10 C 79/2021-143

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 817 061 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 13 915 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 2 601,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 800 544,50 Kč. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 940,80 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 20.4.2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 817 061 Kč představující náhradu újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a skočilo postoupením věci do přestupkového řízení. Konkrétně žalobce požaduje zaplacení částky 17 061 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a částky 800 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. Žalobce v žalobě v obecné rovině popisuje zásahy do osobnostní sféry a zdůrazňuje povahu trestné činnosti, pro kterou byl stíhán a délku řízení 1,5 roku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 12.8.2021, kde uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 13 915 Kč na nákladech obhajoby, přičemž uvedla, které úkony neodškodnila. Nárok představující přiměřené finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odmítla, když nemá za prokázané zásahy do osobnostní sféry, které by přiznání finančního odškodnění odůvodňovaly. Žalobci bylo jako zadostiučinění poskytnuto konstatování porušení práva a omluva.

3. Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnil, a to dne 2.9.2020.

4. Na jednání konaném dne 23. 11. 2021 vzal žalobce co do částky 13 915 Kč žalobu zpět, neboť žalovaný v tomto rozsahu na nárok na náhradu škody po podání žaloby dobrovolně plnil, a soud proto výrokem I. řízení v této části, s odkazem na § 96 o.s.ř., zastavil.

5. Mezi stranami byl nesporným tento průběh řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]: Usnesením Policie ČR, krajské ředitelství policie [anonymizováno] [územní celek], Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, [anonymizována dvě slova], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu podněcování k trestnému činu podle § 364 trestního zákoníku, konkrétně k trestnému činu vraždy. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo trestní stíhání obviněného zastaveno, neboť skutek, který byl kladen žalobci za vinu nebyl trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci. Usnesením [název soudu] ze dne 27. 2. 2020, č.j. [číslo jednací], bylo napadené usnesení zrušeno a [název soudu] bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením [název soudu] ze dne 20. 5. 2020, č.j. [číslo jednací], byla podle § 222 odst. 2 trestního řádu trestní věc žalobce postoupena Úřadu městské části [obec a číslo], neboť by se mohlo jednat o přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Usnesením [název soudu] ze dne 21. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], byla stížnost státní zástupkyně zamítnuta. Dne 16. 9. 2020 bylo Nejvyšším státním zastupitelstvím podáno dovolání a usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo podle § 265j trestního řádu dovolání státního zástupce zamítnuto. Řízení pravomocně skončilo dne 21. 7. 2020.

6. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [rok] [číslo] z 29.8.2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval žalobci náklady za právní zastoupení v trestním řízení ve výši 17 061 Kč. Z přílohy této faktury pak soud zjistil rozsah účtovaných úkonů právní služby. [Anonymizovaný odstavec.]

8. Z potvrzení o poradě z 4.10.2019 soud zjistil, že se tohoto dne konal úkon další porady žalobce a jeho právního zástupce. Z úředního záznamu z 13.6.2019 pak soud zjistil, že právní zástupce žalobce zastupoval tohoto již 13.6.2019, tedy již při podání vysvětlení tohoto dne. [Anonymizovaný odstavec.]

10. Z výslechu svědka [celé jméno žalobce], syna žalobce, soud zjistil, že hlavní zásah, který byl v osobnostní sféře žalobce vyvolán, byl vyvolán v souvislosti se [anonymizováno 5 slov] a s jeho následnou [anonymizováno] – jednalo se o zásah ve sféře zdravotní, když byl žalobce hospitalizován, neboť se psychicky zhroutil. V kombinaci s účastnickým výslechem žalobce pak soud zjistil, že tato hospitalizace proběhla v létě roku 2019, tedy její příčinou nemohlo být zahájení trestního stíhání, k němuž došlo až 30.9.2019. Soud rovněž nezjistil, že by trestní stíhání zasáhlo rodinné vztahy, když naopak svědek potvrdil, že se rodina více semknula, a to jak pokud jde o syna samotného, tak partnerku žalobce. Zásahy ve sféře [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] měl svědek pouze zprostředkované, tedy z výpovědi tohoto svědka v tomto směru nebylo možno ničeho zjistit.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud neprovedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení], neboť na tomto žalobce netrval.

12. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

15. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 800 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku; stanoviskem ze dne 12.8.2021).

16. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak tedy bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a ustálené judikatury usnesení Policie ČR, KŘP [anonymizováno] [územní celek], SKPV, ze dne 30. 9. 2019, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu podněcování k trestnému činu podle § 364 trestního zákoníku, neboť toto bylo v posledku odklizeno usnesením [název soudu] ze dne 20. 5. 2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 21. 7. 2020, č.j. [číslo jednací]. Za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do přestupkového řízení. Přestupkové řízení není v takovém případě pokračováním trestního stíhání a výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu, neboť trestní řízení skončilo postoupením věci do řízení přestupkového.

17. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. xanon [číslo], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

20. Žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu podněcování k trestnému činu podle § 364 trestního zákoníku, konkrétně k trestnému činu vraždy, za který mu hrozil trest odnětí svobody až v délce 2 let. V tomto směru je však třeba zdůraznit skutečnost, že povaha samotné trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, pro něj nemohla znamenat zásadnější újmu, neboť žalobce byl stíhán právě pro skutek, spočívající v tom, že na svém [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova]. Tedy žalobce sám zveřejnil text, z něhož je i bez právního hodnocení laicky seznatelné, že označuje [anonymizováno] [země] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], tedy se jeho cti či důstojnosti nemohla dotknout povaha trestné činnosti, že má [anonymizováno 5 slov]. Toto sám veřejně deklaroval. Pouze se tak obecně cti žalobce mohla dotknout ta skutečnost, že toto orgány činné v trestním řízení považují již za trestný čin. Samotná povaha trestného činu je totiž konzumována tím, že žalobce se přesně v tomto směru fakticky sám veřejně vyjadřoval. Povaha trestné činnosti tak nevede k závěru o nutnosti poskytnout žalobci zadostiučinění finanční.

21. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

22. Trestní řízení trvalo od 30.9.2019, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 21.7.2020, kdy byla věc pravomocně postoupena do přestupkového řízení, tj. trvalo celkem 8 měsíců. Pokud zohledníme i dobu řízení o dovolání, pak trvalo do 9.12.2020, tj. 1 rok a 3 měsíce. Celková dálka řízení je přiměřenou, zejm. pokud zohledníme skutečnost, že bylo dvakrát rozhodováno soudem první instance i soudem odvolacím a jednou soudem dovolacím, to vše při zohlednění vyšší právní složitosti spočívající v nutnosti posouzení, zda výroky žalobce, ve kterých po obsahové stránce k likvidaci ústavní činitelů jednoznačně a bez pochyb vyzývá, jsou již trestným činem či nikoli. Tedy ani samotnou délku trestního řízení není možno považovat za nepřiměřeně dlouhou a ani toto kritérium nehovoří o nutnosti odškodnění újmy ve formě finanční.

23. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

24. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na finanční zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

25. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry, pak žalobce tvrdil, že byly zasaženy jeho rodinné vztahy se synem [celé jméno žalobce] a partnerkou [jméno] [příjmení], neboť tyto osoby špatně nesly trestní stíhání a hleděly na něj jako na pachatele trestné činnosti do doby, než bylo trestní stíhání skončeno. Dále žalobce uváděl, že byla zasažena jeho [anonymizováno] činnost, neboť v důsledku trestního stíhání byl [datum] [anonymizováno 12 slov] [datum], ale vyloučen byl až v důsledku trestního stíhání, což poté u žalobce vedlo k tomu, že 7.11.2019 dobrovolně rezignoval [anonymizováno 5 slov]. Žalobce dále k tomuto uváděl, že byl [anonymizováno] [územní celek] a [anonymizována dvě slova] [územní celek], kteroužto činnost v důsledku trestního stíhání rovněž ukončil. Žalobce dále uváděl, že trestní řízení bylo [anonymizováno], přičemž v obecné rovině uváděl, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a dále tvrdil, že došlo k úniku informací od orgánů činných v trestním řízení před jednotlivými úkony, které ve věci nastaly.

26. Soud v řízení neshledal zásahy, které by byly u žalobce vyvolány v osobnostní [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [územní celek]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [část obce], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. V dané době totiž trestní řízení zahájeno ještě nebylo a nelze tak učinit závěr, že by psychické obtíže žalobce byly vyvolány trestním řízením.

27. Za důležité v této věci považuje soudu dále okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení formy či výše přiměřeného zadostiučinění totiž i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl. Bude-li přitom zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 (srov. rozsudek NS ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

28. V tomto případě je touto okolností právě samotný fakt, že žalobce se dopustil veřejně skutku, pro který byl stíhán [anonymizováno 7 slov] [datum] [anonymizováno 5 slov] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov]. Své vyjádření totiž žalobce publikoval sám právě s úmyslem jej veřejně šířit, na jeho obsahu trestní stíhání ničeho nezměnilo. Žalobce tak na své cti nemohl dojít újmy tím, že [anonymizována dvě slova] orgány činné v trestním řízení nepravdivě osočovaly z toho, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], když toto po obsahové stránce žalobce skutečně zveřejnil. Pouze toto jednání nebylo trestným činem.

29. Jedná se tak o zcela zásadní okolnost, kterou je třeba zohlednit, neboť k tíži státu lze přičítat v souzeném případě pouze to, že jednání žalobce, jehož obsahem je skutečně jednoznačná [anonymizováno 5 slov], stát považoval chybně za trestný čin, když toto nebylo v posledku trestným činem dle § 364 t.z. následně trestním soudem shledáno. Prostý fakt toho, že žalobce je za tohoto kontextu trestně stíhán, pak nezavdává s ohledem na způsob a obsah vyjádření žalobce důvod pro přiznání finančního zadostiučinění a svědčí o tom, že adekvátní formou zadostiučinění je konstatování porušení práva, kterého se žalobci ze strany žalované již dostalo.

30. Vyhodnocení všech těchto parametrů - tedy jak povahy trestné činnosti, tak délky vedení trestního řízení, tak absence zásahů do osobnostní sféry žalobce vyvolaných čistě trestním stíháním, jakož i okolností, které vedly k zahájení trestního stíhání a samotné povahy facebookového příspěvku žalobce - pak z důvodů uvedených výše vedou soud k závěru, že dostačující formu zadostiučinění žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí je konstatování porušení práva. Tedy odškodnění nefinanční. Tento závěr je plně odůvodněn skutečnostmi uvedenými výše a lze jej dle názoru soudu učinit právě pro absenci zásahů v osobnostní sféře vyvolaných čistě trestním stíháním i bez porovnání s judikaturou v obdobných odškodňovaných případech.

31. Pro úplnost však soud toto porovnání níže přesto provádí.

32. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

33. Jak uvedeno výše, soud dospěl k závěru, že dostačující formou zadostiučinění ve vztahu k žalobci je v souzeném případě odškodnění ve formě konstatování porušení práva.

34. Soud vyšel z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 190/2017. Tamní poškozený byl stíhán jeden rok pro nebezpečné vyhrožování a pronásledování, což bylo následně překvalifikováno na vydírání, a hrozil mu tak trest odnětí svobody až 4 roky. Tamní poškozený byl navíc propuštěn ze zaměstnání a obtížně hledal novou práci a v době trestního řízení bylo u partnerky diagnostikováno rizikové těhotenství. Trestní stíhání tamního poškozeného se negativně promítlo na vztazích s rodiči. Tamní poškozený měl nervové problémy. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve formě konstatování porušení práva, a to s odůvodněním, že se daného skutku dopustil. Tento případ je porovnatelný s případem žalobce zejména v tom směru, že i tamní poškozený se dopustil skutku, pro který byl stíhán, pouze tento rovněž nedosáhl intenzity trestného činu. U tamního poškozeného navíc byly shledány zásahy ve sféře rodinné i pracovní, nicméně právě proto, že se skutku dopustil, bylo poskytnuto odškodnění pouze ve formě konstatování porušení práva. Ze stejného důvodu tak soud uzavírá, že je dostačujícím zadostiučiněním konstatování porušení práva i ve vztahu k žalobci, který se, jak uvedeno výše, zcela evidentně dopustil jednání, kterým veřejně vyzýval k likvidaci ústavních činitelů. Navíc u žalobce nebyly shledány ani zásahy v osobnostní sféře, což tento závěr ještě potvrzuje.

35. Soud dále vyšel z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 488/2017. Tamní poškozený byl stíhán méně než 1 rok pro zločin křivého obvinění a hrozil mu trest odnětí svobody 2 roky až 5 let. Tamní poškozený žádné zásahy v osobnostní sféře neprokázal, nicméně bylo doloženo, že i tamní poškozený se dopustil jednání, pro které byl stíhán, konkrétní urážky na cti strážníků Městské policie a znečištění veřejné komunikace. Tamnímu poškozenému byla jakožto zadostiučinění poskytnuta omluva. I porovnáním s tímto případem je podložen závěr soudu o tom, že konstatování porušení práva je i ve vztahu k žalobci zadostiučiněním dostačujícím, neboť rovněž u žalobce nebyly shledány zásahy v osobnostní sféře vyvolané čistě trestním stíháním a i žalobce se dopustil jednání, zahrnující výzvu k likvidaci ústavních činitelů, pro které byl stíhán.

36. Judikatura označená žalobcem nebyla pro porovnání s případem žalobce použitelná. V obou případech se jednalo o [anonymizována čtyři slova], u nichž došlo k výrazným zásahům do [anonymizována tři slova] důsledku tamního trestního stíhání. Tedy ani rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a sp. zn. [ústavní nález] nedokládají, že by žalobci mělo být přiznáno zadostiučinění finanční, navíc v požadované výši, neboť u žalobce nebyly shledány žádné zásahy v osobnostní sféře a už vůbec ne politické, když [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno].

37. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění a nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku; stanoviskem ze dne 12. 8. 2021). Jelikož soud shledal nefinanční formu odškodnění konstatováním porušení práva za adekvátní a jelikož se této žalobci již dostalo, soud žalobu na finanční zadostiučinění této újmy zamítl.

38. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 17 061 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně odškodnila ve výši 13 915 Kč dne 13. 8. 2021 (po uplynutí lhůty pro předběžné projednání a po podání žaloby) a soud v tomto rozsahu řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil.

39. Předmětem řízení tak zůstala na tomto nároku částka ve výši 3 146 Kč.

40. Odpovědnostní titul je zde dán, když v naříkaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (viz výše) a náklady obhajoby sloužily k jeho odstranění.

41. Žalobce vymezil úkony právní služby, za které požaduje odškodnění, v čl. II žaloby odkazem na fakturu [anonymizováno] [rok] [číslo] ze dne 29.8.2020. Žalovaná podáním ze dne 12.8.2021 specifikovala, které úkony odškodnila a které nikoli.

42. Na jednání konaném dne 23. 11. 2021 pak žalovaná výslovně potvrdila, že neodškodnila úkon porady z dne 4. 10. 2019 (je součástí převzetí věci), a dále úkon z 29. 10. 2019 – prostudování spisu odškodnila odměnou ve výši 1 500 Kč bez DPH, nikoli 2 300 bez DPH. Zbývající úkony žalovaná co do jejich konání a účelnosti nesporuje. Žalobce k tomuto na jednání potvrdil, že za prostudování spisu skutečně nárokuje 1 500 Kč bez DPH, částka 2 300 Kč bez DPH je uvedena mylně a v součtu nároku na obhajné se tato chyba již neobjevuje (je počítáno s 1 500 Kč). K poradě konané dne 4. 10. 2019 uvedl, že k převzetí zastoupení došlo již dne 13. 6. 2019, porada dne 4. 10. 2019 tak byla další, jinou poradou, nezbytnou pro přípravu žalobce na bezprostředně navazující výslech.

43. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

44. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný fakturou [anonymizováno] [rok] [číslo] ze dne 29.8.2020.

45. Předmětem žaloby tak zůstaly tyto úkony právní služby, přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: Datum + úkon právní služby; Závěr soudu; Poznámka 4. 10. 2019 – porada s klientem přesahující 1 hod.; jde o úkon právní služby dle § 11/1 c) AT – konání porady bylo prokázáno potvrzením žalobce z téhož dne, přičemž z úředního záznamu ze dne 13.6.2019 soud zjistil, že k převzetí zastoupení došlo dříve; jedná se tak o další poradu; žalobci náleží 1x odměna dle AT 29. 10. 2019 – prostudování spisu; účtová 2 300 Kč namísto 1 500 Kč; jde o úkon ve smyslu § 11/1 f) AT; nebylo prokázáno trvání úkonu déle než 2 hod.; náleží 1xodměna; žalobci náleží 1x odměna dle AT; v tomto rozsahu žalovaná odškodnění tohoto nároku nesporovala 46. Žalovaná uznala, že po skutkové stránce došlo k realizaci celkem 6 a 1/2 úkonů právní služby, což se podává z čl. II žaloby a faktury [anonymizováno] [rok] [číslo] ve srovnání s čl. V. vyjádření žalované, kde sporuje jen výše uvedené, zbytek výslovně uznává - 1/2 úkonem je vyjádření ke stížnosti ze dne 3.7.2020; zbytek je úkon plný. Soud dále uzavřel, že žalobci náleží odměna i za dobrovolně neodškodněný úkon porady ze dne 4. 10. 2019. Tedy žalobci náleží 7x plná odměna a 1 x odměna. Pro vyčíslení škody pak platí: Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu dle § 364, za který hrozil dle tedy platného a účinného znění trestního zákoníku trest odnětí svobody až na 2 roky. Podle § 10 odst. 3 písm. b) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT činí z této tarifní hodnoty částku 1 500 Kč bez DPH, tj. 1 815 Kč s DPH a odměna za úkon dle § 11 odst. 2 AT částku 750 Kč bez DPH, tj. 907,50 Kč s DPH. Dále podle § 13 odst. 1, 3 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 363 Kč s DPH. Zástupce žalobce byl dle založené faktury plátce DPH.

47. Zástupci žalobce tak vznikl za zastupování žalobce celkem nárok na odměnu za poskytnuté právní služby ve výši: Tarifní hodnota na 1 právní úkon:; 10 000,00 Počet úkonů (§ 11/1):; 7 Počet úkonů (§ 11/2):; 1 Výpočet jednotlivých nákladů právního zastoupení Položka; Sazba úkon; Výsledek; DPH; Celkem Náklady - § 11/1; 1 500,00; 10 500,00; 2 205,00; 12 705,00 Náklady - § 11/2; 750,00; 750,00; 157,50; 907,50 RP dle; 300,00; 2 400,00; 504,00; 2 904,00 Celkem; 13 650,00; 2 866,50; 16 516,50 48. Žalobce tak má nárok na náhradu škody ve výši 16 516,50 Kč. Žalovaná žalobci uhradila 13 915 Kč. Tedy žalobce má dále nárok na úhradu 2 601,50 Kč, tomuto tak soud vyhověl, a ve zbytku 544,50 Kč (3 146 601,50) soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl.

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 67 061 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 17 061 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 66 516,50 Kč - 50.000 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně konstatováno porušení práva) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) na škodní nárok ve výši 13 915 Kč + přiznaný nárok na náhradu škody ve výši 2 601,50 Kč. Dominantně tak byl v řízení úspěšný žalobce, resp. jeho neúspěch v částce 544,50 Kč soud vyhodnotil jako pouze nepatrný a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši.

51. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 3 820 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 2x účast u ÚJ; soud nepřiznal odměnu za nevyžádané vyjádření ze dne 20.11.2021), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tarifní hodnota 67 061 Kč; tj. celkem 18 488,80 Kč s DPH -) 4x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč bez DPH, tj. celkem 1 452 Kč s DPH Tedy celkem 23 940,80 Kč s DPH.

Poučení