10 C 9/2024

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 154 381,89 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to formou splátek po [částka] měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši [Anonymizováno] ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši [Anonymizováno] ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku [částka] a příslušenství sestávajícího ze smluvního úroku ve výši [Anonymizováno] ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu „Smlouvy o úvěru“ č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „Smlouva č. [hodnota]“), ve znění jejích dodatků z [datum], [datum], [datum] a [datum], vyplatila žalované částku [částka], jíž se žalovaná, po navýšení o úročení ve výši [Anonymizováno] ročně, zavázala splatit cestou splátek po [částka], splatných měsíčně, vždy k 14. dni kalendářního měsíce. Přičemž žalobkyně před poskytnutím uvedené služby přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované. A to v tom rozsahu, že, vč. příchozích příjmů ([částka]), ověřila stav „běžného“ bankovního účtu, který t. č. ve prospěch žalované vedla, zohlednila dřív sjednané úvěry žalované (kontokorent s orientační splátkou [částka] měsíčně, kreditní karta s orientační splátkou [částka] měsíčně), provedla lustraci žalované v rejstříku insolvenčním i v interních evidencích a za situace, kdy žalovaná uvedla své výdaje jako nulové, za využití interního statistického modelu, vypočetla standardní měsíční výdaje žalované částkou [částka]. Žalovaná částku sjednaného úvěru načerpala, tento však, navzdory opakovaným písemným i telefonickým upomínkám, řádně a včas nesplácela, a žalobkyně proto k [datum] přistoupila k jeho zesplatnění (t. č. ve výši [částka] + [částka] na nezaplacených poplatcích). Naposledy pak žalobkyně žalovanou k zaplacení nárokovaného plnění vyzvala předžalobní upomínkou z [datum].

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly výzva k vyjádření (spolu se žalobou) i předvolání k jednání řádně doručeny k [datum] (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k [datum] (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Přezkum majetkových poměrů žalované zaznamenala žalobkyně v dokumentu nazvaném „Posouzení úvěruschopnosti klienta“. Zde uvedla, že provedla lustraci osoby žalované v insolvenčním rejstříku, rejstříku [Anonymizováno] a ve svých interních evidencích. Vedle toho si také žalobkyně, z bankovního účtu žalované, který t. č. vedla, ověřila, že k [datum] činil průměrný měsíční příjem žalované [částka], jenž i sama žalovaná označila v žádosti o poskytnutí finančního plnění. Za situace, kdy žalovaná uvedla své výdaje jako nulové, vypočetla žalobkyně tyto částkou [částka], za využití svého interního ekonomického modelu a statistických dat (např. normativních nákladů bydlení). Sama žalobkyně též evidovala, že již dřív žalované zřídila kontokorentní účet s limitem [částka] (při splátkách [částka]) a že třetí subjekt žalované poskytl kreditní kartu s limitem [částka] (při splátkách [částka]).

5. Na bankovním účtu žalované č. [č. účtu] byl k [Anonymizováno] [právnická osoba], evidován zůstatek [částka]. Jediný vyšší příjem žalované za [Anonymizováno] (přesahující řád stokorun) představovala platba od společnosti [právnická osoba]., ve výši [částka]. V měsíci [Anonymizováno] činil zůstatek na témže účtu [částka] (příjem [částka] od společnosti [právnická osoba]. + interní převody mezi účty žalované), v měsíci [Anonymizováno] šlo o zůstatek [částka] (příjem [částka] od společnosti [právnická osoba]. + interní převody mezi účty žalované) a v měsíci [Anonymizováno] činil zůstatek -[částka] (příjem [částka] od společnosti [právnická osoba]. + interní převody mezi účty žalované). Starší zůstatky pak činily -[částka] v [Anonymizováno], [částka] v [Anonymizováno] a [částka] v [Anonymizováno].

6. Oproti podpisu listiny, označené jako „Smlouva o úvěru“ (pozn. písemné vyhotovení Smlouvy č. [hodnota]), datované k [datum], se žalobkyně, s odkazem na své interní obchodní podmínky i ceník (čl. 1.1 a čl. 11.10), zavázala žalované vyplatit částku [částka] úročenou sazbou [Anonymizováno] ročně (čl. 1.2 písm. a) a c)), a to na zvlášť zřízený bankovní účet č. [č. účtu] (čl. 2.3). Žalovaná se naopak, oproti podpisu téže listiny, zavázala vyplacené plnění splácet splátkami po [částka], splatnými měsíčně, vždy k 12. dni v měsíci, počínaje od [datum]. Celkem takto bylo vyměřeno 95 splátek (čl. 3.1). Pro případ, kdyby žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplácela, bylo sjednáno též právo žalobkyně zesplatnit celé dosud nesplacené plnění (čl. 8.2 písm. a)), konkrétně např. pro situace, kdyby žalovaná, byť i jedinou z předepsaných splátek nesplatila po dobu delší než 3 měsíce, nebo nesplatila-li by k předepsaným datům splatnosti 2 a více splátek. Jak žalovaná, tak i osoba, pověřená jednat za žalobkyni, souhlas se sjednanými právy i povinnostmi vyslovily elektronicky, v systému elektronického bankovnictví žalobkyně, kde bylo zaneseno celkem [hodnota] záznamů o dílčích elektronických operacích (v souhrnu zaznamenaných v soudu předloženém souboru „Souhrn procesu sjednávání úvěru“). [adresa] s textem Smlouvy č. [hodnota] žalobkyně předložila i text jejího interního ceníku.

7. Zřízení úvěrového účtu č. [č. účtu] dokládá předložený výpis, kde je možné zaznamenat mj. i odeslání částky [částka] na bankovní účet č. [č. účtu], vedený ve prospěch žalované. Příchozí platba ve výši [částka], odeslaná dne [datum] ze shora označeného úvěrového účtu, pak je zaznamenána i ve výpisu ze samotného bankovního účtu č. [č. účtu].

8. Přehled celkem splaceného plnění žalobkyně zaznamenala v dokumentu označeném jako „Podklady pro súdne konanie“(Soubor „Účetní sestava“). Zde lze ze zaevidovaných splátek spočíst, že žalovaná zaznamenala splátky v celkové výši [částka].

9. Sjednaná práva a povinnosti následně žalobkyně a žalovaná upravily v tom směru, že: oproti podpisu „Dodatku“ ze [datum], počínaje od [datum], stanovily den splatnosti dílčích splátek k 15. dni v měsíci. oproti podpisu „Dodatku“ ze [datum], počínaje od [datum], upravily výši měsíční splátky na [částka]. oproti podpisu „Dodatku“ ze [datum] sjednaly odklad měsíčních splátek splatných v období od [datum] do [datum]. oproti podpisu „Dodatku“ ze [datum], počínaje od [Anonymizováno], stanovily den splatnosti dílčích splátek na 14. den v měsíci. Podpisy dodatků označených shora byly taktéž zaznamenány elektronicky, v systému elektronického bankovnictví žalobkyně.

10. V souvislosti s vymáháním dílčích nezaplacených splátek žalobkyně vystavila upomínky datované k [datum], [datum] a [datum]. Odeslání poslední ze zde označených upomínek dokládá poštovní podací arch datovaný k [datum]. Společnost [právnická osoba] poté jménem žalobkyně vystavila ještě upomínky datované k [datum] a [datum].

11. K datu [datum] žalobkyně vystavila oznámení o zesplatnění dosud nesplaceného plnění, t. č. ve výši [částka]. Toto oznámení žalobkyně, dle předloženého poštovního podacího archu, podala k poštovní přepravě dne [datum]. Doručování předmětné zásilky pak dokumentuje výpis z elektronického systému [právnická osoba]., v němž je zaznamenáno, že si žalovaná oznámení nepřevzala a toto bylo vráceno zpět odesílateli žalobkyni.

12. Naposledy žalobkyně žalovanou, pod sankcí případného soudního vymáhání, upomenula k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím „Výzvy k zaplacení před podáním žaloby“, datované k [datum]. Tuto upomínku žalovaná, dle předložené dodejky, převzala dne [datum].

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 588 o. z.soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalobkyní a žalovanou oproti podpisu Smlouvy č. [hodnota] (realizovaného v chráněném a individualizovaném prostředí internetového bankovnictví, za podmínek vymezených § 562 odst. 1 a 2 o. z.). Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně (t. č. ve formě příslibu, realizovaného dodatečně) vyplatit žalované úročené finanční plnění. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalované poskytnuté plnění, navýšené o úročení, splácet. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako závazek z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. Vzhledem k postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, banka, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

28. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku z Smlouvy č. [hodnota], ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného, soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, tzv. eurokonformního, výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a § 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

30. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k [datum], neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před [datum]. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před [datum], dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

31. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Výhradu tak je třeba vznést především stran zjištění, že si žalobkyně vůbec neověřovala byť ani základní výdaje žalované (v rozporu se standardy vymezenými např. v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018), jakož ani další údaje o poměrech žalované, a to vyjma údajů z databází shrnutých v dodatečně zpracované zprávě. Takovou praxi soud vyhodnotil jako chybnou. Nelze totiž akceptovat, aby byla finanční plnění širokému okruhu osob poskytována bez dalšího, resp. toliko na základě údajů sdělených samotným žadatelem, zejména bez alespoň základní individualizace majetkových poměrů žadatele. S tím, že využití skóringového modelu na nesprávnosti takového postupu ničeho nemění, neboť ten vycházel jen z obecných statistických údajů, jak uvedla sama žalobkyně, a nikoli z údajů individualizovaně vztažených k žalované. V této souvislosti ostatně není možné pominout ani skutečnost, že jeden každý žadatel je individualizovaná osoba s přirozeně individualizovanými potřebami a jim korespondujícími náklady. Nadto se v konkrétním případě jednalo o poskytnutí plnění, jež více než desateronásobně převyšovalo běžné měsíční příjmy žalované, a bylo tudíž na místě, aby žalobkyně při poskytnutí finančního plnění projevila zvýšenou míru „podnikatelské ostražitosti“. Přičemž nedostatečnost postupu žalobkyně při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalované za podmínek projednávané věci vyniká tím spíše, pokud si žalobkyně mohla k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] ověřit, že žalovaná na jí vedeném bankovním účtu „hospodařila“ buď se zůstatky zápornými (jako např. ke konci [Anonymizováno]), případně se zůstatky sice kladnými, nicméně nedosahujícími ani výše jedné z předepsaných, měsíčních splátek. Dílčí plnění splátek pak absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti nemohlo sanovat (shodně viz závěry rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie sp. zn. C-755/22, ze dne 11. 1. 2024.

32. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného Smlouvou č. [hodnota], soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla a mohla mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyžádání podkladů alespoň rámcově mapujících majetkové poměry žalované. Závazek ze Smlouvy č. [hodnota], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované proto soud uplatněný nárok výrokem I. tohoto rozsudku akceptoval jako důvodný co do částky [částka], odpovídající, ve smyslu § 2993 o. z., částce načerpaného úvěru snížené o částku splacenou ([částka] – [částka]). Povinnost zaplatit částku nesplacené jistiny soud žalované, pod případnou ztrátou jejich výhody při nesplácení, uložil ve formě měsíčních splátek po [částka], ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř. V tomto ohledu vzal soud v úvahu poslední zjištěnou výši příjmů žalované (cca [částka]), jakož i z ní pramenící reálnou možnost splácet, a současně též zohlednil skutečnost, aby žalobkyně přiznané plnění obdržela v akceptovatelné lhůtě cca 1,5 roku.

33. Ohledně prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

34. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího veškeré smluvní úročení a částku [částka] (o níž částka nárokovaného plnění převyšovala částku přiznanou + poplatky), soud obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného Smlouvou č. [hodnota], který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

35. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že se právo na jejich náhradu přiznává žalobkyni, která v řízení převažující měrou uspěla za situace, kdy žalovanou, ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému zaplacení. Míru procesního úspěchu žalobkyně v projednávané věci, konkrétně 4 %, soud určil jako rozdíl míry procesního úspěchu žalobkyně (cca 52 % nárokované částky – [částka]) a míry procesního úspěchu žalované (cca 48 % nárokované částky vč. příslušenství část zamítnuté jistiny [částka] + smluvní úrok kapitalizovaný k datu vyhlášení rozsudku částkou [částka] + zákonný úrok kapitalizovaný k datu vyhlášení rozsudku částkou [částka]). Náhrada nákladů řízení nezastoupené žalobkyně, ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., zahrnuje dílčí náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhradu za 3 úkony po [částka], ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh ve věci samé, účast na jednom soudním jednání, výzva k plnění, náklady doplnění žaloby soud nevyhodnotil jako účelně uskutečněný úkon, neboť dodatečným doplněním žalobkyně toliko napravovala nedostatky v podané žalobě). Celkem tak výše náhrady nákladů řízení představuje částku [částka], z níž je žalovaná, s přihlédnutím k míře procesního úspěchu žalobkyně, povinna zaplatit částku [částka], splatnou v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.