10 Ca 101/2008 - 34

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Libora Zhřívala v právní věci žalobce: K.Z., zastoupeného JUDr. Lubomírem Lukšíkem, advokátem se sídlem AK Ostrava, Stodolní 17, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 17, 117 05 Praha 1, za účasti: Tatra a.s., se sídlem Areál Tatry 1450/1, Kopřivnice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2008 č.j. 2577/2008-16230, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství označeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 28.11.2007 č.j. MSK 163195/2007, sp. zn. ŽPZ/51529/2007 Maj 207.1 A5, kterým bylo podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno řízení ve věci zrušení rybářského revíru č. 471 040 Lubina 4A podle ust. § 4 odst. 7 zák. č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a změně některých zákonů (dále jen „zákon o rybářství“). Žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon o rybářství v tom, že nebyl úplně a správně zjištěn skutkový stav věci a správní orgán svým procesním postupem zkrátil žalobce v jeho právech. Konkrétně žalobce namítá (bod 1), že uzavřel s vlastníkem pozemků v k.ú. Vetřkovice u Lubiny tj. Tatrou, a.s. nájemní smlouvu na pozemky mj. i pozemek parcelní č. 1153/1, na kterém se nachází vodní plocha. Na předmětné ploše byl vyhlášen rybářský revír. Ministerstvem zemědělství byla pak 3.3.1992 vydána listina, kterou Ministerstvo zemědělství podle § 7 a 8 zák. č. 102/1963 Sb., přenechává bezplatně výkon rybářského práva v rybářském revíru Lubina 4A MO Frenštát pod Radhoštěm. Žalobce v souladu s ust. § 4 odst. 7 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 3 písm. b) zákona o rybářství požádal příslušný rybářský orgán o vydání rozhodnutí o zrušení rybářského revíru. Žalobce jako zemědělský podnikatel si pozemky pronajal za účelem výkonu rybníkářství. Řízení o zrušení rybářského revíru bylo usnesením Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 28.11.2007 podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno s tím, že podle přechodných ustanovení § 34 odst. 1 zákona o rybářství zůstává rozhodnutí o přenechání výkonu rybářského práva i po přijetí stávajícího zákona o rybářství v platnosti, přestože je žadatel nájemcem pozemku pod vodní plochou, nelze jeho žádosti vyhovět, protože rybářský revír je vyhlášen na vodní nádrži vytvořené na vodním toku, a proto jej ve smyslu ust. § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství nelze zrušit. O odvolání proti tomuto usnesení rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že jej potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce (bod 2) porušení svých práv spatřuje v tom, že žalovaný v rámci odvolacího řízení se nevypořádal s tvrzením, že předmětná vodní plocha splňuje podmínky dané ust. § 2 písm. c) zákona o rybářství pro vodní dílo rybník, na kterém lze podle tohoto zákona zrušit vyhlášený rybářský revír. Dále poukazuje na to, že zachováním stávajícího stavu dochází k omezování, respektive k nemožnosti výkonu vlastnického práva, a to i práva nájmu, k pozemku, na kterém se vodní plocha nachází. Žalovaný pomíjí, že uzavřením nájmu k předmětným pozemkům došlo ke změně podmínek, tak jak má na mysli ust. § 4 odst. 6 zákon o rybářství. Žalobce dále tvrdí (bod 3), že navrhoval v rámci odvolacího řízení provedení důkazu znaleckým posudkem k posouzení otázky, zda se rybářský revír nachází na vodní ploše, která splňuje zákonem stanovené podmínky pro vodní dílo – rybník. Žalovaný tento důkaz neprovedl a odvolání zamítl. Konečně (bod 4) žalobce uvádí, že je toho názoru, že žalovaný v rámci odvolacího řízení nepostupoval tak, aby byl úplně a správně zjištěn skutkový stav věci. Z těchto důvodů proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaný správní orgán se k věci vyjádřil podáním z 30.6.2008, odkázal na odůvodnění obou vydaných rozhodnutí a k námitkám žalobce uvedl, že nesouhlasí s argumentem žalobce, že předmětný vodní útvar splňuje podmínky ve smyslu ust. § 2 písm. c) zákona o rybářství, a jde o rybník. Tyto podmínky splněny nejsou, neboť dle sdělení Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze 14.12.2007 jako vodoprávního úřadu, mají povrchové vody nacházející se ve vodní nádrži Větřkovice, charakter vodního toku. Žalovaný je rovněž toho názoru, že má-li sloužit vodní nádrž Větřkovice jako zdroj vody pro společnost Tatra a. s. a další podniky, nemůže být vypuštěna a v této souvislosti ani slovena, tak jak je obvyklé u rybníků, ve kterých je prováděn chov ryb. K dalšímu argumentu žalobce ve vztahu k aplikaci ust. § 4 odst. 6 zákona o rybářství žalovaný uvádí, že uzavřením nájemní smlouvy žalobce a společnosti Tatra, a. s. nedošlo k žádné změně podmínek rozhodných pro vyhlášení příslušného rybářského revíru ani ke změně podmínek pro chov a podporu života ryb v něm tak, jak požaduje uvedené ustanovení. Žalovaný je naopak toho názoru, že pro vyhlašování, změny a rušení rybářských revírů na vodních tocích jsou nájemní, popřípadě vlastnické vztahy irelevantní. Mají význam pouze v případě rybářských revírů vyhlašovaných na rybnících popř. na uzavřené vodě. K argumentům žalobce proti průběhu správního řízení podotýká žalovaný, že při posuzování vodní nádrže Větřkovice, jako součástí rybářského revíru, nebyly procesně právní předpisy porušeny, nebyl důvod vyžadovat znalecký posudek, neboť skutkový stav věci byl řádně zjištěn a v odůvodnění předmětného rozhodnutí bylo jasně a srozumitelně uvedeno, jak bylo v daném případě postupováno, včetně požadavku na provedení tohoto znaleckého posudku, respektive jeho odmítnutí. Argumenty žalobce proto žalovaný považuje pouze za účelové. Procesní práva žalobce rovněž zkrácena nebyla, proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Jako osoba zúčastněná na řízení se do řízení přihlásila společnost Tatra, a. s.podáním z 19.5.2008, která se k věci blíže nevyjádřila. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci sporu vyslovili s takovým postupem výslovně souhlas (§ 51 s.ř.s.). Ze správního spisu vyplývají pro rozhodnutí soudu následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal žádost o zrušení rybářského revíru dne 23.10.2007 Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „krajský úřad“) s tím, že hodlá na této vodní ploše hospodařit, a to na základě nájemní smlouvy s majitelem a osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele. Připojil v kopiích strany 1 a 6 nájemní smlouvy uzavřené mezi podnikem Tatra, a. s. jako pronajímatelem a panem K.Z., tj. žalobcem jako fyzickou osobou podnikající na základě osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele ze dne 2.10.2007 jako nájemcem, kdy smlouva byla uzavřena mezi oběma stranami 19.10.2007 a vyplývá z ní, že předmětem nájmu jsou nemovitosti v okrese Nový Jičín, obci Kopřivnice, katastrální území Větřkovice u Lubiny, jež jsou specifikovány v příloze č.1 této smlouvy. Pronajímatel je vlastníkem těchto nemovitostí a přenechává předmět nájmu takto specifikovaný nájemci za dále uvedených podmínek. Podle výpisu z katastru nemovitostí je parcela č. 1153/1 o výměře 240 391 m2 vodní plochou. Využití pozemků je charakterizováno jako vodní nádrž přírodní. Vlastnické právo k pozemku svědčí Tatra, a. s. Podle připojené mapky vodní nádrž Větřkovice cca 20 hektarů tvoří revír rybářský 471 040 Lubina A4. Podle rozhodnutí ve věci rybářských revírů - předání do užívání č.j. 631/40/92-310 Ministerstvo zemědělství rozhodlo podle § 7 a 8 zákona č. 102 o rybářství přenechat bezplatně výkon rybářského práva v uvedeném rybářském revíru Lubina 4A Českému rybářskému svazu, výboru územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko v Ostravě, MO Frenštát pod Radhoštěm (dále Český rybářský svaz“ nebo též „uživatel rybářského revíru“). Revír tvoří vodní nádrž Větřkovice, lov z hráze je zakázán, přítok Svěcený a úsek na nádrži je chovný. S odvoláním na uvedený dekret z 3.3.1992 se na krajský úřad dne 25.10.2007 obrátil uživatel rybářského revíru (Český rybářský svaz) s tím, že majitelem pozemku Tatra a. s. Kopřivnice byl informován o ukončení výkonu rybářského práva na jmenovaném revíru k datu 1.11.2007 bez jakéhokoliv projednání, proto se obrací na příslušný úřad s žádostí o řešení zákonným postupem. V příloze je dopis uživatele rybářského revíru z 24.10.2007 adresovaný společnosti Tatra, a.s., v němž Český rybářský svaz, s odvoláním na dekret z 3.3.1992 a § 34 odst. 1 zákona o rybářství uvádí, že je osobou, která i nadále platně vykonává rybářské právo na vodní nádrži patřící Tatra,a.s., proto neinicioval uzavření nové nájemní smlouvy. Informaci p. Z. o zrušení rybářského revíru k 1.11.2007 nepovažuje za reálnou s odkazem na ust. § 10 zákona o rybářství. Žádá proto rovněž společnost o přehodnocení rozhodnutí o změně rybářského uživatele nádrže s tím, že za užívání je připraven hradit nájemné. Přípisem z 9.11.2007 bylo oznámeno zahájení správního řízení v uvedené věci s tím, že účastníkům byla dána možnost se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí do 7 dnů. K tomuto oznámení se žalobce vyjádřil podáním z 12.11.2007 tak, že se domnívá, že účastníkem řízení by měla být i společnost Tatra. a. s., a to kromě něho a uvedeného Českého rybářského svazu. Český rybářský svaz ve svém vyjádření z 14.11.2007 poukázal na to, že jako uživatel revíru hospodaří v uvedeném revíru od počátku existence vodní plochy nádrže, za celou dobu nebyly k jeho rybářské činnosti vzneseny žádné připomínky ani ze strany vlastníka nádrže ani ze strany rybářského orgánu. Jmenovaný revír je trvale zahrnut do společného rybolovu v rámci České rybářského svazu a platnosti všech druhů, mimopstruhových povolenek, takže umožňuje rybářské vyžití všech členů Rybářského svazu českého. V roce 2008 byly do revíru řádně vysazeny násady v předepsané druhové skladbě a množství. Žádají proto, aby řízení bylo zastaveno a žádost zamítnuta. Usnesením Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 28.11.2007 č.j. 163195/2007 došlo k zastavení řízení o žádosti žalobce o zrušení rybářského revíru, a to podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu s tím, že předmětný revír byl vytvořen a výkon rybářského práva v něm byl shora uvedeným dekretem Ministerstva zemědělství z 3.3.1992 přenechán Českému rybářskému svazu dle předchozího zákona č. 102/1963 Sb. Podle přechodných ustanovení v § 34 odst.1 zák. o rybářství právní akty o vyhlášení rybářských revírů, o povolení výkonu rybářského práva v příslušném revíru vydané podle původní právní úpravy zákona č. 102/63 Sb. zůstávají v platnosti. Rybářský revír lze zrušit ve smyslu ust. § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství na základě žádosti vlastníka rybníka nebo vlastníka pozemku, na němž se nachází uzavřená voda. V daném případě, ačkoliv je žadatel nájemcem pozemku pod vodní plochou, nelze jeho žádosti vyhovět, jelikož předmětný rybářský revír je svým charakterem vodní nádrží vytvořenou na vodním toku a tudíž jej ve smyslu § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství nelze zrušit. Proto bylo rozhodnuto, tak jak je ve výroku uvedeno. V odvolání proti tomuto usnesení podaném 14.12.2007 žalobce namítl, že krajský úřad vycházel z vlastního právního názoru, že se v případě vodní nádrže na pozemku č. parc. 1153/1 v k.ú. Větřkovice u Lubiny jedná o vodní tok a nevypořádal s následujícími skutečnostmi, a to že za prvé vodní nádrž na uvedeném pozemku parc. č. 1153/1 splňuje podle ust. § 2 písm. c) zákona charakteristiky rybníka, dále, že tato vodní nádrž slouží v posledních patnácti letech převážně k chovu ryb, přičemž výkon práva rybářského zde nevykonává vlastník, ale Český rybářský svaz bez platné nájemní smlouvy i když tedy platí ust. § 34 odst. 2 domnívá se, že rovněž platí Listina základních práv s vobod a přání vlastníka Tatra, a.s. by mělo být respektováno. Dále obdobně jako v žalobě poukazuje na ust. § 4 odst. 6 zák.o rybářství s tím, že změnou nájemce se změnily poměry pro vyhlášení rybářského revíru. Dále (v bodě 4 odvolání) oponuje tvrzení, že uvedený rybářský revír je svým charakterem vodní nádrží vytvořenou na vodním toku a tudíž že jej nelze zrušit, považuje tento výklad za mylný. Podle žalobce i vodní nádrž na vodním toku tzv. průtočná vodní nádrž může být ve smyslu ust. § 2 písm. c) zákona o rybářství charakterizována jako rybník. Dokladem může být existence celých průtočných rybničních soustav v České republice a lze k ní tedy přistupovat ve smyslu ust. § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství. Krajský úřad pak neuvedl žádné další důvody, které by jej vedly k závěru, že se nejedná o rybník ve smyslu uvedeného ustanovení, a proto žádal, aby byl v uvedeném oboru ustanoven soudní znalec s příslušnou specializací. Z vyjádření k nakládání s vodami-chov ryb na VN Větřkovice Zemědělské vodohospodářské správy, oblast povodí Odry, ze dne 6.11.2007, které žalobce k odvolání připojil vyplývá, že jako správce drobného vodního toku č. 32 Svěcený potok nemá k nakládání s vodami v souvislosti s chovem ryb námitek. Vyjádření slouží pro udělení povolení Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Dále žalobce připojil i odpověď pronajímatele Tatra a.s. ze dne 1.11.2007 Českému rybářskému svazu na jeho dopis z 24.10.2007, v níž bylo poukázáno na ust. § 34 odst. 2 zákona o rybářství, s tím, že je právem vlastníka, popř. nájemce podat žádost o výkon rybářského práva a zajisti výkon svých práv i tímto způsobem. Pronájem pozemků tvořících dno přehrady Větřkovice, jakož i břehů a některých objeků panu Z. proto považuje za realizaci svého práva, nájemce si je vědom povinnosti i vůči stávajícímu uživateli revíru. Ve spise je dále založeno vyjádření Tatra, a. s. k odvolání žalobce z 9.11.2007 doručené 10.1.2008, z něhož vyplývá, že tato společnost jako pronajímatel uzavřela s žalobcem uvedenou nájemní smlouvu. Předmětem nájmu podle této smlouvy jsou nemovitosti specifikované v příloze 1 k uvedené smlouvě, zejména pak pozemky, na nichž se nachází vodní nádrž Větřkovice. Smlouva je uzavřena na dobu od 1.11.2007 do 31.12.2014. Dále se uvádí, že zmíněná vodní nádrž byla vybudována a je současně využívána zejména jako zdroj užitkové vody pro společnost Tatra, a .s. a další podnikatelské subjekty. Povolení k tomuto nakládání s povrchovými vodami vydal Krajský úřad Moravskoslezského kraje na základě souhlasu společnosti Energetika Kopřivnice, a s. nyní Komterm, a. s. Současně slouží zmíněná vodní nádrž jako tzv. povrchová voda využívaná ke koupání osob ve smyslu vyhl. 159/2003Sb.. Pokud jde o rybářské právo v rybářském revíru Lubina A4, tedy zmíněné vodní nádrži, vykonává je na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 3.3.1992 a ust. § 34 odst. 1 zák. o rybářství Český rybářský svaz, výbor územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko, MO Frenštát pod Radhoštěm. Tento subjekt za dobu trvání tohoto vztahu nenašel bližší cestu k majiteli pozemků a neuzavřel nájemní či obdobnou smlouvu. Výše uvedené skutečnosti a snaha vlastníka zajistit úklid a údržbu areálu vodní nádrže při umožnění podnikatelských aktivit nájemce a zachování možnosti využití vodní nádrže ke koupání osob a dalším aktivitám rekreačním, vedlo pronajímatele k uzavření uvedené smlouvy. Pokud jde o charakter vodní nádrže z pohledu chovu a lovu ryb, necítí se společnost k tomu odborně způsobilá toto posoudit. Podle sdělení ze dne 4.12.2007 Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, jako příslušného vodoprávního úřadu podle § 107 písm. r) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, adresovaného žalobci k jeho žádosti, uvedená vodní nádrž Větřkovice na vodním toku Svěcený potok je podle § 55 vodního zákona vodním dílem, které bylo povoleno rozhodnutím Okresního národního výboru Nový Jičín, odborem vodního lesního hospodářství a zemědělství ze dne 19.3.1973. Vzhledem k ust. § 43 odst. 1 vodního zákona, kde jsou vodní toky definovány jako povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě, trvale nebo po převážnou část roku, a to včetně vod v nich vzdutých, je krajský úřad toho názoru, že povrchové vody nacházející se ve vodní nádrži Větřkovice mají charakter vodního toku ve smyslu vodního zákona. Z dalších listin vyplývá, že žalobce dne 17.3.2008 jako nájemce nemovitostí (zatopených pozemků na vodním díle „Větřkovice) požádal o povolení výkonu rybářského práva dle § 8 odst. 1 zák. o rybářství v rybářském revíru a připojil doklady k této žádosti adresované Odboru životního prostředí a zemědělství uvedeného krajského úřadu. Součástí je i návrh žadatele na vypořádání s původním uživatelem rybářského revíru. Dne 21.3.2008 krajský úřad sdělil žalobci k této žádosti, že uvedený rybářský revír, vytvořený za platnosti předchozí právní úpravy byl dekretem z 3.3.1992 Ministerstvem přenechán k výkonu rybářského práva Českému rybářskému svazu a podle přechodných ustanovení § 34 odst. 1 zák. o rybářství zůstává toto v platnosti. Dále uvedl, že výkon rybářského práva lze povolit pouze jediné osobě a vzhledem k tomu neshledal důvod k postupu podle § 10 odst. 1 zákona o rybářství tj. k odejmutí povolení výkonu rybářského práva stávajícímu uživateli. Na to reagoval žalobce dopisem ze 7.4.2008 náměstkovi ministra zemědělství. Podle Potvrzení Tatra, a.s. z 26.3.2008 Tatra a.s. pronajala nájemní smlouvou z 19.10.2007 kromě uvedeného pozemku parc.č. 1153/1-16 (vodní plocha- Větřkovická přehrada) panu K.Z. ještě další pozemky parc.č. 278,279,705/9,725/2 a další, mezi základní povinnosti nájemce patří vedle pravidelné úhrady nájemného a užívání v souladu s osvědčením o zápisu do evidence zemědělského podnikatele se zaměřením zemědělské výroby mj. k chovu ryb, dále i úklid předmětu nájmu, provádění sběru a odvozu odpadků. V kopii katastrální mapy založené ve spise je červeně vyznačena hranice pronajatých pozemků. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 25.2.2008 odvolání zamítl a napadené usnesení potvrdil s odůvodněním, v němž nejprve shrnul podstatný obsah správního spisu, včetně námitek žalobce a konstatoval, že základním problémem sporu z hlediska možnosti zrušení rybářského revíru je posouzení: a) zda se předmětný rybářský revír nachází na vodním toku nebo na uzavřené vodě, respektive zda jde o rybník ve smyslu § 2 písm. c) zákona o rybářství a b) zda přechodné ust. § 34 odst. 1 zák. o rybářství, podle něhož by měl být platný (trvale) shora zmíněný právní akt Ministerstva, kterým byl rybářský revír zřízen a kterým byl přenechán výkon rybářského práva Českému rybářskému svazu, není prolomeno ustanovením § 34 odst. 2 téhož zákona, a to ve prospěch vlastníka, potažmo nájemce pozemku, na kterém se nachází vodní nádrž Větřkovice a ti by měli právo ovlivnit další způsob užívání této vodní nádrže po zrušení rybářského revíru. Pokud jde o první problematickou otázku pod písm. a) žalovaný uvedl, že podle ust. § 43 odst. 1 zák. č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) jsou vodními toky povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemských povrchem nebo zakrytými úseky. Podle odst. 2 téhož ust. v pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok rozhoduje vodoprávní úřad, ten může též rozhodnout, že vodním tokem jsou i jiné povrchové vody, než uvedené v odst.

1. Podle § 2 písm. g) zákona o rybářství je uzavřenou vodou vodní útvar povrchových vod, který není volně spojen s přítokem nebo odtokem, zejména mrtvé nebo odstavené rameno vodního toku, propadlina zatopená umělá prohlubeň terénu, zbytková jáma po těžbě nerostů; za uzavřenou vodu se nepovažuje vodní útvar nebo jeho část, ve kterém je prováděna hornická činnost nebo činnost prováděna hornickým způsobem. Podle § 4 odst. 1 věta druhá zákona o rybářství, rozhoduje v případě pochybnosti, zda se jedná o uzavřenou vodu, příslušný rybářský orgán. Podle § 2 písm. c) zák. o rybářství je rybníkem vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení. Rybník je tvořen hrází, nádrží dalšími technickými zařízeními. Takto tedy znějí ustanovení právních předpisů, které jsou relevantní pro určení, zda vodní nádrž Větřkovice je vodním tokem, uzavřenou vodou, nebo rybníkem. Z vyjádření Zemědělské vodohospodářské správy-oblast povodí Odry z 6.11.2007, které připojil odvolatel k odvolání vyplývá, že vodní nádrž Větřkovice je drobný vodní tok č.

32. Ze sdělení odboru životního prostředí a zemědělství krajského úřadu, jehož oddělení vodního hospodářství plní funkci vodoprávního úřadu, ze 4.12.2007 plyne názor, že vodní nádrž Větřkovice má charakter vodního toku. Toto sdělení došlo sice až po vydání usnesení krajského úřadu, nicméně krajský úřad měl právo učinit si o této otázce, jako předběžné otázce, úsudek sám. Pojmy vodní tok a uzavřená voda, jako pojmy technické i právní jsou tedy podle názoru ministerstva v logickém protikladu, takže pokud vodoprávní úřad vyslovil stanovisko, že vodní nádrž Větřkovice je vodním tokem, nemůže rybářský orgán stanovit, že jde o uzavřenou vodu. Toto stanovisko potvrzuje i odbor státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí Ministerstva zemědělství v dopise č.j. 2577/2008-16310, v němž se konstatuje, že v pochybnostech rozhoduje právě vodoprávní úřad krajského úřadu. Tato vodní nádrž nemůže být ani rybníkem, jak se domnívá odvolatel, již proto, že pokud má sloužit jako zdroj vody pro společnost Tatra, a. s. a další podniky, nemůže být vypouštěna a v souvislosti s tím nemůže být prováděno slovení, jak je to obvyklé u rybníků, ve kterých se provádí chov ryb. Z tohoto důvodu tedy ministerstvo konstatuje, že dosavadní rybářský revír, vytvořený na ploše vodní nádrže Větřkovice, nemůže být zrušen na základě žádosti odvolatele, jelikož nejsou splněny podmínky ust. § 4 odst. 7 písm. b) ve vztahu k odst. 3 písm. a), b) téhož ustanovení zákona o rybářství, pokud příslušný rybářský orgán nezjistí důvody taxativně uvedené v § 4 odst. 7 písm. a), nebo pokud nerozhodne, že vodní nádrž Větřkovice je uzavřenou vodou, aby mohla být uplatněna žádost podle písm. b) téhož ustanovení. V dané situaci ministerstvo seznalo, že by takové označení bylo nepochybně účelové a v rozporu se zákonem o rybářství. Jelikož jde též o otázku právní, nemůže být posuzována znalcem, jak se odvolatel domnívá. Ke sporné otázce vymezené pod písm. b) žalovaný poukázal na to, že ve smyslu ust. § 3 odst. 1 vodního zákona povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Ve smyslu § 2 téhož zákona vodní nádrž těch charakteristik, jaké jsou uváděny u vodní nádrže Větřkovice, je povrchovou vodou, a proto nemůže být součástí pozemku, který je ve vlastnictví společnosti Tatra, a .s. a nyní v pronájmu odvolatele. Rybářský revír je částí vodního útvaru povrchových vod definovaný v § 2 písm. e) zák. o rybářství, vyhlašovaný rozhodnutím příslušného orgánu státní správy rybářství, lze jednoznačně konstatovat, že odvozovat z vlastnických práv pozemku ( zde parc.č. 1153/1 v k.ú. Větřkovice u Lubiny), na kterém je tato povrchová voda, nemůže být právo vlastníka tohoto pozemku, respektive jeho nájemce na jakousi přednost při rozhodování o vyhlášení nebo rušení rybářského revíru uznáno, a to ani s poukazem na Listinu základních práva a svobod. Jelikož odvolatel nespecifikoval, v čem došlo k porušení Listiny, ministerstvo poznamenává, že problém upravuje její článek 11 a v obecné rovině i ust. § 128 odst. 2 obč. zákoníku. Jestliže tedy povrchové vody nemohou být předmětem vlastnictví a tudíž ani předmětem pronájmu, nelze na problém předmětného rybářského revíru aplikovat argumenty vznesené odvolatelem a společnosti Tatra, a. s., lze pouze zmínit ust. § 11 odst. 9 zák. o rybářství, podle kterého je vlastník nebo uživatel pobřežního pozemku povinen strpět označení rybářského revíru, popřípadě chráněné rybí oblasti. Tedy jde o omezení vlastnického práva zákonem a tedy i v souladu s Listinou a ustanovením občanského zákoníku. Podle ust. § 34 odst. 2 zák. o rybářství, dosavadní uživatel rybářského revíru, rybářská stráž a rybářský hospodář ustavení v rybářském revíru podle dosavadních právních předpisů pokračují ve své činnosti podle ustanovení tohoto zákona do dne nabytí právní moci rozhodnutí o povolení výkonu rybářského práva, vydaného podle § 9 odst. 1 tohoto zákona. Podle ust. § 9 odst. 1 cit zákona v případě, že o výkon rybářského práva v rybářském revíru vyhlášeném podle 4 odst. 3 písm. a) a b) požádá osoba uvedená v § 6 odst. 3 písm. a), povolí výkon rybářského práva svým rozhodnutím příslušný rybářský orgán této osobě. Podle ust. § 6 odst. 3 písm. a) zákona o rybářství je osobou oprávněnou k podání takové žádosti o povolení výkonu rybářského práva v rybářském revíru vyhlášeném podle předchozích ustanovení: 1.vlastník rybníka, 2. vlastník pozemku, na němž se nachází uzavřená voda, 3. osoba pověřená všemi vlastníky nebo spoluvlastníky o podání žádosti o povolení výkonu rybářského práva svým jménem, je-li takových vlastníků nebo spoluvlastníků nemovitostí uvedených v § 4 odst. 3 písm. b) více, a 4. nájemce nemovitosti na níž je vyhlášen rybářský revír podle § 4 odst. 3 písm. a) nebo b), prokáže-li, že uzavřel nájemní vztah za účelem výkonu rybářského práva s vlastníkem nebo všemi vlastníky nebo spolu spoluvlastníky nemovitosti uvedené v bodu 1 nebo 2. Z uvedených ustanovení podle žalovaného jednoznačně vyplývá, že ust. § 34 odst. 2 nelze aplikovat ve smyslu naznačovaném odvolatelem a společností Tatra, a. s. Žalovaný proto dospěl k závěru, že napadené usnesení je v souladu se zákonem. O námitkách žalobce uvážil soud takto: Klíčovou námitku žalobce v bodech 1 a 2 žaloby představuje tvrzení, že se v daném případě oprávněně, jako nájemce pozemku, na kterém se nachází vodní plocha, na níž byl vyhlášen rybářský revír, domáhal zrušení tohoto rybářského revíru v souladu s ust. § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství. Podle žalobce předmětná vodní plocha (resp. vodní nádrž Větřkovice) splňuje podmínky ust. § 2 písm. c) zákona o rybářství pro vodní dílo rybník, na kterém lze zrušit vyhlášený rybářský revír k žádosti osob uvedených v § 4 odst. 3 písm. b) zákona o rybářství. Je nutno předeslat, že podle ust. § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství příslušný rybářský orgán rozhodne o zrušení rybářského revíru na základě žádosti osob uvedených v odst. 3 písm.a), tj. na žádost vlastníka rybníka, nebo b) tj. na žádost vlastníka pozemku, na němž se nachází uzavřená voda, resp. nájemce takového pozemku. Žalobce, ač odkazuje na ustanovení § 4 odst. 7 písm. b) ve spojení s ust. § 4 odst. 3 písm. b) zákona o rybářství, dle obsahu žaloby i jeho tvrzení v průběhu správního řízení namítal, že jde v daném případě o rybník ve smyslu definice uvedené v § 2 písm. c) zákona o rybářství, nikoli o uzavřenou vodu (§ 2 písm. g) téhož zákona), a tedy jeho námitka obsahově napadá nesprávnou aplikaci ust. § 4 odst. 7 písm. b) ve spojení s ust. § 4 odst. 3 písm. a) zákona o rybářství. Podle tohoto ustanovení se však rybářský revír vyhlašuje, a tedy ve spojení s § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství je možno jej zrušit, na žádost vlastníka rybníka. Žalobce, který podal žádost o zrušení rybářského revíru, však není vlastníkem rybníka (pokud by uvedené vodní dílo i rybníkem bylo), ale toliko nájemcem pozemků, resp. nemovitostí pronajatých společností Tatra, a.s. Podat žádost o zrušení rybářského revíru proto v případě, že by byla argumentace žalobce, že jde o rybník, oprávněná, by tedy příslušelo vlastníku rybníka, nikoli nájemci pozemků, na nichž se rybník nachází. Vlastnictví rybníka, jako vodního díla, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; a které je tvořeno hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními (§ 2 písm. c) zákona o rybářství) je totiž oddělené od vlastnictví pozemků tvořících dno nádrže. K tomu soud pro úplnost odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 As 18/2010. Soud proto dále odhlédl od uvedené nepřesnosti námitek žalobce a napadené rozhodnutí žalovaného jakož i řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v rozsahu důvodů, které vedly k zamítnutí odvolání žalobce, resp. zastavení řízení o jeho žádosti, a které stojí na závěru, že rybářský revír nelze v daném konkrétním případě k žádosti žalobce zrušit, protože je vyhlášen na vodním toku, nikoli na rybníce či uzavřené vodě. Podle názoru soudu si proto správně jako jednu ze základních otázek žalovaný pod písm.a) v odůvodnění svého rozhodnutí vytkl otázku, zda je předmětný rybářský revír vyhlášen na vodním toku nebo na uzavřené vodě, resp. zda jde o rybník ve smyslu § 2 písm. c) zákona o rybářství. Soud závěr vyjádřený v odůvodnění rozhodnutí žalovaného k této otázce neshledal nezákoným. Podle § 2 písm. e) zákona o rybářství je rybářským revírem část vodního útvaru povrchových vod o výměře nejméně 500 m2 souvislé vodní plochy, umožňující život rybí obsádky a vodních organizmů, vyhlášená rozhodnutím příslušného orgánu státní správy rybářství podle § 19 až 24. S tím koresponduje i dikce ust. § 4 odst. 1 téhož zákona, podle něhož se rybářský revír vyhlašuje na vodním toku, na rybníce nebo na uzavřené vodě. V případě pochybnosti, zda se jedná o uzavřenou vodu, rozhodne příslušný rybářský orgán. Rybářský revír je tedy vždy vyhlášen na rozhodnutím vymezené části povrchových vod. Podle ust. § 4 odst. 3 téhož zákona se rybářský revír vyhlašuje /zkráceně řečeno/ a) na žádost vlastníka rybníka, b) na žádost vlastníka/vlastníků/ pozemku, na němž se nachází uzavřená voda, nebo osoby pověřené všemi vlastníky nebo všemi spoluvlastníky k podání žádosti nebo na základě žádosti nájemce uvedených nemovitostí, prokáže-li žadatel, že písemně uzavřel nájemní vztah za účelem výkonu rybářského práva k uvedeným nemovitostem s vlastníkem nebo všemi vlastníky anebo všemi spoluvlastníky uvedených nemovitostí, c) z vlastního podnětu příslušného rybářského orgánu na vodním toku nebo na uzavřené vodě nalézající se na pozemku vlastníků nebo spoluvlastníků uvedených pod písmenem b) v případě, že se vlastníci nebo spoluvlastníci nedohodli na podání žádosti o vyhlášení rybářského revíru. Z tohoto ustanovení tak vyplývá, že k vyhlášení rybářského revíru v zásadě může dojít na žádost nebo z vlastního podnětu rybářského orgánu, přičemž k vyhlášení rybářského revíru na rybníce nebo uzavřené vodě dochází na základě žádosti osob disponujících konkrétními právy (vlastnictví, nájem) k označeným nemovitostem (rybník, pozemky, na nichž je uzavřená voda), kdy se ctí právo vlastníka nakládat s majetkem. Oproti tomu z moci úřední lze vyhlásit rybářský revír na vodním toku (popř. když se vlastníci pozemků, na nichž je uzavřená voda, nedohodli). Změny rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru podle § 4 odst. 6 téhož zákona mohou být provedeny, změní-li se podmínky rozhodné pro vyhlášení příslušného rybářského revíru nebo dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro chov a podporu života ryb v příslušném rybářském revíru. Změna rozhodnutí může být provedena z vlastního podnětu příslušného rybářského orgánu nebo na žádost uživatele příslušného rybářského revíru nebo vlastníka rybníka nebo pozemku, na kterém se nachází uzavřená voda. Pro vyhlášení případných změn rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru nebo rozhodnutí o zrušení rybářského revíru platí ustanovení odstavců 1 až 3. S tím koresponduje i ze zákona nastolený postup dle § 4 odst. 7) zákona o rybářství, které zavazuje rybářský orgán stran rozhodnutí o zrušení rybářského revíru, a stejně jako při rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru , popř. změn tohoto rozhodnutí, stanoví, že rybářský orgán rozhodne o zrušení rybářského revíru a) z vlastního podnětu, 1. poklesne-li výměra souvislé vodní plochy v rybářském revíru pod 500 m2, nebo 2. zaniknou-li podmínky pro chov anebo podmínky podporující život ryb v rybářském revíru, b) na základě žádosti osob uvedených v odstavci 3 písm. a) nebo b). Zrušit rybářský revír lze proto na žádost vlastníka rybníka nebo na žádost vlastníka pozemku, na němž se nachází uzavřená voda. Jde –li o rybářský revír vyhlášený na vodním toku z moci úřední, rybářský orgán jej zruší, nastanou-li důvody uvedené v § 4 odst. 7 písm. a) zákona o rybářství, tento zákon však pro takový případ nezakládá právo vlastníkům pozemků k podání takové žádosti, resp. k vydání rozhodnutí o zrušení rybářského revíru tzv. v jejich prospěch, či z důvodu jejich tvrzeného zájmu. Konečně pro úplnost lze poukázat i na ust. § 6 upravující výkon rybářského práva v rybářském revíru. Ustanovení § 6 odst. 3, písm. a) a b) zákona o rybářství přesně odráží shora nastavená pravidla pro vyhlášení rybářského revíru na žádost nebo z moci úřední a obdobně liší osoby oprávněné k podání žádosti o povolení výkonu rybářského práva podle toho, zda jde rybářský revír vyhlášený k žádosti vlastníka rybníka či vlastníka pozemku, na němž je uzavřená voda, popř. nájemce takového pozemku, nebo o rybářský revír vyhlášený podle § 4 odst. 3 písm. c) na vodním toku. S tím opět koresponduje ust. § 9 odst. 1 zákona o rybářství, které míří právě na případy, kdy byl vyhlášen rybářský revír podle § 4 odst. 3 písm. a) nebo b) a které výslovně stanoví, že v takovém případě se povolí výkon rybářského právě osobě uvedené v § 6 odst. 3 písm. a), která o to požádá. Opět zde se tak vyjadřuje respekt k vlastnictví rybníka, či k vlastnictví ( nájmu) pozemků, na nichž je uzavřená voda. Opět i zde v ust. § 9 odst. 2 lze však nalézt oproti tomu jinak nastavené pravidlo v případě výkonu rybářského práva v revíru vyhlášeném podle § 4 odst. 3 písm. c) zákona o rybářství, tj. z moci úřední na vodním toku, kdy v případě výběrového řízení je účastníkem řízení i správce vodního toku. S touto nastolenou právní úpravou je v souladu i přechodné ust. § 34 zákona o rybářství. Odst. 1 reflektuje platnost dosavadních aktů vydaných, odst. 2 pak prolamuje (jak žalovaný v bodě b) svého odůvodnění posuzoval) odst. 1 a stanoví, že právě stávající oprávnění uživatele rybářského revíru končí dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí o povolení výkonu rybářského práva vydaného podle § 9 odst. 1 tohoto zákona. Je tak zjevné, že ve prospěch, ale toliko vlastníka rybníka či vlastníka, potažmo nájemce pozemků, na nichž je uzavřená voda, zákon stanoví pravidlo, kdy jejich vlastnictví v těchto případech nastoluje přednostní právo na to, aby je mohli využívat a výkon rybářského práva byl svěřen právě těmto osobám. Jak soud již uvedl, zrušit rybářský revír lze proto na žádost vlastníka rybníka nebo na žádost vlastníka pozemku, na němž se nachází uzavřená voda. Je tomu tak právě z důvodu, které žalovaný postihl v odůvodnění rozhodnutí s odkazem na ust. § 43 zákona č. 254/2001 Sb.(dále jen „vodní zákon“). Právní úprava zákona o rybářství a vodního zákona sice směřuje k úpravě rozdílných společenských vztahů, jak výslovně plyne z ust. § 1 obou zákonů, nicméně, pakliže rybářský zákon pro své účely definuje jen pojmy „rybník“ a „uzavřená voda“ a ohledně pojmu „vodní tok“, který užívá rovněž právě v ust. § 4 odst. 1 rybářského zákona, jímž stanoví pravidla pro vyhlášení rybářského revíru, výslovně odkazuje na § 43 vodního zákona, pak není (v souvislostí s navazujícími zákonem stanoveným postupy pro rozhodování o rybářském revíru) legitimní důvod vyložit pojem vodní tok jinak, než stanoví vodní zákon. Za předpokladu rozumného zákonodárce, který upravuje právní vztahy souvisejících oblastí správy, lze důvodně předpokládat, že by byl pojem „vodní tok“ v zákoně o rybářství definován pro účely tohoto zákona zvlášť, pokud by se zákonodárce chtěl odchýlit od obsahu tohoto pojmu užívaném ve vodním zákonu, a tedy nikoli, že by na ust. § 43 učinil odkaz (byť v poznámec pod čarou). Ostatně, jak plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 18/2010-140, na nějž je shora učiněn odkaz, rybník je vodním dílem dle § 55 odst. 1 vodního zákona, z provázanosti právní úpravy obou předpisů a pojmů v nich užívaných je nutno vycházet. Žalovaný, jako rybářský orgán, proto správně odkázal na definici vodního toku uvedenou v § 43 vodního zákona s tím, že v pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok, rozhoduje vodoprávní úřad a vycházel z toho, že tento orgán zaujal stanovisko, že vodní nádrž Větřkovice je na vodním toku. Žalovaný jako rybářský orgán také dbal vyjádření nadřízeného vodoprávního úřadu (svého příslušného odboru), že v pochybnostech rozhoduje o tom, zda jde o vodní tok vodoprávní úřad, a dále rovněž posuzoval, zda charakter sporné nádrže nenaplňuje znaky uzavřené vody nebo rybníka. Ohledně příslušnosti vodoprávního orgánu a rybářského orgánu ze zákonné úpravy a reálií dané věci sice plyne, že obě kompetence fakticky (až na výjimky) vykonává týž odbor, jen jiná oddělení, příslušného krajského úřadu, či odbory Ministerstva zemědělství, jako ústředního orgánu státní správy, nicméně tato skutečnost sama o sobě není pro posouzení základu věci rozhodná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí také postihl onu odlišnost postavení vlastníka rybníka, či pozemků, na nichž je uzavřená voda od vlastníka pozemků či pobřežních pozemků vodního toku, včetně dopadů, které zákonná úprava přináší pro realizaci výkonu těchto vlastnických práv v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, a soud proto na odůvodnění žalovaného již pouze odkazuje. Rozhodnutí žalovaného konečně obsahuje i logickou úvahu, že pojmy vodní tok a uzavřená voda jsou v obecné poloze ve vzájemném logickém protikladu, a posuzoval, zda v případě vodního toku č. 32 Svěcený, na němž je předmětná vodní nádrž, by mohly být přesto naplněny podmínky dle § 2 písm. g) zákona o rybářství, podle něhož je uzavřenou vodou vodní útvar povrchových vod, který není volně spojen s přítokem nebo odtokem, zejména mrtvé nebo odstavené rameno vodního toku a pod. Odvolal se sice na stanovisko vodoprávního úřadu, nicméně je v daném případě zřejmé již i z rozhodnutí o vyhlášení revíru a dalších podkladů (např. katastrální mapy), že jde o revír vyhlášený na vodním toku Svěcený, revír je vymezen i ve vztahu k přítoku Svěcený; z podkladů pro rozhodnutí rovněž plyne důvod vybudování této vodní nádrže, jejíž hráz vzdouvá vody v tomto toku. Konečně žalobce ani nesporuje, že jde o průtočnou vodní nádrž (viz jeho odvolání) a dovolával se proto i existence průtočných rybníků. Průtočná vodní nádrž (s přítokem nebo odtokem) však nemůže být současně uzavřenou vodou. Soud neshledal v rozporu se zákonem ani úvahu žalovaného, že v daném případě nejde o rybník ve smyslu definice zákona o rybářství. Z vyjádření společnosti Tatra a.s. podaného v rámci řízení i dalších podkladů ve spise vyplývá, že hlavní funkcí pro niž byla nádrž vybudována, je zásobování vodou této společnosti a dalších, jak žalovaný poukázal. Toto je hlavní funkce vodní nádrže jako vodního díla. Skutečnost, že byl zde vyhlášen rybářský revír a povolen zde výkon rybářského práva dle § 8 zákona o rybářství toliko znamená, že výměra vodní plochy a podmínky zde umožňují chov a podporu života ryb. Vzhledem k hlavnímu účelu vodního díla však není možné vypuštění nádrže a slovení ryb, jak je tomu obvyklé u rybníka, který je dle definice jako vodní dílo především určen k chovu ryb, lze v něm regulovat vodní hladinu, včetně možnosti vypouštění a slovení, a lze na něm provozovat rybníkářství ve smyslu § 3 zákona o rybářství. Z uvedených důvodů soud neshledal důvodnými námitky žalobce, že v daném případě nebyla řádným způsobem posouzena žalovaným otázka, zda předmětná vodní plocha naplňuje definiční znaky rybníka, jak je zákonem o rybářství vymezen, a že rozhodnutí, jímž nebyl k žádosti žalobce dříve vyhlášený rybářský revír zrušen je v rozporu se zákonem. Závěr obou správních orgánů, že rybářský revír nelze k žádosti žalobce zrušit, neboť je vyhlášen na nádrži na vodním toku má oporu ve spise a není v rozporu se zákonem. Oprávněnou soud neshledal ani námitku, že v daném případě měl být k posouzení toho, zda jde o rybník proveden znalecký posudek. V daném případě z podkladů ve spise ani stanovisek k věci zaujatých vodoprávním úřadem a rybářským orgánem neplyne rozpor; oba příslušné orgány zaujaly stanovisko, které není ve vzájemném rozporu, uzavřely, že jde o nádrž na vodním toku a že nejde o rybník či uzavřenou vodu. Poslední z námitek žalobce obsahuje obecnou výhradu, žalobce nijak blíže nekonkretizuje v čem, kromě již předně uvedeného, spatřuje nesprávný postup žalovaného ohledně zjištění stavu věci. Soud na takto obecně koncipovanou námitku nemůže konkrétně reagovat, neboť je vázán důvody uvedenými v žalobě a nepřísluší mu nad jejich rámec podrobit rozhodnutí žalovaného přezkumu. Pro úplnost soud podotýká, že žalobce striktně nerozlišuje mezi výkonem rybářského práva (povolení výkonu tohoto práva se domáhal) a rybníkářstvím /dle definic v ust. § 2 písm. b) a písm. f) zákona o rybářství/, jak svůj záměr chovu ryb prezentuje v žalobě. Vzhledem k výše uvedenému soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, úspěšnému žalovanému náklady řízení nad rámec běžných výdajů nevznikly (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto jim právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení