10 C 74/2024 - 54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o ochranu osobnosti a přiměřené zadostiučinění, takto:

Výrok

I. Žaloba o omluvu za výroky žalované pronesené na jednání Obvodního soudu pro [adresa] ve věci [spisová značka] dne [datum] a o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 5 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a argumentace účastníků I.1 Tvrzení a argumentace žalobkyně 1. Žalobkyně se podanou žalobou na ochranu osobnosti po žalované domáhá písemné omluvy a přiměřeného zadostiučinění ve výši 5 000 Kč za to, že žalovaná o žalobkyni na jednání Obvodního soudu pro [adresa] dne [datum] ve věci [spisová značka] šířila nepravdivá a difamační tvrzení.

2. Dle žalobních tvrzení je žalovaná matkou žalobkynina vnuka [jméno FO]. O výživě a výchově nezletilého [jméno FO] je u Obvodního soudu pro [adresa] vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum] žalovaná při své účastnické výpovědi za přítomnosti otce nezletilého, právních zástupců, pracovnice OSPOD, další osoby, která se u OSPOD zaučovala, a soudkyně, uvedla mj. následující tvrzení související s jejím úpadkem: „Insolvenční řízení je vedeno i kvůli pohledávce rodiny [jméno FO] ve výši 300 000 Kč, to byl hlavní důvod toho, proč jsem v úpadku. Když jsme se s otcem syna rozcházeli, tak jsem byla přinucena i výhružkami, pod nátlakem rodiny [jméno FO] s tím, že když nějaké věci nepodepíšu, tak že mě připraví o dítě. Bohužel jsem byla neznalá a nevědomá, proto jsem se dostala do této situace. Ten dluh, který jsem měla, jsem splácela, pouze jsem se za celou dobu asi 3x zpozdila se splátkou, bylo to v době covidu, nevyšlo mi to, proto matka [tituly před jménem] [jméno FO] podala žalobu, i když jsem se chtěla dohodnout, chtěla jsem to splácet, věděli, že jsem samoživitelka, že jsem sama se synem, a i tak po mně chtěli, abych zaplatila 400 000 Kč a vůbec se neštítili, když jsem se chtěla dohodnout a navýšit tu splátku, tak s nimi nebyla žádná dohoda. I dnes, když se podíváte do insolvenčního rejstříku, uvidíte průběh reakcí společnosti [Anonymizováno], jak matka pana [Anonymizováno], babička [Anonymizováno], vznášejí námitky, aby mi oddlužení nebylo povoleno. Tak jako celé 4 roky dělají vše pro to, aby mi uškodili. Splátka byla 1 600 Kč měsíčně. Já jsem ji splácela, pouze jsem se asi 3x opozdila v řádu 2-3 dnů, a to ještě v covidovém období.“ 3. Citovaná tvrzení žalované jsou nepravdivá a hrubě urážlivá pro žalobkyni a její rodinu. Pohledávka, o které žalovaná hovořila, je pohledávkou společnosti [právnická osoba], jejímiž jednateli jsou žalobkyně a otec nezletilého [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]. Nepravdivé a urážející je tvrzení, že rodina žalobkyně způsobila úpadek žalované. Za nehoráznou lež žalobkyně považuje tvrzení, že žalovaná byla přinucena k podpisu nátlakem a výhružkami rodiny [jméno FO], že ji připraví o dítě, stejně jako tvrzení, že se žalobkyně či její rodina „neštítí“ po žalované chtít peníze (jedná se o pohledávku společnosti [právnická osoba], na kterou má právní nárok a jako řádný hospodář ji uplatnila). Žalobkyně je žalovanou vyobrazována tak, že chtěla žalovanou připravit o dítě. Takové tvrzení ale nedává smysl v kontextu toho, že v dané věci byla uzavřena dohoda o péči. Také tvrzení žalované, že žalobkyně vznáší námitky, aby žalované nebylo povoleno oddlužení a celé čtyři roky dělá vše, aby žalované uškodila, zcela absurdně slučuje osobu žalobkyně a společnost [právnická osoba]

4. Výroky žalované žalobkyni způsobily újmu na jejích osobnostních právech, neboť negativně ovlivňují pověst žalobkyně na veřejnosti, vážnost ve společnosti, důstojnost, čest i soukromý život. Výroky žalované měly také negativně ovlivnit pracovní postavení žalobkyně. Žalobkyně je jednatelkou společnosti [právnická osoba], jako jednatelka má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Plněním této své povinnosti se žalobkyně vystavuje urážlivým nepravdivým tvrzením ze strany žalované, která na žalobkyni projektuje svůj negativní vztah vůči svému věřiteli (společnosti [právnická osoba]). Vůči svému bývalému manželovi, otci nezletilého [tituly před jménem] [jméno FO], se žalovaná také vyjadřuje nactiutrhačně, když ve své výpovědi [datum] sdělila, že „vzhledem ke konfliktnosti otce a jeho velkému množství právních zástupců“ jí bylo doporučeno ze strany OSPOD, aby měla vlastního právního zástupce, což dle sdělení žalované rovněž vedlo k jejímu zadlužení a následně i úpadku. Uvedené tak jen dokládá, že žalovaná veřejně, zcela smyšleně, nepravdivě a způsobem poškozujícím osobnostní práva žalobkyně fakticky viní ze své životní situace osobu žalobkyně a celou její rodinu.

5. Žalobkyně tak považuje tvrzení žalované za neoprávněné zásahy do svého práva na ochranu osobnosti a žalobou se domáhá odstranění tohoto neoprávněného zásahu. Žalobkyně označila újmu za velice závažnou, neboť nepravdivá tvrzení žalované způsobila snížení vážnosti žalobkyně a jejího postavení ve společnosti a ve veřejném i soukromém životě ve značné míře. Žalobkyně tak s ohledem na výše uvedené považuje zadostiučinění spočívající v odvolání nepravdivého tvrzení za ne zcela dostačující. Žalobou proto uplatnila vůči žalované také nárok na nemajetkovou újmu v penězích ve výši 5 000 Kč. I.2 Tvrzení a argumentace žalované 6. Žalovaná považuje žalobu za zcela nedůvodnou a navrhla ji v celém rozsahu zamítnout. Žalovaná učinila nesporným, že byla dříve snachou žalobkyně, neboť byla v minulosti manželkou jejího syna, [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým má nezletilého syna [jméno FO], který je tak současně vnukem žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že je pravdou, že společně s [tituly před jménem] [jméno FO] jsou účastníky opatrovnického řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Při jednání konaném dne [datum] byla žalovaná jako účastnice v tomto řízení vyslýchána. Jednání byli přítomni účastníci řízení, jejich právní zástupci a soud. Veřejnost přítomna nebyla. Během svého výslechu se žalovaná vyjadřovala ke své finanční situaci, která částečně plyne i z rozvodového řízení se synem žalobkyně a soudních sporů vedených se společností, ovládanou výlučně žalobkyní a její rodinou. Žalovaná během výslechu činila hodnotící soudy, kdy popisovala, jak vnímá svou životní situaci. Šlo o subjektivní názory žalované. Žalovaná zaujímala při svém účastnickém výslechu k věci svůj postoj, který vychází z jejích vlastních kritérií a zkušeností. Jednotlivá tvrzení žalovaná činila výlučně vůči soudu a nijak nenarušila důstojnost či čest žalobkyně, která nebyla ani na jednání dne [datum] přítomná. Soud, vůči kterému žalovaná svou výpověď činila, byl se situací seznámen a bylo následně na jeho úvaze, jak k výpovědi žalované přistoupí a jak ji za provedení dalších důkazů vyhodnotí.

7. Pro případ, že by soud tvrzení žalované blíže zkoumal, je dle názoru žalované zapotřebí vycházet z celého protokolu z jednání a její výpověď je nutné vnímat jako hodnotový soud. Soud by se měl zabývat také tím, jaký byl obsah výroku, jeho forma a postavení kritizované osoby a zda se dotýká (tedy zda dala ke kritice podnět či ji vyprovokovala). Soud by měl zkoumat také, kdo výrok pronáší, a zejména pak kdy. K tomu žalovaná uvedla nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14. Žalovaná je přitom přesvědčena, že při posouzení naznačených kritérií k porušení práva žalobkyně na ochranu její osobnosti nedošlo.

8. K žalobkyní tvrzené záměně společnosti [právnická osoba] se samotnou žalobkyní, která je její jednatelkou, žalovaná uvedla, že tato záměna nemůže být zásahem do osobnostních práv žalobkyně. Dle žalované je sice pravdou, že právnická osoba a fyzická osoba, která za právnickou osobu jedná, jsou dvě oddělené, samostatné osoby. Žalovanou jako právního laika však není možné činit odpovědnou z narušení ochrany práv fyzické osoby, když žalovaná přičetla jednání právnické osoby této fyzické osobě. Jednání obou těchto osob je ve shodě a žalovaná pouze vyjádřila, jak celou situaci vnímá. Skutečnost, že je žalovaná pod tlakem rodiny žalobkyně, je dle žalované doložena i samotnou žalobou podanou v nynějším řízení. Rodina žalobkyně podrobuje jakékoliv vyjádření či jednání žalované soudnímu přezkumu. Na žalovanou je tak vyvíjen určitý nátlak nejen v insolvenčním řízení, ale také prostřednictvím trestních oznámení či podáním předběžného opatření, kterým byla žalovaná málem připravena o péči o nezletilého syna během Vánoc. Žalovaná tak vnímá, že se ocitla „pod palbou“ právních prostředků rodiny žalobkyně. Žalovaná z důvodu ochrany své osoby vynakládá na uvedené spory finanční prostředky a je neustále v pozoru, co dalšího bude použito proti ní. Dle žalované byly uvedené výroky o nátlaku vyneseny před soudem, a tyto výroky požívají právní ochrany. Žalovaná nepronesla dehonestující výroky, ale přípustný hodnotící soud. Žalovaná upřesnila, že ve své účastnické výpovědi v řízení sp. zn. [spisová značka] neuvedla, že pohledávka rodiny [jméno FO] je jedinou příčinou její insolvence, uvedla, že v insolvenci je i kvůli ní.

9. Dle žalované je zcela zásadní, kdy byly výroky, které žalobkyně označila za problematické, žalovanou proneseny. Žalobkyně sama uvedla, že se jednalo o účastnický výslech žalované v rámci opatrovnického řízení. Žalovaná pak v této souvislosti odkázala na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky (Cpjn 13/2007), dle kterého je zásah do osobnostních práv činěný v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, např. při účastnické výpovědi, není pravidelně považován za neoprávněný, pokud osoba, která se zásahu dopustí, nevybočí ze stanovených mezí práva a povinností, kterým může být např. křivé obvinění, výpověď nebo přestupek. Žalovaná se domnívá, že k ničemu takovém z její strany nedošlo. Pokud by soud vyhodnotil, že žalovaná svými tvrzeními zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, pak by měl tento zásah vnímat jako oprávněný, který nepožívá ochrany dle občanského zákoníku, jelikož byl učiněn v soudním řízení. II. Skutkový stav II.1 K provedeným důkazům 10. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

11. Dne [datum] probíhalo u zdejšího soudu jednání o svěření do péče a určení výživného (včetně změn) nezletilému [jméno FO]. Při jednání byla kromě předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO] přítomna žalovaná jako matka nezletilého a její právní zástupkyně, [Jméno advokátky], otec nezletilého a jeho právní zástupce (nyní právní zástupce žalobkyně), [Jméno advokáta]. Za Městskou část [adresa] byla přítomna [tituly před jménem] [jméno FO]. Při jednání bylo přistoupeno k výslechu žalované.

12. Dle písemného záznamu protokolu z jednání ve věci sp. zn. [spisová značka], konaném dne [datum], žalovaná v rámci své účastnické výpovědi mj. uváděla okolnosti, kvůli kterým je v insolvenci. Žalovaná uvedla, že se do insolvence dostala proto, že si musela u banky půjčit finanční prostředky ve výši 800 000 Kč, aby měla na úhradu právních výdajů za právního nástupce v soudním řízení, které bylo velice nákladné, že jednala v nejlepším zájmu svého syna, bojovala o jeho svěření do péče a nevěděla, že bude řízení tak dlouho trvat (prokázáno protokolem o jednání Obvodního soudu pro [adresa] ve věci [spisová značka] dne [datum]).

13. V průběhu účastnické výpovědi pak žalovaná mj. na dotaz soudkyně, zda je insolvence vedena ještě kvůli nějakým dalším částkám a jakým, uvedla (za současné protokolace soudkyně – označeno třemi tečkami v závorkách), následující: „Ano, díky pohledávce rodiny [jméno FO], [právnická osoba] (…) čtyři sta tisíc. (…) A to vlastně hlavní důvod toho, proč jsem v tom úpadku.“ K dotazu soudkyně, zda to byla ta částka, kterou jim nějak dlužila, dále uvedla: „To bohužel na začátku toho rozchodu s panem [Anonymizováno], když jsme se rozcházeli, tak jsem byla přiměna, donucena skoro až pod výhružkami podepsat nějaké papíry, vlastně jsem nebyla ani znalá, vědomá pořádně toho, co jsem podepsala. (…) Vlastně jsem byla přímo pod nátlakem rodiny [jméno FO] (…) s tím, že když, když nějaké věci nepodepíšu, že mě připraví o dítě. (…) Bohužel jsem byla neznalá, nevědomá a podepsala jsem, tím jsem se dostala do této situace. (…) Ale ten dluh, který jsem měla, jsem splácela (...) pouze jsem se dvakrát zpozdila třeba o dva dny se splátkou, to se stalo třikrát za celou dobu třeba. (…) Ano, a to bylo i v době covidu prostě, nevyšlo mi to finančně. (…) A proto vlastně matka tady [tituly před jménem] [jméno FO] na mě podala žalobu. (…) I když jsem vlastně chtěla se dohodnout, chtěla jsem to splácet. (…) Věděli, že jsem samoživitelka, jsem doma sama se synem, a i tak po mně chtěli abych zaplatila okamžitě čtyři sta tisíc. (…) A vůbec se neštítili toho aby, (…) i když jsem chtěla se dohodnout, chtěla jsem navýšit tu splátku, (…) tak s nimi nebyla žádná dohoda. (…) Vlastně i dnes, když se podíváte do insolvenčního rejstříku, tak uvidíte průběh těch reakcí [právnická osoba] jak vlastně ještě předtím… (…) Kdy matka pana [Anonymizováno], (…) babička [Anonymizováno], matka pana [Anonymizováno], jednatele společnosti [právnická osoba]…“ K dotazu soudkyně, a co tedy s tím, dále uvedla: „Jde o to že vlastně oni vznáší námitky abych v tom insolvenčním… nebylo mi povoleno to oddlužení. (…) Vlastně prostě jako po celé ty čtyři roky dělali všechno pro to, aby mi uškodili.“ K dotazu soudkyně, kolik měla činit ta splátka, dále uvedla: „To byla šestnáct set měsíčně.“ K dotazu soudkyně, zda ji splácela, pak uvedla: „Splácela jsem ji samozřejmě, říkám, akorát jsem se maximálně třikrát opozdila v řádku dvou tří dnů víc ne, (…) a to ještě v covidovém období.“ K dotazu soudkyně, zda tedy ještě něco, dále dodala: „[právnická osoba] byl hlavní důvod toho proč jsem podala návrh na to insolvenční řízení,“ (prokázáno relevantní částí záznamu z jednání zdejšího soudu ve věci [spisová značka]).

14. Dopisem ze dne 15. 3. 2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k omluvě a k úhradě přiměřeného zadostiučinění za výše uvedené výroky (prokázáno výzvou k omluvě z 15. 3. 2024 včetně e-mailu z 15. 3. 2024).

15. Mezi účastníky bylo nesporné, že na majetek žalované je vedeno insolvenční řízení, do nějž je přihlášena mj. pohledávka společnosti [právnická osoba], jejíž jednatelkou je žalobkyně a že tato společnost v insolvenčním řízení nejprve vznášela námitky proti schválení oddlužení a posléze navrhovala zrušení oddlužení. Rovněž bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná 4. 10. 2018 podepsala dohodu o uznání dluhu vůči společnosti [právnická osoba] a že téhož dne byla mezi žalovanou a synem žalobkyně uzavřena dohoda ohledně porozvodového uspořádání. II.2 K ostatním navrženým důkazům 16. Žalobkyně jako důkazy navrhla také výslech syna žalobkyně, dohodu o uznání dluhu, dohodu o úpravě péče o syna žalované, přehled historických výdělkových poměrů žalované, založeným v opatrovnickém spise pod sp. zn. [spisová značka] a SMS komunikaci z roku 2024 mezi žalovanou a synem žalobkyně, dokládající pokračování negativních výroků a útoků na rodinu žalobkyně, jejího syna a jeho aktuální manželku. Žalobkyně navrhla také provedení důkazu dotazem na opatrovníka nezletilého syna žalované, a to k ověření toho, zda při jednání dne [datum] byl vedle samotného opatrovníka, resp. zaměstnance OSPOD, přítomen v rámci náslechu také další jeho zaměstnanec.

17. Žalovaná jako důkazy navrhla také připojení spisu v opatrovnické věci sp. zn. [spisová značka] a výslechy jejích původních právních zástupců, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a to k atmosféře, v níž byly dohody o uznání dluhů a úpravě péče o syna žalované uzavírány.

18. Soud tyto navržené důkazy neprovedl pro nadbytečnost. V tomto řízení jsou posuzovány výroky žalované, které během svého účastnického výslechu pronesla na jednání dne [datum]. Pro posouzení věci tak nemá žádnou relevanci SMS komunikace z roku 2024, která se má týkat odlišných výroků žalované. Stejně tak nemají žádný přímý vztah k předmětu řízení ani historické výdělkové poměry žalované. Z navržených dalších listin, tj. dohody o uznání a splácení dluhů a úpravě péče o nezletilého syna, by soud jejich provedením nemohl získat informace, které by se jakkoli týkaly okolností, za kterých byly dohody uzavírány – pro posouzení věci pak představuje ohledně těchto listin dostatečný základ skutkový stav v rozsahu, který je mezi účastníky nesporný. Rovněž zjištění, kterých měl dle žalobkyně soud dosáhnout provedením dotazu na opatrovníka nezletilého syna žalované, soud považuje za nadbytečné: Zjištění, zda kromě zaměstnance OSPOD byl přítomen při jednání dne [datum] ještě další jeho zaměstnanec tzv. „v zácviku“, by dle názoru soudu nemělo na jeho rozhodování žádný vliv, neboť způsob případného šíření pronesených výroků by s ohledem na povinnost mlčenlivosti zaměstnanců OSPOD nedoznal prakticky žádné změny.

19. Připojení opatrovnického spisu soud taktéž posoudil ve vztahu ke zjišťovaným skutečnostem za nadbytečné, neboť otázka výživy a péče syna žalované není v tomto řízení zkoumána. Výroků, kterých se měla dopustit žalovaná, se pak těchto otázek měly týkat pouze tak, že žalobkyně měla dle žalované připravit žalovanou o dítě, pokud dohody o uznání dluhů a péči o toto dítě nepodepíše. Soud proto zastává názor, že provedení důkazu připojeným opatrovnickým spisem by bylo nadbytečné, a tedy v rozporu se zásadou hospodárnosti. S ohledem na to, že jsou v daném řízení posuzovány výroky žalované, které byly proneseny při jejím účastnickém výslechu v rámci jejích hodnotových soudů (viz k tomu níže), soud neprováděl ani žalovanou navržené výslechy jejích původních právních zástupců, které měly dokreslit atmosféru, v níž byly dohody uzavírány. Soud se domnívá, že výpovědi třetích osob by ve vztahu k subjektivnímu prožívání žalované nepřinesly skutková zjištěná, která by rozhodnutí soudu byla schopna ovlivnit. II.3 Závěr o skutkovému stavu 20. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu:

21. Žalovaná byla u zdejšího soudu účastnicí řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], a to jako matka nezletilého syna [jméno FO], který je současně vnukem žalobkyně – otec nezletilého [jméno FO] je [tituly před jménem] [jméno FO], který je synem žalobkyně. Při jednání konaném dne [datum] se žalované v rámci její účastnického výslechu předsedkyně senátu dotázala na další důvody, které jí kromě zápůjčky na úhradu nákladů právního zastoupení přivedly do insolvence. Žalovaná uvedla, že se do insolvence dostala také díky pohledávce rodiny [jméno FO] – společnosti [právnická osoba] – ve výši 400 000 Kč, že během počátku rozchodu se synem žalobkyně byla skoro až pod výhružkami donucena podepsat nějaké papíry, přičemž nebyla vědomá a znalá toho, co podepisuje, že se cítila být přímo pod tlakem rodiny [jméno FO], že pokud nějaké věci nepodepíše, připraví ji o dítě. Rovněž uvedla, že dluh splácela, pouze se asi třikrát zpozdila cca o dva dny se splátkou, což se stalo v době covidu, kdy ji splácení finančně nevyšlo, což vedlo k tomu, že na ni žalobkyně podala žalobu, že se chtěla dohodnout a splátku navýšit, nebyla s nimi ale žádná dohoda. Žalovaná během výslechu také uvedla, že nahlédnutím do insolvenčního rejstříku je možné vidět průběh reakcí společnosti [právnická osoba], kdy žalobkyně jako jednatelka společnosti vznáší námitky, aby žalované nebylo povoleno oddlužení, a že oni vlastně po celé ty čtyři roky dělali všechno proto, aby žalované uškodili.

III. Právní posouzení

22. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil tak, že shledal, že žaloba není důvodná, neboť výroky žalované pronesené při účastnické výpovědi před soudem představují převážně přípustné hodnotící soudy a nejsou excesem z výkonu procesních práv a povinností účastníka soudního řízení. K těmto závěrům soud dospěl konkrétně z následujících důvodů:

23. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala písemné omluvy a náhrady nemajetkové újmy, kterou měla žalovaná způsobit neoprávněnými zásahy do práva žalobkyně na ochranu její osobnosti. Zásah měl být přitom způsoben výroky, které žalovaná učinila při svém výslechu, když byla jako účastnice řízení o výživu a péči svého nezletilého syna, které je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka], vyslýchána předsedkyní soudu. Žalovaná posuzované výroky uvedla jako odpověď na dotaz, jaké další dluhy jí přivedly do insolvence. Nezletilý syn je současně vnukem žalobkyně, jejíž syn (otec nezletilého) je bývalým manželem žalované.

24. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu považuje zásah do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění či povinností v rámci soudního řízení (jakým je též posuzovaná účastnická výpověď žalované) zásadně za oprávněný, pokud osoba, která se zásahu dopouští, nevybočí z mezí takto stanovených práv a povinností. Zásah musí být vždy posuzován v kontextu s okolnostmi, za nichž k zásahu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv či povinností, plní. Za vybočení z takto stanovených mezí práv a povinností v soudním řízení judikatura považuje například křivé obvinění, křivou výpověď dle trestního zákona nebo přestupek. (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, R 54/2010).

25. Předpokladem pro to, aby vznikla povinnost odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby, je existence zásahu, který je objektivně schopen vyvolat nemajetkovou újmu. Ta spočívá buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Zásah musí být přitom vždy neoprávněný (tedy protiprávní). Současně s neoprávněností (protiprávností) zásahu musí soud také zjistit, že v daném případě existuje příčinná souvislost mezi posuzovaným zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby – v tomto řízení žalobkyně (k tomu srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2642/2022).

26. Některé zásahy, byť se zdánlivě jeví tak, že odporují objektivnímu právu, není možno posuzovat jako neoprávněné, a to pro existenci okolností vylučujících neoprávněnost zásahu. Jde o případy, kdy k zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo při výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu uložil zákon. Pak, pokud nejsou překročeny zákonem stanovené meze, jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takovýto zásah zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti trvat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004). Zásah je dále třeba vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv či povinností plní (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, Cpjn 13/2007). Zejména nejde-li o bezúčelné a svévolné vyjadřování, ale vyjádření podnícené předchozím jednáním druhé osoby, případně nejde-li o urážky, vulgarity či napadání, či o hodnotící soudy bez dostatečného faktického podkladu, není důvodu mít za to, že by šlo o nepřiměřený způsob výkonu subjektivního práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 4125/2019, nebo ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2904/2020). Rozhodovací praxe v zásadě vychází též z toho, že u sdělení majících povahu skutkových tvrzení je třeba při posuzování jejich potenciálu zasáhnout do práv jiné osoby vyjít z toho, že pravdivost sdělení se posuzuje s přihlédnutím k celkovému kontextu, a neklást na ně nereálné požadavky na absolutní soulad s objektivním stavem (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2491/2022 ), každé zjednodušení (či zkreslení) nemusí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2540/2021, ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2105/2022) (k tomu srov. tamtéž).

27. Soud se proto věcně zabýval spornou otázkou, zda zásah do osobnosti žalobkyně, který žalovaná způsobila dne [datum] svými výroky učiněnými při jejím účastnickém výslechu, byl oprávněný. Jinými slovy, zdali se žalovaná při výkonu svého práva být v řízení sp. zn. [spisová značka] slyšena, nedopustila svým vyjadřováním nepřiměřeného excesu, který učinil zásah do osobnostních práv žalobkyně nezákonný.

28. Soud se tedy zabýval zejména tím, zdali posuzované výroky měly potenciál nepřiměřeně zasáhnout osobnostní sféru žalované, a to s přihlédnutím k celkové situaci, která žalovanou vedla k vyřknutí žalobou napadených výroků.

29. Dle § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), „Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“ 30. Dle § 2956 občanského zákoníku „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“ 31. Soud přitom v kontextu následujícího posuzování výroků žalované připomíná rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1988/2021-II, v němž soud shledal akceptovatelným i účastnický výrok o možném pohlavním zneužívání žalobkyně jejím otcem v minulosti. Zejména pak ale usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2904/2020, kterým soud shledal ve skutkově bližším případu jako akceptovatelný výrok o tom, že žalobce využíval finanční závislosti žalované, držel ji ve finanční tísni a jakýkoliv finanční příspěvek z jeho strany se nikdy neobešel bez slovního napadání a řady výčitek, že měl žalovanou několikrát fyzicky bezdůvodně napadnout, že žalobce o společného nezletilého syna nejeví zájem, neboť si našel jinou partnerku, kterou si vodí do bytu v době, kdy má mít syna ve své péči a že žalobce neprojevuje zájem o nemocného nezletilého syna, přičemž posuzované výroky o osobě žalobce byly žalovanou učiněny v rámci řízení před soudem a při styku s pracovníky OSPOD.

32. V řízení bylo prokázáno, že výroky o osobě žalobkyně žalovaná učinila v rámci své účastnické výpovědi, tedy při výkonu svého subjektivního práva daného zákonem. Soud přitom dospěl k závěru, že se žalovaná nevyjadřovala svévolně. Žalovaná výroky činila v reakci na dotaz předsedkyně opatrovnického soudu, jaké další dluhy vedly k jejímu úpadku. Ze strany žalované šlo o kombinaci tvrzení o okolnostech podpisu dokumentů, její platební morálky ve vztahu k dlužné částce a průběhu jejího insolvenčního řízení, které žalovaná doprovázela informacemi o subjektivním vnímání jednání žalované, jejího syna, popř. společnosti [právnická osoba], kterou je žalobkyně jednatelkou. Ze strany žalované šlo o výrok týkající se nátlaku, který žalovaná na svou osobu subjektivně pociťovala při podpisu dokumentů, a o výrok, že po celé čtyři roky dělala žalobkyně, resp. její syn či společnost [právnická osoba] všechno pro to, aby žalované uškodili.

33. Soud připouští, že žalovaná ve výroku „vlastně i dnes když se podíváte do insolvenčního rejstříku tak uvidíte průběh těch reakcí [právnická osoba] jak vlastně ještě předtím (…) kdy matka pana [Anonymizováno], babička [Anonymizováno], (…) babička [Anonymizováno], matka pana [Anonymizováno] jednatela..jednatele společnosti [právnická osoba]“ a „Jde o to že vlastně mi vznáší námitky abych v tom insolvenčním nebylo mi povoleno to oddlužení.“ několikrát zaměňuje společnost, v níž je žalobkyně jednatelkou, za osobu samotné žalobkyně, soud však seznal, že v kontextu procesní i životní situace, za kterých byl výrok žalované pronesen, jakož i s ohledem na to, že i při snížené koherenci výroku je patrné, že žalovaná uvedla fakticky správné postavení žalobkyně v dané společnosti, lze tento nesoulad s objektivní realitou, považovat za zanedbatelný. Při výkonu subjektivního práva, jakým je účastnický výslech, nemá účastník sdělovat pouze „ultimativní pravdu“, obsahem tohoto práva je možnost soudu sdělit i své pocity či myšlenky, které jsou při popisovaném ději u účastníka přítomny. Soud pak má právo, dotázat se účastníka takovým způsobem, aby objektivní pravdu zjistil, popř. aby překlenul nedokonalosti účastníkova projevu, které soudu brání v přijetí účastníkovi výpovědi. To se stalo i v posuzovaném případě, kdy na výše uvedené, mírně chaotické vyjádření žalované reagovala předsedkyně soudu vyjasňujícím dotazem, na nějž žalovaná reagovala hodnotícím soudem, že jí je po čtyři roky škozeno. Tento soud však byl proveden v návaznosti na faktický podklad, jako subjektivní reakce na předchozí jednání žalobkyně a jejího syna. Lze tak shrnout, že žalovaná svými výroky vyjadřovala vlastní pocity, které v konkrétních situacích či po určený čas vnímala. Výroky žalované sice obsahovaly určité citové zabarvení, byly však prosté vulgarit či urážek.

34. Soudu navíc není známo, že by žalovaná hodnocené výroky jakýmkoliv způsobem zveřejnila. V řízení nebylo tvrzeno, že by žalobkyně tyto výroky opakovala mimo svůj účastnický výslech nebo že by je sama aktivně šířila mimo zdi soudu. Soud tak výroky žalované, které měly dle názoru žalobkyně nepřiměřeným způsobem zasáhnout do její osobnostní sféry, neshledal jako excesivní, schopné zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně nad rámec zákonem přípustné míry. Soud proto nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na písemnou omluvu, ani na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

IV. Závěr a náklady řízení

35. Ze všech uvedených důvodů soud ve věci rozhodl tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 10 200 Kč a sestávají z odměny advokátky podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 9 300 Kč, za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 12. 4. 2024, účast na jednání soudu) a paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč.

37. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení

I. Předmět řízení a argumentace účastníků I.1 Tvrzení a argumentace žalobkyně I.2 Tvrzení a argumentace žalované II. Skutkový stav II.1 K provedeným důkazům II.2 K ostatním navrženým důkazům II.3 Závěr o skutkovému stavu III. Právní posouzení IV. Závěr a náklady řízení Poučení: