10 C 91/2019-289

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené Mgr. [jméno] [jméno], advokátem, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 484 461 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 484 461 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 4. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části žalobního požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 484 461 Kč za období od 29. 11. 2019 do 3. 12. 2019.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 159 790 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 v rozsahu 100%, přičemž výše nákladů bude určena v samostatném usnesení, do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení na účet zdejšího soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá náhrady za znehodnocení vozidla v důsledku pojistné události, k čemuž uvádí, že dne 29. 11. 2016 se stala nehoda, v rámci níž došlo k poškození vozidla [značka automobilu], které bylo ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Viník této dopravní dohody měl uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vodidla, tzv. povinné ručení u žalované. Žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávky předmětný nárok od původního vlastníka vozidla, a má za to, že s odkazem na § 2811 o. z., je žalovaná, jakožto pojišťovna, povinna poskytnout žalobci, jakožto nabyvateli práv za znehodnocení předmětného vozidla, částku ve výši 484 461 Kč. K odůvodnění tohoto nároku žalobce uvádí, že poškozenému (původnímu vlastníkovi) byly nahrazeny náklady na opravu vozidla po nehodě, avšak po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny, tedy je zde stále majetková újma poškozeného, způsobená na vozidle, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je žalovaný povinen. Ze strany žalované bylo původnímu vlastníkovi přiznáno za znehodnocení automobilu pojistné plnění ve výši 132.069 Kč. Žalobce nechal vyhotovit znalecký posudek č. 1314/52/ 2019 ze dne 12. 11. 2019 zpracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], jehož předmětem je posouzení výše majetkové újmy za znehodnocení automobilu, přičemž dle tohoto činí výše znehodnocení automobilu částku ve výši 616.530 Kč. Škoda tak činí rozdíl mezi hodnotou znehodnocení dle znaleckého posudku a žalovanou přiznanou výší pojistného plnění - tedy činí částku 484.461 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména podáním z 15. 1. 2020, ve kterém učinila nesporným, že byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a že řešila předmětnou škodní událost, v rámci níž byla uhrazena oprava vozidla ve výši 757 196 Kč bez DPH, náklady na půjčovné ve výši 84 977 Kč bez DPH a právě i znehodnocení vozidla ve výši 132 069 Kč bez DPH. Žalovaná poté vyjádřila nesouhlas se způsobem, jakým byla znalcem vyčíslena výše tvrzeného znehodnocení vozidla, přičemž v obecné rovině odkazovala na to, že znalecké posouzení je na korunu shodné s dohodami, které byly ohledně zpětného odkopu vozidla uzavřeny mezi žalobcem a původním vlastníkem vozidla, a má tak za to, že tento znalecký posudek neprokazuje reálnou výši znehodnocení vozidla. Žalovaná dále namítla nedostatek své pasivní legitimace, když uvedla, že dne 4. 7. 2019 byla uzavřena smlouva o převodu pojistného kmene s tím, že uvedla, že došlo k převodu pojistného kmene žalované vč. smlouvy, která je předmětem tohoto řízení a žalovaná tak má za to, že 21. 12. 2019 pozbyla vlastnického práva k pojistnému kmeni a nadále není pasivně legitimovanou.

3. Soud prvé instance ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 10 C 91/2019-145, a to tak, že žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované. Tento závěr učinil soud prvé instance s ohledem na převod pojistného kmene, ke kterému došlo ke dni 21. 12. 2019, neboť došlo převodem pojistného kmene i k převodu povinností z předmětné pojistné smlouvy, jíž se žaloba týká. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 28Co 378/2020-167 toto rozhodnutí soudu prvé instance zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odkazem na § 1893 odst. 1 občanského zákoníku. Na základě tohoto ustanovení odvolací soud dovodil, že žalovaná je v tomto sporu pasivně legitimována a věc tak byla vrácena soudu prvé instance, aby provedl navržené důkazy, které nemohou být provedeny v řízení odvolacím.

