10 C 89/2021-108

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky ve výši 160 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 80 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 80 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba, aby žalovaná [celé jméno žalované] byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80 250 Kč od 29. 11. 2020 do 25. 1. 2021, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaný [celé jméno žalovaného] byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80 250 Kč od 29. 11. 2020 do 25. 2. 2021, se zamítá.

V. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 74 436,59 Kč, a to každý rovným dílem, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 2. 2021 domáhala po žalovaných zaplacení částky ve výši 160 500 Kč rovným dílem, a to s příslušenstvím z titulu nezaplacené smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 11. 2020 uzavřela se žalovanými kupní smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 65, jehož součástí je stavba [adresa], dále pozemku parc. č. st. 66, pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec] (dále také„ nemovitosti“). Kupní cena byla sjednána ve výši 3 210 000 Kč, a žalobkyně ji uhradila řádně a včas. Žalovaní se v kupní smlouvě zavázali zajistit výmaz zástavního práva váznoucího na nemovitostech, jakož i výmaz zákazu zcizení a zatížení nemovitostí, sjednaných ve prospěch [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“), a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od vyplacení částky podle kupní smlouvy z účtu úschovy na účet banky. Úschova byla mezi účastníky sjednána smlouvou o úschově ze dne 4. 11. 2020. Schovatel vyplatil dne 12. 11. 2020 smluvenou částku 1 457 957,51 Kč bance, a lhůta pro zajištění výmazu zástavního práva a zákazu zcizení zatížení tak uplynula dnem 27. 11. 2020. Žalovaní porušili svůj závazek ze smlouvy, neboť k výmazu zástavního práva a zákazu zcizení zatížení došlo až po urgenci žalobkyně dne 25. 1. 2021, tedy dva měsíce po uplynutí sjednané lhůty. Protože se žalovaní pro tento případ zavázali zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny, požadovala žalobkyně její zaplacení včetně úroku z prodlení od 29. 11. 2020 do zaplacení. S ohledem na to, že žalovaní nebyli zavázáni k placení smluvní pokuty společně a nerozdílně, požadovala žalobkyně její zaplacení rovným dílem. Žalobkyně považovala ujednání o smluvní pokutě za platné s ohledem na dvě lhůty k zaplacení smluvní pokuty, které si neodporují. Žalovaní se o vyplacení peněz nijak nezajímali, přestože věděli, že k výplatě peněz muselo dojít nejpozději do 30. 11. 2020. Žalobkyně nepovažovala za relevantní ani námitku žalovaných, že smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaní považovali nárok žalobkyně za nedůvodný a navrhli, aby soud žalobu zamítl. Žalovaní potvrdili, že mezi účastníky byla dne 4. 11. 2020 uzavřena kupní smlouva, na základě které prodali žalobkyni předmětné nemovitosti. Mezi stranami bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na zaplacení smluvní pokuty v důsledku porušení povinnosti žalovaných spočívající v tom, že včas nezajistí výmaz zástavního práva a zákazu zcizení. Smlouva však podle žalovaných obsahuje dvě lhůty k zajištění tohoto výmazu. První lhůta činí dva měsíce od uzavření kupní smlouvy a druhá lhůta činí 15 dní poté, co bude bance vyplacena částka podle kupní smlouvy. Podle žalovaných je samotná povinnost, resp. lhůta k zajištění výmazu zástavního práva a zákazu zcizení nejednoznačná a neurčitá, a tedy nicotná a nemá se k ní přihlížet. Sjednání smluvní pokuty je neplatné pro nemožnost splnění závazku zajistit výmaz zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení ve lhůtě do 15 dnů od výplaty peněz, neboť vkladové řízení, resp. povolení vkladu trvá u katastrálního úřadu nejméně 20 dní. Stanovenou povinnost tak nebylo možné objektivně splnit. Žalovaní teprve přípisem žalobkyně ze dne 7. 1. 2021 zjistili, že k výplatě příslušné částky bance došlo dne 12. 11. 2020, a tedy neznali přesné datum určující počátek běhu lhůty. Žalovaní od počátku uzavření kupní smlouvy vyvíjeli maximální úsilí směřující k výmazu zástavního práva, jakož i zákazu zcizení a zatížení nemovitosti, nicméně k tomu byla nutná součinnost banky jako zástavního věřitele. Banka však vydala toto potvrzení až následně, a žalovaní podali návrh na výmaz u příslušného katastrálního úřadu dne 25. 1. 2021. Pro případ, že by soud posoudil povinnost žalovaných k výmazu zástavního práva a zákazu zcizení jako platnou, respektive nikoliv nicotnou, žalovaní namítali, že jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, vzhledem k tomu, že žalovaní pro splnění povinnosti nemohli učinit více, než učinili. Žalovaní rovněž navrhli, aby soud případně moderoval výši smluvní pokuty.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 4. 11. 2020 uzavřeli kupní smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k nemovitostem žalovaných. Kupní cena podle smlouvy činila 3 210 000 Kč, a žalobkyně ji uhradila žalovaným řádně a včas. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaní se v kupní smlouvě zavázali zajistit výmaz zástavního práva váznoucího na nemovitostech, jakož i výmaz zákazu zcizení a zatížení nemovitostí, sjednané ve prospěch [právnická osoba], [IČO]. Účastníci rovněž uzavřeli smlouvu o úschově dne 4. 11. 2020. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že dne 25. 1. 2021 došlo k podání návrhu na výmaz zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení předmětných nemovitostí na příslušný katastr nemovitostí. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z kupní smlouvy [číslo] ze dne 4. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaní touto smlouvou prodali žalobkyni každý svůj spoluvlastnický podíl o velikosti jedné ideální poloviny na předmětných nemovitostech. Kupní cena podle smlouvy činila 3 210 000 Kč. První část kupní ceny ve výši 50 000 Kč byla žalobkyní zaplacena jako záloha na kupní cenu na účet zprostředkovatele, tj. [právnická osoba] reality holding, a.s., a zbývající část kupní ceny ve výši 3 160 000 Kč měla žalobkyně zaplatit do pěti pracovních dní od podpisu smlouvy do advokátní úschovy schovatele JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta. Z této částky měla být schovatelem zaslána částka ve výši 1 457 947,51 Kč na vnitřní úvěrový účet žalovaných vedený u banky pod č. [bankovní účet], a to jako úhrada zbývající části pohledávky zajištěné zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech. Tato částka měla být schovatelem zaplacena bance způsobem a v termínu stanoveném ve vyjádření banky ze dne 1. 10. 2020, který tvořil přílohu č. 2 smlouvy, a to nejpozději do 30. 11. 2020, jak vyplývá z článku [číslo] smlouvy. Částka 400 000 Kč měla být zaslána schovatelem na sjednaný účet do pěti pracovních dní od podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a zbývající část ve výši 1 302 052,49 Kč měla být vyplacena žalovaným do pěti pracovních dní poté, co byl schovateli předložen list vlastnictví prokazující vlastnické právo žalobkyně prosté právních vad. Ze smlouvy dále vyplývá, že současně s touto smlouvou byla uzavřena smlouva o advokátní úschově finančních prostředků, která blíže upravovala podmínky úhrady kupní ceny a její výplaty. Z článku 4 smlouvy vyplývá, že na nemovitostech vázlo zástavní právo smluvní, jakož i zákaz zcizení a zatížení nemovitosti ve prospěch banky, zřízené v souvislosti s úvěrem čerpaným žalovanými, který měl být doplacen z kupní ceny podle článku 3 smlouvy. V článku [číslo] smlouvy se žalovaní zavázali zajistit výmaz výše uvedeného zástavního práva, jakož i zákazu zcizení a zatížení, a to nejpozději do dvou měsíců od uzavření kupní smlouvy. Žalovaní se současně v článku [číslo] zavázali zajistit tento výmaz zástavního práva a zákaz zcizení zatížení bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od poté, co bude bance vyplacena částka podle bodu [číslo] smlouvy. Podle článku 7.1. smlouvy si strany sjednali smluvní pokutu ve výši 0,05% z kupní ceny za každý den prodlení (tj. 16 050 Kč), pokud by žalobkyně nezaplatila kupní cenu ani v dodatečné lhůtě deseti pracovních dní po sjednaném datu splatnosti kupní ceny. Podle článku 7.7. smlouvy se účastníci dohodli, že pro případ, že by žalovaní nezajistili výmaz zástavního práva a zákazu zcizení zatížení podle článku 4, odst. 4.1.1 smlouvy, byli povinni zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny, tj. 160 500 Kč. Podle článku 8.2 smlouvy měl schovatel podat návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně na příslušný katastrální úřad po vyplacení sjednané částky bance a předložení souhlasu banky se zcizením a zatížením předmětu převodu. V bodě 9.6 smlouvy smluvní strany prohlásily, že si tuto smlouvu před jejím podepsáním přečetly a s jejím obsahem souhlasí, a že tato smlouva je výrazem jejich pravé, svobodné a vážné vůle a na důkaz toho ji podepsaly.

5. Z potvrzení o výši zůstatku úvěru – mimořádná splátka ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že banka sdělila první žalované [celé jméno žalované], že souhlasí s předčasným splacením úvěru v případě, že v období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020 jí bude na účet uhrazena částka 1 457 947,51 Kč. V případě pozdějšího připsání finančních prostředků na účet, měli žalovaní úvěr nadále splácet. Banka se současně zavázala k vyhotovení listin potřebných k výmazu zástavního práva k zastaveným nemovitostem a k ukončení veškerých zajišťovacích dokumentů neprodleně po předložení aktuálního listu vlastnictví k předmětným nemovitostem a po úplném splacení úvěru.

6. Ze smlouvy o úschově ze dne 4. 11. 2020 vyplývá, že ji uzavřeli žalovaní jako prodávající a žalobkyně jako kupující a právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] jako schovatel. Ze smlouvy vyplývá, že účastníci si sjednali kupní cenu předmětných nemovitostí ve výši 3 210 000 Kč a kupní cenu movitých věcí ve výši 700 000 Kč s tím, že předmětem úschovy byla částka 3 160 000 Kč za nemovité věci a 700 000 Kč za movité věci, tj. celkem 3 860 000 Kč. Ve smlouvě se schovatel zavázat vyplatit z účtu úschovy částku ve výši 1 457 947,51 Kč na vnitřní úvěrový účet žalovaných vedený u banky, a to do pěti pracovních dní poté, co byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Schovatel měl dále vyplatit 400 000 Kč na sjednaný účet do pěti pracovních dní od podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a zbývající část ve výši 2 002 052,49 Kč měla být vyplacena žalovaným do pěti pracovních dní poté, co byl schovateli předložen list vlastnictví prokazující vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem prosté právních vad.

7. Z kupní smlouvy o prodeji movitých věcí [číslo] vyplývá, že byla uzavřena rovněž 4. 11. 2020, a to v souvislosti s výše uvedenou smlouvou o prodeji nemovitých věcí, jejíž text byl na smlouvy o koupi movitých věcí přepracován. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že žalobkyně zakoupí movité věci tvořené kuchyňskou linkou na míru, včetně zabudovaných spotřebičů, a dalším vybavením, nábytkem a nářadím za částku celkem 700 000 Kč. Žalobkyně tuto částku uhradila rovněž složením do advokátní úschovy advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] jako schovatele.

8. Ohledně e-mailové komunikace bylo mezi účastníky nesporné, že e-mail [email] je e-mailem první žalované, e-mail [email] je e-mailem druhého žalovaného, e-mail [email] je emailem právního zástupce žalobkyně, e-mail [email] je e-mailem právníka [titul] [jméno] [příjmení] z advokátní kanceláře [příjmení] [jméno], advokátní kancelář, s.r.o., která zastupovala realitní kancelář M&M reality a e-mail [email] je e-mailem zaměstnankyně této realitní kanceláře. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Z e-mailové komunikace pak soud zjistil, že účastníci jednali o konkrétním znění smlouvy o prodeji nemovitých věcí.

9. Z e-mailu z 26.9.2020 vyplývá, že původní kupní cena nemovitých věcí měla činil 3 900 000 Kč, a měla být složena na účet realitní kanceláře, která z ní měla vyplatit zástavního věřitele (banku). Z E-mailu dále vyplývá, že si žalovaní přáli oddělit část kupní ceny na věci movité. Z e-mailu z 29.9.2020 a e-mailů z 30.9.2020 a 8.10.2020 vyplývá, že účastníci řešili odstranění právních vad na předmětných nemovitostech (chybějící kolaudace a zápis dvou staveb v katastru nemovitostí), a dále že žalovaní podmiňovali uzavření smlouvy o koupi nemovitých věcí tím, že minimálně část kupní ceny ve výši 700 000 Kč bude„ napsána“, resp. oddělena, na věci movité (viz e-mail druhého žalovaného z tohoto data), což žalobkyně odsouhlasila. Z e-mailu z 8.10.2020 dále vyplývá, že právní zástupce realitní kanceláře proto zaslal právnímu zástupci žalobkyně návrh smluv vycházejících z návrhu druhého žalovaného. Z e- mailů ze dne z 13.10.2020 až 15.10.2020 je zřejmé, že žalovaní poskytli žalobkyni slevu z kupní ceny ve výši 40 000 Kč v souvislosti s právními vadami nemovitostí. E-mail první žalované z 14.10.2020 a [titul]. [příjmení] z 20.10.2020 potvrzuje, že žalovaní podmiňovali prodej nemovitostí současným uzavřením smlouvy o koupi movitých věcí, a dále vyplacením částky 400 000 Kč ve prospěch první žalované do úschovy realitní kanceláře před zápisem vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí, což žalobkyně akceptovala, stejně jako vyplacení části kupní ceny na úhradu úvěru žalovaných za stejných podmínek. Právní zástupce žalobkyně z těchto důvodů žádal o zajištění případného vrácení finančních prostředků v případě, že by k realizaci převodu nedošlo, a současně požádal o předložení zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení zákazu zcizení zatížení ve prospěch banky (viz e-mail z 15.10.2020). Právní zástupce žalobkyně pak e-mailem z 20.10.2020 požádal mimo jiné o potvrzení navrženého znění bodu 7.1. smlouvy (t.j. upravujícího smluvní pokutu žalobkyně v případě včasného nesložení kupní ceny na účet schovatele). Právní zástupce žalobkyně upozornil současně na to, že rozdělení kupní ceny na věci nemovité a movité by v případě jejich nedostatečné specifikace mohlo být obcházením zákona. Z e-mailů z 23.10.2020, 26.10.2020 až 31.10.2020 a 1.11.2020 vyplývá, že účastníci řešili finální znění smluv a jejich podpis. S ohledem na právní vady nemovitostí druhý žalovaný e-mailem z 27.10.2020 odsouhlasil doplnění kupní smlouvy o třetí drážku v bodě [číslo] smlouvy (tj. závazek zajistit výmaz zákazu zcizení a zatížení nemovitostí). Právní zástupce realitní kanceláře [titul]. [příjmení] e-mailem z 29.10.2020 informoval o sjednání smluvních pokut, mimo jiné, že žalovaní jako prodávající jsou povinni zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny, tj. 160 500 Kč v případě, že nezajistí výmaz zástavního práva. Z e-mailu z 2.11.2020 právního zástupce žalobkyně vyplývá, že došlo mimo jiné ke zkrácení lhůty pro výmaz zástavního práva z pěti na dva měsíce a do smlouvy byla doplněna i povinnost žalovaných zajistit výmaz zákazu zcizení a zatížení s tím, že právní zástupce žalobkyně požádal všechny strany o potvrzení souhlasu se zněním smluv. Druhý žalovaný následně e-mailem z 2.11.2020 znění obou smluv odsouhlasil.

10. Z Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že schovatel, tedy JUDr. [příjmení], zaslal dne 12.11.2020 částku ve výši 1 457 947,51 Kč dle smlouvy o úschově bance.

11. Banka informovala první žalovanou přípisem z 8. 12. 2020 o tom, že závazek z hypotečního úvěru zanikl uspokojením pohledávky k 13.11.2020, a že žalované byl na její účet zaslán přeplatek tohoto úvěru, a že jí dokumenty k zániku zajišťovacích instrumentů budou zaslány samostatně.

12. Přípis banky ze dne 23. 7. 2021 potvrzuje, že bance byly finanční prostředky připsány na její účet 13.11.2020, a potvrzení o tom bylo vydáno až 19.1.2021 z důvodu zahlcení kapacit oddělení banky. První žalovaná se telefonicky obrátila na banku 23.12.2020 a 8.1.2021.

13. Z výzvy ke zjednání nápravy ze dne 7. 1. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně informoval žalované o zaplacení částky 1 457 947,51 Kč na účet banky dne 12. 11. 2020, a proto lhůta pro zajištění výmazu zástavního práva a zákazu zcizení zatížení uplynula 27. 11. 2020, a přesto do tohoto dne nebyl zajištěn jejich výmaz. Žalobkyně proto vyzvala žalované ke sjednání nápravy. Žalobkyně současně vyzvala žalované k zaplacení smluvní pokuty ve výši 160 500 Kč dle smlouvy do 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovaným odeslána dne 8. 1. 2021 (viz podací stvrzenka). Podle potvrzení o doručení psaní - č. zásilky [anonymizováno] byla výzva doručena první žalované 13.1.2021.

14. Z dokladu o vrácení zásilky na č.l. 24 ve spojení s potvrzením o doručení psaní - č. zásilky [anonymizováno] vyplývá, že druhému žalovanému byla výzva poprvé doručována 11.1.2021, nicméně nebyl zastižen, a proto mu byla zásilka uložena téhož dne na poště, což potvrzuje doklad na č.l. 24, přestože to nevyplývá z potvrzení. Podle potvrzení byla výzva žalovanému uložena (podruhé) dne 12.2.2021 a opětovně doručována 15.2.2021 a 17.2.2021, a poté jako nevyzvednutá vrácena zpět odesílateli.

15. Z Informace o řízení, [anonymizováno] [číslo] [rok] vyplývá, že Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun přijal dne 25. 1. 2021 návrh na výmaz zástavního práva a zákazu zcizení nebo zatížení nemovitostí.

16. Z přípisu ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že s ohledem na to, že žalovaným byla doručena výzva žalobkyně z 7. 1. 2021, sdělili žalobkyni, že od počátku uzavření kupní smlouvy vyvíjí maximální úsilí k zajištění výmazu zástavního práva, nicméně teprve z přípisu ze dne 7. 1. 2021 se dozvěděli, že došlo k výplatě příslušné částky zástavnímu věřiteli 12. 11. 2020, a proto neznali přesné datum určující počátek běhu lhůty. Vzhledem k tomu, že k výmazu byla nutná součinnost zástavního věřitele, bylo dne 25. 1. 2021 zahájeno vkladové řízení o výmazu tohoto práva. Z tohoto důvodu žalovaní považovali nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za nedůvodný. Žalobkyně přípisem ze dne 5. 2. 2021 sdělila žalovaným, že trvá na svém nároku na zaplacení smluvní pokuty a stanovila žalovaným dodatečnou lhůtu pěti dnů k zaplacení (viz přípis a doručenka datové zprávy ze dne 8. 2. 2021).

17. Z nabídky hypotéky [právnická osoba] platné do 20.3.2021 vyplývá, že žalobkyně hodlala čerpat hypoteční úvěr za účelem refinancování svých závazků.

18. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně projevila zájem o koupi nemovitostí žalovaných, jejichž kupní cena činila původně 3 900 000 Kč. S ohledem na požadavek žalovaných byla tato kupní cena rozdělena na dvě části, a to jednak do smlouvy o koupi nemovitých věcí, podle níž kupní cena nemovitých věcí činila 3 210 000 Kč a do smlouvu o koupi movitých věcí, podle níž kupní cena činila 700 000 Kč. Účastníci uzavřeli obě tyto smlouvy dne 4. 11. 2020 společně se smlouvou o advokátní úschově. Ve smlouvách byly sjednány podmínky zaplacení kupní ceny žalobkyní a jejího vyplacení schovatelem. Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly zatíženy zástavním právem a zákazem zcizení zatížení, žalovaní se ve smlouvě zavázali zajistit výmaz těchto právních vad, a to jednak nejpozději do 15 dnů od poté, co bude bance vyplacena částka ve výši 1 457 947,51 Kč a současně nejpozději do dvou měsíců od uzavření kupní smlouvy, tj. do 4. 1. 2021. Pro případ nesplnění tohoto závazku se žalovaní zavázali zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny nemovitých věcí. K výmazu zástavního práva a zákazu zcizení zatížení došlo až ke dni 25. 1. 2021. Žalobkyně z tohoto důvodu vyzvala žalované k zaplacení smluvní pokuty ve výši 160 500 Kč do 10 dnů od doručení výzvy.

20. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 3 odst. 2, písm. d) o.z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

21. Podle § 545 o.z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

22. Podle § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

23. Podle § 555 odst. 1 o.z. se právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

24. Podle § 570 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

25. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

26. Podle § 574 o.z. platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

27. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je neplatné právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

29. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 605 odst. 1 o.z. počíná lhůta nebo doba určená podle dnů dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Podle odstavce 2 konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Podle § 607 o.z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

31. Podle § 1868 odst. 1 o.z. zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví. Podle § 1871 odst. 1 o.z. každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak. Podle § 1875 o.z. se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

32. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

34. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

35. Podle § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2087 o.z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

36. Podle § 10 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), (dáel jen„ KZ“) právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.

37. Podle § 16 odst. 1 KZ o vyznačení, že právní poměry jsou dotčeny změnou, katastrální úřad informuje, nejpozději den poté, co ke změně došlo, vlastníka nemovitosti a jiného oprávněného zasláním informace na adresu podle § 14 odst. 1 písm. b) nebo prostřednictvím datové schránky; pokud o to požádá, katastrální úřad informuje vlastníka také elektronicky na e-mailovou adresu nebo zprávou na mobilní telefon. Účastníky vkladového řízení, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, informuje prostřednictvím této služby.

38. Podle § 18 odst. 1 KZ platí, že jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle § 16 odst.

1. V opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne.

39. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva podle § 2079 o.z. o prodeji nemovitých věcí, na základě které žalovaní prodali žalobkyni předmětné nemovitosti a převedli na ni vlastnické právo k nim. Žalobkyně nemovitosti převzala a zaplatila za ně kupní cenu, která podle smlouvy o koupi nemovitostí činila 3 210 000 Kč. Žalobkyně dále uhradila 700 000 Kč podle smlouvy o koupi movitých věcí. Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly zatíženy zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení ve prospěch banky, zavázali se žalovaní, zajistit výmaz těchto právních vad váznoucích na nemovitostech podle článku [číslo] smlouvy o koupi nemovitých věcí. Pro tento výmaz byly v uvedeném článku sjednány dvě lhůty, a to jednak ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od poté, co byla bance vyplacena částka z úschovy ve výši 1 457 947,51 Kč, a jednak ve lhůtě nejpozději do dvou měsíců od uzavření kupní smlouvy. Pro případ prodlení žalovaných s výmazem výše uvedených právních vad byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 5 % z kupní ceny„ nemovitých věcí“ 3 210 000 Kč, a její výše činila 160 500 Kč.

40. S ohledem na to, že lhůty pro výmaz těchto zatížení byly v bodě [číslo] smlouvy sjednány dvě, zabýval se soud platností tohoto ujednání, resp. jeho určitostí a případnou nicotností. První lhůta byla stanovena nejpozději do dvou měsíců od uzavření kupní smlouvy. S ohledem na ustanovení § 605 odst. 2 o.z., podle kterého konec lhůty určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá, není toto ujednání neurčité, a je zřejmé, že žalovaní měli podle této lhůty splnit svoji povinnost nejpozději do 4. 1. 2021. Ve smlouvě však byla stanovena ještě druhá lhůta, a to lhůta bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od poté, co byla bance vyplacena částka podle bodu [číslo] smlouvy, tj. ve výši 1 457 947,51 Kč Ani toto ujednání v zásadě nevzbuzuje pochybnosti o tom, k čemu se žalovaní zavázali, a tyto dvě lhůty si v zásadě neodporují, neboť nebylo zřejmé, kdy skutečně dojde k vyplacení peněz bance. S ohledem na to, že k tomu došlo 13.11.2020, mělo dojít k výmazu právních vad nejpozději do 30.11.2020 ve smyslu § 605 odst. 1 ve spojení s ust. § 607 o.z., neboť po připočtení 15 dnů k datu 13. 11. 2020 připadá poslední den na 28. 11. 2020, což byla sobota. Nicméně soud se s ohledem na další ujednání smlouvy a zejména s ohledem na potvrzení banky ze dne 1. 10. 2020 zabýval tím, zda bylo dodržení této lhůty reálné, když podle § 580 odst. 2 o.z. je neplatné právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Ze smlouvy vyplývá, že žalobkyně měla zaplatit zbývající část kupní ceny ve výši 3 160 000 Kč do pěti pracovních dní od podpisu smlouvy na účet schovatele, který teprve pak z ní mohl zaplatit bance částku 1 457 947,51 Kč, a až po jejím zaplacení mohl ve smyslu článku 8.2. smlouvy podat návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně na příslušný katastrální úřad. Ani toto ujednání nevzbuzuje pochybnosti o tom, co účastníci smlouvou zamýšleli. Nicméně podle potvrzení banky o výši zůstatku úvěru – mimořádná splátka ze dne 1. 10. 2020 se banka zavázala k vyhotovení listin potřebných k výmazu zástavního práva k zastaveným nemovitostem a k ukončení veškerých zajišťovacích dokumentů neprodleně po předložení aktuálního listu vlastnictví k předmětným nemovitostem a po úplném splacení úvěru. Z obsahu tohoto přípisu není zcela zřejmé, zda bance měl být předložen pouze aktuální výpis z katastru nemovitostí k danému okamžiku, anebo zda na něm již měla být zapsána žalobkyně jako nový vlastník. Ve druhém případě by sjednaná lhůta pro zajištění výmazu 15 dnů od vyplacení peněz bance byla nesplnitelná, neboť právní zástupce žalobkyně mohl podle smlouvy podat návrh na zápis vlastnického práva žalobkyně až po vyplacení peněz bance, přičemž podle § 18 odst. 1 KZ by katastrální úřad povolil vklad nejdříve po uplynutí lhůty 20 dnů od dne odeslání informace podle § 16 odst. 1 KZ. Vzhledem k tomu, že účastníkům smlouvy byl znám obsah přípisu banky z 1. 10. 2020, který však jako takový je neurčitý, měli jej účastníci zohlednit ve smlouvě, a tedy měli si ujasnit, co konkrétně banka předložením aktuálního listu vlastnictví vyžaduje tak, aby dodržení 15 denní lhůty bylo reálné. Protože tak neučinili, má soud za to, že ohledně této 15ti denní lhůty je smlouva ve spojení s potvrzením banky z 1. 10. 2020 neurčitá dle § 553 odst. 1 o.z., a tedy nicotná, neboť v případě výkladu obsahu tohoto potvrzení jako povinnost předložit aktuální list vlastnictví, na kterém bude již zapsána žalobkyně jako nový vlastník, je dodržení 15 denní lhůty nemožné.

41. Protože však tuto část obsahu smlouvy ohledně 15 denní lhůty je možné oddělit od ostatního obsahu dle § 576 o.z., a úmyslem stran při uzavření smlouvy bylo stanovit lhůtu žalovaným k zajištění výmazu zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení, přičemž na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné ve smyslu § 574 o.z., dospěl soud k závěru, že žalovaní měli povinnost zajistit výše uvedené výmazy do dvou měsíců od podpisu kupní smlouvy, tj. nejpozději do 4. 1. 2021. Soud v tomto směru odkazuje na nález ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 625/03, podle něhož„ Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím.“ Či nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3314/20.

42. Pokud jde o samotné ujednání o smluvní pokutě ve výši 5 % z kupní ceny„ nemovitých věcí“ 3 210 000 Kč, má soud za to, že nebyla sjednána neurčitě, i s ohledem na ustanovení § 10 KZ, podle kterého právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy byl návrh na zápis doručen příslušnému katastrálnímu úřadu. Z uvedeného vyplývá, že žalovaní měli povinnost podat ve sjednané lhůtě návrh u příslušného katastrální úřadu.

43. Soud se dále zabýval námitkou žalovaných, že dané ujednání je neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Účelem smluvní pokuty pak bylo motivovat žalované pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění jejich závazku, kterým bylo zajištění výmazu zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení nemovitostí váznoucího na nemovitostech, a to ve lhůtě co nejkratší. Z článku [číslo] kupní smlouvy zcela zjevně vyplývá, že žalovaní se zavázali zajistit výmaz zástavního práva a zákaz zcizení a zatížení nemovitostí, a toto bylo i vůlí stran při uzavření smlouvy, jak vyplývá z e-mailové komunikace. Druhý žalovaný e-mailem z 27.10.2020 odsouhlasil doplnění kupní smlouvy o závazek žalovaných zajistit (rovněž) výmaz zákazu zcizení a zatížení nemovitostí; z e-mailu [titul]. [příjmení] z 29.10.2020 vyplývá, že žalovaní byli upozorňováni na smluvní pokuty, včetně povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny, tj. 160 500 Kč v případě, že nezajistí výmaz zástavního práva podle smlouvy, a podle e-mailu právního zástupce žalobkyně z 2.11.2020 byla zkrácena lhůta pro výmaz zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení z pěti na dva měsíce, což druhý žalovaný výslovně e-mailem z 2.11.2020 odsouhlasil. Soud při své úvaze zohlednil rovněž skutečnost, že žalobkyně podle smlouvy zaplatila celou kupní cenu, tedy splnila své povinnosti, přičemž polovina celé částky kupní ceny byla vyplacena ve prospěch žalovaných ještě před zápisem jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí. (Částka ve výši 1 457 947,51 Kč byla vyplacena na úhradu závazků žalovaných ještě před podáním návrhu na vklad a částka 400 000 Kč měla být vyplacena sice po podání návrhu na vklad, nicméně před skutečným zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch druhé žalované na účet jiné realitní kanceláře). Ze všech těchto důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o smluvní pokutě není neplatné podle § 580 odst. 1 o.z. a bylo mezi stranami sjednáno platně.

44. Protože žalovaní byli v prodlení s výmazem zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení, když podali návrh na výmaz výše uvedených právních vad až dne 25. 1. 2021, vznikla jim povinnost zaplatit smluvní pokutu podle článku 7.7 smlouvy ve výši 5 % z kupní ceny, tj. 160 500 Kč dle § 2048 o.z.

45. S ohledem na to, že žalovaní navrhli, aby soud moderoval výši smluvní pokuty dle § 2051 o.z., zabýval se soud tímto návrhem. Podle citovaného ustanovení může soud na návrh dlužníka snížit smluvní pokutu, je-li nepřiměřeně vysoká, a to s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 631/2002„ Soud bude nepochybně vycházet z funkcí smluvní pokuty a účelu svého moderačního práva. Zřetel bude brán i na důvody, které vedly ke sjednání smluvní pokuty v posuzované výši, a na okolnosti, které jej provázely, např. která strana výši smluvní pokuty navrhla.“ Soud při své úvaze vycházel z toho, že smluvní pokuta byla sjednána za účelem zajištění výmazu zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení nemovitostí, pro žalobkyni mělo zajištění výmazu velký význam, když původní pěti měsíční lhůtu účastníci dohodou zkrátili na dva měsíce, jak výše uvedeno. Smluvní pokuta pak činí 5 % z kupní ceny, a soud má za to, že se nejednalo o nepřiměřeně vysokou pokutu. Soud při své úvaze zohlednil jednak to, že původní kupní cena nemovitých věcí činila 3 900 000 Kč, nicméně žalobkyně souhlasila s tím, že v kupní smlouvě na nemovité věci bude uvedena pouze kupní cena 3 210 000 Kč, z níž se pak stanovila smluvní pokuta 5 %. V opačném případě by výše smluvní pokuty činila 195 000 Kč. Soud dále zohlednil i výše uvedené důvody, které strany vedly ke sjednání pokuty a přihlédl i k tomu, že podle článku 7.1. smlouvy si strany sjednali ve prospěch žalovaných smluvní pokutu ve výši 0,05% z kupní ceny za každý den prodlení (tj. 16 050 Kč), kterou by hradila žalobkyně, pokud by nezaplatila kupní cenu ani v dodatečné lhůtě deseti pracovních dní po sjednaném datu splatnosti kupní ceny. Porovnáním této smluvní pokuty s požadovanou smluvní pokutou lze dospět k obdobnému závěru - pokud měl být výmaz zajištěn do 4.1.2021, a k této lhůtě by se byla připočtena dodatečná lhůta 10 dní, končila by 14.1.2021. Za každý další den prodlení by žalovaným vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 16 050 Kč, tj. do 25.1.2021 za deset dní rovněž částka 160 500 Kč. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3667/2010, v němž„ Nejvyšší soud neshledal nepřiměřenou smluvní pokutu ani ve výši 1% denně z dlužné částky (srov. např. NS 21 Cdo 4956/2007 nebo NS 28 Cdo 3113/2007, ve kterém dovolací soud konstatoval, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100% zajištěné pohledávky ročně lze – s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu – považovat za přiměřenou). V rozsudku NS 29 Cdo 1734/2012 pak Nejvyšší soud opět konstatoval, že sazba 0,5% denně z dlužné částky za každý den prodlení může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry dané věci přiléhavou. V jiném rozhodnutí pak Nejvyšší soud dokonce konstatoval, že i sazba 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě.“ Soud doplňuje, že„ Úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou (logicky) upínat toliko k okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty. Skutečnost, zda byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, proto nelze zkoumat prizmatem skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (ať už přiměřené, nebo nepřiměřené) sjednána. Z uvedeného důvodu není při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty rozhodné posouzení důvodů, které způsobily, že dlužník byl v prodlení s plněním utvrzeného dluh, nebo přihlédnutí k okolnostem, za nichž k prodlení dlužníka došlo, případě ke skutečnostem, které přispěly nebo jinak ovlivnily dobu trvání prodlení dlužníka s plněním utvrzené povinnosti.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3667/2010.

46. Soud se rovněž zabýval tím, zda uložení povinnosti žalovaným zaplatit smluvní pokutu není v rozporu s dobrými mravy, a dospěl k závěru, že nikoliv. Pokud žalovaní namítali, že učinili vše, co bylo v jejich silách k zajištění včasného výmazu zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení, a že se o vyplacení peněz dozvěděli až z přípisu právního zástupce žalobkyně z 7. 1. 2021, pak soud je opačného názoru. Ze samotné smlouvy je zřejmé, že byla podepsána 4.11.2020 a peníze měly být vyplaceny bance nejpozději do 30.11.2020. Z přípisu banky ze dne 23.7.2021 je zřejmé, že banka informovala první žalovanou o zaplacení úvěru přípisem ze dne 8.12.2020, v němž jí mimo jiné sdělila, že došlo k vyplacení přeplatku tohoto úvěru na její účet. Nelze proto uvěřit tvrzení žalovaných, že se o vyplacení peněz dozvěděli až v lednu 2021. První žalovaná se pak obrátila na banku telefonicky až 23.12.2020. Žalovaní také neinformovali žalobkyni o tom, že dosud nemají k dispozici listiny pro výmaz právních vad, a reagovali až na výzvu žalobkyně dopisem až z 29.1.2021. Do té doby se nesnažili o tom žalobkyní informovat, jak je zřejmé z komunikace právních zástupců účastníků. Jestliže tedy žalovaní podali návrh na výmaz zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení až 25.1.2021, dospěl soud ze všech výše uvedených důvodů k závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení smluvní pokuty (výrok I. a II. rozsudku).

47. Ze všech výše uvedených důvodů soud uložil žalovaným povinnost zaplatit smluvní pokutu ve sjednané výši, když každému ze žalovaných uložil tuto povinnost rovným dílem podle § 1871 odst. 1 o.z., protože se ve smlouvě nezavázali k jejímu zaplacení společně a nerozdílně, a podle § 1875 o.z. se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

48. Soud přiznal žalobkyni rovněž požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nebo´t žalovaní jsou v prodlení se zaplacením smluvní pokuty. Soud však tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od doručení výzvy k jejímu zaplacení žalovaným, protože její splatnost nebyla ve smlouvě konkrétně sjednána. V takovém případě se„ Za den splatnosti pohledávky se v případě smluvní pokuty považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) lze přitom považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky.“, jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3607/2019. S ohledem na to, že žalobkyně stanovila žalovaným lhůtu k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy, a výzva z 7. 1. 2021 byla první žalované doručena 13. 1. 2021 (viz bod 13. odůvodnění rozsudku). Lhůta k plnění tak první žalované uplynula dnem 25. 1. 2021 a ode dne následujícího je v prodlení. Pokud jde o druhého žalovaného, jemu byla výzva doručena ve smyslu § 570 o.z. dne 11.1.2021 (viz bod 14. odůvodnění rozsudku), tedy v den, kdy si mohl zásilku poprvé vyzvednout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 27 Cdo 1725/2017).). Lhůta k plnění tak druhému žalovanému uplynula dnem 21. 1. 2021 a ode 22. 1. 2021 jako dne následujícího je v prodlení. (Soud při vyhlašování rozsudku v tomto směru zjevně nesprávně stanovil druhému žalovanému tuto povinnost až od 26.2.2021). Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl z části vyhověl nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výroku I. a II. rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III. a IV. rozsudku).

49. O nákladech řízení bylo ve výroku V. rozsudku rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla úspěšná v pouze nepatrné části úroků z prodlení, a proto jí soud přiznal právo na náhradu v plné výši. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 420 Kč, a náklady právního zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, jež představují mimosmluvní odměnu za 7 úkonů právní služby po 7 540 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, podání z 17.5.2021 a 29.6.2021 a 2 x účast na jednání dne 21.5.2021 a 4.8.2021), dále náhradu hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky) a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 21.5.2021 a 4.8.2021 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 466,03 Kč za každou ze dvou cest (osobní automobil Hyundai TQ, spotřeba dle TP: 8,3 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo nafta motorová, cena 27,20 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, počet km 70), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 11 804,54 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 74 436,59 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku, a to rovným dílem.

Poučení