10 C 78/2018 - 529

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobců: a) [název žalobkyně], reg. č. FL [číslo], [číslo], sídlem [adresa žalobkyně a žalobce], [anonymizována dvě slova] b) [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce], [anonymizována dvě slova] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [země] - [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] 2. [anonymizováno] [země], [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnického práva k nemovitostem, o vyklizení a zaplacení peněžité náhrady takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby bylo žalovanému 2) uloženo vyklidit a předat žalobcům nemovitosti v katastrálním území Petříkov u Branné: pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; a zaplatit žalobcům částku ve výši 100 000 Kč, eventuálně aby byla uložena žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za nemovitosti v katastrálním území Petříkov u Branné: pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno] ve výši 100 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Petříkov u Branné: pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; se zamítá.

III. Žalovanému 1) se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 4 017,23 Kč, kterou jsou povinni zaplatit žalobce a) a žalobce b) žalovanému 1) společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovanému 2) se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 18 749,90 Kč, kterou jsou povinni zaplatit žalobce a) a žalobce b) žalovanému 2) společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalovanému 2) jednak uložena povinnost vyklidit a předat žalobcům pozemky uvedené ve výroku tohoto rozsudku a zaplatit žalobcům částku ve výši 100 000 Kč, eventuálně aby byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za pozemky dle výroku tohoto rozsudku ve výši 100 000 Kč a za druhé se domáhali určení, že žalobce a) je vlastníkem pozemků dle výroku tohoto rozsudku. Žalobu žalobci odůvodnili tím, že původním vlastníkem sporných nemovitostí byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], který je nabyl na základě odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v [obec] ze dne 13. 5. 1930, číslo listiny D1/29/27, odevzdací listiny bývalého krajského soudu civilního v [obec] ze dne 16. 10. 1930, číslo listiny D2/29/91 a odevzdací listiny bývalého krajského soudu civilního v [obec] ze dne [datum], číslo listiny F ([číslo]) / [číslo], přičemž všeobecným právním nástupcem [jméno] [jméno] [příjmení] je žalobce a), žalobce b) pak jako hlava [anonymizováno] knížectví má požívací právo k předmětným nemovitostem. Dle žalobců se československý stát v roce 1945 chopil držby předmětných nemovitostí na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a to navzdory tomu, že [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nebyl německé, nýbrž lichtenštejnské národnosti, pročež se na něj pravidla o konfiskaci majetku podle citovaného dekretu prezidenta republiky neměla vztahovat, nadto československé orgány při konfiskaci pozemků založily svá rozhodnutí na neexistujících skutečnostech, respektive skutečnost nahradily svými prohlášeními (národnost). Dle žalobců tak vlastnické právo nikdy nebylo [jméno] [jméno] [příjmení] odebráno a tento je vlastníkem předmětných pozemků doposud – tedy vlastníky jsou jeho právní nástupci. Dále žalobci zpochybnili pravomoc orgánů, které rozhodovaly o konfiskaci majetku, a poukázali na imunity, které požíval a požívá lichtenštejnský kníže jako hlava státu. Žalobci pak tvrdili nicotnost a nezákonnost rozhodnutí o konfiskaci, pročež žalovaní nemohou mít vlastnické právo k předmětným nemovitostem a tedy ani právo užívací.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že v prvé řadě zpochybnili naléhavý právní zájem žalobců v žalobě o určení vlastnického práva, dále uvedli, že stát se stal vlastníkem sporných nemovitostí na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., přičemž konfiskace pozemků byla přezkoumána v době konfiskace zákonným postupem a příslušná rozhodnutí byla vydána pravomocnými orgány. Žalovaní uvedli, že klíčovým v této věci je stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/05 ze dne 1. 11. 2005, které žalobci zpochybňují, žalovaní k tomu uvedli, že postup žalobců narušuje právní jistotu stran vlastnictví předmětných nemovitostí, a to po velmi dlouhé době.

3. Výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 56-60) bylo prokázáno, že pro pozemky parcelní [číslo] to vše v [katastrální uzemí], je jako vlastník uvedených pozemků evidována Česká republika a právo hospodařit na pozemcích je evidováno ve prospěch Lesů České republiky s. p.

4. Úředním potvrzením Knížecího zemského soudu ve Vaduzu z 12. 7. 2010, č.j. A 5/90, ON 10 bylo prokázáno, že zemřelý [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], jediným dědicem svého majetku ustanovil nadaci [název žalobkyně], avšak veškerý svůj majetek věnoval již za svého života této nadaci.

5. Srovnávacím porovnáním parcel bylo prokázáno, že dnešní pozemky p. č. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], byly dříve součástmi pozemků na přídělu 12 v [katastrální uzemí]. Pozemky pak byly evidovány jako louky, pastva, role či les, jiné druhy pozemků ve srovnání uvedeny nejsou.

6. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 142) a přiloženým výměrem o zavedení národní správy a jmenování národního správce (č. l. 143 a 144), bylo prokázáno, že Ministerstvo zemědělství v [obec] vyrozumělo JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, jakožto generálního zplnomocněnce knížete [jméno] [jméno] z [anonymizováno] o zavedení národní správy do všech podniků i jiných majetkových podstat knížete [jméno] [jméno] z [anonymizováno] nacházejícího se na území Československé republiky a jmenování národního správce.

7. Vyhláškou Okresního národního výboru v Olomouci ze dne 31. 7. 1945, č.j. 470/přes s přílohou (č. l. 145, 146, 465) bylo prokázáno, že Okresní národní výbor v [obec] označil [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] za osobu německé národnosti ve smyslu § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb. Vyhláškou byl konfiskován majetek mimo jiné v okrese [obec]. 8. [příjmení] [příjmení] národního výboru v [obec] (č. l. 147, [číslo]) bylo prokázáno, že Zemský národní výbor v [obec] obdržel stížnost a žádost o připuštění výjimky [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti vyhlášce Okresního národního výboru v [obec] o konfiskaci jeho majetku na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., a tuto projednával. 9. [příjmení] [příjmení] národního výboru v [obec] č. j. 86/ VIII/26-1946 ze dne 16. ledna 1946 (č. l. 152-158), bylo prokázáno, že Zemský národní výbor nevyhověl stížnosti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti vyhlášce Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum], kterým byl konfiskován majetek Lichtenštejnského knížete na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb.

10. Rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] ze dne 21. března 1946, č.j. 220/3 pres. (č. l. 159-160) bylo prokázáno, že Okresní národní výbor zamítl žádost o připuštění výjimky z konfiskace majetku [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] ve smyslu § 1 odst. 3 dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb.

11. Výměrem Zemského národního výboru v [obec] ze dne [datum] (č.l. 161, 162) bylo prokázáno, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] ze dne 21. března 1946 č.j. 220/3 pres. z důvodu nesprávného poučení o opravném prostředku.

12. Výměrem Okresního národního výboru [obec] – venkov ze dne 7. února 1947, č. j. 160/8/pres. 47 (č. l. 163-165) bylo prokázáno, že uvedeného dne Okresní národní výbor [obec] – venkov zamítl žádost [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] o připuštění výjimky z konfiskace majetku dle dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945. Z výměru se podává, že rozhodováno bylo opětovně poté, co Zemský národní výbor v [obec] zrušil předchozí zamítavé rozhodnutí o téže žádosti ze dne [datum].

13. Rozhodnutím správního soudu ze dne [datum], číslo 138/46-5 (č. l. 166-169) bylo prokázáno, že správní soud přezkoumával rozhodnutí Zemského národního výboru v [obec] ze dne 16. ledna 1946, číslo 86/ VIII/26-1946 o konfiskaci zemědělského majetku, kdy správním rozhodnutím byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] označen za osobu německé národnosti, přičemž dekretem prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., tak byl stěžovateli zkonfiskován jeho majetek, mimo jiné v okresu [obec]. Správní soud stížnosti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] zamítl a konstatoval, a že Okresní národní výbor v [obec] byl příslušný k vydání konfiskačního rozhodnutí, dále že majetek byl konfiskován knihovnímu vlastníkovi a že stěžovatel je Němcem.

14. Předžalobní výzvou zaslanou dne [datum] bylo prokázáno, a že právní zástupce žalobců vyzval žalované k předání a vyklizení předmětných pozemků, vydání veškerých plodů a užitků a náhradě způsobené škody.

15. Z dopisu Dr. [ulice] [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] je patrno, že tímto blahopřeje [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] v odpověď na oznámení, že se [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] ujal vlády nad Knížectvím Lichtenštejnsko.

16. Další návrhy na dokazování soud zamítl, neboť stav věci byl v rozsahu potřebném pro rozhodnutí zjištěn provedenými důkazy a další dokazování je nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

17. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru s skutkovém stavu věci. Držby pozemků p. [číslo] to vše v [katastrální uzemí] se v roce 1945 chopil československý stát, a to na základě úsudku, že [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] spadá jako osoba německé národnosti do osobní působnosti dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., o čemž rozhodl bývalý Okresní národní výbor v [obec] vyhláškou ze dne [datum], kterou tento rozhodl o konfiskaci veškerého majetku Lichtenštejnského knížete. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti uvedené vyhlášce zamítl bývalý Zemský národní výbor v [obec] rozhodnutím ze dne [datum], správnost rozhodnutí Zemského národního výboru pak potvrdil správní soud v rozhodnutí ze dne [datum] Okresní národní výbor [obec] – venkov pak výměrem ze dne [datum] nepřipustil výjimku z konfiskace podle dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., neboť se v řízení neprokázalo, že by [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] aktivně bojoval za zachování celistvosti a osvobození československého státu. Všeobecným právním nástupcem [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] byl ustanoven žalobce a), kterému však už za svého života [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] převedl veškerý svůj majetek. Jako vlastník předmětných nemovitostí je nyní evidován český stát s tím, že právo hospodařit náleží Lesům České republiky s. p. Předmětné pozemky byly v době konfiskace lesy, loukami, pastvinami a poli.

18. Podle § 1 odst. 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, (dále jen jako„ dekret prezidenta“), s okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost.

19. Podle § 1 odst. 2 dekretu prezidenta osobám německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, se zemědělský majetek podle odst. 1 nekonfiskuje.

20. Podle § 1 odst. 3 dekretu prezidenta o tom, lze-li připustit výjimku podle § 1 odst. 2 dekretu prezidenta, rozhodne na návrh příslušné rolnické komise příslušný okresní národní výbor. Pochybné případy předloží okresní národní výbor Zemskému národnímu výboru, který je se svým dobrozdáním postoupí ke konečnému rozhodnutí ministerstvu zemědělství, které rozhodne v dohodě s ministerstvem vnitra.

21. Podle § 2 odst. 1 dekretu prezidenta republiky za osoby, se za osoby národnosti německé nebo maďarské považují osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásili k maďarské nebo německé národnosti nebo se stali členy národních skupin nebo útvaru nebo politických stran, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti.

22. Úvodem právního hodnocení soud konstatuje, že z pohledu mezinárodního práva soukromého je místní, časová i osobní pravomoc soudu dána dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, když se jedná o řízení zahájené po 10. 1. 2015, žalovaná osoba má domicil v České republice a rozhodováno je ve věci týkající se věcných práv k věcem na území České republiky (článek 24 odst. 1 citovaného nařízení). Rozhodné právo je pak určeno dle rei sitae dle § 70 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Neuplatní se pak výjimka dle § 7 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., když předmětem řízení není výkon pravomoci státní, vládní nebo jiné veřejné funkce. Nadto se stát nemůže domáhat své jurisdikční imunity tam, kdy se jedná o řízení týkající se jeho běžných obchodních transakcí, pracovních smluv, držby, vlastnictví, a obecně agendy, kterou mohou vykonávat kterékoliv jiné osoby z řad soukromého práva, tedy tam, kde stát nevykonává svou veřejnou moc (acta iure imperii). V takovýchto případech stát nepožívá svých imunit (usnesení Nejvyššího osudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 12 Cdo 2215/2007), to platí obdobně i pro imunitu exekuční.

23. V případě žaloby na určení vlastnického práva, kdy žalobce tvrdí rozpor skutečného vlastnického práva a evidovaného vlastnického práva v katastru nemovitostí, je naléhavý právní zájem na požadovaném určení (zde vlastnického práva) zpravidla dán (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009). V této věci však soud navzdory výše uvedenému konstatuje, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce a) nemá.

24. Naléhavý právní zájem nelze shledat tam, kde právní vztahy k věci byly s nepochybnými následky dotčeny před několika desítkami let, nikoliv v době nedávné, a nejistota je tak způsobena právě prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva, respektive zpochybněním úředních rozhodnutí či soukromoprávních ujednání, které měly způsobit přechod vlastnického práva z jednoho vlastníka na druhého – nabývacího titulu. To platí zvláště za situace, když, jak uvedeno výše, v době rozhodné pro přechod vlastnického práva mezi vlastníky dotčený vlastník, jež tvrdí zásah do svých práv, využil mu zákonem daných opravných prostředků, tyto však využil bez úspěchu. Nadto je soud názoru, že zpochybňování zápisu v katastru nemovitostí, případně nabývacích titulů, po uplynutí mnoha desítek let významně oslabuje právní jistotu založenou právě zápisy do katastru nemovitostí, kdy tento by se takto naznačeným postupem stával v zásadě nevýznamným, což právě narušuje právní jistotu vlastníků a třetích osob.

25. V nyní projednávané věci pak žalobci zpochybnili správnost rozhodnutí správních orgánů i soudu vydaným v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku jejich právního předchůdce. Rozhodnutí vydávaná správními orgány stran konfiskací dle dekretu prezidenta jsou rozhodnutími s povahou deklaratorní, ke konfiskaci došlo ze zákona. Dekret prezidenta pak pouze zavedl postup, jakým bylo možné se dané konfiskaci bránit (srov. § 1 odst. 3 a § 3 odst. 3 dekretu prezidenta). Ke konfiskaci majetku tak došlo bez ohledu na daná správní rozhodnutí. Obecný soud nemá pravomoc přezkoumávat dekret prezidenta jako takový, ostatně žalobci sami dekret nezpochybňují, zpochybňují to, zda se měl aplikovat na jejich právního předchůdce, ten se pak bránil právě možnostmi uloženými mu daným dekretem, avšak nebylo mu dáno za pravdu. O tom, zda na určitou osobu dekret prezidenta republiky pro její národnost či zrádcovství dopadá, či zda dekret prezidenta dopadá na určitý majetek, nebo je-li daná osoba či majetek vyňat z působnosti dekretu, pak rozhodovaly správní orgány.

26. Ke správním rozhodnutím a k rozhodnutí správního soudu pak soud uvádí, že mu nepřísluší rozhodovat o zákonnosti těchto rozhodnutí pro nedostatek pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97). Svého druhu„ přezkum“ správního rozhodnutí je obecným soudem možný jen tam, kdy by se vůbec o rozhodnutí nejednalo a mělo by jít tedy o tzv. paakt. Soud tedy není oprávněn přezkoumávat zákonnost správních rozhodnutí, kterými bylo rozhodováno o udělení výjimek z aplikace dekretů prezidenta. To obdobně platí pro jakékoliv správní rozhodnutí, jako jsou i konfiskační rozhodnutí dle dekretu prezidenta republiky č. 108/ 1945 Sb. Obecně se k závaznosti tzv. Benešových dekretů (mezi nimiž je i dekret prezidenta) vyjádřil Ústavní soud např. v nálezu pléna ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 5/1995 Sb., kde vyslovil ústavnost předmětných právních aktů prezidenta.

27. Jak již uvedeno výše, soud stran správního aktu pouze zkoumá, zda vůbec o správní akt jde a nejedná se tedy o akt nicotný. Nicotným rozhodnutím (aktem) je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný, nebo které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Takovými vadami však rozhodnutí, a to pro toto řízení konkrétně rozhodná Vyhláška Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum] (nadto zde soud podotýká, že vyhláška sama o sobě neměla žádný vliv na konfiskaci, nejedná se o rozhodnutí, ale pouze oznámení, že se stát ujímá hospodaření s pozemky - držby, konfiskační vyhlášky byly vydávány až v návaznosti na dekret prezidenta č. 108/ 1945, který však v době tohoto„ rozhodnutí“ ani nebyl vyhlášen a není v tomto řízení podstatný), rozhodnutí Zemského národního výboru v [obec] č. j. 86/ VIII/26-1946 ze dne 16. ledna 1946, Rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum] a Výměr Okresního národního výboru [obec] – venkov ze dne 7. února 1947, č. j. 160/8/pres.

47. Všechny uvedené akty byly učiněny pravomocnými orgány – národními výbory, jak plyne z rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. 337/45 a rozhodnutí téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. 1512 1946 – když tyto byl povolány rozhodovat o tom, kdo je či není osobou německé (jiné) národnosti a zda je mu možno udělit výjimku z konfiskace dle § 1 odst. 2 dekretu prezidenta. Stejně tak je z rozhodnutí zřejmé, v jaké věci je rozhodováno – tedy že se jedná o konfiskaci zemědělského majetku a rozhodování o případném němectví či aktivní účasti při boji za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky co se týče [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno]. Na pozemky pak dopadá dekret prezidenta i věcně, když se jednalo o lesy, louky, pastviny a pole, čímž pozemky vyhovují definici zemědělským pozemků dle § 4 dekretu prezidenta. Soud pak neshledává faktickou ani právní nevykonatelnost rozhodnutí (ta byla desítky let fakticky a právně vykonávána) ani jiné důvody, pro které by měly být dané akty nicotné. O případném (ne) němectví či„ odbojové“ činnosti a v rámci toho tedy i o účinnosti konfiskace již rozhodovaly správní orgány relativně bezvadnými (ne nicotnými) rozhodnutími a soud není oprávněn tyto přezkoumávat, naopak je jimi vázán.

28. Nadto, i kdyby došel soud k závěru, že výše uvedená správní rozhodnutí jsou nicotná, nepřísluší soudu se jimi zabývat (srov. rozhodnutí Nejvyššího osudu ve věci sp. zn. R II 121/46, sp. zn. R II 172/46 a 22 Cdo 683/2002) neboť k posouzení aplikovatelnosti dekretu prezidenta na konkrétní osoby obecné soudy nemají pravomoc (ta náleží správním orgánům, ev. správním soudům).

29. Co se týče namítané diskriminace uskutečněné správními orgány, tato otázka opět může založit případně pouze nezákonnost správních rozhodnutí, nikoliv jejich nicotnost a soud tedy z tohoto důvodu nemůže správní rozhodnutí svévolně fakticky měnit – je jimi vázán. Co se týče toho, že dekret prezidenta diskriminuje osoby německé a maďarské národnosti, za jaké se konečně údajně žalobce b) ani jeho právní předchůdce nepovažovali a nepovažují, pak toto je jejich pointou (srov. Karl Jaspers, Die Schuldfrage. Lambert Schneider, Heidelberg 1946). Ostatní osoby dekret nediskriminuje, jediným hlediskem je jejich národnost a případné přispění dotčených osob Československému státu či boji proti nacismu. Zde soud podotýká, že i byť měl by být právní předchůdce žalobců označen za Němce omylem, není již možné prolomit k tomu vydaná správní rozhodnutí a prolomit tak jejich právní moc. Jak se pak podává z rozhodnutí Správního soudu ze dne 21. listopadu 1951 a samotného obsahu žaloby, byl právní předchůdce žalobců zjevně o zde řešených správních rozhodnutích i uvědoměn. Obsah nikoliv nicotných rozhodnutí tedy byl právnímu předchůdci žalobců znám, o opravných prostředcích bylo rozhodnuto. Správní rozhodnutí tak jsou pravomocná.

30. Soud tak činí závěr, že vlastnické právo svědčí České republice, když na tuto přešlo účinností dekretu prezidenta a svědčí jí domněnka správnosti zápisu ve veřejném seznamu (§ 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Vlastníkem předmětných pozemků je tak v souladu se zákony nynějšími i dřívějšími již od roku 1945 Česká republika. Soud tedy žalobu na určení zamítl (výrok II.)

31. Je-li pak konstatováno, že vlastnické právo k předmětným pozemkům legálně nabyla Česká republika, nepřichází v úvahu nařízení vyklizení předmětných pozemků, ani výplata bezdůvodného obohacení (Česká republika užívá pozemky důvodně) ani náhrady (která neplyne ani ze smlouvy či právního předpisu). Soud tak žalobu zamítl i co do vyklizení a placení náhrady, a to i co do ev. výroku (výrok I).

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s.ř. Žalovaní byli ve věci zcela úspěšní a soud jim tedy přiznal úplnou náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobcům. Žalovanému 1) byla přiznána náhrada dle § 1 odst. 1 s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 2 400 Kč (8 úkonů á 300 Kč, a to 6 x písemné podání, příprava na jednání konané dne [datum] - § 1 odst. 3 písm. b) citované vyhlášky; účast na jednání dne [datum]) a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada cestovného ve výši 1 617,23 Kč za 250 ujetých km (36,10 Kč za litr paliva, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění do [datum]), celkem tedy částka 4 017,23 Kč.

33. Žalovanému 2) byla přiznána náhrada dle § 1 odst. 1 s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 1 200 Kč (4 úkony á 300 Kč, a to vyjádření na č. l. 105, vyjádření č. l. 112; příprava na jednání konané dne [datum]; účast na jednání dne [datum]) a náhrada nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 550 Kč za vyjádření k odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, z [datum], z částky 3 100 Kč za vyjádření ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za vyjádření z [datum], z částky 1 550 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé [datum], z částky 1 550 Kč za vyjádření ze dne [datum] k odvolání proti přerušení řízení, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy 1 800 Kč, a dále cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 799,90 Kč za 270 ujetých km (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění do [datum], při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Celkem tedy žalovanému 2) soud přiznal 18 749,90 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalovanému 2) nárokovanou náhradu nákladů advokáta za podání ze dne [datum] nepřiznal, když se jedná o pouhé oznámení o převzetí právního zastoupení, náhradu plátcovství DPH zástupce žalovaného 2) tento ani jeho zástupci nedoložili a soud ji tedy nepřiznal.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst.1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek.

Poučení