10 C 94/2025 - 77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] [anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 70 125 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 375 Kč ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na úhradu 51 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 750 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 16 497 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno]. Žalobu odůvodnila tím, že řízení bylo vedeno o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, v daném řízení vystupovala žalobkyně jakožto žalovaná. Daná řízení vůči žalobkyni trvalo od [datum], kdy jí byl doručen elektronický platební rozkaz, proti kterému následně podala odpor, a trvalo do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-208. Žalobkyně vyšla ze základní částky 20 000 Kč, kdy dospěla k základní částce 80 000 Kč, kterou navýšila o inflaci, a to konkrétně o částku 20 000 Kč, současně pak o dalších 20 000 Kč navýšila základní částku z důvodu, že věc nebyla právně ani skutkově složitá, pročež bylo řízení skončit v kratší době. Žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum].

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 49 875 Kč s příslušenstvím, když žalovaná na základě stanoviska ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum], dobrovolně plnila do shora uvedené částky. Usnesením ze dne [datum] soud řízení ohledně této částky s příslušenstvím zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

3. Žalovaná s podanou žalobou (po částečném zastavení řízení) nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne [datum]. Žalovaná na nárok žalobkyně dobrovolně plnila částku 49 875 Kč, kterou jí přiznala stanoviskem ze dne [datum]. Uvedla, že při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla k základní částce 52 500 Kč. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná základní částku ponížila o 5 % z důvodu složitosti věci, když předmětem řízení byla žaloba o zaplacení pohledávky z poskytnutého úvěru, přičemž soudy se zabývaly tím, zda je úvěrová smlouva platná, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalobkyně. Z jiných důvodů žalovaná základní částku nemodifikovala.

4. Žalovaná se k jednání nedostavila, z jednaní se však řádně a včas omluvila a současně souhlasila, aby bylo jednáno bez její účasti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

5. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání doplnila, že oproti žalované má za to, že nešlo o složitou věc, když se jednalo o běžný spor, v řízení neprobíhalo znalecké dokazování, nevyslýchalo se velké množství svědků, neaplikovalo se cizí právo apod. Řízení naopak trpělo průtahy, které způsobily nepřiměřenou délku řízení. K samotnému významu řízení žalobkyně uvedla, že řízení mělo pro ni zvýšený význam, když v rámci naříkaného řízení byly řešeny majetkové poměry žalobkyně, bylo zjištěno, že má statisícové závazky, má velice nízkou mzdu a částka ve výši 400 000 Kč pro ni představovala zásadní položku, a to zejména s ohledem na příslušenství dané pohledávky, kdy v rámci elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] bylo žalobkyni uloženo hradit kapitalizovaný úrok ve výši 443 974 Kč a nadto úrok ve výši 32 % ročně z částky ve výši 400 000 Kč. Takováto částka by byla pro žalobkyni nejenom zásadní, ale přímo likvidační.

6. Soud následně žalobkyni při jednání poučil podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby ke svým tvrzením ohledně zvýšeného významu řízení pro žalobkyni z důvodu výše žalované částky označila důkazy, když nestačí pouze tyto skutečnosti tvrdit a je potřeba k těmto tvrzením označit důkazy. Současně byla žalobkyně poučena, že pokud řádně svá tvrzení neprokáže nebo řádně neoznačí důkazy, vystavuje se riziku neúspěchu v řízení. Žalobkyně k důkazu označila listina na čl. 73 naříkaného spisu – zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne [datum]. Jiné důkazy žalobkyně neoznačila.

7. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne [datum] bylo zjištěno, že okresní správě není známa průměrná čistá mzda žalobkyně za období od [datum] do [datum], v daném období žalobkyně pobírala dávky nemocenského pojištění, a to konkrétně takto: od [datum] do [datum] jí byla vyplacena částka 4 620 Kč, v období od [datum] do [datum] částka 2 640 Kč, v období od [datum] do [datum] částka 237 Kč, v období od [datum] do [datum] částka 2 610 Kč a v období od [datum] do [datum] částka 2 880 Kč.

8. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně u žalované nárok uplatnila dne [datum], přičemž žalovaná dobrovolně žalobkyni poskytla částku 49 875 Kč na základě stanoviska ze dne [datum], ostatně toto má soud i za zjištěné ze stanoviska žalované ze dne [datum] s tím, že tato částka bude žalobkyni poukázána na bankovní účet, jehož číslo bylo sděleno v žádosti o poskytnutí zadostiučiní.

9. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno: dne [datum] žalobkyně společnost [právnická osoba] podala k soudu návrh na vydání elektronické platební rozkazu. Předmět byl spotřebitelský úvěr, který se žalobkyní uzavřela žalovaná (v daném řízení žalobkyně). Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen dne [datum]. Dne [datum] byl vydán elektronický platební rozkaz, na základě kterého měla žalovaná zaplatit částku 400 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Platební rozkaz byl žalované doručen dne [datum]. Dne [datum] podala žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor a současně požádala o přerušení řízení z důvodu, že žalovaná se dne [datum] obrátila na finančního arbitra s návrhem na určení neplatnosti smlouvy o úvěru. Dne [datum] soud zaslal žalobkyni odpor k vyjádření. Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalobkyně k odporu. Dne [datum] soud zaslal vyjádření žalobkyně k odporu žalované. Dne [datum] se žalobkyně dotazovala na stav řízení, kdy doposud nebylo rozhodnuto o žalobě a ani o návrhu žalované na přerušení řízení. Dne [datum] soud zaslal přípis žalobkyni k její žádosti o stavu řízení. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 30 dnů doplnila skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a k tomu předložila důkazy. Dne [datum] žalobkyni požádala o prodloužení lhůty k vyjádření dle výzvy soudu ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud prodloužil žalobkyni lhůtu k vyjádření do [datum]. Dne [datum] žalobkyni doplnila skutková tvrzení a označila důkazy. Dne [datum] soud učinil dotazy na bankovní instituce, zda žalovaná u nich žádala o poskytnutí úvěru, současně učinil dotaz na Okresní správu sociálního zabezpečení [adresa], jaká byla výše průměrné mzdy žalované v rozhodném období. Od [datum] do [datum] chodily soudu odpovědi na dotazy soudu. Dne [datum] podala žalobkyně návrh na určení lhůty pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] soud nařídil jednání ve věci na [datum], na které byl předvolán i svědek. Dne [datum] místopředsedkyně soudu sdělila žalobkyni, že věc ohledně určení lhůty nebudu prozatím předkládána k rozhodnutí Krajskému soudu v [anonymizováno], neboť příslušný soudce již ve věci nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] žalobkyně sdělila, že i přes nařízené jednání trvá na předložení věci Krajskému soudu v [anonymizováno]. Dne [datum] byl spis s návrhem na určení lhůty předložen Krajskému soudu v [anonymizováno]. Usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum] byl návrh žalobkyně na určení lhůty zamítnut. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne [datum]. Usnesení krajského soudu bylo žalobkyni zasláno dne [datum]. Dne [datum] byla soudu doručena omluva svědka z jednání. Dne [datum] proběhlo jednání, na kterém byly provedeny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na [datum] za účelem výslechu svědka, který se z jednání omluvil. Dne [datum] soud předvolal k nařízenému jednání svědka. Dne [datum] proběhlo jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci na [datum]. Dne [datum] došel soud závěrečný návrh žalované a dne [datum] žalobkyně. Dne [datum] soud vyhlásil částečně vyhovující rozsudek ohledně částky 386 500 Kč s příslušenstvím, co do částky 13 500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, současně rozhodl o nákladech řízení, a to tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně proti rozsudku blanketní odvolání. Dne [datum] podala žalovaná odvolání do rozsudku, a to ohledně nákladového výroku. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k odstranění vad odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Současně soud zaslal žalobkyni odvolání žalované k vyjádření. Dne [datum] došlo soudu od žalobkyně doplnění odvolání k výzvě soudu a vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Soudní poplatek byl uhrazen dne [datum]. Dne [datum] soud zaslal doplnění odvolání žalobkyně žalované k vyjádření. Dne [datum] soud předložil Krajskému soudu v [anonymizováno] spis k rozhodnutí o odvoláních. Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalované k odvolání žalobkyně. Dne [datum] se žalovaná dotazovala na stav řízení. Dne [datum] odvolací soud sděloval žalované, že věc bude projednána v nejbližším možném termínu. Dne [datum] odvolací soud nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl částečně změněn rozsudek soudu I. stupně, a to ohledně části příslušenství v části výroku II., ohledně zbývající části výroku II. byl rozsudek potvrzen, současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne [datum] bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku z důvodu pracovní vytíženosti spojené s čerpáním dovolené. Žádosti bylo vyhověno a lhůta k vyhotovení byla prodloužena do [datum]. Rozsudek se spisem byl soudu I. stupně doručen dne [datum]. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne [datum]. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně vydal opravné usnesení ohledně výroku I rozsudku ze dne [datum], kdy takto bylo rozhodnuto bez návrhu účastníků. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalovaná podala návrhu na opravu zjevné nesprávnosti rozsudku. Usnesením ze dne [datum] byl návrh žalované na opravu rozsudku zamítnut. Rozsudek soudu I. stupně nabyl ohledně výroku I. právní moci dne [datum] a ve výroku II. [datum].

10. Z doručenky na čl. 49 odškodňovacího spisu bylo dále zjištěno, že elektronický platební rozkaz byl žalobkyni (v naříkaném řízení žalované) doručen dne [datum], kdy si osobně převzala doručovanou zásilku.

11. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

17. Předmětné řízení vůči žalobkyni trvalo od [datum], kdy byl žalobkyni (v naříkaném řízení žalované) doručen elektronický platební rozkaz, do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek soudu I. stupně, a to konkrétně ohledně výroku I. právní moci dne [datum] a ve výroku II. [datum], nicméně žalobkyně délku řízení omezila do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. K tomu soud uvádí, že i kdyby žalobkyně sama délku řízení neomezila do [datum], soud by sám vyšel z této délky, neboť rozsudek soudu I. stupně ohledně výroku I. nabyl pozdější právní moci jen z důvodu vydání opravného usnesení, které soud vydal sám bez návrhu účastníků, z daného je tak patrné, že sama žalobkyně nejistotu ohledně řízení vnímala toliko do rozhodnutí odvolacího soudu, kdy rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci, tedy právě do [datum]. Lze tak shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (ostatně toto ani žalovaná nijak nesporovala, když sama částečně na nárok žalobkyně plnila), když již ze samotné délky řízení civilního řízení, kdy předmětem byl nárok z úvěrové smlouvy, je patrné, že tato délka je nepřiměřená, k tomu je rovněž třeba i zohlednit to, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám, přičemž tyto prodlevy by samy o sobě vedly k závěru o nepřiměřené délce řízení, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

18. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), i sama žalovaná žalobce finančně odškodnila.

19. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

20. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 4 roky a 6 měsíců (resp. doba řízení, kterou sama žalobkyně ohraničila, že za ni chce být odškodněn) bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

21. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

22. Základní částku 52 500 Kč pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení nebylo složité po stránce skutkové, hmotněprávní ani procesní, když předmětem řízení byl nárok z úvěrové smlouvy - žaloba o zaplacení pohledávky z poskytnutého úvěru, soud se v daném řízení zabýval, zda byla platně uzavřena úvěrová smlouva, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, v řízení nebylo prováděno znalecké dokazování, nebylo prováděno rozsáhlé dokazování, nebyla zde aplikace cizího práva, ve věci bylo toliko meritorně na I. stupni rozhodováno 1krát, rovněž ve věci samé rozhodoval odvolací soud toliko jednou. Soud v rámci tohoto kritéria dospěl k závěru, že pro složitost věci není namístě základní částku, jakkoliv modifikovat, když z pohledu složitosti řízení se jednalo o standardní věc, kterou běžně soudy projednávají. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – žalobkyně v řízení nevystupovala způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval, žalobkyně sice podala v naříkaném řízení návrh na určení lhůty, nicméně tento návrh byl ze strany krajského soudu zamítnut jakožto nedůvodný. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud shledal, že soud postupoval ve věci nekoncentrovaně a v řízení vzniklo období průtahů, proto soud modifikoval základní částku odškodnění navýšením o 30 %. Soud v řízení shledal následující průtahy: dne [datum] soud zaslal vyjádření žalobkyně k odporu žalované, kdy dne [datum] se žalobkyně dotazovala na stav řízení, kdy až usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a aby k tomu předložila důkazy. V daném jednání lze spatřovat průtah v délce cca 1 rok a 9 měsíců. Soud dále uvádí, že první jednání ve věci bylo nařízeno až na [datum]. Další průtah lze spatřovat v období, kdy dne [datum] byla odvolacímu soudu předložena odvolání proti rozsudku I. stupně, přičemž dne [datum] se žalovaná (v daném řízení žalobkyně) dotazovala na stav řízení, kdy dne [datum] odvolací soud sděloval žalované, že věc bude projednána v nejbližším možném termínu, kdy dne [datum] proběhlo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí. O odvolání tak bylo rozhodnuto po cca 1 roce a 4 měsících, přičemž běžná praxe je, že o odvolání odvolací soud rozhodne do cca 6 měsíců. Z daného je tak patrné, že průtahy řízení se podíly na celkové délce řízení velkou měrou, pročež soud přistoupil k výraznému navýšení základní částky z důvodu postupu soudu. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal pro žalobkyni jako standartní, když se jednalo o žalobu na peněžité plnění, nebyl tak důvod pro jeho zvýšení, soud ani neshledal důvody pro jeho snížený význam. Význam pak ani nezvyšuje tvrzení žalobkyně, že s ohledem na příslušenství dané pohledávky, kdy v rámci elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] bylo žalobkyni uloženo hradit kapitalizovaný úrok ve výši 443 974 Kč a nadto úrok z částky ve výši 400 000 Kč, a to ve výši 32 % ročně, když elektronický platební rozkaz byl k odporu žalované zrušen, nikdy tak nenabyl právní moci a žalobkyně tak nemusela nikdy tuto částku hradit. Žalobkyně pak v řízení ani k výzvě soudu nepředložila důkazy, ze kterých by bylo prokázáno, že úhrada této částky by byla pro žalobkyni likvidační, je pak nutné i přihlédnout k tomu, že v naříkaném řízení byla tamější žalobkyně z převážné části se žalobou úspěšná, a to co do částky 386 500 Kč s příslušenstvím, přičemž došlo k zamítnutí žaloby ohledně zbývající částky a dále právě ohledně nepřiměřených smluvních úroků.

23. Základní odškodnění ve výši 52 500 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě navýšit o 30 % na výsledných 68 250 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku ve výši 49 875 Kč, soud žalobkyni přiznal právě rozdíl těchto částek, který činí částku 18 375 Kč.

24. K případnému navýšení o nárůst cen, inflace, kterého se žalobkyně domáhala, soud uvádí, že lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky. V neposlední řadě lze odkázat na nejnovější nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, kterým ústavní soud zamítl ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhal vyššího odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou více než sedmnáct let trvajícím exekučním řízením. Stěžovatel namítal, že přiznaná částka neodráží inflaci ani růst životní úrovně. Ústavní soud potvrdil závěry obecných soudů, které vyšly z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), podle níž není povinnost přiznávané částky valorizovat.

25. Úrok z prodlení je odůvodněn ustanoveními § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ustanovení § 14 zákona. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum], žalovaná se tedy v prodlení ocitla od [datum]. Úrok z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, a to od [datum], jak žalobkyně požadovala.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 16 497 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a 9a odst. 2 písm. a) a. t. (ve znění účinném od [datum]) z tarifní hodnoty ve výši 18 350 Kč (částka, která byla přiznána soudem) sestávající z částky 1 860 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 5 051,16 Kč za 418 ujetých km v částce 3 251,16 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 981,16 Kč ve výši 2 516,04 Kč, když advokát žalobkyně je plátcem této daně (§137 odst. 3 o. s .ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Soud pak žalobkyni nepřiznal odměnu ani náhradu hotových výdajů za předběžné uplatnění nároku u žalované, neboť podle ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni ani odměnu a náhradu hotových výdajů za částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], když žaloba ohledně této částky byla žalobkyní podána předčasně, když žalovaná se dostala do prodlení ohledně žalovaného nároku až od [datum].

30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení