10 C 97/2022 - 300

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Hunalové a přísedících Věry Ruprichové a Jarmily Gennertové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A]., IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Jméno žalovaného B], IČO [IČO žalovaného B], sídlem [Adresa žalovaného B] o náhradu škody na zdraví z pracovního úrazu takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 327 500 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 219 853,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hradci Králové na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal peněžitého plnění z titulu náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s pracovním úrazem, jež utrpěl jako zaměstnanec žalovaného dne 26. 3. 2019. Žalobce konkrétně požadoval bolestné ve výši 937 500 Kč, určené dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil bodové ohodnocení úrazu žalobce na 2 500 bodů, s ohledem na náročný způsob léčby toto následně navýšil o 50 % na 3 750 bodů. Žalobce při stanovení škody vycházel z hodnoty 1 bodu a 250 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Odmítal svou odpovědnost za škodu, neboť tu spatřoval výhradně na straně žalobce (zaměstnance); dále sporoval výši požadované náhrady.

3. Vedlejší účastník se ztotožnil s názorem žalovaného.

4. Ve věci již rozhodoval zdejší okresní soud, a to svým rozsudkem č. j. 10 C 97/2025-166 ze dne 23. 3. 2023, ve kterém uložil žalovanému zaplatit žalobci 625 000 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % od 25. 3. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 312 500 Kč s úrokem z prodlení od 25. 3. 2022 do zaplacení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

5. K odvolání žalobce i žalovaného následně rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 26 Co 205/2023-226 ze dne 21. 11. 2023. V části výroku I, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 11,75 % úrok z prodlení z 625 000 Kč od 25. 3. 2022 do 26. 4. 2022, a v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení z 312 500 Kč od 25. 3. 2022 do 26. 4. 2022, rozsudek okresního soudu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. V části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 610 000 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % od 27. 4. 2022 do zaplacení, odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Ve zbývající části výroků I a II a ve výroku III rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

6. Ve věci následně rozhodoval i Nejvyšší soud, který svým usnesením č. j. 21 Cdo 1105/2024-250 ze dne 3. 4. 2025 dovolání žalovaného odmítl. Stejně tak Ústavní soud usnesením II. ÚS 1825/25 ze dne 9. 7. 2025 ústavní stížnost žalovaného odmítl.

7. Po doposud provedeném dokazování v této věci, byl zatím soudy zjištěn skutkový stav tak, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy z 28. 2. 2018 zaměstnán u žalovaného na pozici zedník. Dne 26. 3. 2019 ovládal radiovým dálkovým ovládáním stavební věžový jeřáb, pohyboval se při tom na úrovni podlahy 2. nadzemního patra v úrovni hřebene obvodové zdi budovy. Zde byl žalobce sražen ocelovým stropním nosníkem, jenž byl jako břemeno zavěšen na jeřábu. V důsledku toho žalobce propadl z výšky cca 4 metrů a utrpěl při tom v žalobě specifikovaná zranění (vážný úraz páteře a míchy a poranění hlavy). V době úrazu vykonával žalobce práce dle pokynů společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] o., která jako subdodavatel na základě smlouvy o dílo prováděla pro žalovaného na předmětném staveništi subdodávku, přičemž ani žalovaný ani tento subdodavatel nepřijali žádná technická a organizační opatření k zabránění pádu jakéhokoli zaměstnance z výšky a nezajistili jejich provedení, jak jim to ukládá ustanovení § 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Soudy nepřisvědčily obraně žalovaného, že předáním staveniště společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. od žalovaného došlo současně i k převzetí odpovědnosti za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví tímto subdodavatelem, a to vůči všem osobám nacházejícím se na staveništi, tj. i vůči žalobci. I Nejvyšší soud ve shora citovaném usnesení – byť dovolání odmítl – upozornil v bodě 8. žalovaného na objektivní odpovědnost a nepřihlédl k jeho argumentaci o tzv. přetržení příčinné souvislosti. Soudy odmítly, že by si žalobce počínal v době pracovního úrazu lehkomyslně, a že by se žalovaný z tohoto důvodu zprostil své odpovědnosti za škodu úrazem vzniklou. Žalobce nespadl dolů, protože by sám například uklouzl (v důsledku lehkomyslného jednání v rozporu se zásadami práce ve výšce), ale protože v důsledku náhody – náhlého nečekaného pohybu nosníku – byl sražen ze stěny dolů.

8. Na základě výše uvedeného bylo okresním i krajským soudem shodně vysloveno, že žalovaný s ohledem na ustanovení § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, odpovídá za škodu, která žalobci vznikla, tedy že nárok žalobce je co do základu dán (k tomu více viz zejm. body 22.-27. rozsudku krajského soudu citovaného výše) a že zde nejsou dány žádné zákonem stanovené důvody, pro které by se žalovaný mohl – byť jen částečně – zprostit povinnosti škodu nahradit (k tomu zejm. body 28. – 36. cit. rozsudku odvolacího soudu).

9. Na okresním soudu tedy nyní bylo, aby rozhodl i o zbývající části nároku. Žalovaná částka byla pravomocně přiznána žalobci co do výše 610 000 Kč. V další fázi řízení zbývalo vypořádat námitky žalovaného: [právnická osoba]) že položky 17.3 posudku - intubace, hrudní drenáž a epicystostomie, není možno posoudit jako nárok na náhradu bolesti, protože se nejednalo o zákroky, které by u žalobce způsobily škodu na zdraví, ale naopak šlo o lékařské výkony, jež vedly ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, a není je možno posuzovat jako úrazové poranění; a Ad 2) objasnění důvodů, které znalce vedly ke zvýšení základního bodového ohodnocení.

10. Soud doplnil dokazování o výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (zhotovitele znaleckého posudku žalobce), z něhož zjistil, že u žalobce došlo k polytraumatu (poranění hlavy, hrudníku a páteře). Poranění mozku bylo se zhmožděním a krvácením nad i pod tvrdou plenu mozkovou, otokem mozku, poraněním míchy. Poškození míchy si vyžádalo tři operace pro stabilizaci oblasti. Šlo o komplikovanou léčbu právě z důvodu opakovaných operací hrudní páteře; komplikací léčby byl i otok mozku. Otok mozku se řešil nejdříve zavedením čidla nitrolebního tlaku pro monitoraci otoku, který se může šířit i z jedné strany na druhou a poškodit protilehlou polokouli i mozkový kmen. Poté se přistoupilo k řešení otoku odebráním kostní ploténky pro umožnění mozku setrvat v otoku bez rozsáhlejšího poškození; tato ploténka se po opadnutí otoku znovu operativně vracela do lebky – takový zákrok je spojený se zvýšeným rizikem infekce. Intubace (položka 17.3 – cizí těleso v průdušnici) byla provedena pro dechovou nedostatečnost způsobenou mnohačetnou zlomeninou žeber a zhmožděním levé plíce, tedy pro množství poranění, která vedla k problémům pacienta (žalobce) s dýcháním. Hrudní drenáž (položka 17.3 – cizí těleso v hrudníku) byla provedena v souvislosti se zhmožděním levé plíce a v souvislosti s výpotkem nad touto plící – drenáž odsává výpotek a zlepšuje funkci plíce. Epicystostomie (položka 17.3 – cizí těleso v močovém měchýři) byla vykonána v souvislosti se zraněním míchy, neboť pacienti nejsou schopni močit spontánně. Všechny uvedené zákroky (označené 17.3.) jsou spojeny s diskomfortem pro pacienta. Přestože samotný akutní zákrok může být prováděn pod sedací pacienta, za plného vědomí pacient následně vnímá cizí předmět v oblasti nádechových cest, případně hrudníku či oblasti pánevní. Znalec shrnul, že léčba byla extrémně náročná s ohledem na rozsáhlý nález mozkového poškození; došlo k ohrožení vitálních a životních funkcí. Za náročný způsob léčby označil například podávání antibiotik nitrožilně, umělou plicní ventilaci, monitorování nitrolebního tlaku. Došlo k ochrnutí spodní poloviny těla, byly nutné reoperace a následné intenzivní rehabilitace. Znalec uvedl, že naprosto vyloučil, že by zvažoval nižší navýšení, než o 50 %, neboť by jakékoli nižší zvýšení nebylo adekvátní jím posuzované situaci. K ustálení zdravotního stavu došlo dle znalce ne dříve než jeden rok po úraze.

11. Soud měl za to, že výslech znalce dostatečně osvětlil důvody, které ho vedly ke zvýšení základního bodového ohodnocení. Jelikož jde o otázku odbornou, kterou může zodpovědět jen znalec, soud posuzoval toliko přesvědčivost a srozumitelnost vyjádření znalce, přičemž nemohl polemizovat s rozhodnutím lékaře jako takovým. Znalec na otázky odpovídal jasně, pochopitelně a přesvědčivě svůj postup zdůvodnil. Soud proto nepřistoupil k zadání dalšího či revizního znaleckého posudku ani k dalšímu dokazování, když doposud zjištěný skutkový stav měl za dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

12. Právní posouzení žalované náhrady za vytrpěnou bolest soud učinil dle § 271c zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, který stanovuje, že náhrada za bolest se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (ve znění k době úrazu - 26. 3. 2019). Dle tohoto nařízení je znalec povinen ohodnotit pracovní úraz jednotlivými položkami, přičemž nařízení stanovovalo hodnotu 1 bodu na 250 Kč; možnost zvýšení až o 50 % umožňuje § 6 nařízení z důvodů komplikací, stavu ohrožujícího život, či náročného způsobu léčení.

13. Pro úplnost soud uvádí, že výše uvedené nařízení vlády bylo k 1. 1. 2023 novelizováno nařízením vlády č. 451/2022 Sb., které přineslo změnu v určení hodnoty jednoho bodu, když znění ust. § 3 změnilo tak, že hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. V Čl. II Přechodných ustanovení pozměňujícího nařízení vlády se dále uvádí: Pokud byly bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení.

14. Nutnost úpravy hodnoty jednoho bodu je zmíněna též v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2925/20 ze dne 15. listopadu 2021, který se zabýval otázkou principu rovnosti v právech, jenž občanům zaručuje čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Přestože se jednalo o soulad postupu při odškodňování ztížení společenského uplatnění způsobeného pracovním úrazem podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., s postupem, který je používán pro shodné odškodnění této nemajetkové újmy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, závěry Ústavního soudu jsou nepochybně aplikovatelné i na bolestné. Z nálezu Ústavního soudu plyne, že principy rovnosti vyžadují, aby se účastníkovi dostalo tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu za okolností obdobných; v takovém případě je obecný soud postupem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy povinen neaplikovat nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které je podzákonným právním předpisem, a konkrétní výši náhrady určit s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu způsobem obdobným v občanskoprávních vztazích. Vzhledem k tomu, že zdraví je stejnou hodnotou u každého člověka, rovnost musí být shledána i u určování bolestného.

15. Z výše uvedeného je patrné, že jak zákonodárce, tak judikatura podporují především spravedlivou kompenzaci za poškození zdraví (kam nepochybně spadá i bolestné).

16. K námitce žalovaného Ad 1) - že se položky pod bodem 17.3 intubace, hrudní drenáž, epicystostomie nevztahují ke škodě na zdraví, ale vedly ke zlepšení zdravotního stavu, soud uvádí následující: Nejvyšší soud se už opakovaně k náhradě za bolest vyjádřil. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející poškození zdraví. Odškodněním bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Obecně platí, že ke zlepšení zdravotního stavu je zaměřen celý poúrazový léčebný proces, který může přinášet další epizody bolesti (např. nutné reoperace). Není důvod tyto bolesti ponechat stranou odškodnění. Podrobně se bodovým hodnocením bolestného zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 455/2022, ze dne 23. 3. 2023 (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek R 9/2024 civ.), kde poskytl jasná východiska, která lze nepochybně analogicky aplikovat i na pracovněprávní spory. V tomto rozhodnutí soud shrnul, že „Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu. Takto samostatně se odškodňují jen operace a svou intenzitou s nimi srovnatelné invazivní zákroky.“ Základní myšlenku soud rozvedl tak, že samostatně se nehodnotí jakékoli invazivní zákroky (tj. zákroky, při nichž zdravotnické nástroje a přístroje pronikají do lidského organismu), ale pouze další invazivní zákroky obdobné operacím, tedy invazivní zákroky vyšší intenzity. Nejvyšší soud opakovaně deklaruje, že vzhledem k tomu, že totéž původní zranění může být léčeno s využitím různých metod a prostředků (s různými typy anestezie, s intubací i bez intubace apod.), je na místě tam, kde byly významné invazivní zákroky použity, aby s tím spojené bolesti v širším smyslu byly též odčiněny. Otázka, do jaké míry je bolest primárního zranění srovnatelná s bolestí způsobenou léčebnými zákroky, je ovšem otázkou v základu skutkovou (odbornou), k jejímuž zodpovězení by měl mít soud podklady v odborném posouzení lékaře.

17. Soud po zvážení výše uvedeného dospěl k tomu, že analogie užitá znalcem v této věci je adekvátní zdravotnímu stavu žalobce a nejedná se o její mechanické použití, které by vedlo k porušení principu proporcionality náhrady; znalec nehodnotil jako zvláštní zranění tzv. každý řez skalpelem, ale bodové hodnocení připojil k těm nejzávažnějším zásahům učiněných v průběhu akutní fáze stabilizace zdravotního stavu žalobce. Znalec dostatečně popsal skutečnost, že pacient pociťuje diskomfort i v průběhu ošetření, vnímá cizí tělesa ve svém organismu. Přestože se stále názory soudů (potažmo i znalců) na odškodňování těchto typů bolestí liší, soud se v této věci přiklonil k odůvodnění zahrnutí 3x20 bodů do znaleckého posudku za uvedené položky. Intubace, hrudní drenáž i epicystostomie s sebou nesou následky, pociťované pacienty jako nejzávažnější, a to vše po určitou, nikoliv jen nepatrnou dobu po operaci (bolestivé polykání, obavy z infekce, bolest v operačním řezu při každém napnutí svalu). Ve věci žalobce byly tyto úkony vyvolané jeho polytraumatem, přičemž jejich zvláštní bodové ohodnocení koresponduje právě s tím, že je nelze přiřadit k jednomu konkrétnímu zranění způsobenému úrazem, v jehož bodovém ohodnocení by byly dostatečně zohledněny. Nešlo o nějaké nadstandardní či estetické výkony ke zlepšení již ustáleného zdravotního stavu.

18. Soud si je vědom toho, že ani mezi znalci není shoda užívání analogie bodů pro operativní zásahy, nepředstavující přímo způsobené zranění; neexistuje žádná „jedině správná“ metodika či zákonný postup. Postup užitý znalcem v této věci se však nevymyká obdobným případům, ve kterých se znalci rovněž přiklání k užití analogie u výkonů nezahrnutých přímo do přehledu zranění. Například Obvodní soud Praha 8 ve svém rozsudku č. j. 27 C 27/2020 – 159 ze dne: 17. 3. 2022 výslovně odmítl postup znalce, který bodově hodnotil pouze základní úraz a uvedl, že takový postup nelze aplikovat, „protože každá bolest vzniká z jiných příčin a má různé trvání (např. bolest způsobená intubací, bolest způsobená drenáží hrudníku, které se dozajista nestabilizovaly až dne XY).“ Naopak se soud ztotožnil se znaleckým posudkem lékaře, který uvedl, že „pro účel odškodnění bolesti je tedy rozhodující okamžik dosažení jejího maxima. U bolestivých stavů způsobených traumatem je to zpravidla okamžik úrazu, případně při dalších procedurách provázejících proces léčby (operace, reoperace, drenáže, jiné bolestivé komplikace léčby). Je to okamžik jejich provedení či vzniku.“ V jiné věci pak znalkyně (k obdobné námitce jako nyní vznáší žalovaný) uvedla k bodování konkrétně hrudní drenáže, že „jí hodnocené výkony vychází ze zdravotnické dokumentace žalobce a jsou v příčinné souvislosti s předmětným úrazem. Tyto výkony jsou bolestivé, poškozený je vnímá jako nepohodlí a stres, a rovněž jsou spojeny i s vysokou mírou rizika komplikací, takové invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu.“ Této znalkyni dal následně za pravdu i Okresní soud v Mělníku ve svém rozsudku č. j. 12 C 143/2021 – 196 ze dne 19. 7. 2022 s odůvodněním, že „smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou újmou. Znalkyně dle soudu hodnotila poškozeného dle zdravotní dokumentace a samostatně každý bolestivý stav, který byl v příčinné souvislosti se škodnou událostí, soud se závěry znalkyně s ohledem na výše uvedené ztotožnil při hodnocení bolestí zahrnutými ve skutkovém stavu“.

19. Soud proto vycházel z bodového ohodnocení znalce, neboť znalec svůj názor a postup dostatečně obhájil, a i z obdobných případů má soud za to, že znalec nejednal v rozporu se zásadou proporcionality bodového ohodnocení.

20. K námitce žalovaného Ad 2), tj. k objasnění důvodů, které znalce vedly ke zvýšení základního bodového ohodnocení: Soud se i v navýšení bodového ohodnocení ztotožnil s postupem znalce, který dostatečně osvětlil, že ke zvýšení základního bodového ohodnocení přistoupil z důvodu extrémně náročné léčby s ohledem na rozsáhlý nález mozkového poškození. Žalobce byl ohrožen ve vitálních a životních funkcích, byla mu nitrožilně podávána antibiotika, byl napojen na umělou plicní ventilaci, a podstoupil opakované operace za účelem stabilizace stavu (hrudní oblast, vyjmutí a vrácení lebeční ploténky kvůli otoku mozku). Došlo k ochrnutí spodní poloviny těla, i tak byly nutné intenzivní rehabilitace. Znalec naprosto vyloučil, že by zvažoval nižší navýšení, než o 50 %. Toto navýšení bylo zvoleno plně v souladu s § 6 odst. 1 písm. c) nařízení vlády cit. výše. Soud hodnotil výpověď znalce jako věrohodnou, srozumitelnou a objasňující jeho postup. Žalovaný ani vedlejší účastník neuvedli žádné konkrétní námitky proti znaleckému posudku ani proti výpovědi znalce samotné, nepředložili žádné jiné posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud dospěl k závěru, že jedině po zvýšení bodového ohodnocení o 50 % může dojít k určení adekvátní náhrady bolestného, která bude ve věci přiměřená povaze utrpěných zranění a úkonů potřebných k jejich léčení (vyvažující i intenzivní rehabilitaci).

21. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, když žalobce žádal částku 937 500 Kč představující celkem 3 748 bodů, které žalobce pro dosažení žalované částky násobil částkou 250 Kč dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. K závěru o adekvátnosti žalované částky byl soud proto veden i úvahou, že v mezidobí došlo ke změně nařízení vlády, v jehož přechodném ustanovení bylo umožněno u doposud nerozhodnuté náhrady o bolestném vycházet z částky 318,85 Kč (za úraz v roce 2020, hodnota bodu dle údajů za rok 2019). I zákonodárce tak aproboval ohodnocení bolestného ve vyšším rozsahu, než v daném případě požadoval žalobce. Pokud by se žalobcův úraz hodnotil v občanskoprávním sporu, i tam by bylo bolestné stanoveno v násobcích jednoho bodu vyšších než 250 Kč. V zájmu naplnění zásady rovnosti (nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2925/20 ze dne 15. listopadu 2021) musí být tak bolest žalobce vyvážena adekvátně tak, jak by byla v obdobných případech v jiných řízeních.

22. Jelikož bylo žalobě již částečně pravomocně vyhověno, soud nyní výrokem I. určil žalovanému povinnost uhradit zbývající žalovanou částku ve výši 327 500 Kč. Zákonné úroky z prodlení soud posoudil dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od druhého dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (žaloba byla doručena dne 25. 4. 2022).

23. Výrok II. je odůvodněn procesním úspěchem žalobce, tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci. Náklady řízení žalobce tvoří částka uhrazená za zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 2 200 Kč (doloženo výpisem z účtu) a dále částka odměny právní zástupkyně, kterou soud určil postupem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů. Odměna advokátky sestává z 11 úkonů z tarifní hodnoty 937 000 Kč (tj. 12 060 Kč za úkon), a to: převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření 16. 8. 2022, vyjádření 10. 11. 2022, 2x ústní jednání 23. 3. 2023, odvolání 25. 4. 2023, vyjádření k odvolání žalované 26. 10. 2023, ústní jednání 31. 10. 2023 a 14. 11. 2023; dále z jednoho úkonu z tarifní hodnoty 610 000 Kč (tj. 10 740 Kč za tento úkon – vyjádření k dovolání žalované); ze dvou úkonů z tarifní hodnoty 327 500 Kč (tj. 9 620 Kč za úkon – ústní jednání 4. 7. 2025 a 8. 9. 2025). Ke specifikovaným úkonům náleží režijní paušál 12 x 300 Kč, 2 x 450 Kč. Dále právní zástupkyni náleží náhrada za promeškaný čas za cesty k ústním jednáním ve výši 6 půlhodin za jednu cestu tam a zpět z [Anonymizováno] do [Anonymizováno], celkem za 3 jednání účtované 100 Kč/půlhodina (1 800 Kč), a 2 jednání účtované za 150 Kč/půlhodina (tj. 1 800 Kč). Za cestu k jednáním účtovala právní zástupkyně i cestovné, určené dle příslušných vyhlášek platných pro data jednání, a to vždy za cestu [adresa]-[Anonymizováno] a zpět (240 km, s průměrnou spotřebou 5,4 l/100 km, za cenu paliva i paušálu za opotřebení vozidla), celkem cestovné činí 9 139,20 Kč (5 jednání v datech 23. 3. 2023, 31. 10. 2023, 14. 11. 2023, 4. 7. 2025, 8. 9. 2025). Právní zástupkyně doložila, že je plátcem DPH, tj. její odměna byla zvýšena o 21 %, a proto činí celkem částku 217 653,83 Kč. Náklady žalobce včetně úhrady znaleckého posudku činí celkem 219 853,83 Kč a soud k jejich úhradě zavázal žalovaného, a to k rukám právní zástupkyně žalobce dle § 149 o.s.ř.

24. Výrok III. je odůvodněn ust. § 148 o.s.ř., neboť stát hradil v průběhu řízení znalečné za účast znalce u jednání dne 4. 7. 2025 ve výši 2 000 Kč; tuto částku proto uložil k úhradě procesně neúspěšnému žalovanému.

25. Lhůtu k plnění všech výroků soud určil dle § 160 o.s.ř.