10 C 90/2020-186

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna doručit žalobci dopis s písemnou omluvou podepsanou oprávněným zástupcem žalované následujícího znění:„ [ulice] společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], se Mgr. [jméno] [celé jméno žalobce], [IČO], se sídlem [adresa žalobce], omlouvá za neoprávněné a nedůvodné zanesení jeho nedoplatků do [anonymizováno 16 slov], [IČO], [anonymizována dvě slova] [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a za újmu, která mu tímto byla způsobena.“, a to do 15 dní ode dne právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1.5.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.3.2020 domáhal po žalované ochrany osobnosti. Uvedl, že dne 24.5.2016 uzavřel se žalovanou smlouvu o operativním leasingu, ve sjednané leasingové splátce ve výši 14 230,50 Kč bylo mimo jiné zahrnuto havarijní pojištění a povinné ručení. Dopisem ze dne 21.12.2017 bylo žalobci oznámeno jednostranné navýšení leasingové splátky o 2 017,07 Kč s odůvodněním, že došlo ke změně pojišťovny a srovnatelné pojištění u jiného pojistitele bylo možno zajistit pouze za cenu vyššího pojistného. Žalobce s tímto navýšením nesouhlasil, neboť dle jeho právního názoru nemá takový postup oporu v leasingové smlouvě ani obchodních podmínkách. Mezi stranami proběhla obsáhlá e-mailová komunikace, která vyústila v podání žaloby na určení výše leasingové splátky žalobcem. Žalobce hradí měsíčně leasingové splátky v původní výši 14 235,50 Kč. Na počátku léta 2018 byl žalobce nečekaně informován pracovníkem komerční banky Ing. [jméno] [příjmení], že byl žalovanou zanesen bez legálního důvodu a bez upozornění jako dlužník se závazky po splatnosti do Nebankovního registru klientských informací (NRKI). Žalované přitom bylo známo, že žalobce tvrzené nedoplatky ve výši 2 017,07 Kč sporuje a důvodem pro jejich neplacení není špatná platební morálka žalobce. Ten se proti postupu žalované bránil návrhem na vydání předběžného opatření. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.6.2018, č.j. 4 Nc 903/2018-47 potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.8.2018, č.j. 22 Co 86/2018-102 bylo žalované uloženo do tří dnů vymazat záznamy o žalobci z NRKI, jakož i zdržet se takového jednání do budoucna. Zanesením žalobce žalovanou do NRKI bylo nezákonně zasaženo do osobnostních práv žalobce, především do dobrého jména a pověsti žalobce ve vztahu k bankovním institucím a klientům. Žalobce musel bankovním institucím složitě vysvětlovat, z jakého důvodu se jeho jméno v NRKI objevilo, a do doby výmazu měl ztížený přístup k některým bankovním produktům.

2. Žalobce se proto po žalované domáhal omluvy v navrženém znění a zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč, když měl za to, že omluva je v daném případě nedostačující.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesporovala, že do 8.6.2018 byly na základě zápisu žalované zaneseny v NRKI informace o prodlení žalobce se úhradou několika leasingových splátek v rozsahu, ve kterém byly žalovanou oprávněně od počátku roku 2018 navýšeny. Nesouhlasila však s tím, že by tímto jednáním došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce či ke vzniku újmy. K navýšení leasingových splátek došlo v důsledku neočekávané výpovědi několika tisíc pojistných smluv ze strany pojistitele, proto musela žalovaná ve velice krátké lhůtě sjednat pojištění u pojistitele nového, čehož však nebylo možno dosáhnout za stejnou cenu. Toto jednostranné zvýšení měsíční leasingové splátky učinila žalovaná v souladu s čl. 4 obchodních podmínek, jedná se přitom o zcela běžnou doložku na trhu v oblasti poskytování leasingu. Žalovaná nad rámec svých povinností žalobci nabídla zajistit si pojištění vlastní, pokud s navýšením leasingových splátek nesouhlasí, což žalobce odmítl. Dále žalovaná uvedla, že žalobce nebyl do NRKI zanesen až poté, co odmítl hradit splátky v nové výši. Jak plyne z výpisu z NRKI, jsou zde zanášeny obecně všechny informace o platební morálce jednotlivých klientů, nikoli pouze klientů„ problematických“. Žalovaná proto nesouhlasila s tvrzením žalobce, že se jednalo o jeden z prostředků nátlaku na něj. První informace o neuhrazení navýšené splátky byla do NRKI zanesena ve druhé polovině února 2018 a napadené informace byly odstraněny 8.6.2018. Co se týče údajného vzniku újmy, tvrdí žalobce pouze, že jej na existenci zápisu v NRKI upozornil jeho bankovní poradce na počátku léta 2018, lze se tedy oprávněně domnívat, že do té doby žalobce žádné negativní důsledky tohoto zápisu nepociťoval, vznik jakékoli újmy žalobce neprokázal.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] (ust. § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 24.5.2016 uzavřena leasingová smlouva, výše měsíční splátky byla stanovena na částku 14 235,50 Kč a bylo v ní mimo jiné zahrnuto pojištění sjednané u [anonymizována dvě slova]; žalovaná byla oprávněna výši leasingových splátek jednostranně změnit mimo jiné při jakémkoliv navýšení nebo snížení pojištění vzniklém v době trvání smlouvy; žalovaná byla oprávněna v souvislosti s plněním smlouvy shromažďovat, zpracovávat a uchovávat osobní údaje žalobce v NRKI, účelem tohoto bylo vytvoření souboru informací vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klienta, zajištění vzájemného informování oprávněných uživatelů v rámci jednotlivých registrů o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klienta, žalobce podpisem stvrdil, že se seznámil s poučením o právech klienta v souvislosti se zpracováním jeho osobních údajů v rámci registrů i pro účely vzájemného informování se uživatelů jednotlivých registrů o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů (prokázáno smlouvou o operativním leasingu ze dne 24.5.2016, přílohou č. 1 ke smlouvě, obchodními podmínkami smlouvy o operativním leasingu s podpisem žalobce).

8. Dopisem ze dne 18.12.2017 sdělila žalovaná žalobci, že v souvislosti s výpovědí pojistných smluv ze strany [anonymizováno] pojišťovny se novým pojistitelem stává [ulice] [anonymizováno] a dochází k navýšení leasingové splátky na částku 16 252,57 Kč (prokázáno dopisem – změna pojistitele ze dne 18.12.2017).

9. Žalobce se změnou výše splátky nesouhlasil (prokázáno e-mailem ze dne 22.12.2017).

10. Mezi účastníky proběhla obsáhlá komunikace týkající se zvýšení leasingové splátky, žalobci byla nabídnuta možnost pojistit si vozidlo na vlastní náklady (prokázáno zprávami ze dne 5.1.2018, 11.1.2018, 19.1.2018, 29.1.2018, 5.2.2018, 14.2.2018, 19.2.2018, 20.2.2018, 5.3.2018, 6.3.2018, 7.3.2018, 13.3.2018, 22.3.2018, 23.3.2018, 4.5.2018 11. Ke dni 17.5.2018 byla v NRKI u jména žalobce evidována nesplacená částka 6 051 Kč (prokázáno výpisem z NRKI ze dne 17.5.2018). Ke dni 11.6.2018 zde již tato informace nebyla (prokázáno výpisem z NRKI ze dne 11.6.2018).

12. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.6.2018, č.j. 4 Nc 903/2018-47 potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.8.2018, č.j. 22 Co 86/2018-102 bylo žalované uloženo do tří dnů vymazat záznamy o žalobci z NRKI, jakož i zdržet se takového jednání do budoucna (prokázáno citovanými usneseními).

13. Ustanovení čl. 4 obchodních podmínek je užíváno i jinými subjekty (prokázáno obchodními podmínkami [anonymizována čtyři slova] či [právnická osoba]).

14. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.7.2018 domáhal určení výše leasingových splátek z důvodu, že s jejich navýšením z důvodu změny pojistitele nesouhlasil; rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16.6.2021, č.j. 21 Co 74/2021-199 bylo konstatováno, že žalovaná postupovala v souladu se smlouvou,„ odpovídajícím způsobem“, co se týče zvýšení leasingové splátky i její nové výše (prokázáno citovaným rozsudkem).

15. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že je osmým rokem osobním bankéřem žalobce. Systém [anonymizována dvě slova] vyhodnotil žádost žalobce o financování ze dne 11.5.2018 tak, že jí nelze vyhovět, což svědek nechápal, neboť žalobce byl financován pravidelně. Důvod zamítnutí svědek neznal. Nepamatuje si, že by se žalobcem tuto záležitost konkrétně rozebírali, žalobce pouze sdělil, že jsou zde nějaké splátky od [anonymizováno] a zde zřejmě byla chyba. O tom, že byl žalobce zanesen do NRKI, se svědek dozvěděl od žalobce, sám do systému nemá přístup. Žalobce mu pouze sdělil, že [anonymizováno] dal do registru záznam, to bylo vše. Zhruba po měsíci zkusili novou žádost, která proběhla v pořádku.

16. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

18. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku.

19. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

20. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

21. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

22. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

23. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

24. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

25. Žalobce se v řízení po žalované domáhal omluvy a zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč.

26. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 82 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

27. Nemajetková újma není vyjádřitelná v penězích, proto není účelem zadostiučinění její vyrovnání, ale poskytnutí morální nebo finanční satisfakce. Morální satisfakce může mít podobu omluvy, odvolání difamujícího výroku, uveřejnění soudního výroku v tisku, a tím uvedení věci veřejně na pravou míru, soudní konstatování porušení subjektivního práva apod. Zadostiučinění má být přiměřené, proto je nutné jeho odstupňování podle všech okolností, které provázejí vznik nemajetkové újmy tak, aby zvolený způsob zadostiučinění byl dostatečně účinný. Primární je posoudit, zda vůbec má být zadostiučinění poskytnuto, neboť člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné slovní útoky, projevy neúcty apod.). Přiměřenost zadostiučinění je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu, a to jak z hledisek objektivních (např. obecná hodnota újmou postiženého statku, rozsah újmy, doba jejího trvání), tak i subjektivních, a to jak na straně poškozeného (míra snížení jeho důstojnosti či vážnosti ve společnosti, význam postiženého statku pro poškozeného, vliv na jeho postavení profesní, společenské a rodinné), tak na straně škůdce (forma zavinění, pohnutka, způsob zásahu a doba jeho trvání, vědomí o významu narušeného statku pro poškozeného, snaha o odčinění následků, jeho majetkové poměry a hospodářský prospěch). Zákon v § 2951 odst. 2 o. z. stanoví, že zadostiučinění má být přiměřené. Jinak řečeno, musí být dán vztah přiměřenosti (proporcionality) mezi zásahem (deliktem) a satisfakcí. [příjmení] soud mohl tomuto zákonnému požadavku dostát, posuzuje konkrétní skutkový stav z výše popsaných objektivních i subjektivních hledisek, na základě nichž pak dospívá k daným okolnostem přiměřenému zadostiučinění. Pouze při takovém postupu může soud naplnit ustanovení zákona a současně umožnit srovnatelnost jednotlivých případů, tedy dostát požadavku spravedlnosti rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. července 2020, sp. zn. 25 Cdo 167/2019).

28. V řízení nebylo sporováno, že byly na základě zápisu žalované zaneseny v NRKI informace o prodlení žalobce se úhradou několika leasingových splátek v rozsahu, ve kterém byly žalovanou od počátku roku 2018 navýšeny, ani to, že žalobce leasingové splátky v tomto rozsahu nehradil.

29. V prvé řadě soud konstatuje, že právo žalované jednostranně zvýšit leasingové splátky mimo jiné z důvodu navýšení pojistného plyne z čl. 4 obchodních podmínek, přitom žalovaná doložila, že se nejedná o výjimečné či excesivní ustanovení, ale že je užíváno i jinými subjekty působícími v oblasti poskytování leasingu. Dle čl. 17 obchodních podmínek je pak žalovaná oprávněna v souvislosti s plněním smlouvy shromažďovat, zpracovávat a uchovávat osobní údaje žalobce v NRKI, přičemž účelem tohoto bylo vytvoření souboru informací vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klienta.

30. Žalovaná navýšení leasingové splátky žalobci oznámila včetně uvedení důvodu, pro který se tak stalo. Žalobce proti tomuto navýšení obsáhle písemně brojil, uváděl důvody, pro které s ním nesouhlasí, následně žalovanou žádal o vyvolání soudního sporu o zaplacení nedoplatků leasingových splátek, ve kterém by bylo postaveno na jisto, zda navýšení bylo provedeno platně. Žalovaná naopak žalobci obsáhle vysvětlovala důvody navýšení splátek, navrhla mu možnost pojistit vozidlo na vlastní náklady u žalobcem vybrané pojišťovny, což žalobce odmítl.

31. Obchodní podmínky jsou žalobcem podepsány, tedy s nimi byl seznámen. Musel si být tedy vědom, že v případě vzniku nedoplatku na vyměřených měsíčních leasingových splátkách se tato skutečnost může v NRKI promítnout.

32. Na druhou stranu již odvolací soud v řízení o vydání předběžného opatření (4 Nc 903/2018) konstatoval, že„ jestliže je mezi účastníky řízení reálného sporu o výši leasingové splátky, jestliže navrhovatel pravidelně hradí původně dohodnutou výši splátky a jestliže dokonce sám žádal odpůrce, aby vyvolal soudní řízení o zaplacení údajně dlužné částky (zřejmě s ohledem na úskalí určovací žaloby, u níž je žádán naléhavý právní zájem), pak je evidentní, že nejde v tomto okamžiku o osobu se špatnou platební morálkou (takové se do registru dlužníků zapisují, což sám odpůrce uznává). K záznamům do registru dlužníků je třeba přistupovat rozumně, individuálně a při vědomí, že takový záznam způsobuje zaznamenané osobě všemožné obtíže, o čemž nemá odvolací soud pochyb (dostupnost úvěrů, různých služeb apod.). Je též zřejmé, že neslouží k profesní ani obecné cti žádného podnikatele, o advokátovi, který často nakládá s penězi jiných, nemluvě. Hrozba či realizace záznamu do registru dlužníků pak nemá sloužit ani jako prostředek nátlaku na ty osoby, které jsou přesvědčeny, že po nich jejich smluvní partneři žádají více, než podle práva mohou“.

33. Soud (a ostatně již ani žalobce, jak plyne z jeho vyjádření na jednání soudu dne 14.9.2021) nemá za to, že by jednání žalované – zanesení údajů o žalobci do NRKI – bylo cíleným nátlakem na žalobce, aby hradil nové leasingové splátky v plné výši. Žalobce byl do tohoto systému zanesen již v souvislosti s uzavřením leasingové smlouvy a údaje o jeho platební morálce sem byly zapisovány automaticky. Ve své podstatě se však o nátlak, byť neúmyslný, jedná, neboť evidence nedoplatků žalobce v NRKI může žalobci způsobit potíže, jak shora uvedeno. Konkrétně lze uvést postup [právnická osoba], která odmítla poskytnout žalobci financování právě z důvodu evidovaného nedoplatku v nízké výši cca 6 000 Kč, přitom žalobce je jejím dlouholetým a bezproblémovým klientem. Skutečnost, že žalobci další tyto problémy nevznikly, mu pak nelze klást k tíži, neboť se tak stalo pouze jeho aktivitou – návrhem na vydání předběžného opatření.

34. Z uvedených důvodů žalobci bez jakýchkoliv pochybností náleží náhrada nemajetkové újmy formou uveřejnění omluvy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Text omluvy soud v mezích žalobního návrhu konkretizoval a částečně upravil (srov. 23 Cdo 4669/2010), když spornou otázkou v tomto řízení bylo zanesení nedoplatků žalobce do NRKI, nikoli obecně údajů o žalobci.

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta druhá před středníkem o.s.ř., když k návrhu žalobce uložil žalované zaslat žalobci omluvu v prodloužené lhůtě 15 dní od právní moci rozsudku.

36. Dále se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč.

37. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

38. Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích je („ pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).

39. Zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.10.2009, sp.zn. 30 Cdo 4431/2007).

40. Jak shora uvedeno, žalovaná pochybila, když údaje o nedoplatcích žalobce uveřejnila v NRKI. Současně je však třeba přihlédnout k faktu, že to byl sám žalobce, kdo toto jednání žalované svým postupem – nehrazením měsíční leasingové splátky v předepsané výši – vyvolal. Žalobce je advokát, tedy osoba znalá práva, musel si být tedy vědom, že žalovaná může v souladu s čl. 17 obchodních podmínek přistoupit k uveřejnění jeho platební morálky v NRKI. Nadto měl sám možnost jednoduše zjistit, zda zvýšení splátky bylo po právu bez toho, aby mu nedoplatek vznikl, a to úhradou celé této splátky a následným vyvoláním soudního sporu vůči žalované o vrácení tvrzeného přeplatku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce však vyvolání soudního sporu, naopak o úhradu nedoplatků, vyžadoval po žalované, sám byl v tomto směru pasivní. Spor o určení výše leasingové splátky pak dopadl v jeho neprospěch.

41. Soud chápe, že celá záležitost žalobce zatížila (otázkou je, zda extrémně, jak žalobce tvrdí), nelze však opět nezmínit, že vznikla právě chováním žalobce – nehrazením stanovené měsíční leasingové splátky v plné výši.

42. Pouze pro úplnost soud dodává, že odkaz žalované na § 20 z odst. 15 zákona o ochraně spotřebitele není v dané věci přiléhavý. Jedná se o jednu z možností, jak upozornit na fakt, že zápis v NRKI je sporný, žalobce však zvolil možnost jinou – cestu předběžného opatření, v němž byl úspěšný, takový postup mu tedy nelze vyčítat.

43. Po zhodnocení veškerých aspektů sporu soud konstatuje, že zásah do osobnostních práv žalobce nedosahoval takové intenzity, aby bylo na místě náhradu nemajetkové újmy v penězích přiznat. Proto soud žalobu v této části zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch obou účastníků byl stejný.