10 C 94/2023 - 68

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: Josef Forejt, narozený 2. 11. 1952 bytem Trojská 5, 180 00 Praha 8 zastoupený advokátkou JUDr. Věnceslavou Holubovou sídlem Šumavská 991/31, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 69797111, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 814 587,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 274 834 Kč, a dále co do požadavku na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 306 666 Kč za období od 29. 3. 2023 do 29. 9. 2023, zastavuje. II Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 539 753,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 30. 9. 2023 do zaplacení. III Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se podanou žalobou domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že naříkané řízení trvalo déle než 17 let a toto pro něj mělo zcela zásadní význam. V naříkaném řízení se domáhal náhrady škody vůči exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO], který nezákonným způsobem provedl dražbu jeho nemovitostí. Žalobce se v naříkaném řízení domáhal zaplacení částky 4 473 000 Kč. 2 Podáním ze dne 3. 10. 2023 pak žalobce rozšířil žalovanou částku na celkovou částku 814 587,50 Kč, tedy rozšířil žalobu o 507 921,50 Kč. Pokud jde o úroky z prodlení, pak vzal žalobu zpět v požadavku úroků z prodlení z celé původně žalované částky do 29. 9. 2023 a žalobu vzal žalobce rovněž zpět co do plnění žalované ve výši 274 834 Kč. Soud proto v tomto rozsahu s odkazem na § 96 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení částečně zastavil. Nově požadovanou částku, jakož i částku původní pak žalobce nárokuje se zákonnými úroky z prodlení od 30. 9. 2023. Soud změnu žaloby učiněnou tímto podáním připustil a po částečném zastavení řízení tak předmětem řízení zůstala částka 539 753,50 Kč s úroky z prodlení od 30. 9. 2023. 3 Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména podáním ze dne 15. 9. 2023. Žalovaná uzavřela, že ve věci nastal nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobce odškodnila finanční částkou ve výši 274 834 Kč. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 20 000 Kč, přičemž základní částku odškodnění snížila o 10 % z důvodu složitosti řízení, 20 % z důvodu počtu instancí, zvýšila o 10 % pro postup soudu a o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce. 4 Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněné nároky uplatnil u žalované dne 29. 3. 2023. 5 Z likvidační doložky a tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou délkou naříkaného řízení ve výši 274 834 Kč, a to dne 27. 7. 2023, tedy v době běhu lhůty pro předběžné projednání nároku. 6 Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Žaloba je podána 9. 6. 2009 žalobcem [jméno FO] mladší, proti žalovanému [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutor. Jedná se o žalobu o náhradu škody ve výši 4 473 000 Kč. Škoda byla způsobena nezákonně vedenou dražbou nemovitostí žalobce. 18. 7. 2006 je žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku. 3. 8. 2006 žádá o osvobození od soudního poplatku, jsou mu zaslány příslušné formuláře, tyto vrací soudu 6. 9. 2006. Soud usnesením ze dne 20. 12. 2006 nepřiznává žalobci osvobození od placení soudních poplatků. Žalobce se 12. 2. 2007 odvolává. Věc je předložena odvolacímu soudu 20. 2. 2007 a Městský soud v Praze potvrzuje rozhodnutí soudu první instance 21. 3. 2007. Soud poté usnesením ze 4. 5. 2007 řízení zastavuje pro nesplnění poplatkové povinnosti. Žalobce následně soudní poplatek platí a podává návrh na zrušení usnesení o zastavení řízení, a to 14. 6. 2007. Obvodní soud pro [adresa] zrušuje usnesení o zastavení řízení usnesením z 9. 6. 2007. Žalovaný je vyzván 20. 7. 2007 k vyjádření, tento tak činí 30. 8. 2007. Jednání je nařízeno na 26. 11. 2007. Žalovaný se omlouvá. Jednání se koná 26. 11. 2007, je odročeno za účelem připojení exekutorského spisu. Tento je zapůjčen 7. 1. 2008. Jednání se poté koná 24. 1. 2008. Je jednáno v nepřítomnosti žalobce i žalovaného za účasti právních zástupců. Je zamítnut návrh na přerušení řízení a jednání je za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 31. 1. 2008, 31. 1. 2008 je pak vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z 31. 1. 2008 je založeno pod číslem listu 70. Žaloba tímto byla zamítnuta. Žalobce podává odvolání 2. 5. 2008, je vyzván 14. 5. 2008 k úhradě soudního poplatku, žádá o přiznání osvobození od soudního poplatku, 28. 5. 2008 jsou mu zaslány příslušné formuláře, tyto soudu vrací 1. 7. 2008. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze 7. 7. 2008 je žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 4/5. Strany se v mezidobí vyjadřují. Žalobce je vyzván 10. 9. 2008 k úhradě ponížené části soudního poplatku, tuto hradí. Věc je předložena Městskému soudu v Praze 9. 10. 2008. Odvolací soud nařizuje jednání na 9. 12. 2008, toto se koná, na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze je založeno pod číslem listu 104. Tímto je rozhodnutí soudu prvé instance potvrzené. Žalobce podává dovolání 20. 3. 2009. Soud vyzývá žalobce k úhradě soudního poplatku 17. 4. 2009, tento jej hradí 7. 5. 2009. Žalovaný se vyjadřuje k podanému dovolání. Věc je předložena Nejvyššímu soudu 15. 6. 2009. Žalobce žádá ještě o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí 10. 5. 2010. 10. 5. 2010 doplňuje své dovolání. Dovolací soud rozhoduje 29. 7. 2010, a to rozsudkem na čísle listu 140, kterým zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrací k dalšímu řízení. Důvodem, pro který dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího, je chybné stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí doby k okamžiku doručení usnesení o příklepu žalobci, aniž by se odvolací soud zabýval splněním zákonné podmínky doplacení ceny dosažené vydražením. Bez něho ke vzniku škody na straně žalobce v podobě ztráty jeho vlastnického práva k nemovitostem nemůže dojít. Obvodnímu soudu pro [adresa] je spis vrácen 30. 9. 2010, tento rozesílá rozhodnutí dovolacího soudu a věc předkládá Městskému soudu v Praze. Tento pak nařizuje jednání na 1. 3. 2011. O jeho odročení žádá žalobce z důvodu pracovní neschopnosti. Jednání je odročeno na 5. 4. 2011. Žalobce doplňuje odvolání 4. 4. 2011. Jednání se koná 5. 4. 2011. S ohledem na předchozí doplnění odvolání den předem ze strany žalobce je pak jednání odročeno na 12. 4. 2011. Žalobce ještě shrnuje podané odvolání 5. 4. 2011; vyjadřuje se rovněž žalovaný. Jednání odvolacího soudu se koná 12. 4. 2011, na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je na čísle listu 174. Tímto odvolací soud rozhodnutí soudu prvé instance o zamítnutí žaloby potvrdil. Žalobce podává dovolání 23. 6. 2011. Žádá o osvobození od soudního poplatku, toto bere však zpět 13. 7. 2011. Žalovaný se vyjadřuje. Věc je předložena dovolacímu soudu 26. 9. 2011. Spis je poté zapůjčen k zahájenému kompenzačnímu řízení a vrácen Nejvyššímu soudu 20. 6. 2012. 20. 6. 2012 žalobce ještě doplňuje svoje dovolání. 25. 2. 2013 žádá zapůjčení spisu Ústavní soud s ohledem na podanou ústavní stížnost. Dovolací soud poté vyhlašuje své rozhodnutí 25. 6. 2015. Rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 6. 2015 je založen pod číslem listu 204 a tímto je rozsudek městského soudu z 12. 4. 2011 zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud uzavírá, že z provedeného dokazování je po právní stránce zřejmé, že žalovaný postupoval nesprávně, vyhověl-li návrhu zástavního věřitele na prodej předmětných nemovitostí, ačkoliv si musel být vědom tehdy již ustálené judikatury k zástavnímu právu o způsobu jeho realizace, a přesto nemovitosti prodal v dražbě, aniž by zástavní věřitel disponoval vykonatelným titulem. Dovolací soud tak uzavírá, že příčinou, proč žalobce přišel o vlastnické právo k nemovitosti, byl nezákonný postup exekutora, nikoliv okolnost, že se žalobce nepokusil využít právní prostředek, jak takovému postupu zabránit. Dovolací soud tak shledal pochybení na straně exekutora, z tohoto důvodu rozhodnutí soudu odvolacího zrušil. Spis je vrácen k Obvodnímu soudu pro [adresa], tento jej předkládá 13. 8. 2015 Městskému soudu v Praze, ten nařizuje jednání 24. 11. 2015. Městský soud v Praze poté následně usnesením z 11. 2. 2016 ruší rozsudek soudu prvého stupně a věc mu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavírá, že s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu lze uzavřít, že první předpoklad odpovědnosti za škodu je dán a nárok na náhradu tvrzené škody promlčen není. Na soudu prvé instance proto bude, aby se zabýval, zda výše popsaným protiprávním jednáním žalobci vznikla škoda a v jaké výši. Soud vyzývá strany k vyjádření, tyto se vyjadřují. Jednání je nařízeno na 13. 9. 2016 po doručení vyjádření stran. Toto jednání se koná a je odročeno za účelem čtení listinných důkazů a připojení spisu exekutora na 10. 11. 2016. Žalobce žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce 13. 10. 2016, je mu zaslán příslušný formulář. Žalobce jej soudu vrací 1. 11. 2016. Usnesením z 3. 11. 2016 je žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovena mu zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Další jednání nařízené na 10. 11. 2016 se koná a je odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku na neurčito. Strany se vyjadřují. Usnesením z 30. 10. 2017 je pak ustanoven znalec [jméno FO], obor ekonomika, ceny a odhad nemovitostí. Do spisu je pak založen detail insolvenčního řízení zahájeného vůči žalobci a usnesení Městského soudu v Praze, jakožto soudu insolvenčního, kterým je zjištěn úpadek žalobce a prohlášen konkurz; insolvenční usnesení je z 22. 6. 2017. Usnesením z 9. 2. 2018 pod číslem listu 312 je pak oznámeno účastníkům přerušení řízení a insolvenční správce [jméno FO]. [jméno FO] je vyzván, zda podá návrh na pokračování v řízení s tím, že by se tak stal účastníkem řízení namísto žalobce. 7. 3. 2018 insolvenční správce [jméno FO] podává návrh na pokračování v řízení. Soud tedy usnesením z 22. 3. 2018 rozhoduje tak, že v řízení se pokračuje s tím, že na straně žalobce vystupuje nadále [jméno FO]. [jméno FO], jakožto insolvenční správce dlužníka [jméno FO]. Toto usnesení nabývá právní moci 11. 4. 2018. Soud následně rozhoduje o odměně ustanovené zástupkyně v souvislosti s ukončením účastenství žalobce v naříkaném řízení. Soud poté kontaktuje znalce 10. 7. 2018. Tento žádá o prodloužení lhůty k vypracování posudku do 15. 9. 2018. V mezidobí zjišťuje soud podklady od katastrálního úřadu. Usnesením ze 7. 8. 2018 ukládá třetí osobě [tituly před jménem] [jméno FO] soud povinnost umožnit místní šetření na oceňovaných nemovitostech ve vztahu k znalci. Usnesením ze 7. 8. 2018 rovněž prodlužuje soud lhůtu k vypracování znaleckého posudku do 30. 9. 2018. Do řízení poté vstupuje vedlejší účastník na straně žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalecký posudek je předložen soudu 15. 10. 2018. Žalobce vznáší námitku nepřípustnosti vedlejšího účastníka. Strany se vyjadřují k zaslanému znaleckému posudku. Žalobce poté zakládá 12. 12. 2018 do spisu znalecký posudek vyhotovený jiným znalcem, [jméno FO]. [jméno FO]. Soud rozhoduje o znalečném znalce [jméno FO] usnesením z 18. 2. 2019, a dále usnesením z 18. 2. 2019 nepřipouští vstup vedlejšího účastníka na straně žalobce. Proti usnesení o odměně znalce je podáno žalobcem odvolání. Věc je předložena Městskému soudu v Praze 9. 5. 2019. Odvolací řízení je zastaveno usnesením Městského soudu v Praze z 13. 5. 2019, neboť toto odvolání bylo vzato zpět. Jednání je nařízeno na 8. 8. 2019. Žalobce upravuje petit žaloby 10. 7. 2019. Strany se vzájemně vyjadřují. Do řízení pak vstupuje jakožto vedlejší účastník [jméno FO] dne 7. 8. 2019. Jednání soudu se koná 8. 8. 2019, je slyšen znalec a jednání je za účelem pokračování dokazování odročeno na 10. 9. 2019. Soud rozhoduje o znalečném znalce 8. 9. 2019, jakož i druhého znalce [jméno FO]. [jméno FO], kterého rovněž slyšel, a to 18. 9. 2019. Strany se vzájemně vyjadřují. Jednání se koná 10. 10. 2019, jsou slyšeni svědci, konkrétně tři osoby, a za účelem pokračování v dokazování je jednání odročeno na 14. 11. 2019. Žalobce žádá o odročení na jiný termín. Jednání je odročeno na 26. 11. 2019. Jednání se koná 26. 11. 2019. Soud poté ještě z protokolu z jednání konaného 8. 8. 2019 zjišťuje, že tohoto jednání se zúčastnil pan [jméno FO], narozen 2. 11. 1952, který vzal zpět svůj návrh na to, aby v řízení vystupoval jakožto vedlejší účastník. Další jednání se tedy koná 26. 11. 2019, kdy jsou slyšeni svědci, a za účelem pokračování v dokazování jednání odročeno na 12. 12. 2019. Jednání se koná 12. 12. 2019, kde soud sděluje účastníkům, že přistoupí k vypracování revizního znaleckého posudku. Usnesením ze 7. 4. 2020 je pak ustanoven znalcem [Anonymizováno]. za účelem vypracování revizního znaleckého posudku na určení obvyklé ceny nemovitých věcí a vyjádření se k dosavadním posudkům. Posudek je soudu dodán 14. 8. 2020. Soud rozhoduje o znalečném 25. 9. 2020. Strany se vyjadřují k vypracovanému reviznímu znaleckému posudku. Žalobce se odvolává do odměny přiznané znalci 27. 7. 2020. Věc je předložena dovolacímu soudu 19. 11. 2020. Městský soud v Praze rozhoduje o odměně znalce usnesením z 21. ledna 2021 s tím, že uvádí znění, ve kterém rozhodnutí soudu prvého stupně potvrzuje. Strany poté podávají námitky proti vypracovanému znaleckému posudku a k tomuto se vzájemně vyjadřují v průběhu května 2021. Jednání je nařízeno na 24. 6. 2021. Toto jednání se koná, dostavili se celkem čtyři zpracovatelé revizního znaleckého posudku, kteří jsou slyšeni. Soud následně rozhoduje o odměně volaných zpracovatelů usneseními ze dne 4. 8. 2021. Strany poté zakládají do spisu závěrečné návrhy v písemné podobě a jejich doplnění. Jednání se koná 25. 8. 2021. Poté je odročeno na 31. 8. 2021 za účelem vyhlášení rozsudku a tohoto dne je poté rozsudek vyhlášen. Lhůta k vyhotovení písemného znění rozsudku je prodloužena. Soud v mezidobí vyplácí znalce. Písemné vyhotovení rozsudku je pak na čísle listu 953 s doložkou právní moci k 19. 10. 2022. Tímto rozsudkem soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku 4 473 000 Kč, zamítnut je úrok z prodlení. Rozsudek čítá 36 stran. Žalovaný se odvolává 6. 12. 2021. Rovněž žalobce se odvolává. Soud vyzývá strany k odstranění vad podaných odvolání, žalovaný doplňuje odvolání 12. 1. 2022, je vyzván k úhradě soudního poplatku. Žalobce doplňuje své odvolání 25. 1. 2022, toto pak opravuje 26. 1. 2022. Žalovaný žádá osvobození od soudního poplatku 2. 2. 2022, zasílá soudu vyžadované formuláře 10. 2. 2022. Strany se vyjadřují k podaným odvoláním navzájem. Soud rozhoduje usnesením z 17. 2. 2022 tak, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Žalovaný se odvolává. Věc je předložena odvolacímu soudu 15. 3. 2022, tento usnesením z 25. 3. 2022 rozhodnutí soudu prvé instance potvrzuje. Žalovaný je vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu 3. 5. 2022. Jednání je nařízeno odvolacím soudem na 21. 7. 2022. Strany se ještě vyjadřují. Žalobce žádá odročení jednání, toto je odročeno na 15. 9. 2022. Jednání odvolacího soudu se koná 15. 9. 2022, na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je pod číslem listu 1073, je na něm doložka právní moci k 19. 10. 2022. Žalovaný podává dovolání 8. 11. 2022. Je vyzván k úhradě soudního poplatku, tento uhradí. Žalobce se ještě vyjadřuje k podanému dovolání. Věc je předložena Nejvyššímu soudu 22. 12. 2022. Nejvyšší soud poté usnesením z 20. 9. 2023 pod číslem listu 1130 dovolání odmítá a ukládá žalovanému povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení. Dovolací rozhodnutí nabývá právní moci 2. 10. 2023. Tím naříkané řízení končí. 7 Z rekapitulovaného průběhu naříkaného řízení pak soud zjistil, že žalobce se řízení účastnil od 9. 6. 2006, kdy v postavení žalobce podává v naříkaném řízení žalobu, a jeho účastenství v řízení bylo ukončeno dne 7. 3. 2018, neboť vůči žalobci bylo zahájeno insolvenční řízení, čímž došlo k přerušení naříkaného řízení, a na výzvu soudu insolvenční správce právě dne 7. 3. 2018 sděluje, že v řízení pokračovat zájem má, tedy se stává dle § 264 odst. 1 ins. zák. účastníkem naříkaného řízení namísto žalobce právě insolvenční správce. K ukončení účastenství žalobce v naříkaném řízení tak dochází právě 7. 3. 2018. O tomto je následně informován žalobce usnesením Obvodního soudu pro [adresa] pod číslem listu 325, které je mu doručeno obálkou (typ I.) 29. 3. 2018 (vyrozuměn o uložení 19. 3. 2018). Naříkaného řízení se tak od 7. 3. 2018 jakožto účastník na straně žalobce účastní insolvenční správce žalobce (jakožto dlužníka) a naříkané řízení pak končí 2. 10. 2023, kdy nabývá právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. 9. 2023. 8 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 9 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 10 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 11 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 12 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. 13 Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 14 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). 15 Pokud jde o posouzení doby účastenství zdejšího žalobce v naříkaném řízení, soud vyšel ze závěrů dovolacího soudu, zejm. ve věci sp. zn. 30 Cdo 243/2015. Z těchto se podává, že v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení je odškodňována újma spočívající v nejistotě účastníka ohledně výsledku řízení a že pro stanovení počátku a konce řízení pro účastníka je významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale že jej účastník jako pro něj trvající vnímá a vnímat může. 16 Jelikož tak žalobce byl účastníkem řízení v období od 9. 6. 2006 do 7. 3. 2018, pak pro něj délka naříkaného řízení činí 11 let a 9 měsíců, celkem naříkané řízení jinak trvá 17 let a 4 měsíce. Celkovou délku naříkaného řízení pro účely vyhodnocení existence odpovědnostního titulu pak soud shledal nepřiměřeně dlouhou a uzavírá, že odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce naříkaného řízení je dán. 17 K tomuto vede soud vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Soud k tomuto závěru dospěl zejména vyhodnocením kritéria písmene d) – postupu soudu během řízení. Obecně lze uzavřít, že postup soudu v řízení byl plynulý, avšak soud shledal období dvou dílčích průtahů, pro které dospívá k závěru o existenci tohoto odpovědnostního titulu. Prvým obdobím průtahu je období od 26. 9. 2011, kdy je věc předložena dovolacímu soudu, přičemž dovolací soud rozhoduje až 25. 6. 2015, tedy po 3 letech a 9 měsících, přičemž jakkoliv je činnost dovolacího soudu činností po odborné stránce náročnou a komplikovanou, čemuž tak bylo i v tomto případě, dobu tři a tři čtvrtě roku pro vyřízení podaného dovolání je nutno shledat již nepřiměřenou. Dalším obdobím průtahu je pak období od 10. 11. 2016, kdy se koná soudní jednání, na kterém soud informuje strany o tom, že bude zadáno vypracování znaleckého posudku, přičemž až 30. 10. 2017, tedy fakticky po roce, je teprve ustanoven znalec, přičemž toto rozhodnutí nabývá právní moci až 26. 3. 2018, tedy po 1 roce a 4 měsících poté, co bylo jednání odročeno za účelem ustanovení znalce. 18 Závěr o existenci odpovědnostního titulu pak nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních. Řízení bylo sice nadstandardně složitým po stránce skutkové, procesní i právní, i pokud jde o počet soudních instancí, nicméně nikoliv natolik, aby toto odůvodňovalo délku řízení přesahující 17 let. Soud pro toto kritérium základní částku proto níže modifikuje. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, pak žalobce jakožto poškozený se na délce řízení negativně ani pozitivně nepodílel, tedy ani toto kritérium nevyvrací závěr o existenci odpovědnostního titulu. A pokud jde o význam řízení, pak tento byl typově běžný, žalobcem subjektivně vnímaný jakožto zvýšený, což naopak hovoří pro závěr, že řízení mělo být ukončeno v době kratší, tedy rovněž pro závěr, o tom, že odpovědnostní titul je dán. 19 V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal. 20 Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. 21 Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 16 – 18 lety bude odškodňováno základní částkou 19 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 19 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 583 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže). 22 Základní částka odškodnění za dobu účasti žalobce v období od 9. 6. 2006 do 7. 3. 2018 tak činí 209 247 Kč. 23 Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011. 24 Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Naříkané řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, což se projevilo zejména nutností zjišťovat průběh předmětné dražby a zejména obvyklou cenu nemovitých věcí v době porušení povinnosti exekutora, když za tímto účelem byly vypracovány celkem tři znalecké posudky, dva z toho zadával soud. Pro skutkovou složitost věci tak soud základní částku odškodnění ponížil o 10 %. Řízení bylo dále nadstandardně složitým po stránce procesní a soud pro toto kritérium dále základní částku odškodnění ponížil o dalších 20 %. Procesní složitost věci se projevila zejména nutností zadat dva znalecké posudky, komunikovat se znalci, rozhodovat o znalečném, a to na více instancích, a organizovat místní šetření za účelem znaleckého ohledání nemovitostí, které v té době již vlastnil jiný subjekt. Na procesní složitosti věci se projevilo rovněž to, že žalobce opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků (celkem 3x), v závěru i o ustanovení zástupce, přičemž o těchto otázkách rozhodoval i soud odvolací. Rovněž žalovaný v závěru řízení žádal o osvobození od soudních poplatků. Ve věci bylo rovněž slyšeno větší množství svědků, které soud opakovaně předvolával, a soud komunikoval s katastrálním úřadem, od kterého vyžadoval podklady pro znalecké zkoumání. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o dalších 10 % pro právní složitost věci. Jak se podává z průběhu naříkaného řízení, pak rozhodnutími Nejvyššího soudu z 29. 7. 2010 a 25. 6. 2015 byla rozhodnutí soudu odvolacího zrušena právě pro jiné právní hodnocení, tedy tímto způsobem se právní komplikovanost předmětu sporu, zejména pokud jde o otázku promlčení a okamžik vzniku škody, promítla do délky řízení. Konečně soud ponížil základní částku odškodnění o dalších 20 % pro počet soudních instancí, které se na délce řízení důvodně promítly. V dané věci přitom nelze uzavřít, že by se jednalo o soudní ping-pong, kdy by byla rušena vadná rozhodnutí soudů nižších instancí, když k tomuto docházelo právě pro odlišné právní hodnocení, což je smyslem víceinstančnosti soudního řízení. Ve věci tak celkem rozhodoval dvakrát soud prvé instance, čtyřikrát soud druhé instance a třikrát soud dovolací. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Žalobce se na délce řízení nepodílel ani negativně, ani pozitivně, proto pro toto kritérium soud základní částku odškodnění nikterak nemodifikoval. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu, čímž jsou pochybení na straně soudu v podobě dvou dílčích průtahů plně vyčerpána. Soud nedospěl k závěru, že by soudy pochybily tím, že došlo opakovaně k rušení jejich rozhodnutí. Rozsudkem Nejvyššího soudu z 29. 7. 2010 je sice zrušen rozsudek Městského soudu v Praze z 9. 12. 2008, nicméně je tomu tak nikoliv pro vady rozhodnutí soudu odvolacího, ale pro odlišné právní hodnocení počátku běhu subjektivní promlčecí doby v posuzovaném případě. Rovněž pokud jde o zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 6. 2015, kterým je zrušen rozsudek odvolacího soudu z 12. 4. 2011, pak k tomuto dochází rovněž pro odlišné právní hodnocení ze strany dovolacího soudu, pokud jde o právní posouzení příčiny vzniku škody, kdy dovolací soud dospívá k závěru, že pravou příčinou je nezákonný postup exekutora, nikoliv okolnost shledaná odvolacím soudem spočívající v tom, že žalobce nevyužil právních prostředků k ochraně svých práv v rámci probíhající dražby. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal pro žalobce běžným. Jelikož však předmětem řízení byla náhrada škody za nezákonný dražební prodej nemovitosti, v níž žalobce i členové jeho rodiny bydleli, pak soud pro tento zásah do práva bydlení shledal subjektivně zvýšený význam na straně žalobce a základní částku odškodnění pro toto kritérium navýšil o 20 %. Soud již nepřistoupil k dalšímu navýšení pro věk žalobce, neboť tento je pro poskytnutí zadostiučinění plynoucího z nepřiměřené délky řízení relevantní až od věku 75 let, jak se podává z konstantní judikatury dovolacího soudu, a tento věk v době účastenství v řízení žalobce nedosáhl. 25 Celková částka základního odškodnění ve vztahu k žalobci tak bude v souhrnu všech modifikací ponížena o 40 %, tedy důvodným je zadostiučinění ve vztahu k žalobci ve výši 125 548,20 Kč. Žalobci se přitom ze strany žalované již dostalo dobrovolného plnění v částce vyšší, konkrétně 274 834 Kč, soud proto žalobu ve zbývající části žalobního požadavku na úhradu zadostiučinění ve výši 539 753,50 Kč jakožto nedůvodnou zamítl. 26 Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnil 29. 3. 2023 a žalovaná dobrovolně plnila 27. 7. 2023 v částce zadostiučinění, kterou soud shledal plně postačující, nad její rámec soud ničeho nepřiznával, tedy žalovaná plnila v rámci lhůty stanovené pro předběžné projednání nároku a žalobci tak nárok na úrok z prodlení nevznikl. 27 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce se žalobou v posledku domáhal plnění ve výši 814 587,50 Kč. Soud shledal nárok žalobce důvodným co do částky 125 548,20 Kč, a žalovaná dobrovolně plnila žalobci částku ještě vyšší, a to konkrétně 274 834 Kč. Jelikož však žalovaná plnila v rámci lhůty pro předběžné projednání nároku, tak v této části řízení bylo k zpětvzetí žaloby zastaveno nikoliv pro chování žalované, která ještě nebyla v prodlení, ale pro chování žalobce. Proto je v řízení plně procesně úspěšnou žalovaná. S odkazem na § 151 odst. 3 o. s. ř. pak soud přiznal žalované nárok na 3 paušály nezastoupeného účastníka (vyjádření, účast na jednání a příprava na něj), tedy celkem částku 900 Kč.

Poučení