4. Mezi stranami bylo nesporným: -) že dne 29. 11. 2016 došlo k dopravní nehodě, při kterém bylo poškozeno vozidlo [značka automobilu] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], a že na viníka této nehody se vztahovalo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ze smlouvy uzavřené se [právnická osoba], nyní žalovanou pojišťovnou ([právnická osoba], [IČO]) podle zák. č. 168/1999 Sb. (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), pojistná smlouva [číslo]; -) ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma (poškozený), měl proto právo na náhradu majetkové škody za poškození svého vozidla vůči [právnická osoba], nyní žalovanou pojišťovnou ([právnická osoba]); -) [právnická osoba] odškodnila dne 12. 7. 2017 nárok ze znehodnocení vozidla a poškozené společnosti [právnická osoba] a byla uhrazena oprava vozidla ve výši 757 196 Kč bez DPH, náklady na půjčovné ve výši 84 977 Kč bez DPH a znehodnocení vozidla ve výši 132 069 Kč bez DPH 5. Podáním ze dne 10. 3. 2021 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že ke dni škodní události byla vlastníkem vozidla společnost [právnická osoba] Tato společnost nabyla vozidlo na základě kupní smlouvy z 25. 10. 2016, a to za kupní cenu ve výši 5 457 052 Kč. Následně společnost [právnická osoba] dne 13. 7. 2018 kupní smlouvou převedla automobil zpět do vlastnictví žalobce, a to za kupní cenu 3 808 504 Kč. Žalobkyně poté vozidlo prodala kupní smlouvou ze dne 20. 7. 2018 [právnická osoba] [anonymizováno] za kupní cenu 127 000 EUR, tedy za částku v přepočtu ve výši 3 273 679 Kč. Soud poté v návaznosti na toto doplnění poučil žalobce na jednání konaném dne 6. 4. 2021 v tom směru, že je třeba dále doplnit smluvní vztahy, jejichž předmětem vozidlo bylo, neboť z kupní smlouvy z 25. 10. 2016 se podává, že toto vozidlo mělo být předmětem leasingu č. smlouvy [číslo], avšak žalobce uvádí, že zpět nabyl vozidlo do vlastnictví dohodou o předčasném ukončení jiného leasingového vztahu [číslo] to právě dne 13. 7. 2018. Žalobce k tomuto podáním ze dne 4. 5. 2021 doplnil, že vozidlo bylo [právnická osoba] [anonymizováno] poskytnuto na základě leasingové smlouvy ze 17. 10. 2016 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poté, co toto společnost nabyla kupní smlouvu z 25. 10. 2016. Ke dni vzniku pojistné události, tj. 29. 11. 2016 tak byla vlastníkem [právnická osoba] [anonymizováno] a následky dopravní nehody byly řešeny pouze z pojistné smlouvy ve vztahu k žalované - na základě jiné pojistné smlouvy s leasingovým nájemcem či z jiných pojistných smluv nehoda řešena nebyla. Po ukončení této leasingové smlouvy pak byl mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní projednáván další postup ve věci, přičemž byla uzavřena dohoda, že žalobkyně bude vozidlo dále nabízet a že pro období do nalezení nového kupce uzavřou smlouvu o finančním pronájmu s následnou koupí, konkrétně smlouvu [číslo] s tím, že tato bude ukončena, až žalobce najde zájemce o koupi vozidla. K tomuto došlo, a proto byla leasingová smlouva 13. 7. 2018 ukončena a žalobkyně vozidlo dále prodala dne 20. 7. 2018.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky, a to do 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalobkyně tvrdila, že upomínka byla žalované doručena dne 26. 11. 2019, čemuž soud vzhledem k podacímu lístku dokládajícímu odeslání upomínky žalované ještě dne 21. 11. 2019 uvěřil.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že žalobce nabyl, bezúplatně, na základě této smlouvy pohledávku postupitele za žalovanou, kterou uplatňuje v rámci tohoto řízení.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] 2019 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 12. 11. 2019 soud zjistil následující. Ze závěrů znaleckého posudku se podává, že škoda, vzniklá poškozením vozidla, a to výlučně v důsledku poklesu hodnoty obvyklé ceny vozidla tím, že je havarované, tedy po nehodě, činí částku 616 530 Kč, bez DPH. Soud má za zjištěné, že tato částka vyjadřuje právě pokles obvyklé ceny vozidla v porovnání před nehodou a po nehodě, tedy vyjadřuje rozdíl obvyklé ceny daný pouze tím faktem, že vozidlo bylo havarováno a je opraveno.

9. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] pak soud učinil závěr, že závěry znalce, obsažené ve znaleckém posudku [číslo] 2019, jsou správné, znalec na těchto setrval, tyto srozumitelně odůvodnil a přesvědčivě odpověděl jak dotazy soudu, tak účastníků řízení.

10. V kombinaci znaleckého posudku [číslo] [rok] a výslechu znalce se pak podává, že znalcem vyčíslená škoda, spočívající ve ztrátě hodnoty vozidla čistě v důsledku faktu, že je toto havarované a opravené (tedy pouze pro tuto skutečnost) činí na ztrátě obvyklé ceny vozidla částku 616 530 Kč. Tento závěr je odůvodněn těmito skutečnostmi. Znalec předně stanovil technickou hodnotu vozidla těsně před škodní událostí, k níž došlo 29. 11. 2016, a to ve výši 80,89% technické hodnoty vozidla nového. Takto určená technická hodnota vozidla před škodní událostí je odůvodněna zejména znaleckým standardem č. I [číslo] a prohlídkou vozidla, kterou znalec učinil. Technickou hodnotu vozidla po škodní události pak znalec stanovil procentuálně na 76,82%, přičemž v souladu opět se znaleckým standardem I [číslo] vyšel z toho, že došlo k poškození karoserie v zadní části vozidla, což snižuje technickou hodnotu této části vozidla o 21%, tedy v kombinaci s ostatními části vozidla pak dospíváme k technické hodnotě vozidla, po nehodě, ve výši 76,82%. Pokud jde o stanovení obvyklých cen, pak znalec postupoval tak, že určil časovou cenu před nehodou a po nehodě daného vozidla a tuto násobil koeficientem prodejnosti, čímž získal obvyklou cenu před nehodou, resp. po nehodě. Tento postup je postupem, který je v souladu s právní úpravou, neboť obvyklá cena je v tomto případě cenou obvykle dosahovanou nabídkou a poptávkou, tj. cenou tržní. Znalec vyšel z výchozí ceny vozidla, kterou určil částkou 6 350 000 Kč, přičemž vyšel z částky 9 451 000 Kč, což je hodnota tohoto vozidla v době, kdy toto ještě bylo vyráběno. Dále porovnáním s obdobnými vozidly, které byly prodávány v době, kdy došlo ke škodní události, pak znalec vyčíslil, i na základě svých zkušeností a odborných znalostí, koeficientem 0,67 pořizovací cenu vozidla ke dni škodní události na částku 6 350 000 Kč s DPH. Znalec odůvodnil, že musel přistoupit k tomuto znaleckému určení prostřednictvím koeficientu takto určeného z důvodu, že předmětné vozidlo se již v době nehody v této konfiguraci neprodávalo. Z takto určené výchozí ceny vozidla pak znalec prostřednictvím technické hodnoty vozidla ve výši 80,89% určuje časovou cenu vozidla a k této připočítává hodnotu pneumatik, jichž se technické znehodnocení netýká, a dospívá k časové ceně vozidla před nehodou ve výši 5 124 400 Kč. Časová cena je cenou znaleckou a k jejímu přepočtu na cenu obvyklou je třeba přepočtu pomocí koeficientu prodejnosti. Zde soud uvěřil znalci, že koeficient použitý k přepočtu na určení obvyklé ceny vozidla před nehodou, a to konkrétně koeficientu ve výši 1,04, je postupem řádným. Znalec potvrdil, že pro stanovení tohoto koeficientu fakticky využil cenu, která byla, jakožto odkupní cena k danému datu zakotvena ve vztahu mezi [právnická osoba] a žalobkyní v kupní smlouvě a dohodě o zpětném výkupu z 25. 10. 2016. V tomto směru soud znalci uvěřil, neboť posuzované vozidlo je skutečně vozidlem unikátním a neexistují jiné relevantní smluvní vztahy, tedy lze mít za to, že tento existující smluvní vztah je dostatečným podkladem pro určení ceny obvyklé. A to i proto, že takto určený koeficient a jeho správnost pak znalec ověřil porovnáním s prodeji jiných, co nejvíce podobných vozidel, jak uvádí na straně 24 posudku. Dále na straně 16 posudku je uvedena tabulka prodeje jiných obdobných vozidel, z nichž se v souhrnu podává, že průměrný koeficient prodejnosti u nich činí 0,91 -navýšení tohoto koeficientu na 1,04 znalec přesvědčivě odůvodnil tím, že v případě porovnávaných vozidel se jednalo o vozidla s výrazně větším počtem najetých kilometrů, konkrétně v rozmezí 33 000 km až 126 000 km. Tedy, navýšení tohoto koeficientu u posuzovaného vozidla je dáno právě i tím, že u něj počet najetých kilometrů činil pouze 7 837 km. Dále je dle soudu logickým i závěr, že znalec zohlednil konkrétní existující smluvní vztah, který je skutečně dokladem o reálně existujícím ujednání, v němž je k tomuto konkrétnímu vozidlo zakotvena konkrétní tržní cena, tj. cena obvyklá. Soud tak má za to, že je odůvodněn závěr znalce, že tento koeficient činí 1,04 a přepočtem tohoto koeficientu z časové ceny vozidla před nehodou je tak odůvodněn závěr o obvyklé ceně vozidla před nehodou ve výši 5 322 244 Kč tak, jak je tato vyjádřena i v kupní smlouvě a dohodě o zpětné koupi z 25. 10. 2016. Z posudku i výslechu znalce se pak dále podává, že přepočtem technické hodnoty vozidla po nehodě ve výši 76,82% z výchozí ceny vozidla, jak byla určena znalcem, je časová cena vozidla po nehodě 4 839 181 Kč, když toto právě vyjadřuje ztrátu technické hodnoty v důsledku poškození části vozidla v oblasti zadní karoserie, konkrétně co do tohoto segmentu ve výši 21%. Poměrným přepočtem na ostatní segmenty vozidla, pak je odůvodněna časová cena v celkové výši 4 868 053 Kč, tj. cena, která zohledňuje i cenu pneumatik ve výši 28 872 Kč. Takto zjištěno časovou cenu vozidla po nehodě znalec pomocí koeficientu prodejnosti 0,94 převedl na obvyklou cenu vozidla havarovaného. Pokud jde o odůvodnění výše tohoto koeficientu, pak soud uvěřil tomu, že tento je nižší konkrétně o jednu desetinu právě v důsledku toho, že vozidlo bylo havarováno, když tento závěr odůvodňuje i porovnání, uvedené na straně 16 posudku. Z tohoto se podává, že koeficient prodejnosti těchto jiných, nejblíže srovnatelných vozidel, činí 0,91, přičemž jak uvedeno, se jedná o vozidla s výrazně vyšším počtem najetých kilometrů. Ve vztahu k porovnávanému vozidlu však nízký počet najetých kilometrů v tomto případě kompenzuje právě to, že vozidlo bylo havarováno, což odůvodňuje závěr o výši tohoto koeficientu ve výši 0,94. Přepočtem pomocí tohoto koeficientu pak soud učinil závěr, že skutečně cena obvyklá po škodní události u předmětného vozidla činí částku 4 575 969 Kč. Z vyčíslení ceny obvyklé před nehodou a po nehodě se pak podává rozdíl obou těchto obvyklých cen ve výši 746 000 Kč s DPH, resp. 616 530 Kč bez DPH. K tomuto závěru soud obecně uvádí, že zejména z výpovědi znalce se podává, že jeho závěry jsou postaveny na hluboké znalosti problematiky motorových vozidel a že je právě úkolem znalce, aby v situacích, kdy zejména jednotlivé koeficienty nelze přesně matematicky stanovit formou výpočtu, tyto určil na základě svých odborných znalostí, což znalec učinil a soudu toto přesvědčivě vysvětlil (tím, že primárně vycházel z mimořádné situace dané tím, že posuzoval škodu na VIP vozidle, tedy vozidle, u nějž neexistuje široký segment vozidel s kterými by toto bylo srovnatelné, resp. neexistuje žádné jiné vozidlo s kterým by bylo přímo srovnatelné). Tedy byl zde dán větší prostor pro uvážení znalce a zároveň toto odůvodňuje právě to, že znalec ve větší míře akceptoval smluvní závazky, fakticky existující k tomuto konkrétnímu vozidlu, když tyto jsou samy o sobě vyjádřením reálné tržní ceny, tj. ceny obvyklé k tomuto vozidlu – za situace, kdy znalec uměl porovnáním s jinými vozidly, které byly nejblíže srovnatelné, potvrdit že takto zjištěné závěry, zejména pokud jde o koeficienty, jsou odůvodněné porovnáním jejich parametrů.

11. Znalecký posudek má náležitosti znaleckého posudku podle. Posudek obsahuje nález, výčet otázek, na které měl znalec odpovědět, odpovědi na položené dotazy a přílohy, na které znalec odkazuje. V posudku je vysvětleno a lze z něj konstatovat, ze kterých zjištění znalec vycházel a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Znalecký posudek je srozumitelný a přezkoumatelný a soud z něj učinil závěry uvedené výše. Znalecký posudek je nutno posuzovat jako celek a takto dává ucelený smysl, jeho jednotlivé části tvoří navzájem logický celek a vyplývá z nich, jakými úvahami se znalec řídil a jak dospěl k odpovědím na otázky. Soud tak nemá pochybnosti o věcné správnosti tohoto znaleckého posudku. Závěry přijaté znalcem hodnotí soud jako přesvědčivé, co do závěrů a úplné co do vztahu k zadání. Své závěry pak znalec obhájil i při vysvětlení před soudem, když se zároveň přesvědčivě vypořádal se všemi námitkami účastníků k posudku.

12. Z faktury [číslo] vystavené žalobcem společnosti [právnická osoba], dále z dohody o předčasném ukončení leasingové smlouvy [číslo] dále z výpisu z účtu u [obec] spořitelny vedeného ve vztahu k žalobci za období července 2018, dále z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 7. 2018, dále z výpisu z účtu žalobce za období července 2018, dále ze smlouvy a dohody o zpětné koupi uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 25. 10. 2016, dále ze smlouvy o nájmu movité věci [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a společností [právnická osoba], a ze všeobecných smluvních podmínek operativního leasingu v této leasingové smlouvě, dále ze smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, včetně předávacího protokolu a všeobecných podmínek, soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo koupeno společností [právnická osoba] od žalobce, a to dne 25. 10. 2016, za částku 5 457 052 Kč. Vozidlo bylo poté předmětem leasingu, jakožto leasingový nájemce vystupovala společnost [právnická osoba] Po ukončení této leasingové smlouvy byla uzavřena nová leasingová smlouva mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, a to dne 20. 12. 2017. Tato leasingová smlouva byla ukončena 13. 7. 2018 s tím, že v rámci tohoto ukončení žalobce zakoupil vozidlo od společnosti [právnická osoba], a to za částku 3 808 504 Kč. Soud má dále za zjištěné, že následně bylo vozidlo prodáno 20. 7. 2018 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] za částku 3 273 679 Kč. Z takto provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by v rámci ukončení leasingových vztahů či v rámci jiných těchto smluvních vztahů byla řešena otázka předmětné nehody, co do vyčíslení škody jí způsobené a její náhrady.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované ke dni 17. 1. 2020 se podává, že ke dni 21. 12. 2019 došlo ke změně obchodní firmy žalované z [právnická osoba] na [právnická osoba], přičemž předmětem činnosti žalované je zejména pojišťovací činnost, zajišťovací činnost neživotních pojištění a činnosti související s pojišťovací a zajišťovací činností, to vše podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění (dále jen„ zákon o pojišťovnictví“). Dále se z tohoto výpisu podává, že ke dni 21. 12. 2019 došlo k převodu části pojistného kmene ze žalované na [právnická osoba] s tím, že přehled pojistných smluv vyňatých z převodu je součástí souhlasného prohlášení založeného ve sbírce listin. Ve sbírce listin je pak založen k tomuto převodu pojistného kmene notářský zápis sp. zn. NZ [anonymizováno] [rok]. Z notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno] [rok] sepsaného dne 21. 12. 2019 Mgr. [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec], soud zjistil následující. Žalovanou, jakožto prodávající, a společností [právnická osoba], [IČO], byl vystaven Doklad o koupi předmětu prodeje (pojistného kmene); dále jen„ doklad“, přičemž prodávající a kupující v bodě (A) dokladu potvrdili, že na základě smlouvy o převodu pojistného kmene ze dne 4. 7. 2019 ve znění dodatku [číslo] ze dne 14. 11. 2019 došlo k převodu pojistného kmene zahrnujícího podle písm. a) veškeré pojistné smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako pojistitelem v souvislosti s provozováním její podnikatelské činnosti v oblasti životního pojištění a neživotního pojištění, a to včetně pojistných smluv, jejichž účinnost již uplynula, zejména pak pojistné smlouvy dle přílohy [číslo] smlouvy, avšak v každém případě mimo pojistné smlouvy definované v části„ Přehled vyňatých pojistných smluv“. Z bodu (B) dokladu se dále podává, že okamžikem podpisu kupující společnost [právnická osoba], [IČO], vstupuje ve smyslu ust. § 105b odst. 1 zákona o pojišťovnictví do veškerých práv a povinností žalované, které byly předmětem převodu Pojistného kmene dle uzavřené smlouvy. Z bodu (C) pak vyplývá, že převod pojistného kmene byl schválen rozhodnutím ČNB ze dne 25. 11. 2019, č.j. [rok] [číslo] [spisová značka], [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], pravomocným od 3. 12. 2019. Konečně v Přehledu vyňatých pojistných smluv (č.l. 20-21) předmětná pojistná smlouva [číslo] schází.

14. Soud tak ve věci učinil závěr o skutkovém stavu založený na tom, že mezi viníkem dopravní nehody a společností [právnická osoba], nyní figurující pod obchodní firmou [právnická osoba], byla uzavřena pojistná smlouva, na základě které žalovaná odpovídala za škodu způsobenou viníkem dopravní nehody původnímu vlastníkovi vozidla. V řízení bylo prokázáno, že práva od původního vlastníka vozidla vůči pojišťovně nabyl žalobce. V řízení bylo dále prokázáno, že na základě smlouvy o převodu pojistného kmene došlo s účinností ke dni 21. 12. 2019 k převodu části pojistného kmene na společnost [právnická osoba] s tím, že převáděná část pojistného kmene zahrnuje i předmětnou smlouvu týkající se viníka dopravní nehody, přičemž nároky z této smlouvy jsou právě předmětem tohoto řízení. Soud má dále za zjištěné, že 29. 11. 2016 došlo k dopravní nehodě předmětného vozidla [příjmení], které bylo v té době ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] s tím, že na viníka této nehody se vztahovalo pojištění z odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, které měl viník dopravní nehody uzavřenu s žalovanou. Soud má dále za zjištěné, že žalovaná odškodnila 12. 7. 2017 nároky vlastníka vozidla, tj. [právnická osoba], z předmětné dopravní nehody tak, že uhradila opravu vozidla ve výši 757 196 Kč bez DPH, dále náklady na půjčovné ve výši 84 977 Kč bez DPH, a za znehodnocení vozidla částku ve výši 132 069 Kč bez DPH. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], pak má soud za zjištěné, že rozdíl obvyklé ceny předmětného vozidla před nehodou a po nehodě (poté, co bylo vozidlo opraveno) činí 746 000 Kč s DPH, respektive 616 530 Kč bez DPH. Soud dále zjistil, že předmětné vozidlo, nabyl původní vlastník společnost [právnická osoba] dne 25. 10. 2016 za částku 5 457 052 Kč. Toto bylo předmětem dvou leasingových vztahů a dalším převodem vlastnictví je až ukončení leasingové smlouvy ze 13. 7. 2018, kdy je vozidlo převáděno v souvislosti s ukončením leasingu za částku 3 808 504 Kč.

15. Soud ve věci nehodnotil listinné důkazy týkající se existence smluvního vztahu založeného smlouvou [číslo] jakož ani listiny, týkající se šetření a likvidace předmětné pojistné události z 29. 11. 2016. Důvodem je skutečnost, že existence tohoto smluvního vztahu, zakládajícího v obecné rovině odpovědnost žalované k náhradě škody, jakož i samotná existence dopravní nehody, jakož i to, jaké částky byly žalovanou dobrovolně hrazeny, a to včetně toho, že byla uhrazena částka 132 069 Kč, jakožto odškodnění za znehodnocení vozidla čistě v důsledku toho, že je jeho tržní hodnota nižší z důvodu toho, že je havarované, byly mezi stranami nespornými. Soud dále ve věci nehodnotil znalecký posudek [číslo] když žalobkyně v posledku uváděla, že nároky v tomto řízení na základě tohoto posudku uplatňovány nejsou a tyto odůvodňuje až posudek následující [číslo] 2019. Soud dále nehodnotil ve věci jakožto důkaz znalecké standardy, když tyto pouze znalec založil za účelem vysvětlení svých znaleckých závěrů, nikoli jako důkaz.

16. Pro nadbytečnost soud zamítl další důkazní návrhy účastníků, neboť z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud zamítl návrh na provedení revizního znaleckého posudku na určení ceny obvyklé havarovaného vozidla poté, co bylo toto opraveno, když závěry Ing. [jméno] [příjmení], které jsou obsahem jeho posudku, jsou pro rozhodnutí věci dostačující, a znalec své závěry zcela obhájil a vysvětlil, jak soud detailněji rozebírá výše.

17. Po právní stránce jsou žalobní tvrzení, která jsou tvrzeními o povinnosti žalovaného jako pojistitele viníka dopravní nehody vůči žalobci jakožto poškozenému, resp. subjektu, jenž nabyl postoupením práva poškozeného, založena na § 2811 o.z., dle kterého při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události, a to v návaznosti na § 2758 o.z., dle kterého se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné, dále na § 2861 o.z., dle něhož z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému a dle jehož odst. 2 poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon. Právně je pak žalobou tvrzený nárok žalobce přímo za žalovaným završen úpravou v zák. č. 168/1999 Sb., konkrétně ust. § 6, dle něhož pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, a § 9, dle něhož poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

18. Po právní stránce posoudil soud věc dále podle těchto ustanovení: Podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem. Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

19. Žalobce je k podání žaloby aktivně legitimován, neboť nárok na náhradu tvrzené újmy nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původního vlastníka společnosti [právnická osoba], jak soud uvádí výše.

20. Pokud jde o otázku pasivní legitimace žalované, pak je soud prvé instance vázán právním názorem Městského soudu v Praze vysloveným v usnesení ze dne 16. 12. 2020, č. j. 28Co 378/2020-167, tedy že dle § 1893 odst. 1 občanského zákoníku je žalovaný nadále pasivně legitimován i po převodu pojistného kmene, a to společně a nerozdílně s nabyvatelem pojistného kmene.

21. S odkazem na výše uvedenou právní úpravu pak soud uzavírá, že v obecné rovině je žalovaný, jakožto pojistitel viníka dopravní nehody, vůči žalobci jakožto poškozenému, resp. subjektu, jenž nabyl postoupením práva poškozeného, povinen uhradit žalobci nárok na náhradu škody (§ 2811 o.z., § 2758 o.z., § 2861 o. z., § 6, a§ 9 zák. č. 168/1999 Sb.).

22. Soud se proto zabýval dále otázkou vzniku škody a příčinnou souvislostí.

23. Soud vyšel v rámci právního hodnocení ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, ve kterém dovolací soud uzavřel následující:„ Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Je-li pojem škody i nadále spjat s materiální sférou, lze využít v podstatné míře dosavadní judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci (§ 2969 odst. 1 o. z.) … Náhrada škody v penězích (relutární kompenzace) představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, avšak výše škody nemusí být určena jen vyúčtováním nákladů na její opravu. Lze vycházet z porovnání hodnoty věci, jakou měla v době poškození, oproti stavu po poškození s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Zásadně tedy přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, a náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. … Je-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci vyjádřená v penězích; ta se zásadně určuje jako cena obvyklá. Cena obvyklá ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko "prodejnosti" věci. V nálezu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16 (body 32 a 33), Ústavní soud konstatoval, že ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) není determinována pouze jeho "technickou" či "funkční" hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Bez pojmu užitku nelze pojem hodnoty rozumně formulovat. Tento užitek samozřejmě může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá. Dojde-li v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek, a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Přitom, jak podotkl Ústavní soud již v nálezu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/13, je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. Pokud by poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci, a nikoli již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek, a škoda způsobená protiprávním jednáním či škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu.“ 24. Ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2782/2017 se podává, že v případě poškození vozidla má být škůdcem poškozenému nahrazena vedle nákladů na opravu a případných dalších výdajů, jako například nákladů na půjčení vozidla apod.., jakožto škoda i rozdíl obvyklé ceny vozidla před nehodou a obvyklé ceny vozidla po nehodě, a to i přes to, že toto vozidlo bylo uvedeno jinak do původního technického i funkčního stavu. Tedy fakticky tak vlastníku poškozeného vozidla vzniká nad rámec vynaložených nákladů ještě nárok na náhradu škody, tvořené rozdílem cen obvyklých vozidla před nehodou a po nehodě, což je tedy fakticky rozdíl cen objektivně tržních, tj. cen za jaké by bylo vozidlo nepoškozené, resp. poškozené a opravené reálně prodejné. Ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem, a to i v návaznosti na citované nálezy Ústavního soudu, se dále podává, že nárok na tuto škodu náleží vlastníkovi, který je ve svém vlastnickém právu jinak nelimitován, a to právě pro ústavněprávní charakter vlastnického práva, neboť právě tím, že nyní vlastní vozidlo havarované, je na tomto ústavně zaručeném vlastnickém právu nad rámec vynaložených nákladů fakticky ještě poškozen tím, že má možnost vozidlo kdykoliv prodat, jakožto jednu z forem realizace svého vlastnictví, nicméně v důsledku toho, že jde o vozidlo havarované, je reálně dosažitelná obvyklá cena vozidla, tj. cena tržní cenou nižší, než by tomu bylo před nehodou.

25. Soud se proto zabýval i otázkou, zda se původní vlastník vozidla nenacházel v situaci limitovaného vlastníka vozidla, který nemůže realizovat svá vlastnická práva, a skutečně škoda na jeho straně znehodnocením vozidla, ač je toto opraveno, vznikla. Z provedeného dokazování pak bylo zjištěno, že vozidlo bylo zakoupeno 25. 10. 2016 a k pojistné události došlo již 29. 11. 2016. Vozidlo bylo v té době předmětem leasingového vztahu, na základě smlouvy ze 17. 10. 2016. Tato byla ukončena, a vozidlo se stalo předmětem dalšího leasingového vztahu 20. 12. 2017 a následně je prodáváno až 13. 7. 2018, a to společností [právnická osoba] zpět žalobci. Kupní cena vozidla ke dni 25. 10. 2016 činila částku 5 457 052 Kč s DPH a dalším prodejem vozidla je pak až finanční vyrovnání při ukončení leasingové smlouvy z 13. 7. 2018, kde je hrazena nabyvatelem vozidla částka 3 808 504 Kč s DPH. Z takto učiněných skutkových závěrů tak soud dovodil, že žalobce se skutečně dostal do situace, kdy mu v obecné rovině nárok na náhradu škody vzniklé znehodnocením vozidla, čistě v důsledku toho, že je havarované a opravené, vznikl, neboť nebylo prokázáno, že by i přes dopravní nehodu následně bylo disponováno s vozidlem takovým způsobem, který by pokles této tržní hodnoty nereflektoval. Navíc je patrné, že skutečně k dalšímu prodeji po nehodě dochází až po delším časovém období, konkrétně po zhruba 1 a třičtvrtě roce, což potvrzuje závěr o zhoršené prodejnosti tohoto, svou povahou jinak výjimečného vozidla, právě v důsledku toho, že ztrácí na své exkluzivitě tím, že je havarované (ač opravené).

26. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl a žalobci přiznal nárok na úhradu částky 484 461 Kč, jakožto rozdílu tržní ceny vozidla, tj. ceny obvyklé vozidla před nehodou a po nehodě poté, co bylo opraveno do původního technického stavu, když soud vyšel z vyčíslení rozdílu těchto obvyklých cen stanovených znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], na částku 616 530 Kč, od níž soud odečetl částku 132 069 Kč, která na tento nárok byla žalovanou žalobci, respektive původnímu vlastníkovi, již uhrazena. Žaloba je tak důvodná právě co do částky 484 461 Kč, a soud jí proto vyhověl.

27. Pro úplnost soud dodává, že existence příčinné souvislosti se jasně podává ze skutkových zjištění, neboť mezi stranami bylo nesporným, že došlo k dopravní nehodě, a co do základu nároku pak v příčinné souvislosti s touto nehodou žalovaná i plnila částku 132 069 Kč, tedy otázka příčinné souvislosti nebyla sporována. Předmětem sporu byla otázka vyčíslení výše škody.

28. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení soud přiznal z celé žalované částky, neboť tuto shledal důvodnou. Pokud jde o splatnost, pak soud vyšel z předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2019, která stanovila 7 denní splatnost ode dne doručení, tedy vzhledem k datu doručení (26. 11. 2019) byla splatnost žalobkyní stanovena do 3. 12. 2019 – příslušenství do tohoto data tak soud zamítl a od 4. 12. 2019, jako prvého dne prodlení, jej soud přiznal.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěch ve věci měla žalobkyně, která byla úspěšná co do celé jistiny žalované částky (neúspěch je pouze v marginální části příslušenství). Soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení.

30. Žalobci vznikly náklady právního zastoupení, které sestávají z: -) soudní poplatek za podání žaloby 19 406 Kč -) soudní poplatek za odvolání 24 224 Kč -) odměny za 11 účelně vynaložených úkonů právní služby po 10 260 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba; vyjádření ze dne 10.3.2020, 10.3.2021, 4.5.2021; odvolání ze dne 9.7.2020; 4x účast na ÚJ) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 (tarifní hodnotou je žalovaná částka) a § 11/1 a), d), g) AT; celkem 112 860 Kč bez DPH -) 11x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 3 300 Kč bez DPH -) právní zástupce žalobce není od 9.7.2019 plátce DPH (ověřeno přes ARES) Tedy celkem 159 790 Kč bez DPH.

31. Podle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; u žádného z účastníků tyto předpoklady splněny nejsou. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto soud zavázal k placení nákladů státu žalovanou v rozsahu 100%. Výše nákladů státu bude specifikována v samostatném usnesení (ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo pravomocně rozhodnuto o všech položkách tvořících náklady státu). Lhůtu k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.