10 C 99/2021-73

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení částky 48 828,03 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 551 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 45 551 Kč od 24. 1. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu pro částku 989,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 989,03 Kč od 24. 1. 2013 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 46 540,03 Kč od 24. 1. 2013 do zaplacení, a pro částku 2 288 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá částky 46 540,03 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 1. 2013 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,90 % ročně z této částky ode dne 24. 1. 2013 do zaplacení a částky 2 288 Kč z titulu smluvních pokut. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále také„ SRU“), na základě které byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka 51 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 23. 1. 2013 splátku ve výši 5 449 Kč. Ničeho více neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Žádost právního zástupce o odročení jednání odůvodněné prasklinou na čelním skle jeho vozidla neshledal soud důvodnou (to ostatně sdělil soud i k telefonickému dotazu bezprostředně před jednáním), právní zástupce jednak nijak nespecifikoval, odkud k jednání pojede, dle soudu se právního zástupce mohl účastnit jednání i se zvýšenými náklady cestovného (i v případě cesty ze sídla jeho kanceláře), nebylo nutné toto řešit nedostupnou substitucí.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný – jakožto úvěrovaný – tento ve formě předtištěného formuláře vyplnil. Žalovaný vyplněním formulářové žádosti zažádal o poskytnutí revolvingového úvěru – bezúčelového spotřebitelského úvěru, v celkové výši 51 000 Kč. V návrhu jsou uvedeny následující parametry spotřebitelského úvěru, základní doba trvání činí 18 měsíců, základní počet měsíčních splátek 18, základní celková částka splatná úvěrovaným činí 98 082 Kč, celková výše měsíční splátky 5 449 Kč, splatnost každé splátky nejpozději v 15. den v kalendářním měsíci, výpůjční úroková sazba úvěru činí 152,35 %, při odstoupení od smlouvy ze strany úvěrovaného činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 136,32 Kč. Předpokládaná výše procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 152,35 %. Revolving je sjednán v případě splacení vždy prvních 6 splátek a následně vždy každých 12 splátek, výše revolvingu činí 29 425 Kč, celková výše po poskytnutí úvěru činí 80 425 Kč. S ohledem na možnost revolvingu je smlouva uzavřena na dobu neurčitou. Výpůjční úroková sazba u revolvingu činí 108,08 % p. a., výše RPSN po provedení revolvingu 112,87 %. V případě poskytnutí revolvingu je celý úvěr splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 449 Kč, přičemž den splatnosti zůstává nezměněn. V čl. VI. a VII. části B) návrhu jsou uvedeny požadavky na zajištění a utvrzení (mimo jiné prostřednictvím smluvních pokut dle čl. 12 smluvních ujednání), čl. VII obsahuje ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele (náhrada způsobené škody, smluvní pokuty dle uvedeného čl. smluvních ujednání a skutečnost, že se stanou okamžitě splatné veškeré závazky úvěrovaného, dále poučení o výši zákonných úroků z prodlení).

6. Žalobkyně doložila předsmluvní formulář ze dne [datum].

7. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že k datu [datum] byla žalobkyní nabídka na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru akceptována, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na korespondenční adresu dle smlouvy [obec a číslo], [PSČ] [obec] (doručenka založena na čl. 15 spisu). V oznámení je sděleno schválení úvěru ve výši 51 000 Kč a konečné parametry poskytovaného úvěru (ty se shodují s parametry dle návrhu, mimo výši procentní sazby nákladů – RPSN – na spotřebitelský úvěr ve výši 142,05 %). Žalobkyně doložila splátkový kalendář k této smlouvě.

8. Dle smluvních ujednání předmětné smlouvy [číslo] [rok] (to je obchodních podmínek), konkrétně dle čl. 4 je úvěrovaný zavázán vrátit úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky z poskytnutého úvěru (revolvingu). Sjednaná výše úroků (výpůjční úroková sazba) u úvěru (v rozsahu základní celkové výše spotřebitelského úvěru) je uvedena v písm. A) bod III. SRU. U každého revolvingu se úvěrovaný zavazuje zaplatit sjednané úroky za poskytnutí revolvingu. Sjednaná výše úroků u revolvingu (výpůjční úroková sazba) je uvedena v písm. A) bod V. SRU. V případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru (revolvingu) běží sjednaný úrok dle čl. 4 1. a dle čl. 4 2. smluvních ujednání až do data skutečného vrácení jistiny úvěru (revolvingu) úvěrujícímu. Dle čl. 7 2 se dlužník zavazuje vrátit poskytnutý úvěr (revolving) úvěrujícímu a zaplatit sjednané úroky, a to v dohodnutých měsíčních splátkách (každá měsíční splátka obsahuje platbu jistiny a platbu sjednaného úroku). Dle čl. 12 1., čl. 12 2. je dlužník povinen v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než za a) 15 dnů po termínu splatnosti uhradit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále v případě prodlení o více než za b) 30 dnů po termínu splatnosti nad rámec smluvní pokuty pod bodem a) smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Smluvní pokuty jsou splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti dlužníka k jejich zaplacení. Dle čl. 12 3. pokud nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo pokud se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů, dojde dle bodu b) automaticky k zesplatnění úvěru (tímto okamžikem se stávají splatnými veškeré splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře, a to jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru). Dle čl. 12 4. dojde-li k zesplatnění úvěru, pak se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok z úvěru) stávají novou jistinou úvěru, která je splatná nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Při prodlení s úhradou této nové jistiny je dlužník povinen platit zákonný úrok z prodlení. Dle čl. 12 5. pokud dlužník neuhradí tuto novu jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění úvěru, je dlužník povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 25 % z této dlužné částky. Při výpočtu této smluvní pokuty se vychází z aktuální výše nové jistiny úvěru ke dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Tato smluvní pokuta je splatná v den následující po dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle čl. 12 8. pokud nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru (čl. 12 4.) ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,15 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, až do okamžiku jejího úplného zaplacení (přestože vznikne úvěrujícímu právo na pokutu dle čl. 12 5.).

9. K výplatě úvěru, inkasování splátek úvěru uvedl žalovaný v SRU číslo účtu [bankovní účet]. Žalobkyně doložila příkaz k povolení inkasa z tohoto účtu s měsíčním inkasem splátek 5 449 Kč, kterým žalovaný projevil souhlas s tím, že z tohoto účtu budou placeny měsíční splátky úvěru.

10. Dle karty klienta ve spojení s bankovním výpisem na čl. 12 spisu soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně žalovanému poskytla 51 000 Kč, nominální výše úvěru činila 98 082 Kč, kdy smluvní odměna činí 47 082 Kč. Žalovaný měl ke dni 30. 9. 2021 (datum tisku karty) splaceno 5 449 Kč, na nominální výši úvěru zbývá doplatit 92 633 Kč, celkem však (zřejmě se zohledněním smluvních pokut atd.) 643 195,25 Kč.

11. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je podnikající právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je od [datum] mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

12. Žalovaný dle karty klienta uhradil dne 23. 1. 2013 částku 5 449 Kč, a to formou úhrady – vklad hotovosti.

13. Žalobkyně dále doložila vystavené faktury, kterými fakturuje smluvní pokuty (čl. 21, 22, spisu).

14. Výzvou ze dne 2. 5. 2013 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání této výzvy).

15. Žalobkyně doložila tvrzení a listinné důkazy k prokázání, že při uzavírání smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného (doplnění skutkových tvrzení na čl. 44 až 46 spisu, doložení listinných důkazů na čl. 47 kartou hodnocení klienta, na čl. 48 kopií občanského a řidičského průkazu žalovaného, na čl. 49 výpisem z nebankovního registru klientských informací, na čl. 50 prohlášením o splnění informační povinnosti žalobkyně, na čl. 51 až 52 potvrzením o výši pracovního příjmu a výplatními lístky za měsíce srpen až říjen 2012, na čl. 53 až 54 předsmluvním formulářem, na čl. 55 příkazem k povolení inkasa, na čl. 56 až 59 výpisy z účtu žalovaného za měsíce září až listopad 2012).

16. Z exekučního spisu sp. zn. 24 EXE 1165/2014 vedeného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v tomto exekučním řízení se žalobkyně, v procesním postavení oprávněné, domáhala po žalovaném, jakožto povinném, vymožení částky, přiznané rozhodčím nálezem ze dne 1. 8. 2013, č. j. Va 20-31/2013-12, rozhodce [titul] [jméno] [příjmení]. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 31. 8. 2013. Exekuční řízení bylo zahájeno 10. 12. 2013. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. 1. 2021, č. j. 24 EXE 1165/2014-60, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2021, č. j. 12 Co 137/2021-124, byla exekuce pravomocně zastavena (právní moc 11. 10. 2021).

17. Vzhledem k tomu, že soudce, rozhodující tuto věc, byl také zákonným soudcem v daném exekučním řízení sp. zn. 24 EXE 11652/2014, když exekuce byla zastavena z důvodu, že smlouva o revolvingovém úvěru naplnila kritéria zjevné nespravedlnosti, tedy je smlouvou absolutně neplatnou (viz odst. 40, 42 odůvodnění usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. 1. 2021, č. j. 24 EXE 1165/2014-60), pak z hlediska právního hodnocení je hodnocení předmětné smlouvy o úvěru zcela totožné, jak bylo podrobně odůvodněno v usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze 5. 1. 2021, č. j. 24 EXE 1165/2014-60. K tomu soud shrnuje následující.

18. Závazkový vztah, vzniklý z uvedené SRU mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ obč. z.“), zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ obch. z.“), zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění účinném do 24. 2. 2013, když dle novely zákonem č. 43/2013 Sb., čl. II bodu 1. přechodných ustanovení se právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona), dále smluvním ujednáním.

19. Pro posouzení toho, zda tato SRU naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, která byla znovu potvrzena nálezem ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, jsou rozhodující shora uvedená smluvní ujednání ve vztahu k příslušné právní úpravě platné a účinné do 31. 12. 2013. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/17, pro učinění závěru, zda je úvěrová smlouva rozporná s dobrými mravy, je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Tyto závěry zastal také Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

20. Dle § 262 odst. 4 obch. z., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. z. dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení obč. z. nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení obč. z. Ust. § 497, § 501, § 502 první věta, § 503 odst. 1) věta první, § 503 odst. 2, 506 věta první obch. z., upravují právní vztah úvěru. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. Dle § 51a obč. z., upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Ust. § 52 téhož zákona definuje spotřebitelské smlouvy a osobu dodavatele a spotřebitele. Dle § 55 odst. 1 až 3 obč. z smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

21. Dle § 544, § 545 obč. z., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Při posuzování sjednaných smluvních pokut se soud zabývá přiměřeností takového ujednání. Posuzuje přitom zejména četnost smluvních pokut, splnění jaké povinnosti je touto zajištěno (zda je přiměřená), kde se nachází ujednání o smluvní pokutě (v textu samotné smlouvy nebo v obchodních podmínkách), užití adhezní podoby smluvní kontraktace a další smluvní ujednání v kontextu celé smlouvy. Z hlediska preventivně-sankční a zároveň uhrazovací funkce smluvní pokuty je žádoucí, aby smluvní pokuta plnila roli nejen paušalizované náhrady škody, ale aby také dostatečně motivovala a odrazovala úvěrovaného od porušení zajištěné smluvní povinnosti. Dle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dle § 3 odst. 1 obč. z., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobré mravy tak plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání v případech, kdy právní jednání nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popř. pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takové právní jednání zakládá. Dle § 39 obč. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je také neplatnost dle § 55, resp. § 56 obč. z. Odkazovaná právní úprava je projevem směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993, která byla přijata s cílem zvýšit ochranu spotřebitele před nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách. Jakkoli totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci (nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10). Dle § 451 obč. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 517 odst. 2 obč. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

22. Soud má s ohledem na shora uvedené, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednaná SRU, která je smlouvou spotřebitelskou a formulářového typu, ve směrodatných rysech naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti a nelze poskytnout soudní ochranu žalobkyni, která evidentně poškozuje práva druhé smluvní strany, a to z následujících důvodů. SRU je smlouvou formulářového typu, předpřipravenou žalobkyní včetně textu smluvních podmínek (smluvní ujednání). Smlouva fakticky neumožňovala žalovanému, který byl jednoznačně slabší stranou, modifikaci uvedené smlouvy. Naopak v sobě text smlouvy a smluvních podmínek skýtal možnost vyvolání nepříznivých následků na straně žalovaného. Sazba úroku z úvěru a stejně tak sazba RPSN byla sjednána ve zcela nepřiměřené výši, kdy u sjednaného úroku z úvěru se jednalo o 152,35 % ročně a RPSN 142,05 %. Navíc v případě čerpání revolvingu se jednalo o sazbu sjednaného úroku 108,08 % a RPSN 112,87 %. K tomu pro případ prodlení bylo splnění závazku ze strany žalovaného zajištěno řadou smluvních pokut. Pro případ prodlení se splněním smluvní povinnosti na straně úvěrovaného byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smluvní pokuta, kdy při prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než za a) 15 dnů po termínu splatnosti se jedná o smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky (jako první dílčí smluvní pokuta) a dále v případě prodlení o více než za b) 30 dnů po termínu splatnosti nad rámec smluvní pokuty pod bodem a) smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky (jako druhá dílčí smluvní pokuta). Dojde-li k zesplatnění úvěru, pak se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok z úvěru) stávají novou jistinou úvěru, která je splatná nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Dle čl. 12 5. smluvních ujednání, pokud dlužník neuhradí tuto novu jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění úvěru, je dlužník povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 25 % z této dlužné částky (jako třetí dílčí smluvní pokuta). Při výpočtu této smluvní pokuty se vychází z aktuální výše nové jistiny úvěru ke dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Tato smluvní pokuta je splatná v den následující po dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle čl. 12 8. pokud nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru (čl. 12 4.) ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,15% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, až do okamžiku jejího úplného zaplacení (přestože vznikne úvěrujícímu právo na pokutu dle čl. 12 5.), a to jako čtvrtá dílčí smluvní pokuta. Soudu je známo, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko nebankovních subjektů jsou úroky požadované těmito nebankovními úvěrujícími vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Zároveň je splácení takto poskytnutých úvěrů zajišťováno prostřednictvím sjednání smluvních pokut. K těmto smluvním ujednáním lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dospěl k tomu, že již úrok 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně navíc ve spojení se souborem sankčních ujednání ve formě mimo jiné smluvních pokut (právě u nebankovních subjektů), naplňuje beze zbytku kritéria zjevné nespravedlnosti. Sjednaný úrok z úvěru tak nepochybně naplňuje kritérium zjevné nespravedlnosti, a to ve spojení s jednotlivými ujednáními, která vymezují dílčí smluvní pokuty, ať už jednorázově (v sazbě 8%, 13% a 25%), či v procentuální výši konzistentně narůstající až do doby zaplacení dlužné částky (0,15 % denně), kdy ty jsou sankciováním téhož porušení smluvní povinnosti. Jedná se přitom o postihy zasahující do majetkové sféry žalovaného, stíhající porušení shodné povinnosti. Soud má povinnost posuzovat kumulaci všech těchto majetkových postihů, při jejich četnosti. S ohledem na procentuální sjednání smluvních pokut bude hodnota této majetkové sankce pro další prodlení stále narůstat. Žalobkyně používala formulářové smlouvy, do jejichž znění není spotřebitel schopen jakkoli zasáhnout a ovlivnit jejich obsah. Primární závazek zajišťuje prostřednictvím smluvních pokut ve výši desítek procent z dlužné částky nastupující již při prodlení v řádech jednotek dnů či týdnů, taková smlouva byla sjednána nepochybně v rozporu s dobrými mravy, a jedná se tak o smlouvu, která je dle § 39 obč. z. absolutně neplatná.

23. Nad rámec uvedeného soud dodává, a to ke splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, že přestože částečně vyhověla požadavku zabývat se poměry žalovaného, jednalo se dle jejího bodového hodnocení o klienta středně rizikového s limitem poskytnuté výše úvěru (skóre 402 dle NRKI), stejně mu poskytla úvěr v částce 51 000 Kč, tedy nikoli úvěr v bagatelní částce. Je zjevné, že již v době sjednání uvedené smlouvy se jednalo o osobu, která může mít problém svůj úvěr splatit (jeho úvěruschopnost byla špatná, kdy ve prospěch tohoto závěru svědčí informace z databáze SOLUS, která je soudu známa z exekučního spisu, kdy byl žalovaný po splatnosti dvou poměrně nízkých částek 7 448 Kč a 14 006 Kč a to už několik měsíců, kdyby měl měsíčně disponibilní částku 9 669 Kč, jak je uvedeno ve formuláři hodnocení klienta, jistě by uvedené částky po splatnosti splatil). Soud má za to, že žalobkyně neposkytla v tomto případě žalovanému úvěr s důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž s cílem dosažení zisku realizací násobného zajištění původního dluhu, ke kterému žalovaný ať už z vlastní nevědomosti, bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti, přistoupil. Cílem žalobkyně bylo poškodit žalovaného, neboť téměř s absolutní jistotou mu muselo být jasné, že svému závazku nebude schopen dostát.

24. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému bezhotovostně poskytla na jím sdělený bankovní účet č. [bankovní účet] částku 51 000 Kč, která je pro závěr o absolutní neplatnosti SRU bezdůvodným obohacením na straně žalovaného (§ 451 obč. z.). Žalovaný je tak povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, po odečtení toho, co bylo žalovaným hrazeno – 5 449 Kč (poslední a zároveň jediná úhrada žalovaného dne 23. 1. 2013), a zaplatit z takové částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky 45 551 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení, tj. 7,05% úroku ročně z částky 45 551 Kč od 24. 1. 2013 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl tak, aby byl řádně vyčerpán předmět řízení.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně touto optikou byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 54 %, v rozsahu 46 % úspěšná nebyla. S ohledem na uvedené soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal 26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení