10 C 78/2021- 29

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 36 773 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 181 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 17 114 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 034,79 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 274,59 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 961,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 14 961,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, dále v částce 10 478 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 012,09 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 955,14 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 228,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 7 228,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 619 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 17 114 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 448 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 000 Kč a nákladů administrativní činnost ve výši 11 666 Kč Poslední splátka byla stanovena na 14. 11. 2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 18. 7. 2018. Ke dni 6. 8. 2018 činila dlužná jistina částku 14 961,69 Kč a dlužný poplatek částku 11 333,31 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka za žalovanou částku 37 195 Kč a příslušenství (úroky a úroky z prodlení). Součástí pohledávky mělo být dle tvrzení žalobkyně i navýšení účtované původním věřitelem, které ovšem žalobkyně v žalobě neuplatňuje. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 26 295 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 14 961,69 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 11 333,31 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 9 274,59 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 034,79 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z částky 14 961,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny 14 961,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou dne 26. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 588 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 16 266 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 363 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 733 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 170 Kč Poslední splátka byla stanovena na 20. 7. 2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 30. 5. 2018. Ke dni 6. 8. 2018 činila dlužná jistina částku 7 228,51 Kč a dlužný poplatek částku 3 249,49 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka za žalovanou částku 10 478 Kč a příslušenství. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 10 478 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 7 228,51 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 3 249,49 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 955,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 012,09 Kč, úroků ve výši 27 % ročně z částky 7 228,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 7 228,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. V podání ze dne 1. 6. 2021 žalobkyně uvedla, že doplňuje žalobní tvrzení, a to o skutečnost, že žalovaná dne 29. 8. 2018 uznala písemně svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] zavázala se jej zaplatit. Uznaná celková dlužná částka činila 49 034,29 Kč.

3. K podání žalobkyně ze dne 1. 6. 2021 soud uvádí, že toto podání nevyhodnotil jako změnu žaloby (žalobkyně ani uvedené podání jako změnu žaloby neoznačovala, přesto se soud zabýval tím, zda dle obsahu podání nejde o změnu žaloby). Nicméně žalobkyně nikterak neuvedla, že by se téhož plnění domáhala na jiném skutkovém základě ani nijak nezměnila to, čeho se domáhala (žalobní petit zůstal nezměněn a též žalobkyně nespecifikovala, že by se plnění domáhala z jiného titulu než z titulu uzavřených smluv o zápůjčkách, jak bylo uvedeno v žalobě). Soud má tak za to, že se nejedná o změnu žaloby ve smyslu § 95 o.s.ř. K tomuto srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 1186/2005, ve kterém se uvádí, že„ (z) změnou návrhu ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř. se zejména rozumí změna spočívající v tom, že žalobce na základě stejného skutkového základu požaduje stejné plnění ve větším rozsahu, než se domáhal v návrhu (jde o tzv. rozšíření návrhu); na základě stejného skutkového základu požaduje jiné plnění, např. místo uložení povinnosti k nepeněžitému plnění se domáhá zaplacení peněžité částky; na základě stejného skutkového stavu požaduje místo splnění povinnosti vydání určujícího výroku nebo naopak, tj. mění žalobu o plnění na určovací žalobu; požaduje sice stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu než ho vylíčil v návrhu, a to buď zcela nového nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti; na základě jiného skutkového stavu požaduje jiné plnění.“ 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 19 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 16 266 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 3 363 Kč, částky za administrativní činnost 4 733 Kč, a za hotovostní režim splátek ve výši 8 170 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Výše výpůjční úrokové sazby činila 28,63 %. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 17 144 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 3 448 Kč, částky za zpracování a doručení 2 000 Kč, a za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 666 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Výše výpůjční úrokové sazby činila 28 %. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy 7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z [číslo obč. průkazu]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, pracovní smlouva, 3 výplatní pásky za měsíce březen až květen, výměr podpory z 31. 8. 2015, SIPO. Důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje. Ve finančních informacích je uvedeno, že měsíční příjem žalované činil 7 600 Kč (čistá mzda žadatele), jiné čisté příjmy žadatele činily částku 4 000 Kč (s poznámkou„ dohoda“) a příjem přítele žalované činil 13 000 Kč; běžné měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 8 000 Kč, telefon 200 Kč, interní splátky PF 2 200 Kč a výdaje žadatele na domácnost ve výši 5 000 Kč (celkové výdaje činí 15 400 Kč). Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná nemá bankovní účet na vlastní jméno, má dvě nezaopatřené děti, nevlastní automobil, žije v nájmu, má přítele a základní vzdělání. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z [číslo obč. průkazu] s platností do [datum]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, pracovní smlouva (přeškrtnuto a rukou dopsáno„ výměr“), 3 výplatní pásky za měsíce červen až srpen, přehled vyplacených dávek, výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky z 31. 8. 2015. Důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje. Ve finančních informacích je uvedeno, že čistý příjem žadatele činil 11 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily částku 12 453 Kč, počet zdrojů příjmů 2 (celkem částka 24 053 Kč); běžné měsíční výdaje pak tvoří interní splátky [anonymizováno] 2 800 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele 5 000 Kč. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet na vlastní jméno. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že má žalovaná dvě vyživovací povinnosti a nevlastní automobil, žije v nájmu, a má partnera. Má základní vzdělání. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

9. Z tabulky umoření vyhotovené k 27. 1. 2020 ke smlouvě [číslo] má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] žalovaná zaplatila celkem 24 788 Kč, přičemž poslední platba proběhla k 30. 5. 2018.

10. Z tabulky umoření vyhotovené k 27. 1. 2020 ke smlouvě [číslo] má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] žalovaná zaplatila celkem 10 819 Kč, přičemž poslední platba proběhla k 18. 7. 2018.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo].

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 14. 2. 2020 na adresu [adresa žalované], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.

13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byl výzvou zaslanou dne 24. 4. 2020 na adresu [adresa žalované], upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] byla vyzvána ke splacení zbývající částky zápůjček a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 59 187,62 Kč, nejpozději do 30. 4. 2020 na účet žalobkyně.

14. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, má soud za prokázané, že obsahuje právní názor tohoto soudu ve vztahu k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Z listiny nazvané Uznání dluhu se splátkovým kalendářem, má soud za prokázané, že tato listina obsahuje identifikační údaje žalované a dále obsahuje specifikaci dluhu k 20. 8. 2018 vůči společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] v částce 10 478 Kč a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] v částce 38 556,29 Kč. Zároveň byl v této listině obsažen i splátkový kalendář, který obsahoval 24 splátek, z toho 23 po 2 000 Kč. První splátka byla stanovena k 30. 9. 2018, poslední splátka byla stanovena k 30. 8. 2020 a činila částku 3 034 Kč.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná uznala svůj dluh ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] v částce 49 034,29 Kč. Dále má soud za prokázané, že původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly žalované poskytnuty v hotovosti, což potvrdila i svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 619 Kč (2 476 Kč/měsíčn). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit i poplatek ve výši 17 114 Kč, který sestával z úroků v celkové výši 3 448 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 2 000 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 666 Kč, celkově se tak žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit částku 37 114 Kč. Žalovaná celkem uhradila na tento svůj dluh částku 10 819 Kč. Dále má soud za prokázané, že původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] finanční prostředky ve výši 19 000 Kč, které byly žalované poskytnuty v hotovosti, což potvrdila i svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 588 Kč (2 352 Kč/měsíčn). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit i poplatek ve výši 16 266 Kč, který sestával z úroků v celkové výši 3 363 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 4 733 Kč a částky za hotovostní inkaso ve výši 8 170 Kč, celkově se tak žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit částku 35 266 Kč. Žalovaná celkem uhradila na tento svůj dluh částku 24 788 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno společně s výzvou ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána před podáním žaloby i výzvou ze dne 23. 4. 2020 17. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době trvání trvá..

18. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 23. Uznání dluhu je jednostranné, adresované, hmotněprávní jednání dlužníka, které ke své platnosti kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o.z.) musí splňovat náležitosti předepsané v § 2053 o.z. Především tak musí být učiněno v písemné formě (§ 561 o.z.) a musí se týkat jak jeho důvodu, tak jeho výše. Zároveň je třeba, aby splňovalo požadavky určitosti a srozumitelnosti (§ 553 o.z.) a bylo zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje. Jelikož uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být v souladu s § 561 odst. 1 věty první o.z. jeho součástí též podpis jednajícího. V tomto směru lze konstatovat, že prohlášení o uznání dluhu ze dne 29. 8. 2018 předložené žalobkyní všechny uvedené požadavky splňuje. Má písemnou formu, je v něm vyjádřena vůle uznat dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně, jíž je prohlášení též adresováno, a obsahuje specifikaci výše uznaného dluhu. Zároveň je řádně identifikována i žalovaná, tedy lze mít za to, že se jedná o projev vůle žalované, která je na listině podepsána. Ovšem z žalobkyní předložené listiny označené jako uznání dluhu není zřejmé, zda žalovaná uznala toliko jistinu dluhu z poskytnutých zápůjček, nebo i dlužný poplatek anebo i smluvní úrok, případně jen některou z těchto částí dlužné částky. Po provedeném dokazování tak nemá soud za prokázané, že by žalovaná uznala dluh z výše uvedených smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] včetně příslušenství, neboť tato skutečnost, tedy, že žalovaná uznává i příslušenství dluhu, není v uvedené listině nijak uvedena a částka uznaného dluhu ve výši 10 478 Kč + 38 556,29 Kč, tj. celkově ve výši 49 034,29 Kč ani neodpovídá součtu žalovaných jistin, poplatků a smluvních úroků ke dni uznání dluhu: 14 961,69 Kč + 11 333,31 Kč + 401,71 Kč (kapitalizováno k 20. 8. 2018) + 7 228,51 Kč + 3 249,49 Kč + 2 165,58 Kč (kapitalizováno k 20. 8. 2018) = 39 340,29 Kč. Navíc žalobkyně v žalobě v souvislosti se smlouvou o zápůjčce [číslo] uvedla, že součástí pohledávky, která byla na žalobkyni postoupena je i„ navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně vůči žalované neuplatňuje“. Žalobkyně pak soudu sice sdělila, že doplňuje do žaloby tvrzení ohledně skutečnosti o uznání dluhu žalovanou, ke kterému mělo dojít dne 29. 8. 2018, avšak v souvislosti s touto nově tvrzenou skutečností nikterak neuvedla, že mění žalobní návrh, petit či jakkoli svůj nárok: žaloba zněla na částku 36 773 Kč s příslušenstvím, k uznání dluhu uvedla žalobkyně, že šlo o částku 49 034,29 Kč. A to bez bližší specifikace. Částka uvedená v uznání dluhu je ovšem nižší než žalovaná částka vč. příslušenství. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení částky 26 295 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 034,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 274,59 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 961,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 %, úroku 28 % ročně z částky 14 961,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 10 478 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 012,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 955,14 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 228,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku 27 % ročně z částky 7 228,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Takto formulovaný nárok žalobkyně nemá soud z předloženého uznání dluhu za prokázaný. Ostatně v textu uznání dluhu není uvedeno ani to, jestli žalovaná uznává i příslušenství pohledávky, či jaké části uznaný dluh tvoří. V takovém případě lze mít za to, že byla uznána jistina (uznaná dlužná částka není nižší než žalovaná jistina).

24. Jelikož z listiny nazvané uznání dluhu není zřejmé, že žalovaná uznala svůj dluh vůči původní věřitelce vč. příslušenství, musel se soud zabývat důvodností žaloby jak z titulu uznaného dluhu, u kterého má za prokázané, že žalovaná uznala minimálně dlužné jistiny ze smluv o zápůjčce, a dále z titulu uzavřených smluv o zápůjčce a to zejména v části požadovaného příslušenství (jak bylo v žalobě řádně tvrzeno). Bylo na žalobkyni, aby případně tvrdila a prokázala, že se svého nároku i v části požadovaného příslušenství domáhá z titulu uznaného dluhu. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů ani při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěno zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně z takového důvodu, aniž by se k jednání dostavila, požádá.

25. Pokud se jedná o přiznání příslušenství z uzavřených smluv o zápůjčce, uzavřel soud na podkladě provedeného dokazování, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne [datum] a dne [datum], současně se však jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

26. V souzené věci pak na podkladě provedeného dokazování soud uzavřel, že společnost [právnická osoba] při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaná schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku ve výši 19 000 Kč zaplatit částku 35 266 Kč a na zápůjčku ve výši 20 000 Kč zaplatit celkem 37 114 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem, aniž by původní věřitel s odbornou péčí vyhodnotil poskytnuté údaje. V případě zápůjčky ze dne 26. 5. 2016 žalovaná vyčíslila svůj příjem na částku 7 600 Kč (zřejmě jako rodičovský příspěvek, neboť žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené) a dále uvedla příjem z dohody ve výši 4 000 Kč, celkově tak mohla disponovat příjmy ve výši 11 600 Kč. Nájemné vyčíslila na 8 000 Kč (není přitom zřejmé, zda se jedná o nájemné i se započítáním poplatků za služby a energie, či o prosté nájemné bez těchto poplatků), náklady na telefon vyčíslila částkou 200 Kč a dále uvedla, že splácí původnímu věřiteli měsíční splátky ve výši 2 200 Kč. Původní věřitel pak ještě evidoval výdaje žalované na domácnost ve výši 5 000 Kč. I kdyby soud počítal, že žalovaná přispívá na nájem (8 000 Kč) toliko uvedené částky, neboť sdílí byt s přítelem (tj. 4 000 Kč) a i kdyby akceptoval to, že částka 5 000 Kč jako výdaje žalované na domácnost, kterou tvoří i dvě nezaopatřené děti, je na hranici životního minima, činily zjištěné výdaje žalované částku 11 400 Kč. Žalovaná přitom deklarovala příjem ve výši 11 600 Kč. Z uvedeného nezbývá zcela nic na úhradu plánovaných splátek ve výši 2 352 Kč (měsíčně). Nelze bez dalšího započítávat příjem přítele žalované (13 000 Kč), neboť nebyl jednak jakkoli ověřen (prokázán), ale navíc ani nebyly jakkoli zjišťovány výdaje přítele žalované. Nelze tak předpokládat, že by z příjmu přítele žalované byly hrazeny právě splátky zápůjčky žalované. Lze pouze předpokládat, že si mohl s žalovanou dělit nezbytné náklady, např. na bydlení, ovšem toto soud již výše do svých úvah zohlednil, přesto dospěl k závěru, že nebylo zjištěno a ověřeno, že měla žalovaná takový příjem, aby mohla poskytnutou zápůjčku řádně splácet.

27. V souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalované u zápůjčky ze dne [datum] pak soud dospěl k závěru, že původní věřitel i v tomto případě nedostatečně zjišťoval výdaje žalované, neboť do zákaznické karty sice zaznamenal, že žalovaná splácí interní splátky původního věřitele ve výši 2 800 Kč měsíčně a odhadované výdaje žalované byly vyčísleny částkou 5 000 Kč, nicméně nebyla zde uvedena žádná částka týkající se bydlení, a jak bylo původnímu věřiteli známo již ze zákaznické karty ze dne 26. 5. 2016, žalovaná uvedla nájemné ve výši 8 000 Kč. Deklarovaný příjem žalované se přitom nezměnil (11 600 Kč). Finanční situace žalované tak byla zcela srovnatelná se situací ze dne 26. 5. 2016, kterou soud výše vyhodnotil jako neuspokojivou pro poskytnutí úvěru, neboť žalovaná nemohla z uvedených příjmů po započítání uvedených výdajů byť i jen v částečné výši (např. nájemné ve výši uvedené částky) disponovat jakoukoli finanční rezervou.

28. Žalobkyně sice ve svém vyjádření uvedla, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě, a dále uvedla, že nelze po věřiteli u nižších půjček s kratší dobou splácení požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. Dále žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované a s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích doplnila, že stačilo, pokud měl věřitel listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce. Soud již výše zhodnotil, že i z údajů, tak jak byly zaznamenány v zákaznických kartách, nemohl mít původní věřitel za prokázané, že bude žalovaná schopna poskytnuté úvěry řádně a včas splácet. K povinnosti uchovávat listiny sloužící k ověření úvěruschopnosti žadatelů o úvěr soud uvádí, že pořízení kopií předkládaných listin, ze kterých lze mít hodnověrně za prokázané příjmy a výdaje žadatelů o úvěr (výplatní pásky, výpis z účtu, poplatky za energie apod.) není žádnou detektivní prací, a zároveň lze tyto údaje uchovávat i bez nepřiměřených výdajů poskytovatelů úvěrů. Bylo plně v kompetenci původního věřitele, v jaké formě od spotřebitele informace získá. Věřitel tak mohl chtít sdělit informace nejen ústně (a ty následně zaznamenat do zákaznické karty), ale mohl chtít tyto údaje předložit i prostřednictvím kopií dokumentů (SIPO, nájemní smlouvu apod.), které by ověřovaly pravdivost ústně poskytnutých informací spotřebitelem a případně by umožňovaly i zpětnou kontrolu toho, že nedošlo k omylu při zaznamenávání získaných informací do zákaznické karty. Uvedená kopie dokumentu ostatně nemusela být vyhotovována ani v listinné podobě, aby se věřiteli nezvyšovaly náklady na administrativní činnost, ale mohla být uchovávána v elektronické podobě (i prostřednictvím prostého nafocení do telefonu zprostředkovatele úvěru a následného uložení elektronického souboru u věřitele). Není tak nepřiměřeným požadavkem vyžadovat po věřiteli (žalobkyni), aby informace zaznamenané v zákaznické kartě prokázal konkrétními relevantními listinami. V případě, že se totiž objeví rozpory v informacích zaznamenaných v zákaznické kartě, anebo není fakticky možné přezkoumat, z jakých zdrojů jsou informace v zákaznické kartě strukturovány, a neexistují dokumenty, které by dokazovaly, jak informace věřitel skutečně získal, nelze mít za prokázané, že byly informace o schopnosti spotřebitele splácet úvěr řádně a včas, zjišťovány s odbornou péčí.

29. V souvislosti s tím, jak podrobně musí zkoumat věřitel úvěruschopnost žadatele o úvěr v závislosti na výši poskytovaného úvěru a délce jeho splácení soud uvádí, že je samozřejmě důvodné mít vysoké požadavky na ověřování úvěruschopnosti v případě žádostí o úvěry v řádech miliónů, nicméně i u úvěrů, které může žalobkyně považovat za bagatelní, platí, že poskytovatel musí s odbornou péčí ověřovat úvěruschopnost dlužníka. I kvůli tzv. bagatelním úvěrům někteří dlužníci končí v exekuci či insolvenci. Úvěr může být bagatelní ve srovnání s příjmy dobře zajištěného občana, ovšem zcela jiná je situace u žadatele, jehož příjmy jsou na hranici minimální mzdy, nebo jehož příjmy plynou toliko ze státních příspěvků (např. rodičovský příspěvek apod.), v takových případech je pro žadatele často nemožné hradit i splátky v řádech stokorun měsíčně. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr nelze bagatelizovat výší poskytovaného úvěru. I u úvěrů v nízké hodnotě, tj. u úvěrů v řádech tisíců případně nízkých desetitisíců lze dospět k závěru, že žadatel nebude schopen takový úvěr splácet. 30. [právnická osoba] řádně nesplnila svou povinnost a nepostupovala s péčí odborníka, když na základě údajů poskytnutých žalovanou, které svědčily o tom, že žalovaná nedisponuje žádnou finanční rezervou, ze které by mohla splácet poskytnuté úvěry, žalované tyto úvěry zprostředkovala. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatné, když společnost [právnická osoba] poskytla žalované ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

31. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované usnesením ze dne 12. 4. 2021, č. j. 10 C 78/2021-12, přičemž již v této výzvě žalobkyni upozornil na to, že ničím nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou s ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora ve věci OPR-Finance C -679/18 dostatečné. Žalobkyně i přes toto poučení soudu předložila toliko zákaznické karty bez dalších dokladů, které by prokazovaly údaje zapsané v zákaznické kartě. Přičemž jak soud zhodnotil výše, z údajů uvedených v zákaznické kartě nemohl mít původní věřitel bez důvodných pochybností za to, že bude žalovaná schopná poskytnutý úvěr řádně splácet.

32. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnosti, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil úvěruschopnost žalované, resp. i přesto, že z informací poskytnutých žalovanou vyplývalo, že nedisponuje žádnou finanční rezervou, žalované úvěry poskytl, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrových smluv ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020). Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, nezbylo než žalobu v části požadovaného příslušenství, tj. smluvních úroků, zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od absolutně neplatných smluv. (výrok II).

33. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

34. Vzhledem k tomu, že bylo v průběhu řízení prokázáno, že smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] jsou absolutně neplatné, nemohl soud přiznat žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny ze smluv o zápůjčce, na které odkazovala listina obsahující uznání dluhu žalovanou ze dne 29. 8. 2018, protože bylo vyvráceno, že by v době uznání dluhu žalovanou existoval dluh žalované z titulu výše uvedených smluv o zápůjčce.

35. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

36. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

38. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalované částku 19 000 Kč a částku 20 000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uhradila částku 24 788 Kč a poskytnutá jistina činila částku 19 000 Kč, soud proto rozhodl tak, že v této části není žalovaná již povinna cokoli žalobkyni platit. Na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uhradila částku 10 819 Kč a poskytnutá jistina činila částku 20 000 Kč, soud proto rozhodl, že je žalovaná povinna vrátit žalobkyni zbývající část nesplatné jistiny v celkové částce 9 181 Kč. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 1. 3. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty pro zaplacení dlužné částky. Žalovaná byla dopisem ze dne 20. 1. 2020 odeslaném dne 14. 2. 2020 prokazatelně vyzvána k zaplacení dlužné částky, přičemž byla žalované stanovena lhůta 10 dnů od doručení oznámení. Dopis byl žalované doručen nejpozději dne 19. 2. 2020, poslední den lhůty pro zaplacení dlužné částky tak připadal na 29. 2. 2020. Jelikož žalovaná do uvedeného data dlužnou částku neuhradila, byla od 1. 3. 2020 v prodlení. Přiznaná výše úroků z prodlení (10 %) pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. (výrok I).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla žalovaná oproti žalobkyni úspěšná přibližně v poměru 86 % a 14 % neúspěšná. Žalované by tak náležela náhrada 72 % nákladů, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení