10 C 82/2021 - 238

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 4 000 000 Kč s příslušenstvím a 264 137 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 504 404 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 3 759 733 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 504 404 Kč za období od [datum] do [datum]. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 89 734 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhá náhrady újmy způsobené jí v souvislosti s trestním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvádí, že byla stíhána pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) a d) trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] [název soudu] zprostil žalobkyni obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. za skutek, ve kterém byl spatřován zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Nadále se pak řízení vedlo pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Toto trestní řízení pak skončilo druhým postoupením věci do přestupkového řízení dne [datum] s tím, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Podáním ze dne [datum] pak žalobkyně k dotazu soudu potvrdila, že nároky uplatněné touto žalobou se týkají stíhání žalobkyně za přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku – nároky týkající se stíhání žalobkyně za stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) a d) trestního zákoníku žalobkyně uplatnila v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se domáhá jednak nároku na náhradu škody, kterou vyčísluje v souhrnné výši 44 667 Kč, a která sestává z nákladů vynaložených na obhajobu za úkony právní služby po [datum], dále z paušální náhrady hotových výdajů, 4 nákladů cestovného, 4 náhrad za promeškaný čas, nákladů vynaložených na znalecký posudek MUDr. [anonymizováno], a dále z částek vynaložených žalobkyní na konverzi trestních rozhodnutí do listinné podoby. Jakožto druhého nároku se pak žalobkyně domáhá škody ve výši 219 470 Kč, která je tvořena příspěvky na reprezentaci a odbornou literaturu, když tyto náhrady nebyly žalobkyni vypláceny v období od října 2015 do března 2020, kdy byla z rozhodnutí [stát. instituce] dočasně zproštěna výkonu [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně dále namítá, že naříkané trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a domáhá se zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč za délku řízení. Žalobkyně se dále obecně domáhá toho, že trestní řízení probíhalo nestandardním způsobem a v tomto spatřuje celou řadu dílčích pochybení, které po skutkové stránce označuje za nesprávné úřední postupy, a které detailně popisuje v podání z [datum]. Žalobkyně se v souvislosti s těmito pochybeními domáhá částky 3 000 000 Kč. Na jednání konaném dne [datum] byla žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a po skutkové stránce pak doplnila, že tento nárok není požadavkem na odškodnění každého jednotlivého nesprávného úředního postupu, ale toho, že žalobkyně byla nezákonně stíhána, v rámci čehož mají být tato namítaná pochybení zohledněna.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum]. Žalovaná předně namítá, že nárok nebyl předběžně uplatněn, když předběžné uplatnění z [datum] podala na Ministerstvo spravedlnost pouze právní zástupkyně žalobkyně, a nedoložila plnou moc, tedy není splněna podmínka předběžného uplatnění nároku, a vznáší tak námitku promlčení ve vztahu k zadostiučinění za délku řízení a nesprávné úřední postupy (pozn. soudu: upřesněno posléze jako nárok z nezákonného rozhodnutí), tj. k položkám ve výši 1 000 000 Kč a 3 000 000 Kč. Pokud jde o nárok na náhradu škody tvořené úkony právní služby, pak žalovaná namítá, že se částečně nejedná o úkony právní služby ve smyslu advokátního tarifu, a ve zbytku nemá tyto za doložené, což platí rovněž pro nárok na náhradu cestovného a náhrad za promeškaný čas. Pokud jde o náklady za znalecký posudek MUDr. [anonymizováno], pak žalovaná namítá, že tento byl vynaložen v souvislosti s trestním stíháním pro týrání svěřené osoby, a že je tento uplatněn v paralelně probíhajícím řízení. Žalovaná odmítá, jakožto škodu, náklady vynaložené na konverzi elektronické podoby rozhodnutí trestních soudů do podoby listinné, když žalobkyně měla možnost tyto soudu předložit právě v podobě elektronické. Pokud jde o druhý z nároků ve formě škody tvořené nevyplacením náhrad na [anonymizována čtyři slova] za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] ve výši 219 470 Kč, pak žalovaná uvádí, že se jedná o částky, které nebyly žalobkyni vyplaceny proto, že nepracovala a tyto jsou vypláceny právě jakožto doplňkové platby k pracovní činnosti, tedy není dána příčinná souvislost s tvrzeným odpovědnostním titulem. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 1 000 000 Kč, pak žalovaná namítá, že řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tedy sporuje odpovědnostní titul. Pokud jde o nárok ve výši 3 000 000 Kč za jednotlivé dílčí nesprávné postupy, pak žalovaná namítá, že tyto se projevily ve vydání rozhodnutí jako takového, tedy samy o sobě nemohou být nesprávným úředním postupem a proto tyto neodškodnila.

3. Ze žádosti o poskytnutí zadostiučinění, sepsané právní zástupkyní žalobkyně a adresované Ministerstvu spravedlnosti dne [datum], a z přípisu Ministerstva spravedlnosti z [datum] soud zjistil, že žalobkyně uplatnila předběžně nároky uplatněné touto žalobou u žalované, a to dne [datum]. Z přiložené plné moci udělené žalobkyní její právní zástupkyni dne [datum] pak má soud za zjištěné, že právní zástupkyně žalobkyně byla k tomuto předběžnému uplatnění zmocněna, jakkoliv toto žalované bezprostředně nedoložila. Soud tak shrnuje, že žalobkyně žalobou uplatněné nároky předběžně uplatnila. Doručení žádosti o předběžné projednání nároku žalované dokládá dále i doručenka z datové schrány ze dne [datum].

4. Obvodním soudem pro Prahu 2 je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o nárocích žalobkyně, které nárokuje z té části trestního řízení, které se týkalo jejího trestního stíhání pro skutky, v nichž byl spatřován zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Podáním ze dne [datum] pak žalobkyně jasně specifikovala, že v řízení tomto uplatňuje pouze nároky, které se týkají usnesení o zahájení trestního stíhání v té části, kterou bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro skutky, v nichž byl spatřován přečin ublížení na zdraví. Žalobkyně původně navrhovala spojení nároků uplatněných v obou řízeních do řízení jednoho; toto soud však na jednání konaném dne [datum] zamítl s tím, že je třeba nejprve jednoznačně vymezit, co je předmětem každého z těchto řízení - žalobkyně poté, co se tak stalo, podáním z [datum], sdělila, že otázku spojení věcí ponechává plně v kompetenci soudu, tedy konkrétní nároky ke spojení nenavrhla, a soud k tomuto uvádí, že k jejich spojení sám důvod neshledal. Řízení taky bylo vedeno nadále pouze o nárocích uplatněných žalobou v tomto řízení, resp. o jejich upřesněné podobě.

5. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] byl sepsán protokol o trestním oznámení, učiněném [jméno] [celé jméno žalobce], vůči žalobkyni. Úkony trestního řízení byly zahájeny záznamem [datum]. Dne [datum] byla věc přikázána územnímu odboru [obec] západ a spisový materiál postoupen z [anonymizováno] [obec]. Žalobkyně podává stížnost na postup policie [datum], a následně navrhuje provedení důkazů. Dne [datum] vydává policie usnesení dle § 160 tr. řádu, kterým zahajuje trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) a d) tr. zákoníku, a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobkyně podává stížnost, tuto doplňuje, je podána i stížnost na způsob vedení výslechu. Následuje ohledání místa činu, včetně pořízení fotodokumentace. Žalobkyně jakožto obviněná je slyšena [datum]. Následuje výslech svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] starší, [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]. [příjmení] [příjmení]. Vysvětlení dále podávají [příjmení], [příjmení]. Opakovaně pak podávají vysvětlení [příjmení] a [příjmení] mladší. Ve spise jsou založeny úřední záznamy o vysvětlení dříve slyšených svědků. Opatřením z [datum] byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ve spise je založen znalecký posudek z psychologie na duševní stav [jméno] [celé jméno žalobce], doručený policii [datum]. Dále byli přibráni další znalci, [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jsou vzneseny námitky proti osobám těchto znalců. Ve spise poté založen posudek těchto znalců [datum]. Dne [datum] je přibrán znalcem [příjmení] [anonymizováno] [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Žalobkyně z nás čí námitky proti tomuto opatření. Tento znalec podává posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na žalobkyni, datovaný [datum]. Ve věci je dále přibrán znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum]. Žalobkyně vznáší námitky proti osobě znalce. Dne [datum] žalobkyně předkládá vlastní znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], datovaný [datum]. Opatřením ze [datum] je přibrán další znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně vznáší námitky proti osobě znalce. Znalec podává znalecký posudek ze dne [datum]. Dále ve spise založen znalecký posudek na žalobkyni, vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], datovaný [datum]. Ve spise jsou dále založeny lékařské zprávy o zdravotním stavu [jméno] [celé jméno žalobce], fotodokumentace k tomuto a aktuální lékařské zprávy. Dále úřední záznam ošetření nemocnice [obec], včetně fotodokumentace. Je zjištěna zpráva z místa bydliště ohledně žalobkyně, a účastníci jsou vyrozuměni poté možnosti prostudování trestního spisu. K tomu dochází. Žalobkyně prostudovala trestní spis [datum], poté, co se předtím omluvila z předchozího termínu. Dále je žalobkyní prostudován spis [datum]. Je podán návrh na přezkoumání postupu policejním orgánům. Žalobkyně ještě nahlíží do trestního spisu [datum]. Policie poté [datum] zamítá návrhy na doplnění dokazování, a [datum] je sepsán návrh na podání obžaloby, který je podán Okresnímu státnímu zastupitelství v [anonymizováno] [datum]. Ve spise je poté založena obžaloba bez prvé strany. Žalobkyně žádá o povolení nahlédnout do spisu [datum], a dne [datum] žalobkyně vznáší námitku podjatosti všech soudců Okresního soudu [obec]. [název soudu] poté žádá [stát. instituce] o zastání kopie stejnopisu obžaloby, a ve spise je poté založena na čísle listu [číslo] kompletní obžaloba s datem podání [datum]. Dne [datum] se koná neveřejné zasedání k námitce podjatosti, je rozhodnuto, že předsedkyně senátu [anonymizována dvě slova] není vyloučena z úkonů trestního řízení, písemné vyhotovení je na čísle listu [číslo]. Právní zástupkyně žalobkyně poté vrací obžalobu, která jí byla omylem předána, a to dne [datum], respektive její originál. Dne [datum] žalobkyně podává stížnost proti rozhodnutí ve věci námitky podjatosti. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum], tento koná neveřejné zasedání [datum], a stížnost obviněné zamítá. [anonymizováno] [příjmení] i [anonymizováno] [příjmení] sdělují soudu kolizní termín, ve kterém se nemůže konat hlavní líčení, soud tedy [datum] zástupce kontaktuje s termínem možného hlavního líčení. Hlavní líčení je nařízeno na [datum]. Do spisu jsou založeny listinné důkazy, týkající se zdravotního stavu [jméno] [celé jméno žalobce]. Hlavní líčení se koná [datum], strany se vyjadřují, jsou čteny listiny z přípravného řízení, líčení odročeno na [datum] za účelem předvolání dalších svědků. Žalobkyně navrhuje [datum] výslech dalších svědků s tím, že tyto předloží na hlavním líčení [datum]. Soud volá na hlavní líčení dne [datum] předvolané svědky, konkrétně se jedná o 11 osob. Návrh na slyšení dalších svědků zasílá žalobkyně [datum], soud poté volá na hlavní líčení [datum] dalších 7 svědků. Předchozích 11 svědků bylo voláno na 2 jednání, na prvé prvých 5 a na druhé 6 svědků. Na líčení na [datum] je poté volán ještě další svědek. Žalobkyně činí [datum] návrh na doplnění dokazování, ve spise je založena řada listinných důkazu. Strany do spisu opakovaně nahlížejí. Další hlavní líčení je pak nařízeno na [datum], jsou voláni 4 svědci, a [datum] jsou voláni 3 svědci. Hlavní líčení se koná [datum], na tomto jsou slyšeni svědci, a líčení přerušeno do [datum]. Toto hlavní líčení se koná, jsou opět slyšeni svědci. Líčení je přerušeno do [datum], toto další hlavní líčení se rovněž koná, jsou slyšeni svědci, a hlavní líčení je odročeno [datum]. Žalobkyně žádá soud [datum] o zajištění techniky za účelem promítání fotografií k důkazu. Soud tyto součinnostně vyžádá od policie. Hlavní líčení se koná [datum], jsou slyšeni svědci., a hlavní líčení je přerušeno do [datum]. Toto hlavní líčení se koná, jsou opět slyšeni svědci, a líčení přerušeno do [datum]. Další hlavní líčení je pak nařízeno na [datum] a [datum], na toto jsou voláni 2 znalci. Soud žádá aktuální lékařské zprávy ohledně poškozené. Hlavní líčení se koná [datum], jsou slyšeni svědci. Žalobkyně činí návrh na doplnění dokazování [datum]. Soud žádá po 7 zdravotnických zařízeních zaslání zdravotnické dokumentace [datum]. Zdravotnická zařízení odpovídají, zasílají potřebné listiny, do spisu je pak založena 70 listů zdravotnické dokumentace. Soud urguje zaslání zbývající zdravotnické dokumentace [datum]. Ve spise je pak založena řada listinných důkazů, týkající se komunikace. Hlavní líčení je nařízeno [datum] a [datum], jsou voláni 4 svědci. Hlavní líčení se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení] [příjmení], dále znalec [příjmení] Hlavní líčení přerušeno do [datum], toto hlavní líčení se koná, jsou čteny protokoly o výslechu svědků a je prováděna k důkazu listinná dokumentace. Hlavní líčení je odročeno na [datum], toto hlavní líčení koná, jsou slyšeni svědci. Z nařízeného hlavního líčení se omlouvá znalec [příjmení] Hlavní líčení se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení], hlavní líčení je pak přerušeno do [datum]. Přípisem z [datum] žalobkyně připomíná soudu své důkazní návrhy. Další hlavní líčení je nařízeno do [datum], jsou voláni 2 svědci a znalec. Hlavní líčení se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení] [příjmení], a hlavní líčení je přerušeno do [datum] a odročeno na [datum] Hlavní líčení se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení] [příjmení] a jsou slyšeni svědci. [ulice] líčení nařízené na [datum] pak soud volá další 3 znalce. Hlavní líčení se koná [datum], je slyšena znalkyně doc. [příjmení], hlavní líčení přerušeno do [datum]. Další hlavní líčení je nařízeno na [datum] a [datum], je volán znalec [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně činí návrhy na doplnění dokazování [datum]. Ve spise jsou pak založeny další desítky listin stran zdravotního stavu [jméno] [celé jméno žalobce]. Další hlavní líčení se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení], hlavní líčení odročeno na [datum]. Žalobkyně předkládá [datum] opakovaný návrh na doplnění dokazování. Hlavní líčení se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení] [příjmení], a hlavní líčení je přerušeno do [datum] a odročeno do [datum]. Soud rozhoduje následně o svědečném a znalečném. Dne [datum] žalobkyně činí návrh na doplnění dokazování. Dne [datum] jsou založeny listiny, přičemž je navrhováno čtení při hlavním líčení, jedná se cca o 50 listinných důkazů. Hlavní líčení se koná [datum], jsou prováděny listinné důkazy, je přehráváno CD, strany se vyjadřují k důkazům. Hlavní líčení je odročeno na [datum], předtím soud zamítá návrh na výslech dalších 10 svědků. Další hlavní líčení se koná [datum]. Obžalovaná zakládá listinné důkazy, soud zamítá další návrhy na doplnění dokazování a prohlašuje dokazování za skončené. Státní zástupce i obhájce a obžalovaná sdělují, že předpokládají s ohledem na složitost věci rozsáhlé závěrečné návrhy a s ohledem na potřebu přípravy k těmto se pak hlavní líčení odročuje až na [datum] Hlavní líčení se koná [datum], je přednesen závěrečný návrh státního zástupce i obhájce. Závěrečný návrh obhájce je protokolován na celkem 25 stranách, a soud poté vyhlašuje rozsudek, kterým obžalovanou zprošťuje obžaloby pro skutky, ve kterých bylo spatřováno spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku, a pro skutky, pro které bylo spatřováno spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Soudce žádá o prodloužení lhůty písemného vyhotovení rozsudku. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno na čísle listu [číslo], čítá 70 stran. Státní zástupce oznamuje soudu odvolání již [datum], soud jej vyzývá k doplnění [datum], odůvodnění odvolání je dodáno [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum]. Obžalovaná se vyjadřuje [datum] v podaném odvolání. Krajský soud v Praze koná veřejné zasedání [datum], a na tomto je vyhlášeno usnesení, kterým se napadený rozsudek částečně ruší, a to ve výroku pod bodem II. a v důsledku toho i ve výroku o náhradě škody. V tomto rozsahu se pak věc vrací soudu I. instance. Ve zprošťujícím výroku pod bodem I. zůstává napadený rozsudek nedotčen. Písemné vyhotovení tohoto usnesení je na čísle listu [číslo] Odvolací soud uvádí, že důvodem pro částečné zrušení rozsudku a navazujícím úkolem okresního soudu je náležité zjištění skutkového stavu tak, aby bylo náležitým způsobem ujasněno, které jednání obžalovaného je ohledně incidentu z [datum] za prokázané, přičemž toto je třeba učinit tak, aby o tomto nezůstávali žádné důvodné pochybnosti. Zejména je třeba zaměřit na to, jaký přesný průběh incident měl, a jak jej jednotliví svědci, zejména svědek [příjmení] vnímal jako celek či jako část. Žalobkyně tak tedy byla pravomocně k [datum] zproštěna obžaloby pro skutky, ve kterých bylo spatřováno spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) a věc byla zrušena ve věci přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Soud I. instance nařizuje hlavní líčení [datum], toto hlavní líčení se koná, je slyšen svědek [příjmení], a hlavní líčení je odročeno na [datum]. Na toto je volán znalec [příjmení]. Hlavní líčení se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení] [příjmení], jsou čteny listinné důkazy, a hlavní líčení je přerušeno do [datum] Hlavní líčení se koná [datum], jsou předneseny závěrečné návrhy, jak státního zástupce, tak obhajoby, a ve věci je vyhlášeno usnesení, kterým se podle § 222 odst. 2 tr. řádu pro zbývající skutky, které jsou kvalifikovány jakožto přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku postupuje věc [stát. instituce], neboť by se mohlo jednat o přestupek. Písemné vyhotovení tohoto usnesení je založeno na čísle listu 1941, čítá celkem 66 stran. Státní zástupce podává stížnost [datum], a tuto doplňuje [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum]. Žalobkyně se vyjadřuje k stížnosti [datum] Odvolací soud koná neveřejné zasedání [datum], a na tomto napadené usnesení ruší a věc vrací soudu I. instance. Písemné vyhotovení tohoto usnesení na čísle listu 1996 Odvolací soud uvádí, že závěry soudu I. instance ohledně toho, že se nepodařilo prokázat, že by jednání, které je kladeno žalobkyni za vinu, bylo trestným činem, jsou předčasné. Dalším důvodem je, že soud I. instance postoupil věc do přestupkového řízení, aniž by upravil skutek tak, aby tento odpovídal skutkovým zjištěním učiněným v řízení. Soud poté dotazuje znalecké ústavy ohledně možného vypracování a termínů pro vypracování revizního znaleckého posudku, a poté opatřením z [datum] přibírá [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – znalecký ústav k podání revizního znaleckého posudku. Znalecký ústav sděluje, že je však vyloučen, a proto opatřením z [datum] soud zprošťuje tento znalecký ústav povinnosti vypracovat revizní znalecký posudek a přibírá jakožto znalecký ústav Oddělení soudního lékařství nemocnice [obec]. Dne [datum] žádá nemocnice [obec] o prodloužení lhůty pro vypracování revizního znaleckého posudku. Znalecký posudek je pak dodán [datum], tento čítá 112 stran. Soud poté nařizuje hlavní líčení na [datum], toto hlavní líčení se koná, je slyšen znalec [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení]. Následně je ukončeno dokazování, jsou předneseny závěrečné návrhy a soud ve věci vyhlašuje usnesení, kterým se věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu pro předmětný skutek, kvalifikovaný jakožto přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, postupuje [stát. instituce], neboť by se mohlo jednat o přestupek. Písemné vyhotovení tohoto usnesení pak založeno na čísle listu [číslo] a je na něm vyznačena doložka právní moci k [datum], usnesení čítá 70 stran.

6. Z příjmového pokladního dokladu [stát. instituce] z [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně vynaložila na konverzi rozsudku [název soudu] ze [datum] částku 2 100 Kč, usnesení [název soudu] z [datum] částku 390 Kč a usnesení [název soudu] z [datum] částku 2 100 Kč. Z potvrzení ředitelky správy Okresního soudu [obec] pak soud zjistil, že tento soud vyžadoval po žalobkyni za účelem doložení ukončení jejího trestního stíhání při nástupu do zaměstnání listinnou podobu písemného vyhotovení těchto rozhodnutí, a to za účelem založení do osobního spisu [anonymizováno].

7. Z dokumentu Vyúčtování vykonané obhajoby v trestní věci [celé jméno žalobce] soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyčíslila v souvislosti s obhajobou v předmětném trestním řízení žalobkyni odměnu za 12 úkonů právní služby ve výši 18 000 Kč, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 600 Kč, cestovné ve výši 297 Kč dne [datum], 292 Kč dne [datum], 292 Kč dne [datum] a 293 Kč dne [datum], a dále vždy náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč za každou z takto vykonaných cest na trase [obec] - [obec] a zpět. Dále pak tato právní zástupkyně vyúčtovala náklady na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 16 503 Kč a náklady na konverzi rozhodnutí ve výši 2× 2 100 Kč a 1× 390 Kč.

8. Z vyúčtování znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] soud zjistil, že tento znalec vyúčtoval právní zástupkyni žalobkyně za vypracování znaleckého posudku ve věci žalobkyně částku v celkové výši 16 503 Kč.

9. Z potvrzení mzdové účtárny [název soudu] z [datum] soud zjistil, že žalobkyni nebyly v rámci doplatku mzdy v roce 2020 nahrazeny měsíční paušální částky na [anonymizována tři slova] za období říjen roku 2015 až duben 2020, přičemž tyto náhrady činily v roce 2015 částku 4 200 Kč měsíčně, v roce 2016 částku 4 300 Kč měsíčně, v roce 2017 částku 4 500 Kč měsíčně, v roce 2018 částku 4 700 Kč měsíčně, v roce 2019 částku 5 100 Kč měsíčně a v roce 2020 částku 5 600 Kč měsíčně s tím, že za duben 2020 je účtována pouze poměrná část do [datum] ve výši 5 066 Kč Celkem tak nebylo vyplaceno žalobkyni 257 666 Kč s daní, tj. 219 016 Kč bez daně.

10. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] z [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla jakožto [anonymizováno] [název soudu] dočasně zproštěna výkonu [anonymizována dvě slova] na dobu do pravomocného skončení jejího trestního stíhání, přičemž se jednalo o trestní stíhání jak pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, tak právě pro přečin ublížení na zdraví. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se pak podává, že tak [anonymizována dvě slova] učinil proto, že žalobkyně měla jakožto soudkyně dle obžaloby řešit zásadní osobní či rodinné problémy způsobem, [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [Anonymizovaný odstavec.]

12. Z výpisu z ambulantní karty [nemocnice] a.s. z [datum], [datum], [datum] a [datum] a z lékařské zprávy [právnická osoba] s.r.o. z [datum], a dále ze zprávy o psychologickém vyšetření z [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně spolupracovala s psychologickou ambulancí od října roku 2015 a od té doby probíhá systematická psychoterapie a krizová intervence, neboť žalobkyně je dlouhodobě psychicky traumatizována v souvislosti s probíhajícím trestním řízením, a dále v souvislosti se smrtí partnera a v důsledku tehdejší ztráty práce. Dále soud zjistil, že žalobkyně byla vystavena tlaku ze strany médií, což její psychické problémy zhoršovalo, a že se u žalobkyně objevily úzkostně depresivní sklony a že u žalobkyně došlo k výraznému narušení jejího pracovního, osobního i rodinného života.

13. Z reportáže [příjmení] [příjmení] [jméno] vlastní oči ze dne [datum] soud zjistil, že předmětný incident mezi žalobkyní a její dcerou [jméno] byl ve stadiu prověřování Policií České republiky předmětem medializace v tomto pořadu, přičemž předmětný konflikt byl dáván na straně žalobkyně do souvislosti s tím, zda může řádně vykonávat funkci soudkyně., jakkoliv bylo i zdůrazňováno, že celé obvinění může být křivé. [Anonymizovaný odstavec.]

15. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se primárně trápila tím, jakým způsobem bylo celé trestní řízení vedeno. Žalobkyně trestní řízení vnímala tak, že je vedeno účelově proti ní ve snaze ji diskreditovat jakožto soudkyni. Úkorně vnímala činnost policie, která dle jejího názoru slepě věřila tvrzením poškozené dcery [jméno] a prověřovala pouze její skutkovou verzi a prováděla důkazy, které svědčily pouze v neprospěch žalobkyně. V tomto směru žalobkyně například namítala, že fotografie pořízené policií byly do spisu zařazeny až po čtyřech letech, rovněž žalobkyně opakovaně namítala, že spis nebyl řádně veden, nebyl řádně číslován, nebyly v něm doručenky, úkony byly úmyslně činěny na úřední záznam, tedy nikoliv do protokolu tak, aby byly použitelné v řízení před soudem apod. Žalobkyně byla rovněž subjektivně vystavena útrapám v souvislosti s jejím vnímáním rozhodovací činností trestních soudů, zejména soudu prvé instance, který dle jejího názoru nerespektoval závěry soudu odvolacího a nevyslechl všechny svědky a znalce, jak mu bylo uloženo, což žalobkyně vnímala rovněž jako krok činěný úmyslně k její tíži. Nejvíce se žalobkyně cítila dotčena činností státního zastupitelství, kterému kladla za vinu, že nedostatečně dozorovalo činnost policie v rámci přípravného řízení, zejména pokud jde o shromažďování důkazů a neodbornou činnost znalců, z jejichž odborných závěrů orgány činné v trestním řízení vycházely. Žalobkyně se dále cítila dehonestována tím, že orgány činné v trestním řízení, zejména soudy ve fázi řízení před soudem prvé instance, jí nezajistily dostatečně bezpečnost, [anonymizováno 9 slov]. Soud z výpovědi žalobkyně dále zjistil, že tato se cítila výrazně dotčena na své cti a důstojností tím, že celá kauza byla [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Obzvláště úkorně pak žalobkyně vnímala způsob, jakým média o trestním stíhání referovala, když v jejich zprávách chyběl údaj o tom, že se jedná o verzi poškozené, tedy nikoliv o zjištěný skutkový stav. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně pociťovala zásahy na cti a důstojnosti související s tím, že informace o jejím trestním stíhání lze [anonymizováno 8 slov]), přestože byla zproštěna, a také v souvislosti s tím, že [anonymizováno] o jejím zproštění informovala dle jejího názoru nikoliv objektivně, ale tak, že se žalobkyni nepodařilo pouze odsoudit. Z výpovědi žalobkyně rovněž soud zjistil, že v důsledku trestního stíhání, v kombinaci s úmrtím [role v řízení] a zproštěním výkonu funkce, byla nucena navštívit psychiatra a krátkodobě pobírat medikaci pro úzkostné stavy, a dále soud zjistil, že žalobkyně v důsledku trestního stíhání navštěvuje pravidelně psychologa. Z výpovědi žalobkyně má rovněž soud za potvrzené, že tato byla v souvislosti s trestním stíháním dočasně [anonymizována čtyři slova], a to od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] roku [rok]. Z výpovědi žalobkyně dále soud zjistil, že v průběhu trestního stíhání tuto podporoval její manžel i širší rodina, zejména bratranci a sestřenice, a rovněž část kolegů a kamarádů. Ve vztahu k manželovi žalobkyně obtížně snášela to, že i tento je vystaven úkonům v souvislosti s trestním stíháním, které na něj negativně působí a které špatně snáší. Dále z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že [role v řízení] žalobkyně [anonymizováno] v průběhu trestního řízení dne [datum], tedy že žalobkyně čelila trestnímu stíhání v této pro ni nelehké době, navíc v kombinaci s tím, že cca 4 měsíce poté jí ještě byl [anonymizována čtyři slova]. Z výpovědi žalobkyně se rovněž podává, že tuto podporovala i její matka, ale i to, že žalobkyně se trápila tím, že i matka musí její trestní stíhání řešit. Z výpovědi žalobkyně soud nezjistil, že by trestní stíhání negativně ovlivnilo vztahy žalobkyně a její dcery, naopak se z výpovědi žalobkyně podává, že konflikty s dcerou, respektive trestní oznámení podané pro skutky, kterých se měla žalobkyně vůči své dceři dopustit, trestnímu stíhání předcházely, přičemž žalobkyně potvrdila, že vztahy s dcerou nebyly dobré již před zahájením trestního stíhání, zejména v souvislosti se vztahem dcery a pana [příjmení], který rovněž stál u podání trestního oznámení na žalobkyni. Z výpovědi žalobkyně, pak rovněž soud učinil důležité zjištění, že pokud jde o zásahy na cti a důstojnosti, pak žalobkyni nejvíce trápilo to, že je veřejně vnímána jako matka, která dlouhodobě týrá svého potomka, tedy že zásahy vyvolané trestním stíháním pro zločin týrání svěřené osoby, pokud jde o zásahy do cti a důstojnosti, žalobkyně vnímala ve vztahu k [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], výrazně hůře, než zásahy vyvolané stíháním pro ublížení na zdraví.

16. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento je bratrancem žalobkyně. Soud uvěřil tomu, že v době trestního stíhání svědek udržoval pravidelný kontakt se žalobkyní cca v měsíční frekvenci a z výpovědi svědka lze mít za potvrzené, že žalobkyně v obecné rovině trestní stíhání špatně snášela, neboť jej považovala za nedůvodné, vykonstruované ze strany dcery, a že žalobkyně rovněž obtížně snášela [anonymizována tři slova]. Z výpovědi svědka lze mít rovněž za potvrzené, že za zásadní zásah žalobkyni vnímala to, že nemohla nadále vykonávat [anonymizována dvě slova], a z výpovědi svědka rovněž soud zjistil, že žalobkyně trpěla přerušením vztahu s dcerou - nebylo však možno z výpovědi svědka zjistit, že by k přerušení vztahů žalobkyně s dcerou došlo v důsledku trestního stíhání, když se naopak z výpovědi svědka podává, že k narušení vztahu žalobkyně s dcerou, respektive k přerušení jejich kontaktu došlo právě v důsledku předmětného konfliktu, který až následně k trestnímu stíhání vedl. Z výpovědi svědka rovněž soud zjistil, že žalobkyně obtížně snášela trestní stíhání za situace, kdy došlo k opětovnému rozvoji onemocnění jejího manžela, který v průběhu trestního stíhání zemřel, tedy, že žalobkyně snášela trestní stíhání v této pro ni obtížné době.

17. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] soud zjistil následující. Svědkyně je kolegyní žalobkyně a v předmětné době trestního stíhání byla rovněž [anonymizována dvě slova] [název soudu]. Z výpovědi svědkyně lze mít zejména za potvrzené pracovní zásahy ve sféře žalobkyně, když z výpovědi svědkyně má soud za zjištěné, že žalobkyně obzvláště úkorně snášela právě to, že je jí dočasně [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a když jí fakticky byl zamezen vstup [anonymizována dvě slova]. Rovněž má soud z této výpovědi za zjištěné, že žalobkyně se cítila dotčena na své cti a důstojnosti v důsledku toho, že bylo její trestní stíhání spojováno se stíháním jiných kolegů [anonymizováno], kteří však byli stíháni pro pracovní pochybení, což s kauzou žalobkyně nemělo nic společného. Z výpovědi této svědkyně má rovněž soud za potvrzené, že celkově trestní stíhání žalobkyni velmi zasáhlo, neboť v důsledku trestního stíhání nemohla vykonávat pracovní činnost a trestnímu stíhání čelila v době, kdy se zhoršil zdravotní stav jejího manžela a tento v průběhu trestního stíhání zemřel. Z výpovědi svědkyně lze mít rovněž za zjištěné, že žalobkyně obtížně snášela to, že mezi ní a její dcerou vůbec došlo k předmětnému konfliktu a že došlo k zpřetrhání vzájemných kontaktů - avšak ani z výpovědi této svědkyně nebylo možno učinit závěr, že by se tak stalo v důsledku trestního stíhání, ale naopak již v důsledku konfliktu samotného. Soud má z výpovědi této svědkyně rovněž za potvrzené, že byla zasažena žalobkyně ve své pracovní sféře na své důstojnosti i tím, že účastníci řízení na toto trestní stíhání žalobkyně poukazovali a většina kolegů se žalobkyně stranila.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato znala žalobkyni v době trestního řízení z pracovního prostředí, když svědkyně pracovala jakožto [anonymizována čtyři slova] [název soudu]. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], a dále že byla v době trestního stíhání méně komunikativní, a bylo vidět, že se trestním stíhání trápí.

19. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek je dlouhodobým kamarádem žalobkyně, se kterou se zná i z období před trestním stíháním. Z výpovědi svědka bylo možno zjistit, že nejvíce úkorně žalobkyně vnímala fakt, že trestní stíhání zasáhlo do možnosti vykonávat [anonymizována dvě slova], což pro ni byl zásah zcela zásadní. Dále svědek potvrdil, že žalobkyně obzvláště úkorně vnímala způsob vedení trestního řízení, kdy nebyla spokojena se způsobem vedení vyšetřování ani s řízením ve fázi před soudem, zejména pokud jde o tvrzení a prokazování její verze celého konfliktu, a z výpovědi svědka lze mít za prokázané, že žalobkyně propadla pocitu beznaděje, když nevěřila, že bude její nevina prokázána. Svědek rovněž potvrdil, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Rovněž svědek potvrdil, že žalobkyni negativně vnímala část jejího okolí, když od žalobkyně se odvrátila část jejích přátel. Naopak svědek potvrdil, že pracovní kolegové žalobkyni v době trestního stíhání podporovali. Z výpovědi tohoto svědka lze mít rovněž za potvrzené, že žalobkyni podporoval v době trestního stíhání její manžel, a dále matka žalobkyně. Z výpovědi svědka lze mít za prokázané, že trestní stíhání se u žalobkyně projevilo obavami o jeho výsledek, špatnou náladou, neschopností soustředit se na běžné aktivity a obecně nutností stále na fakt trestního stíhání myslet. Z výpovědi svědka soud nezjistil, že by trestní stíhání bylo příčinou narušení či zhoršení vztahu žalobkyně s dcerou [jméno]. Svědek v tomto směru pouze vyslovoval vlastní domněnku, že se stát měl aktivně snažit o usmíření žalobkyně a její dcery v tom směru, že mělo být dceři dáno najevo, že její jednání již překračuje meze. Obecně k výpovědi tohoto svědka soud uzavírá, že rovněž sám svědek evidentně zcela negativně vnímal celé trestní stíhání vedené vůči žalobkyni, nicméně fakticky potvrzoval, že to co on trestnímu stíhání a úkonům státu v něm vyčítá, takto pociťovala i žalobkyně, když o tomto takto hovořili.

20. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně byla obecně dotčena tím, že je trestně stíhána za skutky, které se měly týkat týrání její dcery a násilí vůči její dceři. Z výpovědi svědka soud zejména zjistil, že žalobkyně byla v důsledku trestního stíhání nemluvná a že ji trápilo to, že byla [anonymizována čtyři slova]. Svědek rovněž potvrdil, že trestní stíhání negativně zasáhlo i manžela žalobkyně, čímž se žalobkyně rovněž trápila.

21. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními, proto tyto soud neopakuje. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Soud provedl k důkazu obsah naříkaného spisu Okresního soudu [obec], sp. zn. [spisová značka], a to tak, že ve smyslu § 129 odst. 1 o.s.ř. soud sdělil k důkazu jeho podstatný obsah. Žalobkyně v tomto směru namítala, že nebylo čteno, z jaké konkrétní listiny z naříkaného spisu soud činí jaké konkrétní závěry. K tomuto soud uvádí, že důkaz obsahem naříkaného spisu bylo třeba provést jednak pro uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, a pro tento závěr je fakticky postačující skutečnost týkající se zahájení trestního stíhání a konečného zproštění žalobkyně. Provedení důkazu citovaným způsobem tak bylo pro posouzení tohoto nároku plně postačující. Dále pak bylo třeba provedení tohoto důkazu pro posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy vyvolané nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení. I pro posouzení tohoto nároku je sdělení podstatného obsahu spisu tak, jak je soud učinil na jednání konaném dne. [datum], plně postačující. Soud tento důkaz provedl zcela standardním způsobem, jak se tomu děje běžně dle odškodňovacího zákona. Na základě výše citovaného zjištěného skutkového stavu ohledně průběhu naříkaného řízení tak soud mohl totiž zejména plnohodnotně vyhodnotit kritéria § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, jak tyto rozebírá níže, když namítané konkrétní dílčí nesprávné úkony jednotlivých orgánů činných v trestním řízení, které žalobkyně chtěla prokazovat konkrétními listy z naříkaného trestního spisu, nebyly pro posouzení délky naříkaného řízení relevantními, neboť soud musí učinit zejm. dostatečná skutková zjištění pro závěr umožňující posoudit složitost věci, počet počtu soudních instancí, chování účastníků, význam řízení a postup orgánů, které se na řízení podílejí. Posouzení kritéria postupu orgánů podílejících se na řízení přitom nezahrnuje to, že by soud v kompenzačním řízení mohl či snad směl posuzovat vhodnost postupu a zvažovat, zda měl být činěn ten který úkon, natož v řízení trestním. Soud se v kompenzačním řízení musí soustředit zejm. na to, zda byly úkony činěny plynule ve snaze věc ukončit, nikoliv hodnotit, například to, jak měl být ten který důkaz vyhodnocen či v jakém pořadí měl být ten který důkaz proveden, jak požadovala žalobkyně. Toto odškodňovacímu soudu nenáleží, a proto soud provedl důkaz naříkaným spisem, jak je citováno výše.

22. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobkyně, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže.

23. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku konkrétněji nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

24. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem [jméno] [celé jméno žalobce], dcery žalobkyně, neboť tento byl vznesen po koncentraci řízení a není splněna žádná z výjimek § 118b odst. 1 o. s. ř. Soud dále k důkazu neprovedl listiny založené žalobkyní podáním z [datum], neboť tyto byly chybně zaslány do spisu zdejšího, přičemž se však týkají nároku na obhajné, které je řešeno Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [anonymizována tři slova] [rok]; žalobkyně na provedení těchto důkazů v tomto řízení tak netrvala.

25. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví; podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen; vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

27. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

28. Žalovaná v rámci svého vyjádření vznesla námitku promlčení ve vztahu ke všem žalobou uplatněným nárokům.

29. Jak lhůty dle § 32 tak dle § 35 odst. 1 OdpŠk jsou lhůtou počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní /viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - (Systém ASPI) /. Podle § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

30. Soud v tomto směru uzavírá, že ani nárok na náhradu nemajetkové újmy, ani nárok na náhradu škody promlčen není. Usnesení [název soudu] z 22. 4. 2020, kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení, totiž nabylo právní moci dne 28. 4. 2020. Žalobkyně pak ještě před uplynutím šestiměsíční promlčecí lhůty uplatnila předběžně všechny nároky u žalované, a to dne 27. 10. 2020, čímž došlo k stavění běhu promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 OdpŠk, a vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala před uplynutím šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku a vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již dne 26. 4. 2021, pak nedošlo k marnému uplynutí ani šestiměsíční promlčecí lhůty pro nemajetkovou újmu, ani tříleté promlčecí lhůty pro újmu majetkovou. Žalobou uplatněné nároky tak promlčeny nejsou.

31. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 4. 2021 domáhala finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, a to ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla žádné zadostiučinění, sporovala odpovědnostní titul.

32. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

33. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

34. Soud předně uvádí, že naříkané trestní řízení bylo vedeno vůči žalobkyni společně jak pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) a d) trestního zákoníku (nároky z tohoto trestního řízení jinak žalobkyně uplatňuje u Obvodního soudu pro Prahu 2 v žalobě vedené pod sp. zn. [spisová značka]), a dále pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. V rámci posouzení přiměřenosti délky řízení je však třeba zohlednit vedení tohoto řízení jako celku, tedy vč. faktorů, které naříkané řízení ovlivňovaly i z toho důvodu, že naříkané řízení bylo vedeno i pro skutky jiné, neboť toto se komplexně na celkové délce řízení promítlo. Tímto komplexním pohledem proto soud nejprve posoudil existenci odpovědnostního titulu v řízení jakožto celku. V případě, že by odpovědnostní titul byl dán, pak by se soud zabýval oddělením újmy vyvolané čistě tím, že žalobkyně byla stíhána nepřiměřeně dlouhou dobu právě i pro ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku.

35. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni od 14. 1. 2014, kdy jí bylo doručeno usnesení Policie ČR ze dne 10. 1. 2014, [číslo jednací], o zahájení trestního stíhání žalobkyně dle § 160/1 tr. ř. pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199/1,2 b) a d) t.z. a přečinu ublížení na zdraví dle § 146/1 t.z.. Řízení pak trvalo do 28. 4. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] ze dne 22. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], kterým bylo postoupeno do přestupkového řízení stíhání pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin ublížení na zdraví dle § 146/1 t.z. (ve zbytku byla již žalobkyně dříve obžaloby zproštěna).

36. Naříkané řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni 6 let a 4 (započaté) měsíce a soud dospěl k závěru, že vzhledem k níže uvedenému v posuzovaném soudním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

37. K tomuto soud doplňuje, že s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], neshledal v souzeném případě důvody, pro které by bylo třeba se zabývat odškodněním žalobkyně i za dobu předcházející vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud totiž považuje náhradu za škodu či přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou před zahájením trestního stíhání za výjimku z obecného pravidla, podle kterého se nahrazuje újma vzniklá až po zahájení trestního stíhání. Jinými slovy, k možnosti tvrzení a prokázání škody vzniklé před zahájením trestního stíhání (a s tím souvisejícímu otevření prostoru pro zjišťování skutkového stavu věci) je nezbytné přistupovat restriktivním způsobem, pouze při existenci konkrétních – výjimečných – okolností (v tamním případě šlo o újmu vzniklou v důsledku sebevraždy manželky stěžovatele a poškození jeho zdraví před vydáním rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, a to několik málo dní před vydání usnesení). Takové okolnosti však v tomto případě tvrzeny nebyly, žalobkyně pouze obecně tvrdila, že o úkonech trestního řízení věděla již od zahájení úkonů trestního řízení v srpnu 2013, což je však skutečností nikoli výjimečnou, ale naopak spíše běžnou, která neodůvodňuje přiznání odškodnění za újmu předcházející usnesení o zahájení trestního stíhání.

38. Soud dospěl k závěru, že v naříkaném trestním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a to vyhodnocením kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. K tomuto závěru vede soud komplexní vyhodnocení kritérií uvedených pod písm. b) až e), zejména pak kritérium písmene b) - složitosti řízení, c) - jednání poškozeného a d) - postupu orgánů veřejné moci během řízení.

39. K závěru o tom, že celkovou dobu řízení je nutno ještě shledat přiměřenou, vede předně kritérium složitosti řízení. Z naříkaného spisu se totiž podává, že objasnění skutkového stavu, pro který byla obžaloba podána a pro který bylo trestní řízení vedeno, bylo extrémně skutkově náročným. V tomto směru je třeba zohlednit zejména to, že žalobkyně byla stíhána pro skutky, které se udály většinou bez přítomnosti veřejnosti a ve kterých byl shledáván trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, konkrétně specifikované jako 6 dílčích skutků, a dále pro konflikt, který se měl udát [datum] a ve kterém byl spatřován přečin ublížení na zdraví. Zásadní vliv na nadstandardní skutkovou složitost měla zejména skutečnost, že soud musel vyhodnotit na jedné straně tvrzení poškozené, tj. dcery žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobce], z popudu jejíhož trestního oznámení bylo trestní stíhání zahájeno, a která tvrdila, že k předmětným skutkům došlo. Na druhé straně pak bylo třeba prověřit verzi obžalované - žalobkyně, která naopak skutky popírala. To vše za situace, kdy většině těchto jednání byli bezprostředně přítomni právě pouze poškozená a žalobkyně jakožto obviněná, respektive obžalovaná. Extrémní skutková složitost věci se pak podává i z toho, že soud tak musel skutkový stav objasnit výslechem celkem 35 svědků, což samo o sobě je počet vysoce nadstandardní pro řízení vedené vůči jednomu obviněnému. Ve věci dále bylo slyšeno celkem 8 znalců, a to k několika okruhům odborných otázek. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který se zabýval otázkou zhoršení chronického onemocnění vředovitého zánětu tlustého střeva a konečníku u poškozené v důsledku tvrzeného napadení žalobkyní. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] podal znalecké závěry z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, kterými se vyjadřoval k rozsahu pohmoždění obličeje u poškozené v důsledku tvrzeného konfliktu s žalobkyní. Znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podala posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, ve kterém se zabývala otázkou kognitivních funkcí a vnímání a myšlení poškozené, včetně vyjádření k možným deficitům a její intelektové úrovni. Společně se znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] pak tato znalkyně rovněž podala posudek, který se týkal vzniku posttraumatické stresové poruchy poškozené od srpna roku 2013 v důsledku inkriminovaných událostí. Dále soudní znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] podal posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kterým se zabýval existencí duševní poruchy poškozené v roce 2014. Dále pak znalci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Ph.D. podali znalecký posudek z odvětví psychiatrie, pokud jde o osobnost obžalované a posouzení, zda tato trpí duševní onemocněním nebo poruchou. Konečně pak zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se v rámci revizního znaleckého posudku vyjadřoval k otázce duševní poruchy žalobkyně a toho, zda mohla rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat. Ve věci byly dále k důkazu provedeny listinné důkazy v řádu několika desítek listin (čítající stovky stran), zejména pokud jde o rozsáhlou zdravotnickou dokumentaci ve vztahu k poškozené [jméno] [celé jméno žalobce], a dále k prokázání vztahu mezi žalobkyní a poškozenou. Soud tak dospěl k závěru, že zejména extrémní skutková složitost věci odůvodňuje závěr o tom, že celkovou dobu trestního řízení vedeného vůči žalobkyni je třeba ještě považovat za přiměřenou, neboť vyslechnout takto velké množství svědků a znalců a provést takovéto množství listinných důkazů nebylo možno učinit v době kratší. Tato nadstandardní skutková složitost pak s sebou nese i zvýšenou složitost procesní, neboť soud musel opakovaně zajišťovat účast velkého množství svědků a koordinovat účast velkého množství znalců u jednání, rozhodovat o svědečném a znalečném. Rovněž toto kritérium pak tedy podporuje závěr o přiměřenosti celkové délky řízení. Řízení bylo rovněž složitějším po stránce právní, toto kritérium se však na délce řízení fakticky nepromítlo a řízení ani neprodloužilo; na druhou stranu nebylo řízení ani právně jednoduchým, aby bylo možné důvodně očekávat jeho skončení v kratší době. Délku soudního řízení jakožto přiměřenou odůvodňuje i zbývající kritérium počtu soudních instancí, kdy ve věci rozhodoval 3x soud prvé instance a 2x soud odvolací.

40. Kritérium složitosti řízení je pak třeba vyhodnotit dále zejména s ohledem na kritérium § 31a odst. 3 písm. d) - postupu orgánů veřejné moci během řízení. Zejména z postupu soudu I. instance je evidentním, že soud činil úkony průběžně ve snaze dosáhnout rozhodnutí ve věci samé v co nejkratší době, což je patrné i z toho, že hlavní líčení byla nařizována v krátkých termínech často i jednoho nebo dvou měsíců, a soud nařizoval dopředu i další hlavní líčení, pokud byly navrhovány další důkazy a bylo tohoto zapotřebí pro efektivní organizaci řízení do budoucna. Rovněž postup odvolacího soudu byl plynulý a koncentrovaný a nelze v tomto shledat nesprávný úřední postup a tento soud neshledává ani v postupu policie v rámci přípravného řízení. Zde je třeba opět zdůraznit to, že úkolem policie bylo osvětlit podezření na páchanou trestnou činnost na základě trestního oznámení podaného dcerou vůči její matce, kdy policie rovněž musela slyšet desítky svědků a zpracovávat řadu znaleckých posudků, případně tyto vyhodnocovat, což odůvodňuje rovněž závěr, že ani v činnosti policie nelze shledat ani dílčí průtahy.

41. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného (písm. c/; § 31a odst. 3 OdpŠk), pak nelze konstatovat, že by se žalobkyně jakožto poškozená na celkové délce řízení pozitivně či negativně podílela, nicméně je třeba zohlednit, že žalobkyně v plném rozsahu využívala svého práva na obhajobu a opakovaně doplňovala důkazní návrhy, včetně důkazů listinných a svědeckých, a soud na tyto reagoval a důkazy prováděl. Jakkoliv nelze toto klást k tíži žalobkyně, je nutno zohlednit i to, že právě množství důkazů takto navržených, které soud musel provádět, mělo dopad na celkovou délku řízení v tom směru, že tato byla delší.

42. Komplexní vyhodnocení všech těchto tří kritérií pak tedy vede soud k závěru, že s ohledem zejména na skutkovou a procesní složitost věci a s ohledem na to, že v činnosti ani jednoho z orgánů činných v trestním řízení nelze shledat ani dílčí průtahy či jiná pochybení prodlužující délku řízení, a s ohledem na rozsah navrhovaných důkazů, zejména ze strany žalobkyně, je pak nutno učinit závěr, že celková doba řízení je ještě přiměřenou, neboť s ohledem na tato kritéria nebylo možno dosáhnout rozhodnutí ve věci samé dříve.

43. Tento závěr pak nevyvrací ani vyhodnocení kritéria posledního, tj. § 31a odst. 3 písm. e) - význam předmětu řízení pro poškozeného. Trestní řízení i dle rozhodnutí ESLP spadá mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení pro žalobkyni a soud si je vědom toho, že u těchto řízení je třeba klást zvýšený důraz na jejich rychlost. Avšak i při zohlednění tohoto typově zvýšeného významu trestního řízení soud trvá na závěru o přiměřenosti celkové délky řízení, neboť, jak uvedeno v činnosti orgánů činných v trestním řízení soud neshledal ani dílčí průtahy či pochybení, které by zapříčinily délku řízení v negativním slova smyslu, a tato odpovídá složitosti věci a jednání poškozené. Tedy ani pohledem kritéria významu řízení nelze dospět k závěru, že pro přísnější posouzení zbývajících kritérií by bylo možno shledat nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení. A to z důvodů uvedených výše.

44. Závěr o absenci nesprávného úředního postupu pak nevyvrací ani to, že soud odvolací rozhodnutím z [datum], a poté rozhodnutím z [datum] zrušil rozhodnutí soudu I. instance, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího se podává, že toto bylo zapříčiněno právě skutkovou složitostí věci, a fakticky se to projevilo tím, že soud prvé instance musel znovu provést výslech jednoho svědka z celkových 35 svědků, a nechal vypracovat revizní znalecký posudek k jedné z odborných otázek. Při výše popsané skutkové složitosti věci pak má soud za to, že ani v tom, že došlo k tomuto zrušení rozhodnutí soudu I. instance, nelze shledávat nesprávný úřední postup.

45. Soud proto uzavírá, že nedošlo v naříkaném trestním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tedy absentuje odpovědnostní titul a soud proto nárok na úhradu 1 000 000 Kč na odškodnění takto tvrzené újmy v celém rozsahu zamítl.

46. Žalobkyně se dále domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 3 000 000 Kč. Tento nárok se týká trestního stíhání žalobkyně za přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobkyně se původně obecně domáhala toho, že trestní řízení probíhalo nestandardním způsobem a v tomto spatřovala celou řadu dílčích pochybení, které po skutkové stránce označila za nesprávné úřední postupy (podání z [datum]); k poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyně po skutkové stránce pak doplnila, že tento nárok není požadavkem na odškodnění každého jednotlivého nesprávného úředního postupu, ale toho, že žalobkyně byla nezákonně stíhána, v rámci čehož mají být tato namítaná pochybení zohledněna.

47. Žalovaná žalobkyni na tento nárok neposkytla žádné odškodnění, vycházela z toho, že žalobkyně nárokuje újmu z dílčích nesprávných úředních postupů a neshledala proto odpovědnostní titul.

48. Soud opakuje, že podáním ze dne [datum] žalobkyně potvrdila, že nároky uplatněné touto žalobou se týkají stíhání žalobkyně za přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku (nikoli stíhání žalobkyně za stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) a d) trestního zákoníku).

49. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Navazující přestupkové řízení není v takovém případě pokračováním trestního stíhání a výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu.

50. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o zahájení trestního stíhání žalobkyně mj. i pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Toto rozhodnutí bylo odklizeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení (pr. moc [datum]).

51. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

52. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

53. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

54. Žalobkyně byla stíhána pro přečin ublížení na zdraví, kterého se měla dopustit ve vztahu ke své dceři. Jedná se svou povahou o násilný trestný čin, který vzbuzuje vzhledem k tomu, že se jej žalobkyně měla dopustit ve vztahu ke svému potomkovi, zvýšené společenské odsouzení, a to zejména v kombinaci s [anonymizována dvě slova], kterou žalobkyně vykonávala. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody až na 3 roky. Povaha trestné činnosti, pro kterou byla žalobkyně stíhána, tak svědčí pro závěr o nutnosti finančního zadostiučinění.

55. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

56. Trestní stíhání vůči žalobkyni trvalo 6 let a 4 měsíce. Jak uvedeno výše, soud nedospěl k závěru, že by ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, nicméně dobu 6 let a 4 měsíců trvání trestního řízení je třeba zohlednit v rámci odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí, a soud tak uzavírá, že pro toto kritérium rovněž dospívá k závěru o nutnosti poskytnout finanční zadostiučinění, přičemž délku řízení bude soud dále porovnávat jakožto jeden ze zásadních parametrů tohoto trestního řízení s případy použitými k porovnání pro stanovení výše finančního zadostiučinění.

57. Následky způsobené trestním řízením v [anonymizováno] sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

58. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

59. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry, pak žalobkyně tvrdila následující. Žalobkyně byla dotčena na své cti a důstojnosti způsobem vedení trestního řízení, které považovala za nestandardní, tendenční a vedené ve snaze o zdiskreditování její osoby, a to jak v místě jejího bydliště, tak profesně. Žalobkyně namítala, že prošetřování bylo vedeno tendenčně pouze ve prospěch poškozené (její dcery) a spatřovala v průběhu trestního řízení řadu dílčích pochybení, zejména pokud jde o organizaci spisu a vedení dokazování. Žalobkyně byla dále zasažena na svém osobním životě, neboť se o trestním stíhání vědělo v jejím bezprostředním okolí v obci, kde žila, a kde žila její širší rodina. Tímto byla rovněž ona i její rodina dotčena na své důstojnosti, cti a dobré pověsti. Žalobkyně byla dle svých tvrzení zásadně zasažena na profesním životě, neboť trestní stíhání se projevilo i tím, [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova]. Zejména pak byla dotčena tím, že v důsledku [anonymizována čtyři slova] [datum] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] do doby pravomocného skončení jejího trestního stíhání. Žalobkyně tak nejen přišla o práci, ale i o kontakt s profesí, pro jejíž výkon byla vzdělána. Žalobkyně byla dále dotčena trestním stíháním v tom směru, že celá kauza byla medializována, k poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. pak žalobkyně doplnila, že tato [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [stát. instituce]; [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [webová adresa]; [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]; [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalobkyně dále tvrdila, že byla dotčena ve své zdravotní sféře, a to pokud jde o psychické zdraví, když se jí zhroutil celý svět právě v důsledku trestního stíhání. Žalobkyně uváděla, že v důsledku stíhání přišla fakticky o dceru (přerušení vztahů) a v době trestního stíhání jí zemřel manžel. Žalobkyně zdůrazňovala, že její utrpení prohlubovala zoufalost z činnosti policie a státního zastupitelství.

60. Pokud jde o zásahy vyvolané u žalobkyně trestním stíháním pro přečin ublížení na zdraví, pak soud předně uvádí, že lze obtížně oddělit zásahy vyvolané trestním stíháním ve věci týrání svěřené osoby a trestním stíháním pro přečin ublížení na zdraví, neboť zejména obecné zásahy vyvolané faktem nezákonného trestního stíhání byly shodné, resp. dané tím, že je žalobkyně stíhána.

61. Soud však i při zohlednění této skutečnosti má za zjištěné, že trestní stíhání žalobkyně, a to i pro přečin ublížení na zdraví, tuto zásadně zasáhlo zejména na profesním životě. Žalobkyně byla od [anonymizována dvě slova] [rok] do [anonymizováno] [rok], tj. 4 roky a 6 měsíců [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], což je zásah zcela zásadní s ohledem na to, že žalobkyně předtím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] ani navštěvovat budovu [anonymizováno] a musela vyklidit kancelář.

62. Z provedeného dokazování soud nezjistil, že by trestní řízení bylo vedeno vůči žalobkyni nestandardně, tendenčně, účelově nebo ve snaze tuto zdiskreditovat, ať už profesně či osobně. Průběh trestního řízení, jak jej soud zjistil z obsahu trestního spisu, odpovídá tomu, že policie musela po skutkové stránce vyhodnotit konflikt mezi dvěma osobami blízkými, kterému nebyl bezprostředně přítomen nikdo jiný - tedy musela policie pracovat s dvěma verzemi téže události a každou z nich plnohodnotně prověřovat. Rovněž spisový materiál je veden standardním způsobem. Soud má tak v tomto ohledu za zjištěné, že žalobkyně subjektivně trpěla tím, že měla zcela odlišnou představu o vedení a průběhu trestního řízení, a to ve všech jeho fázích, založenou na skutečnostech a důkazech, na kterých žalobkyně stavěla svoji obhajobu a které se v řízení prokázaly až v jeho závěru jako pravdivé – toto je však imanentním projevem odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí, kdy je poškozený odškodňován právě za to, že byl stíhán nedůvodně (a že hned na začátku orgány činné v trestním řízení jeho obhajobě neuvěřily a prověřovaly i skutečnosti pro poškozeného nepříznivé). K tomuto soud doplňuje, že v pravomoci soudu v kompenzačním, civilním soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005); soud se může zaměřit pouze na příp. zjevné excesy či pochybení a tyto soud neshledal.

63. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně byla obecně dotčena na své cti a důstojnosti, když se o trestním stíhání dozvědělo její bezprostřední okolí, a to vedle práce i v místě bydliště, [anonymizováno 8 slov]. Zásadní pro zásah do této sféry byla právě i skutečnost, že trestnímu stíhání žalobkyně čelila jakožto [anonymizováno], [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [Anonymizovaný odstavec.]

65. Z provedeného dokazování, zejména novinových článků a textů publikovaných na internetu, má soud za zjištěné, že celá kauza byla předmětem celostátní obecné medializace, kdy média informovala jak o podezření ze spáchání trestné činnosti ve fázi prověřování věci policií, tak o zahájení trestního stíhání, podání obžaloby i jednotlivých rozhodnutích, včetně rozhodnutí zprošťujícího. Soud tak učinil závěr, že kauza byla medializována na celostátní úrovni, jedná se však o medializaci obecnou, nikoliv přičitatelnou státu.

66. Ani žalobkyní akcentované zásahy vyvolané medializací prostřednictvím reportáže [příjmení] [příjmení] [jméno] vlastní oči ze dne [datum] medializaci přičitatelnou státu nedokládají. Navíc byla tato reportáž zveřejněna před vydáním nezákonného rozhodnutí, tedy u zde tvrzených zásahů je přetržena příčinná souvislost. [Anonymizovaný odstavec.]

68. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně čelila trestnímu stíhání v pro ni nelehkém období, kdy zemřel její manžel.

69. Pokud jde o narušení, resp. přerušení vztahů s dcerou, pak soud nezjistil, že by toto bylo důsledkem trestního stíhání, respektive žalobkyně ani netvrdila a z provedeného dokazování se ani nepodává, že by vztah žalobkyně a její dcery [jméno] byl narušen právě v důsledku trestního stíhání pro přečin ublížení na zdraví, když naopak se z provedeného dokazování podává, že nedobré vztahy, respektive konflikty mezi žalobkyní a její dcerou existovaly již před zahájením trestního stíhání, a tyto byly právě jeho příčinou, resp. příčinou podání trestního oznámení.

70. Soud dále zjistil zásahy ve sféře zdravotní, když má soud za zjištěné, že žalobkyně zejména z důvodu trestního stíhání od roku 2015 navštěvovala psychiatra a systematicky podstupovala psychoterapii právě zejména v souvislosti s probíhajícím trestním řízením a související ztrátou práce v důsledku [anonymizováno 5 slov], to vše v kombinaci právě se smrtí manžela. Soud tak má za prokázané tyto zdravotní zásahy, projevující se zejm. úzkostně depresivními stavy.

71. Soud má dále za zjištěné, že v době trestního řízení žalobkyni podporovala její rodina, a to jak manžel, tak matka žalobkyně, včetně širší rodiny, zejména bratranců a sestřenic. Rovněž žalobkyni podporovala část kolegů a kamarádů. Žalobkyně, tak nečelila trestnímu řízení v tomto ohledu osamoceně.

72. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobkyně, pak tedy soud shrnuje, že žalobkyně byla zasažena na své cti a důstojnosti zejména tím, že byla vystavena nezákonnému trestnímu stíhání [anonymizována tři slova], čímž byla zásadně zasažena její čest a důstojnost, neboť se toto promítlo i ve výkonu její pracovní činnosti. Za zcela zásadní zásah pak soud shledává skutečnost, že pro zahájené trestní stíhání byla žalobkyně od [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok] dočasně [anonymizováno 7 slov], což mělo zcela zásadní dopad do její pracovní sféry, neboť nemohla vykonávat práci, kterou předtím dlouhou dobu vykonávala. Soud nezjistil zásahy v tom směru, že by trestní řízení bylo vedeno účelově či tendenčně ve vztahu k žalobkyni. Soud zjistil, že o trestním stíhání vědělo bezprostřední okolí žalobkyně, tedy přátelé i její rodina. Pokud jde o rodinu, pak tato žalobkyni podporovala, a soud v řízení nezjistil, že by trestní řízení zhoršilo vztahy žalobkyně s dcerou, když právě jejich vzájemný fyzický konflikt byl předmětem tohoto trestního řízení. Soud zjistil, že rodina podporovala žalobkyni, zejména pokud jde o matku žalobkyně, jejího manžela, bratrance a sourozence. Soud zároveň zjistil, že žalobkyni podporovalo i její profesní okolí, část sociálního prostředí se však od žalobkyně odvrátila, zejména měla konflikt se sousedem. Pokud jde o [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 14 slov]. Soud však v řízení nezjistil, [anonymizováno 5 slov], která je přičitatelná státu. Soud rovněž zjistil zásahy v psychické zdravotní sféře na straně žalobkyně a nutnost podpory psychiatra, respektive psychologa. Trestní stíhání bylo pro žalobkyni obtížné rovněž proto, že mu čelila v období, kdy zemřel její manžel. Pro posouzení zásahu do osobnostní sféry je zásadní i to, že samotný konflikt žalobkyně a její dcery se skutečně udál, tedy že vešla ve známost i sama skutečnost, která sama byla podkladem pro trestní stíhání. A dále je zásadní, že žalobkyně byla zároveň stíhána i pro zločin týrání svěřené osoby, když zásahy vyvolané oběma trestními stíháními lze jen stěží oddělit.

73. Pokud jde o další okolnosti, které je třeba zohlednit, pak soud poukazuje právě na skutečnost, že usnesením z [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně nejenom pro přečin ublížení na zdraví, ale i pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Soudem zjištěné zásahy v osobnostní sféře žalobkyně, způsobené trestním stíháním pro každý z těchto přečinů, respektive zločinů, od sebe nelze jednoznačně oddělit, a proto soud tuto skutečnost zohlední právě jakožto zvláštní okolnost, za které k odškodňované nemajetkové újmě došlo.

74. V tomto ohledu je pak zásadní zejména vyjádření samotné žalobkyně, která uváděla, že na své cti a důstojnosti byla primárně dotčena tím, že byla stíhána za skutky, ve kterých bylo spatřováno dlouhodobé týrání její dcery, což obecně veřejnost i její kolegové vnímali negativně a primárně toto žalobkyni vadilo.

75. Další zásadní zvláštní okolností, kterou je třeba zohlednit, je pak skutečnost, že předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení byl fyzický konflikt žalobkyně a její dcery, ke kterému došlo bez přímých svědků. Tedy je třeba zohlednit tuto okolnost spočívající v tom, že je odůvodněným, že orgány činné v trestním řízení se plnohodnotně věnovaly verzi obou účastníků konfliktu, to jest, jak dcery, tak žalobkyně, když bylo skutkově třeba postavit najisto zejm., jak celý konflikt probíhal a jaké měl reálně následky.

76. Soud pro všechna tři kritéria, tedy jak délku trvání trestního řízení, tak povahu trestné činnosti, tak zásahy do osobnostní sféry žalobkyně jednoznačně dospěl k závěru, že žalobkyni se má dostat zadostiučinění finančního.

77. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

78. Soud v rámci porovnání vyšel primárně z kritéria osobnostních zásahů, které byly vyvolány na straně žalobkyně. Za zcela dominantní zásah soud totiž považuje to, že žalobkyni bylo znemožněno vykonávat [anonymizována dvě slova], a to po dobu 4 let a 6 měsíců. Soud proto pro porovnání jakožto prvé dva srovnávané případy zvolil případy, v nichž jsou rovněž dominantní zásahy ve sféře pracovní.

79. Soud vyšel z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 2, 3 a 4 t.z., který spáchal ve spolupachatelství. Stíhání tamního poškozeného trvalo 7 let a 8 měsíců. Tamní poškozený byl uznávaným vědeckým pracovníkem a autorem inovativní technologie a u tamního poškozeného došlo na začátku trestního stíhání k razantnímu policejnímu zásahu, včetně důkladné domovní prohlídky a omezení žalobce na 48 hodin na osobní svobodě. Tamní poškozený se snažil získat zpět zabavené doklady, což se mu však nezdařilo, poškozenému byla zabavena i data z jeho vědecké činnosti. Negativní účinky trestního stíhání působily na tamního poškozeného po celou dobu jeho trvání a tyto pociťuje dodnes, včetně zásahu ve sféře psychické, projevující se nespavostí, nemožností duševní činnosti a útlumu profesního života. U tamního poškozeného byl zasažen rovněž jeho život rodinný, kdy odmítal s rodinou jezdit na dovolenou a nekomunikoval s rodinou. Zcela zásadním je na straně tamního poškozeného omezení jeho profesní výkonnosti, neboť v důsledku trestního stíhání nastaly obtíže při kontaktu s ostatními vědeckými pracovišti, například se nemohl účastnit soutěží, kdy bylo poukazováno právě na jeho stíhání. I trestní stíhání tamního poškozeného bylo [anonymizováno]. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno za celé trestní stíhání (bylo odškodňováno po dvou fázích) celkově odškodnění ve výši 550 000 Kč. Pokud jde o žalobkyni, pak tento případ je plně porovnatelný zejména s tím, že i u žalobkyně je dominantní zásah ve sféře profesní, kdy i žalobkyni bylo znemožněno vykonávat její povolání, čímž došlo i k zásahu do její cti a důstojnosti. Rovněž u žalobkyně nastaly zdravotní problémy, týkající se psychické sféry, a rovněž stíhání žalobkyně bylo [anonymizováno]. U žalobkyně nenastaly zásahy ve sféře rodinné, na druhou stranu soud shledal částečné zásahy ve sféře sociální (konflikt se sousedem). V tomto směru jsou obě trestní stíhání porovnatelnými. Soud z tohoto případu dovozuje, že žalobkyni se má v obecné rovině dostat zadostiučinění za celé trestní stíhání ve výši 500 000 Kč (oba skutky), tedy odškodnění o něco nižšího, než v porovnávaném případě, neboť žalobkyně byla vystavena trestnímu stíhání, které má více dehonestující povahu, nicméně hrozil jí výrazně kratší trest odnětí svobody, zejména však bylo žalobkyni umožněno po ukončení trestního stíhání se plnohodnotně vrátit k výkonu [anonymizována dvě slova], když u tamního poškozeného je jeho pověst do budoucna, co do možného plnohodnotného výkonu vědecké činnosti, výrazně více zasažena.

80. Soud poté provedl srovnání ještě s případem řešeným Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro poškozování věřitele dle § 256 odst. 1 písm. c) a odst. 4 t.z., hrozil mu trest odnětí svobody 2-8 let, a trestní stíhání trvalo 9 let a 4 měsíce. Dominantním zásahem u tamního poškozeného bylo to, že rozhodnutím představenstva České advokátní komory z 11. 6. 2002 byl tamnímu poškozenému pozastaven výkon advokacie do pravomocného skončení trestního řízení, což bylo zrušeno až v roce 2004. Rovněž trestní stíhání tamního poškozeného bylo [anonymizována dvě slova]. Tamní poškozený byl vystaven obavám o svoji rodinu, zejména pokud jde o její ekonomické zajištění, když měl malé děti v době trestního stíhání, a i po zrušení rozhodnutí a pozastavení výkonu advokacie bylo pro poškozeného obtížné se vrátit zpět k původnímu výkonu svého povolání, neboť se klienti od něj odvraceli. Jeho praxe nakonec zkrachovala a v roce 2007 byl nucen se nechat zaměstnat v jiné kanceláři. Rovněž u tamního poškozeného byly shledány zásahy ve sféře psychické, když došlo ke změně jeho povahy. Tamnímu poškozenému byla přiznána částka odškodnění 500 000 Kč. I tento případ je s případem žalobkyně plně porovnatelný. Dominantním zásahem u žalobkyně je rovněž zásah ve sféře profesní, kdy došlo k znemožnění výkonu [anonymizována dvě slova]. Rovněž i u žalobkyně došlo k zásahu do sféry psychické. Žalobkyně sice nebyla vystavena obavám o ekonomické zajištění své rodiny, naopak však byly prokázány zásahy ve sféře sociální. Soud na základě tohoto případu uzavírá, že tento odůvodňuje, aby se žalobkyni dostalo rovněž zadostiučinění ve výši 500 000 Kč. Žalobkyně byla na jedné straně vystavena trestnímu stíhání, které mělo více dehonestující povahu, a to v [anonymizována dvě slova], což by odůvodňovalo přiznání odškodnění v částce vyšší, na druhou stranu trestní stíhání vůči žalobkyni trvalo výrazně kratší dobu, hrozil jí výrazně kratší trest odnětí svobody, a po ukončení dočasného pozastavení výkonu [anonymizováno] se mohla na rozdíl od tamního poškozeného plnohodnotně vrátit k výkonu předchozí pracovní činnosti. Tyto faktory se tak kompenzují a soud má za to, že je na místě žalobkyni přiznat zadostiučinění ve výši stejné.

81. Soud poté provedl ještě porovnání s případem, který se s věcí žalobkyně shoduje stejným typem trestné činnosti. Jedná se o věc řešenou Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro těžké ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví. I u tamního poškozeného byly shledány zásahy ve sféře profesní, konkrétně byla omezena jeho advokátní činnost. U tohoto poškozeného byla akcentována zejména povaha trestné činnosti směřující proti životu a zdraví, a dále to, že byl cizím státním příslušníkem. U tamního poškozeného byly shledány zásahy do osobního života ve sféře zdravotní, pokud jde o psychické problémy, nespavost a nechutenství, a rovněž v pracovní sféře, neboť, jak uvedeno, trestní stíhání komplikovalo výkon advokacie, kde se vyžaduje bezúhonnost. Tyto zásahy ve sféře pracovní však nebyly jednoznačně prokázány. Stíhání proti tamnímu poškozenému trvalo 17 měsíců a odvolacím soudem bylo přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč. Soud provádí toto porovnání i s tímto případem tak, aby mohl vyloučit, že žalobkyni přiznané zadostiučinění není adekvátním s ohledem na povahu trestné činnosti. Z tohoto porovnání se podává, že tento poškozený byl stíhán pro stejný typ trestné činnosti, a jakkoliv u něj byly shledány nižší zásahy, ať už nikoli jednoznačně prokázané zásahy ve sféře profesní či obdobné zásahy ve sféře psychické, pak tomuto poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění pouze ve výši 50 000 Kč, což soud vede k závěru, že soudem shledané odškodnění ve vztahu k žalobkyni je třeba určit primárně na základě porovnání osobnostních zásahů, jak soud odůvodnil výše, kdy dospěl k závěru o adekvátní výši zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, přičemž porovnáním právě s tímto případem na základě povahy trestné činnosti soud nedospívá k závěru, že by sama tato povaha trestné činnosti měla odůvodňovat zadostiučinění vyšší.

82. Jak uvedeno výše, soud dospěl obecně k závěru o tom, že ve vztahu k žalobkyni by se za celé trestní stíhání (jak týrání svěřené osoby tak ublížení na zdraví), zejména s ohledem na zásahy u žalobkyně vyvolané, mělo žalobkyni dostat zadostiučinění finančního ve výši 500 000 Kč. V tomto případě je však třeba dále zohlednit další okolnosti, které na straně žalobkyně nastaly. Žalobkyně byla stíhána zároveň pro dva trestné činy, a to ublížení na zdraví a týrání svěřené osoby. Z výpovědi samotné žalobkyně se podává, že zásahy vyvolané tím kterým trestním stíháním lze od sebe těžko oddělit a že ona sama úkorněji vnímala spíše zásahy vyvolané stíháním pro týrání osoby žijící ve společném obydlí. Soud v tomto ohledu uzavírá, že tyto zásahy lze od sebe skutečně těžko oddělit, a jelikož žalobkyně své nároky na náhradu újmy vyvolané nezákonným trestním stíháním pro trestný čin týrání osobě žijící ve společném obydlí uplatnila u zdejšího soudu a řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka], pak soud uvádí, že v řízení tomto (bez ohledu na to, jakým způsobem bude o nároku v paralelně běžícím řízení rozhodnuto), má soud za to, že by se žalobkyni mělo dostat odškodnění ve výši jedné poloviny částky, kterou soud shledal jakožto důvodnou pro trestní řízení jako celek.

83. Soud proto z tohoto důvodu uzavírá, že žalobkyni na nemajetkové újmě za vydání nezákonného rozhodnutí, které se týká stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví, přiznal částku 250 000 Kč. Ve zbytku tj. co do požadavku na úhradu 2 750 000 Kč pak soud žalobu žalobkyně na tomto nároku zamítl.

84. Žalobkyně se dále domáhá škodního nároku v souhrnné výši 44 667 Kč. Tento je tvořen částkou 18 000 Kč za úkony právní služby, 3 600 Kč za paušální náhradu výdajů v souvislosti s těmito úkony, dále 4x cestovné ve výši 297 Kč, 292 Kč, 292 Kč, 293 Kč, dále 4x náhrada za promeškaný čas ve výši 200 Kč, dále náklady vynaložené na znalecký posudek [anonymizována dvě slova] ve výši 16 503 Kč, a dále náklady na konverzi listin ve výši 2 100 Kč, 2 100 Kč a 390 Kč.

85. Žalovaná tyto nároky neodškodnila.

86. Odpovědnostním titulem je zde nezákonné rozhodnutí, kterým je (viz výše) usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

87. Žalobkyně se v rámci tohoto nároku domáhá úhrady 18 000 Kč za úkony právní služby a 3 600 Kč za paušální náhradu výdajů v souvislosti s těmito úkony právní služby.

88. Mezi náklady podle § 31 odst. 1 OdpŠk obecně patří náklady žalobkyně na úkony právní služby vynaložené v rámci její obhajoby, avšak u každého z úkonů je třeba posoudit, zda se skutečně jedná o úkon dle AT a rovněž jeho účelnost ve vztahu k odstranění nezákonného rozhodnutí.

89. Tedy jak uvedeno, náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou pouze náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

90. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (NS sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

91. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se domáhá – v této části škodního nároku - odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po [datum]), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobkyní jejímu právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. [příjmení] vznik závazku k úhradě ceny právních služeb, má pak soud za prokázaný z dokumentu nazvaného„ Vyúčtování vykonané obhajoby v trestní věci – [celé jméno žalobce]“, vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

92. Předmětem žaloby tak jsou tyto úkony právní služby, přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: Datum + úkon právní služby; Závěr soudu; Poznámka [datum] – účast u hlavního líčení ([číslo]); žalovaná učinila nesporným realizaci úkonu, jeho trvání i účelnost na jednání konaném dne [číslo]; jedná se o 1x úkon dle § 11/1 g) AT; 1x odměna [datum] – příprava na hlavní líčení; není úkonem ve věci, ani jiným podobným úkonem; po koncentraci dle §118b/1 o.s.ř., konkrétně na ÚJ [číslo], žalobkyně v reakci na vyjádření žalované změnila tvrzení s tím, že šlo o poradu; k tomuto novém utvrzení soud s odkazem na § 118b/1 o.s.ř. nepřihlížel; nenáleží odměna [datum] – účast u hlavního líčení ([číslo]); 2x úkon; žalovaná učinila nesporným realizaci úkonu, jeho trvání i účelnost na jednání konaném dne [číslo]; jedná se o 2x úkon dle § 11/1 g) AT; 2x odměna [datum] – příprava na hlavní líčení; není úkonem ve věci, ani jiným podobným úkonem; po koncentraci dle §118b/1 o.s.ř., konkrétně na ÚJ [číslo], žalobkyně v reakci na vyjádření žalované změnila tvrzení s tím, že šlo o poradu; k tomuto novém utvrzení soud s odkazem na § 118b/1 o.s.ř. nepřihlížel; nenáleží odměna [datum] – účast u hlavního líčení ([číslo]); 2x úkon; žalovaná učinila nesporným realizaci úkonu, jeho trvání i účelnost na jednání konaném dne [číslo]; jedná se o 2x úkon dle § 11/1 g) AT; 2x odměna [datum] – příprava na hlavní líčení, výslech znalce a závěrečnou řeč; 3x úkon; není úkonem ve věci, ani jiným podobným úkonem; po koncentraci dle §118b/1 o.s.ř., konkrétně na ÚJ [číslo], žalobkyně v reakci na vyjádření žalované změnila tvrzení s tím, že šlo o poradu; k tomuto novém utvrzení soud s odkazem na § 118b/1 o.s.ř. nepřihlížel; nenáleží odměna [datum] – účast u hlavního líčení ([číslo]); 2x úkon; žalovaná učinila nesporným realizaci úkonu, jeho trvání i účelnost na jednání konaném dne [číslo]; jedná se o 2x úkon dle § 11/1 g) AT; 2x odměna 93. Soud tak shledal s odkazem na výše uvedené důvodným nárok na náhradu škody v rozsahu odměny za 7x úkon právní služby dle § 11/1 AT; žádný úkon právní služby dle § 11/2 AT a 7x paušální náhrada výdajů dle § 13/1, 4 AT. Přičemž pro vyčíslení škody platí: Proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, za který hrozil dle tedy platného a účinného znění trestního zákoníku trest odnětí svobody až na 3 roky. Podle § 10 odst. 3 písm. b) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT činí z této tarifní hodnoty částku 1 500 Kč bez DPH. Dále podle § 13 odst. 1, 4 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč bez DPH na jeden úkon právní služby. Zástupkyně žalobkyně nebyla dle založeného vyúčtování plátce DPH (ověřeno přes ARES).

94. Za právní zastoupení žalobkyně tak vznikl celkem nárok na odměnu a náhrady za poskytnuté právní služby ve výši: Tarifní hodnota na 1 právní úkon:; 10 000,00 Počet úkonů (§ 11/1):; 7 Výpočet jednotlivých nákladů právního zastoupení Položka; Sazba úkon; Výsledek; DPH; Celkem Náklady - § 11/1; 1 500,00; 10 500,00; 0,00; 10 500,00 RP dle; 300,00; 2 100,00; 0,00; 2 100,00 Celkem; 12 600,00; 0,00; 12 600,00 Rekapitulace jednotlivých dílčích nákladů řízení Náklady právního zastoupení bez DPH:; 12 600,00 Celkem DPH:; 0,00 Náklady celkem:; 12 600,00 95. Žalobkyně tak má nárok na náhradu škody ve výši 12 600 Kč. V tomto rozsahu soud žalobkyni nárok přiznal, když žalovaná neplnila ničeho, a ve zbytku, co do částky 9 000 Kč (18 000 + 3 600 – 12 600), soud žalobu zamítl.

96. Žalobkyně se v rámci tohoto nároku dále domáhá náhradu výdajů právního zástupce sestávající z náhrady cestovních výdajů (297 Kč, 292 Kč, 292 Kč, 293 Kč; v pořadí cest níže), a dále 4x náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč.

97. Odškodnění tohoto škodního nároku se řídí rovněž AT; a to § 13 odst. 1, 5 a § 14 odst. 1, 3 AT.

98. Konkrétně žalobkyně nárokuje náhrady související s těmito cestami právní zástupkyně, přičemž soud připojuje i právní závěr: -) [datum] - cesta na hlavní líčení; trasa [obec] [anonymizováno] – [obec] a zpět; 50 km; vozidlo [registrační značka] ([anonymizováno]); nárokováno 297 Kč cestovného a 200 Kč náhrada za promeškaný čas – cestovné právního zástupce za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět za celkem 38 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě vozidla [registrační značka] 6,5 litrů NM/100 km (třetí hodnota v TP; metodika [příjmení] [číslo]; cena PHM dle vyhlášky) + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. dvě cesty á 1x hod.; žalovaná učinila nesporným na ÚJ [datum]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši na jednu cestu 226 Kč bez DPH na cestovném a 200 Kč bez DPH na náhradě za promeškaný čas; -) [datum] - cesta na hlavní líčení; trasa [obec] [anonymizováno] – [obec] a zpět; 50 km; vozidlo [registrační značka] ([anonymizováno]); nárokováno 292 Kč cestovného a 200 Kč náhrada za promeškaný čas – cestovné právního zástupce za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět za celkem 38 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě vozidla [registrační značka] 5,27 litrů NM/100 km (průměr všech hodnot dle TP; metodika 2016; cena PHM dle vyhlášky) + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. dvě cesty á 1x hod.; žalovaná učinila nesporným na ÚJ [datum]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši na jednu cestu 223 Kč bez DPH na cestovném a 200 Kč bez DPH na náhradě za promeškaný čas; -) [datum] - cesta na hlavní líčení; trasa [obec] [anonymizováno] – [obec] a zpět; 50 km; vozidlo [registrační značka] ([anonymizováno]); nárokováno 292 Kč cestovného a 200 Kč náhrada za promeškaný čas - cestovné právního zástupce za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět za celkem 38 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě vozidla [registrační značka] 5,27 litrů NM/100 km (průměr všech hodnot dle TP; metodika 2016; cena PHM dle vyhlášky) + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. dvě cesty á 1x hod.; žalovaná učinila nesporným na ÚJ [datum]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši na jednu cestu 223 Kč bez DPH na cestovném a 200 Kč bez DPH na náhradě za promeškaný čas; -) [datum] - cesta na hlavní líčení; trasa [obec] [anonymizováno] – [obec] a zpět; 50 km; vozidlo [registrační značka] ([anonymizováno]); nárokováno 293 Kč cestovného a 200 Kč náhrada za promeškaný čas - cestovné právního zástupce za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět za celkem 38 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě vozidla [registrační značka] 5,27 litrů NM/100 km (průměr všech hodnot dle TP; metodika 2016; cena PHM dle vyhlášky) + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. dvě cesty á 1x hod.; žalovaná učinila nesporným na ÚJ [datum]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši na jednu cestu 223 Kč bez DPH na cestovném a 200 Kč bez DPH na náhradě za promeškaný čas; 99. Celkem je tak tedy tento nárok žalobce důvodným co do výše 1 695 Kč; v tomto rozsahu mu soud vyhověl a ve zbývající části 279 Kč ([číslo] – [číslo]) jej soud zamítl.

100. Žalobkyně se dále v rámci tohoto nároku domáhá nákladů vynaložených na znalecký posudek [anonymizována dvě slova] ve výši 16 503 Kč.

101. Z obsahu znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], založeného na čísle listu 740 trestního spisu, soud zjistil, že tento posudek se skutečně týkal posouzení otázek, které souvisely s trestním stíháním pro přečin ublížení na zdraví, a dále z protokolu o hlavním líčení z [datum] pak soud zjistil, že znalec [příjmení] [příjmení] byl v rámci trestního řízení slyšen právě jakožto znalec.

102. Na jednání konaném dne [datum] pak žalovaná učinila nesporným, že tyto náklady žalobkyní skutečně vynaloženy byly a že tyto sloužily k odstranění nezákonného rozhodnutí.

103. Soud tak uzavírá, že pokud jde o tento nárok, má za splněnou jak podmínku existence odpovědnostního titulu, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání uvedené výše, tak podmínku vzniku škody, neboť bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl závazek v této výši (právní zástupkyně žalobkyně tuto částku žalobkyni vyúčtovala a sám znalec vyúčtoval tuto částku právě této právní zástupkyni), a soud má i za prokázanou příčinnou souvislost, když znalecký posudek se týkal trestního stíhání pro přečin ublížení na zdraví a sloužil k odstranění tohoto nezákonného rozhodnutí v této části stíhání žalobkyně.

104. Soud tak vyhověl žalobě v části žalobního požadavku na úhradu částky 16 503 Kč v plném rozsahu.

105. Žalobkyně se dále jakožto součásti tohoto škodního nároku domáhala částky 4 590 Kč, jakožto nákladů vynaložených na konverzi rozhodnutí, v jejichž důsledku došlo k odstranění nezákonného rozhodnutí.

106. Na jednání konaném dne [datum] učinil žalovaný nesporným, že žalobkyně náklady v této výši skutečně vynaložila a že tyto sloužily k odstranění následků vydání nezákonného rozhodnutí.

107. Z provedeného dokazování má soud rovněž za potvrzené, že žalobkyně uhradila za konverzi rozsudku [název soudu] z [datum] částku 2 100 Kč, za konverzi usnesení [název soudu] z [datum] částku 390 Kč a konečně za konverzi usnesení [název soudu] z [datum] částku 2 100 Kč.

108. Podmínka existence odpovědnostního titulu je i zde splněna, tímto je usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum]. Vznik škody a její výše byla mezi stranami nespornou a soud tuto škodu ve výši 4 590 Kč má za potvrzenou i z provedeného dokazování. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, pak je třeba zohlednit právě skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání se týkalo dvou skutků, přičemž žalobkyně musela doložit soudu - což soud zjistil z potvrzení personálního oddělení [název soudu] -, že byla zproštěna obvinění v plném rozsahu. Jakkoliv tedy žalobkyně uplatnila touto žalobou pouze nároky, které se týkají přečinu ublížení na zdraví, pak soud uzavírá, že v příčinné souvislosti s tímto je i vynaložení nákladů na konverzi rozsudku [název soudu] ze [datum] a jeho potvrzení usnesením [název soudu] z [datum], kterými byla žalobkyně zproštěna obžaloby za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, když pouze a jenve spojení s těmito dvěma rozhodnutími pak došlo usnesením [název soudu] z [datum] k tomu, že žalobkyně mohla doložit svému zaměstnavateli komplexně to, že trestní stíhání bylo jako celek, tedy vč. přečinu ublížení na zdraví, nedůvodným. Soud proto z tohoto důvodu žalobkyni přiznal požadovaný nárok na náhradu škody ve výši 4 590 Kč.

109. Žalobkyně se dále domáhá škody ve výši 219 470 Kč, jakožto částky, která jí nebyla vyplacena na náhradách, které by jinak, jakožto [anonymizováno], čerpala [anonymizováno 9 slov] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok].

110. Žalobkyně na tomto nároku žalobou uplatnila částku 219 470 Kč. Z provedeného dokazování, konkrétně potvrzení mzdové účetní [název soudu] z [datum], však má soud za zjištěné, že žalobkyni za období [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], kdy byla dočasně zproštěna výkonu funkce soudkyně, nebyly vyplaceny částky na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 219 016 Kč (bez daně, jak by tyto žalobkyně jinak inkasovala).

111. Žalovaná žalobkyni na tomto nároku neodškodnila s tím, že se jedná o částky, které nebyly žalobkyni vyplaceny proto, že nepracovala, přičemž tyto částky jsou vypláceny jakožto doplňkové platby k pracovní činnosti, tedy není dána příčinná souvislost s tvrzeným odpovědnostním titulem (příčinou je to, že žalobkyně nepracovala).

112. Odpovědnostním titulem je zde nezákonné rozhodnutí, kterým je (viz výše) usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. [Anonymizovaný odstavec.]

114. S odkazem na § 26 OdpŠk vyšel soud z § 2952 o.z., dle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Protože zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet právě z § 2952 o.z. Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Ušlý zisk pak představuje ušlý majetkový prospěch, spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971).

115. Ušlý zisk tak představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala. Tedy je nutno vycházet z toho, že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se skutečně dostavil, jestliže by tomu nezabránila škodná událost, tj. zde nezákonné rozhodnutí. V příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem pak musí být majetková újma způsobená zásahem do průběhu děje, který by vedl k určitému zisku. Nepostačuje jen obecná úvaha o možném, teoretickém vlivu na výdělečnou činnost. Je třeba zároveň zkoumat, zda byly splněny i další předpoklady na straně poškozeného, aby zisku reálně dosáhl. Ušlý zisk tak je v tomto případě domnělou, resp. předpokládanou hodnotou, jejíž výše je dána rozdílem mezi celkovým předpokládaným příjmem z výdělečné činnosti a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly skutečně vynaloženy.

116. Soud v tomto ohledu uzavírá, že žalobkyni ušel čistý příjem ve formě nevyplacených částek na [anonymizováno 6 slov] ve výši 219 016 Kč za období [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]. Z výše uvedené právní úpravy se totiž podává, že tyto částky by v případě, že by žalobkyně nebyla funkce zproštěna, byly žalobkyni uhrazeny vedle platu soudce jakožto peněžité plnění poskytované měsíčně právě v prokázané výši. Jde o náhrady vyplácené paušálně a automaticky k platu soudce přináležející, nikoli o náhradu výdajů poskytovanou dle skutečně vynaložených výdajů. Nejde tak o částky nejisté, naopak je přesně vyčíslitelným, jaké částky žalobkyni na náhradách uhrazeny nebyly, a je jistým, že by tyto - nebýt zbavena funkce - právě v této výši žalobkyně inkasovala. Ani náklady na zisk těchto částek by na straně žalobkyně nevznikly, tedy lze vyjít přímo z jejich výše pro určení výše škody.

117. Z tohoto se tedy podává, že nebýt nezákonného trestního stíhání, pak by v příčinné souvislosti s vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí nebyla žalobkyně dočasně [anonymizována čtyři slova] (z odůvodnění rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] došlo právě a pouze pro zahájení trestního stíhání). A v souvislosti s výkonem [anonymizována dvě slova] by žalobkyni náležel nejen [anonymizováno], který žalobkyni refundován byl, ale právě i náhrady na výdaje [anonymizována čtyři slova], a to v prokázané výši 219 016 Kč za období [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok].

118. K námitce žalované, že náhrady souvisejí s výkonem pracovní činnosti, kterou žalobkyně nevykonávala, soud uvádí, že žalobkyni ušla v tomto obecném smyslu obecně možnost vykonávat funkci soudce, k níž náleží nejen plat, ale i možnost a nutnost vynakládat [anonymizováno 6 slov]. Tedy i tímto pohledem je tento nárok důvodným.

119. Pro podporu tohoto právního závěru soud odkazuje i na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2979/2020, v němž dovolací soud uzavřel, že v případě požadavku na náhradu ušlého zisku je třeba na straně poškozeného tvrdit pravidelný běh věcí, který měl vést k dosažení zisku, do nějž ale zasáhla škodná událost, pro kterou k rozmnožení majetku poškozené osoby nedošlo, přičemž dovolací soud dovodil, že postačuje, pokud výsledkem dokazování bude skutkový stav objasněný v určitých obrysech, zejména v tom směru, aby soud nabyl vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že nebýt protiprávního jednání k rozmnožení majetku by došlo. Uvedené závěry dopadají i na případ zdejší, neboť soud nabyl skutečně vnitřního přesvědčení, že nebýt toho, že žalobkyně byla trestně stíhána a v důsledku toho [anonymizována čtyři slova], byly by jí bezpochyby předmětné náhrady, které žalobou nárokuje, jakožto součást jejího platu hrazeny.

120. Soud proto tomuto nároku vyhověl co do částky 219 016 Kč a zamítl jej jen co do neprokázané výše 454 Kč.

121. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a to [anonymizováno] [datum] v zákonné výši (uplatnění dne 27. 10. 2020); ve zbytku požadavku na úhradu tohoto příslušenství soud žalobu zamítl.

122. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

123. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 364 137 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 44 667 Kč a 219 470 Kč na náhradě škody). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 304 404 Kč – 1x 50.000 Kč na nemajetkové újmě za vydání nezákonného rozhodnutí (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013) + přiznané škodní nároky: 12 600 Kč, 1 695 Kč, 16 503 Kč, 4 590 Kč a 219 016 Kč. Převážně tak byla v řízení úspěšná žalobkyně v rozsahu 67,20 % a v tomto rozsahu jí tak soud náhradu nákladů řízení přiznal (úspěch žalobkyně činí 83,60 %, úspěch žalované 16,40 %).

124. Žalobkyni vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč -) odměny za 12x účelně vynaložený úkon právní služby po 9 780 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne [datum]; účast u ÚJ dne [datum] /2 úkony/, [datum], [datum], [datum] /2 úkony/, [datum] a [datum] /2 úkony/; dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1; § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 117 360 Kč bez DPH -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 12 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 3 600 Kč s DPH -) soud nepřiznal odměnu za: předběžné uplatnění nároku (§ [číslo] OdpŠk); veškeré porady s klientkou (nebylo doloženo jejich konání; navíc odměna za poradu náleží při nutnosti tuto konat s ohledem na novou skutečnost v řízení, což nebylo tvrzeno); doplnění žaloby ze dne [datum] (žalované nelze klást nákladově k tíži, že žalobkyně podala žalobu neúplnou); návrh na spojení věcí (žalobkyně nevymezila nároky, které ke spojení žádá, nebyly upřesněny nároky ani v řízení tomto ani u sp. zn. [spisová značka]; návrh nebyl účelný) -) náhrada cestovného za cestu na jednání soudu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 100 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě 5,2 litrů NM/100 km (3. údaj v TP); cena pohonných hmot dle založených dokladů nebo dle vyhlášky /ÚJ dne [datum] + náhrada za promeškaný čas za každou tuto cestu k soudu a zpět (tj. vždy 2 x hod.; dle [webová adresa]) dle § 14 advokátního tarifu: -) [datum] – celkem 1 058 Kč -) [datum] – celkem 1 103 Kč -) [datum] – celkem 1 103 Kč -) [datum] – celkem 1 109 Kč -) [datum] – celkem 1 093 Kč -) [datum] - celkem 1 107 Kč -) právní zástupce žalobce není plátce DPH Tedy celkem 133 533 Kč bez DPH; z toho činí přiznaných 67,20% částku 89 734 Kč.