10 C 88/2024 - 171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 51 862 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 44 785 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 862 Kč od 29. 5. 2024 do 26. 7. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 44 785 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 090,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26.6. 2024 domáhal zaplacení částky 51 862 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Dne 22.6.2012 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu o investičním životním pojištění Allianz Mercury č. [hodnota], kterou bylo sjednáno pojištění pro případ smrti s měsíčním pojistným ve výši 539 Kč. Na základě pojistné smlouvy zaplatila žalobkyně žalované pojistné ve výši 73 580 a od žalované inkasovala na základě mimořádných výběru či pojistného plnění částku 21 718 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v okamžiku podání žaloby pojištění stále trvalo, přičemž k vypovězení smlouvy žalobkyní došlo dne 30.5.202, v důsledku čehož dojede k jejímu ukončení. Žalobkyně považuje uzavřenou pojistnou smlouvu za neplatnou, což je důvodem, proč se po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu uhrazeného pojistného a plateb inkasovaných od žalované. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy žalobkyně spatřuje v tom, že podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snižovat počet podílových jednotek na účtu pojistníka (skrze jejichž hodnotu se vypočítávala výše pojistného plnění) o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem. Sazebník poplatků i další důležitá upřesnění podmínek pojištění byly obsaženy v tzv. Specifikaci podmínek pojištění, která však žalobkyni nebyla nikdy předána. Nadto pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši až 5 %. Podle pojistných podmínek mělo dále dojít k vytváření počátečních a akumulačních podílových jednotek, přičemž hodnota podílových jednotek měla být snižována o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy (tedy provizi pojišťovacího zprostředkovatele); konstrukce účtování byla nepřehledná a pro běžného spotřebitele zcela nepochopitelná a z podmínek pojištění nebylo možno dovodit, jak se hodnota podílových jednotek má stanovit. Nadto podle pojistných podmínek v případě, že hodnota akumulačních podílových jednotek nepostačuje na úhradu poplatků a rizikového pojistného, vzniká akumulovaný dluh, který se úročí; přitom však nejde o případ, že by mezi stranami došlo k zapůjčení peněz ani k prodlení s plněním závazku, nýbrž o způsob skrytého snížení hodnoty plnění ve prospěch žalované. V uvedených ujednáních žalobkyně spatřuje ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila. Při jednání žalobkyně dále popřela, že by kdy obdržela jakýkoliv výroční dopis.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uzavřenou smlouvu považuje za platnou. Není pravda, že by žalobkyně nebyla seznámena se Specifikací, jenž tvoří součást smluvní dokumentace a upravuje výpočet rizikového pojistného za hlavní pojištěn, nákup podílových jednotek a jejich alokaci do investičních fondů, jakož i poplatky spojené s investováním. Specifikace podmínek pojištění byla uvedena v pojistné smlouvě v seznamu dokumentů a žalobkyně podpisem smlouvy stvrdila, že s ní byla seznámena a souhlasí. Žalovaná dále namítla, že systém nákupu a prodeje podílových jednotek je naprosto transparentně popsán v ujednání všeobecných pojistných podmínek označeném jako „Výpočet podílových jednotek“ a konkrétní hodnota rozdílu cen je uvedena v tabulce „Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou“ uprostřed první strany Specifikace. Podle žalované si průměrný spotřebitel takovýchto ujednání musí všimnout a musí pro něj být srozumitelná, přičemž určení výše pojistného plnění pomocí předem daného postupu (dosazení do vzorce) je přípustné a souladné s právními předpisy i judikaturou. K zániku smlouvy došlo až po podání žaloby na základě výpovědi smlouvy žalobkyní. Po zániku smlouvy obdržela žalobkyně od žalované odkupné ve výši 7 077 Kč. Žalovaná upozornila, že žalobkyně vznesla výhrady pouze proti hlavnímu pojištění, na které uhradila částku 42 600 Kč, proti připojištění, na které uhradila částku 30 980 Kč žádné výhrady neuplatnila. Žalovaná dále namítla z procesní opatrnosti promlčení ve vztahu ke všem platbám učiněným více než dva roky před podáním žaloby, a to s ohledem na dvouletou subjektivní promlčecí dobu. Pokud by totiž bylo pravdou, že pojistník při sjednávání pojistné smlouvy neobdržel shora uvedenou Specifikaci, musel by nejpozději při uzavírání pojistné smlouvy pojmout podezření, že s pojistnou smlouvou je něco v nepořádku, když mu chybí podstatná část dokumentace, na jejímž základě je počítána výše poplatků i výše rizikového pojistného. Dále byl žalobkyni každoročně zasílán výroční dopis, v němž byla uvedena informace o vývoji stavu účtu pojistníka za předcházející rok (tedy o nakoupených podílových jednotkách), zaplaceném rizikovém pojistném, stržených poplatcích i akumulovaném dluhu. Nejpozději při doručení výročního dopisu za rok 2015 žalobkyně disponovala veškerými informacemi, které byly relevantní pro zjištění, že je s pojistnou smlouvou něco v nepořádku, a tedy nejpozději od tohoto data musela začít běžet subjektivní promlčecí lhůta ke všem do té doby zaplaceným splátkám pojistného. S ohledem na skutečnost, že strany neplatné smlouvy jsou povinny vzájemně si vrátit to, co plnily, uplatnila žalovaná dále započtení částky ve výši 13 607 Kč, kterou po datu 26.6.2022 vyplatila žalované oproti žalobkyní uhrazenému pojistnému ve výši 9 220 Kč.

3. Řízení bylo co do částky 7 077 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 26.7.2024 do zaplacení zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 10.9.2024, č.j. 10 C 88/2024-115, a to z důvodu zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, které bylo odůvodněno úhradou této částky žalovanou dne 25.7.2024. Skutkový stav:

4. Dne 22.6 2012 si žalovaná jako pojistitel a žalovaná jako pojistník a 1. pojištěný ujednaly pojistnou smlouvu č. [hodnota] s počátkem pojištění dne 23.6. 2012. Jako hlavní pojištění bylo ve smlouvě uvedeno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s měsíčním pojistným ve výši 300 Kč/měsíc, přičemž konstantní pojistná částka pro případ smrti činila 100 000 Kč a pojistná částka pro případ smrti následkem úrazu při dopravní nehodě 500 000 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána připojištění 1/trvalých následků úrazu s progresivním plněním až 500% s pojistnou částkou 300 000 Kč, 2/smrti úrazem s pojistnou částkou 1 000 000 Kč, 3/denní odškodné DOU 1 s denním plněním 200 Kč a 4/hospitalizace s denním plněním 200 Kč. Celkové pojistné za připojištění činilo 239 Kč/měsíc.

5. V článku XII. smlouvy byly vyjmenovány „Dokumenty“ zahrnující mj. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob ze dne 1. 1. 2010 (dále jen „VPP“), Specifikace podmínek pojištění Allianz Mercury (IG5/IG5J) (dále jen „Specifikace“), Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění Allianz Mercury (IG5/IG5J (dále jen „ZPP“) a Podmínky pro poskytování asistenčních služek k pojištění Allianz Mercury (IG5 / IG5J) verze 01/01 04/2011 (dále jen „PPAS“). V článku XIII. smlouvy bylo uvedeno, že pojistník a 1. pojištěný byli seznámeni se Specifikací a souhlasí s jejím obsahem a dále že obdrželi VPP, ZPP a PPAS a souhlasí s jejich obsahem. Pojistná smlouva sama neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy; její podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné)

6. V odstavci 1.2.20 VPP bylo uvedeno, že podílovou jednotkou se rozumí „podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu“; v odstavci 2.5.1 VPP bylo uvedeno, že „prodejní cena počáteční nebo akumulační podílové jednotky fondu se určí jako podíl části hodnoty majetku fondu odpovídající příslušným podílovým jednotkám a celkového počtu daných podílových jednotek tohoto fondu“ a v odstavci 2.5.2 VPP bylo uvedeno, že „nákupní cena podílové jednotky odpovídá její prodejní ceně zvýšené o procento stanovené pojistitelem ve specifikaci podmínek pojištění“. V čl. 2.13 VPP bylo uvedeno, že „specifikace podmínek pojištění je uložena na kontaktních místech pojistitele. Ve specifikaci podmínek pojištění jsou uvedeny zejména poplatky spojené s investičním pojištěním a nákupní a prodejní cenou jednotek platné pro aktuální období a všechny pojistné smlouvy bez ohledu na to, kdy byly sjednána. Pojistitel má právo specifikaci podmínek pojištění v průběhu pojištění měnit či doplňovat“. Podle čl. 1.5.1 VPP může být v jedné pojistné smlouvě sjednáno i více pojištění. Je-li jeden z druhů pojištění označen jako hlavní pojištění, mají ostatní druhy povahu připojištění; tato připojištění při redukci, splaceném stavu, nebo při zániku hlavního pojištění z důvodu stanoveného v zákoně či dohodnutého v pojistné smlouvě taktéž zanikají, není-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak.

7. V odstavci 2.1.1 ZPP bylo uvedeno, že investiční pojištění pro případ smrti nebo dožití (dále též „hlavní pojištění“ nebo „investiční pojištění“) je druh životního pojištění pro případ smrti nebo dožití spojeného s investičním fondem. Je vždy hlavním pojištěním a řídí se VPP a těmito ZPP. Podle odst. 2.1.3.1 ZPP pojistné plnění u pojištění pro případ smrti nebo dožití odpovídá vyšší z hodnot, a to buď pojistné částce pro pojištění rizika smrti ve výši dohodnuté v pojistné smlouvě ke dni vzniku pojistné události nebo hodnotě podílových jednotek, kdy hodnota podílových jednotek se zjišťuje k oceňovacímu dni, který následoval po dni oznámení pojistné události pojistiteli. V odstavci 2.1.9.1 ZPP bylo uvedeno, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi jednak poplatek „na úhradu počátečních nákladů“ zejména „na pokrytí nákladů spojených se získáním pojištění, vyhotovením pojistné smlouvy a zavedením do informačního systému“ s tím, že „platí se formou snižování počtu počátečních podílových jednotek na účtu pojistníka o stanovené procento, a to vždy k výročnímu dni pojištění“, jednak poplatek za správu fondů (zjištěno z uvedených ZPP).

8. Soud dále k této otázce provedl k důkazu dvě verze dokumentu nazvaného Specifikace, a to verzi platnou od 11. 10. 2021 (předloženou žalobkyní) a verzi platnou od 20.12.2011 (předloženou žalovanou). S ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy je zřejmé, že smlouva odkazovala na starší časovou verzi. Roční poplatek na úhradu počátečních nákladů činí podle obou časových verzí „9,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně“ a „strhává se po dobu trvání pojištění v jeho výroční den, naposledy však ve výroční den pojištění v roce, ve kterém se pojištěný dožije věku 75 let“ (uvedeno totožně v obou shora uvedených Specifikacích). Tím, zda by bylo s ohledem na čl. 2.13 VPP nutno pro potřeby tohoto sporu aplikovatelná verze novější, se tak soud nemusel zabývat.

9. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že by při uzavírání smlouvy seznámila žalobkyni se Specifikací, byť článek XIII. pojistné smlouvy obsahuje prohlášení pojistníka v tomto smyslu. Toto prohlášení se nachází na poslední straně smlouvy v článku umístěném bezprostředně nad místem vyhrazeným pro podpisy stran. Jedná se předem formulované prohlášení ve smlouvě formulářového typu, kdy toto prohlášení je zakomponováno do třiceti pěti řádkového článku psaného extrémně drobným a hustým písmem (zatímco u normostrany vychází 1 800 znaků na stránku, což odpovídá třiceti řádkům o šedesáti znacích, zde je více než třicet řádků vměstnáno na stránky). Byť sama Specifikace měla pouhé tři listy a byla stejně univerzálním dokumentem, jako zbytek dokumentů uvedených ve smlouvě, nebyla zjevně součástí rozsáhlého souboru dokumentů (VPP, ZPP a PPAS), které žalovaná klientům předávala, což ostatně ani nesporuje. Vysvětlení žalované, že jediný rozdíl mezi Specifikací a ostatními dokumenty uvedenými v pojistné smlouvy spočíval v tom, že tento dokument si klient neodnesl domů, přičemž důvodem toho bylo, aby klient v budoucnu nedisponovat již neplatnou verzi dokumentu, postrádá jakoukoliv logiku. Soud má tak za to, že takovéto prohlášení obsažené ve smlouvě formulářového typu, není samo o sobě s to prokázat jeho soulad s realitou.

10. Soud dále vyšel z toho, že žalovaná přinejmenším počínaje rokem 2015 každoročně informovala žalobkyni o stavu pojistné smlouvy výročním dopisem, ve kterém uváděla aktuální výši pojistného, přehled pojistné ochrany, současnou hodnotu fondů (údaj o počátečních jednotkách, akumulačních jednotkách a bonusech, to vše v Kč), platby provedené za předchozích dvanáct měsíců a stav a pohyb na podílovém účtu a to jednak v Kč, jednak v jednotkách. Byly zde uvedeny následující údaje, a to po jednotlivých sloupcích 1/počáteční stav jednotlivých fondů, 2/alokované pojistné do fondů, 3/případné částečné odkupy, 4/odečtené rizikové pojistné a poplatky z jednotlivých fondů, 5/změna ceny o ostatní operace a 6/ konečný stav k příslušnému datu výročí smlouvy. Výpisy v letech 2015 až 2023 měly shodnou shora popsanou strukturu. K částečnému odkupu podílových jednotek došlo v devátém roce trvání smlouvy, kdy žalobkyně obdržela částku 9 551 Kč, v desátém roce trvání smlouvy, kdy obdržela 5 637 Kč a v jedenáctém roce trvání smlouvy, kdy obdržela 3 668 Kč. Výroční dopisy žalovaná zaslala žalobkyni obyčejnou poštou (zjištěno z celkem osmi výročních dopisů k investičnímu životnému pojištění za třetí až jedenáctý rok pojištění a z výpisu z interního IT systému žalobkyně obsahujícího přehled kontaktních údajů a pošty odeslané žalobkyni obyčejnou zásilkou či elektronicky). Z výpisu z interního IT systému žalobkyně dále vyplývá, že obyčejnou poštou byly žalobkyni odesílány též dokumenty vztahující se k výplatě odbytného, kdy výši vyplaceného odbytného žalobkyně nijak nesporuje.

11. Soud považoval za nadbytečné provádět další dokazování ve vztahu k tvrzení žalované, že žalobkyni byly výroční dopis doručovány shora popsaným způsobem, neboť to považoval s ohledem na níže uvedené právní hodnocení za nadbytečné. Návrh žalované na provedení důkazu čestným prohlášením a vysvětlením pracovníků jejího IT oddělení ohledně správnosti záznamů z informačních systému žalované zaznamenávajícího korespondenci proto zamítl.

12. Z informace o stavu pojistné smlouvy ke dni 23.6.2014 a z informace o stavu pojistné smlouvy ke dni 23.6.2013 soud ničeho nezjistil, neboť s ohledem na datum uvedený v jejich záhlaví, a to 7.8.2024, je zřejmé, že se jedná o dodatečně vystavený dokument.

13. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou bylo v období od 23.6.2012 do 23.7.2024 uhrazeno celkem na pojistném 73 859 Kč, přičemž do 25.6.2021 bylo uhrazeno 58 212 Kč, v období od 26.6.2021 do 25.6.2022 bylo uhrazeno 6 148 Kč a v období od 26.6.2022 do podání žaloby bylo uhrazeno 9 220 Kč. Po podání žaloby bylo na pojistném uhrazeno ještě 279 Kč, a to dne 23.7.2024 formou zápočtu z odbytného. Před podáním žaloby žalovaná vyplatila žalobkyni na odbytném částku 21 718 Kč, přičemž do 25.6.2021 vyplatila 9 551 Kč, v období od 26.6.2021 do 25.6.2022 vyplatila 5 637 Kč a v období od 26.6.2022 do podání žaloby vyplatila 6 530 Kč. (vše zjištěno z přehledu předpisů a uhrazeného pojistného na čl. 23-27 a na čl. 61-64, přehledu provedených plateb na čl. 13, dopisů žalované ze dne 24.1.2023 a 12.12.2023 ohledně vyplacení odkupního ve výši 2 862 Kč a 3 668 Kč, přičemž o správnosti celkového vyčíslení, jakožto o výši vyplaceného odkupného před podáním žaloby nebylo mezi stranami sporu). Po podání žaloby žalovaná dále vyplatila žalobkyni částku 7 077 Kč, a to dne 25.7.2024 (zjištěno z potvrzení [právnická osoba]. na čl. 53, přičemž ani tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná)

14. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 25.4.2024 k uzavření dohody o narovnání, jíž by se žalovaná mimo jiné zavázala k úhradě částky odpovídající srážkám provedených na úkor hodnoty podílových jednotek (prokázáno dopisem [tituly před jménem] [adresa] ze dne 25.4.2024 a doručenkou k datové zprávě z téhož dne). Žalovaná tento požadavek odmítla jako nedůvodný dopisem ze dne 6.5.2024. Nato žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku vyzývající k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 51 862 Kč, a to do 14 dní ode dne doručení výzvy s tím, že pojistnou smlouvu považuje za neplatnou (prokázáno dopisem [tituly před jménem] [adresa] ze dne 14.5.2024 a doručenkou k datové zprávě ze dne 14.5.2024).

15. Žalobkyně vypověděla pojistnou smlouvu dne 30.5.2024, což má soud za prokázané listinou s názvem „zánik pojištění“ a dopisem žalované ze dne 23.7.2024, jímž potvrdila žalobkyni zánik pojistné smlouvy ke dni 23.7.2024 s tím, že odkupné činí 7 356 Kč. Z částky odkupného žalovaná strhla částku 279 Kč jako dlužné pojistné, takže částka k výplatě činila 7 077 Kč.

16. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 22.6.2012 2012 ujednána pojistná smlouva shora uvedeného obsahu, jejíž ujednání byla doplněna všeobecnými a zvláštními pojistnými podmínkami (VPP a ZPP). Žalovaná neprokázala, že by žalobkyni seznámila též se Specifikací, na kterou pojistné podmínky opakovaně odkazují. Žalovaná zasílala žalobkyni obyčejnou poštou přinejmenším počínaje rokem 2015 každoročně tzv. výroční dopisy, kterými ji informovala o stavu a pohybu na jejím podílovém účtu. V souvislosti s pojistnou smlouvou žalobkyně uhradila na pojistném částku 73 859 K, z toho v posledních dvou letech před podáním žaloby částku 9 499 Kč. V předchozích dvanácti měsících uhradila na pojistném dalších 6 148 Kč. Naopak na odbytném žalovaná vyplatila žalobkyni v době před podáním žaloby postupně částku 21 718 Kč, z toho v posledních dvou letech před podáním žaloby částku 6 530 Kč. V předchozích dvanácti měsících vyplatila na odbytném 5 637 Kč. Po podání žaloby vyplatila žalovaná žalobkyni na odbytném dalších 7 077 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou doručenou žalované dne 14.5.2024. Právní hodnocení:

17. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 30. 8. 2012, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 30. 8. 2012 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

18. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

19. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

20. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Pojistné podmínky nebo i další dokumenty se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat argument žalované, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005 nebo na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).

21. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, a to i za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (v okolnostech projednávané věci byla označena jako pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (v dané věci označovaná jako poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

22. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy z pojistné smlouvy, jakož ani z dokumentů, které byly její nedílnou součástí (tj. VPP a ZPP), nebylo možné zjistit. Uvedené platí i pro hypotetickou variantu, kdy by žalovaná prokázala, že žalobkyni seznámila také s tzv. Specifikací. Výši počátečních nákladů totiž nebylo možno v tomto okamžiku určit proto, že se měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat 9,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tedy bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění, ať již by nastal kdykoli; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění.

23. Argumentaci žalované, že výši průběžně odečítaných poplatků bylo možno vyvodit z každoročních informací o stavu pojistné smlouvy resp. výročních dopisů, považuje soud za nepřípadnou. Jednak zasílání jakýchkoli následných dopisů nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše počátečních nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst.

24. Podle mínění soudu je uvedená neurčitost podstatným nedostatkem, neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Soud má za to že dost dobře nelze oddělit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného právního poměru v tom smyslu, že by neurčitost „investiční složky“ nebránila platnému sjednání „rizikového“ pojištění. Smlouva sama totiž označovala tuto „investiční složku“ jako hlavní pojištění a „rizikovou složku“ pouze jako připojištění, přičemž dle odstavce 1.5.1 VPP mělo platit, že při zániku hlavního pojištění zaniká též připojištění. V projednávaném případě jde sice o neurčitost, nikoli zánik hlavního pojištění, nicméně z logiky věci plyne, že je namístě uplatnit stejnou úvahu, tedy že při neurčitosti hlavního (investičního) pojištění, nelze oddělit pouze (rizikové) připojištění, a to považovat za platně sjednané, byť bylo pojistné sjednáno pro každou „složku“ samostatnou částkou.

25. Námitka žalobkyně ohledně nutnosti zabývat se pojistnou smlouvou z hlediska toho, zda neobsahuje zneužívající či nepřiměřená ustanovení, považuje soud za nepřípadnou, a to s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy, není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

26. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit.

27. Soud se dále zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy.

28. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Stranám tak vzniklo, v rozsahu toho, co která z nich té druhé plnila, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu ke všem platbám učiněným přede dnem 26.6.2022 namítla žalovaná promlčení. A ve vztahu k pohledávkám, které nebyl promlčeny, vznesla námitku započtení částky 13 607 Kč vyplacené jako odkupné.

29. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně, je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

31. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

32. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

33. Soud má za to, že jak subjektivní tak objektivní promlčecí lhůta počala běžet ohledně každé jednotlivé plateb „pojistného“ jakmile bylo uhrazeno. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla neplatná pro neurčitost, mohly tento nedostatek rozpoznat obě strany již v okamžiku jejího uzavření. V průběhu času se totiž tento stav nijak nemění, smluvní ujednání buď jsou nebo nejsou určitá, stejně tak jako v okamžiku uzavření smlouvy, jakož i kdykoliv později. Všechny argumenty ohledně skrytosti poplatků a jejich nepřehlednosti, které žalobkyně uplatila jako důvody neplatnosti, ji musely být známy v okamžiku uzavření smlouvy a běh doby na tom nic nezměnil.

34. Pokud jde o námitku žalobkyně ohledně uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, neshledal soud žádný důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť ohledně inkasovaného odbytného či případně inkasovaného pojistného plnění mohla případnou námitku promlčení vznést i ona. S ohledem na další okolnosti věci, kdy neurčitost smlouvy mohla být rozpoznána ihned a veškeré stěžejní argumenty, které žalobkyně proti smlouvě v žalobě snesla (včetně nepřehlednosti, nepochopitelnosti, skrytosti poplatků atd.), platily zcela stejně v době uzavření smlouvy jako dnes, soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná ji v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023).

35. Pokud jde o délku promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Z jejího chování, kdy ze smlouvy opakovaně vyplatila požadované odkupné, a která konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo, nelze dovodit cokoliv v tom směru, že by ji mohl být přičítán úmysl se na úkor žalobkyně obohacovat bez právního důvodu. Žalobkyně prováděla platby zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně nesdělili žádnou pochybnost o trvání pojištění. Je zcela neadekvátní okolnostem věci, když žalobkyně, která tvrdí, že neměla subjektivní vědomí o bezdůvodnosti obohacení žalované v době uskutečňování jednotlivých plateb (aby ji neběžela subjektivní promlčecí lhůta), zároveň podsouvá žalované, že se na její úkor bezdůvodně obohacovala úmyslně (aby mohla uplatňovat desetiletou objektivní promlčecí lhůtu, případně tvrdit, že námitka promlčení je rozporná s dobrými mravy). Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet dvouletá subjektivní promlčecí lhůta.

36. Žaloba byla podána dne 26.6.2024 a promlčeny tak jsou veškeré platby učiněné dříve než dva roky před podáním žaloby. V období od 26.6.2022 do podání žaloby žalobkyně uhradila na pojistném 9 220 Kč. Po podání žaloby ještě byla žalovanou z posledního odkupného sražena částka 279 Kč, která byla započtena na dlužné pojistné. Na druhé straně v totožném období žalovaná vyplatila žalobkyni na odkupném částku 6 530 Kč a po podání žaloby dalších 7 077 Kč, to je celkem 13 607 Kč. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze shora uvedeného vyplývá, že částka, kterou by měla žalobkyně uhradit žalované je vyšší, než ta, kterou by od ní naopak měla obdržet. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

37. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výslovně uvedla, že nevznáší jakýkoliv vzájemný návrh, neboť pojistnou smlouvu považuje nadále za platně uzavřenou, nebylo namístě ani cokoliv přiznat žalované.

38. V souvislosti s počátkem běhu objektivní a subjektivní promlčecí doby považuje soud za vhodné podotknout, že by nebylo na místě cokoliv žalobkyni přiznat, i kdyby soud vycházel z toho, že k promlčení došlo až na základě uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby. V období po 26.6.2021 totiž žalobkyně uhradila na pojistném částku 14 189 Kč + 279 Kč a naopak od žalované na odbytném inkasovala 12 177 Kč + 7 077 Kč. I v tomto případě se jí dostalo více, než sama uhradila.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Procesní zavinění na zastavení řízení co do částky 7 077 Kč nese žalovaná, která tuto částku uhradila až po podání žaloby. Naopak ve zbytku, tedy co do částky 44 785 Kč, což představuje 86,35% z původního předmětu řízení, byla plně úspěšná žalovaná. Má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 72,7% (úspěch ve výši 86,35% minus neúspěch ve výši 13,65%). Žalovaná, které nebyla v řízení zastoupena advokátem, ve věci učinila celkem pět úkonů (vyjádření ze dne 20.8.2024, vyjádření ze dne 19.9. 2024, vyjádření ze dne 2.1.2025, účast na jednání dne 4.12.2024 a účast na jednání dne [právnická osoba].2025). Za jeden úkon ji tak přísluší dle ust. § 151 odst. 3 o.s..ř ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka 300 Kč, tj. celkem 1 500 Kč. S ohledem na výše uvedenou míru úspěchu ve věci soud žalované přiznal částku 1 090,50 Kč.

40. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení