávky v souhrnné výši 13 355 103,50 Kč postupně započetla vůči pohledávce [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] (prokázáno projevem vůle směřujícím k započtení pohledávky nabyté od společnosti [právnická osoba], ve výši 2 040 100 Kč, ze dne 14. 3. 2003, projevem vůle směřujícím k započtení pohledávky dle směnek nabytých od [právnická osoba]., ve výši 10 290 003,50 Kč, ze dne 17. 3. 2003, projevem vůle směřujícím k započtení pohledávky nabyté od [jméno FO], ve výši 725 000 Kč, ze dne 18. 3. 2003, projevem vůle směřujícím k započtení pohledávky nabyté od [jméno FO], ve výši 300 000 Kč, ze dne 18. 3. 2003 a potvrzením o zániku pohledávky započtením vydaným dne 14. 7. 2009 správcem konkursní podstaty [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO]).

44. Prohlášením z 19. 3. 2003 se [právnická osoba] vzdala zástavního práva váznoucího na [Anonymizováno] v její prospěch, zřízeného [Anonymizováno] [Anonymizováno] společností k zajištění pohledávky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2001 č. [Anonymizováno] (prokázáno prohlášením o vzdání se zástavního práva z 19. 3. 2003). Potvrzením z 18. 4. 2003 pak [právnická osoba] potvrdila katastrálnímu úřadu, že pohledávka z uvedené smlouvy o úvěru, zajištěná zástavním právem váznoucím na [Anonymizováno], zanikla splněním (prokázáno potvrzením [právnická osoba] z 18. 4. 2003).

45. V zápisu z jednání z 2. 5. 2003 žalobkyně a [právnická osoba] konstatovaly, že žalobkyně přistoupila k závazku [právnická osoba] u [právnická osoba] a splatila u [právnická osoba] částku 13 355 103,50 Kč, která tvořila zbytek nesplaceného úvěru čerpaného [právnická osoba]. [právnická osoba] pak uznala svou povinnost uhradit žalobkyni částku 13 355 103,50 Kč s tím, že důvodem tohoto závazku je uvedená smlouva o přistoupení k závazku a doklady prokazující, že žalobkyně závazek [právnická osoba] v dané výši uhradila. Strany se pak dohody, že pokud [právnická osoba] tuto částku žalobkyni uhradí do 30. 6. 2003, nebude ji žalobkyně nijak úročit (prokázáno zápisem z jednání z 2. 5. 2003).

46. Dne 26. 5. 2003 uzavřely žalobkyně a [Anonymizováno]., smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou se [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalobkyni úvěr ve výši 11 000 000 Kč za účelem částečného financování kupní ceny [Anonymizováno] (prokázáno smlouvou o úvěru z 26. 5. 2003).

47. Ve výroční zprávě za rok 2002 uvedla [právnická osoba] mj., že „financování společnosti bylo prováděno [právnická osoba] [adresa] střednědobým čtyřletým úvěrem ve výši 17 mil. Kč. S ohledem na nezahájené stavby v roce 2002 a tím výrazného poklesu obratu a nemožnosti hradit 5 mil. Kč ročně za splátky a úroky, bylo v závěru roku s [právnická osoba] [adresa] dohodnuto, že dojde k prodeji [Anonymizováno] [adresa] a celý úvěr bude zaplacen. Prodej budovy byl realizován v prosinci 2002 a k vypořádání s [právnická osoba] došlo zaplacením celého úvěru v 1. čtvrtletí 2003“ (prokázáno výroční zprávou [právnická osoba] za rok 2002, která je součástí spisu [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]).

48. Potvrzením ze 17. 2. 2014 auditorská společnost [právnická osoba], potvrdila, že žalobkyně v roce 2003 uhradila úplnou kupní cenu [Anonymizováno] ve výši 14 037 000 Kč ve smyslu kupní smlouvy uzavřené s [právnická osoba] 20. 12. 2002 ve znění jejího dodatku a že úhrada kupní ceny byla řádně provedena a promítnuta v účetnictví žalobkyně. V této souvislosti auditorská společnost rovněž konstatovala, že na účet žalobkyně byly 2. a 9. 6. 2003 připsány platby [právnická osoba] ve výši 3 037 000 Kč a 10 318 103,50 Kč. Ověřováním pak bylo auditorskou společností zjištěno, že tyto platby představují úhradu pohledávky žalobkyně za [právnická osoba], která vznikla úhradou závazku z titulu přistoupení žalobkyně k závazku [právnická osoba] vůči [právnická osoba]. Z předložených podkladů bylo ověřeno, že žalobkyně splnila za [právnická osoba] její peněžitý závazek vůči [právnická osoba] vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]. Úhrada závazku za [právnická osoba] byla provedena zápočty s pohledávkami žalobkyně vůči [právnická osoba]. Z uvedených obchodních transakcí nevykazuje žalobkyně v účetní závěrce za rok 2003 žádné pohledávky a žádné závazky vůči [právnická osoba]. Závěrem auditorská společnost uvedla, že v uvedených transakcích nedošlo v ověřovaném období k žádnému prominutí dluhu mezi zúčastněnými stranami, resp. nedošlo k vrácení finančních prostředků kupní ceny [Anonymizováno] z bankovního účtu [právnická osoba] zpět na bankovní účet žalobkyně (prokázáno Potvrzením nezávislého auditora [právnická osoba] o úhradě kupní ceny [Anonymizováno] ze 17. 2. 2014).

49. Dne 8. 4. 2009 podala správkyně konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] trestní oznámení na bývalého předsedu představenstva [právnická osoba] [jméno FO] a jednatele žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování věřitele v souvislosti s převodem [Anonymizováno] v období od prosince 2002 do června 2003. V něm poukazovala na to, že kupní ceny za [Anonymizováno] byla po připsání na účet [právnická osoba] vždy obrazem převedena zpět na účet žalobkyně, a to v době, kdy byla [právnická osoba] v úpadku. Usnesením z 16. 10. 2009 policejní orgán trestní oznámení odložil poté, co se zabýval okolnostmi úhrady kupní ceny dle kupní smlouvy z 20. 12. 2022. Policejní orgán mj. popsal výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], podle nichž v roce 2002 vázlo na [Anonymizováno] zástavní právo ve prospěch [právnická osoba]; začalo se však proslýchat, že banka brzy skonči v konkursu, což by pro [právnická osoba] znamenalo okamžitou splatnost bankovního úvěru a bylo by to pro ni likvidační. Proto [právnická osoba] začala uvažovat o možnosti zatížené [Anonymizováno] prodat a umořit celý úvěr u banky a nakonec s nabídkou prodeje [Anonymizováno] oslovila žalobkyni a [Anonymizováno] jí prodala. Převzatý úvěr pak měl být dle dohody umořen formou odkupu pohledávek [právnická osoba] od jejích věřitelů. Žalobkyně v dané době dle těchto výpovědí chtěla získat hypotéční úvěr od [Anonymizováno], na který dostala příslib za podmínky, že úhrada kupní ceny proběhne převody přímo na účet [právnická osoba], a nikoliv vyplacením [právnická osoba] či započtením. Mezi tím ovšem žalobkyně odkoupila pohledávky za [právnická osoba], a proto peníze, které žalobkyně zaslala na účet [právnická osoba], byly obratem vráceny. Policejní orgán rovněž zkoumal podkladové písemnosti k úvěru [právnická osoba] u [právnická osoba] a podklady k ekonomické situaci [právnická osoba] v dané době. Dospěl k závěru, že nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu (prokázáno usnesením Policie České republiky, [Anonymizováno] [Anonymizováno] kraje, oddělení hospodářské kriminality, z [datum], č. j. [Anonymizováno]).

50. Proti usnesení policejního orgánu podala správkyně konkursní podstaty i další poškození stížnost, kterou státní zástupce zamítl usnesením z 10. 2. 2010. Státní zástupce mimo jiné konstatoval, že tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně okolností vracení finančních prostředků [právnická osoba] žalobkyni byla potvrzena též zprávou likvidátora [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO], smlouvou o přistoupení k závazku z 6. 2. 2003 či e-mailovou korespondencí z 6. 6. 2003 dokládající požadavek [Anonymizováno] na úhradu peněžních prostředků na účet [právnická osoba]. Státní zástupce dospěl k závěru, že šetření provedené policejním orgánem bylo dostatečné a že nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu (prokázáno usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] z [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

51. Po zhodnocení důkazů vztahujících se k vzájemným platbám mezi žalobkyní a [právnická osoba] soud shledal, že tyto důkazy jsou plně věrohodné a vzájemně souladné a tvoří dostatečně komplexní obraz vysvětlující tyto platební operace. Umožňují proto učinit dílčí skutkový závěr, podle nějž platby [právnická osoba] na účet žalobkyně v celkové výši 13 355 103 Kč nepředstavovaly vrácení uhrazené kupní ceny za [Anonymizováno], ale úhradu dluhu [právnická osoba] vůči žalobkyni. Ten pocházel z toho, že žalobkyně přistoupila k závazku [právnická osoba] u [právnická osoba], zajištěnému zástavním právem na [Anonymizováno], a v jeho rámci pak způsobila zánik pohledávky [právnická osoba] započtením svých vlastních pohledávek (odkoupených od jiných věřitelů [právnická osoba]) vůči pohledávce [právnická osoba]. Ekonomickým cílem celé této operace bylo převedení [Anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni za protiplnění v podobě vyplacení dluhu [právnická osoba] u [právnická osoba] – zajištěného zástavním právem váznoucím na [Anonymizováno] – žalobkyní. [právnická osoba] se totiž v době uzavření kupní smlouvy nacházela v problematické finanční situaci a obávala se úpadku [právnická osoba], který by byl spojen s okamžitým zesplatněním dluhu [právnická osoba] u [právnická osoba]. Žalobkyně a [právnická osoba] pak v červnu 2003 zvolily postup se vzájemnými platbami ze svých bankovních účtů proto, že žalobkyně financovala koupi [Anonymizováno] z úvěru poskytnutého [Anonymizováno], která však trvala na tom, že kupní cena musí být skutečně uhrazena převodem na účet [právnická osoba].

52. Nutno na okraj dodat, že k obdobným závěrům ohledně vzájemných plateb mezi žalobkyní a [právnická osoba] dospěly ostatně i orgány činné v trestním řízení, které tyto platby prošetřovaly v roce 2009–2010. Tento závěr byl navíc podpořen i potvrzením nezávislého auditora. II.3 K obvyklé ceně [Anonymizováno] v prosinci 2002 53. Tržním oceněním č. [Anonymizováno] z 21. 6. 2001 bez znalecké doložky) společnost [právnická osoba], oceňovala [Anonymizováno] za účelem zjištění „ověření výše bankovní záruky“ (s výhradou, že posudek nemůže být použit pro jiné účely). Dospěla k závěru, že tržní hodnota [Anonymizováno] činí 17 000 000 Kč. Společnost [Anonymizováno] při stanovení výsledné hodnoty vyšla z výnosové metody. Na s. 9 v posouzení uvedla, že „výnosová hodnota je počítána z pronájmu 1.PP, 1.NP a 2. NP“, byť v rámci popisu [Anonymizováno] na s. 5 uváděla, že objekt sestává ze suterénu, přízemí, 1. patra, 2. patra a nadstřešní nástavby (prokázáno tržním oceněním [právnická osoba], č. [Anonymizováno], z 12. 6. 2001).

54. Tržním oceněním [Anonymizováno] z 18. 10. 2001 (bez znalecké doložky) společnost [právnická osoba]., oceňovala [Anonymizováno] za účelem posouzení hodnoty zástavy pro potřeby úvěrového řízení u [právnická osoba]. Dospěla k závěru, že celková tržní hodnota [Anonymizováno] činí 17 247 000 Kč a jejich hodnota v tísni činí 14 037 000 Kč. Společnost [Anonymizováno] při stanovení výsledné hodnoty vyšla z výnosové metody diskontovaného cash flow plynoucího z pronájmu [Anonymizováno]. V jejím rámci mj. počítala s 80% obsazeností objektu a s tím, že v objektu je k dispozici 1280 m2 užitné plochy; mezi podklady jejího posouzení patřila výkresová fotodokumentace objektu a přehledu nájmů vyhotoveného majitelem (prokázáno tržním oceněním [Anonymizováno], administrativní budova č. p, [Anonymizováno], [adresa], [adresa], vypracovaným společností [právnická osoba]., dne 18. 10. 2001, které je součástí spisu Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]).

55. Oceněním [Anonymizováno] č. [hodnota] z 16. 4. 2008 stanovil znalec z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady [tituly před jménem] [jméno FO] obvyklou cenu [Anonymizováno] ke dni 20. 12. 2002 na částku 9 700 000 Kč. Při stanovení výsledné hodnoty vyšel znalec z výnosové metody a mj. počítal s tím, že výměra pronajímaných prostor činí [Anonymizováno] m2 a že dosahované procento pronajmutí prostor činí 89 % (prokázáno oceněním [Anonymizováno] znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] z [datum], které je součástí spisu Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]).

56. Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] z [datum] odhadl znalecký ústav [Anonymizováno] [právnická osoba]. obvyklou cenu [Anonymizováno] k datu 20. 12. 2002 na 13 700 000 Kč. Znalecký ústav vyšel z výnosové metody ocenění s tím, že hodnotil výnosy z pronájmu 1 163 m2 užitné plochy [Anonymizováno] – jak přitom plyne z popisu staveb na s. 15 posudku, vycházel znalecký ústav z toho, že se jedná o budovu s třemi nadzemními a jedním podzemním podlažím. Podle typu plochy znalecký ústav zohledňoval též 10%, resp. 20% výpadek nájemného (vyplývající z toho, že zejména při změně nájemce vzniká prodleva mezi datem odchodu nájemce původního a uzavření smluvního vztahu s nájemcem novým). Shledal, že výnosy z nájemného činí 1 840 000 Kč ročně, náklady 466 184 Kč ročně a čistý zisk 1 374 144 Kč ročně. Při 10% míře kapitalizace tak výnosová hodnota [Anonymizováno] činí 13 700 000 Kč (prokázáno znaleckým posudkem znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] z 18. 6. 2012).

57. Revizním znaleckým posudkem z 26. 7. 2012, č. [Anonymizováno] přezkoumával znalecký ústav [Anonymizováno] [právnická osoba]. tržní ocenění společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a „poznámky k posudku“ [tituly před jménem] [jméno FO].

58. Posouzení společnosti [Anonymizováno] provedenému výnosovou metodou znalecký ústav vytkl použití velmi nestandardní sazby nájemného u příručních skladů 8 000 Kč/m2 s tím, že se pravděpodobně jedná o překlep na úrovni řádu, neboť za obvyklé lze považovat nájemné 80 Kč/m2. Dále mu vytkl chybu v počtech v nákladové položce pojištění staveb, která by i dle posouzení společnosti [Anonymizováno] měla činit promile z reprodukční ceny staveb, tomu však neodpovídá společností [Anonymizováno] uvažovaná částka 49,5 tis., ale částka 32 358 Kč ročně. Další drobné dílčí chyby v počtech pak znalecký ústav vytkl společnosti [Anonymizováno] též v souvislosti s výpočtem nákladů na běžnou správu podle podlahové plochy, s výpočtem výnosů za poměrnou část roku 2001 a s perpetuitou od 6. roku projektu. Při přepočtu po odstranění těchto chyb a nepřesností by přitom výsledná hodnota činila 12 293 000 Kč.

59. Posouzení společnosti [Anonymizováno] provedenému výnosovou metodou pak znalecký ústav vytkl jednak to, že je v něm uvedeno, že výnosová hodnota je počítána z pronájmu 1.PP, 1.NP a 2.NP. Budova však má tři patra a výnosová hodnota tak pravděpodobně nebyla počítána z pronájmu 3. NP; výnosy z pronájmu tedy mohou být podhodnoceny. Dále znalecký ústav tomuto posouzení vytkl, že u jednotlivých nájmů nelze odvodit, zda se jedná o obvyklé nájemné, jak jsou jednotlivé prostory užívány a jaká je jejich výměra; u zahradní restaurace je vysoce nepravděpodobné, že by byla užívána v průběhu celého roku. Konečně, v tržném ocenění není v případě nájemného zohledněna obsazenost prostor jednotlivými nájemníky. Přitom výnosy z nájemného jsou obvykle snižovány z důvodu možného výpadku nájemného, který se u daného typu [Anonymizováno] obvykle pohybuje mezi 10 a 20 %. Při přepočtu po odstranění těchto chyb a nedostatků by výsledná hodnota činila 13 336 494 Kč. (Prokázáno revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]. z [datum], č. [Anonymizováno]).

60. Zástupce znaleckého ústavu [právnická osoba]. (dříve „[Anonymizováno] [právnická osoba].“) [tituly před jménem] [Anonymizováno] při své výpovědi uvedl, že při ocenění [Anonymizováno] použili několik metod, přičemž jako stěžejní zvolili metodu výnosovou; v jejím rámci zohledňovali mj. nájemné z pronájmu [Anonymizováno], a to nájemné obvyklé, nikoliv skutečné nájemné placené v daných prostorách. Dospěli k závěru, že k datu ocenění činí hodnota [Anonymizováno] 13,7 mil. Kč. Objednatelem posudku byla žalobkyně. Společnost [Anonymizováno] dospěla k jinému výsledku především proto, že sice rovněž použila výnosovou metodu, v jejím rámci však při kalkulaci příjmů nepočítala s výpadkem nájemného. Ten je přitom třeba zohledňovat, jak vyplývá z odborné literatury (v této souvislosti zástupce znaleckého ústavu citoval dílo Bradáč a kol.: Teorie oceňování [Anonymizováno] – VIII. Vydání, s. 309, podle nějž je zejména u [Anonymizováno] s více pronajímatelnými jednotkami třeba uvažovat, že nebudou všechny trvale pronajaty a výslednou sumu předpokládaného přijatého plnění je proto třeba přiměřeně – např. určitým procentem – snížit). Dle znalce by s ohledem na možný výpadek nájemného měly být předpokládané příjmy z nájemného v rámci výpočtu redukovány o 10 – 20 %. Pokud by tuto redukci společnost [Anonymizováno] zohlednila, výsledná cena [Anonymizováno] by podle jejího posudku vycházela cca na 13,8 mil. Kč. Znalec nevěděl, zda se zohledňováním redukce nájemného počítají současné návrhy znaleckých standardů, jedná se však o obvyklý postup. Znalec si pak nevybavil, že v rámci revizního znaleckého posudku vytýkal znalecký ústav posouzení společností [Anonymizováno] rovněž možné nezohlednění výnosu z nájmu prostor ve třetím podlaží – nemá však za to, že by se jednalo o stěžejní otázku; s ohledem na časový odstup si znalec nebyl jistý, zda při vypracování posudku znalecký ústav příjem z nájmu prostor ve třetím podlaží zohledňoval, předpokládá však, že ano. V posudku je uvedena přesná výměra pronajímaných prostor, musel k tomu tedy být podklad.

61. Po zhodnocení důkazů citovanými znaleckými posudky soud učinil dílčí skutkový závěr, že obvyklá cena [Anonymizováno] v prosinci 2002 činila nejvýše 13 700 000 Kč, jak byla zjištěna znaleckým posudkem znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]., č.[Anonymizováno][Anonymizováno]. Tento posudek byl odůvodněn přesvědčivě a logicky a zástupce znaleckého ústavu jej pak rovněž přesvědčivým způsobem stvrdil i v ústní formě při jednání soudu. Žádné pochybnosti o jeho správnosti nemohla založit posouzení ceny obvyklé vypracovaná společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], neboť tato posouzení byla zatížena závažnými nedostatky, které znalecký ústav [Anonymizováno] [právnická osoba]. identifikoval v revizním znaleckém posudku č. [Anonymizováno]. V případě posouzení společnosti [Anonymizováno] tyto nedostatky spočívaly především v řadě dílčích, avšak významných chyb v počtech. V případě posouzení společnosti [Anonymizováno] pak hlavním nedostatkem bylo nezohlednění potřeby redukovat při použití výnosové metody předpokládané výnosy z nájemného [Anonymizováno] o výpadek nájemného s ohledem na to, že nelze předpokládat, že veškeré prostory budou vždy pronajaty jednotlivým nájemcům bez přestávky. Uvedený postup zcela odpovídá obvyklé zkušenosti s nájmem nebytových prostor a současně, jak zástupce znaleckého ústavu vysvětlil na jednání soudu, na jeho potřebu poukazuje i odborná literatura.

62. Soud se pak při hodnocení důkazu znaleckým posudkem neztotožnil s námitkou žalované, že jsou dány pochybnosti o tom, zda znalecký ústav zohlednil při použití výnosové metody pronájem prostor ve 3. nadzemním podlaží budovy. Je pravdou, že v revizním znaleckém posudku č. [Anonymizováno] znalecký ústav vytýkal právě možné nezohlednění pronájmu prostor ve 3. podlaží společnosti [Anonymizováno] a přitom sám dospíval k závěru, že při zohlednění redukce nájemného by výsledná hodnota [Anonymizováno] podle posudku [Anonymizováno] činila 13 336 494 Kč (tj. srovnatelnou částku, jako ta, k níž dospěl sám ve vlastním posudku č. [Anonymizováno]). V tomto směru ovšem vycházel výhradně ze zmínky na s. 9 posouzení společnosti [Anonymizováno] o tom, že výnosová hodnota je počítána z pronájmu 1.PP, 1.NP a 2. NP. Je přitom zřejmé, že uvedená zmínka představuje pouhou chybu v psaní, neboť i společnost [Anonymizováno] si byla vědoma, že v budově se nachází tři nadzemní podlaží. Znalecký ústav [Anonymizováno] [právnická osoba]. pak rovněž informaci o počtu podlaží budovy zohledňoval, přičemž vycházel ze srovnatelné výměry užitné plochy jako společnost [Anonymizováno]. II. [právnická osoba] dalším sporům ohledně [Anonymizováno] vedeným žalobkyní 63. V řízení vedeném u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně žalobou z 23. 2. 2012 domáhala vůči insolvenční správkyni [tituly před jménem] [jméno FO] určení vlastnického práva k [Anonymizováno] s tím, že tyto [Anonymizováno] platně nabyla na základě kupní smlouvy z 20. 12. 2002. Okresní soud v [Anonymizováno] žalobu zamítl rozsudkem z [datum], č. j. [spisová značka], a to pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení – ten nastal s ohledem na to, že zákonem stanoveným prostředkem ochrany práv při zahrnutí majetku do konkursní podstaty je vylučovací žaloba, nikoliv žaloba určovací. Otázkou platnosti kupní smlouvy z 20. 12. 2002 se tak Okresní soud v [Anonymizováno] věcně nezabýval. Tento rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] z [datum], č. j. [spisová značka]. Dovolání žalobkyně pak Nejvyšší soud odmítl usnesením z [datum], č. j. [spisová značka] (prokázáno spisem Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] a z něj zejména žalobou z [datum], protokolem z jednání z 12. 3. 2014, rozsudkem z [datum], č. j. [spisová značka], rozsudkem Krajského soudu v [adresa] z [datum], č. j. [spisová značka], a usnesením Nejvyššího soudu z [datum], č. j. [spisová značka]).

64. Žalobkyně se v současnosti podanými žalobami z lepšího práva obdobnými jako v nyní projednávané věci domáhá vydání bezdůvodného obohacení i vůči dalším věřitelům uspokojeným v konkursu na majetek [právnická osoba]. Soudu je známo z jeho činnosti, že rozsudkem z [datum], č. j. [spisová značka], vyhověl zdejší soud takovéto žalobě podané proti žalované [právnická osoba]. Protokolem z jednání Obvodního soudu pro [adresa] z [datum], č. j. [spisová značka], pak bylo prokázáno, že Obvodní soud pro [adresa] naopak prozatím nepravomocně zamítl obdobnou žalobu podanou žalobkyní proti [tituly před jménem] [jméno FO], a to aniž by se podrobně zabýval okolnostmi zaplacení kupní ceny za [Anonymizováno] dle kupní smlouvy z 20. 12. 2002 či otázkou obvyklé ceny [Anonymizováno] k prosinci 2002. II.5 Předžalobní výzva 65. Dopisem z 19. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 383 028 Kč jako bezdůvodného obohacení do 10 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla žalované doručena 26. 4. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou z 19. 4. 2021 včetně doručenky do datové schránky).

66. Dopisem z 18. 3. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 123 192 Kč do 10 dnů od doručení výzvy (prokázáno předžalobní výzvou z 18. 3. 2022).

67. Dopisem zástupce žalované z 6. 5. 2021 a dopisem z 31. 3. 2022 žalovaná odmítla plnění žalobkyni a sdělila zástupci žalobkyně, že postoupila pohledávky společnosti [právnická osoba] (prokázáno dopisem zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO] z 6. 5. 2021 a dopisem žalované z 31. 3. 2022).

68. II.6 Další provedené a navržené důkazy 69. Soud provedl rovněž důkaz e-mailovou korespondencí mezi [jméno FO] z žalované společnosti a [jméno FO] z žalující společnosti z ledna–března 2018, z něj však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

70. Další účastníky navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost:

71. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz dotazem na insolvenční správkyni ohledně bankovního účtu, na nějž bylo v konkursu zasíláno plnění na pohledávky, u nichž byla žalovaná přihlášeným věřitelem, a výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] Klátila a účastnickým výslechem jednatele žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Skutečnosti, k nimž byly uvedené důkazy navrženy, totiž byly v řízení dostatečně prokázány listinnými důkazy.

72. Rovněž soud neprovedl ani žalovanou navržený důkaz dotazem na [právnická osoba] ohledně toho, zda skutečně evidovala žalobkyní tvrzené úvěry a zda přijala plnění žalobkyně na tyto úvěry. Uvedené skutečnosti byly spolehlivě prokázány výše v bodě 41–50 uvedenými důkazy včetně potvrzením [právnická osoba] o zániku pohledávky ze smlouvy o úvěru a potvrzení o zániku pohledávky započtením vydaným správcem konkursní podstaty [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO]. Stejně tak soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz dotazem na [Anonymizováno] ohledně vlastníka bankovního účtu č. [č. účtu], neboť nejen výpisy z tohoto účtu, ale rovněž dalšími listinnými důkazy (mj. potvrzením nezávislého auditora [právnická osoba]) bylo spolehlivě prokázáno, že vlastníkem tohoto účtu byla v roce 2003 [právnická osoba]. Za nadbytečný soud považoval rovněž žalovanou navrhovaný důkaz spisem Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], kterým žalovaná prokazovala pouze svá tvrzení o obsahu žaloby v tamní věci, která však pro nynější rozhodnutí neměla žádnou relevanci. Konečně pak soud neprovedl ani žalovanou navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem ohledně obvyklé ceny [Anonymizováno] v prosinci 2002, neboť se shora vyložených důvodů nebyly dány žádné pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] z 18. 6. 2012.

III. Závěr o skutkovém stavu

73. Na podkladě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

74. Žalobkyně kupní smlouvou z 20. 12. 2002 koupila od [právnická osoba] [Anonymizováno] za částku 14 037 000 Kč. Obvyklá cena [Anonymizováno] v dané době činila 13 700 000 Kč. Kupní cenu za [Anonymizováno] žalobkyně [právnická osoba] zaplatila ve dvou splátkách ve dnech 2. a 9. 6. 2003. Ve stejných dnech [právnická osoba] ve dvou platbách zaslala žalobkyni celkem částku 13 355 103 Kč, tato částka však nepředstavovala vrácení uhrazené kupní ceny za [Anonymizováno], ale úhradu dluhu [právnická osoba] vůči žalobkyni. Tento dluh pocházel z toho, že žalobkyně přistoupila k závazku [právnická osoba] u [právnická osoba], zajištěnému zástavním právem na [Anonymizováno], a způsobila zánik pohledávky [právnická osoba] započtením svých vlastních pohledávek (odkoupených od jiných věřitelů [právnická osoba]) vůči ní.

75. V roce 2007 byl prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba]. Do konkursní podstaty sepsala insolvenční správkyně i [Anonymizováno] s tím, že kupní smlouva z 20. 12. 2002 je absolutně neplatná. Cena [Anonymizováno] totiž nebyla v rozporu s § 196a odst. 3. obch zák. stanovena posudkem znalce jmenovaného soudem, navzdory tomu, že ve statutárních orgánech žalobkyně i [právnická osoba] působil [tituly před jménem] [jméno FO]. Proti sepsání [Anonymizováno] do konkursní podstaty se následně žalobkyně neúspěšně bránila vylučovací žalobou. V rámci konkursu byly posléze [Anonymizováno] prodány za částku 11 800 000 Kč. V konkursu pak bylo mezi věřitele rozvrženo celkem 13 059 118,02 Kč. Z této částky pak připadlo celkem 557 076,51 Kč na pohledávky, u nichž byla přihlášeným věřitelem žalovaná.

IV. Právní posouzení

76. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že žalobu shledal důvodnou. Žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně tím, že v rámci konkursu na majetek [právnická osoba] jako přihlášený věřitel přijala plnění z prodeje [Anonymizováno] sepsaných do konkursní podstaty. Skutečným vlastníkem [Anonymizováno] totiž byla žalobkyně, která je nabyla na základě platně uzavřené kupní smlouvy z 20. 12. 2002, a k těmto [Anonymizováno] tak žalobkyni svědčilo oproti žalované lepší právo. K těmto závěrům soud dospěl konkrétně z následujících důvodů: IV.1 K platnosti kupní smlouvy z 20. 12. 2002 77. Soud předně shledal, že kupní smlouva z 20. 12. 2002, kterou žalobkyně koupila [Anonymizováno] od [právnická osoba], není zatížena žádnou vadou, která by způsobovala její absolutní neplatnost.

78. Nelze nepřisvědčil názoru žalované, podle nějž uvedená kupní smlouva představuje pouhý simulovaný právní úkon, opřenému o tvrzení, že žalobkyně nikdy ve skutečnosti nezaplatila kupní cenu z této kupní smlouvy. V řízení bylo naopak jednoznačně prokázáno, že žalobkyně kupní cenu za [Anonymizováno] ve výši 14 037 000 Kč zaplatila dvěma bankovními převody na účet [právnická osoba] ve dnech 2. a 9. 6. 2003. Pokud pak [právnická osoba] ve stejných dnech zaslala na bankovní účet žalobkyně částku 13 355 103 Kč, nejednalo se o vracení kupní ceny, ale o úhradu dluhu [právnická osoba] vůči žalobkyni vzniklého tím, že žalobkyně přistoupila k závazku [právnická osoba] u [právnická osoba] a přivodila zánik tohoto závazku započtením (viz k tomu podrobněji bod 51 tohoto rozsudku).

79. Lichá je přitom argumentace žalované opřená o odkaz na § 533 a § 511 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., podle níž žalobkyně po úhradě závazku u [právnická osoba] mohla po [právnická osoba] požadovat regresní nárok pouze do poloviny výše zaniklého solidárního závazku. Předně musí soud zdůraznit, že řešení otázky výše regresního nároku žalobkyně vůči [právnická osoba] vybočuje z rámce současného řízení: v něm je významná otázka platnosti kupní smlouvy z 20. 12. 2002, pro niž je relevantní skutková otázka, zda žalobkyně a [Anonymizováno] ve skutečnosti společnost pouze nepředstíraly zaplacení kupní ceny – toto tvrzení bylo přitom jednoznačně vyvráceno, neboť žalobkyně s patřičným důkazním podkladem smysluplně vysvětlila ekonomickou podstatu příslušných finančních operací. Tou bylo vyplacení úvěru [právnická osoba] u [právnická osoba] žalobkyní spojené s převodem [Anonymizováno] na žalobkyni. Bez významu je pak naproti tomu samotná otázka, zda žalobkyně a [právnická osoba] zvolily vhodně, pokud se rozhodly využít pro úhradu dluhu u [právnická osoba] žalobkyní za [právnická osoba], právní konstrukci přistoupení k závazku.

80. Pouze na okraj pak soud dodává, že ani po věcné stránce nelze s žalovanou souhlasit v jejím názoru, podle nějž žalobkyně nemohla po [právnická osoba] požadovat regres v plné výši uhrazeného závazku. Jak totiž vyplývá z § 511 odst. 2 obč. zák., velikost vnitřních podílů solidárně zavázaných dlužníků je primárně věcí vzájemné dohody těchto dlužníků. Vzájemná rovnost podílů je tedy uvedeným ustanovením dispozitivně stanovena pouze pro případ, že se dlužníci nedohodnou jinak. V projednávaném případě ovšem bylo v řízení prokázáno (a to konkrétně zápisem z jednání z 2. 5. 2003), že mezi žalobkyní a [právnická osoba] existovala dohoda o tom, že [právnická osoba] žalobkyni nahradí celou částku 13 355 103,50 Kč odpovídající žalobkyní uhrazenému (byť formou započtení) dluhu [právnická osoba] u [právnická osoba].

81. Absolutní neplatnost kupní smlouvy pak nezpůsobuje ani skutečnost, že kupní cena [Anonymizováno] nebyla v době uzavření smlouvy v rozporu s § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obch. zák., stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Jak totiž vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, (a v navazující ustálené judikatuře, viz např. rozsudek z 29. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2704/2012, či usnesení ze 17. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5454/2017), „byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.“ V projednávaném případě přitom bylo prokázáno, že kupní cena sjednaná v kupní smlouvě 20. 12. 2002 (14 037 000 Kč) v podstatě odpovídala ceně obvyklé (13 700 000 Kč), resp. byla nepatrně vyšší, a pro [právnická osoba] tedy výhodnější. Nedodržení požadavků § 196a odst. 3 obch. zák. spočívající v absenci posudku znalce jmenovaného soudem tedy v daném případě absolutní neplatnost kupní smlouvy nezpůsobilo.

82. Není přitom správný názor žalované, podle nějž aplikaci právního názoru vysloveného v rozsudku [spisová značka], jímž došlo k odklonu od dřívější judikatury, brání tzv. princip omezené retrospektivity. Uvedený princip spočívá v názoru, podle nějž lze při změně judikatury nový právní názor aplikovat 1) na kauzu, která dala soudu možnost vytvořit nový právní názor, 2) na právní vztahy vzniklé po dni vyhlášení rozhodnutí obsahujícího nový právní názor a 3) jen na ty ze starších případů, v nichž byla žaloba podána nejpozději v den vynesení rozhodnutí obsahujícího nový právní názor. Omezená retrospektivita přitom představuje jednu z více možných variant řešení časových účinků judikatorního odklonu. V kontinentální právní kultuře je ovšem jednoznačně převažující přístup založen na teorii tzv. incidentní retrospektivity, podle nějž se nový právní názor aplikuje i do minulosti s tou výhradou, že změna judikatury není důvodem pro obnovu již pravomocně skončených soudních řízení (srov. K tomu např. Gazda, V. Judikatorní odklony a legitimní očekávání účastníků řízení. Právník, č. 4/2021, či Kühn, Z. Časová působnost judikatury. In Bobek, M., Kühn, Z. a kol. Judikatura a právní argumentace. 2: přepracované a aktualizované vydání. Praha: Auditorium, 2013, s. 146 an.).

83. Žalovaná v souvislosti se svým názorem o potřebě aplikace principu omezené retrospektivity odkazuje na nález Ústavního soudu z 10. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/2018, v němž byl uvedený princip aplikován. V této souvislosti ovšem žalovaná přehlíží, že odkazovaný nález výslovně vychází z toho, že princip omezené retrospektivity představuje výjimku, zatímco princip incidentní retrospektivity naopak zásadu: „V horizontálních právních vztazích se zpravidla uplatní zásada incidentní retrospektivity judikaturního odklonu a změněný právní názor bude aplikován na všechna již probíhající a v budoucnu zahájená řízení. Při aplikaci nového právního názoru je však vždy nutné zvážit, zda retrospektivní působení změny v ustálené judikatuře nepůsobí v konkrétním případě příliš tvrdě vzhledem k legitimnímu očekávání adresátů právních norem v trvající aplikaci staré judikatury.“ Obdobně i podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pak při výkladu časových účinků judikatury třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu z 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3550/2020, a tam citovaná rozhodnutí).

84. V nyní projednávané věci přitom soud neshledal žádné zvláštní důvody pro použití principu omezené retrospektivity, který by vedl k neaplikaci výkladu § 196a obch. zák. zastávaného judikaturou od roku 2012, na kupní smlouvu z 20. 12. 2002. Soud si je sice vědom skutečnosti, že aplikace tohoto výkladu, vedoucí k závěru o platnosti kupní smlouvy, znamená určitý zásah do právní jistoty žalované, která jako věřitelka v konkursním řízení spoléhala na závěr učiněný soudy v roce 2009 v řízení o žalobě na vyloučení [Anonymizováno] z konkursní podstaty. Na druhou stranu ovšem nelze přehlížet, že právní názor o neplatnosti kupní smlouvy z 20. 12. 2002 v důsledku v projednávaném případě vedl naopak k zásadnímu zásahu do právní jistoty i do vlastnického práva žalobkyně, která byla v konkursu fakticky zbavena jak [Anonymizováno], tak možnosti uplatnit v konkursu pohledávku na vrácení kupní ceny, kterou za ně [právnická osoba] uhradila. Z judikatury ustálené již v roce 2012 pak vyplývá, že dříve zastávaný právní názor o automatické absolutní neplatnosti smluv uzavřených bez posudku soudem jmenovaného znalce byl názorem nesprávným, nevyhovujícím smyslu a účelu § 196a obch. zák. a nepřiměřeně omezujícím smluvní autonomii soukromých osob. V době, kdy žalovaná v letech 2019 a 2020 přijala v konkursu plnění z rozvrhu (jehož podstatnou součást tvořil výtěžek z prodeje [Anonymizováno] žalobkyně), již pak žalované novou judikaturou zastávaný právní názor mohl být znám, a jeho nynější aplikace pro ni proto nemůže být zcela překvapivá. Právní názor, podle nějž absence posudku soudem jmenovaného znalce rozporná s § 196a odst. 3 obch. zák. nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, je-li cena za převod majetku v této smlouvě cenou obvyklou nebo cenou pro společnost výhodnější, je proto na nyní projednávanou věc plně aplikovatelný.

85. Soud z uvedených důvodů shledal, že kupní smlouva z 20. 12. 2002 byla platným právním jednáním, na jehož základě se žalobkyně posléze vkladem do katastru [Anonymizováno] stala vlastníkem [Anonymizováno]. IV.[právnická osoba] možnosti podání žaloby z lepšího práva 86. V řízení bylo prokázáno, že v konkursu na majetek [právnická osoba] byly prodány [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyně a výtěžek z prodeje byl rozdělen mezi věřitele [právnická osoba]. Uvedený postup byl rozporný s hmotným právem, neboť vycházel z nesprávného právního názoru o absolutní neplatnosti kupní smlouvy z 20. 12. 2002. Po hmotněprávní stránce pak tímto postupem ve smyslu § 2991 zákona č. 80/2012 Sb., o. z., vzniklo věřitelům, kteří přijali plnění z výtěžku prodeje [Anonymizováno], bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně jakožto skutečného vlastníka těchto [Anonymizováno].

87. Soud se ovšem musel zabývat otázkou, zda se žalobkyně v současnosti může vydání tohoto bezdůvodného obohacení domáhat civilní „žalobou lepšího práva“ navzdory tomu, že řízení o konkursu na majetek [právnická osoba] již bylo pravomocně skončeno, a především pak navzdory tomu, že v rámci tohoto konkursu byla pravomocně zamítnuta žaloba o vyloučení [Anonymizováno] z majetkové podstaty. V tomto směru však soud dospěl ke kladnému závěru:

88. Jak obecně ve vztahu k tzv. žalobě z lepšího práva vysvětluje ustálená judikatura Nejvyššího soudu, žalobou z lepšího práva se v souvislosti s konkursním řízením rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) vyplacena jeho pohledávka za úpadcem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění. Taková třetí osoba tak má za to, že pohledávka byla vyplacena z pohledu hmotného práva neprávem, neboť daná třetí osoba ve skutečnosti měla k plnění z konkursní podstaty „lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky. Kdyby tedy bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by bylo náleželo třetí osobě; žaloba z tzv. lepšího práva uvedeným způsobem slouží k ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) bylo v konkursním řízení porušeno. Z hlediska hmotněprávního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z konkursní podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (viz např. rozsudek z 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3318/2016).

89. V rozsudku z [datum], sp. zn. [spisová značka], pak Nejvyšší soud podrobně vysvětlil: „vylučovací žaloba je svou povahou žalobou procesní, jejímž prostřednictvím se (jen) pro dobu trvání konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě a ve které se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje jen jako o otázce předběžné. Ze skutkového hlediska jde o to, zda je dán (jakýkoli) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen nebo zda je zde (jakýkoli) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu ve vztahu ke konkrétnímu vylučovateli brání. Tím, že zmešká lhůtu k podání vylučovací žaloby, vylučovatel o vlastnické právo k sepsanému majetku nepřichází; nastává toliko účinek popsaný v § 19 odst. 2 ZKV in fine. Má se tedy za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně a vylučovatel za trvání konkursu již nemá možnost vynutit si zákaz zpeněžení takového majetku a zabránit rozdělení výtěžku zpeněžení mezi úpadcovy věřitele (…). Dokud nedojde ke zpeněžení takového majetku v konkursu, zůstává vylučovateli i po zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby vlastnické právo k majetku zachováno a zrušením konkursu bez zpeněžení se mu vrací i právo s tímto majetkem nakládat. Nadto platí, že byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku „lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen; účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty.“ 90. Z citované judikatury jednoznačně vyplývá, že žaloba z lepšího práva slouží mj. právě k nápravě situací jako je ta nyní projednávaná, v nichž je v rámci konkursu zpeněžen majetek, který podle hmotného práva nepatřil úpadci, nýbrž třetí osobě, a výtěžek prodeje je následně rozdělen mezi věřitele úpadce. Není též žádných pochyb o tom, že úspěch žaloby z lepšího práva není závislý na tom, zda a s jakým výsledkem byl veden spor o vyloučení takového majetku z konkursní podstaty. Jak Nejvyšší soud výslovně uvedl již v rozsudku z 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, „účinnému uplatnění takového nároku není (se zřetelem k procesní povaze vylučovací žaloby) na překážku ani případný negativní výsledek sporu[Anonymizováno]o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty“ (obdobně viz též rozsudky z 14. 1. 2009, sp.zn. 28 Cdo 4531/2008, či ze 14. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2661/2011). Za mylný je proto třeba označit názor žalované, podle nějž může žalobu z lepšího práva úspěšně podat pouze osoba, která před zpeněžením objektivně vzato nemohla využít svoje právo domáhat se vyloučení z konkursní podstaty. To platí navzdory skutečnosti, že tento právní názor vyslovil i [Anonymizováno] soud v Praze ve výše (v bodě 32) citovaném usnesení z [datum], č. j. [spisová značka], jímž bylo přezkoumáváno rozvrhové usnesení vydané v konkursním řízení – jak totiž plyne z řady výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, daný právní názor se zcela vymyká ustálené rozhodovací praxi soudů.

91. Na okraj soud navíc poznamenává, že nemůže přehlédnout ani aplikaci citovaných obecných východisek přímo na případ žalobkyně, kterou již v minulosti provedl Nejvyšší soud: v usnesení z [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud přezkoumával rozhodnutí okresního a krajského soudu, jimiž byla zamítnuta žaloba žalobkyně vůči insolvenční správkyni Ing. [jméno FO] o vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve výtěžku zpeněžení [Anonymizováno]. Nejvyšší soud pak ve věci mj. uvedl: „V posuzované věci sepsala žalovaná [Anonymizováno] do konkursní podstaty a žalobci jako osobě, která tvrdila, že je vlastníkem sepsaných [Anonymizováno], byla dána možnost podat vylučovací žalobu. Žalobce vylučovací žalobu podal, avšak nebyl úspěšný, žaloba byla pravomocně zamítnuta. Rozhodnutím ve sporu o vyloučení [Anonymizováno] z konkursní podstaty nedošlo k určení vlastnického práva úpadce k danému majetku, ale závazně konečným způsobem bylo určeno, že [Anonymizováno] patří do konkursní podstaty a správkyně konkursní podstaty je oprávněna tyto [Anonymizováno] zpeněžit. Byl-li nebo bude-li výtěžek zpeněžení rozdělen mezi věřitele, může se žalobce domáhat (byl-li v době zpeněžení [Anonymizováno] jejich vlastníkem, jak tvrdí) bezdůvodného obohacení žalobou z lepšího práva.“ Nejvyšší soud tak již přímo v případě žalobkyně připustil možnost podání žaloby z lepšího práva poté, co neúspěšně bránila svá práva vylučovací žalobou v konkursu. I s ohledem na to by již v nynější situaci představovalo zcela nepřiměřený zásah do právní jistoty žalobkyně, pokud by soud měl přisvědčit argumentaci žalované a úspěch žaloby z lepšího práva [právnická osoba] vyloučit pouze s odkazem na zamítavé rozhodnutí o vylučovací žalobě týkající se [Anonymizováno].

92. Lze proto uzavřít, že žaloba z lepšího práva (tj. žaloba o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z hmotněprávního hlediska přijetím plnění z výtěžku prodeje majetku třetí osoby v konkursu na majetek úpadce) je prostředkem ochrany práv, který žalobkyně může využít. To platí nehledě na negativní výsledek sporu o vyloučení jejích [Anonymizováno] z konkursu na majetek [právnická osoba]. IV.3 K pasivní věcné legitimaci žalované 93. V řízení bylo prokázáno, že žalované bylo jako jednomu z věřitelů přihlášených do konkursu na majetek [právnická osoba] rozvrhovými usneseními z března 2019 a z března 2020 přiznáno plnění z rozvrhu v celkové výši 557 076,51 Kč. Žalovaná však v řízení poukazovala na to, že již v květnu 2018 postoupila pohledávky přihlášené do konkursu společnosti [právnická osoba]. Rovněž pak nadto tvrdila, že bankovní účet č. [č. účtu], na nějž bylo na základě jejího pokynu zasláno plnění na většinu z jí přihlášených pohledávek (s výjimkou pohledávky 21 původního věřitele [jméno FO]), je účtem společnosti [Anonymizováno] na to pak žalovaná namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace. Ani této argumentaci žalované však soud nemohl přisvědčit.

94. Je třeba zdůraznit, že bezdůvodné obohacení, jehož vydání je požadováno žalobou z lepšího práva má – jak plyne z výše citované judikatury – specifickou povahu: v souvislosti s konkursním řízení vzniká toto bezdůvodné obohacení věřiteli přihlášenému do konkursního řízení, kterému byla z konkursní podstaty vyplacena jeho pohledávka za úpadcem, ačkoliv žalobce měl k vyplacenému plnění z hmotněprávního hlediska lepší právo (typicky, jak je tomu i v nyní projednávané věci, proto, že do konkursní podstaty byl sepsán a v konkursu byl zpeněžen majetek, jehož vlastníkem byl ve skutečnosti žalobce, a nikoliv úpadce). Žaloba z lepšího práva je tedy založena na určitém specifickém rozporu mezi hmotným a procesním právem: osobě přihlášené do konkursu v procesní pozici věřitele se v souladu s pravidly procesního práva dostalo plnění, kterého se mu však podle hmotného práva dostat nemělo. Z tohoto důvodu je ovšem pro posouzení otázky pasivní věcné legitimace rozhodující nikoliv to, kdo byl z hmotněprávního hlediska věřitelem pohledávky, na niž bylo v konkursu plněno z rozvrhu, nýbrž to, kdo byl v procesním postavení věřitele v konkursu, a kdo se tedy procesní cestou úspěšně domohl plnění, které mu po hmotněprávní stránce nenáleželo. V nyní projednávané věci přitom byla touto osobou právě žalovaná. Právě žalovaná je proto ve věci pasivně věcně legitimována.

95. Na uvedeném závěru by pak nic neměnilo ani to, pokud by účet, na nějž byla část plnění z rozvrhu na základě pokynu žalované zaslána, byl skutečně účtem společnosti [právnická osoba]. Ustálená rozhodovací praxe soudů je totiž jednotná v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby, vymezený coby platební místo, nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], či usnesení z 9. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka], a z 25. 1. 2022, sp. zn. [spisová značka]). IV.4 Výše bezdůvodného obohacení a úrok z prodlení 96. Lze shrnout, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Na žalovanou přihlášené pohledávky do konkursu na majetek [právnická osoba] bylo totiž v tomto konkursu vyplaceno plnění pocházející z prodeje [Anonymizováno], které žalobkyně ještě před úpadkem [právnická osoba] nabyla na základě platné kupní smlouvy z 20. 12. 2002 do svého vlastnictví.

97. Výše tohoto bezdůvodného obohacení odpovídá celkem částce 507 400 Kč. V rámci rozvrhu byla rozdělována celkem částka 13 059 118,02 Kč, z níž 4,3 % (557 076,51 Kč) připadlo na pohledávky žalované. Z částky 11 800 000 Kč pocházející z výtěžku prodeje [Anonymizováno] pak odpovídající podíl 4,3 % činí celkem 507 400 Kč. S ohledem na to, že žalována byla částka 506 220 Kč, bylo žalobě možno vyhovět v plném rozsahu.

98. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění částky 383 028 Kč dopisem z 19. 4. 2021 ve lhůtě 10 dnů. Výzva byla žalované doručena 26. 4. 2021, a dne 6. 5. 2021 se tedy nárok žalobkyně v rozsahu výzvy stal splatným a od 7. 5. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení. Dopisem z 18. 3. 2022 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 123 192 Kč do 10 dnů od doručení výzvy, dopis byl žalované doručen, přičemž podle § 573 o. z. se má za to, že k doručení došlo 21. 3. 2022. Zbývající část nároku žalobkyně se proto stala splatnou 31. 3. 2022 a od 1. 4. 2022 se žalovaná ocitla v prodlení. Za dobu prodlení žalované pak žalobkyni náleží úrok z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

V. Závěr a náklady řízení

99. Ze všech uvedených důvodů soud shledal žalobu důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

100. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 139 439,20 Kč a sestávají z: - zaplaceného soudního poplatku ve výši 25 312 Kč; - odměny advokáta ve výši 91 620 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 9 860 Kč učiněných před rozšířením žaloby (tarifní hodnota 383 028 Kč; úkony převzetí zastoupení, předžalobní výzva podání žaloby) a 6 úkonů po 10 340 Kč učiněných od rozšíření žaloby (tarifní hodnota 506 220 Kč; úkony rozšíření žaloby z 3. 7. 2022, účast na jednání 11. 10. 2022 v délce přesahující 2 hodiny, vyjádření z 10. 11. 2022, účast na jednání 3. 1. 2022 v délce přesahující 2 hodiny); - paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 2 700 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 9 úkonů po 300 Kč; - náhrady za 21% DPH z částky 94 320 Kč ve výši 19 807,20 Kč.

101. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení

I. Argumentace účastníků I.1 Žaloba II. 1 Vyjádření žalované I.3 Replika žalobkyně II.4 Duplika žalované II. Skutková zjištění II.1 Ke koupi [Anonymizováno] žalobkyní a konkursu na majetek [právnická osoba] II.[právnická osoba] okolnostem zaplacení kupní ceny dle kupní smlouvy z 20. 12. 2002 II.3 K obvyklé ceně [Anonymizováno] v prosinci 2002 II. [právnická osoba] dalším sporům ohledně [Anonymizováno] vedeným žalobkyní II.5 Předžalobní výzva 68. II.6 Další provedené a navržené důkazy III. Závěr o skutkovém stavu IV. Právní posouzení IV.1 K platnosti kupní smlouvy z 20. 12. 2002 IV.[právnická osoba] možnosti podání žaloby z lepšího práva IV.3 K pasivní věcné legitimaci žalované IV.4 Výše bezdůvodného obohacení a úrok z prodlení V. Závěr a náklady řízení Poučení: